Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

34 Ad 12/2026 - 49

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci

žalobkyně: M. G.

bytem X

zast. obecným zmocněncem Mgr. M. G.

bytem X

proti

žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí

sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 2. 2026, č. j. MPSV-2026/33215-921,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2026, č. j. MPSV-2026/33215-921, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalobkyni se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí

1. Rozhodnutím Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Brně ze dne 19. 8. 2024, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), byl žalobkyni přiznán příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně od července 2023. Podkladem byl posudek Institutu posuzování zdravotního stavu ze dne 9. 7. 2024, podle něhož žalobkyně nezvládala čtyři základní životní potřeby uvedené v , o sociálních službách (dále jen „ “): mobilitu, tělesnou hygienu, osobní aktivity a péči o domácnost.

2. Žalovaný prvostupňové rozhodnutí změnil rozhodnutím ze dne 18. 11. 2024, č. j. MPSV-X. Vycházel z posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“) ze dne 24. 10. 2024, která uznala za nezvládané pět potřeb: mobilitu, tělesnou hygienu, péči o zdraví, osobní aktivity a péči o domácnost. Zdejší soud toto rozhodnutí zrušil rozsudkem ze dne 4. 8. 2025, č. j. -44, pro neúplnost a nepřesvědčivost posouzení těchto potřeb.

3. Rozhodnutím ze dne 10. 2. 2026, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný prvostupňové rozhodnutí znovu změnil. Žalobkyni přiznal příspěvek na péči ve výši 4 400 Kč měsíčně od 1. 7. 2023, 4 900 Kč měsíčně od 1. 7. 2024 a 5 400 Kč měsíčně od 1. 1. 2026. Vycházel z nového posudku PK MPSV ze dne 7. 1. 2026, který znovu uznal za nezvládaných uvedených pět základních životních potřeb. Za zvládané považoval orientaci, komunikaci, stravování, oblékání a obouvání a výkon fyziologické potřeby. Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí žalobu.

II. Žaloba

4. Žalobkyně namítala, že napadené rozhodnutí je v rozporu se a s , kterou se provádějí některá ustanovení („ “). Zároveň je v rozporu se závazným právním názorem soudu, který žalovaná nerespektovala. Posouzení závislosti na péči je neúplné, neaktuální a neobjektivní vůči skutečnému zdravotnímu stavu žalobkyně. Posouzení nekoreluje se všemi odbornými lékařskými nálezy a dalšími doloženými důkazy.

5. Namísto odstranění vad vytknutých soudem žalovaný setrval na svých předchozích závěrech, aniž by se však vypořádal s funkčními dopady kognitivního postižení žalobkyně, zejména v oblasti exekutivních funkcí, komunikace a orientace, jak mu soud uložil (body 34, 35 a 44 rozsudku). Posudková komise se mýlí, pokud se domnívá, že její medicínské závěry jsou vyňaty ze soudního přezkumu. Soudní kontrola se zaměřuje právě na to, zda jsou tyto závěry logické, opřené o celý obsah spisu a zda posudkový orgán respektoval závazné pokyny soudu. Posudek je dle žalobkyně nepřesvědčivý a ve svém důsledku nepřezkoumatelný. I nadále jsou opomíjeny kognitivní symptomy žalobkyně, potvrzené odbornými nálezy i sociálním šetřením. Posudkový orgán nenaplnil povinnost vypořádat se se všemi významnými skutečnostmi, jak mu ukládá čl. 3 odst. 6 Metodické instrukce MPSV č. 15/2016.

6. Žalovaný bagatelizuje zdravotnickou dokumentaci, která prokazuje dlouhodobé organické ireverzibilní postižení CNS žalobkyně a kontinuitu tohoto postižení v čase. Lékařská dokumentace tvoří konzistentní časovou osu od roku 1993 až po současnost. Záznamy z jednotlivých období na sebe věcně navazují, jsou vzájemně v souladu a popisují přetrvávající organický nález i jeho klinické koreláty v oblasti kognitivních a exekutivních funkcí.

