Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

31 A 20/2026 - 53

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Magdalenou Ježkovou ve věci

žalobce: M. O veroma s.r.o., IČ: 08601747,

se sídlem Revoluční 1403/28, 110 00 Praha

zastoupena Mgr. Lenkou Šrámkovou, advokátkou

se sídlem Aloise Jiráska 1367/1, Teplice, PSČ 415 01

proti

žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje

se sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 02 Hradec Králové

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. dubna 2026, č. j. KUKHK-DS-2026-6250-3, sp. zn. KUKHK-DS-2026-6250-3,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 8. dubna 2026, č. j. KUKHK-DS-2026-6250-3, se zrušuje a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 21 404 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku, rukám jeho zástupkyně, Mgr. Lenky Šrámkové.

Odůvodnění:

1. Včas podanou žalobou namítal žalobce nezákonnost shora identifikovaného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl jeho odvolání a rozhodnutí Městského úřadu Jaroměř ze dne 29. 1. 2026, č.j. PDMUJA-6260/2026 o uložení pokuty ve výši 10 000 Kč a nákladů řízení ve výši 2 500 Kč potvrdil.

I. Žalobní tvrzení

2. Žalobce považoval rozhodnutí za nezákonné, neboť v něm nebyly splněny podmínky k dovození odpovědnosti provozovatele vozidla za jednání řidiče. Provozovatel dle platné právní úpravy odpovídá jen za ta jednání, která byla zjištěna automatizovaným technickým prostředkem, fungujícím bez obsluhy. Podmínkou také je, že se správnímu orgánu nepodaří zjistit řidiče vozidla, ač k tomu vyvine přiměřené úsilí.

Jednání přestupce nebylo zjištěno automatizovaným technickým prostředkem

3. V souzené věci nebyla splněna hned první podmínka. Dle , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „ “) odpovídá provozovatel vozidla za přestupek jen tehdy, byl-li zjištěn „prostřednictvím automatizovaného technického prostředku používaného bez obsluhy“. Závěr správních orgánů, že bylo měřeno automatizovaným technickým prostředkem bez obsluhy, nebyl přesvědčivě prokázán, ani odůvodněn. K průběhu měření správní orgán zjistil, že „měření bylo provedeno pomocí rychloměru, který se na místě měření nenacházel stále, nýbrž byl strážníkem obecní policie na místo dopraven a umístěn v řádu několika hodin“, přičemž „po skončení měření byl strážníkem opět sbalen a odvezen, kde příslušník obecní policie záznam z rychloměru zpracovával.“ Žalovaný úvahu doplnil, že podmínka měření automatizovaným prostředkem bez obsluhy „byla splněna tím, že identita řidiče není zjistitelná, na místě nebylo zřízeno kontrolní stanoviště, vozidla nebyla stavěna a řidiči zjišťování“ a „režim měřícího zařízení byl nastaven jako automatizovaný“.

4. Již tyto závěry správních orgánů svědčí o tom, že se nejednalo o klasický, stacionární rychloměr, který funguje automaticky a autonomně bez přítomnosti policistů. K měření rychlosti byl užit rychloměr TruCAM II, tj. přenosný ruční laserový rychloměr. Takovýmto rychloměrem se měří tak, že jej strážník drží v ruce a míří na různá vozidla. Rychloměr je možné nastavit do tzv. „manuálního“ režimu, což znamená, že strážník po zaměření vozidla musí stisknout tlačítko spouště, nebo do „automatizovaného“ režimu, což znamená, že poté, co strážník zaměří vozidlo, již nemusí mačkat tlačítko spouště, aby vznikl snímek. V žádném případě však nelze dávat rovnítko mezi automatizovaný režim měření a automatizovaný rychloměr, fungující bez lidské obsluhy.

5. Dle samotné formulace oznámení přestupku rychlost vozidla měřila hlídka obecní policie, nikoliv automatizovaně, autonomně a bezobslužně fungující rychloměr. V samotném Záznamu o přestupku je uvedeno, že existoval-li operátor, tedy osoba operující s rychloměrem, pak zjevně nešlo o rychloměr bezobslužný. V této věci byly pořízeny dvě fotografie identickým rychloměrem, v rozmezí pouhých 42 minut. Každá z těchto fotografií zachycuje jiné okolí, a každá z nich byla dokonce pořízena v jiném směru jízdy. Lze považovat za nepravděpodobné, že by se rychloměr samostatně otáčel či posouval, a tedy musel být obsluhován.

6. Jednalo se tedy o klasický, ruční rychloměr, ovládaný strážníkem obecní policie. Správní orgány naopak nezjistily nic, co by umožňovalo rychloměr podřadit pojmu automatizovaný rychloměr bez obsluhy.

7. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani tvrzení žalovaného, podle něhož se jednalo o automatizovaný rychloměr bez obsluhy, protože nebylo zřizováno kontrolní stanoviště, vozidla nebyla stavěna a řidiči zjišťováni. Toto tvrzení však není pravdivé. Z podkladů rozhodnutí se naopak jeví, že strážník obecní policie byl po dobu měření u rychloměru přítomen. Vozidlo přijíždělo k rychloměru, strážníkovi proto nic nebránilo vozidlo zastavit. Ustálená policejní praxe při měření rychlosti nepředpokládá zřizování samostatného stanoviště s rychloměrem a samostatného kontrolního stanoviště, typicky jsou vozidla zastavována právě v místě, kde je rychlost měřena, což bylo proveditelné i v tomto případě. Ani odkaz žalovaného na režim měřicího zařízení nevypovídá o charakteru rychloměru.

8. Žalobce odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 23. 4. 2020, č. j. - 39) uzavřel, dle něhož „to, že měření bylo provedeno automatem, je podmínkou skutkové podstaty správního deliktu a správní orgán tuto skutečnost musí řádně doložit a odůvodnit“.

Identita řidiče

9. Správní orgán dle žalobce pochybil, když nevyvinul přiměřené úsilí k tomu, aby zjistil identitu řidiče vozidla. Tím porušil § 125h odst. 5 zákona o silničním provozu, který správnímu orgánu ukládá povinnost pokračovat v šetření přestupku, není-li uhrazena určená částka. Výsledkem byla nezákonnost, spočívající v samotném přenosu odpovědnosti na provozovatele vozidla, a tedy porušení § 125f odst. 5 zákona o silničním provozu, podle něhož lze přestupek projednat s provozovatelem jen pokud správní orgán učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku.

10. Žalobce uvedl, že byl ve vztahu k přestupku ze dne 23. 7. 2025 předvolán k podání vysvětlení. V předvolání bylo žalobci sděleno, že vysvětlení lze podat buď ústně dne 24. 9. 2025 v 10:00 hodin, nebo jej lze podat písemně. Žalobce využil druhé možnosti a správnímu orgánu sdělil, že rozhodného dne měla vozidlo v pronájmu jiná obchodní společnost, kterou nezaměnitelně označila jejím názvem.

11. Správní orgán následně žalobce vyzval, aby označí konkrétního řidiče. Než však žalobce požadované údaje zjistil a na výzvu zareagoval, správní orgán zahájil řízení proti žalobci. Tento postup považuje žalobce za nezákonný, neboť správní orgán měl reálnou možnost řidiče vozidla zjistit, neboť získal informaci, že na základě nájemní smlouvy měla vozidlo pronajaté jiná obchodní společnost. Správní orgán tak mohl kontaktovat označenou společnost a dotázat se jí na identitu konkrétního řidiče.

12. Žalobce netvrdí, že jej sama skutečnost, že vozidlo pronajal, zcela zbavuje odpovědnosti z jednání řidiče. Na straně druhé, právní předpis vyžaduje, aby správní orgán činil kroky ke zjištění, kdo vozidlo fakticky řídil. Judikatura, na niž odkazuje i žalovaný, se shoduje na tom, že správní orgány jsou povinny provést ty smysluplné kroky, které reálně mohou směřovat ke zjištění totožnosti řidiče, nesmí se však jednat o kroky, které by správní orgán nepřiměřeně zatěžovaly, či byly zjevně neúčelné. Vypravení výzvy k podání vysvětlení do datové schránky, na níž je společnost pod hrozbou pořádkové pokuty povinna reagovat, je jistě krokem, který správní orgán nijak nezatíží, není spojen prakticky s žádnými náklady, a značně zvyšuje pravděpodobnost, že se správní orgán dozví, kdo vozidlo řídil. Ke stejným závěrům dospěl i žalovaný, který konstatoval, že „ze současné právní úpravy lze dovodit, že pokud je provozovatelem vozidla dle registru silničních vozidel právnická osoba, jež označí jinou právnickou osobu jako „reálného“ provozovatele vozidla (což zpravidla podloží i smlouvou), je nutné označenou právnickou osobu zkontaktovat a požadovat po takto označené právnické osobě vysvětlení za účelem zjištění řidiče“.

