Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Az 3/2026 - 101

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Petrou Kamínkovou v právní věci

žalobců: a) X. A., narozen X.

b) nezl. X. B., narozen X.

c) nezl. X. C, narozen X.

d) nezl. X. D, narozená X.

zastoupeni JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou

sídlem Karlovo náměstí 287/18, 120 00 Praha 2

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra – OAMP

sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2026, č. j. OAM-157/ZA-ZA11-P15-R2-2023

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2026, č. j. OAM-157/ZA-ZA11-P15-R2-2023 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům náklady řízení ve výši 47 076 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich právní zástupkyně.

Odůvodnění:

Vymezení věci

1. Žalobci se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhali zrušení shora uvedeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“) Ministerstva vnitra České republiky, Odboru azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“), jímž bylo o žádosti žalobců o udělení mezinárodní ochrany podané dne 22. 2. 2023 rozhodnuto tak, že mezinárodní ochrana podle ustanovení , , , a , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), se neuděluje.

Žalobní body

2. Žalobci uplatnili dva základní žalobní body, které se týkaly obav z nuceného nasazení žalobce a) do války na Ukrajině a zásahu do rodinného života nezletilých žalobců.

3. První žalobní bod se týkal nuceného nasazení žalobce a) do války na Ukrajině.

4. Žalobci namítli, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné pro nedostatky v odůvodnění, neboť nereaguje na konkrétní námitky žalobce a), přičemž napadené rozhodnutí vychází z podkladů starších než jeden rok. S ohledem na dynamický vývoj politické situace v Ruské federaci (dále jen „Rusko“) považují tyto podklady za formální a neaktuální.

5. Dále odkázali na judikaturu zdejšího soudu, z níž plyne, že branná povinnost spojená s účastí v ozbrojeném konfliktu může za určitých okolností zakládat důvod pro udělení mezinárodní ochrany, a zapojení do ozbrojeného konfliktu na Ukrajině s možností páchání válečných zločinů tuto okolnost představuje.

6. Současně vyjádřili přesvědčení, že obavy žalobce a) z výkonu vojenské služby jsou důvodné.

7. Důvodnost dovozují zejména z rizika doručení povolávacího rozkazu, který žalobce a) již obdržel v říjnu 2022, přičemž toto riziko je dále zvyšováno jeho předchozí vojenskou praxí a specializací.

8. Žalobce a) uvedl, že byl zařazen do 1. kategorie záloh, vykonával službu na základě smlouvy a působil jako zástupce velitele střelecké čety. Uvedli rovněž, že bývalý armádní kolega žalobce a) se shodným profilem byl po nástupu k odvodu nasazen do bojových operací na území Ukrajiny, kde působil po dobu jednoho roku. Žalobcova specializace nebyla administrativní, civilní nebo technická, ale byla určena pro přímé bojové nasazení.

9. Žalobce a) zdůraznil, že je veden jako plně vycvičený poddůstojník bojového typu v aktivní záloze, a že spadá do věkové i odborné kategorie mobilizovatelných osob.

10. Hrozbu proto spatřují zejména v přímém bojovém nasazení, nemožnosti legálně odmítnout vojenskou službu a v trestněprávních důsledcích případného odmítnutí.

11. Dále poukázali na to, že v rozporu se závěry žalovaného byl zaveden elektronický systém doručování předvolání, a připomněli i přijetí legislativních změn zahrnujících digitalizaci systému vojenské evidence či povinnost zaměstnavatelů vést evidenci zaměstnanců.

12. Konečně žalobci podpořili důvodnost žádosti o mezinárodní ochranu ve vztahu k azylovému příběhu žalobce a) odkazem na , čl. 2 a 3 Úmluvy a odkazy na judikaturu Nejvyššího správního soudu i zdejšího soudu.

13. Druhý žalobní bod se týkal zásahu do rodinného života nezletilých žalobců. Ti považovali rozhodnutí žalovaného za nepřezkoumatelné rovněž z toho důvodu, že v průběhu řízení nebyl s dětmi veden pohovor, což je s ohledem na jejich zranitelnost podle jejich názoru v rozporu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Na podporu své argumentace žalobci odkázali na článek 24 y základních práv Evropské unie, který stanoví povinnost zohlednit kritérium nejlepšího zájmu dítěte. Dále poukázali na závěry soudů v již proběhlém dublinském řízení v jejich věci, jež vedly k určení ČR jako příslušného státu k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu s přihlédnutím k zájmům nezletilých žalobců. Žalobci rovněž nesouhlasili se závěry žalovaného ohledně realizace jejich rodinného života na území ČR a namítali, že tyto závěry jsou motivovány politickými cíli státu, které jsou v rozporu s principy solidarity a zákazu diskriminace zakotvenými ve Smlouvě o fungování Evropské unie.

Vyjádření žalovaného

14. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, neboť napadené rozhodnutí považuje za přezkoumatelné a zákonné. Důvodem žádosti o mezinárodní ochranu byla legalizace pobytu žalobců na území ČR a zabránění návratu do Ruska, kde se žalobce a) obává nástupu vojenské služby a účasti ve válce na Ukrajině. Dle žalovaného neexistuje přiměřená pravděpodobnost povolání žalobce a) k výkonu vojenské služby na území Ukrajiny, pokud neuzavře s ruskou armádou profesionální smlouvu. Tzv. částečná mobilizace ze září 2022 již reálně neprobíhá, byť nebyla formálně ukončena, neboť již v letech 2023 a 2024 nebyly zdokumentovány případy nově mobilizovaných.

15. Žalovaný konstatoval, že důvody pro udělení azylu na základě jsou taxativně vymezeny. Pokud jde o legalizaci pobytu pro žalobce a) a jeho děti, ta není v taxativně omezeném výčtu obsažena. Závěr o tom, že azyl neslouží k legalizaci pobytu potvrdil ve své judikatuře i Nejvyšší správní soud.

16. Co se týče doplňkové ochrany, její neudělení bylo v napadeném rozhodnutí podrobně odůvodněno. Obstarané informace byly v době vydání napadeného rozhodnutí poslední vydané, tedy aktuální. V průběhu správního řízení ve vztahu k nim žalobci žádné návrhy nečinili. Právní zástupkyně se na seznámení s podklady nedostavila. Napadené rozhodnutí bylo dle žalovaného vydáno v souladu se a .

Replika žalobců

17. Žalobci v replice připomněli, že od roku 2023 do roku 2025 probíhalo tzv. „dublinské“ řízení o posouzení příslušnosti členského státu podle čl. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států. Žalobci nesouhlasili s příslušností Finské republiky a se svým právním názorem uspěli u Městského soudu v Praze i u Nejvyššího správního soudu, který zamítl kasační stížnost žalovaného.

18. Žalobci setrvali na svých žalobních námitkách a uvedli, že jsou i nadále přesvědčeni, že podmínky pro udělení mezinárodní ochrany v jedné z jejích forem naplňují.

Obsah správního spisu

19. Žalobce a) a žalobce b) požádali dne 22. 2. 2023 o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce a) v rámci poskytnutí údajů k žádosti uvedl, že dne X. opustil svou vlast, zatímco jeho syn se svou matkou vycestovali dne X. Na území ČR vstoupil žalobce a) dne X., jeho syn následně dne X.

