Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
62 Az 35/2026 - 18.pdf
PDF · 0 B
No categories available
62 Az 35/2026 - 18
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Hluštíkem, Ph.D. ve věci
žalobce: T. Q. H.
státní příslušnost Vietnamská socialistická republika
t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty
Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty
zastoupeného Mgr. Markem Eichlerem, advokátem
sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha 1 - Nové Město
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky
sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9. 2026, č. j. OAM-814/BA-BA01-VL15-PŘZ-ZZC-2026, ve věci zajištění v zařízení pro zajištění cizinců,
takto:
I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 8. 9. 2026, č. j. OAM-814/BA-BA01-VL15-PŘZ-ZZC-2026, se zrušuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10 140 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta Mgr. Marka Eichlera, sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha 1 – Nové Město.
Odůvodnění:
Vymezení věci
1. Žalobce se domáhá přezkumu výše specifikovaného rozhodnutí žalovaného, na jehož podkladě žalovaný rozhodl o žádosti žalobce ze dne 1. 9. 2026 o propuštění ze zajištění dle § 46f zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) tak, že se žádost žalobce o propuštění zamítá a že žalobce je i nadále zajištěn v zařízení pro zajištění cizinců, a to do 9. 10. 2026.
2. Žalobce namítá, že žalovaný se v napadeném rozhodnutí dostatečně nevypořádal s individuální situací žalobce, dále namítl nepřezkoumatelnost úvah žalovaného stran naplnění podmínky pro udělení zvláštního opatření podle § 47 zákona o azylu a poukázal na to, že zajištění cizince je až krajním prostředkem, neboť představuje omezení osobní svobody.
3. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout a odkázal na napadené rozhodnutí, přičemž obsáhle rekapituloval historii rozhodování o zajištění žalobce a důvody, které k tomu žalovaného vedly.
4. Ze spisu vyplývá, že dne 24. 6. 2026 rozhodl žalovaný o zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců do 9. 10. 2026. Proti tomuto rozhodnutí žalobce nijak nebrojil.
5. Podáním ze dne 1. 9. 2026 žalobce požádal o přezkum důvodů trvání zajištění. O této žádosti žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím.
Posouzení věci krajským soudem
6. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. O žalobě rozhodl krajský soud bez nařízení jednání, a to v souladu s § 46a odst. 8 zákona o azylu.
7. Co se týká rozsahu přezkumu napadeného rozhodnutí, postupoval soud v souladu s požadavky rozsudku Soudního dvora EU ze dne 8. 11. 2022 o předběžné otázce ve spojených věcech C-704/20 a C-39/21, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid. Z něho je nutno dovozovat, že správní soud je povinen při přezkumu rozhodnutí o zajištění cizince přihlížet i k vadám a nezákonnostem rozhodnutí, které zjistí sám, bez ohledu na námitky uplatněné žalobcem. V řízení o přezkumu rozhodnutí o zajištění cizince se proto s ohledem na specifika institutu zajištění neuplatní pravidlo soudního přezkumu v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) a správní soud je oprávněn, resp. povinen identifikovat případné další nezákonnosti zajištění (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2022, č. j. 34 Az 36/2022-32, č. 4439/2022 Sb. NSS).
8. Soud se předně zabýval otázkou doby trvání zajištění, jak ji žalovaný stanovil v napadeném rozhodnutí.
9. Dle § 46a odst. 5 zákona o azylu platí, nejde-li o osoby uvedené v odst. 2 cit. ustanovení, že žalovaný v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění, kterou lze prodloužit, a to i opakovaně, nejdéle na 180 dnů.
10. Žalovaný napadeným rozhodnutím žalobce ponechal v zajištění v zařízení pro zajištění cizinců do dne 9. 10. 2026. Rozhodnutí v této části odůvodnil tak, že proti negativnímu rozhodnutí vydanému během zajištění cizince lze dle § 32a odst. 1 písm. a) bod 3 zákona o azylu podat žalobu do 10 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí, přičemž tato lhůta u žalobce uplynula dne 5. 9. 2026. Společně se zákonem předvídanou lhůtou dle § 46d odst. 1 písm. a) zákona o azylu, tedy 10 dní na ověření podání či nepodání žaloby, během níž se na zajištěnou osobu nadále pohlíží jako na žadatele o udělení mezinárodní ochrany, tak žalovaný uvedl, že „lhůta pro zajištění dotyčného by byla minimálně do dne 15. 9. 2026, což spadá do základní 110denní lhůty zajištění v rámci rozhodnutí č. j. OAM-814/BA-BA01-BA03-Z-2026 ze dne 24. 6. 2026, splatností do dne 9. 10. 2026.“. Dále již žalovaný jen uvedl, že vzhledem k uvedenému bude žalobce zajištěn do 9. 10. 2026
11. Krajský soud považuje takové odůvodnění za nedostatečné; soudu totiž není zřejmé, na základě čeho ponechal žalovaný žalobce v zajištění do 9. 10. 2026, pokud zároveň uvedl, že lhůta pro zajištění by byla minimálně do 15. 9. 2026 a více již k důvodům stanovení doby zajištění až do 9. 10. 2026 neuvedl.