13. Žalobce sice nepředložil smlouvu o pronájmu vozidla, správní orgán však od něho věděl, že vozidlo bylo pronajato na základě nájemní smlouvy; pokud by tedy o jejím tvrzení pochyboval, mohl ji k předložení nájemní smlouvy vyzvat. Podstatný je závěr, že pokud právnická osoba označí jinou právnickou osobu, která v daný moment vozidlo provozuje, je povinností správního orgánu tuto společnost kontaktovat. Jde o logický judikaturní závěr, který je v přesném souladu s povinností, vyplývající z právního předpisu – provést kroky, směřující ke zjištění řidiče vozidla. Kontaktování nájemce vozidla nepochybně takovým krokem je.

14. Správní orgán tedy zahájil řízení proti provozovateli nezákonně. V rozporu s § 125f odst. 5 zákona o silničním provozu však tomu nepředcházelo učinění nezbytných kroků ke zjištění pachatele přestupku.

Vadnost výroku rozhodnutí

15. Žalobce považuje za vadný též výrok rozhodnutí, konkrétně část skutkové věty, označující místo spáchání přestupku. V případě jednání dle výroku 1) mělo ke spáchání přestupku dojít na ulici Náchodské, v GPS pozici 50,367686 15,937258. Tento údaj správní orgány zjevně převzaly ze Záznamu o přestupku, kde jím je vyjádřena poloha rychloměru. Jednání dle výroku 2) pak bylo přisouzeno místo spáchání v ulici Náchodské, u domu č. p. 373. Ve vztahu k místu přestupku dle výroku 1) považuje žalobce za problematické, že nejde o místo, kde došlo k přestupku, ale o místo, vyjadřující polohu rychloměru. Vozidlo provozované žalobcem však bylo měřeno v určité vzdálenosti od rychloměru. Pro rozhodnutí o přestupku neměla být zjišťována poloha rychloměru, ale zejména poloha měřeného vozidla, neboť právě ta představuje místo spáchání přestupku. Místo přestupku je přitom značně specifické. Přibližně 70 metrů v obou směrech jízdy se nacházejí křižovatky, v jednom směru jízdy je omezující dopravní značení až cca 20 metrů za křižovatkou. Správní orgány neprecizovaly místo spáchání přestupku s takovou přesností, aby bylo možné stavět najisto, že ke změření vozidla došlo právě v místě, kde již byla rychlost jízdy omezená. Je nemožné přezkoumávat, jaký byl právní režim v místě, v němž se nacházelo měřené vozidlo v okamžiku změření, když místo přestupku není vyjasněno. Ve vztahu k místu přestupku dle výroku 2) považuje žalobce za problematické, že toto místo nemá oporu v provedených důkazech. Správní orgán patrně přejal tvrzení, obsažené v oznámení přestupku. Oznámení přestupku však není dostačujícím důkazem o určité skutečnosti. Otázka, zda v místě měření platilo rychlostní omezení, byla otázkou, kterou žalobkyně do řízení vnesla. Správní orgán měl za této situace postavit najisto, kde bylo vozidlo změřeno. Navíc se i v tomto případě jeví, že místo, deklarované jako místo spáchání přestupku, mohlo spíše odkazovat na polohu rychloměru, nikoli na místo, kde byl přestupek spáchán. Odkaz na přilehlé číslo popisné pak polohu rychloměru neurčuje natolik přesně, aby bylo možné dopočítat přesnou polohu měřeného vozidla s ohledem na blízkost hranice místní úpravy.

16. Za této situace je zřejmé, že skutkový stav nebyl zjištěn řádně a napadené rozhodnutí je proto nezákonné.

II. Vyjádření žalovaného

17. Žalovaný uvedl, že porušení pravidel ve shora uvedené době a předmětném místě bylo zjištěno prostřednictvím automatizovaného technického prostředku používaného bez obsluhy při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích s odkazem na ust. § 125f odst. 2 zákona o silničním provozu. V obou případech žalobce správnímu orgánu sdělil, že vozidlo měla dne 23. 7. 2025 pronajaté společnost Casa de papel, na základě řádné nájemní smlouvy. Správní orgán v obou případech vyzval žalobce k doplnění podání k upřesnění identifikace jím uvedeného řidiče. Písemnost byla žalobci doručena prostřednictvím datové schránky.

18. Usnesením ze dne 20.11.2025 správní orgán I. stupně řízení ve věci dopravních přestupku týkajících se motorových vozidel registračních značek X a X spojil do společného řízení pod spisovou značku ODSH 10565/2025. Dne 25.11.2025 obdržel správní orgán vyjádření před vydáním rozhodnutí od paní K. D. Písemností ze dne 1. 12. 2025 správní orgán nařídil dokazování mimo ústní jednání na den 29. 12. 2025. Písemnost byla doručena prostřednictvím datové schránky zmocněnkyni dne 4. 12. 2025. Dne 18. 12.2 025 obdržel správní orgán omluvu zmocněnkyně. Dne 29. 12. 2025 proběhlo dokazování mimo ústní jednání bez přítomnosti žalobce a jeho zmocněnce. Dne 29. 1. 2026 bylo vypraveno rozhodnutí, které bylo doručeno zmocněnci prostřednictvím datové schránky dne 4.2.2026. Blanketní odvolání bylo doplněno podáním ze dne 24. 2. 2026. Dne 2. 3. 2026 obdržel spisový materiál včetně vyjádření odvolací správní orgán.

