Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

175 A 22/2026 - 33

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Derflem ve věci

žalobce: S. V., narozen X

státní příslušnost Ukrajina

trvale bytem X

adresa pro doručování X

zastoupen obecným zmocněncem D. O., LL.M.

bytem X

proti

žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie

sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 8. 2026, č. j. CPR-26783-3/ČJ-2026-930310-V241,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se včasnou žalobou domáhal přezkumu v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, kterým bylo jako opožděné podle , , (dále jen „ “) zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „ “) ze dne 17. 6. 2026, č. j. KRPU-119674-16/ČJ-2026-040022-SV-MO. Tímto prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „ “), uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, v délce jeden rok. Správní vyhoštění bylo žalobci uloženo, jelikož pobýval na území České republiky bez platného povolení k pobytu, ačkoli k tomu nebyl oprávněn.

Žaloba

2. Žalobce v žalobě předeslal, že žalovaná zamítla jeho odvolání proti rozhodnutí o správním vyhoštění jako opožděné, přestože odvolání podal dne 2. 7. 2026 v dobré víře v poučení poskytnuté správním orgánem prvního stupně. Dne 17. 6. 2026 mu byly současně doručeny y vydané v téže věci a pod stejným spisovým číslem, mimo jiné rozhodnutí o správním vyhoštění a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. V rozhodnutí o nákladech řízení bylo uvedeno poučení o patnáctidenní odvolací lhůtě, přičemž odůvodnění této y obsahovalo rovněž pasáže týkající se samotného správního vyhoštění. Žalobce proto vycházel z přesvědčení, že patnáctidenní lhůta dopadá i na rozhodnutí o vyhoštění.

3. Žalobce dále uvedl, že je státním příslušníkem Ukrajiny a při správním řízení výslovně sdělil, že nerozumí českému jazyku. Správní orgán mu proto přibral tlumočníka. Za této situace měl žalobce za to, že poskytované poučení bylo nejednoznačné a matoucí. Namítal, že podle nemůže nést negativní důsledky nesprávného nebo zavádějícího poučení správního orgánu a jeho odvolání mělo být považováno za včasné.

4. Žalobce namítal také to, že žalovaná použila zásadu posuzování podání podle jeho obsahu pouze v jeho neprospěch. Ačkoli žalovaná dovodila, že podání obsahově směřovalo proti rozhodnutí o správním vyhoštění, nezohlednil skutečnost, že žalobce se současně řídil poučením obsaženým v ě, kterou ve svém podání výslovně označil. Tím podle žalobce přenesl důsledky vlastního pochybení veřejné správy na účastníka řízení.

5. Žalobce dále tvrdil, že jeho odvolání bylo formálně podáno proti rozhodnutí o nákladech řízení a ve vztahu k tomuto rozhodnutí bylo podáno ve lhůtě uvedené v poučení. Žalovaná však celé podání zamítla jako opožděné, aniž by se řádně zabýval odvoláním proti rozhodnutí o nákladech řízení.

6. Další námitka směřovala k tomu, že žalovaná žalobce nepoučila o možnosti prominutí zmeškání úkonu podle . Vzhledem k tomu, že žalobce byl cizincem neovládajícím český jazyk, nebyl zastoupen advokátem a jednal v důvěře v poskytnuté poučení, měl správní orgán podle jeho názoru zvážit aplikaci tohoto institutu nebo jej alespoň o této možnosti informovat.

7. Žalobce rovněž namítal nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Žalovaná sice uvedla, že posoudila možnost přezkumného řízení, obnovy řízení či vydání nového rozhodnutí, současně však prohlásila, že se námitkami obsaženými v odvolání vůbec nezabývala. Podle žalobce proto nebylo zřejmé, na základě jakých úvah dospěl k závěru, že mimořádné prostředky nelze použít.

8. Žalobce dále zpochybnil účinnost oznámení rozhodnutí o správním vyhoštění. Tvrdil, že správní orgán věděl o jeho neznalosti českého jazyka, avšak předal mu rozhodnutí pouze v českém jazyce. Nebylo podle něj postaveno najisto, zda byl obsah rozhodnutí a poučení o opravném prostředku přetlumočen způsobem, kterému skutečně porozuměl.

9. Nad rámec procesních námitek poukázal žalobce i na věcný obsah svého odvolání. Tvrdil, že existovaly překážky jeho vycestování na Ukrajinu vzhledem k probíhajícímu ozbrojenému konfliktu, že rozhodnutí o vyhoštění nepřiměřeně zasahovalo do jeho soukromého života a že vyvíjel snahu legalizovat svůj pobyt podáním žádosti o dočasnou ochranu. Podle jeho názoru mu byl postupem správních orgánů fakticky odepřen účinný opravný prostředek proti rozhodnutí o správním vyhoštění.

