Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
17 Az 33/2025 - 45.pdf
PDF · 0 B
No categories available
17 Az 33/2025 - 45
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci
žalobce: D. T. L.
zastoupený advokátem Mgr. Markem Sedlákem,
sídlem Moravské náměstí 754/13, Brno,
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra,
sídlem Nad Štolou 936/3, Praha,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-604/ZA-ZA11-HA06-2025 ze dne 3. 9. 2025,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení před správním orgánem
1. Žalobce podal dne 28. 5. 2025 opakovanou (druhou) žádost o udělení mezinárodní ochrany. O mezinárodní ochranu žádal ze stejných důvodů jako v předchozím řízení. Rád by zůstal se svou rodinou na území České republiky. Ve Vietnamu nikoho neměl. Na území České republiky pobýval již od roku 1996.
2. Žalovaný výše uvedeným rozhodnutím řízení zastavil pro nepřípustnost žádosti podle 25 písm. i) ve spoj. s § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. O azyl žalobce požádal již podruhé, poprvé tak neúspěšně učinil dne 13. 11. 2022. Důvody aktuální žádosti byly stejné – setrvání s rodinou na území České republiky, neboť ve Vietnamu již neměl žádné rodinné zázemí. Žalovaný dospěl k závěru, že se nejednalo o nové skutečnosti odůvodňující věcné posouzení žádosti. Ve Vietnamu ani nedošlo od doby, kdy byla posouzena první žádost žalobce o mezinárodní ochranu, tj. od ledna roku 2023 (případně od července roku 2023, kdy Nejvyšší správní soud zastavil řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí o zamítnutí první žádosti žalobce o mezinárodní ochranu z roku 2023), k žádné změně odůvodňující věcné posouzení žádosti.
II. Řízení před soudem
3. Proti tomuto rozhodnutí žalobce brojil žalobou. Namítl, že o mezinárodní ochranu žádal výslovně z humanitárních důvodů. Blížil se k věku seniora. Veškeré rodinné zázemí měl na území České republiky. Žalobce by teoreticky mohl vycestovat do Vietnamu a vrátit se zpět na základě jiného pobytového oprávnění. V tom mu však bránily kvóty stanovené nařízením vlády č. 220/2019 Sb. Kladnému vyřízení jeho případné žádosti o sloučení rodiny s manželkou mu bránila jeho trestní minulost a skutečnost, že jeho děti jsou již zletilé. S těmito skutečnostmi se žalovaný nijak nevypořádal, ačkoliv to bylo podstatné z hlediska udělení národního humanitárního azylu. Žalovaný na str. 2 v odst. 2 napadeného rozhodnutí uvedl, že vycházel především z výpovědi žalobce. Neuvedl však o jakou výpověď se jednalo. Žalobce se tudíž nemohl vyjádřit k zákonnosti této výpovědi. Žalovaný odkazoval na spis vedený v rámci předchozího řízení žalobce o mezinárodní ochranu, žádné konkrétní podklady však necitoval. Napadené rozhodnutí tak žalobce považoval za nepřezkoumatelné. Žalobce byl odsouzen pro spáchání zvlášť závažného zločinu. Žalovaný zdůraznil, že odsouzení dosud nebylo zahlazeno (vycházel z rejstříku trestů vyhotovenému ke dni 16. 6. 2025), což by mělo vliv na rozhodnutí o žádosti žalobce. Dne 15. 7. 2025 však k zahlazení došlo, tedy ještě předtím, než došlo k vydání napadeného rozhodnutí.
4. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou. Žalobce podal opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, přičemž uvedl stejné skutečnosti jako v předchozím řízení. Žádost nebyla posouzena věcně, žalovaný se tudíž ani nemohl zabývat možností udělení národního humanitárního azylu. Ani námitka ohledně zahlazení odsouzení nebyla relevantní, neboť trestná činnost žalobce byla posuzována v rámci předchozí žádosti o mezinárodní ochranu. Ani další námitky žalovaný nepovažoval za důvodné: Dne 2. 6. 2025 poskytl žalobce údaje k podané žádosti, což je v napadeném rozhodnutí uvedeno. Zároveň byly poskytnuté údaje součástí správního spisu. Dne 11. 7. 2025 byla žalobci poskytnuta možnost, aby se seznámil s podklady rozhodnutí, což žalobce učinil a pořídil si fotokopie.
III. Posouzení věci
5. Žaloba není důvodná. Soud předně zdůrazňuje, že napadeným rozhodnutím bylo zastaveno řízení o udělení mezinárodní ochrany pro nepřípustnost žádosti podle § 25 písm. i) ve spoj. s § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Část žalobní argumentace však směřuje proti rozhodnutí, jímž by žalovaný věcně žádost posuzoval. Tak tomu však v projednávané věci nebylo. Nicméně žaloba obsahuje i žalobní argumentaci vztahující se k napadenému rozhodnutí, a tudíž je projednatelná.