19. Ze současné právní úpravy žalovaný dovodil, že pokud je provozovatelem vozidla dle registru silničních vozidel právnická osoba, jež označí jinou právnickou osobu jako „reálného“ provozovatele vozidla (což zpravidla podloží i smlouvou), je nutné označenou právnickou osobu zkontaktovat a požadovat po takto označené právnické osobě vysvětlení za účelem zjištění řidiče (např. autopůjčovny). Další řetězení osob je vyloučené, a pokud správní orgán ani takto řidiče nezjistí, vrací se zpět k provozovateli vozidla evidovanému v registru silničních vozidel. V daném případě žalobce pouze sdělil, že vozidlo měla pronajaté společnost Casa de papel, s.r.o. a na výzvu správního orgánu k doplnění informací již nereagoval.

20. V daném případě bylo rozhodováno o dvou přestupcích žalobce, které byly projednány ve společném řízení. Měření bylo provedeno automatizovaným technickým prostředkem bez obsluhy, měřící zařízení bylo nastaveno v režimu měření automatizovaný, vozidla nebyla zastavována. V případě definování ATP se žalovaný odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně, č. j. -37 ze dne 29. 9. 2016). Za ATP je důvodné považovat i případy, kdy je technické zařízení zabudované v policejním vozidle, kdy policista je tím, kdo vozidlo pouze zastaví na určeném stanovišti a manuálně jej nastaví a zapne. Je však nutné vyloučit jakoukoli průběžnou či operativní obsluhu takového zařízení v určeném čase a místě, tedy jakýkoliv zásah do samotného výběru vozidel, s nímž je pácháno protiprávní jednání v silničním provozu. Z toho důvodu případy, kdy policista zastaví policejní vozidlo na stanovenou dobu, po kterou nechá zařízení samostatně zachycovat všechny projíždějící vozidla, a následně zařízení vypne, je možné. Tudíž i mobilní technická zařízení je možné, za splnění daných podmínek, považovat za ATP. Rozhodující podmínkou pro statut ATP je tedy skutečnost, že po uvedení technického zařízení do činnosti, vyhodnocuje toto zařízení jízdu všech vozidel. Oznámení takových vozidel pak tvoří nepřerušovanou řadu ve stanoveném čase. Nezbytnou podmínkou zůstává skutečnost, že identita skutečného řidiče není v daný okamžik zjistitelná, jinými slovy, že v daném místě a čase není organizováno kontrolní stanoviště za účelem zastavení kontrolovaného vozidla a zjištění jeho řidiče.

21. Žalovaný upozornil, že měření prováděla Městská policie Jaroměř, která je oprávněna k této činnosti, místa k měření byla řádně schválena Policií ČR a měřící zařízení se v daném místě nenacházelo trvale, jednalo se pouze o akci v trvání řádu několika hodin, Po skončení měření bylo měřící zařízení z místa odvezeno. Podle § 24b odst. 2 zákona o obecní policii, musí být veřejnost informována pouze o umístění pevně umístěných radarů. Jsou-li k pořizování záznamů podle odstavce 1 zřízeny stálé automatické technické systémy, je obecní policie povinna informace o zřízení takových systémů vhodným způsobem uveřejnit.

22. Žalobce, jakožto provozovatel vozidla, sdělil správnímu orgánu, že vozidlo bylo v rozhodné době pronajato společnosti Casa del papel, s.r.o. na základně nájemní smlouvy. Dle názoru žalobce měl žalovaný tuto společnost kontaktovat a vyžádat si nájemní smlouvu. Správní orgán vyzval žalobce k doplnění identifikace řidiči ve lhůtě 5 dnů od doručení výzvy, což žalobce neučinil. Provozovatel vozidla byl předmětnou změnou zákona postaven do role spoluodpovědného za ukázněné chování řidiče, kterému svěřil řízení jím provozovaného vozidla.

