Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
28 A 37/2026 - 27.pdf
PDF · 0 B
No categories available
28 A 37/2026 - 27
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Ladislavem Hejtmánkem ve věci
žalobkyně: b) V.B.
státní příslušnost Ukrajina
bytem XXX
zastoupen matkou N. R.
zastoupen advokátkou JUDr. Annou Pavlíkovou
sídlem Bělehradská 572/63, 120 00 Praha 2
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky
sídlem Nad štolou 936/3, Praha 7
o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem,
takto:
I. Zásah žalovaného, spočívající ve vrácení žádosti nezletilého žalobce o dočasnou ochranu ze dne 8. září 2026, č. j. OAM-0419356/DO-2026, jako nepřijatelné, byl nezákonný.
II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu žalobkyně.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 10 140 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku do rukou její právní zástupkyně, JUDr. Anny Pavlíkové, advokátky.
Odůvodnění:
[1] Žalobce napadl postup, který žalovaný užívá při zjištění, že státní příslušník Ukrajiny žádá o poskytnutí dočasné ochrany podle zákona č. 65/2022 Sb. , ve znění pozdějších předpisů (dále též „lex Ukrajina“). Odmítnutí žádosti bylo vyznačeno podle důvodu § 5 odst. 1 písm. f) Legis Ukrajina. Postup žalovaného spočívá v tom, že žádost vrátí jako nepřijatelnou bez dalšího řízení či rozhodnutí a v žádosti označí důvod nepřijatelnosti žádosti. V tomto případě byl vyznačen jako důvod ten, že žadatel byl nebo je držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě Evropské unie nebo Schengenského prostoru a bylo učiněno prohlášení podle § 3 odst. 3 Legis Ukrajina.
[2] V žádosti je uvedeno, že žalobce ke dni 24. 2. 2022 pobýval na Ukrajině. Rovněž uvedl, že dočasnou ochranu nemá, v minulosti jí získal v Bulharsku.
[3] Žalobce se domáhal prohlášení nezákonnosti zásahu a zákazu v jeho pokračování, přičemž poukazoval na judikaturu ve věci Krasiliva a další navazující rozhodnutí.
[4] Žalovaný s žalobou nesouhlasil a uvedl, že žalobci v minulosti byla udělena dočasná ochrana v jiném členském státě, což je nesporné (žalovaný sice ve vyjádření uvádí Belgii, ale to soud bere jako zjevnou nesprávnost v psaní, neboť o Belgii se nezmiňuje ani žalobce v žalobě, ani není uvedena v žádosti). Otázku, zda tato dočasná ochrana stále trvá, či nikoli, nepovažoval za relevantní. Pro posouzení žádosti bylo podstatné jen to, že žalobci již byla dočasná ochrana v minulosti udělena. Další část vyjádření žalovaného tvoří typizované vyjádření zasílané k typově shodným případům projednávaným zdejším soudem, včetně žádosti o předložení předběžné otázky SDEU.
[5] Městský soud v Praze přezkoumal napadený postup žalovaného a o důvodnosti žaloby uvážil takto.
[6] Zásahová žaloba je přípustná, jak bylo nesčetněkrát soudy již rozhodnuto. Postup žalovaného je v rozporu se zákonem, neboť žalovaný tímto způsobem nemůže posuzovat důvodnost podané žádosti, to musí učinit až po řádně proběhlém řízení. Soud tak pouze odkazuje na zveřejněná četná rozhodnutí v této věci, která tento postup žalovaného shledala nezákonným. Ve vztahu k dočasné ochraně udělené v Irsku je možné odkázat například na rozsudek zdejšího soudu ze dne 19. 6. 2026, č. j. 20 A 18/2026 –26. Žalobce se v dané věci rovněž vzdal pobytového oprávnění získaného v Irsku.