Vyjádření žalované

10. V písemném vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že rozhodnutí předaná žalobci mají dle právní úpravy rozdílnou lhůtu pro odvolání. Proti samotnému rozhodnutí o vyhoštění bylo možné podat odvolání do 10 dnů, zatímco proti rozhodnutí o nákladech řízení bylo možné podat odvolání do 15 dnů. V obou rozhodnutích byl žalobce poučen o jednotlivých lhůtách.

11. Žalovaná upozornila, že v odvolání nebyly žádné námitky týkající se nákladů řízení, proto ho vyhodnotila jako odvolání proti rozhodnutí o vyhoštění, které však bylo podáno opožděně. Žalovaná připomněla, že žalobce spolu s odvoláním nepožádal dle o prominutí zmeškání lhůty ani nesdělil závažné důvody, které mu bránily podat odvolání včas.

12. Žalovaná zdůraznila, že v řízení byl žalobci ustanoven tlumočník, avšak rozhodnutí správního orgánu se vyhotovuje pouze v českém jazyce, přičemž žalobce potvrdil svým podpisem jeho převzetí.

Ústní jednání soudu

13. K soudnímu jednání, které se konalo dne 6. 10. 2026 se žalovaná omluvila, přičemž souhlasila, aby soud věc projednal v její nepřítomnosti. K jednání se bez omluvy nedostavil žalobce a jeho zástupce, ačkoli předvolání k jednání bylo řádně doručeno zástupci žalobce a vztahovalo se na samotného žalobce. Soud proto projednal věc v nepřítomnosti účastníků.

Posouzení věci soudem

14. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v , písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v větě první Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během desetidenní lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu věty první zákona o pobytu cizinců. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

15. Krajský soud zdůrazňuje, že rozsah přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí je značně omezen důvody, pro které bylo vydáno. Jestliže žalovaná zamítla odvolání pro opožděnost, je soudní přezkum omezen jednak na posouzení otázky, zda žalobce podal odvolání opožděně či nikoliv, jednak na to, zda řízení před žalovanou (nikoliv řízení prvostupňové) nebylo stiženo vadou, která by měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Jelikož žalovaná vůbec neposuzovala (a ani nemohla posuzovat) zákonnost prvostupňového rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce, nemůže ani nyní soud tyto otázky posuzovat. Jak se také vyjádřil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 28. 7. 2011, č. j. -102, „v rozhodnutí o zamítnutí odvolání pro opožděnost nebo nepřípustnost podle se odvolací orgán věcně nezabývá podaným odvoláním, posuzuje pouze jeho včasnost nebo přípustnost. V případě žaloby proti rozhodnutí o zamítnutí odvolání jako opožděného nebo nepřípustného je tedy správní soud oprávněn zkoumat v mezích žalobních bodů pouze to, zda se skutečně jednalo o opožděné nebo nepřípustné odvolání a zda tedy byl žalobce zkrácen na svých právech neprovedením odvolacího přezkumu. Pokud krajský soud dospěje k závěru, že odvolání bylo po právu zamítnuto jako nepřípustné nebo opožděné, žalobu zamítne, v opačném případě toto odvolací rozhodnutí zruší a věc vrátí žalovanému k dalšímu řízení (srov. rozsudek č. j. -81 ze dne 13. května 2011).“

16. Z takto vymezeného rámce soudního přezkumu rozhodnutí o zamítnutí odvolání pro opožděnost zcela vybočuje námitka, že existovaly překážky pro vycestování žalobce na Ukrajinu vzhledem k probíhajícímu ozbrojenému konfliktu, že rozhodnutí o vyhoštění nepřiměřeně zasahovalo do jeho soukromého života a že vyvíjel snahu legalizovat svůj pobyt podáním žádosti o dočasnou ochranu.

17. Jak uvedla žalovaná v napadeném rozhodnutí a krajský soud ověřil ve správním spise, žalobce převzal prvostupňové rozhodnutí za přítomnosti tlumočníka dne 17. 6. 2026. Odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí následně podal dne 2. 7. 2026. Spolu s odvoláním ani později žalobce nepožádal o prominutí zmeškání odvolání.

18. Podle navrácením v předešlý stav se rozumí prominutí zmeškání úkonu, který je třeba provést nejpozději při ústním jednání nebo v určité lhůtě, nebo povolení zpětvzetí nebo změny obsahu podání, kterou by jinak nebylo možno učinit.