7. Chronické organické postižení CNS má stabilní či pomalu progredující charakter, nález bývá v čase popisován spíše konstatováním přetrvávání známého stavu než rozepisováním totožných strukturálních změn. Dokumentace přitom opakovaně přítomnost organického postižení a jeho funkčních dopadů potvrzuje, zejména v oblasti exekutivních funkcí, řízení pozornosti, sebeřízení a behaviorální kontroly. Jedná se o klíčové schopnosti samostatného fungování v běžném životě.

8. Typickým projevem postižení prefrontálních struktur je rozpor mezi zachovaným intelektem a funkčním selháváním. Že žalobkyně může v rozhovoru působit orientovaně a intelektově zachovale, avšak v praktickém životě selhává při organizaci činností, plánování, rozhodování a samostatném fungování. Závěry žalovaného, které typ postižení žalobkyně redukují na nepřítomnost demence, jsou neúplné, neodpovídají obsahu zdravotnické dokumentace ani současným medicínským poznatkům. Žalobkyně dále rozvedla své námitky k závěrům o zvládání sporných základních životních potřeb.

9. Řízení ve věci bylo zahájeno 26. 7. 2023 a nebylo dosud pravomocně ukončeno. Žalobkyně je osobou ve věku 79 let a trpí dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, jenž zásadně omezuje její soběstačnost. Opakované vydávání obsahově obdobných rozhodnutí, která nereflektují závazné pokyny soudu ani kompletní důkazní situaci, vede k prodlužování právní nejistoty, ke zvýšení psychické zátěže žalobkyně a k nepřiměřenému zatížení pečující rodiny.

10. Žalobkyně proto s ohledem na nedostatky posudků PK MPSV navrhla, aby soud dle , , ve spojení s ustanovil soudního znalce z oboru neurologie se specializací na kognitivní poruchy nebo v kombinaci se znalcem z oboru klinické neuropsychologie. Nezávislý znalecký posudek může objektivně posoudit funkční dopady onemocnění, odstranit rozpory mezi podklady a zajistit spravedlivé rozhodnutí ve věci.

11. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. Dále navrhla, aby soud žalovanému uložil povinnost respektovat závazný právní názor soudu a řádně se vypořádat se všemi provedenými důkazy, zejména se sociálním šetřením a doloženými kognitivními poruchami. Navrhla, aby soud zvážil přiznání příspěvku na péči zpětně od 26. 7. 2023 ve stupni odpovídajícím skutečné míře závislosti žalobkyně a aby zvážil postup vedoucí k nápravě nepřiměřené délky řízení, což může zakládat nárok na ochranu dle příslušných právních předpisů a případně, aby upozornil žalovanou stranu na povinnost postupovat bez zbytečných průtahů.

12. Žalobkyně dále navrhla, aby soud v rámci zásady hospodárnosti řízení přímo konstatoval naplnění podmínek pro přiznání příspěvku na péči, neboť skutkový stav je na základě longitudinální zdravotnické dokumentace a výsledků sociálního šetření zjištěn v rozsahu umožňujícím učinit jednoznačný závěr o funkčních dopadech zdravotního postižení žalobkyně. Takový postup je podle žalobkyně v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudky NSS sp. zn. , a ; pozn. soudu – odkazovaná rozhodnutí se však vůbec řešené problematiky netýkají, resp. žalobkyní uváděným postupem se nezabývají, neboť prvně uvedeným rozhodnutím byla kasační stížnost odmítnuta pro opožděnost, druhým bylo řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku a třetí se týká výkladu mezinárodní smlouvy a změny právní praxe).

13. Další vrácení věci žalovanému bez jednoznačného a závazného pokynu by za situace opakovaného nerespektování závazného právního názoru soudu vedlo k nepřiměřenému prodlužování řízení a porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces a k zásahu do její lidské důstojnosti.