20. Důvodem podání žádosti byla skutečnost, že žalobce a) dne X. obdržel předvolání z vojenské správy za účelem zapojení do bojů na Ukrajině. Vojenskou službu přitom absolvoval již v letech X. Účast v ozbrojeném konfliktu odmítá, neboť se nechce podílet na činnostech, které považuje za terorismus. Svou občanskou povinnost již splnil a je proti válce. Po doručení předvolání se obrátil na právníka, který mu doporučil opustit vlast. Dále uvedl, že jeho povolání do služby bylo v rozporu s ruskou legislativou, neboť vychovává tři děti a zároveň již překročil věk 35 let. Z toho dovodil, že ruské orgány nedodržují platné právní předpisy. Je přesvědčen, že by byl do války skutečně nasazen, jelikož dva členové jeho bývalé jednotky již byli do bojů povoláni. Ve vztahu k žalobci b) žalobce a) uvedl, že má obavy o jeho bezpečnost, a to s ohledem na skutečnost, že se na žalobce a) vyptávaly neznámé osoby u jeho manželky, která byla dotazována na okolnosti jeho odchodu. Závěrem žalobce zdůraznil, že rodina pro něj představuje zásadní hodnotu v jeho životě.

21. Dne 27. 2. 2023 se konal pohovor s žalobcem a) a žalobcem b). První z žalobců zastupoval druhého jakožto jeho zákonný zástupce (rodič). Žalobce byl předně dotazován na důvod, z jakého má vyřízeno právě finské vízum (z důvodu, že Finsko byla zahraniční země, která byla nejblíže jeho domovu). K dotazům žalovaného dále uvedl, že do ČR přicestoval jako turista, má zde známé, kteří jsou občané ČR. Žalobce byl poučen o tzv. dublinském řízení a o skutečnosti, že žalovaný požádá o jeho převzetí Finskem. Následně byl žalobce požádán, aby sdělil případné důvody, pro které by nemohl vstoupit na území Finska. Žalobce vysvětlil, že v této zemi nemá žádné známé, je zde naprosto odlišný jazyk a špatné klima. On ani jeho rodina nemluví anglicky, dorozumívání by tak bylo složité, a to zejména pro děti. [obsahuje citlivé údaje]. Děti jsou na život v ČR zvyklé a dorozumět se jim nečiní problémy.

22. Součástí správního spisu jsou dokumenty, které osvědčují, že dne 19. 4. 2023 podali žádost o mezinárodní ochranu žalobce c) a žalobkyně d). Z poskytnutí údajů k žádosti ze dne 24. 4. 2023 vyplývá, že v rámci zákonného zastoupení žalobce a) uvedl, že žalobce c) i žalobkyně d) podávají svou žádost ze stejného důvodu jako ostatní žalobci, a to z důvodu obavy o bezpečnost v Rusku. Žalobce a) při pohovoru uvedl skutečnosti týkající se pobytu dětí ve Finsku a ČR.

23. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že se žalobci poukazovali na míru své integrace do české společnosti. Součástí správního spisu jsou úřední y dokládající přijetí žalobce c) k základnímu studiu na X., pozitivní vyjádření ředitelky školy k prospěchu nezletilých žalobců a potvrzení o účasti v soutěžích a volnočasových aktivitách nezletilých žalobců.

24. Žalovaný doplnil správní spis o informace týkající se azylového systému ve Finsku a dne 24. 7. 2023 rozhodl o nepřípustnosti žádosti o mezinárodní ochranu podle ; řízení současně zastavil podle tohoto zákona. Za stát příslušný k posouzení žádosti ve smyslu čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 označil Finskou republiku. Zdejší soud však rozsudkem ze dne 25. 10. 2023, č. j. –36, rozhodnutí žalovaného zrušil a uložil mu povinnost znovu přezkoumat rozhodné skutečnosti. Dospěl přitom k závěru, že žalovaný měl při posuzování přípustnosti žádosti zohlednit čl. 17 uvedeného nařízení, a to se zřetelem k ochraně zájmů nezletilých dětí. Konkrétně měl posoudit jejich věk, počet dětí v rodině a skutečnost, že v ČR již zahájily školní docházku. Soud zároveň zdůraznil, že zdravotní stav nepředstavuje jediné legitimní kritérium. V dalším řízení měl žalovaný znovu rozhodnout o tom, zda je ČR příslušná k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu; dospěl-li by k závěru, že příslušnost náleží Finsku, byl povinen se s uvedenými okolnostmi náležitě vypořádat. Žalovaný s rozsudkem zdejšího soudu nesouhlasil a podal proti němu kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 14. 2. 2024, č. j. -25, odmítl. Žalovaný byl proto povinen závazný právní názor zdejšího soudu respektovat a rozhodl o příslušnosti ČR k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu.

25. Žalovaný následně provedl s žalobcem a) dva doplňující pohovory. Při pohovoru ze dne 29. 4. 2024 žalobce zopakoval důvody, pro které se nemůže s rodinou vrátit do Finska. Následně popsal svůj běžný den a objasnil zdroje svých příjmů v ČR. Dále byl dotázán na okolnosti krátkodobého návratu své manželky do Ruska, ke kterému uvedl, že se jednalo o cestu z důvodu zdravotního stavu její matky. Zdůraznil přitom, že rodina je v současnosti opět pohromadě a přeje si, aby tomu tak bylo i do budoucna.

26. Žalobce a) uvedl, že se nemůže vrátit do Ruska, jelikož tam probíhá proces zavádění elektronického systému pro povolávání mužů a záložníků. Podle jeho tvrzení se povolávací rozkaz považuje za doručený již po uplynutí jednoho týdne. Nedostavení se k vojenské správě ve stanovené lhůtě má za následek zákaz vycestování z Ruska, odebrání řidičského oprávnění a hrozbu trestního stíhání.

27. Z pohovoru rovněž vyplynulo, že se žalobce obává psychického nátlaku ze strany ruských orgánů, kterému by v případě návratu čelila jeho manželka. Děti by podle něj byly vystaveny povinné školní výuce s výrazným politickým zaměřením na ruský patriotismus, a proto si jejich návrat nepřeje. V závěru pohovoru bylo navrženo provedení rozhovorů i s nezletilými žalobci.

28. Při druhém pohovoru dne 15. 4. 2025 žalobce a) uvedl, že důvodem jeho odchodu z Ruska bylo obdržení předvolání k účasti na vojenských akcích na Ukrajině. Přestože tato skutečnost nebyla v předvolání výslovně uvedena, žalobce vycházel ze zkušeností svých kolegů, kteří s ním absolvovali povinnou vojenskou službu, a byli nasazeni obdobným způsobem. Zdůraznil, že v ruské armádě po absolvování povinné vojenské služby působil na základě kontraktu. Do ČR vycestoval s rodinou mimo jiné proto, že zde dlouhodobě pobývají jejich přátelé a již zde v minulosti dvakrát pobývali. Zároveň poukázal na vhodné zázemí pro děti. [obsahuje citlivé údaje].

