Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
20 Ad 15/2026 - 28.pdf
PDF · 0 B
No categories available
20 Ad 15/2026 - 28
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Volkovou ve věci
žalobkyně: L. V.
zastoupená Mgr. Václavem Bartkem, advokátem
sídlem Královopolská 874/84, 616 00 Brno
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 5. 2025,
takto:
I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 19. 5. 2025, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni k rukám Mgr. Václava Bartka, advokáta, náhradu nákladů řízení ve výši 18 404 Kč, a to ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Rozhodnutím ze dne 4. 5. 2026, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), žalovaná určila, že se žalobkyni podle § 29 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. , o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění “), od 1. 4. 2026 přiznává starobní důchod ve výši 21 147 Kč. Proti prvostupňovému rozhodnutí brojila žalobkyně námitkami, které žalovaná rozhodnutím ze dne 19. 5. 2025, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Proti napadenému rozhodnutí brojila žalobkyně včasně podanou žalobou.
II. Žaloba
2. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že období od 19. 9. 2025 do 31. 12. 2025 nebylo započteno do doby pojištění, neboť pro takovýto postup žalované nesvědčil žádný právní důvod. I v této době byla žalobkyně zaměstnána v pracovním poměru, a tedy měla účast na důchodovém pojištění. Pokud by žalovaná postupovala správně, procentní výměra by byla stanovena z doby pojištění v rozsahu 42 let, nikoliv pouze ze 41 let (15 137 dnů před vznikem nároku + 193 dnů po vzniku nároku). V důsledku pochybení žalované byla žalobkyně zkrácena na svých právech, protože jí byl přiznán nižší starobní důchod, než na který má nárok.
3. Žalobkyně vysvětlila, že na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 2. 2019 byla zaměstnána v pracovním poměru na dobu neurčitou u společnosti MaAnBa Plus s.r.o., IČ: 01390431 (dále jen „zaměstnavatel“). Dne 17. 12. 2024 se žalobkyně se zaměstnavatelem dohodla na změně pracovní smlouvy ve smyslu § 40 zákona č. 262/2006 Sb. , zákoník práce . Na základě této dohody došlo s účinností ode dne 1. 1. 2025 ke zkrácení stanovené týdenní pracovní doby žalobkyně na rozsah 15 hodin týdně a ke změně sjednané mzdy na částku 124,40 Kč/hod. Pracovní smlouva ze dne 1. 2. 2019, ve znění pozdějších dodatků, byla ukončena ke dni 31. 12. 2025 na základě písemné dohody o rozvázání pracovního poměru uzavřené mezi žalobkyní a zaměstnavatelem dne 31. 12. 2025.
4. Žalobkyně tak byla zaměstnána v pracovním poměru u zaměstnavatele nepřetržitě ode dne 1. 2. 2019 až do dne 31. 12. 2025 s tím, že v období od 1. 1. 2025 do 31. 12. 2025 byla týdenní pracovní doba žalobkyně zkrácena na základě písemné dohody stran. Uvedené potvrzuje evidenční list důchodového pojištění za rok 2025, který zaměstnavatel vyhotovil dne 8. 1. 2026. Jako druh výdělečné činnosti je v kolonce „kód“ uvedena číslice „1“ – tzn., jedná se o pracovní poměr – a v kolonce „MR“ je uvedeno písmeno „N“ – tzn., nejedná se o zaměstnání malého rozsahu.
5. Žalovaná do doby pojištění žalobkyně započetla toliko období od 1. 2. 2019 do 18. 9. 2025, zatímco navazující období od 19 9. 2025 do 31. 12. 2025 do doby pojištění nezahrnula. Žalovaná tak do výpočtu procentní výměry starobního důchodu nepřipočetla 104 dnů, po které žalobkyně byla řádně zaměstnána v pracovním poměru, tudíž trvala i její účast na důchodovém pojištění. V tom shledává žalobkyně nesprávnost postupu žalované, v jejímž důsledku došlo k neoprávněnému zkrácení doby pojištění a žalobkyni byla přiznána nižší výše procentní výměry starobního důchodu, než na kterou jí vznikl nárok.
