Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 Ad 57/2025 - 65

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci

žalobkyně:

M. G.

proti

žalované:

Česká správa sociálního zabezpečení,

sídlem Křížová 1292/25, Praha,

o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. X. ze dne 13. 8. 2025,

takto:

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. X. ze dne 13. 8. 2025 se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení před správním orgánem

1. Žalobkyně byla od roku 2004 uznána částečně invalidní. Od ledna roku 2010 se již jednalo o invaliditu prvního stupně. O měsíc později byla žalobkyně již poživatelkou invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně. Od té doby žalobkyně opakovaně žádala o zvýšení invalidního důchod. Rozhodnutím č. j. X. ze dne 25. 4. 2025 žalovaná zamítla žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu. Na základě posudku lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu totiž dospěla k závěru, že pracovní schopnosti žalobkyně poklesly o 60 %. Podle , o důchodovém pojištění, se v takovém případě stále jedná o invaliditu druhého stupně.

2. Žalobkyně proti tomuto závěru brojila námitkami. Měla za to, že její zdravotní stav odpovídal invaliditě třetího stupně. S ohledem na další komorbidity měl posudkový lékař zvýšit míru poklesu její pracovní schopnosti podle , kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Dále uvedla, že není schopna využívat dosažené vzdělání. Závěrem žádala o nové posouzení zdravotního stavu. Žalovaná námitky zamítla a své předchozí rozhodnutí potvrdila. V řízení o nich nechala vypracovat posudek lékařem Institutu posuzování zdravotního stavu, z něhož vyplynulo, že hlavní příčina nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně spadá pod kapitolu VI (Postižení nervové soustavy), položku 4c (Epilepsie; forma nekompenzovaná, záchvaty jsou častější než jednou do měsíce, zpravidla více než 12 záchvatů do roka, závažný neuropsychický deficit, přítomnost organického poškození mozku a organických duševních poruch různé etiologie, některé denní aktivity podstatně omezeny) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Pro míru poklesu pracovní schopnosti u tohoto postižení vyhláška o posuzování invalidity stanovuje rozmezí 50–60 %. Posudkový lékař zvolil pokles pracovní schopnosti žalobkyně na horní hranici daného rozmezí. Míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně tedy činí 60 %, což odpovídá invaliditě druhého stupně.

II. Řízení před soudem

3. Proti rozhodnutí žalované o námitkách žalobkyně brojila žalobou. Posudkový lékař řádně neodůvodnil, proč nepřistoupil ke zvýšení míry poklesu její pracovní schopnosti podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity. S ohledem na doložené lékařské zprávy a popsané zdravotní potíže trvala na tom, že pokles její pracovní schopnosti byl vyšší než 60 %.

4. Žalovaná považovala žalobu za nedůvodnou, ve vyjádření odkázala na závěry vlastního námitkového a posudkového řízení. Napadené rozhodnutí vycházelo z posudku lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu, který byl vypracován pro účely řízení o námitkách. Posudkový lékař se s námitkami žalobkyně řádně vypořádal. Závěrem žalobkyně navrhla důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí.

III. Posouzení věci

5. Napadený výrok rozhodnutí žalované krajský soud přezkoumal podle (dále též „ “) v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Obecná východiska

6. Předmětem řízení bylo posouzení nároku žalobkyně na invalidní důchod, tedy na dávku podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. Podle § 39 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění, platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 % (odst. 1). O invaliditu prvního stupně se jedná, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 % [odst. 2 písm. a)]. O invaliditu druhého stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 % [odst. 2 písm. b)]. O invaliditu třetího stupně se jedná, jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 70 % [odst. 2 písm. c)].

7. V přezkumném řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věci ( zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). V soudní praxi je důkaz posudkem posudkové komise chápán jako případ předepsaného důkazu (srov. rozsudek NSS č. j. -75 ze dne 4. 12. 2003, č. NSS).

8. Soud hodnotí posudek jako každý jiný důkaz v rámci volného hodnocení důkazů ( ). Nejsou-li namítány jiné vady řízení, soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity ověřuje pouze to, zda je posudek posudkové komise úplný a přesvědčivý (např. rozsudek NSS č. j. -54 ze dne 25. 9. 2003, č. NSS), případně – namítá-li to žalobkyně – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (např. rozsudek NSS č. j. -20 ze dne 15. 5. 2013). Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (např. rozsudek NSS č. j. -63 ze dne 11. 11. 2010, č. 2240/2011 Sb. NSS).

