Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

35 A 51/2026 - 46

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci

žalobce:

S. K.

toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Balková,

zastoupený advokátem Mgr. Markem Sedlákem,

sídlem Kašparovo nám. 5, Praha,

proti

žalovanému:

Ministerstvo vnitra,

sídlem Nad Štolou 936/3, Praha,

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-1090/BA-BA02-BA03-Z-2026 ze dne 1. 9. 2026,

takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. OAM-1090/BA-BA02-BA03-Z-2026 ze dne 1. 9. 2026 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Ministerstvo vnitra je povinno nahradit žalobci náklady řízení ve výši 18 404 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Marka Sedláka.

Odůvodnění:

I. Řízení před žalovaným

1. Žalobce byl dne 22. 8. 2026 zajištěn za účelem správního vyhoštění. Dne 27. 8. 2026 podal v zařízení pro zajištění cizinců žádost o udělení mezinárodní ochrany.

2. Rozhodnutím ze dne 1. 9. 2026 jej žalovaný zajistil podle § 46a odst. 1 písm. f) zákona o azylu, neboť dospěl k závěru, že je nebezpečí, že by žalobce mohl svým jednáním ztěžovat řízení ve věci mezinárodní ochrany, a to zejména tím, že existuje riziko útěku. Dobu zajištění žalovaný stanovil na 110 dnů s tím, že po této době lze předpokládat nabytí právní moci rozhodnutí o mezinárodní ochraně.

II. Řízení před soudem

3. Proti rozhodnutí žalovaného o zajištění žalobce brojil žalobou. Měl za to, že žalovaný neuvedl, kterou z podmínek uvedenou v § 46a odst. 1 písm. f) zákona o azylu shledal naplněnou. Dané ustanovení přitom obsahuje několik možných důvodů, kdy je žadatele možné zajistit. Žalovaný rovněž konstatoval obsah § 46b zákona o azylu, který uvádí, co se rozumí útěkem a kdy je namístě shledat existenci skutečností pro riziko útěku. Žalovaný již nicméně neuvedl, kterou z definic útěku či rizika útěku shledal naplněnou. Napadené rozhodnutí tak žalobce považoval za nepřezkoumatelné. Žalobce vycestoval z Turecka proto, aby v SRN požádal o mezinárodní ochranu z důvodu pronásledování v Turecku, což uvedl při výslechu před policií den 21. 8. 2026. Tato skutečnost rovněž vyplývala z rozhodnutí policie o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění ze dne 22. 8. 2026. Žalovaný však tuto skutečnost opomíjel. Žalobce skutečně chtěl o mezinárodní ochranu žádat v SRN, jelikož mu ale podání žádosti bylo umožněno na území ČR, neměl důvod území ČR opustit.

4. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou. V případě žalobce bylo shledáno riziko útěku. Žalobce správnímu orgánu sdělil, že se chtěl dostat do SRN, kde měl v úmyslu pracovat. Žalobci byl rovněž odepřen vstup do SRN, když se do země snažil nelegálně dostat s cílem najít si tam práci. Skutečnost, že žalobce měl v plánu opustit území ČR a odjet do SRN, tak měla oporu v podkladech.

5. V replice žalobce uvedl, že Krajský soud v Plzni rozsudkem č. j. -48 ze dne 5. 10. 2026 rozhodl ve skutkově i právně zcela shodné věci, přičemž rozhodnutí o zajištění zrušil. Jednalo se rovněž o občana Turecka, který cestoval s žalobcem a byl spolu s ním policií zajištěn. Žalobce měl za to, že by soud měl postupovat shodně.

III. Procesní úvahy soudu

Rozsah přezkumu

6. Podle závěrů rozsudku Soudního dvora EU ve věcech C-704/20 a C-39/21 Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid ze dne 8. 11. 2022 se krajský soud nemůže omezit na přezkum zákonnosti rozhodnutí o zajištění v mezích žalobních bodů. Musí přihlížet i k vadám a nezákonnostem rozhodnutí, které zjistí sám, bez ohledu na námitky uplatněné žalobcem.

7. Těmto závěrům Soudního dvora je třeba rozumět v tom smyslu, že krajský soud není vázán žalobními body (výjimka z ) a nad jejich rámec zohlední skutkové a právní otázky, které v řízení vyšly najevo. To jsou otázky, které vyplynuly z obsahu spisu, popřípadě z průběhu řízení, byť třeba na základě aktivity soudu. Oproti tomu soud není oprávněn bez omezení vyhledávat a ověřovat každý možný důvod nezákonnosti a verifikovat každou jednotlivou rozhodnou otázku. Přezkumná povaha řízení a zásadní uplatnění projednací zásady vyplývající z použitelného vnitrostátního práva stále (ještě) odpovídají požadavkům Soudního dvora.

8. Krajský soud v Plzni tedy souhlasí se závěry Krajského soudu v Brně vyjádřenými v rozsudku č. j. -32 ze dne 21. 11. 2022, č. 4439/2023 Sb. NSS po jejich doplnění o podstatné hledisko: správní soud je oprávněn, resp. povinen identifikovat případné další nezákonnosti zajištění cizince, pokud v řízení vyjdou najevo.