III. Replika a další vyjádření žalovaného

23. Žalobce v replice uvedl, že žalovaný ve svém vyjádření sám připouští nosnou právní tezi žaloby. Uvádí, že pokud právnická osoba evidovaná jako provozovatel označí jinou právnickou osobu jako reálného provozovatele vozidla, je nutné označenou právnickou osobu kontaktovat a požadovat po ní vysvětlení za účelem zjištění řidiče. Přesně tento krok však správní orgán prvního stupně neučinil. Žalobkyně správnímu orgánu neposkytla důkazní návrh, nýbrž konkrétní informaci: vozidla měla v rozhodné době na základě nájemního vztahu pronajata společnost Casa de papel, s. r. o. Označení bylo dostatečné k tomu, aby správní orgán společnost dohledal ve veřejném rejstříku a zaslal jí výzvu k podání vysvětlení. Správní orgán nepotřeboval znát konkrétního řidiče předtím, než nájemce oslovil; účelem tohoto oslovení mělo být právě zjištění konkrétního řidiče. Výzva, kterou správní orgán zaslal žalobkyni, uvedený krok nenahrazuje. Ani nepředložení nájemní smlouvy nezbavovalo správní orgán povinnosti přestupek řidiče dále šetřit.

24. Další žalobní námitky pak žalobce rozvedl v duchu podané žaloby.

25. Ve vyjádření k replice žalovaný konstatoval, že správní orgán provedl všechny kroky ke zjištění řidiče. Správní orgán I. stupně vyzval provozovatele ke sdělení údajného řidiče a kompletních údajů o údajné firmě, která měla mít vozidlo dle nájemní smlouvy v pronájmu. Toto žalobce neučinil. Provozovatel vozidla je změnou zákona postaven do role spoluzodpovědného za ukázněné chování řidiče, kterému svěřil řízení jím provozovaného vozidla. V tomto směru je potřebné vnímat, že ve skutečnosti může být, a mnohdy bude, řidičem, který se provinil, sám provozovatel vozidla. K odpovědnosti za předmětný přestupek není zákonem vyžadováno zavinění, a tudíž se jedná o odpovědnost objektivní.

26. Ostatní žalobní body žalovaný vyhodnotil v souladu se svými závěry vyslovenými v prvotním vyjádření.

IV. Přezkoumání věci krajským soudem

27. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) bez nařízení jednání za splnění podmínek daných ust. uvedené právní úpravy. Po prostudování obsahu správního spisu pak dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

28. Krajský soud z průběhu daňového řízení zjistil, že Městský úřad Jaroměř obdržel od Městské policie Jaroměř dne 28. 7. 2025 oznámení o podezření ze spáchání přestupku neznámým pachatelem. Správní orgán I. stupně podle § 125h odst. 1 zákona o silničním provozu vyzval dne 28. 8. 2025 žalobce, jako provozovatele vozidla, k uhrazení určené částky a zároveň ho poučil, o jeho právu namísto zaplacení určené částky sdělit správnímu orgánu údaje o totožnosti řidiče vozidla v době spáchání přestupku, kdy se takové sdělení považuje za podání vysvětlení. Žalobce písemností ze dne 20. 9. 2026 sdělil, že dne 23. 7. 2025 měla vozidlo pronajaté společnost Casa de papel, s. r. o. na základě řádné nájemní smlouvy. Poté dne 27. 10. 2025 vydal správní orgán I. stupně příkaz, dle něhož provozovatel vozidla, tedy žalobce, je vinen tím, že v rozporu s ust. § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem , čímž spáchal přestupek dle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu. Proti tomuto příkazu podal žalobce odpor datovaný dnem 4. 11. 2025, v němž znovu uvedl, že vozidlo měla v době spáchání přestupku pronajaté firma Casa de papel, s. r. o., na základě nájemní smlouvy.

29. Z obsahu správního spisu krajský soud dále zjistil, že rozhodnutím správního orgánu I. stupně byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku provozovatele vozidla dle ustanovení § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, neboť svým jednáním porušil ustanovení § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu. Jako provozovatel motorového vozidla registrační značky 8H2 3554 v rozporu s ustanovením § 10 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem.

30. Správní orgán I. stupně dospěl ve správním řízení k závěru, že řidič uvedeného vozidla, jehož totožnost není správnímu orgánu známa,

1) dne 23. 7. 2025 ve 14:27:00 hodin v ulici Náchodská GPS: 50,367686 15,937258, mimo obec Jaroměř, ve směru jízdy od Jaroměře, automatizovaným technickým prostředkem bez obsluhy, a to silničním rychloměrem TruCAM II, používaným při dohledu na dodržování nejvyšší dovolené rychlosti v této lokalitě, byla naměřena rychlost jízdy 122 km/h, po odečtení tolerance měřícího zařízení ± 3 %, byla naměřena rychlost 118 km/h. Nejvyšší dovolená rychlost byla překročena o 68 km/h. V uvedeném úseku je stanovena nejvyšší dovolená rychlost jízdy dopravní značkou B20a na 50 km/h. Tímto jednáním řidič vozidla porušil ustanovení § 4 písm. c) zákona o silničním provozu a dopustil se přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o silničním provozu.