29. Žalobce a) uvedl, že ve své vlasti nikdy nebyl trestně stíhán. V případě nedostavení se k vojenskému orgánu na základě předvolání by však stíhán byl. I z tohoto důvodu se obává návratu do vlasti, kde podle něj dochází ke zvyšování počtu předvolání do armády. Zdůraznil, že záložníci jsou povinni se předvolání podrobit. V případě návratu do Ruska a nedostavení se k vojenské správě by automaticky přišel o cestovní pas, řidičské oprávnění i možnost nakládat se svým majetkem. Situaci vnímá tak, že by měl pouze dvě možnosti: nastoupit do války, nebo čelit trestnímu postihu spojenému s odnětím svobody. Povinnou vojenskou službu vykonal v letech X., přičemž v období X. sloužil na základě kontraktu. Z tohoto důvodu se domnívá, že by byl v případě mobilizace nasazen do bojových operací, jelikož získal vojenskou hodnost i specializaci.

30. Předvolání z roku 2022 osobně nepřevzal, bylo mu doručeno na dveře jeho bydliště. Jednalo se o jediné předvolání, na jehož základě se rozhodl opustit vlast. Následně byl ohledně své osoby dotazován armádními příslušníky u své matky a manželky. Jeho matka však žádné dokumenty neobdržela, neboť dle ruské legislativy není možné doručovat dokumenty třetím osobám. Na výslovný dotaz žalovaného žalobce a) uvedl, že si není vědom žádných dalších důvodů, které by bránily jeho návratu do vlasti.

31. Ve vztahu k dětem doplnil, že jsou již integrovány do české společnosti, přičemž v Rusku by jim podle jeho názoru hrozil morální nátlak, mimo jiné i v podobě stigmatizace jako „děti zrádce“.

32. Obsahem správního spisu jsou následující zprávy o zemi původu:

· Informace OAMP – Ruská federace, Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv ze dne 15. 4. 2025;

· Informace OAMP – Ruská federace, Návraty občanů Ruské federace do vlasti, Krátkodobé a dlouhodobé vycestování, zacházení ze strany státních úřadů, přístup ke státním službám a dokumentům ze dne 5. 3. 2025;

· Informace OAMP – Ruská federace, Základní vojenská služba, Náhradní civilní služba ze dne 28. 1. 2025.

33. Dne 23. 9. 2025 se konalo seznámení s podklady, o kterém byla dne 2. 9. 2025 vyrozuměna právní zástupkyně žalobců. Na seznámení s podklady se dle úředního záznamu nikdo nedostavil.

34. Dne 29. 1. 2026 vydal žalovaný napadené rozhodnutí. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobci v průběhu správního řízení neuvedli žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno učinit závěr, že ve vlasti vyvíjeli jakoukoliv činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod ve smyslu , za kterou by byli azylově relevantním způsobem pronásledováni. Žalobce a) výslovně popřel, že by měl jakékoliv politické přesvědčení, neměl ve vlasti žádné problémy se státními orgány ani bezpečnostními složkami. Nikdy nebyl trestně stíhán ani neměl žádné potíže s vycestováním z vlasti, kterou opustil zcela plánovitě a bez jakýchkoliv problémů, za pomoci jeho vlastního oficiálního cestovního dokladu a uděleného finského víza, přes oficiální hraniční přechod na letišti v Moskvě, tedy s plným vědomím ruských státních orgánů a bezpečnostních složek, aniž by mu tyto v odletu jakkoli bránily. V případě nezletilých dětí nelze s ohledem na jejich věk v době vycestování z vlasti hovořit o uplatňování politických práv a svobod. Žalovaný nedospěl k závěru, že by žalobce a) či jeho nezletilé děti mohli ve vlasti pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování z důvodů uvedených v . Žalovaný konstatoval, že důvody pro udělení azylu na základě tohoto ustanovení jsou taxativně vymezeny a jejich obsah nelze rozšiřovat. Ve správním řízení nebyl uveden jakýkoliv azylově relevantní způsob diskriminace, kterému by žalobci ve vlasti čelili. O udělení mezinárodní ochrany bylo požádáno ve snaze legalizovat si na území ČR pobyt, aby tu mohl žalobce se svými dětmi nadále žít, a vyhnout se tak návratu do Ruska, kde se obává nástupu do vojenské služby s účastí ve válce na Ukrajině.

35. K této obavě žalovaný uvedl, že podle zpráv o zemi původu tzv. částečná mobilizace, která byla vyhlášena v září 2022, sice nebyla formálně ukončena, avšak v letech 2023 a 2024 nebyly zdokumentovány žádné případy nově mobilizovaných. Postihy za neuposlechnutí povolávacího rozkazu nebyly v okamžiku vyhlášení částečné mobilizace v ruské legislativě vymezeny a neuposlechnutí této výzvy nebylo považováno za trestný čin, přičemž sankce za neuposlechnutí povolávacího rozkazu během mobilizace byly upraveny pouze v zákoníku o správních přestupcích. Z citované informace dále vyplynulo, že povolávací rozkaz během mobilizace musel být předán osobně proti podpisu předvolávaného, v opačném případě nebyl považován za doručený.

36. Žalovaný dále uvedl, že jedinou možností vstupu do ruské armády je v současné chvíli podpis profesionální smlouvy. S ohledem na tyto skutečnosti žalovaný dovodil, že ačkoliv byl žalobce a) předvolán v říjnu roku 2022, mobilizace již v současné době neprobíhá, nelze se tedy důvodně domnívat, že by měl být žalobce a) v případě návratu do vlasti povolán. Z výpovědí žalobce a) žalovaný dovodil, že předvolání nebylo žalobci a) závazně doručeno, jelikož nebylo předáno oproti podpisu, což ve svých výpovědích potvrdil i žalobce a).

37. Z doloženého předvolání navíc dle žalovaného nevyplývá, že by měl být žalobce a) mobilizován, jelikož dle textu se měl pouze dostavit na komisařství k upřesnění údajů. Z důvodu nedoručení nelze předpokládat udělení sankcí za neuposlechnutí předvolání.

38. Pokud by v Rusku došlo k další vlně mobilizací, platí stále, že sankce za neuposlechnutí jsou upraveny v zákoně o správních přestupcích a samotné neuposlechnutí by nebylo posuzováno jako trestný čin. V současné chvíli v Rusku dochází pouze k dobrovolnému podepisování kontraktů, ke kterému jsou finančně motivováni zejména cizí státní příslušníci. Na základě těchto zjištění žalovaný vyhodnotil, že k mobilizaci žalobce a) za účelem zapojení do války na Ukrajině není dána přiměřená pravděpodobnost. Co se týče obav z návratu dětí, které by byly označovány za děti zrádce, toto tvrzení žalovaný považoval za spekulativní a ničím nepodložené.

39. Doplňkovou ochranu dle a odst. 1, 2 žalovaný neudělil z obdobných důvodů. Nad rámec výše uvedeného žalovaný konstatoval, že v Rusku dlouhodobě platí moratorium na výkon trestu smrti, ačkoliv ruská legislativa stále umožňuje jeho udělení. Poslední poprava proběhla před více než 20 lety a není proto důvodu předpokládat, že by byli žalobci vystaveni trestu smrti. Žalovaný dále vyložil pojem mučení nebo nelidské či ponižující zacházení dle článku 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. Žalovaný měl za to, že zacházení odpovídající interpretaci tohoto pojmu reálně a bezprostředně nehrozí a nastat nemusí, ačkoliv lze připustit, že by mohlo nastat při přidružení jiných okolností nebo skutečností, které však nelze dosud předjímat.

