Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
35 A 35/2026 - 31.pdf
PDF · 0 B
No categories available
35 A 35/2026 - 31
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Vierou Horčicovou ve věci
žalobce: A. S., nar. X.,
státní příslušnost: Ukrajina
místo pobytu v ČR: X.
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha 7
o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu dne 21.8.2026, zaevidované pod č. j. OAM415388/DO2026, pro nepřijatelnost
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Předmět řízení.
1. Žalobce je občanem Ukrajiny. Žalobce se žalobou podanou dne 4.9.2026 domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného. Za zásah označuje postup žalovaného, který při osobním podání žádosti žalobce o udělení dočasné ochrany dne 21. 8. 2026 tuto žádost posoudil jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 65/2022 Sb. , o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dočasné ochraně “), a vrátil ji žalobci se sdělením důvodu nepřijatelnosti vyznačeným na tiskopisu žádosti.
2. Žalobce v žalobě tvrdí, že před 24. 2. 2022 pobýval na Ukrajině, území Ukrajiny opustil v souladu s ukrajinským právem a splňuje osobní předpoklady pro poskytnutí dočasné ochrany. Vytýká žalovanému zejména to, že z obsahu jeho elektronického vojenského registračního dokladu dovodil nesplnění vojenských povinností, ač z dokladu vyplývá odklad výkonu vojenské služby z důvodu invalidity rodinného příslušníka. Podle žalobce nelze z oprávnění k vycestování ani z odkladu výkonu vojenské služby vyvozovat závěr nepříznivý pro poskytnutí dočasné ochrany. Poukazuje též na možnost ověření legálního vycestování prostřednictvím systému vstupu/výstupu.
3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Uvedl, že žalobce dne 21. 8. 2026 předložil listinný výstup elektronického vojenského registračního dokladu (eVOD), jehož pravost a aktuálnost byla ověřena prostřednictvím aplikace Reserv+ za součinnosti žalobce. Z dokladu vyplývalo, že žalobce je nadále veden jako „Військовозобов'язаний“, tedy jako osoba podléhající vojenské povinnosti. Doklad neobsahoval údaj o úplném vyřazení z vojenské evidence ani jiný údaj osvědčující splnění nebo zánik vojenských povinností. Odklad výkonu vojenské služby podle žalovaného neznamená zánik vojenských povinností. Žalovaný proto uzavřel, že žalobce neprokázal, že patří mezi osoby uvedené v § 3 zákona o dočasné ochraně, a žádost správně vyhodnotil jako nepřijatelnou.
4. Soud při rozhodování vycházel z obsahu soudního spisu, z vyjádření žalovaného a z předloženého správního spisu. Zejména ověřil obsah tiskopisu žádosti, sdělení o nepřijatelnosti, předloženého eVOD a údaje rozhodné pro posouzení, zda žalobce splnil podmínky osobního rozsahu dočasné ochrany.
2. Posouzení věci soudem
Přípustnost žaloby
5. Podle § 82 soudního řádu správního se může žalobou domáhat ochrany každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, které není rozhodnutím, bylo proti němu přímo zaměřeno nebo bylo v jeho důsledku proti němu přímo zasaženo.
6. Podle § 5 odst. 2 zákona o dočasné ochraně Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky nepřijatelnou žádost cizinci vrátí a sdělí mu důvod nepřijatelnosti; vnitrostátní ustanovení současně formuluje výluku soudního přezkumu. Vrácení žádosti pro nepřijatelnost však nepředstavuje rozhodnutí ve správním řízení. Jde o faktický úkon správního orgánu, který bezprostředně zamezuje tomu, aby byla žádost projednána v řízení o dočasné ochraně.
7. Soud při posouzení přípustnosti žaloby vychází z požadavku účinné soudní ochrany vyplývajícího z práva Evropské unie. Judikatura Soudního dvora Evropské unie dovodila, že osoba, jejíž žádost o dočasnou ochranu byla vrácena jako nepřijatelná, musí mít možnost domáhat se soudní ochrany proti takovému postupu. Vnitrostátní výluka soudního přezkumu proto nemůže bránit přezkumu tvrzeného zásahu v řízení podle § 82 a násl. soudního řádu správního .