6. V odůvodnění napadeného rozhodnutí argumentovala žalovaná tím, že dle spisového materiálu byla žalobkyně v době od 1. 1. 2025 do 31. 12. 2025 zaměstnána u zaměstnavatele na dohodu o provedení práce pod limitem pro odvod sociálního pojištění, což si žalovaná u zaměstnavatele ověřila již před vydáním napadeného rozhodnutí. Uvedené tvrzení je ovšem zcela v rozporu se skutečným stavem. Dohodu o změně pracovní smlouvy ze dne 17. 12. 2024 není možné označit za právní jednání, jímž by strany rozvázaly pracovní poměr žalobkyně a založily nový základní pracovněprávní vztah, a sice dohodu o provedení práce. Není tedy zřejmé, na základě které části spisového materiálu žalovaná označila pracovní poměr žalobkyně po dni 1. 1. 2025 za právní vztah založený dohodou o provedení práce, resp. takovýto závěr žalované je ve zjevném rozporu se skutkovým stavem a listinnými podklady tvořícími její spis.
7. Další okolnost svědčící o nesprávnosti postupu žalované představuje fakt, že v období od 10. 6. 2025 do 31. 12. 2025 se žalobkyně nacházela v dočasné pracovní neschopnosti. Dávka nemocenského byla žalobkyni vyplácena po celou dobu její dočasné pracovní neschopnosti, jak dokládá přiložené potvrzení. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění “), platí, že zaměstnanci v pracovním poměru (a další osoby specifikované v tomto ustanovení) jsou účastni důchodového pojištění, pokud jsou účastni nemocenského pojištění. Žalobkyně tak byla prokazatelně účastna nemocenského i důchodového pojištění od vzniku pracovního poměru dne 1. 2. 2019 až do jeho skončení dne 31. 12. 2025.
8. Další nesrovnalost v počínání žalované spočívá v tom, že žalovaná do doby pojištění nezapočetla pouze část roku 2025. V napadeném rozhodnutí přitom tvrdí, že žalobkyně pracovala na dohodu o provedení práce pod limitem pro sociální pojištění již ode dne 1. 1. 2025. V takovémto případě by však z doby pojištění byl vyňat celý kalendářní rok 2025, nikoli pouze část roku ode dne 19. 9. 2025. Prvostupňové a odvolací rozhodnutí jsou tudíž nekonzistentní, vnitřně rozporná a zmatečná.
9. V důsledku chybného postupu žalované byla žalobkyně zkrácena na svých právech při stanovení procentní výměry starobního důchodu. V souladu s § 34 odst. 1 a odst. 8 zákona o důchodovém pojištění se výše procentní výměry starobního důchodu stanoví za každý celý rok doby pojištění, čímž se rozumí 365 kalendářních dnů. Žalovaná správně započetla 15.137 dnů před vznikem nároku na starobní důchod (tj. před 19. 9. 2025), avšak po vzniku nároku připočetla pouze 89 dnů (tj. období od 2. 1. 2026 do 31. 3. 2026). Při stanovení procentní výměry starobního důchodu tak vycházela pouze ze 41 celých roků. Pokud by žalovaná postupovala správně a zahrnula do doby pojištění též období od 19. 9. 2025 do 31. 12. 2025 (tedy celkem 104 dnů, po které trval pracovní poměr žalobkyně, a tedy i účast na důchodovém pojištění), výsledná doba pojištění by činila 42 celých roků, a žalobkyni by tudíž náležela vyšší výše procentní výměry starobního důchodu.
10. Žalobkyně navrhla, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla žalované vrácena k dalšímu řízení.
III. Vyjádření žalované
11. Žalovaná ve vyjádření ze dne 3. 8. 2026 uvedla, že argument žalobkyně pro zúročení předmětné doby hovoří v neprospěch žalobkyně, resp. ve světle relevantního práva obstát sebeméně nemůže [k tomu viz § 34 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb. , o důchodovém pojištění, spolu s omezením definovaným v § 16 odst. 4 věta třetí písm. a)].
