Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
35 Az 20/2026 - 30.pdf
PDF · 0 B
No categories available
35 Az 20/2026 - 30
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci
žalobce: A. T.
toho času v Zařízení pro zajištění cizinců Balková,
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra,
sídlem Nad Štolou 936/3, Praha,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-790/DS-D04-D04-2026 ze dne 2. 7. 2026,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení před správním orgánem
1. Žalovaný výše uvedeným rozhodnutím rozhodl o přemístění žalobce do Řecké republiky podle čl. 42 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1351 ze dne 14. 5. 2024 (dále jen „nařízení o řízení azylu a migrace“). Dospěl k závěru, že státem příslušným k posouzení žádosti žalobce o mezinárodní ochranu je Řecká republika.
II. Řízení před soudem
2. Proti tomuto rozhodnutí žalobce brojil žalobou. Na jeho případ se vztahovalo přechodné opatření v čl. 84 odst. 2 nařízení o řízení azylu a migrace. Podle tohoto opatření se členský stát příslušný k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu, která byla zaregistrována před 1. 7. 2026, určí v souladu s kritérii, která jsou stanovena v nařízení (EU) č. 604/2013 (tzv. „nařízení Dublin III“). V tomto ohledu žalobce poukázal na rozdíl mezi nařízeními, konkrétně čl. 24 nařízení o řízení azylu a migrace a čl. 7 (konkrétně s odst. 3) již zrušeného nařízení Dublin III. Žalovaný měl přezkoumat zejména jeho rodinnou situaci, na jeho případ totiž dopadal čl. 16 odst. 1 a 2 nařízení Dublin III. V Nizozemsku žije manželka žalobce jakožto žadatelka o mezinárodní ochranu, a to společně s jejich dcerou (narozená v X. roku 2026). Žalobce nicméně není uveden v rodném listu dcery, neboť se nenacházel na území Nizozemska. To vše žalobce sdělil žalovanému, který nicméně neučinil žádné kroky k prověření možnosti postupu podle čl. 16 odst. 2 nařízení Dublin III, případně čl. 34 nařízení o řízení azylu a migrace. I pokud by k posouzení žádosti bylo příslušné Řecko, přemístění by s ohledem na čl. 16 odst. 3 nařízení o řízení azylu a migraci nemohlo proběhnout. Je dlouhodobě judikatorně podloženo, že v případě žadatelů o mezinárodní ochranu v Řecku se vyskytují problémy spojené s porušováním základních práv. V Řecku existují systémové potíže a nedostatky ve věcech přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu.
3. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou, ve vyjádření nejprve shrnul průběh správního řízení. V azylovém a přijímacím systému pevninského Řecku nebyly systémové nedostatky, které by vedly k riziku nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu čl. 4 Listin y základních práv EU. Žalovaný si jednou ročně nechával zpracovat zprávu o azylovém systému Řecka. Poslední aktualizace byla provedena v dubnu roku 2025, která však z důvodu nedostatku dostupných informací obsahovala informace k roku 2022. Žalovaný nicméně vycházel také z informace o azylovém systému a přijímacích podmínkách pro osoby, které jsou předávány do Řecka od Evropské azylové agentury, jež byla aktualizována ke dni 25. 4. 2024. Žalovaný neshledal důvody k použití čl. 35 odst. 1 nařízení o řízení azylu a migrace. Řízení bylo zahájeno až dne 17. 6. 2026, nebyl tudíž důvod, aby se řízení řídilo podle přechodných ustanovení.
III. Procesní úvahy soudu
Přípustnost námitek žalobce
4. Podle čl. 85 nařízení o řízení azylu a migrace se toto nařízení použije ode dne 12. 6. 2026. Soud vychází z konsolidovaného znění po opravě 2025/90929 vyhlášené v Úředním věstníku Evropské unie dne 25. 11. 2025.
Téhož dne bylo podle čl. 83 zrušeno nařízení Dublin III. Od toho okamžiku se zásadně uplatňuje procesní i hmotněprávní režim nařízení o řízení azylu a migrace; výjimkou je pouze uplatnění pravidel určení příslušnosti podle nařízení Dublin III v případě žádostí registrovaných před 12. 6. 2026 (čl. 84 odst. 2 AMMR).