40. Nezletilé děti ani žalobce a) neměly během jejich pobytu ve vlasti žádné problémy s ruskými státními orgány či bezpečnostními složkami, a to zejména v míře odpovídající mučení či nelidskému a ponižujícímu zacházení či trestání. Žalobce a) nebyl v zemi trestně stíhán. Ve správním řízení neuvedl ničeho, aby žalovaný mohl dospět k závěru, že by konkrétně jemu a jeho dětem hrozilo bezprostřední nebezpečí tohoto jednání ze strany státních orgánů Ruska. Ve vztahu k dětem žalobce a) sám připustil, že by jim ve vlasti nebylo ublíženo a případný nátlak na děti by byl pouze v rovině morální. Z těchto důvodů žalovaný označil tvrzenou obavu o děti za zcela neopodstatněnou a z jeho pohledu účelově uvedenou.

41. Žalovaný rovněž posuzoval otázku bezpečnosti v zemi původu. Na území Ruska neprobíhá vnitrostátní konflikt. V souvislosti s invazí Ruska na Ukrajinu dochází jen k omezenému počtu individuálních bezpečnostních incidentů. Množí se dronové útoky na cíle jako jsou letiště, ropná zařízení a energetická infrastruktura. Zmíněné útoky jsou zaměřené výhradně na cíle ruské vojenské a kritické infrastruktury, nikoliv na civilní objekty, tudíž pro žalobce a jeho nezletilé děti nepředstavují bezprostřední nebezpečí. Vycestování žalobců dle zjištění žalovaného nepředstavuje ani rozpor s mezinárodními závazky ČR.

Posouzení věci Městským soudem v Praze

42. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti. Žaloba tedy je věcně projednatelná. V nyní posuzované věci podali žalobci a) a b) žádost o mezinárodní ochranu dne 22. 2. 2023 a žalobci c) a d) dne 19. 4. 2023, tj. před 12. 6. 2026. Napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 29. 1. 2026. Při přezkumu napadeného rozhodnutí soud vycházel ze znění účinného ke dni vydání napadeného rozhodnutí, tj. do 11. 6. 2026, neboť dospěl k závěru, že přechodné ustanovení bodu 5 čl. II části první (jímž byl novelizován ) se vztahuje na všechna řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného, nikoliv jen na nová rozhodnutí vydaná po předchozím vrácení věci soudem podle bodu 4 přechodných ustanovení (shodně viz také rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2026, č. j. -27, Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 6. 2026, č. j. -30, nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2026, č. j. -42). Současně zohlednil i tehdejší úpravu doplňkové ochrany dle . Toto ustanovení bylo s účinností od 1. 7. 2023 vypuštěno. Podle přechodných ustanovení se však zahájená před 1. 7. 2023 dokončí a jejich práva a povinnosti posoudí podle původního znění zákona.

43. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících ustanovení :

44. Podle (ve znění účinném do 11. 6. 2026) se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec dle písm. a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo dle písm. b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

45. Podle (ve znění účinném do 11. 6. 2026) se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

46. Podle (ve znění účinném do 30. 6. 2023) se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje a) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

47. Soud v průběhu řízení zaslal účastníkům následující dokumenty, z nichž v nyní projednávané věci vychází, a umožnil jim se k těmto dokumentům vyjádřit.

48. Prvním dokumentem je zpráva německého institutu SWP z června roku 2024. Tato zpráva o zemi původu popisuje získávání vojáků do války na Ukrajině v období od 2022 do 2024. Zpráva informuje, že v první vlně náboru, bezprostředně po zahájení invaze, přijala ruská vláda ad hoc opatření včetně masivního využití soukromých vojenských společností. Druhá fáze začala vyhlášením částečné mobilizace 21. 9. 2022, během níž bylo povoláno zhruba 300 000 mužů, včetně starších osob či lidí se zdravotními problémy. Mobilizace byla nepopulární a vedla k odchodu stovek tisíc mužů ze země. Třetí fáze probíhá dosud (do roku 2024) a je označována jako skrytá mobilizace. Ta spočívá v průběžném náboru takzvaných dobrovolníků. Ač jde formálně o dobrovolníky, nábor často probíhá za použití klamání nebo zranitelnosti. Rusko činí kroky, které by mu mohly umožnit opakování mobilizace z roku 2022 (např. systém internetového předvolávání).

49. Druhým dokumentem je aktualizované znění Informace OAMP – Ruská federace, Základní vojenská služba, Náhradní civilní služba ze dne 21. 1. 2026, kterou soud obstaral z databáze žalovaného.

50. Třetím dokumentem je zpráva Agentury Evropské unie pro otázky azylu (dále jen „EUAA“), Ruská federace – zaměření na zemi z prosince 2025.

51. Soud konstatuje, že všechny tyto zprávy byly vydány před vydáním napadeného rozhodnutí.

Jednání dne 8. 9. 2026

52. Při jednání dne 8. 9. 2026 účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích. Jednání se zúčastnil žalobce a) za přítomnosti tlumočnice, jeho právní zástupkyně a pověřený zaměstnanec žalovaného.

53. Soud neprováděl dokazování, neboť účastníci řízení žádné důkazy nenavrhli.

54. Právní zástupkyně žalobců zdůraznila, že žalobci považují napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, neboť vychází z neaktuálních podkladů a nereaguje na námitky žalobců.

55. Uvedla, že žalobce a) je v aktivní záloze. Hrozí mu pronásledování z důvodu uvedeného v . Má strach z pronásledování zejména pro zastávání politického názoru, a to v souvislosti s odmítáním vojenského zapojení do války proti Ukrajině.

56. Žalobce a) má za to, že jeho nucení k zapojení do války proti Ukrajině je vysoce pravděpodobné.

57. V Rusku vykonal základní vojenskou službu a následně sloužil na základě kontraktu. Působil jako zástupce velitele střelecké jednotky. Nešlo tedy o podpůrnou specializaci, ale o specializaci pro přímé bojové nasazení. Získal vojenskou hodnost poddůstojníka střelecké jednotky a je plně vycvičený poddůstojník bojového typu v aktivní záloze. Již jednou dostal povolávací rozkaz.

58. Z výše uvedených skutečností dovozuje vysoké individuální riziko zapojení do války na Ukrajině.

59. Právní zástupkyně žalobce doplnila, že podle str. 20 zprávy EUAA jsou osoby vracející se přes hranice předmětem zájmu speciálních služeb. Zdůraznila, že v zemi je nyní funkční elektronický povolávací rozkaz.

60. Má za to, že by žalobci hrozily tresty uvedené na str. 99 zprávy EUAA za odmítnutí bojovat, případně za dezerci. Poukázala i na užívané neformální tresty včetně mučení uvedené na str. 100 zprávy EUAA.

61. Zástupce žalovaného uvedl, že má za to, že napadené rozhodnutí vycházelo z aktuálních podkladů a je zákonné.

Obecná východiska

62. Podle se azyl udělí cizinci, který má odůvodněný strach z pronásledování mimo jiné z důvodu zastávání určitých politických názorů. Podle se doplňková ochrana udělí cizinci, jemuž v případě návratu hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy; podle a c) se vážnou újmou rozumí též mučení nebo nelidské či ponižující zacházení anebo vážné ohrožení života či lidské důstojnosti v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu. Řízení o mezinárodní ochraně je řízením prospektivním; posuzuje se riziko hrozící žadateli v budoucnu, nikoli jen to, zda již byl v minulosti postižen (viz rozsudek NSS ze dne 24. 8. 2017, č. j. -33).