12. Žalovaná uvedla, že „domněle odpíraný zápočet doby dočasné pracovní neschopnosti, potažmo paralelně dovozované neoprávněné zkrácení doby pojištění, postrádá tudíž – po vzniku nároku na starobní důchod – jakékoli právní ratio, neboť doby pracovní neschopnosti zcela evidentně nespadají do rozsahu pojmu „výdělečná činnost“ ve smyslu normy citované v poznámce pod čarou. Je tak nabíledni, že za dobu, kdy žalobkyně výdělečnou činnost nevykonávala (lapidárně řečeno nepracovala), úprava důchodu logicky jí náležet nemohla, a to navzdory faktu, že účast na důchodovém pojištění jinak snad trvala, jak opakovaně zdůrazňuje“.
13. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby krajský soud žalobu zamítl.
IV. Replika žalobkyně
14. Žalobkyně v replice uvedla, že žalovaná ve svém písemném vyjádření fakticky opouští skutkové a právní důvody, na nichž založila žalobou napadené rozhodnutí, a snaží se jeho zákonnost obhájit prostřednictvím zcela nové právní argumentace, která v napadeném rozhodnutí obsažena nebyla.
15. Žalovaná založila napadené rozhodnutí na závěru, podle něhož měla být žalobkyně v období od 1. 1. 2025 do 31. 12. 2025 zaměstnána u společnosti MaAnBa Plus s.r.o. na základě dohody o provedení práce s příjmem nedosahujícím částky rozhodné pro účast na sociálním pojištění. Žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí výslovně uvedla, že ještě před vydáním prvostupňového rozhodnutí ověřila u zaměstnavatele žalobkyně, že žalobkyně byla zaměstnána na dohodu o provedení práce pod limitem pro odvod sociálního pojištění, a právě z tohoto důvodu nebylo období od 19. 9. 2025 do 31. 12. 2025 zhodnoceno jako doba pojištění. Proti tomuto konkrétnímu skutkovému a právnímu závěru směřovala podaná žaloba.
16. Žalovaná se ve svém vyjádření k žalobě s těmito konkrétními žalobními tvrzeními fakticky nevypořádává a správnost původního závěru o existenci dohody o provedení práce již ani neobhajuje. Namísto argumentace, která by bránila správnost napadeného rozhodnutí, žalovaná ve svém písemném vyjádření nově uvádí, že pro posouzení věci není rozhodné, zda pracovní poměr žalobkyně a její účast na důchodovém pojištění trvaly, neboť období od 19. 9. 2025 do 31. 12. 2025 nelze podle žalované zhodnotit z důvodu dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně. Žalovaná tak uvádí zcela nový důvod, kterým obhajuje výrok napadeného rozhodnutí a nově odkazuje na ust. § 34 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb. , o důchodovém pojištění, ve spojení s § 16 odst. 4 téhož zákona. Argumentuje přitom tím, že doba pracovní neschopnosti po vzniku nároku na starobní důchod není pro účely tohoto ustanovení výkonem výdělečné činnosti. Takový důvod však napadené rozhodnutí neobsahuje a napadené rozhodnutí není na takovémto důvodu evidentně ani částečně založeno. Nejde přitom o pouhé doplnění nebo upřesnění již použitého odůvodnění. Jde o podstatně odlišný skutkový a právní důvod.
17. Žalobkyně namítala, že soud není další instancí správního řízení a nemůže poskytovat správnímu orgánu prostor k věcnému doplňování žalovaného rozhodnutí. Správní orgán proto nemůže v soudním řízení napravovat nedostatky vlastního rozhodnutí novým vysvětlením či odůvodněním rozhodnutí.
18. Předmětem soudního řízení je přezkum zákonnosti napadeného rozhodnutí. Proto považovala žalobkyně za nesprávné, aby soud namísto žalované posuzoval všechny skutkové a právní předpoklady nové konstrukce založené na § 34 odst. 3 ve spojení s § 16 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění. Žalovaná tuto otázku ve správním řízení neposuzovala, nezjišťovala ve vztahu k ní úplný skutkový stav a žalobkyni neposkytla možnost se k této otázce v řízení o námitkách vyjádřit. Samotný odkaz žalované na dobu dočasné pracovní neschopnosti navíc nemůže bez dalšího nahradit konkrétní posouzení zákonných podmínek aplikace uvedených ustanovení ve vztahu k jednotlivým dobám a příjmům žalobkyně. Ustanovení § 34 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění v otázce vymezení dob nepovažovaných za výkon výdělečné činnosti odkazuje na § 16 odst. 4 větu třetí písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Takový zákonný odkaz předpokládá řádné posouzení toho, zda jsou v konkrétním případě splněny všechny podmínky právní normy, na niž je odkazováno. Takové posouzení však napadené rozhodnutí zcela postrádá. Jestliže žalovaná považuje tuto právní otázku za rozhodující, je na ní, aby ji po případném zrušení napadeného rozhodnutí řádně posoudila v novém správním řízení, zjistila k ní potřebný skutkový stav, umožnila žalobkyni uplatnit její procesní práva a své právní závěry následně přezkoumatelným způsobem odůvodnila.
