Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
63 Ad 44/2026 - 58.pdf
PDF · 0 B
No categories available
63 Ad 44/2026 - 58
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Řehákovou ve věci
žalobkyně: R. J.
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 25, 225 08 Praha
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 3. 2026, o invalidním důchodu,
takto:
I. Rozhodnutí žalované ze dne 24. 3. 2026, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žalobkyni se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Rozhodnutím ze dne 12. 11. 2025, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), žalovaná odňala žalobkyni od 10. 12. 2025 invalidní důchod. Podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 10. 11. 2025 totiž míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pouze o 20 %. Žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí podala námitky, které žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne 24. 3. 2026, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), a prvostupňové rozhodnutí potvrdila.
2. Žalobkyně se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.
II. Žaloba
3. Žalobkyně namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Popsala své zdravotní potíže a nesouhlasila s posouzením svého zdravotního stavu ve správním řízení.
III. Vyjádření žalované
4. Žalovaná se ve vyjádření k žalobě ze dne 22. 6. 2026 nejprve zaměřila na právní rámec, ustanovení zákona o důchodovém pojištění a na posudky lékařů k posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Uvedla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě lékařského posudku ze dne 5. 3. 2026. Následně vysvětlila, proč považuje vypracovaný posudek za objektivní. Ve věci navrhla důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení („zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení“). V závěru navrhla zamítnutí žaloby.
IV. Obsah správních spisů a řízení před krajským soudem
5. V průběhu řízení si krajský soud vyžádal správní (posudkový) spis a také správní (dávkový) spis žalované, z nichž vyplývají následující skutečnosti.
6. Z předložených spisů krajský soud zjistil, že žalobkyně od 30. 8. 2024 pobírala invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně.
7. Lékařka Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) posoudila při kontrolní lékařské prohlídce zdravotní stav žalobkyně a dne 10. 11. 2025 vydala posudek se závěrem, že žalobkyně již není invalidní v žádném stupni invalidity. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., oddíl B, položky 1a) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“ nebo „vyhláška č. 359/2009 Sb.“), pro které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti ve výši 10 %, které navýšila o 10 % na celkových 20 %. Datum zániku invalidity byl stanoven na 10. 11. 2025.
8. Žalovaná na základě závěrů shora uvedeného lékařského posudku IPZS prvostupňovým rozhodnutím žalobkyni odňala od 10. 12. 2025 invalidní důchod. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí brojila námitkami ze dne 3. 12. 2025. Nesouhlasila s posouzením jejího zdravotního stavu.
9. Pro účely námitkového řízení nechala žalovaná vypracovat posudek o invaliditě ze dne 5. 3. 2026 se závěrem, že žalobkyně již není invalidní v žádném stupni. Lékařka shledala, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., oddíl B, položky 2a) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Lékařka IPZS dospěla k závěru, že pracovní schopnost žalobkyně poklesla celkově o 20 % (10 % + 10 %).
10. Na základě posudku o invaliditě ze dne 5. 3. 2026 vydala žalovaná dne 24. 3. 2026 žalobou napadené rozhodnutí, proti kterému žalobkyně brojí žalobou.
11. Krajský soud nechal vypracovat posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště v Ostravě (dále i „PK“). Posudková komise zasedala dne 21. 8. 2026 ve složení předsedy komise, další lékařky s odborností v oblasti neurologie a tajemnice. Žalobkyně byla na jednání přítomna.
12. PK MPSV měla k dispozici dosavadní správní spisovou dokumentaci IPZS a krajského soudu, zdravotní dokumentaci a další lékařské zprávy a nálezy. V posudku komise shrnula průběh předchozího řízení, závěry prvostupňového rozhodnutí a napadeného rozhodnutí. Popsala žalobní námitky žalobkyně a její pracovní anamnézu. PK do posudku uvedla diagnostický souhrn žalobkyně. Na straně 3-5 posudku následně zpracovala posudkové hodnocení.
13. PK uvedla, že hlavní příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je komplexní regionální bolestivý syndrom (dále jen „KRBS“) pravé ruky zápěstí se závažnou poruchou motoriky a alodynií.
