Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

62 Az 35/2026 - 18

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Hluštíkem, Ph.D. ve věci

žalobce: T. Q. H.

státní příslušnost Vietnamská socialistická republika

t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty

Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty

zastoupeného Mgr. Markem Eichlerem, advokátem

sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha 1 - Nové Město

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky

sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9. 2026, č. j. OAM-814/BA-BA01-VL15-PŘZ-ZZC-2026, ve věci zajištění v zařízení pro zajištění cizinců,

takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 8. 9. 2026, č. j. OAM-814/BA-BA01-VL15-PŘZ-ZZC-2026, se zrušuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10 140 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta Mgr. Marka Eichlera, sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha 1 – Nové Město.

Odůvodnění:

Vymezení věci

1. Žalobce se domáhá přezkumu výše specifikovaného rozhodnutí žalovaného, na jehož podkladě žalovaný rozhodl o žádosti žalobce ze dne 1. 9. 2026 o propuštění ze zajištění dle , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) tak, že se žádost žalobce o propuštění zamítá a že žalobce je i nadále zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců, a to do 9. 10. 2026.

2. Žalobce namítá, že žalovaný se v napadeném rozhodnutí dostatečně nevypořádal s individuální situací žalobce, dále namítl nepřezkoumatelnost úvah žalovaného stran naplnění podmínky pro udělení zvláštního opatření podle a poukázal na to, že zajištění cizince je až krajním prostředkem, neboť představuje omezení osobní svobody.

3. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout a odkázal na napadené rozhodnutí, přičemž obsáhle rekapituloval historii rozhodování o zajištění žalobce a důvody, které k tomu žalovaného vedly.

4. Ze spisu vyplývá, že dne 24. 6. 2026 rozhodl žalovaný o zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců do 9. 10. 2026. Proti tomuto rozhodnutí žalobce nijak nebrojil.

5. Podáním ze dne 1. 9. 2026 žalobce požádal o přezkum důvodů trvání zajištění. O této žádosti žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím.

Posouzení věci krajským soudem

6. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [ , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného ( ) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. O žalobě rozhodl krajský soud bez nařízení jednání, a to v souladu s .

7. Co se týká rozsahu přezkumu napadeného rozhodnutí, postupoval soud v souladu s požadavky rozsudku Soudního dvora EU ze dne 8. 11. 2022 o předběžné otázce ve spojených věcech C-704/20 a C-39/21, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid. Z něho je nutno dovozovat, že správní soud je povinen při přezkumu rozhodnutí o zajištění cizince přihlížet i k vadám a nezákonnostem rozhodnutí, které zjistí sám, bez ohledu na námitky uplatněné žalobcem. V řízení o přezkumu rozhodnutí o zajištění cizince se proto s ohledem na specifika institutu zajištění neuplatní pravidlo soudního přezkumu v mezích uplatněných žalobních bodů ( ) a správní soud je oprávněn, resp. povinen identifikovat případné další nezákonnosti zajištění (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2022, č. j. -32, č. 4439/2022 Sb. NSS).

8. Soud se předně zabýval otázkou doby trvání zajištění, jak ji žalovaný stanovil v napadeném rozhodnutí.

9. Dle platí, nejde-li o osoby uvedené v odst. 2 cit. ustanovení, že žalovaný v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění, kterou lze prodloužit, a to i opakovaně, nejdéle na 180 dnů.

10. Žalovaný napadeným rozhodnutím žalobce ponechal v zajištění v zařízení pro zajištění cizinců do dne 9. 10. 2026. Rozhodnutí v této části odůvodnil tak, že proti negativnímu rozhodnutí vydanému během zajištění cizince lze dle podat žalobu do 10 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí, přičemž tato lhůta u žalobce uplynula dne 5. 9. 2026. Společně se zákonem předvídanou lhůtou dle , tedy 10 dní na ověření podání či nepodání žaloby, během níž se na zajištěnou osobu nadále pohlíží jako na žadatele o udělení mezinárodní ochrany, tak žalovaný uvedl, že „lhůta pro zajištění dotyčného by byla minimálně do dne 15. 9. 2026, což spadá do základní 110denní lhůty zajištění v rámci rozhodnutí č. j. OAM-814/BA-BA01-BA03-Z-2026 ze dne 24. 6. 2026, splatností do dne 9. 10. 2026.“. Dále již žalovaný jen uvedl, že vzhledem k uvedenému bude žalobce zajištěn do 9. 10. 2026

11. Krajský soud považuje takové odůvodnění za nedostatečné; soudu totiž není zřejmé, na základě čeho ponechal žalovaný žalobce v zajištění do 9. 10. 2026, pokud zároveň uvedl, že lhůta pro zajištění by byla minimálně do 15. 9. 2026 a více již k důvodům stanovení doby zajištění až do 9. 10. 2026 neuvedl.

12. Je tedy třeba uzavřít, že v napadeném rozhodnutí absentuje logická úvaha o tom, proč bylo v případě žalobce nezbytné při rozhodování o jeho žádosti o propuštění ze zajištění přistoupit ke stanovení doby trvání zajištění právě po žalovaným stanovenou dobu.