III. Vyjádření žalovaného

14. Žalovaný v napadeném rozhodnutí trval na tom, že pokud jde o námitky stran neuznaných základních životních potřeb, z dostupných podkladů nevyplývají takové skutečnosti, které by odůvodňovaly jejich uznání za nezvládané. Příslušné závěry jsou odůvodněny v posudku a v napadeném rozhodnutí, kde je uvedeno, jakými podklady a jakými úvahami se žalovaný a PK MPSV při svém hodnocení řídili. Posudek splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti. Všechny doložené lékařské zprávy byly řádně zhodnoceny. Posudková komise objektivně zhodnotila zdravotní stav žalobkyně na základě dostatečně doložené zdravotní dokumentace a sociálního šetření.

15. Účelem sociálního šetření není hodnotit zdravotní stav účastníka řízení a jeho schopnost zvládat či nezvládat hodnocené základní životní potřeby, ale shromažďovat informace, které se vztahují ke schopnosti samostatného života účastníka řízení v jeho přirozeném sociálním prostředí. Záznam o sociálním šetření je pouze jeden z důkazních prostředků, prováděný osobou nedisponující medicínskými znalostmi. Závěr sociálního šetření se může do velké míry zakládat na subjektivních pocitech účastníka řízení, popř. pečující osoby. Závěry sociálního šetření a lékařských posudků se pak mohou do určité míry lišit. Žalovaný shrnul, že v řízení ve věci žalobkyně nedošlo k žádnému pochybení a napadené rozhodnutí nemá žádné vady. Navrhl proto, aby soud žalobu zamítl.

IV. Posouzení věci soudem

16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů, ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalované [ , 2 , , ve znění pozdějších předpisů, „ ]. Při naplnění zákonných podmínek soud ve věci rozhodl bez toho, aby nařizoval ústní jednání.

17. Žaloba je důvodná.

18. Soud zrušil prvně vydané rozhodnutí žalovaného z důvodu neúplnosti a nepřesvědčivosti závěrů posudku PK MPSV. Zdravotní stav žalobkyně nebyl popsán dostatečně jasně a přesně, aby o něm nevznikaly pochybnosti. Nebyl adekvátně objasněn psychický stav žalobkyně, na jehož nedostatečné posouzení žalobkyně opakovaně upozorňovala. Posudková komise rovněž nepřihlédla ke všem posudkovým podkladům. Závěry sociálního šetření i tvrzení žalobkyně odmítla bez konkrétního odůvodnění a zároveň nevysvětlila, jak hodnotila jednotlivé lékařské zprávy, které měla k dispozici. Žalovaný v návaznosti na nové posudkové hodnocení opět dospěl k závěru, že žalobkyně je schopna samostatně zvládat sporné základní životní potřeby. Žalobkyně s tímto závěrem nesouhlasí. Soud proto přezkoumal, zda žalovaný v napadeném rozhodnutí v kontextu posudku PK MPSV odstranil soudem vytýkané vady, resp. zda žalovaný závěry týkající se schopnosti žalobkyně zvládat těchto pět základních životních potřeb řádně a přesvědčivě odůvodnil.

19. Obecná právní východiska poskytování příspěvku na péči byla shrnuta již v předcházejícím zrušujícím rozsudku a jelikož jsou i nadále platná, postačí na ně odkázat (body 22-29 rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 8. 2025, č. j. -44).

20. Nutno však pro úplnost zopakovat, že posudek PK MPSV splňuje kritérium úplnosti a přesvědčivosti tehdy, pokud se v něm posudková komise vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi, přihlédne k potížím udávaným účastníkem řízení, výsledkům sociálního šetření a lékařským zprávám. Své závěry musí posudková komise náležitě podložit a odůvodnit. Je nutné, aby posudek obsahoval vysvětlení, jakým způsobem posudková komise hodnotila veškeré posudkové podklady, které z nich považovala za relevantní, případně z jakého důvodu se od závěrů uvedených v některých z nich odchýlila. Posuzovaný zdravotní stav musí poté popsat dostatečně jasně a přesně, aby nevystávaly žádné další pochybnosti (srov. např. rozsudek ze dne 5. 3. 2015, č. j. -25, či ze dne 30. 1. 2019, č. j. -17).