5. Bez ohledu na datum registrace žádosti o mezinárodní ochranu se tedy od 12. 6. 2026 uplatňují procesní pravidla nařízení o řízení azylu a migrace. Soud se ztotožnil s přesvědčivým odůvodněním usnesení Správního soudu v Brémách sp. zn. 3 V 2156/26 ze dne 27. 7. 2026, dostupné na https://caselaw.euaa.europa.eu/pages/viewcaselaw.aspx?CaseLawID=6135 a https://www.asyl.net/rsdb/m34350, a odkazuje na něj.
Krajský soud to nepovažuje za (výjimečně) nepřípustné uplatnění tzv. nepravé retroaktivity procesních norem, protože tím je od dne účinnosti srovnán procesní režim pro nově i dříve zahájená řízení.
6. Nařízení o řízení azylu a migrace v čl. 43 odst. 1 vymezuje rozsah soudního přezkumu rozhodnutí o přemístění. Ten je omezen na posouzení:
a) zda by přemístění s sebou neslo riziko nelidského či ponižujícího zacházení s dotčenou osobou ve smyslu článku 4 Listin y základních práv EU;
b) zda po rozhodnutí o přemístění nastaly okolnosti, které jsou rozhodující pro správné uplatňování tohoto nařízení;
c) zda došlo k porušení článků 25 až 28 a článku 34 v případě osob převzatých podle čl. 36 odst. 1 písm. a).
7. Stručně řečeno, výklad a uplatnění pravidel příslušnosti nejsou předmětem soudního přezkumu, ledaže je dána výjimka výslovně stanovená v čl. 43 odst. 1 nařízení. V případě žalobce ovšem předpoklady výjimek splněny nejsou:
8. Neuplatní se čl. 43 odst. 1 písm. c) nařízení, protože žalobce není osobou převzatou podle čl. 36 odst. 1 písm. a) nařízení. Ve věci jde o přijetí zpět Řeckem podle čl. 36 odst. 1 písm. b) nařízení.
9. Neuplatní se čl. 43 odst. 1 písm. b) nařízení: údajnou manželku a dceru v Nizozemsku měl žalobce již v době rozhodování žalovaného, takže nejde o prokázanou okolnost pozdější než rozhodnutí o příslušnosti.
10. K tomu soud dodává, že nekvalitní fotokopie oddacího listu o sňatku v roce 2025 v S. L. by mohla být jen částečným důkazem. Nezapadá však do příběhu žalobce, který při podání vysvětlení 17. 6. 2026 vypověděl, že od roku 2023 pobýval v Řecku. Sňatek tedy soud nepovažoval ani za částečně prokázaný. Otcovství k údajné dceři žalobce ani neprokazoval.
11. Zbylé námitky žalobce směřující proti určení Řecka jako příslušného státu a proti výkladu pravidel určení příslušnosti pak nespadají mezi otázky výslovně jmenované čl. 43 odst. 1 nařízení, a proto vůbec nepodléhají soudnímu přezkumu.
Záruka plného soudního přezkumu
12. Soud zvážil problematičnost tohoto ustanovení z hlediska čl. 47 Listin y základních práv EU a dospěl k závěru, že v okolnostech případu žalobce nevyvstávají závažné pochybnosti o souladu čl. 43 nařízení s čl. 47 Listin y základních práv EU.
13. Problém by nepochybně nastal, pokud by se námitky žalobce týkaly práv zaručených Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, jejichž účinná ochrana musí být zaručena (čl. 13 Úmluvy). Stejně tak by problém nastal, pokud by námitky žalobce týkaly práv zaručených Listino u základních práv EU. Námitky žalobce se týkaly zejména správnosti použití pravidel určení příslušnosti. Žalobce také uplatňoval své základní právo na ochranu rodinného života. Z výše uvedeného důvodu však existenci rodinných vztahů na území EU nijak neprokázal. Potud tedy nevzniká kolize s Úmluvou či Listino u EU.
14. Tím se však problém nevyčerpává: čl. 47 Listin y základních práv EU zaručuje účinné prostředky nápravy před soudem pro (veškerá) práva a svobody zaručená právem Unie. Žalobci tedy stačí uplatnit jakákoliv (subjektivní) práva zaručená právem Unie, nikoliv jen práva základní, a jejich ochrana by měla být zaručena.