V. Replika žalovaného
19. Žalovaný v replice ze dne 18. 9. 2026 uvedl, že „je namístě připamatovat právě gros původních žalobních „tezí“, totiž de facto domáhaný zápočet doby dočasné pracovní neschopnosti na podkladě tam prezentovaných konstrukcí“. Je též třeba zdůraznit, že krajskému soudu přísluší přezkoumat napadený výrok správního rozhodnutí v mezích žalobních bodů uplatněných ve lhůtě pro podání žaloby (k tomu viz § 75 odst. 2 , jakož i § 71 odst. 2 a § 72 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Jakkoli tedy žalobci jistě nejsou zásadně termínově omezeni v návrzích důkazních prostředků, odlišná situace panuje tu ohledně odpovídajících žalobních tvrzení. Byť je tak rozsah přezkumu vymezen žalobou a žalobkyně pro změnu reagovala na argumenty předestřené v rozhodnutí správním, nedůvodnost žaloby (a předešlého opravného prostředku) je tu naprosto zřejmá. Rozhodnutí žalované jsou co do výroku v souladu se zákonem. Opak žalobkyně sebeméně neprokázala.
VI. Skutečnosti vyplývající ze správního spisu
20. Žalobkyně podala dne 28. 3. 2026 žádost o starobní důchod. Požadovala přiznání starobního důchodu od 1. 4. 2026. Součástí spisu je evidenční list důchodového pojištění za rok 2023, 2024 a 2025 zaměstnavatele MaAnBa Plus, s. r. o., evidenční list důchodového pojištění za rok 2026 společnosti SALMONIA s. r. o.
21. Ve správním spisu je na č. l. 18 text: „Dobrý den, paní V. nebude mít vystaveno ELDP za rok 2025, neboť v roce 2025 pracovala u uvedené společnosti pouze na dohodu o provedení práce pod limitem pro odvod sociálního pojištění. Paní V. pracovala do 31. 3. 2026 - ELDP i za měsíc březen můžeme zaslat až po zpracování mezd za březen. S přáním pěkného dne. I. M.“. K tomuto textu je přiložen podací lístek, přičemž jako podatel je uvedena společnost SALMONIA s. r. o., IČ: 27767205, název: Potvrzení k žádosti o důchod V.
22. Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná přiznala žalobkyni starobní důchod od 1. 4. 2026 ve výši 21 147 Kč měsíčně. Přílohou prvostupňového rozhodnutí je osobní list důchodového pojištění žalobkyně, v němž je uvedeno pro období od 1. 1. 2025 do 18. 9. 2025 261 dnů doby pojištění, pro období od 19. 9. 2025 do 31. 12. 2025 (pojištění po nároku) žádný den pojištění a od 2. 1. 2026 do 31. 3. 2026 (pojištění po nároku) 89 dnů pojištění.
23. Proti prvostupňovému rozhodnutí brojila žalobkyně dne 13. 5. 2026 námitkami. V nich brojila proti tomu, že jí nebyla započtena doba pojištění od 19. 9. 2025 do 31. 12. 2025, což mělo za následek, že žalovaná výměru starobního důchodu počítala z 41 a nikoli z 42 roků.