19. Podle požádat o prominutí zmeškání úkonu účastník může do 15 dnů ode dne, kdy pominula překážka, která podateli bránila úkon učinit. S požádáním je třeba spojit zmeškaný úkon, jinak se jím správní orgán nezabývá. Zmeškání úkonu nelze prominout, jestliže ode dne, kdy měl být úkon učiněn, uplynul jeden rok.

20. Podle správní orgán promine zmeškání úkonu, prokáže-li podatel, že překážkou byly závažné důvody, které nastaly bez jeho zavinění.

21. Podle § 170 odst. 2 zákona o pobytu cizinců proti rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území a rozhodnutí o povinnosti opustit území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace lze podat odvolání do 10 dnů.

22. Podle věta první opožděné nebo nepřípustné odvolání odvolací správní orgán zamítne.

23. Pokud bylo prvostupňové rozhodnutí žalobci oznámeno jeho doručením dne 17. 6. 2026, desetidenní odvolací lhůta počala běžet dne 18. 6. 2026 a její poslední den připadl na sobotu 27. 6. 2026. V souladu s se posledním dnem lhůty stal nejbližší následující pracovní den, tedy pondělí 29. 6. 2026. Dne 30. 6. 2026 nabylo rozhodnutí o správním vyhoštění právní moci. Lze proto uzavřít, že odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí bylo podáno opožděně.

24. K žalobní námitce, že dne 17. 6. 2026 byly současně doručeny y vydané v téže věci a pod stejnou spisovou značkou, mimo jiné rozhodnutí o správním vyhoštění a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, přičemž v rozhodnutí o nákladech řízení bylo uvedeno poučení o patnáctidenní odvolací lhůtě, a že za této situace bylo poučení o opravném prostředku zavádějící a matoucí soud uvádí, že rozdílná odvolací lhůta u zmíněných dvou rozhodnutí je důsledkem platné právní úpravy. V obou rozhodnutích bylo poučení o opravném prostředku uvedeno zcela standardním způsobem, na kterém soud neshledává nic zavádějícího či matoucího.

25. Soud nesouhlasí se žalobcem, že by odůvodnění rozhodnutí o nákladech řízení obsahovalo rovněž pasáže týkající se samotného správního vyhoštění. V prvním odstavci odůvodnění rozhodnutí o nákladech řízení je pouze zmínka o tom, že žalobci bylo uloženo správní vyhoštění, avšak další části odůvodnění již popisují s tím související povinnost uhradit náklady řízení. Žalobce téhož dne obdržel jak rozhodnutí o vyhoštění, tak i rozhodnutí o nákladech řízení. Nemohl proto vycházet z přesvědčení, že patnáctidenní lhůta uvedená v rozhodnutí o nákladech řízení dopadá I na rozhodnutí o vyhoštění.

26. K žalobní námitce, že žalovaná použil zásadu posuzování podání podle jeho obsahu pouze v jeho neprospěch, soud uvádí, že z odvolání žalobce bylo zcela jednoznačné, že směřuje proti rozhodnutí o vyhoštění, neboť obsahovalo věcnou argumentaci ke splnění podmínek pro vyhoštění a neobsahovalo žádnou argumentaci, ze které by vyplýval nesouhlas žalobce se stanovenou výší nákladů řízení. Za takové situace žalovaná správně dovodila, že podání obsahově směřovalo proti rozhodnutí o správním vyhoštění, přičemž logicky odvolání proti rozhodnutí o vyhoštění musí respektovat zákonnou lhůtu pro daný typ opravného prostředku. Žalovaná nemohla zohlednit skutečnost, že žalobce se řídil poučením obsaženým v rozhodnutí o nákladech řízení, neboť se jednalo o pochybení samotného žalobce a platná právní úprava neumožňuje zohlednit jinou odvolací lhůtu než tu určenou pro rozhodnutí, proti němuž směřovalo odvolání, tedy v tomto případě rozhodnutí o vyhoštění.

27. K žalobní námitce, že se žalovaná zabývala jeho odvoláním jako odvoláním proti rozhodnutí o vyhoštění, aniž by se jím zabývala i jako odvoláním proti rozhodnutí o nákladech řízení, soud uvádí, že tento postup byl důsledkem toho, že obsahově se jednalo o odvolání proti rozhodnutí o vyhoštění, když v něm nebyla uvedena žádná argumentace stran nákladů řízení a žalovaná se v tomto směřu neměla čím zabývat.