15. Tuto otázku soud tedy zvážil a dospěl k závěru, že žalobce rozporoval objektivní pravidla příslušnosti, která sama o sobě subjektivní práva nezakládají.
16. Z rozsudku Soudního dvora ve věci C-63/15 Mehrdad Ghezelbash ze dne 7. 6. 2016 plyne, že soudní přezkum uplatnění pravidel příslušnosti byl v případě nařízení Dublin III zajištěn na základě čl. 27 odst. 1 ve spoj. s 19. recitálem. To znamená, že teprve z těchto konkrétních ustanovení konstruujících zapojení cizince do procesu uplatňování nařízení, vyplývalo jeho subjektivní právo zpochybnit správnost výkladu a uplatnění pravidel příslušnosti. Takovou konstrukci nařízení o řízení azylu a migrace neobsahuje, naopak ve srovnání s nařízením Dublin III rozsah přezkumu výrazně omezuje. Nařízení tak cizinci v tomto ohledu nezakládá subjektivní právo na správnost uplatnění pravidel určení příslušnosti ani na soudní kontrolu jejich uplatňování. Pravidla určení příslušnosti jsou tedy pravidla objektivního práva.
17. Rozsah možného přezkumu v nynější věci proto nevyvolává pochybnosti o souladu s Listino u základních práv EU. Přípustné jsou tedy pouze námitky žalobce vůči možnosti přemístění do Řecka kvůli riziku nelidského či ponižujícího zacházení.
IV. Posouzení věci
18. Žaloba není důvodná.
19. Námitky žalobce vůči určení příslušného státu jsou nepřípustné. Námitky vůči možnosti přemístění do příslušného státu jsou nedůvodné. Žalovaný vyšel z relativně aktuální zprávy o stavu azylového řízení a přijímacích podmínkách v Řecku; nic nevypovídá o tom, že by tamní podmínky byly pro žalobce neakceptovatelné. Žalobce netvrdil ani nějaký důvod zranitelnosti, který by kritéria posouzení měl nějak změnit.
Podmínky v Řecku
20. Kritériem přezkumu je, zda by žalobce v důsledku přemístění do příslušného členského státu čelil reálnému riziku porušení svých základních práv formou nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu čl. 4 Listin y základních práv EU (čl. 16 odst. 3 nařízení AMMR).
21. Při posuzování závažnosti tvrzených nedostatků azylového řízení a podmínek přijetí je nutno vycházet z jejich skutečných důsledků pro žalobce. Takové riziko musí dosahovat obzvláště vysoké míry závažnosti. Je-li tvrzené riziko spojováno s podmínkami přijetí, je třeba posoudit zejména to, zda by se žalobce nezávisle na své vůli a osobní volbě v důsledku nezájmu orgánů příslušného státu mohl ocitnout ve stavu silné materiální deprivace. Muselo by jít o situaci, v níž by žalobce nemohl uspokojovat své nejzákladnější potřeby, zejména potřebu jídla, hygieny a ubytování, a tím by byla dotčena jeho lidská důstojnost nebo tělesné či duševní zdraví. Samotné dílčí nedostatky azylového systému, nejistota ohledně životních podmínek nebo jejich zhoršení proto bez dalšího nepostačují. Zohledňují se i individuální rizika, např. nepříznivý zdravotní stav, zranitelnost apod. (srov. rozsudek Soudního dvora EU ve věci C163/17 Jawo ze dne 19. 3. 2019, odst. 90–95).
22. Vážné riziko porušení čl. 4 Listin y základních práv EU a čl. 3 Evropské úmluvy není dáno již tehdy, když nelze bezpečně určit, zda je v případě předání zajištěno uspokojení základních potřeb. Toto riziko je dáno teprve v případě, že uspokojení některé z těchto potřeb s přiměřenou pravděpodobností nelze očekávat (srov. rozsudek německého Spolkového správního soudu sp. zn. 1 C 11.25 ze dne 23. 10. 2025).
23. Žalovaný vycházel z informace OAMP o řeckém azylovém systému ze dne 28. 4. 2025, která byla v době rozhodnutí žalovaného aktuální českou informací o zemi transferu ve spoj. se sdělením Komise Radě a Evropskému parlamentu o stavu řízení migrace v pevninském Řecku ze dne 4. 4. 2025. Komise v něm dospěla k závěru, že v azylovém a přijímacím systému pevninského Řecka nejsou systémové nedostatky, které by zakládaly riziko nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu čl. 4 Listin y základních práv EU. Přemístění do Řecka proto mají probíhat stejně jako do ostatních členských států, bez požadavku na individuální záruky.