24. V napadeném rozhodnutí žalovaná uvedla, že ze spisového materiálu vyplývá, že žalobkyně byla v době od 1. 1. 2025 - 31. 12. 2025 zaměstnána na dohodu o provedení práce u společnosti MaAnBa Plus, s. r. o., její vyměřovací základ činil 46 345 Kč, získala celkem 174 dnů vyloučené doby. Podle evidencí České správy sociálního zabezpečení byla účastnice řízení v době od 10. 6. 2025 - 31. 12. 2025 v dočasné pracovní neschopnosti; důchodového věku pro vznik nároku na starobní důchod dosáhla dne 19. 9. 2025. Žalovaná uvedla, že podle § 5 odst. 1 písm. f) zákona o důchodovém pojištění jsou pojištění účastni zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti a zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce; v této podobě je však citované ustanovení platné až od data 1. 1. 2012, tzn. že do konce roku 2011 dohody o provedení práce účast na důchodovém pojištění nezakládaly. Od roku 2012 je podmínkou účasti na důchodovém pojištění účast na nemocenském pojištění; podmínkou účasti na nemocenském pojištění v případě dohody o provedení práce je to, že odměna dosažená na základě dohody o provedení práce nebo úhrn odměn z více dohod o provedení práce ve stejném kalendářním roce k témuž zaměstnavateli přesáhne částku stanovenou zákonem č. 187/2006 Sb. , o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. V případě účastnice řízení však tato účast nebyla založena a období jejího zaměstnání od 19. 9. 2025 - 31. 12. 2025, kdy po vzniku nároku na starobní důchod na základě dohody o provedení práce pracovala pro společnost MaAnBa Plus, s. r. o., nelze pro účely řízení o starobním důchodu zhodnotit. Podle ustanovení § 27 zákona o důchodovém pojištění se výdělečnou činností rozumí činnost osob uvedených v § 5 odst. 1 a v § 5 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění vykonávaná v rozsahu, který zakládá účast na pojištění. Účastnici řízení tak období od 19. 9. 2025 - 31. 12. 2025 není možné pro účely řízení o starobním důchodu zhodnotit z titulu zaměstnání vykonávaného na základě dohody o provedení práce, které nezaložilo účast na pojištění. Námitkám účastnice řízení tak nelze vyhovět, když pro účely řízení o jejím starobním důchodu byly zohledněny veškeré evidenční materiály, na jejichž základě byl proveden správný výpočet výše starobního důchodu účastnice řízení.
25. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobkyně žalobou.
VII. Posouzení věci krajským soudem
26. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů, ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalované [§ 75 odst. 1 , 2 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s. ].
27. Krajský soud rozhodoval bez jednání, jelikož byly splněny podmínky § 51 s. ř. s. s. ř. s.
28. Žaloba je důvodná.
29. Z podkladů ve spisu, konkrétně z Osobního listu důchodového pojištění žalobkyně krajský soud zjistil, že celková doba pojištění žalobkyně činila do 19. 9. 2025, tedy do dne, kdy žalobkyni vznikl nárok na starobní důchod, celkem 15 137 dnů, tj. 41 roků a 172 dnů. Po vzniku nároku na starobní důchod činila doba pojištění celkem 89 dnů.
30. Z Osobního listu důchodového pojištění vyplývá, že žalovaná uznala jako dobu pojištění od 1. 1. 2025 do 18. 9. 2025 261 dnů, z toho vyloučená doba činila 70 dnů. Od 19. 9. 2025 do 31. 12. 2025 neuznala žalovaná žádnou dobu pojištění (0 dnů), z toho vyloučená doba činila 104 dnů. Od 2. 1. 2026 do 31. 3. 2026 uznala žalovaná jako dobu pojištění 89 dnů.
31. Žalobkyně nesouhlasila v průběhu správního řízení a v žalobě s tím, že žalovaná neuznala pro výpočet starobního důchodu dobu pojištění v období od 19. 9. 2025 do 31. 12. 2025.
32. Žalovaná se důvody neuznání doby pojištění od 19. 9. 2025 do 31. 12. 2025 zabývala v napadeném rozhodnutí. V něm vyslovila, že žalobkyně byla v době od 1. 1. 2025 do 31. 12. 2025 zaměstnána na dohodu o provedení práce u společnosti MaAnBa Plus, s. r. o. Žalovaná vyslovila, že „v případě účastnice řízení však tato účast nebyla založena a období jejího zaměstnání od 19. 9. 2025 - 31. 12. 2025, kdy po vzniku nároku na starobní důchod na základě dohody o provedení práce pracovala pro společnost MaAnBa Plus, s. r. o., nelze pro účely řízení o starobním důchodu zhodnotit. Podle ustanovení § 27 zdp (pozn. soudu: rozuměj zákon o důchodovém pojištění ) se výdělečnou činností rozumí činnost osob uvedených v ustanovení § 5 odst. 1 zdp a v ustanovení § 5 odst. 4 zdp vykonávaná v rozsahu, který zakládá účast na pojištění. Účastnici řízení tak období od 19. 9. 2025 - 31. 12. 2025 není možné pro účely řízení o starobním důchodu zhodnotit z titulu zaměstnání vykonávaného na základě dohody o provedení práce, které nezaložilo účast na pojištění“.