2) dne 23. 7. 2025 ve 13:45:19 hodin, v ulici Náchodská, u domu č.p. 373, mimo obec Jaroměř, ve směru jízdy do Jaroměře, automatizovaným technickým prostředkem bez obsluhy, a to silničním rychloměrem TruCAM II, používaným při dohledu na dodržování nejvyšší dovolené rychlosti v této lokalitě, byla naměřena rychlost jízdy 85 km/h, po odečtení tolerance měřícího zařízení ± 3 km/h, byla naměřena rychlost 82 km/h. Nejvyšší dovolená rychlost byla překročena o 32 km/h. V uvedeném úseku je stanovena nejvyšší dovolená rychlost jízdy dopravní značkou B20a na 50 km/h. Tímto jednáním řidič vozidla porušil ustanovení § 4 písm. c) zákona o silničním provozu a dopustil se přestupku dle § 125c odstavce 1 písmena f) bodu 3 zákona o silničním provozu.

31. Správní orgán tak dospěl k závěru, že porušení pravidel ve shora uvedené době a předmětném místě bylo zjištěno prostřednictvím automatizovaného technického prostředku používaného bez obsluhy při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích s odkazem na ust. § 125f odst. 2 zákona o silničním provozu. Žalobce porušil ustanovení § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání datované 18. 2. 2026.

32. Krajský soud dále z obsahu správního spisu k věci označené jako 1) zjistil, že správní orgán obdržel dne 20. 9. 2025 od žalobce sdělení, že dne 23. 7. 2025 měla dané vozidlo pronajaté společnost Cas de papel s. r. o. a to na základě uzavřené nájemní smlouvy. Žalobce, jakožto provozovatel vozidla, byl dále dne 26. 9. 2025 správním orgánem vyzván k doplnění upřesnění identifikace uvedeného řidiče. Na tuto výzvu nebylo žalobcem reagováno. Žalobce se dále nedostavil v požadovaném termínu ani k podání vysvětlení. Správní orgán tak měl za to, že nezjistil do 60 dnů ode dne, kdy se o přestupcích dověděl, skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě. Správní orgán dle svého přesvědčení učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku, a protože nezahájil řízení o přestupku proti určité osobě řidiče, byla věc v souladu s ust. § 125f odst. 5 písm. a) zákona o silničním provozu řešena jako přestupek provozovatele vozidla, který nese odpovědnost za to, aby byla dodržována pravidla provozu na pozemních komunikacích. Dne 20. 10. 2025 vydal správní orgán příkaz, který byl doručen dne 20. 10. 2025 a dne 27. 10. 2025 byl proti němu podán odpor.

33. Dále krajský soud k věci označené jako 2) zjistil, že dne 20. 9. 2025 obdržel správní orgán sdělení, že dne 23. 7. 2025 měla vozidlo pronajaté společnost Casa de papel s. r. o. na základě řádné nájemní smlouvy. Dne 26. 9. 2025 vyzval správní orgán provozovatele, tedy žalobce, k doplnění upřesnění identifikace uvedeného řidiče. Na tuto výzvu žalobce nereagoval. Dále byl žalobce poučen, že pokud ve stanovené lhůtě nesdělí údaje o totožnosti řidiče vozidla v době spáchání přestupku, bude pokračováno v šetření konkrétního přestupku případně se povede řízení o přestupku provozovatele vozidla podle ust. § 125f zákona o silničním provozu. Žalobce údaje potřebné k identifikaci řidiče správnímu orgánu sice sdělil, ale tato osoba, stejně tak jako žalobce, určenou částku ve lhůtě splatnosti nezaplatila a ani se k věci nevyjádřila. Dne 27. 10. 2025 byl ve věci vydán příkaz, který byl převzat dne 27. 10. 2025 a dne 4. 11. 2025 byl proti němu podán odpor.

34. Krajský soud konstatuje, že rozhodnou právní otázkou v projednávané věci je, zda za daného skutkového stavu byl správný postup správního orgánu prvního stupně, když s žalobcem, coby provozovatelem vozidla, zahájil správní řízení a uznal jej vinným ze spáchání výše popsaných přestupků.

35. Podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu se provozovatel vozidla dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 10 nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem. Podle § 125f odst. 5 zákona o silničním provozu obecní úřad obce s rozšířenou působností přestupek podle odstavce 1 projedná, pouze pokud učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku, jehož znaky porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích vykazuje, a a) nezahájil řízení o přestupku a věc odložil, protože nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě, nebo b) řízení o přestupku zastavil, protože obviněnému z přestupku nebylo spáchání skutku prokázáno.