8. Žalobce tvrdí přímé zkrácení na právu na přijetí a posouzení žádosti o dočasnou ochranu; označený postup žalovaného byl bezprostředně zaměřen vůči němu. Žaloba je proto přípustná. Soud dále shledal, že byla podána včas [doplní soud podle data doručení/podání] a že jsou splněny i ostatní procesní podmínky řízení.
Relevantní právní úprava
9. Podle § 3 odst. 1 zákona o dočasné ochraně Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky uděluje dočasnou ochranu cizincům, na které se povinně vztahuje rozhodnutí Rady Evropské unie podle § 1 odst. 1 písm. a) téhož zákona.
10. Podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona o dočasné ochraně je žádost o udělení dočasné ochrany nepřijatelná, je-li podána cizincem, který není uveden v § 3 téhož zákona. Podle § 5 odst. 2 Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky takovou žádost cizinci vrátí a sdělí mu důvod nepřijatelnosti.
11. Základní okruh osob, na které se povinně vztahuje dočasná ochrana, vymezilo prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/382. Ve vztahu ke státním příslušníkům Ukrajiny zahrnuje zejména osoby, které pobývaly na Ukrajině před 24. 2. 2022 a byly od uvedeného data vysídleny v důsledku vojenské invaze.
12. Prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2026/1912 ze dne 30. 7. 2026 o prodloužení dočasné ochrany zavedené prováděcím rozhodnutím (EU) 2022/382 (dále jen „prováděcí rozhodnutí z roku 2026“) v článku 2 stanoví, že dočasná ochrana se poskytne pouze osobám, které splňují své vojenské povinnosti na Ukrajině, poté, co v příslušných případech předloží důkaz o této skutečnosti. Toto pravidlo se nepoužije na osoby, které v daném členském státě požívaly dočasné ochrany před 30. 7. 2026 nebo v tento den a toto postavení si v daném státě po tomto dni nepřetržitě zachovaly. Článek 2 se podle článku 3 prováděcího rozhodnutí použije ode dne 31. 7. 2026.
13. Vzhledem k tomu, že žalobce dne 30. 7. 2026 nepožíval dočasné ochrany v České republice, ani netvrdí, že by si takové postavení v České republice od uvedeného dne nepřetržitě zachoval, přechodná výjimka se na něj nevztahuje. Při podání žádosti dne 21. 8. 2026 proto byl povinen prokázat, že splňuje své vojenské povinnosti na Ukrajině, jestliže to vzhledem k jeho osobním poměrům bylo potřebné.
14. Z bodu 16 odůvodnění prováděcího rozhodnutí z roku 2026 plyne, že Unie má nadále poskytovat podporu vysídleným osobám z Ukrajiny, ale současně nesmí negativně ovlivnit schopnost Ukrajiny bránit se proti ruské útočné válce a svobodně rozhodovat o organizaci vlastních obranných sil. Bod 18 odůvodnění zdůrazňuje potřebu rychlého ověření, zda osoba opustila Ukrajinu legálně a zejména v souladu se svými vojenskými povinnostmi. Není-li možné legalitu opuštění takto potvrdit, má žadatel předložit snadno ověřitelný úřední doklad v tištěné nebo elektronické podobě, například v aplikaci Reserv+, potvrzující osvobození od vojenských povinností nebo jejich splnění. Důkazní břemeno nese žadatel o dočasnou ochranu.
15. Bod 20 odůvodnění dále upozorňuje, že i ukrajinští státní příslušníci, kteří nepodléhají branné povinnosti z důvodu věku nebo pohlaví, mohou mít vojenské povinnosti, přijali-li je dobrovolně nebo jsou-li jinak zavázáni k povinnostem souvisejícím s vojenskými činnostmi. Rozhodující proto není jen věk, pohlaví nebo možnost opustit území Ukrajiny, ale konkrétní vojenský status žadatele.
3. Posouzení věci soudem
Povaha dočasné ochrany a rozsah soudního přezkumu
16. Dočasná ochrana je mimořádným, hromadným a časově omezeným institutem. Její účel spočívá v poskytnutí rychlé, bezprostřední a kolektivní ochrany okruhu vysídlených osob vymezeného rozhodnutím Rady Evropské unie. Nejde proto o individuální formu mezinárodní ochrany, při níž se komplexně a samostatně hodnotí všechny osobní důvody žadatele pro setrvání mimo zemi původu.