33. Shora uvedené tvrzení a celá argumentace žalované je však v rozporu s důkazy, které žalobkyně předložila v soudním řízení a se kterými byla žalovaná seznámena a mohla se k nim vyjádřit. Žalovaná argumentovala v napadeném rozhodnutí ohledně neuznání doby pojištění od 19. 9. 2025 do 31. 12. 2025 tím, že žalobkyně byla u společnosti MaAnBa Plus, s. r. o., zaměstnána na základě dohody o provedení práce. Žalobkyně však v soudním řízení předložila důkazy, které tyto závěry vyvracejí. Konkrétně se jednalo o dohodu o změně pracovní smlouvy, podepsanou dne 17. 12. 2024. Z ní vyplývá, že se žalobkyně se svým zaměstnavatelem, společností MaAnBa Plus, s. r. o., dohodla na změně pracovní smlouvy ze dne 1. 2. 2019. Jednalo se o smlouvu na dobu neurčitou. Z textu dohody vyplývá, že se strany dohody rozhodly změnit smlouvu ze dne 1. 2. 2019 tak, že ode dne 1. 1. 2025 bude žalobkyně zařazena v profesi kontrolní činnost, pracovní poměr se sjednává na dobu neurčitou, rozsah doby byl určen na 15 hodin týdně se mzdou ve výši 124,40 Kč na hodinu.
34. Žalobkyně taktéž předložila dohodu o ukončení pracovní smlouvy ze dne 1. 2. 2019, ze které se podává, že se žalobkyně dne 31. 12. 2025 se společností MaAnBa Plus, s. r. o., dohodla na ukončení pracovní smlouvy taktéž ke dni 31. 12. 2025, a to bez udání důvodu.
35. Z předložených podkladů nevyplývá, že by žalobkyně byla u společnosti MaAnBa Plus, s. r. o., zaměstnána na základě dohody o provedení práce, jak žalovaná argumentovala v napadeném rozhodnutí. V něm žalovaná odkazovala také na to, že „před vydáním napadeného rozhodnutí správní orgán ověřil u zaměstnavatele účastnice řízení, společnosti MaAnBa Plus, s.r.o., že zde byla zaměstnána na dohodu o provedení práce pod limitem pro odvod sociálního pojištění“. Tato skutečnost se však ze správního spisu nepodává. Součástí správního spisu je toliko toto vyjádření: „Dobrý den, paní V. nebude mít vystaveno ELDP za rok 2025, neboť v roce 2025 pracovala u uvedené společnosti pouze na dohodu o provedení práce pod limitem pro odvod sociálního pojištění. Paní V. pracovala do 31. 3. 2026 - ELDP i za měsíc březen můžeme zaslat až po zpracování mezd za březen. S přáním pěkného dne. I. M.“. Z textu nelze shledat, že by mělo jít o vyjádření společnosti MaAnBa Plus, s. r. o. K tomuto textu je přiložen podací lístek, přičemž jako podatel je uvedena společnost SALMONIA s. r. o., IČ: 27767205, název: Potvrzení k žádosti o důchod V. Označena je tedy jiná společnost, a to společnost SALMONIA s. r. o., nikoli společnost MaAnBa Plus, s. r. o. Jedná se o dvě různé společnosti s odlišným identifikačním číslem. Existovalo-li mezi těmito společnostmi nějaké propojení, není to z napadeného rozhodnutí zřejmé.