9. Z těchto důvodů si soud vyžádal, aby posudková komise, konkrétně odbor posudkové služby v Plzni, vypracovala posudek o zdravotním stavu žalobkyně.

Závěry posudkové komise

10. Posudková komise dospěla k závěru, že pracovní schopnosti žalobkyně poklesly o 70 %, a proto se v jejím případě jedná o invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění. Posudková komise u žalobkyně shledala dominantním postižení, jak ho vymezuje kapitola V (Duševní poruchy a poruchy chování), položka 1d (Organické a symptomatické duševní poruchy, Demence, organické psychosyndromy, posttraumatické změny a jiné; těžké postižení, výrazný odklon od normy při výkonu většiny denních aktivit a rolí) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. U tohoto postižení vyhláška o posuzování invalidity stanovuje míru poklesu pracovní schopnosti 60 %. S ohledem na další zdravotní postižení posudková komise míru poklesu pracovní schopnosti zvýšila o 10 % podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity. Datum změny stupně invalidity posudková komise stanovila psychiatrickým nálezem dne 5. 5. 2025 MUDr. S. Platnost posudku stanovila trvale, neboť neshledala předpoklad pro stabilizaci a zlepšení zdravotního stavu žalobkyně.

11. Posudek splňuje formální náležitosti vyžadované § 7 vyhlášky o posuzování invalidity, včetně závěru o tom, že žalobkyně není schopna práce spojené se zvýšeným rizikem stresu, ve velkém kolektivu, vynuceném tempu. Výkon výdělečné činnosti žalobkyně nevyžaduje zcela mimořádné podmínky podle § 6 vyhlášky o posuzování invalidity.

Námitky žalované k posudku

12. Žalovaná měla za to, že pokud jako hlavní příčinu nepříznivého zdravotního stavu určila posudková komise psychické problémy žalobkyně, bylo namístě uznat žalobkyni výkonu práce za zcela mimořádných podmínek. Posudek posudkové komise tedy v tomto ohledu považovala za zmatečný, neboť uznal jako hlavní příčinu nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně duševní poruchu, ale zároveň již neuznal schopnosti práce za zcela mimořádných podmínek. Podle žalované byla hlavní příčina nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně epilepsie. Pro četnost záchvatů bylo možné míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně hodnotit 60 %. Pro psychické onemocnění bylo možné tuto hodnotu navýšit o dalších 10 %. Žalovaná tedy souhlasila s uznáním invalidity ve třetím stupni nicméně s omezenou platností, neboť změna charakteru záchvatů vedla k dalšímu vyšetření a nebyla vyloučena změna strategie léčby.

13. Námitky neshledal soud důvodné.

14. Prvotně je třeba uvést, že žalovaná zpochybnila určení hlavní příčiny nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně. Nicméně souhlasila s tím, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně činí 70 %, což odpovídá invaliditě třetího stupně. I pokud by se soud ztotožnil s námitkami žalované, i tak by napadené rozhodnutí rušil pro vady řízení, neboť žalovaná ve správním řízení vycházela z toho, že žalobkyně je invalidní v druhém stupni.

15. Co se týče určení hlavní příčiny nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně: Posudky obou posudkových lékařů určily za hlavní příčinu epilepsii – formu nekompenzovanou (kapitola VI, položka 4c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity). Posudková komise oproti tomu za hlavní příčinu určila poruchu osobnosti, tedy duševní poruchu a poruchu chování (kapitola V, položka 1d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity). Soud zdůrazňuje, že posudková komise byla obsazena lékařkou z psychiatrie i neurologie, přičemž za rozhodující příčinu nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně určily poruchu osobnosti, nikoliv epilepsii. Je však nutné podotknout, že kvůli epilepsii zvýšily míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně o 10 % podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudková komise přesvědčivě odůvodnila své závěry ohledně určení hlavní příčiny na str. 9 a 10 posudku. Tyto závěry žalovaná nijak konkrétně nezpochybnila.

16. Žalovaná dále blíže nerozvádí, proč měla být žalobkyně uznána výkonu práce za zcela mimořádných podmínek podle § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Nad rámec toho žalobkyně k posudku neměla námitek, tedy ani proti závěru, že výkon její výdělečné činnosti nevyžaduje zcela mimořádné podmínky. Případné nedostatky či nesprávnost pracovní rekomandace přitom nepředstavují vadu zpochybňující hlavní závěr o invaliditě III. stupně, takže nemají vliv na hlavní závěry posudku (srov. přiměřeně rozsudek NSS č. j. -48 ze dne 24. 4. 2025).