IV. Posouzení věci

9. Žaloba je důvodná. Žalovaný totiž nijak nevysvětlil, v čem by mohlo být ztíženo řízení o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu, resp. proč je nezbytné za účelem zjištění skutečností, na nichž je jeho žádost o mezinárodní ochranu založena.

10. Žalovaný zajistil žalobce podle § 46a odst. 1 písm. f) zákona o azylu. Podle tohoto ustanovení může Ministerstvo vnitra v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže svým jednáním ztěžuje řízení ve věci mezinárodní ochrany, a to zejména tím, že neposkytuje ministerstvu nezbytnou součinnost, a proto není možné v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, existuje riziko útěku nebo již dříve území neoprávněně opustil.

11. Podle tohoto ustanovení nestačí existence rizika útěku definovaného v § 46b odst. 2 zákona o azylu, ale zároveň musí být ztěžováno řízení ve věci mezinárodní ochrany (shodně srov. rozsudek MS v Praze č. j. -35 ze dne 4. 9. 2026 rozsudek zdejšího soudu č. j. -48).

Ztížení řízení ve věci mezinárodní ochrany

12. Úprava obsažená v § 46a odst. 1 písm. f) zákona o azylu představuje transpozici čl. 10 odst. písm. b) (přijímací) směrnice č. 2024/1346, kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu. Podle písm. b) může být žadatel zajištěn za účelem zjištění skutečností, na nichž je jeho žádost o mezinárodní ochranu založena a jež by bez zajištění žadatele nebylo možné získat, zejména v případě rizika útěku. Důvody zajištění jsou vymezeny uzavřeným výčtem; je vyloučeno zajištění z jiného důvodu (srov. čl. 10 odst. 1 větu druhou směrnice).

13. Tento náhled potvrzuje i judikatura Soudního dvora EU ke srovnatelnému ustanovení čl. 8 odst. 3 písm. b) předchozí přijímací směrnice 2013/33/EU: žadatel může být zajištěn pouze tehdy, pokud by určité skutečnosti, na nichž je jeho žádost o mezinárodní ochranu založena, „[nebylo možné získat bez zajištění žadatele], zejména v případě nebezpečí skrývání se žadatele“ (srov. rozsudek ve věci C-18/16 ze dne 14. 9. 2017, odst. 42).

14. Z toho pohledu je zřejmé, že demonstrativní výčet okolností zmíněných v § 46a odst. 1 písm. f) zákona o azylu jako např. riziko útěku či neposkytování součinnosti musí být vykládán v souvislosti s požadavkem ztížení řízení ve věci mezinárodní ochrany.

15. Zákon o azylu tedy v § 46a odst. 1 písm. f) umožňuje žalovanému reagovat na situaci, kdy žadatel o mezinárodní ochranu ztěžuje probíhající řízení, resp. neplní svou povinnost poskytovat součinnost takovým způsobem, že není možno zjistit skutkový stav věci bez důvodných pochybností. Závěr, že není možno zjistit skutkový stav věci bez důvodných pochybností, musí být v tomto případě způsoben ztěžováním řízení ze strany žadatele o mezinárodní ochranu (mezi ztěžováním řízení žadatelem a nemožností zjistit rozhodné skutečnosti musí být příčinná souvislost). Samo ztěžování řízení ze strany žadatele pak může nabývat v konkrétním případě řady podob, přičemž zákon demonstrativně (arg. „zejména“) uvádí neposkytování součinnosti, případně existencí rizika útěku, resp. tím, že již dříve území ČR neoprávněně opustil (podle § 49a odst. 2 zákona o azylu není žadatel o mezinárodní ochranu po dobu řízení o udělení mezinárodní ochrany oprávněn opustit území ČR).

16. Při výkladu § 46a odst. 1 písm. f) zákona o azylu je tedy podstatné, že samotné riziko útěku ještě k zajištění žadatele o mezinárodní ochranu nepostačuje, neboť musí být současně klasifikovatelné jako ztěžování řízení v tom smyslu, že by útěk žadatele o mezinárodní ochranu vedl k nemožnosti zjistit skutkový stav věci v rámci řízení o udělení mezinárodní ochrany. Teprve v takovém případě je možno žadatele o mezinárodní ochranu podle citovaného ustanovení zajistit. Zajištění podle § 46a odst. 1 písm. f) tedy slouží potřebě náležitého zjištění skutkového stavu. Není-li dosažení tohoto cíle ohroženo, přestože je třeba i dáno riziko útěku žadatele o mezinárodní ochranu, není dán zákonný důvod zajištění žadatele o mezinárodní ochranu podle tohoto ustanovení.

17. Pro nynější případ z toho plyne, že nepostačí poukázat na to, že u žalobce je dáno riziko útěku, ale je nutné také vylíčit, z jakého důvodu by toto riziko vedlo k nemožnosti zjistit náležitě skutkový stav věci.