28. K žalobní námitce, že žalovaná žalobce nepoučila o možnosti prominutí zmeškání úkonu podle , soud uvádí, že žalovaná nemá povinnost v každém jednotlivém případě automaticky při podání opožděného odvolání upozorňovat žalobce, že odvolání je opožděné a poučovat ho o možnosti prominutí zmeškání lhůty. V tomto případě navíc z odvolání nevyplýval žádný důvod, proč žalobce podal odvolání opožděně. Bylo tedy zcela v pořádku, že žalovaná přistoupila k zamítnutí odvolání pro opožděnost, aniž by předem upozornila žalobce na možnost požádat o prominutí zmeškání lhůty.

29. K žalobní námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí stran nevyužití mimořádných opravných prostředků soud uvádí, že žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla: „Odvolací orgán zkoumal opožděné odvolání ve smyslu ustanovení a konstatuje, že v daném případě nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Odvolací orgán neshledal žádné skutečnosti odůvodňující zahájení přezkumného řízení podle a násl. ani důvody pro obnovu řízení či vydání nového rozhodnutí. Námitkami uvedenými v odvolání se v rozhodnutí nezabýval, aby neučinil své rozhodnutí vnitřně rozporným.“ Dle soudu postupovala žalovaná zcela správně způsobem popsaným v citované pasáži, přičemž její vysvětlení považuje soud za dostatečné. Je zřejmé, že žalovaná se ztotožnila se závěry správního orgánu prvního stupně ohledně důvodů vyhoštění, přičemž neshledala rozpor s právními předpisy, který by odůvodňoval zahájení přezkumného řízení či využití jiných mimořádných právních prostředků. Právní úpravu v a násl. rozhodně nelze vykládat tím způsobem, že by v případě opožděného odvolání měla žalovaná posuzovat jednotlivé námitky v opožděném odvolání z hlediska možného přezkumného řízení.

30. K žalobní námitce zpochybňující účinnost oznámení rozhodnutí o správním vyhoštění, jelikož bylo rozhodnutí o vyhoštění doručeno žalobci v českém jazyce, který žalobce neovládá, soud uvádí, že žalobci byl v řízení ustanoven tlumočník. Dle v řízení se jedná a písemnosti se vyhotovují v českém jazyce. Z citovaného ustanovení jednozačně plyne, že rozhodnutí o vyhoštění mělo být vyhotoveno v českém jazyce a takto doručeno žalobci, což se stalo. Při předání rozhodnutí o vyhoštění a rozhodnutí o nákladech řízení byl přítomen tlumočník a lze očekávat, že informoval žalobce o tom, že byl vyhoštěn včetně důvodů a poučení o opravném prostředku. Přítomnost tlumočníka slouží k tomu, aby mohl žalobce realizovat svá procesní práva a komunikovat se správním úřadem v jazyce, který ovládá. Tlumočník však není povinen žalobci přeložit byť ústně celé rozhodnutí o vyhoštění do ukrajinštiny. Bylo věcí žalobce, aby si následně nechal na vlastní náklady přeložit rozhodnutí do ukrajinštiny. Soud podotýká, že čeština a ukrajinština jsou podobné jazyky, přičemž počet dnů pro odvolání byl uveden číslovkou (10 dnů), čemuž v ukrajinštině odpovídá 10 dniv. Tvrzení žalobce, že poučení neporozuměl či že bylo matoucí, proto považuje soud za účelové. Nadto soud konstatuje, že žalobce zmocnil k podání odvolání proti rozhodnutí o vyhoštění a dalším úkonům téhož zmocněnce, kterého má nyní v soudním řízení, a to dne 29. 6. 2026, tedy poslední den lhůty pro odvolání. Zmocněnec žalobce český jazyk ovládá a lze očekávat, že první úkon, který by měl učinit při převzetí zastoupení byla kontrola lhůty pro odvolání. Zmocněnec mohl dne 29. 6. 2026 podat odvolání prostřednictvím České pošty, případně až do půlnoci mohl zaslat odvolání datovou schránkou správnímu orgánu prvního stupně. Postačilo by přitom odvolání blanketní. Za této situace neobstojí argumentace žalobce, že byl zbaven možnosti podat účinný opravný prostředek proti rozhodnutí o vyhoštění.

31. Žalovaná tedy správně postupovala podle ustanovení věty první a opožděné odvolání zamítla. Z uvedených důvodů pak lze napadené rozhodnutí považovat za věcně správné a zákonné.

32. Z uvedených důvodů soud žalobu zamítl podle

33. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o věta prvá , podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

34. V souzeném případu měla úspěch žalovaná, tato náhradu nákladů řízení nepožadovala, ostatně jí ani žádné náklady nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Ústí nad Labem 6. října 2026

JUDr. Jiří Derfl v. r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.