24. Toto sdělení zaznamenává dílčí nedostatky a přerušení některých služeb, zejména v oblasti tlumočení, dopravy, právní a peněžní pomoci. Zabývá se rovněž přijímacími kapacitami, zdravotní péčí, ochranou zranitelných osob a nezletilých bez doprovodu i fungováním azylového řízení. Tyto okolnosti Komise nepovažovala za nedostatky takové intenzity, aby vedly k silné materiální deprivaci.
25. Z informace OAMP ze dne 28. 4. 2025 (str. 6–7) plyne, že
Ve druhé polovině roku 2023 se střediska na ostrovech v Egejském moři začala opět potýkat s přeplněností z důvodu zvýšeného počtu nově příchozích. Podmínky ve střediscích zůstávaly podprůměrné, ve výjimečných případech až nelidské. Hlavní problém představovalo zejména nestabilní elektrické připojení, výpadky dodávek vody a nedostatek zdravotnického personálu. Obecně lepší situace převládala v ubytovacích zařízeních na pevnině v porovnání se situací na ostrovech v Egejském moři, nikoliv však zásadně. Přijímací podmínky se od roku 2015 výrazně zlepšily a lze je obecně považovat za uspokojivé. Nedostatky byly zaznamenány zejména v přístupu k některým službám (např. tlumočení, vzdělání, zdravotní péče) či k právní pomoci. Omezený přístup ke službám byl mnohdy způsoben umístěním středisek v odlehlých oblastech.
Žadatelé mají nárok na materiální pomoc ve stejné výši bez ohledu na typ řízení. V praxi se odvíjí od finančních zdrojů žadatele a od případného zaměstnání. Základní plnění pro jednoho žadatele dosahovalo 150 € / měsíc, 75 € / měsíc za předpokladu zajištění ubytování. Nicméně úřady při stanovení výše měsíční finanční pomoci berou v potaz i rodinnou situaci, … Omezení nebo ukončení plnění se nesmí dotknout přístupu k lékařské péči a žadatel musí i po takovém kroku úřadů mít přístup k přijatelnému životnímu standardu. Současně musí vzít úřady v potaz individuální situaci žadatele a případnou zranitelnost.
Žadatelé mají právo na lékařskou péči ve stejném rozsahu jako řečtí občané se zdravotním pojištěním, a to i v případě, kdy je jim snížena/odebrána finanční/hmotná pomoc. Nicméně reálný přístup k lékařské péči je omezen kvůli celkovému tlaku na řecký zdravotnický systém, např. kvůli desetiletí trvajícím úsporným opatřením nebo nedostatku překladatelů, a jeho nedostatečným personálním kapacitám. Od července 2024 je přístup k lékařské péči posílen v rámci projektu Hippokrates, jenž podporuje rozmístění zdravotnických pracovníků ve všech otevřených ubytovacích střediscích v pevninském Řecku.
26. Obsah těchto relativně aktuálních dokumentů v otázce obecné situace v Řecku žalobce nijak konkrétně nerozporoval, odkazoval pouze na dřívější judikaturu týkající se situace v Řecku.
27. Z hlediska hodnocení situace se soud proto v zásadě ztotožnil se žalovaným, že situace v Řecku se zlepšila. Soud ověřil tyto závěry též z novější informace OAMP o řeckém azylovém systému ze dne 23. 7. 2026. Neshledal však, že by byla potenciálním pramenem důkazu, který by mohl vyvrátit dosavadní skutková zjištění; proto touto informací nedoplňoval dokazování.
28. Z dostupných zpráv o stavu azylového řízení v Řecku a tamních podmínkách plyne, že stav pevninských táborů je špatný, jejich obyvatelé se potýkají s výpadky různých služeb. Omezena je i možnost žadatelů některé tyto služby hradit z vlastních prostředků, protože dochází k výpadkům ve vyplácení příspěvků pro žadatele. Zdravotní péče je poskytována s výpadky, stejně tak ubytování je značně špatné. Zdravotní péče i ubytování jsou však do jisté míry zajištěny.