36. Při posouzení dané otázky vycházel krajský soud z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, z níž plyne, že přestupek provozovatele vozidla podle § 125f zákona o silničním provozu je subsidiární k přestupku řidiče vozidla. Primárně je tedy za přestupek odpovědný řidič vozidla a odpovědnost provozovatele nastupuje až v případě, nelze-li „skutečného řidiče na základě žádných důkazů či indicií zjistit a vést proti němu přestupkové řízení“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2014, č. j. -45, bod 22). Zásadní pro postup správního orgánu podle § 125f zákona o silničním provozu tedy je provedení nezbytných kroků ke zjištění pachatele přestupku, přičemž postup vůči provozovateli vozidla může následovat až posléze. Zároveň by však šlo proti smyslu předmětné právní úpravy „vyžadovat po správních orgánech rozsáhlé kroky směřující k určení totožnosti přestupce, nemají-li pro takové zjištění potřebné indicie a případné označení řidiče provozovatelem vozidla k výzvě podle § 125h odst. 6 zákona o silničním provozu zjevně nevede, resp. nemůže vést k nalezení a usvědčení pachatele přestupku. Budou-li mít správní orgány (ať již na základě označení řidiče provozovatelem vozidla nebo na základě jiných skutkových okolností) reálnou příležitost zjistit přestupce, musí se o to pokusit.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2015 č. j. - 46, bod 18).

37. Nejvyšší správní soud se vyjádřil rovněž k tomu, co konkrétně se rozumí „nezbytnými kroky“ ve smyslu § 125f odst. 5 zákona o silničním provozu. Například podle již uvedeného bodu posledně citovaného rozsudku je podmínka provedení nezbytných kroků naplněna, „pokud provozovatel vozidla k výzvě správního orgánu označí za řidiče osobu, kterou nelze dohledat nebo se jí nedaří doručovat, případně označí osobu, která odepře podání vysvětlení (…), nebo dochází-li k řetězení označených osob (označený řidič označí dalšího řidiče atd.).“ Z další judikatury plyne, že pokud provozovatel vozidla sdělí správnímu orgánu dostatečné množství identifikačních údajů, na jejichž základě správní orgán označeného řidiče vyzve a ten nereaguje, je pro posouzení, zda byl postup správního orgánu v tomto směru dostatečný, nezbytné zohlednit další skutkové okolnosti.

38. Z judikatury Nejvyššího správního soudu dále plyne, že doručení jediné výzvy k podání vysvětlení, na kterou označená osoba (řidič) nereaguje, samo o sobě zpravidla pro závěr o učinění nezbytných kroků dostatečné není. V takovém případě musí správní orgán učinit další smysluplný úkon směřující ke zjištění pachatele, a to např. opětovný pokus o doručení předvolání, ověření aktuální adresy v příslušných registrech nebo případně předvedení (viz zejm. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -22 a rozsudek ze dne 13. ledna 2020 č. j. -21). Avšak zásadní jsou vždy konkrétní okolnosti daného případu, a tudíž není možné tento závěr zobecnit na všechny situace. Jednu výzvu lze za „nezbytné kroky“ považovat například tehdy, pokud provozovatel vozidla označí jako řidiče osobu žijící v zahraničí, jež nepřebírá zásilky správního orgánu. V takovém případě je opakované zasílání výzev nekontaktní osobě zbytečné (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2020 č. j. -36, bod 23).

39. Současně platí, že každý případ je třeba posuzovat individuálně při zohlednění jeho konkrétních skutkových a procesních okolností. Je nezbytné důsledně odlišovat případy, které prokazatelně naplňují znaky obstrukčního jednání provozovatele vozidla od případů, v nichž ke zneužití práv zjevně nedochází (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2016, č. j. -40, ze dne 23. 11. 2016, č. j. -39, či též ze dne 13. 4. 2017, č. j. -46). Jak přitom konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 3. 5. 2017, č. j. -44: „nekontaktnost, oprávněné odepření výpovědi atd. na straně označené osoby bránící zjištění skutečností odůvodňujících zahájení přestupkového řízení proti konkrétní osobě, jde k tíži provozovatele vozidla. Tomu samozřejmě musí předcházet reálná snaha správního orgánu o ztotožnění osoby podezřelé z přestupku, má-li k tomu správní orgán nezbytné indicie.“

40. V řešené věci bylo nutné posoudit, zda byla naplněna podmínka dle § 125f odst. 5 písm. a) zákona o silničním provozu, tedy zda byly správním orgánem učiněny nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku, pokud správní orgán s žalobcem, coby provozovatelem vozidla, zahájil správní řízení a uznal jej vinným ze spáchání výše popsaných přestupků. Krajský soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě správní orgán postupoval nezákonně.