17. Je na Radě Evropské unie, aby při aktivaci a prodlužování dočasné ochrany vymezila skupinu osob, na kterou se tento režim vztahuje. Článek 2 prováděcího rozhodnutí z roku 2026 představuje obecné kritérium osobního rozsahu dočasné ochrany. Nezavádí sankci za individuální protiprávní jednání, nýbrž stanoví podmínku, za níž osoby vysídlené z Ukrajiny spadají do skupiny osob povinně zahrnutých do režimu dočasné ochrany.
18. Úkolem soudu v tomto řízení není nahrazovat činnost žalovaného v případném meritorním řízení o udělení dočasné ochrany. Soud posuzuje, zda žalovaný mohl na základě podkladů předložených žalobcem uzavřít, že žalobce nespadá mezi osoby uvedené v § 3 zákona o dočasné ochraně, a proto jeho žádost podle § 5 odst. 1 písm. b) tohoto zákona vrátit jako nepřijatelnou.
Důkazní břemeno a význam eVOD
19. Zákon o dočasné ochraně ani prováděcí rozhodnutí z roku 2026 nevycházejí z předpokladu, že samotným podáním žádosti je bez dalšího prokázáno splnění podmínek osobního rozsahu dočasné ochrany. Žadatel musí uvést a doložit skutečnosti podstatné pro posouzení, zda pod tento rozsah spadá. To platí tím spíše, obsahuje-li unijní úprava výslovně požadavek, aby žadatel v příslušných případech předložil důkaz o splnění vojenských povinností.
20. V nynější věci žalobce eVOD předložil. Nešlo tedy o případ, v němž by žalovaný vycházel z pouhé absence dokladu nebo žalobce postihl za jeho nepředložení. Žalovaný ověřil pravost a aktuálnost dokladu prostřednictvím aplikace Reserv+ a hodnotil jeho konkrétní obsah. Takový postup odpovídá účelu bodu 18 odůvodnění prováděcího rozhodnutí z roku 2026, který výslovně předpokládá použití snadno ověřitelného elektronického úředního dokladu, mimo jiné právě v aplikaci Reserv+.
21. Z obsahu eVOD vyplýval údaj „Військовозобов'язаний“. Žalovaný tento údaj přeložil jako „osoba podléhající vojenské povinnosti“. Žalobce věcně nezpochybnil, že eVOD jej nadále vede ve vojenské evidenci a že nebyl z této evidence zcela vyřazen. Ani netvrdil, že by doklad obsahoval údaj „Виключено з обліку“ (vyřazen z evidence) nebo „Не військовозобов'язаний“ (nepodléhající vojenské povinnosti). Soud proto z předloženého dokladu vychází jako z podkladu osvědčujícího trvání vojenské povinnosti žalobce.
22. Žalobce naopak staví svou argumentaci na tom, že výkon vojenské služby má odložen z důvodu invalidity rodinného příslušníka. Tato skutečnost však sama o sobě nemůže prokázat, že žalobce své vojenské povinnosti splnil nebo že od nich byl osvobozen. Odklad výkonu vojenské služby svou povahou znamená, že k výkonu služby osoba není po určitou dobu povolána nebo je její povolání odloženo. Neznamená bez dalšího, že zanikla její vojenská evidence, že byla zbavena všech vojenských povinností nebo že splnila podmínku článku 2 prováděcího rozhodnutí z roku 2026.
23. Tento závěr odpovídá i účelu právní úpravy. Podmínka stanovená článkem 2 prováděcího rozhodnutí z roku 2026 nemá být vykládána tak, že postačí pouze neporušovat aktuálně uloženou povinnost vojenské služby. Vyžaduje, aby dotčená osoba své vojenské povinnosti na Ukrajině splňovala, případně tuto skutečnost v relevantním případě doložila. Osoba, která zůstává ve vojenské evidenci jako osoba podléhající vojenské povinnosti a má jen odložen výkon vojenské služby, nadále podléhá alespoň části povinností plynoucích z jejího vojenského statusu. Odklad proto nepředstavuje důkaz jejich zániku ani úplného osvobození od nich.