14. PK konstatovala, že k ústupu – regresi KRBS syndromu na pravé ruce nedošlo, situace je opačná, dochází spíše k progresi stavu bolestí pravé horní končetiny (dále jen „PHK“), zhoršení psychického stavu a funkční nález na PHK je beze změny. Nedochází tedy k odeznění syndromu KRBS na pravé ruce, ale původní stav trvá nadále. Prognóza tohoto stavu je nejistá. Posudková komise hodnotila na základě funkčního stavu PHK a došla k závěru, že se jedná o KRBS pravé ruky I. typu s definovanou lézí n. medianus vpravo a dopad na schopnost vykonávat denní aktivity na postižení pohybových schopností, na schopnost vykonávat koordinované činnosti při přemísťování a manipulaci s předměty je zvlášť těžce postižena. PHK – akrum je neschopna jakéhokoliv zatížení, v nevýhodném postavení prstů pro jakoukoliv manipulaci s těžce omezeným pohybem až nulovým pohybem všech prstů a zápěstí. PHK je neschopna k použití pro sebeobsluhu a ani pro manipulaci s věcmi denní potřeby.
15. PK dospěla k názoru, že zdravotní stav žalobkyně odpovídá kapitole XIII., oddílu B, položce 2d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti 70 %. Odlišné hodnocení PK MPSV odůvodnila zohledněním další zdravotní dokumentace dokazující závažnost stavu žalobkyně, trvání léčby, vyšetřením při jednání posudkové komise.
16. PK závěrem uvedla, že datum vzniku invalidity třetího stupně je stanoven dnem 10. 11. 2025. Odlišné hodnocení PK MPSV odůvodňuje tím, že zdravotní dokumentace neobsahuje žádný záznam o odeznění syndromu KRBS, což potvrzeno vyšetřením při jednání PK MPSV. Stav trval i k datu vydání napadeného rozhodnutí. Doložené lékařské zprávy potvrzují trvající stav s nutností další léčby.
17. Po výzvě soudu se žalobkyně vyjádřila tak, že v plném rozsahu souhlasí s posudkem posudkové komise ze dne 21. 8. 2026. Žalovaná se k posudku nevyjádřila.
V. Posouzení věci krajským soudem
18. Krajský soud v Ostravě přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v § 51 odst. 1 s. ř. s.
19. Žaloba je důvodná.
20. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v § 39 zákona o důchodovém pojištění, které upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.
21. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje ministerstvo práce a sociálních věcí; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.). Při přezkumu rozhodnutí žalované vydaného na podkladě posudku IPZS v řízení o námitkách (dle § 88 zákona č. 582/1991 Sb.), resp. posudku taktéž IPZS vydaného pro účely prvoinstančního řízení, neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom, že se komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a že své posudkové závěry náležitě odůvodní.
22. Při rozhodování o nároku na invalidní důchod je tedy stěžejní naplnění požadavku na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění správního rozhodnutí, resp. posudkového hodnocení, na němž je rozhodnutí založeno (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2003, č. j. 5 Ads 42/2003-61, č. 800/2006 Sb. NSS, ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011-43, ze dne 11. 10. 2013, č.j. 4 Ads 42/2013-43, či ze dne 8. 7. 2015, č. j. 10 Ads 116/2014-46). Úkolem krajského soudu je vyhodnotit, zda je z lékařských posudků a zejména z posudku PK MPSV zřejmé, že byl stav žalobce komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace a že bylo přihlédnuto ke všem tvrzeným obtížím – tedy zda je posudkový závěr náležitě, přesvědčivě a srozumitelně zdůvodněn (srov. např. rozsudek NSS ze dne 23. 3. 2017, č. j. 2 Ads 17/2017-15, bod 19).
23. Náležitosti posudku jsou upraveny v § 7 vyhlášky č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stanovení míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012-18).
24. S ohledem na povahu sporu (spornou otázku) byl pro účely rozhodnutí ve věci v soudním řízení vypracován posudek posudkové komise ze dne 21. 8. 2026. Krajský soud vyhodnotil posudek ze shora uvedených hledisek, zabýval se jeho úplností a přesvědčivostí, a to jak vzhledem ke skutkovému stavu zjištěnému ze správních spisů, tak i vzhledem k žalobním námitkám, přičemž dospěl k následujícím závěrům.