21. Posudek PK MPSV nemá charakter závazného stanoviska, ale podkladu, který stejně jako jiné důkazy podléhá hodnocení důkazů správním orgánem. Správní orgán rozhodující o dávce tak z posudku vychází teprve poté, co ho vyhodnotí jako úplný, objektivní a přesvědčivý (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2018, č. j. -49).

22. Soud předně ověřil, zda žalovaný dostál jeho závaznému právnímu názoru. Dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí v návaznosti na posudek PK MPSV ze dne 7. 1. 2026 obsahuje přesvědčivější vysvětlení základní příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně. Posudková komise totiž vysvětlila, že základní příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je kortikobazální degenerace, která je spojena s hypomobilitou a psychickými změnami. Nadepsaný závěr o základní příčině dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je přesvědčivý, ostatně žalobkyně jej nezpochybňuje.

23. Pokud jde o detailnější popis dopadu onemocnění žalobkyně na její funkční schopnosti, komise dále vysvětlila, že u žalobkyně existuje porucha mobility, která žalobkyni funkčně limituje, ale není prokázána těžká porucha pohybového aparátu. Pokud jde o psychické funkce u žalobkyně je dáno zpomalené psychomotorické tempo, což však nezpůsobuje dezorientaci. Zpomalené psychomotorické tempo může žalobkyni působit lehké potíže, není však důvodem k nezvládání základní životní potřeby orientace v přirozeném prostředí. Dle neurologa u žalobkyně není dána porucha orientace. U žalobkyně nebyla prokázána ztráta orientačních schopností, nebyla prokázána demence ani podezření na ni. K sociálnímu šetření posudková komise toliko uvedla, že se sice jedná o součást posudkové dokumentace, musí však korelovat s objektivním nálezem, který je dokumentován v doložených lékařských zprávách.

24. Soud má za to, že přetrvávají dva navzájem související nedostatky: posudek a) nedostatečně propojuje zjištěné zdravotní obtíže s dílčími aktivitami sporných potřeb a b) nevysvětluje význam rozhodných podkladů, na které žalobkyně opakovaně poukazuje.

Nedostatečné vyhodnocení funkčních schopností

25. Z napadeného rozhodnutí ani v návaznosti na další posouzení posudkové komise neplyne, jak konkrétně je žalobkyně omezena ve svých funkčních schopnostech. Posudková komise sice konstatovala hypomobilitu žalobkyně a zpomalené psychomotorické tempo, nad rámec uvedeného však blíže neuvedla, jak konkrétně a v jakém rozsahu je žalobkyně v těchto oblastech omezena.

26. Jak hypomobilita, tak zpomalené psychomotorické tempo mohou být v návaznosti na konkrétní onemocnění více či méně závažné a mohou posuzované osobě činit větší či menší obtíže při zvládání jednotlivých základních životních potřeb. Za účelem posouzení zvládání základních životních potřeb je proto nutné vysvětlit, jak konkrétně se tyto obecně vymezené funkční deficity projevují právě u žalobkyně, a to ve vztahu ke zvládání/nezvládání jednotlivých vymezených dílčích aktivit. O tomto soud ani v návaznosti na doplňující posouzení posudkové komise přehled nezískal. Nelze tak přezkoumat ani závěr o schopnosti žalobkyně zvládat sporné základní životní potřeby v rozsahu jednotlivých vymezených aktivit. Soud např. již v minulém rozsudku konstatoval, že i přesto, že základní životní potřeba mobility byla uznána za nezvládanou, je nutno kontext omezené mobility žalobkyně hodnotit i u posuzování schopnosti žalobkyně přemístit nápoj a stravu na místo konzumace, neboť schopnost přemístit si stravu a nápoj na místo konzumace představuje dílčí aktivitu potřeby stravování.