17. Žalovaná omezení platnosti posudku vztahovala právě k epilepsii, nikoliv k poruše osobnosti. U poruchy osobnosti posudková komise uvedla, že není předpoklad stabilizace a zlepšení zdravotního stavu. K tomu žalovaná neměla námitky. Lze nad rámec toho podotknout, že ačkoliv byla platnost posudku stanovena trvale, neznamená to, že nemůže dojít k provedení kontrolní lékařské prohlídky. Plánovaná periodická kontrola se zpravidla při posudku s trvalou platností konat nebude, nicméně mimořádná kontrolní prohlídka není vyloučena, např. pokud Institut posuzování zdravotního stavu zjistí posudkově významné skutečnosti, které by odůvodňovaly provedení kontrolní lékařské prohlídky ( , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Z toho vyplývá, že ani změna hlavní příčiny nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně není do budoucna vyloučena.

18. Potřeba doplnění dokazování je dána v případě vadného posudku, tj. posudku neúplného či nepřesvědčivého, popřípadě posudku rozporovaného nějakým dalším odborným podkladem (např. znaleckým posudkem předloženým některou ze stran; srov. přiměřeně rozsudek NSS č. j. -141 ze dne 6. 8. 2008). Naopak není třeba dokazování doplňovat tehdy, kdy je posudek bez vad, ale procesní strana jej považuje za příliš (ne)příznivý z hlediska odborného posouzení (srov. rozsudek NSS č. j. -46 ze dne 8. 7. 2015). Žalovaná nadto ani nenavrhla, aby soud posudek doplnil.

19. Žalovaná neoznačila konkrétní vady posudku, které by měly vliv na výsledné hodnocení jeho poklesu pracovní schopnosti, a soud žádné neshledal. Posudek proto vyhodnotil jako úplný a přesvědčivý. Za toho stavu nejsou dány důvody pro vyžádání doplňujícího či srovnávacího posudku, který by byl z hlediska zjišťování skutkového stavu nadbytečný.

20. Protože posudek splňuje požadavky setrvale kladené na tento typ důkazu, řádně prokazuje skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jasně z něj plyne, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně odpovídá 70 %, což podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění odpovídá invaliditě třetího stupně, která byla dána ke dni napadeného rozhodnutí žalované o námitkách, tak i ke dni jemu předcházejícímu rozhodnutí, jímž žalovaná zamítla žádost žalobkyně o zvýšení invalidního důchodu.

IV. Závěr

21. Soud ve věci nenařizoval jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem vyslovila souhlas (č. l. 54 soudního spisu). Žalovaná uvedla, že pokud budou zohledněny závěry recenze (námitky k posudku), souhlasí s rozhodnutím o věci samé bez nařízení jednání (č. l. 56 soudního spisu). V případě žalované se tedy jedná o podmíněný souhlas s rozhodnutím bez jednání.

22. Soud zohlednil námitky žalované, která nicméně mají pouze vliv na správnost odborného posouzení, jehož hodnocení soudu nenáleží. Pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí žalované a rozhodnutí soudu o právní otázce stupně invalidity to však není příliš relevantní. Žalobkyně sama připustila, že míra pracovní schopnosti žalobkyně poklesly o 70 %, což odpovídá invaliditě třetího stupně. Hlavní právní závěr je tedy jasný. S ohledem na výše uvedené soud nenařizoval ve věci jednání (srov. rozsudek NSS č. j. -58 ze dne 7. 4. 2022).

23. Jelikož žalovaná vycházela z toho, že žalobkyně je invalidní ve druhém stupni, byla obě její rozhodnutí založena na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. Soud proto zrušil rozhodnutí ze dne 13. 8. 2025 pro vady podle a věc žalované vrátil k dalšímu řízení ( , 4 ). Pro zrušení rozhodnutí ze dne 25. 4. 2025 soud neshledal žádný zvláštní důvod (srov. rozsudek NSS č. j. -46 ze dne 4. 9. 2026, odst. 21).

24. Žalovaná bude v dalším řízení vycházet ze skutkového stavu zjištěného na základě provedeného dokazování v soudním řízení, tedy že invalidita třetího stupně žalobkyni vznikla ke dni 5. 5. 2025 a nadále trvá ( ).

25. Procesně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila vůči procesně neúspěšné žalované ( věty první ). Žalobkyně však žádné náklady neuplatnila. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň 7. říjen 2026

Mgr. Jan Šmakal v.r.

soudce

Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.