24. Soud nepřehlédl, že obsah vojenských povinností může podle ukrajinského práva zahrnovat různé složky, zejména evidenční povinnosti, případnou povinnost dostavit se na výzvu, povinnosti v záloze a další povinnosti spojené s vojenským statusem. Právě proto nelze otázku splnění vojenských povinností zúžit jen na otázku, zda žadatel v konkrétním okamžiku vykonává vojenskou službu se zbraní. Je-li osoba stále vedena jako osoba podléhající vojenské povinnosti, neprokazuje pouhý odklad výkonu služby, že vůči Ukrajině již žádné vojenské povinnosti nemá nebo že je řádně splnila.
25. Žalobce nepředložil jiný úřední a ověřitelný podklad, který by závěr vyplývající z eVOD vyvracel. Netvrdil ani nedoložil, že byl z vojenské evidence zcela vyřazen, že je od vojenských povinností osvobozen, nebo že jeho konkrétní vojenský status podle ukrajinského práva znamená jejich splnění. Žalovaný tedy nepochybil, jestliže z výsledku dokazování založeného na dokladu předloženém žalobcem dovodil, že podmínka článku 2 prováděcího rozhodnutí z roku 2026 nebyla prokázána.
Legální opuštění Ukrajiny a záznamy o překročení hranice
26. Žalobce dále namítá, že mu bylo opuštění území Ukrajiny umožněno v souladu s ukrajinskými předpisy, popřípadě že tuto skutečnost lze ověřit záznamem v systému vstupu/výstupu. Ani tato námitka není důvodná.
27. Bod 18 odůvodnění prováděcího rozhodnutí z roku 2026 uvádí jako možný důkaz legální překročení hranice při opuštění Ukrajiny nebo výstupní razítko v cestovním pase. Tento bod však nelze vykládat izolovaně a způsobem, podle něhož by jakékoliv legální vycestování automaticky a nevyvratitelně znamenalo splnění všech vojenských povinností. Takový výklad by popřel samostatný požadavek článku 2, který váže poskytnutí dočasné ochrany na plnění vojenských povinností.
28. Oprávnění opustit území státu a status osoby z hlediska vojenských povinností jsou odlišné otázky. Ukrajinské právo může za určitých okolností umožnit vycestování osobě, která nadále zůstává ve vojenské evidenci a jejíž vojenské povinnosti trvají; důvod vycestování může být dočasný, účelově omezený nebo se nemusí krýt s otázkou dlouhodobé dostupnosti osoby pro plnění povinností vůči Ukrajině. Legální vycestování proto může být významnou okolností, samo o sobě však nenahrazuje úřední doklad osvědčující splnění nebo zánik vojenských povinností, zejména pokud eVOD žalobce svědčí o jejich trvání.
29. Záznam v systému vstupu/výstupu se navíc týká překročení vnější hranice schengenského prostoru a podmínek vstupu do tohoto prostoru. Takový záznam nevypovídá o právním titulu opuštění Ukrajiny ani o souladu tohoto odchodu s vojenskými povinnostmi podle ukrajinského práva. Nemůže proto sám o sobě zpochybnit údaje ověřené z eVOD v aplikaci Reserv+.
30. V posuzované věci žalobce navíc nepředložil výstupní razítko ukrajinských orgánů v cestovním dokladu. I kdyby takový důkaz předložil, vzhledem k obsahu eVOD by bylo třeba hodnotit jej ve spojení s dalšími podklady; nešlo by o automatický důkaz splnění vojenských povinností.
Soulad požadavku s právem Evropské unie a základními právy
31. Soud se dále zabýval námitkou, že výklad žalovaného je nepřiměřeně restriktivní a odporuje základním právům, zejména svobodě svědomí. Ani této námitce nelze přisvědčit.
32. Prováděcí rozhodnutí z roku 2026 výslovně stanoví, že se požadavek na splnění vojenských povinností použije, aniž je dotčeno právo Unie a základní práva. Toto ustanovení tedy nelze vykládat způsobem, který by zcela vylučoval individuální ochranu osob ohrožených v zemi původu z důvodů relevantních pro mezinárodní ochranu. To ovšem neznamená, že každá osoba, která uplatní náboženskou, svědomní nebo jinou individuální výhradu, automaticky spadá do osobního rozsahu dočasné ochrany.