63. Pro posouzení azylu je rozhodující, zda žalobci hrozí pronásledování ve smyslu a zda je dána souvislost s některým z azylově relevantních důvodů. V této rovině se uplatní standard přiměřené pravděpodobnosti. Přiměřená pravděpodobnost nežádoucího důsledku návratu do země původu je, pokud „k nežádoucímu důsledku v případech obdobných případu žadatele dochází natolik často, že s ním ten, komu takový následek hrozí, musí počítat jako se vcelku běžným jevem, a nikoli jako s jevem toliko výjimečným“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2008, č. j. -82). Naproti tomu u doplňkové ochrany se zkoumá, zda žalobci hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy podle ; zde se uplatní standard reálného nebezpečí.

Obavy žalobce z nucené účasti na vojenském konfliktu

64. Ve vztahu k žalobci a) bylo třeba posoudit, zda mu s přiměřenou pravděpodobností hrozí pronásledování v souvislosti s odmítáním vojenského zapojení do války na Ukrajině.

65. Soud předesílá, že branná povinnost a výkon vojenské služby obecně představují základní státoobčanskou povinnost a nejsou bez dalšího důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, a to ani v případě, kdyby byly spojeny s rizikem povolání do bojových akcí ve válečném konfliktu nebo s hrozbou trestní sankce za nenastoupení vojenské služby. K tomu viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2004, č. j. - 49, rozsudek ze dne 7. 8. 2012, č. j. -44, nebo usnesení téhož soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. -39, ze dne 4. 8. 2015, č. j. -30, ze dne 17. 6. 2015, č. j. -31, ze dne 22. 7. 2015, č. j. -43, ze dne 10. 9. 2015, č. j. -34, nebo ze dne 2. 9. 2021, č. j. -23.

66. Je však též nezbytné upozornit zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2021, č. j. -45, podle kterého „samotné plnění branné povinnosti nelze bez dalších souvislostí považovat za důvod pro udělení mezinárodní ochrany dle ani , o azylu, pokud se ovšem jedná o plnění takové povinnosti v regulérní armádě demokratického právního státu, které je v souladu s vnitrostátním i mezinárodním právem, a pokud je daným státem respektována možnost odepření výkonu takové vojenské služby z důvodu svědomí či náboženského přesvědčení, ať již zavedením náhradní (civilní) služby nebo jiným způsobem, nebo přinejmenším, pokud takové odepření výkonu vojenské služby není ve smyslu čl. 9 odst. 2 písm. c) směrnice 2011/95/EU trestáno nepřiměřenými nebo diskriminačními sankcemi. Branná povinnost spojená s účastí na ozbrojeném konfliktu naopak může být důvodem pro udělení azylu dle citovaného zákona mimo jiné tehdy, pokud žadateli ve smyslu čl. 9 odst. 2 písm. e) uvedené směrnice hrozí trestní stíhání nebo trest za odepření výkonu takové vojenské služby během konfliktu za situace, kdy by tento výkon mohl zahrnovat přímou či nepřímou účast žadatele na mezinárodních válečných zločinech, zločinech proti lidskosti, jiných vážných nepolitických zločinech nebo činech, které jsou v rozporu se zásadami a cíli OSN, a pokud je zároveň dána souvislost mezi tímto způsobem pronásledování žadatele a azylově relevantními důvody pronásledování ve smyslu uvedeného zákona, resp. čl. 2 písm. d) a čl. 10 citované směrnice.“ (podtržení doplněno)

67. Podle rozsudku NSS ze dne 7. 8. 2012, č. j. -44, „[a]zylově relevantní by bylo také odmítání vojenské služby odůvodněné tím, že by znamenalo ve smyslu rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 8. 1994, č. j. -27, „podílet se na bojových akcích, z hlediska přirozenoprávního mezinárodním společenstvím obecně odmítaných (jako např. genocida, etnické čistky, kruté vedení války proti civilnímu obyvatelstvu, vraždění zajatců ap.) právě z těchto důvodů (a nikoli z pouhé averze k vojenské službě nebo ze strachu o život).“

68. Z aktuálních rozhodnutí je třeba poukázat na usnesení NSS ze dne 12. 7. 2024, č. j. -29, dle kterého:

[P]lnění branné povinnosti skutečně nelze samo o sobě považovat za důvod udělení mezinárodní ochrany (z ustálené judikatury viz např. rozsudky NSS ze dne 7. 8. 2012, č. j. , ze dne 10. 12. 2021, č. j. -45, a usnesení ze dne 17. 6. 2015, č. j. -31, či ze dne 1. 11. 2023, č. j. -26, bod 12). To ovšem platí pouze, pokud je branná povinnost vykonávána v souladu s vnitrostátním i mezinárodním právem a v regulérní armádě demokratického právního státu. Naopak zapojení do útočného konfliktu azylovým důvodem být může (rozsudky NSS ze dne 10. 12. 2021, č. j. -45, č. 4304/2022 Sb. NSS, bod 48 a násl., či ze dne 24. 1. 2024, č. j. -31, body 14-16). Tento závěr Nejvyšší správní soud v naposledy zmíněném rozsudku vyslovil přímo i ve vztahu k aktuální situaci v Ruské federaci.

69. Je obecně známou skutečností, že na Ukrajině probíhá ode dne 24. 2. 2022 mezinárodní ozbrojený konflikt, který se týká v podstatě celého území státu, k tomu např. rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2022 č. j. -41:

Nicméně v dané věci je třeba přihlédnout k bezprecedentní situaci, která nastala v domovské zemi stěžovatelů po vpádu jejích vojsk na Ukrajinu dne 24. 2. 2022. Během této vojenské agrese dochází nejen k páchání zločinů proti míru a lidskosti okupační armádou vůči Ukrajině a jejímu civilnímu obyvatelstvu, nýbrž i k masivnímu potírání mezinárodně garantovaných základních práv vlastního obyvatelstva orgány Ruské federace na jejím území a k vynucené účasti významné části jejích občanů na této útočné válce. Česká republika se přitom v reakci na zmíněnou vojenskou invazi připojila k celé řadě sankcí vůči Rusku a mnoha způsoby pomáhá Ukrajině při její obraně vůči agresorovi, takže je vnímána v domovské zemi stěžovatelů jako nepřátelská země.

(Dále viz např. rozsudky NSS ze dne 10. 3. 2022 č.j. -31 a ze dne 22. 4. 2022 č.j. -28.)

70. Je rovněž obecně známou skutečností, že vojenská invaze Ruské federace na Ukrajinu je aktem mezinárodní agrese, v rámci které ruská vojska páchají zločiny proti míru a proti lidskosti a v jejímž důsledku přijala Česká republika společně s dalšími státy sankce proti Ruské federaci (viz také rozsudek NSS ze dne 11. 3. 2022, č. j. -49, č. 4364/2022 Sb. NSS). Je tedy zřejmé, že Ruská federace svými činy proti Ukrajině naplňuje zločiny a jednání ve smyslu čl. 12 odst. 2 kvalifikační směrnice (k tomu viz např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2024 č. j. -28 či ze dne 31. 1. 2024 č.j. -22).