29. Na základě uvedených zpráv o stavu řeckých pevninských azylových zařízení soud neshledal, že by žalobci hrozilo reálné riziko, že by se mohl ocitnout ve stavu silné materiální deprivace, kdy by nemohl uspokojovat své nejzákladnější potřeby, zejména potřebu jídla, hygieny a ubytování, a tím by byla dotčena jeho lidská důstojnost nebo tělesné či duševní zdraví.
30. Při tomto hodnocení soud přihlédl k faktu, že žalobce spadá do nejméně zranitelné skupiny – mladých, práceschopných mužů bez nějakého (doloženého) důvodu zranitelnosti. Níže citovaná německá a rakouská judikatura vrcholných soudů vychází z toho, že u mladých mužů bez jakýchkoliv omezení nejsou dány zvláštní potřeby ubytování jako u žen a dětí; naopak lze od nich oprávněně požadovat vyšší míru průbojnosti a vlastní iniciativy k začlenění a zajištění existenčního minima, byť i málo atraktivní prací neodpovídající jejich předchozímu vzdělání.
K námitkám žalobce
31. Bez významu pro posouzení věci je argumentace žalobce poukazující na protiprávní vytlačování cizinců od hranic Unie, popřípadě odmítání žadatelů z některých států. Není totiž zřejmé, jak se tyto problémy týkají osobní situace žalobce, který by měl být vrácen do přijímacího zařízení v pevninském Řecku (a není občanem některé z dotčených zemí).
32. Žalobce dále odkazoval na rozhodovací činnost některých zahraničních i vnitrostátních soudů, nicméně pro Krajský soud v Plzni je určující, že aktuální judikatura v řadě ohledů potvrzuje zlepšení podmínek v Řecku.
33. Obecně lze poukázat na to, že německý Spolkový správní soud v cit. rozsudku sp. zn. 1 C 11.25 i rakouský Správní soudní dvůr v rozsudcích sp. zn. Ra 2025/18/0094 a Ra 2025/18/0368 ze dne 17. 3. 2026 hodnotily stav v Řecku na základě aktuálních skutkových poznatků. Oba soudy konstatovaly, že se situace zlepšila a přinejmenším zletilým, zdravým a práceschopným mužům ze třetích zemí bez nezletilých dětí a bez individuální zranitelnosti, kterým byla v Řecké republice přiznána mezinárodní ochrana, nehrozí při návratu do Řecka s přiměřenou pravděpodobností situace extrémní materiální nouze nezávislá na jejich vlastním rozhodnutí, která by jim neumožňovala uspokojit nejzákladnější životní potřeby (ubytování, stravu a hygienu) a zakládala porušení článku 4 Listin y základních práv EU. Vedle toho lze odkázat na zcela aktuální skutkové a právní závěry rakouského Spolkového správního soudu (funkčně správní soud prvého stupně) v nálezu č. j. W610 2345855-1/5E ze dne 14. 7. 2026. Ke dni rozhodnutí dostupný na:
https://www.ris.bka.gv.at/JudikaturEntscheidung.wxe?Abfrage=Bvwg&Dokumentnummer=BVWGT_20260714_W610_2345855_1_00
Ten po extenzivním vypořádání informací o stavu přijímacích podmínek v Řecku dospěl k obdobnému závěru.
34. Tyto závěry podporují sdělení Komise o stavu řízení migrace v pevninském Řecku ze dne 4. 4. 2025 v tom smyslu, že není pouhou formální deklarací. Odpovídá aktuálním skutkovým poznatkům, a popisuje tedy reálné změny v Řecku. To je také odpovědí žalobci na námitku, že v roce 2022 neproběhla žádná předání do Řecka – z této čtyři roky staré informace nelze pro aktuální stav v Řecku nelze nic dovozovat.
V. Závěr
35. V řízení tedy nevyšly najevo žádné důvody, pro které by bylo třeba považovat azylové řízení či podmínky přijetí žadatelů v Řecku za systémově či individuálně nedostatečné natolik, že by navrácení představovalo riziko nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu článku 4 Listin y základních práv EU.
36. Z uvedených důvodů posoudil žalovaný rozhodné otázky správně a jeho rozhodnutí netrpí ani vadami řízení. Soud proto žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a úspěšnému žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů od jeho doručení u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.
Plzeň 30. září 2026
Mgr. Jan Šmakal v.r.
soudce
Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.