18. To ale žalovaný v napadeném rozhodnutí neučinil. Podstatu jeho argumentace k důvodu zajištění lze nalézt na str. 2 a 3 odůvodnění. V nich žalovaný v zásadě správně konstatuje, že žalobce vstoupil na území ČR nelegálně bez povolení k pobytu a bez platného cestovního dokladu, stejně jako tak učinil i v jiných státech schengenského prostoru, jimiž tranzitoval s cílem dostat se do SRN, dosud nikde nežádal o mezinárodní ochranu, ač mu v tom nic nebránilo, nemá nikde hlášenou adresu, není v ČR jakkoli kontaktní a má cíl dostat se do SRN. To žalobce potvrdil i v rámci svého výslechu, kdy uvedl, že se snažil dostat do SRN, kde chtěl pracovat.

19. Nelze přisvědčit žalobci, který v žalobě tvrdil, že již před policií uvedl, že chtěl v SRN požádat o mezinárodní ochranu. Žalobce před policií hovořil pouze o tom, že se chce dostat do SRN, aby tam mohl pracovat. O žádosti o mezinárodní ochranu nehovořil. Tvrzení o úmyslu žalobce požádat o mezinárodní ochranu obsažená v rozhodnutí policii ze dne 22. 8. 2026 tak nemají oporu v provedeném pohovoru.

20. Je tedy patrné, že žalovaný spatřoval ve způsobu příchodu žalobce do ČR (a v jeho cíli dostat se do SRN) důvod rizika útěku dle § 46b odst. 2 písm. a) zákona o azylu. To je však jen část nezbytné úvahy.

21. Závažnou vadou napadeného rozhodnutí o zajištění žalobce je absence odůvodnění, jak se riziko žalobcova útěku projeví v nemožnosti zjistit skutkový stav věci. V této souvislosti soudu neuniklo, že žalovaný již disponuje celou řadou podkladů, které jsou součástí správního spisu, a to včetně protokolu o výslechu žalobce (byť ještě provedeného policií). Ty však nebyly v této otázce hodnoceny, žalovaný je použil jen ke zdůvodnění rizika útěku.

22. Žalovaný mohl například uvést, jaké další úkony má v úmyslu ještě v řízení provést, u nichž je žalobcova osobní přítomnost natolik nezbytná, že pro existenci rizika jeho útěku nebude možno řádně zjistit skutkový stav věci. Není však věcí soudu, aby za žalovaného domýšlel důvody, v nichž snad může žalovaný spatřovat nebezpečí, že nebude možno řádně zjistit skutkový stav věci. To platí tím spíše, že žalovaný nereagoval na odpovídající námitku žalobce v žalobě.

23. Nelze přehlédnout ani to, že část odůvodnění žalovaného směřuje k zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Na str. 3 rozhodnutí žalovaný uvedl, že „z postupu jmenovaného je tak dle správního orgánu zřejmé, že by jeho propuštěním ze zajištění byl ohrožen průběh správního řízení ve věci mezinárodní ochrany, neboť dotyčný žádost podal až po svém umístění do zařízení pro zajištění cizinců pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, doposud dlouhodobě nerespektoval žádné své povinnosti stran legálnosti jeho pobytu v ČR a nelze v jeho případě rozumně předpokládat, že by jmenovaný své jednání změnil a respektoval by zvláštní opatření dle zákona o azylu, které by mu správní orgán uložil.“

24. Toto odůvodnění tedy neodpovídá důvodu zajištění podle § 46a odst. 1 písm. f) zákona o azylu a nadto nemá ani zřejmou oporu ve skutkových okolnostech případu: sotva lze tvrdit, že žalobce dlouhodobě nerespektovat žádné své povinnosti stran legálnosti jeho pobytu v ČR. Byl totiž zadržen při snaze překročit česko-německou hranici dne 21. 8. 2026 a předtím na území ČR nepobýval (vstoupil 20. 8. 2026). O nějaké zjevné dlouhodobosti tedy nemůže být řeč.

V. Závěr

25. Z uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žalovaný neuvedl důvody pro zajištění žalobce podle § 46a odst. 1 písm. f) zákona o azylu v nezbytném rozsahu a v části uvedl i důvody nesouvisející.

26. Rozhodnutí žalovaného tedy trpí vadou řízení podle Soud je proto zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení ( , 4. ). Povaha zrušeného rozhodnutí a právní úprava postupu žalovaného však nepřipouští, že by mělo být vedeno nějaké další řízení. Žalobce proto musí být ze zajištění bezodkladně propuštěn [ zákona o azylu].

27. Žalobce měl ve věci plný úspěch proti neúspěšnému žalovanému; má tedy právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil ( věta první ).

28. Náhrada nákladů se skládá z odměny za tři úkony právní služby po 4 620 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba jako podání ve věci samé, replika žalobce) a náhrady hotových výdajů po 450 Kč. To vše zvýšeno o 3 194 Kč, neboť zástupce žalobce je plátcem DPH. Náhrada nákladů tedy činí celkem 18 404 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň 7. října 2026

Mgr. Jan Šmakal v.r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.