71. V případě branné povinnosti v Rusku se tedy nejedná o plnění takové povinnosti v regulérní armádě demokratického právního státu, které by bylo v souladu s mezinárodním právem (rovněž viz např. rozsudek zdejšího soudu ze dne 5. 12. 2023, č. j. -21).

72. Páchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti ruskou armádou v rámci ozbrojeného konfliktu s Ukrajinou není pouze obecně známou skutečností, ale vyplývá i z podkladů shromážděných žalovaným, konkrétně z Informace OAMP – Ruská federace – Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, ze dne 15. 4. 2025, bod 6.1.

73. Soud v nyní projednávané věci zjistil, že žalovaný nevycházel ze zcela aktuálních podkladů, a že nedostatečně posoudil individuální situaci žalobce a).

74. Žalovaný staví své závěry především na zpochybnění tvrzení, že by žalobci a) reálně hrozilo nucené zapojení do vojenského konfliktu na Ukrajině.

75. Žalovaný však dosud nezohlednil podstatná tvrzení žalobce a), která uvedl již během pohovoru dne 15. 4. 2025, a to zejména ohledně jeho předchozí služby v ruské armádě na základě kontraktu a ohledně osudu jeho kolegů s obdobnou vojenskou historií.

76. Napadené rozhodnutí je proto v tomto ohledu nepřezkoumatelné.

77. Žalovaný zohlednil, že žalobce již vykonal základní vojenskou službu. K tomu konstatoval, že samotné absolvování základní vojenské služby neznamená, že bude osoba nasazena do ozbrojeného konfliktu na Ukrajině.

78. Žalobce však již při pohovoru dne 15. 4. 2025 uvedl, že od roku X. do roku X. sloužil v ruské armádě na základě kontraktu, o čemž má záznam ve vojenské knížce. Od té doby je veden jako poddůstojník. Takové osoby jsou povolávány do služby. Po konzultaci s právníkem v Rusku zjistil, že tyto skutečnosti znamenají, že by jistě musel jít válčit. Tyto individuální okolnosti podle žalobce zvyšují pravděpodobnost, že by se v případě návratu do Ruska musel účastnit bojových akcí na Ukrajině.

79. Též v žalobě zdůraznil, že získal vojenskou hodnost poddůstojníka střelecké jednotky, a že je v této souvislosti v první kategorii záloh. Jeho specializace nebyla ani podpůrná či administrativní, ale naopak bojová. Žalobce k tomu doložil svou vojenskou knížku, která je součástí správního spisu na čísle listu 247 až 257.

80. Žalovaný k obsahu vojenské knížky uvedl (str. 14 napadeného rozhodnutí), že ji přijal jako podpůrný podklad podporující žadatelovu výpověď, že v Rusku absolvoval základní vojenskou službu. Žalovaný dále uvedl, že o této jeho výpovědi stran výkonu vojenské služby neměl žádné pochybnosti. Neopatřil si proto překlad vojenské knížky do českého jazyka.

81. Žalobce však netvrdil toliko to, že absolvoval základní vojenskou službu, ale též to, že v ruské armádě působil jako kontraktor. Žalovaný si byl této skutečnosti vědom (uvedl ji v části napadeného rozhodnutí shrnující tvrzení žalobce) avšak nijak se k ní nevyjádřil. Nezjišťoval, zda uvedenou informaci obsahuje předložená vojenská knížka, ani zda případně blíže specifikuje okolnosti kontraktu či získanou vojenskou hodnost a specializaci. V návaznosti na to nevyhodnotil, zda tato okolnost zvyšuje žalobcovo individuální riziko, že bude nucen se účastnit bojových akcí na Ukrajině. Žalovaný tedy nedostatečně zohlednil žalobcem uplatněné tvrzení, že v ruské armádě působil také na základě kontraktu.

82. Žalobce v této souvislosti dále v pohovoru dne 15. 4. 2025 konstatoval, že v povolávacím rozkazu bylo uvedeno, aby se dostavil dne 5. 10. 2022 v 15 hodin na vojenské komisařství X. rajonu města X. K dotazu, zda se tam dostavil, uvedl:

„Ne. Kdybych se tam dostavil, tak bych byl na frontové linii. Moji bývalí kolegové, s nimiž jsem sloužil, tak když se tam dostavili, tak byli podrobeni lékařské prohlídce a hned následující den byli odesláni na frontu. Mám fotografii mého kolegy, jak dopadl, když byl na frontě.“ K tomu ukázal žalovanému fotografii jednotky, kde kolega sloužil, a fotografii jeho zranění.

83. Ani tyto okolnosti však žalovaný nezohlednil a nevyhodnotil, zda zvyšují individuální riziko, že žalobce bude nucen se v řadách ruské armády účastnit válečných akcí na Ukrajině. Nezjišťoval (ani dotazem na žalobce), zda kolegové žalobce byli odesláni na frontu se svým souhlasem či bez něj, ač z kontextu žalobcova tvrzení se jeví, že neměli možnost účast v bojích odepřít. K této části výpovědi se žalovaný podrobněji nevyjádřil. Žalovaný věrohodnost výpovědi žalobce nijak nezpochybnil a ani žalobci během pohovoru nekladl doplňující otázky, kterými by se pokusil uvedené individuální okolnosti blíže specifikovat. S ohledem na to nelze dosud zodpovědět otázku, zda žalobci hrozí nucené zapojení do válečného konfliktu a s ním spojené tresty za případnou dezerci.

84. Žalovaný též nijak nezohlednil žalobcovu tvrzenou povahu povolávacího rozkazu. Podle žalovaného měla být jeho účelem pouze aktualizace údajů vojenské evidence. Žalobce však již v pohovoru uvedl, že jeho kolegové, se kterými sloužil v armádě dříve, byli právě na základě těchto předvolání odesláni na frontovou linii. Z obsahu zpráv nevyplývá, že by tomuto odeslání muselo předcházet dobrovolné podepsání kontraktu či jiná forma souhlasu.

85. Soud proto shledal, že napadené rozhodnutí je s ohledem na absenci vyhodnocení relevance výše uvedených individuálních okolností nepřezkoumatelné.

86. Otázku možného pronásledování v souvislosti s odmítáním vojenského zapojení do války na Ukrajině nelze dosud považovat za vyhodnocenou dostatečně individuálně.

87. Je nezbytné, aby žalovaný v navazujícím řízení nejprve postavil najisto, jakým konkrétním způsobem se žalobce s ohledem na jeho individuální charakteristiky může týkat služba v ruské armádě, a v této souvislosti se zabýval tím, zda a za jakých podmínek mohou být členové ruské armády (tj. zejména záložníci a bývalí kontraktoři) vysláni do bojových operací souvisejících s konfliktem na Ukrajině. Žalovaný se též bude zabývat povahou povolávacího rozkazu, konkrétně tím, zda jeho pravý účel mohl být jiný než deklarovaná aktualizace údajů vojenské evidence.

88. Soud v této souvislosti dále zjistil, že žalovaný v napadeném rozhodnutí nevycházel z aktuálních podkladů.

89. Napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 29. 1. 2026. Žalovaný však nezohlednil v té době aktuální zprávy Informace OAMP – Ruská federace, Základní vojenská služba, Náhradní civilní služba ze dne 21. 1. 2026 ani zprávu Agentury EU pro otázky azylu, Ruská federace – zaměření na zemi z prosince 2025.