36. Krajskému soudu tak není jasné, jak dospěla žalovaná k závěru, že žalobkyně pracovala u společnosti MaAnBa Plus, s. r. o., na základě dohody o provedení práce a důkazy předložené žalobkyní k žalobě tento závěr zpochybňují. Žalovaná neosvětlila tuto skutečnost ani ve vyjádření k žalobě, ve které dospěla ke zcela odlišným závěrům, než v napadeném rozhodnutí. Žalovaná ve vyjádření k žalobě již neodkazovala na to, že žalobkyně pracovala na základě dohody o provedení práce, ale učinila úvahu na základě výkladu § 34 odst. 3 a § 16 odst. 4 věta třetí písm. a) zákona o důchodovém pojištění.
37. Takovýto postup však není možný. Jak již bylo opakovaně judikováno, v řízení před správními soudy nelze doplňovat odůvodnění správních rozhodnutí prostřednictvím vyjádření správního orgánu k žalobě, neboť důvody, pro které bylo rozhodnutí vydáno, musí správní orgán vtělit do jeho odůvodnění, a nikoliv tento nedostatek „dohánět“ až v řízení před správními soudy (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2019, č. j. 9 As 338/2018 -50, bod 18). Odůvodnění uvedené ve vyjádření k žalobě se liší od důvodů uvedených v napadeném rozhodnutí. Pokud by krajský soud na tento postup přistoupil, zcela zásadním způsobem by omezil práva žalobkyně, které by byla odepřena obrana s ohledem na neznalost úvah žalovaného. Za této situace tak krajský soud argumentaci ve vyjádření k žalobě nereflektoval a žalovaná, pokud na ní setrvá, bude mít povinnost ji vtělit do rozhodnutí o námitkách.
38. Krajský soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti shledal, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek skutkových důvodů, jelikož se žalovaná ve správním řízení nezabývala všemi skutečnostmi rozhodnými pro vydání rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Ads 58/2003 -75). Žalovaná nevypořádala rozpory mezi shromážděnými podklady, tedy nevysvětlila, proč upřednostnila podklady svědčící o určitém skutkovém závěru na úkor podkladů svědčících o odlišném skutkovém závěru (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 A 48/2001 -47). Krajský soud má za to, že žalovaná v napadeném rozhodnutí učinila skutkový závěr o tom, že žalobkyně pracovala na základě dohody o provedení práce, aniž by jej dostatečně podepřela podklady pro vydání rozhodnutí. Skutková podstata, z které žalovaná vycházela, tak neměla oporu ve spisu [§ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. s. ř. s. ].
VIII. Závěr a náhrada nákladů řízení
39. Napadené rozhodnutí tak krajský soud shledal nepřezkoumatelným podle § 76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. s. ř. s. a věc dle § 78 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. vrátil žalované k dalšímu řízení za účelem odstranění zjištěných nedostatků. Bude povinností žalované, aby postavila najisto, zda a u které společnosti žalobkyně v rozhodném období pracovala, zda se jednalo o pracovní poměr na dobu neurčitou či o dohodu o provedení práce. V případě, že se žalovaná bude chtít argumentačně od verze spočívající v pracovním poměru zcela odchýlit, bude její povinností tyto nové úvahy přezkoumatelným způsobem promítnout do rozhodnutí o námitkách a podložit je konkrétními podklady.
40. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. s. ř. s. Úspěšné žalobkyni vznikly náklady řízení spočívající v nákladech právního zastoupení advokátem. Krajský soud přiznal žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů na právní zastoupení v rozsahu tří doložených úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a sepis repliky). Při stanovení výše odměny vycházel krajský soud z příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů. Za uvedené tři úkony právní služby přiznal žalobkyni odměnu podle § 9 odst. 5 ve spojení s § 7 bodem 5 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, a to ve výši 3 × 4 620 Kč, tedy celkem 13 860 Kč. K této částce náleží náhrada hotových výdajů ve výši 3 × 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. celkem 1 350 Kč.
41. Celkem tedy náleží žalobkyni na náhradě nákladů právního zastoupení částka 15 210 Kč. Jelikož zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, zvýšil krajský soud tuto částku o DPH ve výši 21 %, tedy o 3 194 Kč. Celková náhrada nákladů řízení tak činí 18 404 Kč, kterou je žalovaná povinna uhradit žalobkyni za podmínek stanovených ve výroku II tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvojím vyhotovení u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Ostrava 30. září 2026
Mgr. Jana Volková
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje I. M.