[7] Z recentní judikatury Nejvyššího správního soudu věnující se případu skutkově shodnému lze odkázat například na rozsudek ze dne 10. 12. 2025, č. j. 5 Azs 248/2025 -18. Soud tak pouze připomíná žalovanému bod 32 daného rozsudku, kde se uvádí následující: „Nejvyšší správní soud ve shodě s hodnocením městského soudu uzavírá, že vrácením žalobcovy žádosti o povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany jako nepřijatelné se stěžovatel dopustil nezákonného zásahu. Opět tedy apeluje na stěžovatele, aby i v tomto případě ukončil výše popsané svévolné popírání jednotné a ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a aby konečně postupoval v souladu se závazným právním názorem, který městský soud vyjádřil v napadeném rozsudku a který z této judikatury plně vychází. V souladu se zmiňovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2025, č. j. 5 Azs 273/202327 , je tedy stěžovatel i v této věci povinen, přestože dle záznamu v informačním systému TPD bylo žalobci uděleno povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany nejprve v jiném členském státě, konkrétně v Rumunsku, pozdější žádost žalobce o udělení tohoto povolení k pobytu v ČR přijmout, vést o ní řádné správní řízení dle zákona č. 221/2003 Sb. , o dočasné ochraně cizinců, v jeho rámci poučit žalobce o jeho právech a v návaznosti na jeho případná tvrzení, důkazní návrhy či jiné procesní kroky ověřit nejen to, zda povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany bylo žalobci v Rumunsku skutečně uděleno (což žalobce nepopírá a co vyplývá rovněž z jím předložené kopie dokladu vydaného rumunskými orgány, založené ve správním spisu), ale zejména, zda dosud, ke dni rozhodování stěžovatele, trvá (v této souvislosti žalobce v žalobě tvrdil a dokládal příslušnými důkazy, že se pobytového oprávnění v Rumunsku vzdal). Pokud stěžovatel i přes uvedené skutečnosti postaví trvání žalobcova pobytového oprávnění v Rumunsku najisto, bude dále povinen postupovat podle bodu 78.4 zmiňovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/202442 , tedy především ověří, zda vydáním povolení k pobytu žalobci za účelem dočasné ochrany v ČR jeho předchozí obdobné pobytové oprávnění v Rumunsku zanikne, a pokud tomu tak nebude, poskytne žalobci přiměřenou lhůtu k tomu, aby učinil potřebné kroky k ukončení tohoto jemu v Rumunsku uděleného povolení a aby tuto skutečnost stěžovateli doložil.“ V tehdy posuzované věci se sice jednalo o jiný členský stát, konkrétně o Rumunsko, avšak tato skutečnost není pro rozhodnutí ve věci podstatná. Skutkové okolnosti obou případů jsou totožné. Žalobce se totiž také vzdal dočasné ochrany jemu udělené v jiném členském státě Evropské unie.
[8] Soud konstatuje, že žalovaný nemůže bez dalšího žalobci jeho žádost vrátit jako nepřijatelnou, nýbrž je povinen vést řádné řízení, v němž o dané žádosti rozhodne. Příslušná judikatura správních soudů již nesčetněkrát popsala, jaké řízení má být vedeno, a jaké má být vydáno rozhodnutí. Žalovaný žalobci vrátil jeho žádost z důvodu, že mu již v minulosti byla dočasná ochrana udělena. Je nutné, aby otázka případného pozbytí této ochrany byla posouzena ve správním řízení. Příslušný postup správních orgánů byl podrobně popsán v rámci rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024 -42 (bod 78).
[9] Z výše uvedených důvodů soud výrokem I. tohoto rozsudku určil, že žalobcem tvrzený zásah byl nezákonný. Výrokem II. soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování žalobcova práva podat žádost o dočasnou ochranu. Zároveň žalovanému tímto výrokem přikázal obnovit stav, který panoval před tím, než byla žalobci její žádost pro nepřijatelnost vrácena.
[10] Ve věci soud rozhodl rozsudkem bez nařízení jednání, neboť účastníci proti takovému postupu neměli ve stanovené lhůtě námitek a jednání k projednání žaloby nebylo nutné, když soud neprováděl další dokazování (§ 51 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ).
[11] Pro úplnost soud uvádí, že rozsudkem rozhodl ve lhůtě nutné pro případné rozhodnutí o podaném návrhu na předběžné opatření, proto o tomto návrhu již není nutné rozhodovat samostatným rozhodnutím.
[12] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. dle § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Jelikož měla žalobkyně v dané věci plný úspěch, přiznal jí zdejší soud náhradu důvodně vynaložených nákladů soudního řízení.
[13] Náklady žalobce za řízení o žalobě tvoří odměna advokáta. Ta zahrnuje dva úkony právní služby spočívající v přípravě a převzetí zastoupení a sepsání žaloby [§ 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], přičemž za každý z nich náleží částka 4 620 Kč [§ 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu] a paušální náhrada hotových výdajů v částce 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Za řízení o žalobě tak zástupci žalobce náleží odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 10 140 Kč [2 x (4 620 + 450)]. Soud za účelné náklady nemá vypracování repliky, která nebyla pro posouzení věci zapotřebí, neboť věc byla jasná na základě žaloby a předloženého spisu.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou (2) týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Praha dne 5. října 2026
JUDr. Ladislav Hejtmánek, v.r.
samosoudce