90. Žalovaný se v dalším řízení zaměří na informace obsažené v těchto zprávách i na případné další novější informace týkající se pokračování mobilizace s přihlédnutím ke konkrétní situaci žalobce.

91. Soud k tomu odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2026, č. j. -82, který se zabýval obdobnou situací (viz zejména body 63 až 80 rozsudku Krajského soudu v Brně). Městský soud se s jeho závěry ztotožňuje a považuje je za přiléhavé i v nyní projednávané věci.

92. Ze zprávy Agentury EUAA Ruská federace – zaměření na zemi z prosince 2025 vyplývá, že osoby po absolvování základní vojenské služby přecházejí do neaktivní mobilizační zálohy a mohou v ní setrvat po řadu let. Právě tato skupina byla předmětem částečné mobilizace vyhlášené v září 2022. Současně zpráva uvádí, že ačkoli po listopadu 2022 nebyly zaznamenány další plošné odvody na základě původního mobilizačního dekretu, Ruská federace nadále pokračuje v tzv. dobrovolném a skrytém náboru a průběžně vytváří nové personální zdroje pro vedení války proti Ukrajině.

93. Význam má i to, že podle zprávy EUAA došlo k zásadní proměně evidence a doručování povolávacích rozkazů (to vyplývá i ze zprávy OAMP, kterou do správního spisu doložil žalovaný). V důsledku elektronického vojenského registru a elektronického doručování se osoby vracející se do země původu stávají plně dosažitelnými pro vojenské evidenční a doručovací mechanismy státu; elektronické předvolání se považuje za doručené po sedmi dnech od zaevidování, přičemž již od té chvíle vzniká zákaz opustit zemi a mohou následovat další omezení (zpráva EUAA, str. 80-81).

94. Zpráva popisuje jednotlivé kategorie (první až třetí) jednotlivých osob v záloze (str. 75). Zpráva EUAA popisuje též razie na osoby s nevyřízenými povolávacími rozkazy prováděné ve fitness klubech i ve stanicích metra (str. 86). Během razií na jaře 2025 byly dle zprávy často ignorovány právní důvody pro osvobození nebo odklad vojenské služby, jakož i pro odmítnutí vojenské služby z důvodu svědomí, a úřady se pokoušely odvést osoby do armády nebo vydat rozhodnutí o odvodu do jednoho dne. V X. (tedy v místě původního bydliště žalobce) policie údajně zadržela nejméně 200 mužů v povinné vojenské službě a pokusila se některé z nich, včetně těch „s chronickými nemocemi a odkladem z lékařských důvodů“, poslat do vojenské služby do 24 hodin. Zpráva mapuje též tresty za dezerci (str. 98 a následující), kterých se žalobce obává v případě, že by byl do války proti Ukrajině nedobrovolně odveden.

95. Žalovaný se zaměří na otázku, zda se žalobce po návratu do země původu stane bezprostředně dosažitelným pro mechanismy elektronického doručování a zda se tím zvýší riziko jeho odvodu či dalších opatření souvisejících s vojenskou službou. Žalovaný zohlední individuální okolnosti žalobce, zejména jeho věk, vojenské zkušenosti a vydaný povolávací rozkaz. Vyhodnotí tvrzení žalobce, že v armádě již sloužil na základě kontraktu, získal hodnost poddůstojníka střelecké jednotky a spadá do první kategorie záloh. Bude se zabývat i jeho tvrzením, že osoby se srovnatelnou vojenskou historií byly po dostavení se na vojenské komisařství bezprostředně zařazeny do bojových operací na Ukrajině. Tyto skutečnosti mohou být relevantní pro posouzení míry individuálního rizika žalobce a) a je třeba se jimi podrobněji zabývat, zejména ve světle aktuálních poznatků o fungování ruského systému vojenské evidence a náboru vojáků.

Námitky ve vztahu k nezletilým žalobcům

96. V rámci posouzení druhého žalobního bodu se soud zabýval otázkou, zda žalovaný dospěl ke správným závěrům ve vztahu k nezletilým žalobcům. Předně se soud věnoval námitce týkající se neprovedení pohovoru s nezletilými žalobci.

97. Podle (ve znění účinném do 11. 6. 2026) se pohovor neprovádí jde-li o nezletilého žadatele o udělení mezinárodní ochrany s výjimkou nezletilé osoby bez doprovodu.

98. Z pohledu byl postup žalovaného zákonný, neboť podle ve znění účinném v době provádění příslušných správních úkonů se pohovor s nezletilými žalobci neprovádí. Toliko za zvláštních okolností, jakými mohou být např. reálný střet zájmů rodiče a dítěte, může vzniknout potřeba zvolit samostatný procesní přístup k nezletilému, včetně individuálního zjištění jeho situace či zajištění zvláštních záruk obdobných těm, které jsou poskytovány nezletilým bez doprovodu.

99. V projednávané věci však soud takové okolnosti neshledal a žalobci ani netvrdili žádné konkrétní individualizované skutečnosti, které by odůvodňovaly použití zvláštního procesního postupu. Soud má za to, že žalobce a) situaci dětí v řízení dostatečně objasnil a dbal na nejlepší zájem svých dětí. Není proto důvod předpokládat, že by výslech nezletilých žalobců přinesl nové relevantní skutečnosti, které by mohly ovlivnit závěry žalovaného. Vzhledem k výše uvedenému soud tuto námitku nepovažoval za důvodnou.

100. Soud se dále zabýval námitkou žalobců, že žalovaný nedostatečně zohlednil zranitelnost nezletilých dětí, nepřihlédl k názoru správních soudů vyslovených ve věcech tzv. dublinského řízení a, že jeho posouzení ve vztahu k realizaci jejich rodinného a soukromého života na území České republiky v napadeném rozhodnutí se jeví jako mimoběžné.

101. Soud souhlasí, že nezletilé žalobce je třeba považovat za zvlášť zranitelné osoby. Žalovaný však s ohledem na vývoj judikatury nebyl povinen zkoumat rodinné a sociální vazby žalobců v ČR.

102. Tuto povinnost měl podle starší judikatury Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 6. 2022, č. j. -35, uvedl, že rodinný a soukromý život a nejlepší zájem dítěte nelze předem vyloučit z úvahy o doplňkové ochraně podle . Zdůraznil, že nestačí říci, že rodina může odjet spolu. Je třeba zkoumat reálné překážky přesídlení, integraci dětí a intenzitu zásahu do jejich života. Podle rozsudku ze dne 11. 11. 2022, č. j. -39, musel správní orgán zjistit dostatek konkrétních skutkových podkladů, kterými jsou zejména: kdo o dítě pečuje, jaké má dítě vazby v ČR, školu, kamarády, závislost na rodiči, dopad vycestování apod. Bez toho bylo rozhodnutí nepřezkoumatelné. Optikou starší judikatury Nejvyššího správního soudu by tak rozhodnutí žalovaného neobstálo, a bylo by nutné přistoupit k jeho zrušení z důvodu nedostatečného posouzení integrace žalobců a zásahu do jejich rodinného života v případě neudělení doplňkové ochrany podle .