33. Dočasná ochrana a mezinárodní ochrana jsou rozdílné instituty. Dočasná ochrana poskytuje rychlou ochranu skupině osob vymezené hromadně na základě rozhodnutí Rady. Naproti tomu v řízení o mezinárodní ochraně lze individuálně posoudit konkrétní obavy žadatele, včetně případného pronásledování pro náboženské přesvědčení, námitky svědomí nebo hrozby nepřiměřeného postihu. Skutečnost, že žalobce neprokázal splnění obecné podmínky pro dočasnou ochranu, mu nebrání využít prostředky ochrany, které právní řád pro takové individuální okolnosti stanoví.
34. Žalobce v nynějším řízení netvrdil a nedoložil takové konkrétní okolnosti, které by samy o sobě vyžadovaly odlišné posouzení podmínky článku 2 prováděcího rozhodnutí z roku 2026. Jeho argumentace se soustředí na odklad výkonu vojenské služby z důvodu invalidity rodinného příslušníka. Tato okolnost však neprokazuje zánik nebo splnění vojenských povinností a není způsobilá vyvrátit údaj z eVOD, že žalobce zůstává osobou podléhající vojenské povinnosti.
35. Požadavek stanovený prováděcím rozhodnutím z roku 2026 je obecný, objektivní a racionálně souvisí s legitimním cílem zohlednit obranné potřeby Ukrajiny. Nelze jej považovat za individuální trest ani za sankci za to, že žalobce uplatnil konkrétní osobní přesvědčení. Soud proto neshledal důvod pro závěr, že by aplikace § 5 odst. 1 písm. b) zákona o dočasné ochraně ve spojení s článkem 2 prováděcího rozhodnutí z roku 2026 zasáhla do základních práv žalobce způsobem odporujícím právu Evropské unie.
36. Soud rovněž neshledal důvod obracet se na Soudní dvůr Evropské unie s předběžnou otázkou. Relevantní ustanovení unijního aktu je jednoznačné v tom, že osoba, na kterou nedopadá přechodná výjimka, musí v příslušných případech prokázat splnění vojenských povinností. V dané věci rozhodnutí závisí především na individuálním skutkovém závěru, že žalobce tuto podmínku neprokázal; z předloženého a ověřeného eVOD naopak vyplývalo trvání jeho vojenské povinnosti.
4. Závěr a náklady řízení
37. Žalobce ke dni 30. 7. 2026 nepožíval v České republice dočasné ochrany, kterou by si po tomto dni nepřetržitě zachoval. Podléhal proto článku 2 prováděcího rozhodnutí z roku 2026.
38. Žalobce předložil eVOD, jehož pravost a aktuálnost byly ověřeny v aplikaci Reserv+. Z dokladu vyplývalo, že je nadále veden jako osoba podléhající vojenské povinnosti; žalobce nebyl z vojenské evidence zcela vyřazen a nepředložil doklad o osvobození od vojenských povinností nebo o jejich splnění.
39. Odklad výkonu vojenské služby z důvodu invalidity rodinného příslušníka neznamená bez dalšího zánik vojenských povinností ani jejich splnění. Ani možnost legálně opustit Ukrajinu nebo záznam v systému vstupu/výstupu nemohou samy o sobě nahradit důkaz o vojenském statusu, zvláště svědčí-li předložený eVOD o trvání vojenské povinnosti.
40. Žalovaný proto postupoval v souladu se zákonem, jestliže dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že náleží do osobního rozsahu dočasné ochrany podle § 3 zákona o dočasné ochraně, a žádost podle § 5 odst. 1 písm. b) tohoto zákona vrátil jako nepřijatelnou. Tvrzený zásah nebyl nezákonný; soud proto žalobu podle § 87 odst. 3 soudního řádu správního zamítl.
41. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 soudního řádu správního . Žalobce neměl ve věci úspěch. Žalovanému nad rámec jeho běžné úřední činnosti náklady, jejichž náhradu by bylo možné přiznat, nevznikly ani je neuplatnil. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, Brno, a to v tolika vyhotoveních (podává-li se v listinné podobě), aby jedno zůstalo soudu a každý účastník dostal jeden stejnopis. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz v rámečku Rychlé odkazy – Úhrada soudních poplatků
Praha 25. září 2026
JUDr. Ing. Viera Horčicová v.r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje M. S.