27. U všech sporných základních životních potřeb pak je nutno hodnotit, jak je žalobkyně zvládá v kontextu svých smyslových, kognitivních a duševních schopností. Posudková komise sice konstatovala, že u žalobkyně je dáno zpomalené psychomotorické tempo, které však dle posudkové komise nedosahuje intenzity odůvodňující závěr o nezvládání posuzovaných základních životních potřeb. Takový popis dopadu onemocnění žalobkyně na její psychické schopnosti nemá valnou výpovědní hodnotu. Není zřejmé, jak konkrétně žalobkyni její onemocnění v psychických schopnostech omezuje. Posuzovaný zdravotní stav musí poté popsat dostatečně jasně a přesně, aby nevystávaly žádné další pochybnosti. To v případě posouzení stupně závislosti žalobkyně naplněno nebylo.

Nedostatečné hodnocení podkladového materiálu

28. Druhým důvodem, pro který soud opět shledal posouzení posudkové komise jako nedostatečné je nevysvětlení toho, jak byl posudkový materiál posudkovou komisí hodnocen. Soud žalovanému již v minulém rozsudku vytkl, že není zřejmé, jak posudková komise hodnotila jednotlivé lékařské zprávy, že nehodnotila závěry sociálního šetření a že nikterak nepřihlížela k vyjádřením žalobkyně.

29. Tyto vady nebyly žalovaným ani v návaznosti na nový posudek PK MPSV napraveny. Žalovaný nedostatky posudku neodhalil a bez dalšího z posudkových závěrů vycházel.

a) Lékařské zprávy

30. V rozporu se závazným právním názorem soudu nebylo ani nyní vysvětleno, jak posudková komise hodnotila lékařské zprávy. Oproti předchozímu posudkovému hodnocení již posudková komise nezmínila ani jedinou konkrétní lékařskou zprávu. Posudková komise jakož i žalovaný opakovaně konstatují, že posudková komise vycházela z veškeré podkladové dokumentace, že přihlédla k veškerým lékařským zprávám a v jejich kontextu hodnotila i zdravotní stav žalobkyně. Takové konstatování však nevysvětluje, jaké byly úvahy posudkové komise při hodnocení jednotlivých podkladů. Přesvědčivosti samotného posudku proto nesvědčí. Způsob hodnocení jednotlivých podkladů je nutno objasnit o to více, pokud závěry sociálního šetření jsou zcela protichůdné se závěry posudkové komise a pokud opakovaná konstantní a detailní vyjádření žalobkyně, činěná prostřednictvím jejího zmocněnce, dlouhodobě vypovídají o neschopnosti žalobkyně jednotlivé základní životní potřeby zvládat.

31. Posudková komise v posudku uvádí, že není povinna vypisovat závěry všech lékařských zpráv, pokud v nich nejsou rozpory a že zohledňuje zejména zprávy za požadované období posouzení, přestože hodnotí zprávy všechny. Dle judikatury je však nutné, aby posudek obsahoval vysvětlení o tom, jakým způsobem posudková komise hodnotila veškeré posudkové podklady, které z nich považovala za relevantní, případně z jakého důvodu se od závěrů uvedených v některých z nich odchýlila (srov. např. rozsudek ze dne 5. 3. 2015, č. j. -25, či ze dne 30. 1. 2019, č. j. -17).

32. Soud s posudkovou komisí souhlasí v tom, že komise není povinna vypisovat závěry všech lékařských zpráv. Je však nutno dostát požadavkům judikatury správních soudů, která klade jasný požadavek na odůvodnění toho, jakým způsobem byly veškeré posudkové podklady hodnoceny. To v řešené věci ani nyní naplněno nebylo, posudková komise se ani nepokusila vysvětlit, jak doložené lékařské zprávy hodnotila, které z nich považovala za relevantní a které z nich za relevantní nepovažovala či proč se od jejich závěrů odchýlila.