103. Městský soud však při svém rozhodování musí zohlednit judikaturní vývoj a relevantní judikaturu Soudního dvora Evropské unie. Ve vztahu k tuzemské judikatuře je nutné přihlédnout k usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2024, č. j. -48. Rozšířený senát se v předmětném usnesení zabýval rozpory ve výkladu ustanovení . Rozšířený senát dospěl k závěru, že újma relevantní pro udělení doplňkové ochrany je jen taková, která nastane v zemi původu. Není naopak nutné v tomto ohledu zkoumat sociální a rodinné vazby na území ČR, tedy újmu hrozící v hostitelském státě. Rozšířený senát konkrétně uvedl následující:

[41] Dle čl. 3 kvalifikační směrnice zároveň mohou členské státy zavést nebo zachovávat příznivější normy pro určování osob splňujících podmínky pro získání postavení uprchlíka nebo osob, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a pro určování obsahu mezinárodní ochrany, jsouli slučitelné s touto směrnicí.

[43] Doplňková ochrana je tedy autonomním pojmem unijního práva. Její definice a obsah proto vychází z harmonizované úpravy mající základ v kvalifikační směrnici. Jde o plnohodnotnou formu mezinárodní ochrany přiznávající cizinci na území hostitelského státu právní postavení obdobné azylu. Národní zákonodárce je při přijímání vnitrostátních právních norem touto úpravou omezen. Rozšiřujeli proto okruh osob majících nárok na doplňkovou ochranu, nesmí tak činit bez vazby na logiku mezinárodní ochrany, potažmo doplňkové ochrany jako takové. Podstatou mezinárodní ochrany je ochrana před nelidským či ponižujícím zacházením nebo vážnou újmou v zemi původu žadatele. Doplňková ochrana proto míří na tzv. extrateritoriální situace, tj. na ochranu před újmou hrozící ve státě původu a následným pobytem v takovém státě, nikoli před újmou hrozící v hostitelském státě.

[49] Výklad § 14a odst. 2 písm. d) zákona, jež zastává extenzivní judikaturní linie, požadavek kvalifikační směrnice nerespektuje. Hypotézu tohoto ustanovení považuje za naplněnou již okamžikem, kdy je samotné vycestování žadatele o mezinárodní ochranu v rozporu s mezinárodními závazky ČR, chrání jej tedy v rámci mezinárodní ochrany před újmami, k jejichž eliminaci je hostitelský stát podle mezinárodního práva povinen. Nezohledňuje ale skutečnost, že mezinárodní ochrana má ze své podstaty chránit žadatele před nelidským či ponižujícím zacházením a újmou v zemi jeho původu. Z tohoto důvodu je nutné takový výklad odmítnout, neboť je ve zjevném nesouladu jak s čl. 3 kvalifikační směrnice, tak s na něj navazující judikaturou Soudního dvora.

[60] V souladu se závěry, ke kterým v této věci dospěl rozšířený senát, lze doplňkovou ochranu dle shora uvedeného ustanovení udělit mj. cizinci, který by byl vážně ohrožen na soukromém a rodinném životě v zemi jeho původu. Správní orgán proto nebyl při posuzování žádosti žalobkyně o doplňkovou ochranu pro porušení čl. 8 Úmluvy povinen bez vazby na stát původu zkoumat její sociální a rodinné vazby na území ČR, jejich pevnost a dopady vycestování na tyto vazby či možnost žalobkyně získat nějakou formu pobytového oprávnění na území ČR dle zákona o pobytu cizinců. Nedostatek těchto zjištění ohledně „vnitrostátní“ újmy tedy sám o sobě nemá za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatečné zjištění skutkového stavu. Relevantní újmu by mohla představovat pouze újma ve státě jejího původu.

(důraz doplnil městský soud)

104. Závěry rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu později potvrdil i Soudní dvůr Evropské unie (rozsudek ze dne 5. 6. 2025 ve věci C-349/24, Nuratau).

105. Lze tedy shrnout, že dle aktuální judikatury není rodinný život v ČR a integrace cizince do české společnosti relevantním důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Z toho důvodu žalovaný nepochybil, pokud se těmito aspekty ve vztahu k nezletilým žalobcům nezabýval.

106. Žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí zabýval otázkou, zda nezletilým žalobcům v zemi původu hrozí vážná újma. Z jeho posouzení přitom vyplývá, že obavy tvrzené ve správním řízení považoval za nedůvodné a nedosahující intenzity vážné újmy. Tuto argumentaci žalobci v podané žalobě nijak nerozporovali. Soud zároveň ve vztahu k možné vážné újmě nezletilých žalobců nezjistil žádné nové skutečnosti, ke kterým by měl přihlédnout z úřední povinnosti.

107. Vzhledem k výše uvedenému považuje soud druhý z žalobních bodů za nedůvodný.

108. S ohledem na zrušení napadeného rozhodnutí z důvodů vztahujících se k žalobci a) však musí žalovaný znovu posoudit též žádosti nezletilých žalobců. Bude-li žalobci a) udělena některá z forem mezinárodní ochrany, žalovaný se u nezletilých dětí bude zabývat zejména splněním podmínek pro udělení mezinárodní ochrany za účelem sloučení rodiny (viz , ve znění účinném do 11. 6. 2026).

Závěr a náklady řízení

109. Ze shora uvedených důvodů soud shledal žalobu za důvodnou a napadené rozhodnutí zrušil podle , b) pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí (neprovedeno důsledné posouzení konkrétní situace žadatele s ohledem na jeho předchozí službu na základě kontraktu a získání vojenské hodnosti), a proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje zásadní doplnění (ve vztahu k obstarání a zohlednění aktuálních zpráv o situaci v Rusku). Věc pak žalovanému vrátil k dalšímu řízení podle

110. Žalovaný je vázán vysloveným právním názorem ( ), který lze shrnout takto: Pro závěr ohledně rizika nedobrovolné účasti žalobce ve vojenském konfliktu na Ukrajině či následků odmítnutí této účasti je nutno se zabývat specifickou situací žalobce, který tvrdí dřívější službu v armádě na základě kontraktu a získání vojenské hodnosti poddůstojníka střelecké jednotky a dále okamžité nasazení kolegů s obdobnou zkušeností na základě obdobného povolávacího rozkazu, který byl již jednou zaslán žalobci. Je třeba zohlednit též aktuální zprávy o zemi původu a vyhodnotit důsledky zavedení elektronického systému předvolávání a aktuální riziko nedobrovolného zapojení žalobce do vojenského konfliktu.

111. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Žalobci byli ve věci samé úspěšní, proto jim přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady vynaložené žalobcem představují náhradu nákladů právního zastoupení spočívající v odměně za 3,5 úkonu právní služby (převzetí zastoupení, písemné podání žaloby, písemné podání repliky – poloviční odměna a účast na ústním jednání, ( , , , d) a g) , advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů) a v náhradě hotových výdajů. Odměna za 4 zastoupené osoby činí po snížení podle advokátního tarifu 12 936 Kč za každý úkon (4 620 + 3 696 + 2 772 + 1 848 Kč). K tomu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 4 x 450 Kč dle advokátního tarifu. Celkem náleží žalobcům náhrada nákladů řízení ve výši 47 076 Kč.

Poučení:

Proti rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Pokud svým významem kasační stížnost podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost ( ).

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 8. září 2026

Petra Kamínková v. r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y.