6. Závěr soudu lze shrnout tak, že žalobce v opakované žádosti ze dne 28. 5. 2025 uvedl pouze důvody, které již uvedl v řízení o první podané žádosti ze dne 13. 11. 2022. Ze správního spisu nevyplynula žádná podstatná změna okolností a žalobce ji v řízení před soudem neprokázal.
Opakovanost žádosti a předmět přezkumu
7. Podle § 2 odst. 1 písm. f) zákona o azylu se opakovanou žádostí o udělení mezinárodní ochrany rozumí žádost o udělení mezinárodní ochrany podaná toutéž osobou před nabytím právní moci rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany nebo kdykoliv po nabytí právní moci rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany.
8. Podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1. Podle § 11a odst. 1 písm. a), b) téhož zákona platí, že ministerstvo u opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany nejprve posoudí její přípustnost, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo, že mu hrozí vážná újma podle § 14a. Neuvede-li žadatel takové důvody, ministerstvo řízení o žádosti zastaví (rozsudek rozšířeného senátu NSS č. j. 3 Azs 6/2011 -96 ze dne 6. 3. 2012, č. 2642/2012 Sb. NSS, rozsudek NSS č. j. 9 Azs 154/2025 -31 ze dne 30. 10. 2025, odst. 14).
9. Opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany tedy neslouží k upřesňování či skutkovému doplňování předchozí žádosti. Jejím hlavním smyslem je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího řízení (rozsudek NSS č. j. 9 Azs 5/2009 -65 ze dne 11. 6. 2009).
10. Na uvedeném nic nemění ani čl. 46 odst. 3 (tzv. „procedurální“) směrnice 2013/32/EU. Podle tohoto ustanovení mají členské státy povinnost zajistit, aby účinný opravný prostředek obsahoval úplné a ex nunc posouzení jak skutkové, tak právní stránky, včetně případného posouzení potřeby mezinárodní ochrany, a to alespoň v řízeních o opravném prostředku u soudu prvního stupně. Povinnost úplného a ex nunc posouzení v kontextu opakované žádosti o mezinárodní ochranu znamená, že pokud by se teprve v řízení před soudem objevily nové skutečnosti, potenciálně relevantní pro udělení mezinárodní ochrany, které žadatel objektivně nemohl uvést dřív, soud má povinnost se těmito skutečnostmi zabývat. Uvedenou povinnost ale nelze vykládat tak, že by krajský soud při přezkumu rozhodnutí o opakované žádosti (slovy směrnice o „následné žádosti“) měl místo žalovaného meritorně posoudit, zda žalobce splňuje či nesplňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany. Tím by nepřípustně nahrazoval rozhodovací činnost žalovaného (srov. rozsudek KS v Brně č. j. 41 Az 7/2023 -25 ze dne 29. 3. 2023).
Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí
11. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí žalobce shledával v tom, že žalovaný necitoval podklady, ze kterých vycházel. Tato námitka není důvodná.
12. Podle ustálené judikatury platí, že má-li být rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o zásadních a pro danou věc podstatných skutečnostech, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje pro věc zásadní argumentaci účastníků řízení za mylnou (srov. usnesení NSS č. j. 2 Ads 189/2025 -51 ze dne 18. 2. 2026, odst. 10). Nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné subjektivní představy účastníka o tom, jak by mělo být rozhodnutí odůvodněno, ale objektivní překážkou, která soudu znemožňuje přezkoumat napadené rozhodnutí. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat (srov. rozsudek NSS č. j. 7 As 180/2025 -55, odst. 19).
13. Jak již bylo uvedeno výše, nynější řízení se týká opakované žádosti žalobce o mezinárodní ochranu, což je z napadeného rozhodnutí seznatelné. Je tedy logické, že žalovaný vycházel mj. z podkladů, které jsou obsaženy v řízení o první žádosti. Tímto podkladem je rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-1004/ZA-ZA11-HA13-2022 ze dne 5. 1. 2023, kterým byla zamítnuta první žádost žalobce o mezinárodní ochranu. Žalovaný v odst. 2 str. 2 napadeného rozhodnutím uvedl výčet podkladů, z nichž vycházel: mj. vycházel z rozhodných materiálů předchozího správního řízení žadatele pod č. j. OAM-1004/ZA-ZA11-HA13-2022. Rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 1. 2023 je součástí správního spisu. S rozhodnutím musel být žalobce již v minulosti seznámen. Nadto dne 11. 7. 2025 se žalobce seznámil s poklady rozhodnutí, tedy mj. znovu i s rozhodnutím žalovaného ze dne 5. 1. 2023.
14. Zcela logicky se pak v rozhodnutí ze dne 5. 1. 2023 nacházejí důvody první žádosti o mezinárodní ochranu, které žalobce uvedl. Z těch pak žalovaný v napadeném rozhodnutí vycházel. Napadené rozhodnutí přitom nečinilo nepřezkoumatelné to, že žalobce necitoval podklady, z nichž vycházel za každým odstavcem, jak by si žalobce asi představoval. V souhrnu bylo jasné, z jakých podkladů žalovaný vycházel a ty byly zároveň součástí správního spisu.