33. Uvedený deficit posudkového hodnocení je o to závažnější za situace, kdy žalobkyně v řízení opakovaně odkazovala na některé lékařské zprávy a na jejich dílčí závěry a dovozovala z nich závěr o neschopnosti samostatně zvládat jednotlivé základní životní potřeby. Příkladmo lze zmínit, že žalobkyně např. opakovaně v řízení poukazovala na zprávu MUDr. P. z května 2019 zmiňující se o poruše CNS a o neurčené demenci. Zprávu MUDr. S. z února 2020 vypovídající rovněž o poruše CNS, a popisující exekutivní dysfunkce a frontální symptomatiku, dále popisující významné oslabení pozornosti, plánování, rozhodování a sebeřízení. Dále zprávu MUDr. K. z FN Brno o hospitalizaci žalobkyně z června 2022 popisující parciální poruchu kognitivních funkcí. Poruchu kognitivních funkcí zmiňuje rovněž MUDr. P. ve zprávě z FN Brno ze srpna 2022, zmiňuje se dále o frustální fatické poruše kolísavého charakteru (lehká porucha řeči/zapomíná slova). Zapomínání a poruchy řeči dále dle žalobce dokumentuje MUDr. S. v lékařské zprávě z prosince 2022 i ve zprávě z června 2023, kde krom poruch paměti a zapomínání dokumentuje i problém rozpoznat mluvené slovo. O obtížné komunikaci vypovídá zpráva MUDr. B. ze září a prosince 2024.

34. Za účelem přezkoumatelnosti posudkového hodnocení je nutné, aby posudková komise uvedla, jak tyto lékařské zprávy hodnotila a k jakým závěrům na jejich základě dospěla. Za situace, kdy žalobkyně opakovaně poukazuje na lékařské zprávy popisují poruchy paměti, poruchy řeči a porozumění, poruchy kognitivních a exekutivních funkcí, nepostačuje posouzení posudkové komise s prostým konstatování o hodnocení veškerých lékařských zpráv a o tom, že u žalobkyně posudkově relevantní deficity těchto funkcí nejsou.

b) Závěry sociálního šetření a vyjádření žalobkyně

35. Žalovaný neodhalil ani další nedostatek posudkového hodnocení spočívající v nezhodnocení závěrů sociálního šetření. I zde se jedná o nedostatek, který již soud žalovanému jednou vytkl. K závěrům sociálního šetření posudková komise toliko konstatovala, že „sociální šetření je sice součástí posudkové dokumentace, ale musí korelovat s objektivním nálezem, který je dokumentován v doložených lékařských zprávách.“ Nad rámec uvedeného konstatování se již posudková komise sociálnímu šetření vůbec nevěnovala. Nevysvětlila tedy ani proč má za to, že v nyní řešené věci závěry sociálního šetření s objektivním nálezem nekorelují.

36. Žalovaný pak v napadeném rozhodnutí na str. 19 konstatuje, že sociální šetření je podpůrným prostředkem, a že mezi výsledky sociálního šetření a lékařským posouzením stupně závislosti posudkovou komisí jsou a budou rozdíly. Uvedl, že rozdíly pramení z odlišných metod a způsobu práce a z rozdílné odbornosti i možnosti objektivizace rozhodných skutečností, to však dle žalovaného neznamená, že by sociální šetření postrádalo jakoukoliv relevanci. V nyní řešené věci však z posudku neplyne, že by posudková komise k závěrům sociálního šetření jakkoliv přihlédla. Posudková komise ani nevysvětlila proč některé dílčí závěry sociálního šetření neshledala relevantními. Konstatování žalovaného vadu posudkového hodnocení nenapravuje. Pokud ze sociálního šetření vyplývá, že posuzovaná osoba nezvládá některé základní životní potřeby, je povinností posudkové komise se s tímto závěrem věcně a přesvědčivě vypořádat (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 4. 2014, č. j. –32).