25. Posudek PK byl vypracován posudkovou komisí zasedající v řádném složení (členem byla lékařka se specializací neurologie). Posudek byl založen na všech dostupných podkladech (spisová dokumentace správních spisů včetně lékařské dokumentace) a obsahoval požadované náležitosti. Posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnila, přičemž posudek nevzbuzuje žádné pochybnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že posudek PK dospěl na rozdíl od posudku zpracovaného v prvostupňovém a námitkovém řízení k odlišnému závěru, zabýval se soud pro účely posouzení požadavku na přesvědčivost důvody pro tuto odlišnost.
26. Pokles pracovní schopnosti u žalobkyně činil ke dni vydání napadeného rozhodnutí 70 %. Tento závěr jednoznačně vyplývá z citovaného posudku PK, o jehož úplnosti, správnosti a přesvědčivosti nemá krajský soud důvodu pochybovat. Posudková komise přitom posuzovala zdravotní stav žalobkyně ve složení z posudkového lékaře a další lékařky z oboru neurologie, která žalobkyni při jednání posudkové komise přešetřila. Posudková komise zcela dostatečně vysvětlila, proč zaujala odlišné stanovisko než posudky vypracované ve správním řízení.
27. Již výše bylo nastíněno, že krajský soud si nemůže učinit úsudek o otázce posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity sám, stejně tak si tento úsudek nemůže učinit sama žalobkyně. Je třeba též zdůraznit, že posouzení podřaditelnosti zdravotního stavu žalobkyně pod korespondující ustanovení vyhlášky, tzn. zhodnocení zdravotního stavu, určení rozhodujícího zdravotního postižení a přepočet procentní míry poklesu pracovní schopnosti, soud neprovádí, neboť se jedná právě o ten typ odborné úvahy, již soud, který nedisponuje potřebnými medicínskými znalostmi z oboru posudkového lékařství, nemůže činit sám, nýbrž vychází z důkazu posudkem příslušné posudkové komise. Při objektivním hodnocení zdravotního stavu žalobkyně posudkovou komisí pro účely přiznání invalidního důchodu nelze brát v potaz, zda žalobkyně svá zdravotní postižení subjektivně vnímá jako těžší či zda by je zařadila do jiné kapitoly přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., než jak je vyhodnotili posudkoví lékaři (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2018, č. j. 6 Ads 23/2018-37).
28. Po zvážení všech posudků zpracovaných ve věci posouzení pracovního potenciálu žalobkyně tak krajský soud dospěl k závěru, že jako stěžejní lze hodnotit právě posudek posudkové komise ze dne 21. 8. 2026. Dle krajského soudu posudková komise MPSV náležitě zjistila skutkový stav rozhodný pro posouzení věci. Soud považuje posudek PK MPSV ze dne 21. 8. 2026 za stěžejní důkaz o tom, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní ve třetím stupni invalidity, která vznikla dle posudkové komise dne 10. 11. 2025.
29. Napadené rozhodnutí proto nemůže obstát, neboť se ukázalo, že žalovaná vycházela z nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Soud vyšel ze závěrů posudkové komise MPSV a v návaznosti na ně uzavřel, že napadené rozhodnutí je nezákonné.
VI. Závěr a náhrada nákladů řízení
30. Žalovaná ve správním řízení odňala žalobkyni invalidní důchod. Z provedeného dokazování v řízení před krajským soudem však vyplynulo, že napadené rozhodnutí spočívalo na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. Krajský soud proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení [§ 76 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 78 odst. 1 a 3, 4 s. ř. s.]. V dalším řízení je žalovaná povinna vycházet z následujícího právního názoru soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Především bude vázána závěrem krajského soudu opírajícím se o posudek PK MPSV ze dne 21. 8. 2026, podle něhož je žalobkyně invalidní ve třetím stupni invalidity, pročež datum vzniku invalidity třetího stupně bylo stanoveno na 10. 11. 2025.
31. O nákladech řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci měla plný úspěch žalobkyně, proto má právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně však úhradu nákladů vůči ve věci neúspěšné žalované nepožadovala. Ani ze spisu není zřejmé, že by žalobkyně nějaké náklady v soudním řízení vynaložila (věc je osvobozena od soudního poplatku a žalobkyně nebyla zastoupena). Soud tedy ve vztahu k žalobkyni rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že se jí náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II.). Neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení nenáleží (výrok III.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Ostrava 30. září 2026
JUDr. Lucie Řeháková
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje I.M.