15. Žalobce ani nemohl být uveden v omyl o jaké výpovědi žalovaný v napadeném rozhodnutí hovořil. Pohovor s žalobcem proveden nebyl, neboť v případě opakované žádosti o mezinárodní ochranu se pohovor neprovádí [§ 23 odst. 2 písm. b) zákona o azylu]. Žalobci nicméně musí být poskytnuta možnost, aby důvody žádosti sdělil písemně či jiným vhodným způsobem. Tak tomu bylo, neboť žalobce dne 2. 6. 2026 poskytl údaje ke své žádosti. Výpovědí se tedy bez pochybností myslí právě poskytnuté údaje. Lze tak uzavřít, že napadené rozhodnutí netrpí vadou nepřezkoumatelnosti.
Okolnosti případu žalobce
16. Žalobce již v rámci první žádosti v roce 2023 uvedl, že chce na území České republiky zůstat, neboť zde má rodinu a ve Vietnamu nemá nikoho blízkého. Na území České republiky pobýval od roku 1996. Tytéž důvody žalobce uváděl nyní, v rámci opakované (druhé) žádosti. V tomto ohledu tedy nejsou skutečnosti uváděné žalobcem nijak nové.
17. Opětovné věcné posouzení žádosti nemohla založit skutečnost, že si žalobce přeje zůstat v České republice, neboť zde má rodinu. Tato skutečnost nesvědčí o tom, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování či hrozbě vážné újmy ve smyslu zákona o azylu. Nejedná se tedy o skutečnost významnou pro založení přípustnosti opakované žádosti [§ 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu a contrario]. Nadto tato skutečnost již byla posuzována v rámci první žádosti v roce 2023, žalovaný se jí tedy po právu nezabýval.
18. Nedůvodná je rovněž námitka ohledně zahlazeného odsouzení. Před vydání rozhodnutí žalobce k této skutkové otázce zajistil relevantní podklady, ze kterých vyplynulo nezahlazené odsouzení žalobce. Pokud následně došlo k jeho zahlazení, měl tuto skutkovou změnu žalobce uplatnit při vyjádření se k podkladům rozhodnutí. To však neučinil, přestože k tomu měl dost času. Bez ohledu na to ani zahlazené odsouzení nemohlo být důvodem pro věcné posouzení žádosti, nejednalo se totiž o novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu. Vypovídá totiž pouze o tom, že na žalobce již patrně neuplatní vylučující klauzule z doplňkové ochrany. Příběh žalobce však k udělení doplňkové ochrany nesměřoval, takže změna v dílčím ohledu nemohla ovlivnit hmotněprávní postavení žadatele.
19. Žalobce v žalobě hovoří o tom, že by teoreticky mohl vycestovat do Vietnamu. Již toto tvrzení zjevně nevypovídá o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodu uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že by mu hrozila vážná újma podle § 14a téhož zákona.
20. Soud rozumí žalobci, který hledá cestu, jak si upravit svůj pobyt na území České republiky. S ohledem na obsahu správního spisu a žaloby žalobci zjevně v zemi původu nehrozí azylově relevantní nebezpečí. Situaci žalobce je teda třeba řešit v režimu zákona o pobyt cizinců, tj. v rámci pobytových pravidel, nikoliv pravidel mezinárodní ochrany, které sledují dosti jiný účel (srov. přiměřeně usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 7 Azs 186/2022 -48 ze dne 15. 2. 2024, č. 4589/2024 Sb. NSS, odst. 57–58). Není však úkolem soudu hledat za žalobce vhodnou cestu k získání jeho pobytového oprávnění.
Národní humanitární azyl
21. Co se týče námitky ohledně národního humanitárního azylu. Jak správně uvedl žalovaný, žádost žalobce nebyla věcně posouzena. Žalovaný se zabýval přípustností opakované žádosti, jelikož žádost shledal nepřípustnou, nemohl se možností udělení národního humanitárního azylu zabývat. Nad rámec nezbytného soudu zdůrazňuje, že národní humanitární azyl byl zrušen a od 1. 10. 2025 již není v zákoně o azylu, přičemž na udělení národního humanitárního azylu neměl žadatel ani právní nárok.
IV. Závěr
22. Žalobce nepředložil nové důkazy a neuvedl žádné nové skutečnosti, které by svědčily o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo, že mu hrozí vážná újma podle § 14a téhož zákona. Žádné se oproti původnímu řízení ani neobjevily.
23. Žalovaný tak po právu řízení o žádosti zastavil, neboť šlo o žádost nepřípustnou. Soud proto žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a úspěšnému žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 věta první s. ř. s. s. ř. s. ).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů od jeho doručení u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.
Plzeň 7. října 2026
Mgr. Jan Šmakal v.r.
soudce
Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.