37. Posudková komise se nevypořádala ani s tím, co žalobkyně prostřednictvím svého zmocněnce konstantně a dlouhodobě uvádí v rámci správního řízení. Konkrétní tvrzení žalobkyně o tom, jak ji její zdravotní stav omezuje ve zvládání základních životních potřeb posudková komise i nyní opomněla. Nejvyšší správní soud ve své judikatuře požaduje, aby posudková komise zohlednila všechny rozhodné skutečnosti, včetně obtíží tvrzených posuzovanou osobou, a jejich individuální funkční dopad na zvládání základních životních potřeb. Jsou-li tyto údaje posudkově významné, musí být zřejmé, jak je komise vyhodnotila; jejich opomenutí bez vysvětlení může založit neúplnost a nepřesvědčivost posudku (srov. rozsudek NSS ze dne 16. 2. 2023, č. j. -49).

38. Samotné tvrzení posuzované osoby však komise nemusí automaticky považovat za prokázané. Není-li podpořeno lékařskými nálezy, funkčními vyšetřeními, sociálním šetřením či jinými podklady, nemusí samo o sobě posudkový závěr zpochybnit. Komise však musí přezkoumatelně vysvětlit, proč mu nepřiznala posudkový význam (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 4. 2014, č. j. -32 a ze dne 25. 3. 2022, č. j. -26). To v nyní řešené věci naplněno nebylo, komise nevysvětlila, jak vyjádření žalobkyně hodnotila, ani proč jim nepřiznala posudkový význam.

Shrnutí

39. Posudek ze dne 7. 1. 2026 napravuje část nedostatku spočívající v určení hlavní příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Nadále však neobjasňuje funkční dopad popsaných obtíží na pět sporných potřeb a nevypořádává rozhodné rozpory mezi relevantními nálezy, sociálním šetřením a námitkami žalobkyně. Na jeho základě proto nelze přezkoumat závěr, že žalobkyně všechny sporné potřeby zvládá. Soud tím nepředjímá, že některou z nich nezvládá; takový závěr náleží až řádnému odbornému posouzení.

40. Žalovaný v dalším řízení opatří úplné posudkové hodnocení. Již v prvním zrušujícím rozsudku byl upozorněn na potřebu vyjasnit tytéž funkční dopady a rozpory. Nové hodnocení proto musí odpovědět na konkrétní otázky uvedené v následujících bodech, nikoli jen znovu předložit obecný závěr o počtu zvládaných potřeb.

41. U každé z pěti sporných potřeb posudek označí dílčí aktivity podle přílohy č. 1 a popíše, zda je žalobkyně v rozhodných obdobích zvládala v přijatelném standardu bez každodenní pomoci jiné osoby. Vysvětlí konkrétní dopad omezené hybnosti a tvrzených kognitivních a komunikačních obtíží, včetně jejich případného vývoje či kolísání.

42. Posudek dále vyhodnotí význam lékařských zpráv, na které žalobkyně poukazuje, pro dobu od července 2023 a srozumitelně vysvětlí případný rozpor mezi nimi a pozdějšími nálezy. Záznam o sociálním šetření porovná s hodnocením odpovídajících aktivit; případný odlišný závěr odůvodní konkrétními podklady, nikoli pouze obecnou převahou lékařského posouzení. Stejně věcně vypořádá tvrzení žalobkyně o pomoci při jednotlivých činnostech a rozliší pomoc vyvolanou zdravotním stavem od pomoci poskytované z jiných důvodů.

43. Teprve poté žalovaný samostatně posoudí, zda je odborný závěr úplný a přesvědčivý. Zjistí-li novou nejasnost, vyžádá její odstranění před vydáním rozhodnutí. Přitom zohlední, že nezvládání jediné zdravotně podmíněné dílčí aktivity může podle znamenat nezvládání celé příslušné základní životní potřeby.