13. Krajský soud zdůrazňuje, že i v případě, kdy žalovaný rozhoduje o žádosti žadatele o mezinárodní ochranu o propuštění ze zajištění, je povinen, při stanovení doby zajištění své rozhodnutí i v této části náležitě odůvodnit.

14. Žalovaný nemůže bez podrobnějšího odůvodnění přistoupit ke stanovení doby zajištění, aniž by bylo zřejmé, na základě čeho je nutné trvání zajištění právě po stanovenou dobu a nikoli dobu kratší.

15. Aplikace správního uvážení při rozhodování o stanovení délky trvání zajištění přitom musí nalézt odraz v odůvodnění rozhodnutí tak, aby soud mohl přezkoumat, zda správní orgán správního uvážení nezneužil či nepřekročil jeho meze. V řízení o žalobě proti rozhodnutí o zajištění cizince a stanovení délky trvání zajištění soud ve správním soudnictví hodnotí postup správního orgánu a zkoumá, zda uvážení správního orgánu o stanovení doby zajištění nevybočuje ze zákonem stanovených mezí, má oporu ve zjištěném skutkovém stavu a není svévolné (srov. přiměřeně rozsudek ze dne 2. 11. 2011, č. j. 1 As 119/2011–39, týkající se stanovení prodloužení doby zajištění, jehož závěry jsou použitelné i v nynější věci).

16. Krajský soud proto uzavírá, že odůvodnění rozhodnutí žalovaného v nynější věci neobstojí pro svou nedostatečnost a napadené rozhodnutí je na místě zrušit pro jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů.

17. K problematice nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí pro nedostatek důvodů s ohledem na ustálenou judikaturu správních soudů lze dodat, že z odůvodnění rozhodnutí musí být seznatelné, které skutečnosti vzal správní orgán za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 1993, č. j. –23, publikovaný ve Správním právu pod č. 27/1994, nebo nověji rozsudek NSS ze dne 19. 12. 2008, č. j. –71). Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být ovšem vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006–76, publikované pod č. 1566/2008 Sb. NSS). Při posuzování nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí lze nepochybně vycházet také z judikatury NSS vztahující se k otázce nepřezkoumatelnosti soudních rozhodnutí. V rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. –75, publikovaném pod č. NSS, zdejší soud uvedl, že „nedostatkem důvodů pak nelze rozumět dílčí nedostatky odůvodnění soudního rozhodnutí, ale pouze nedostatek důvodů skutkových. Skutkovými důvody, pro jejichž nedostatek je možno rozhodnutí soudu zrušit pro nepřezkoumatelnost, budou takové vady skutkových zjištění, která utvářejí rozhodovací důvody, typicky tedy tam, kde soud opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem anebo tam, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy v řízení byly provedeny.“

18. Krajský soud pro úplnost dodává, že ve výroku tohoto rozsudku současně nevyslovil, že se žalovanému věc vrací k dalšímu řízení. Vychází z právního názoru vysloveného v rozsudku NSS ze dne 1. 11. 2012, č. j. -34, č. 2757/2013 Sb. NSS, dle něhož „po zrušení rozhodnutí žalovaného o zajištění stěžovatele je nutno na toto rozhodnutí nahlížet, jako kdyby vůbec nebylo vydáno. Neexistuje tak řízení, v němž by mělo být pokračováno (…). Je-li tedy tento úkon ve formě rozhodnutí zrušen, neznamená to současně, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení, jak je ve správním soudnictví obvyklé ( ). Naopak to z povahy věci, která je značně specifická a vyžaduje urychlené vyřízení, znamená ukončení řízení před správním orgánem, aniž by se tím, jakkoliv zasahovalo do jeho pravomoci, která byla vyčerpána vydáním původního rozhodnutí.“ Citovaný právní názor je použitelný i na právě řešenou věci, a krajský soud nemá důvod postupovat v souzené věci jinak.

Závěr a náklady řízení

19. Krajský soud shledal žalobu důvodnou, a proto napadené rozhodnutí dle zrušil.

20. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovaným bylo rozhodnuto podle , neboť žalobce byl v řízení úspěšný a vzniklo mu tak vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce tvoří náklady právního zastoupení advokátem, a to:

-

odměna advokáta za zastupování v řízení ve výši 4 620 Kč / úkon při těchto úkonech právní služby,

§ 7, § 9 odst. 5

vyhl. č.

1)

2)

příprava a převzetí věci

podání žaloby

9 240 Kč

-

paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 450 Kč / úkon při shora uvedených úkonech právní pomoci

§ 13 odst. 4

vyhl. č.

900 Kč

- Celkem

10 140 Kč

Soud uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení uvedenou částku, a to dle ve spojení s , , ve znění pozdějších změn a doplnění k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval. Vzhledem k odlišné úpravě a , týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. , , ), uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Ostrava 7. října 2026

JUDr. Petr Hluštík, Ph. D.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. M.P.