12. Je tedy třeba uzavřít, že v napadeném rozhodnutí absentuje logická úvaha o tom, proč bylo v případě žalobce nezbytné při rozhodování o jeho žádosti o propuštění ze zajištění přistoupit ke stanovení doby trvání zajištění právě po žalovaným stanovenou dobu.
13. Krajský soud zdůrazňuje, že i v případě, kdy žalovaný rozhoduje o žádosti žadatele o mezinárodní ochranu o propuštění ze zajištění, je povinen, při stanovení doby zajištění své rozhodnutí i v této části náležitě odůvodnit.
14. Žalovaný nemůže bez podrobnějšího odůvodnění přistoupit ke stanovení doby zajištění, aniž by bylo zřejmé, na základě čeho je nutné trvání zajištění právě po stanovenou dobu a nikoli dobu kratší.
15. Aplikace správního uvážení při rozhodování o stanovení délky trvání zajištění přitom musí nalézt odraz v odůvodnění rozhodnutí tak, aby soud mohl přezkoumat, zda správní orgán správního uvážení nezneužil či nepřekročil jeho meze. V řízení o žalobě proti rozhodnutí o zajištění cizince a stanovení délky trvání zajištění soud ve správním soudnictví hodnotí postup správního orgánu a zkoumá, zda uvážení správního orgánu o stanovení doby zajištění nevybočuje ze zákonem stanovených mezí, má oporu ve zjištěném skutkovém stavu a není svévolné (srov. přiměřeně rozsudek ze dne 2. 11. 2011, č. j. 1 As 119/2011–39, týkající se stanovení prodloužení doby zajištění, jehož závěry jsou použitelné i v nynější věci).
16. Krajský soud proto uzavírá, že odůvodnění rozhodnutí žalovaného v nynější věci neobstojí pro svou nedostatečnost a napadené rozhodnutí je na místě zrušit pro jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů.
17. K problematice nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí pro nedostatek důvodů s ohledem na ustálenou judikaturu správních soudů lze dodat, že z odůvodnění rozhodnutí musí být seznatelné, které skutečnosti vzal správní orgán za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 1993, č. j. 6 A 48/1992–23, publikovaný ve Správním právu pod č. 27/1994, nebo nověji rozsudek NSS ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8 Afs 66/2008–71). Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být ovšem vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006–76, publikované pod č. 1566/2008 Sb. NSS). Při posuzování nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí lze nepochybně vycházet také z judikatury NSS vztahující se k otázce nepřezkoumatelnosti soudních rozhodnutí. V rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003–75, publikovaném pod č. 133/2004 Sb. NSS, zdejší soud uvedl, že „nedostatkem důvodů pak nelze rozumět dílčí nedostatky odůvodnění soudního rozhodnutí, ale pouze nedostatek důvodů skutkových. Skutkovými důvody, pro jejichž nedostatek je možno rozhodnutí soudu zrušit pro nepřezkoumatelnost, budou takové vady skutkových zjištění, která utvářejí rozhodovací důvody, typicky tedy tam, kde soud opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem anebo tam, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy v řízení byly provedeny.“
18. Krajský soud pro úplnost dodává, že ve výroku tohoto rozsudku současně nevyslovil, že se žalovanému věc vrací k dalšímu řízení. Vychází z právního názoru vysloveného v rozsudku NSS ze dne 1. 11. 2012, č. j. 9 As 111/2012-34, č. 2757/2013 Sb. NSS, dle něhož „po zrušení rozhodnutí žalovaného o zajištění stěžovatele je nutno na toto rozhodnutí nahlížet, jako kdyby vůbec nebylo vydáno. Neexistuje tak řízení, v němž by mělo být pokračováno (…). Je-li tedy tento úkon ve formě rozhodnutí zrušen, neznamená to současně, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení, jak je ve správním soudnictví obvyklé (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Naopak to z povahy věci, která je značně specifická a vyžaduje urychlené vyřízení, znamená ukončení řízení před správním orgánem, aniž by se tím, jakkoliv zasahovalo do jeho pravomoci, která byla vyčerpána vydáním původního rozhodnutí.“ Citovaný právní názor je použitelný i na právě řešenou věci, a krajský soud nemá důvod postupovat v souzené věci jinak.
Závěr a náklady řízení
19. Krajský soud shledal žalobu důvodnou, a proto napadené rozhodnutí dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zrušil.
20. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovaným bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce byl v řízení úspěšný a vzniklo mu tak vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce tvoří náklady právního zastoupení advokátem, a to:
-
odměna advokáta za zastupování v řízení ve výši 4 620 Kč / úkon při těchto úkonech právní služby,
§ 7, § 9 odst. 5
vyhl. č. 177/1996 Sb.
1)
2)
příprava a převzetí věci
podání žaloby
9 240 Kč
-
paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 450 Kč / úkon při shora uvedených úkonech právní pomoci
§ 13 odst. 4
vyhl. č. 177/1996 Sb.
900 Kč
- Celkem
10 140 Kč
Soud uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení uvedenou částku, a to dle § 64 s. ř. s. ve spojení s § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn a doplnění k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval. Vzhledem k odlišné úpravě s. ř. s. a o. s. ř., týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. § 54 odst. 5 s. ř. s., § 159, § 160 odst. 1 o. s. ř.), uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Ostrava 7. října 2026
JUDr. Petr Hluštík, Ph. D.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. M.P.