Délka řízení a výrokové možnosti soudního rozhodnutí

44. Soud nepřehlédl, že žádost byla podána již dne 26. 7. 2023, ani věk a zdravotní stav žalobkyně. Žalovaný proto musí po vrácení věci postupovat bez zbytečných průtahů a vyvarovat se dalšího rozhodnutí založeného na posudku se stejnými nedostatky. Požadavek žalobkyně na dávku od přesného dne podání žádosti sám neukazuje na chybu v datu 1. 7. 2023: podle lze příspěvek přiznat nejdříve od počátku měsíce, v němž bylo řízení zahájeno. Otázka náhrady újmy způsobené délkou řízení není předmětem této žaloby.

45. Soud zvážil návrh žalobkyně na znalecký posudek. Podle a může potřebný důkaz provést, včetně posudku soudem ustanoveného znalce. Návrhu v této fázi však nevyhověl z následujících důvodů.

46. Úkolem správního soudnictví není v první řadě nahrazovat činnost správního orgánu v zajišťování skutkových podkladů, nýbrž přezkoumávat zákonnost jeho rozhodnutí. Za situace, kdy je odstranitelná vada již ve fázi správního dokazování, není provedení znaleckého důkazu soudem procesně hospodárnějším postupem.

47. Zjištěná vada se týká již podkladu, na němž žalovaný založil své rozhodnutí: komise nevysvětlila vztah mezi nálezy, sociálním šetřením, námitkami a spornými aktivitami v jednotlivých obdobích. Odstranění těchto nedostatků vyžaduje souhrnné nové posouzení ve správním řízení a následné vlastní hodnocení žalovaného. Izolovaný znalecký závěr k diagnóze by uvedené chybějící posudkové vazby nenahradil.

48. Soud přihlédl k tomu, že jde již o druhé zrušení rozhodnutí. Právě proto vymezuje závazné požadavky na doplnění konkrétně. Žalovaný má uvážit posouzení jinou PK MPSV nebo jiné vhodné odborné doplnění, které zajistí i vyhodnocení tvrzených kognitivních obtíží. Pokud by po dalším rozhodnutí přetrvaly zásadní rozpory, může být v případném soudním přezkumu na místě vlastní odborné dokazování. V nynější fázi však soud nepovažuje rozsáhlé nahrazení chybějícího správního posouzení soudním dokazováním za účelnější postup.

49. Pokud jde o návrh na konstatování splnění podmínek pro přiznání příspěvku na péči soud v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí nemá pravomoc nahradit správní rozhodnutí vlastním výrokem o přiznání dávky. Výrokové možnosti soudu jsou stanoveny Možnost rozhodnout o věci samé namísto správního orgánu soudu nedávají ani žalobkyní odkazované (nadto zcela mimoběžné) rozsudky NSS. Soud zároveň žalovanému ani samostatným výrokem neukládá respektovat závazný právní názor soudu. Je-li napadené rozhodnutí zrušeno, je žalovaný právním názorem vysloveným ve zrušujícím rozsudku vázán dle

V. Závěr a náklady řízení

50. Žaloba je důvodná. Žalovaný založil napadené rozhodnutí na posudku, který přes dílčí zlepšení oproti posudku předchozímu neumožňuje přezkoumat závěr o zvládání pěti sporných životních potřeb. Nevysvětluje jejich konkrétní funkční hodnocení ani význam rozhodných a namítaných podkladů. Skutkový stav, z něhož žalovaný při určení stupně závislosti vyšel, proto vyžaduje zásadní doplnění.

51. Soud napadené rozhodnutí podle ve spojení s a 4 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V něm je žalovaný vázán právním názorem soudu, zejména v bodech 25 až 42 tohoto rozsudku, tj. požadavkem na funkční hodnocení pěti sporných potřeb a vypořádání lékařských nálezů, sociálního šetření a námitek žalobkyně.

52. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Podle by jí proto náležela náhrada nákladů, které důvodně vynaložila. Ze spisu však nevyplývá, že by jí nějaké důvodně vynaložené náklady vznikly. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů pro svůj neúspěch; ve věci sociální péče mu je nadto vylučuje

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno dne 2. října 2026

Lenka Bahýľová v. r.

samosoudkyně