41. Ze správního spisu plyne, že správní orgán měl k dispozici od žalobce sdělení ze dne 20. 9. 2025, z jehož obsahu bylo seznatelné, že dne 23. 7. 2025 měla dané vozidlo pronajaté společnost Cas de papel s. r. o. a to na základě uzavřené nájemní smlouvy. Přesto správní orgán rozhodnutím ze dne 20. 10. 2025 věc přestupku řidiče odložil a téhož dne zahájil řízení s žalobcem, coby provozovatelem vozidla, s odůvodněním, že dne 26. 9. 2025 provozovatele vyzval k doplnění údajů. Toto doplnění však provozovatel ve stanové lhůtě 5ti dnů neučinil.

42. Krajský soud tedy konstatuje, že orgán I. stupně předčasně odložil věc proti řidiči a předčasně zahájil řízení s provozovatelem vozidla, aniž by učinil další smysluplný úkon reálně směřující ke zjištění pachatele přestupku (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2022, č. j. -37).

43. Napadené rozhodnutí se ani konkrétně nezabývalo možným obstrukčním jednáním provozovatele vozidla. Pokud by správní orgán zastával názor, že jde o účelové či fiktivní označení řidiče, musí tento závěr v dalším řízení podložit konkrétními zjištěními a logicky jej ve svém rozhodnutí odůvodnit; v opačném případě je povinen provést další kroky směřující ke zjištění a procesnímu postihnutí osoby, která měla vozidlo pronajaté. Ke stejným závěrům ostatně dospěl i žalovaný, který konstatoval, že „ze současné právní úpravy lze dovodit, že pokud je provozovatelem vozidla dle registru silničních vozidel právnická osoba, jež označí jinou právnickou osobu jako „reálného“ provozovatele vozidla (což zpravidla podloží i smlouvou), je nutné označenou právnickou osobu zkontaktovat a požadovat po takto označené právnické osobě vysvětlení za účelem zjištění řidiče“.

44. Krajský soud tedy uzavírá, že podmínka § 125f odst. 5 písm. a) zákona o silničním provozu nebyla naplněna. Správní orgán neučinil všechny nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku, a subsidiární odpovědnost provozovatele byla dovozena předčasně. Z tohoto důvodu je napadené rozhodnutí nezákonné.

45. Pro další řízení krajský soud uvádí, že správní orgán má povinnost učinit další smysluplný úkon směřující k identifikaci a postihu osoby, která měla vozidlo pronajaté. Výjimku z této povinnosti může správní orgán uplatnit pouze tehdy, prokáže-li a přesvědčivě odůvodní, že označení řidiče je pouze účelové, a že jakýkoli další úkon by byl a priori bezúčelný. Teprve po případné marnosti těchto kroků může zvažovat uplatnění odpovědnosti provozovatele podle § 125f zákona o silničním provozu.

46. Při vyslovení tohoto závěru již krajský soud neshledal důvod pro to, aby se zabýval dalšími žalobními námitkami. Jejich vypořádání připadá v úvahu teprve poté, co bude najisto postavena osoba, která výše popsané přestupky spáchala.

V. Závěr a náklady řízení

47. Krajský soud z výše uvedených důvodů shledal, že základní žalobní námitka je důvodná. Proto napadené rozhodnutí zrušil podle a podle současně vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. V dalším řízení je žalovaný vázán právním názorem, vysloveným v tomto zrušujícím rozsudku ( ).

48. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný, náleží mu tak právo na náhradu nákladů řízení v dále uvedeném rozsahu ( ).

49. Žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 3 000 Kč.

50. Žalobce byl zastoupen advokátem, náleží mu proto náhrada nákladů právního zastoupení. Advokát vykonal celkem 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání žaloby, replika). Sazba za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 6 a § 9 odst. 5 advokátního tarifu po novele účinné od 1. 1. 2025 činí 4 620 Kč, celkem za 3 úkony 13 860 Kč.

51. Advokátovi náleží paušální náhrada hotových výdajů za 3 úkony po 450 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném po novele účinné k 1. 1. 2025), celkem 1 350 Kč.

52. Celkem žalobce vynaložil náklady řízení ve výši 18 210 Kč. Zástupce žalobce je plátcem DPH, jejíž výše činí 3 194 Kč.

53. Platební místo bylo určeno v souladu s ve spojení s , přiměřená lhůta k splnění povinnosti pak v souladu s ve spojení s 64

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Hradec Králové 30. září 2026

JUDr. Magdalena Ježková v. r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje E. S.