Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 217/2025-127

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Adamusovou, Ph.D., ve věci

žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované

o zaplacení 85 264 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba na zaplacení částky 85 264 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 85 264 Kč za dobu od 14.8.2025 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba na zaplacení částky 85 264 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 85 264 Kč za dobu od 14.8.2025 do zaplacení se zamítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne 19.8.2025 došlou zdejšímu soudu dne 19.8.2025 domáhal zaplacení částky ve výši 85 264 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 85 264 Kč za dobu od 14.8.2025 do zaplacení. Uvedl, že žalobce a žalovaná uzavřeli pojistnou smlouvu Anonymizováno č. hodnota, ve smlouvě bylo sjednáno pojištění pro případ smrti nebo dožití; pojistné bylo sjednáno ve výši 1 000 Kč měsíčně, přičemž pojistná smlouva skončila výpovědí. Žalobce zaplatil na pojistném částku ve výši celkem 170 000 Kč, žalovaná žalobci vyplatila odkupné ve výši 84 736 Kč. Žalobce se domáhal vydání částky 85 264 Kč jako bezdůvodného obohacení, jelikož pojistnou smlouvu měl za neplatnou pro rozpor se zákonem a evropským právem.

2. Vysvětlil, že předmětem smlouvy bylo investiční životní pojištění, tj. pojištění spojené s investičním fondem. Podle čl. XXXII písm. g) Zvláštních pojistných podmínek pro investiční životní pojištění Anonymizováno (dále jen „ZPP“ či „Zvláštní pojistné podmínky“) je fondem portfolio investičních instrumentů ve vlastnictví pojistitele složené z dopředu určených typů investic, které se skládá z podílových jednotek stejné hodnoty, podílová jednotka pak vyjadřuje poměrný podíl hodnoty daného fondu dle čl. XXXII písm. p) ZPP, přičemž rozsah pojistného plnění je konstruován částečně pomocí hodnoty účtu pojistníka. Hodnota účtu pojistníka je snižována o skrytý poplatek, který představuje rozdíl mezi tzv. prodejní a nákupní cenou dle čl. X odst. 4) ZPP a který má vliv na rozsah budoucího pojistného plnění.

3. Žalobce dále poukázal na to, že dle čl. XIX ZPP je žalovaná oprávněna snižovat hodnotu účtu o různé poplatky, se sazebníkem poplatků však žalobce nebyl seznámen. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , dle kterého: „v případě pojistných podmínek včleňovaných do pojistné smlouvy dle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě platí, že ten, kdo se pojistných podmínek dovolává, musí prokázat, že pojistník byl s dovolávaným zněním pojistných podmínek seznámen před uzavřením pojistné smlouvy. Konstrukce, kdy až do pojistné smlouvy včleněné pojistné podmínky odkazují na další úroveň nepřímých smluvních ujednání (zde „oceňovací tabulky“), je sice možná, ovšem za dodržení stejných podmínek inkorporace, jaké jsou stanoveny pro celé pojistné podmínky. Jinými slovy, i o „oceňovacích tabulkách“ platí, že aby se staly součástí pojistné smlouvy, musí být prokázáno, že na ně bylo řádně odkázáno, a že s nimi byl pojistník před uzavřením smlouvy výslovně seznámen. Z tohoto pohledu je pro řádné včlenění nerozhodné, na jaké „úrovni“ je která část pojistných podmínek do pojistné smlouvy začleňována.“. A rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , ve kterém bylo přijato sjednocující stanovisko k otázce inkorporace vedlejších smluvních ujednání do pojistné smlouvy. Žalobce tak tvrdil, že sazebník poplatků se nestal součástí pojistné smlouvy, a ustanovení pojistné smlouvy (čl. XIX ZPP), která jsou na obsahu Přehledu poplatků závislá, jsou proto neurčitá. To se týká zejména ujednání o některých poplatcích, jelikož není zřejmé, v jaké výši byly ujednány.

4. Žalobce považoval shora uvedená ujednání za ujednání zneužívající povahy dle článku 3 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5.4.1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“), neboť nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobovala významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Dále šlo o ujednání, která nebyla sepsána jasným a srozumitelným jazykem dle článku 5 odst. 1 směrnice. Vzhledem k tomu, že ujednání o poplatcích byla nezbytná pro výpočet odměny, kterou má žalobce zaplatit, tj. pro výpočet pojistného, nemohla bez nich pojistná smlouva existovat, a je tak neplatná jako celek, podle a , (dále jen „obč. zák.“). Zdůraznil, že soudy mají povinnost posoudit zneužívající ujednání smlouvy i bez návrhu. Žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení, ta však dluh neuhradila.

5. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Žalovaná potvrdila, že s žalobcem uzavřela dne 25.9.2010 pojistnou smlouvu Anonymizováno č. hodnota s počátkem pojištění dne 1.10.2010. Dále uvedla, že smlouva byla ukončena na základě žádosti o ukončení smlouvy ke dni 30.11.2024 a při ukončení smlouvy vyplatila žalobci odkupné ve výši 84 736 Kč.

6. Žalovaná považovala smlouvu za platnou, stejně tak trvala na tom, že žalobce byl seznámen se sazebníkem poplatků prostřednictvím zprostředkovatele. Odmítla, že by pojistná smlouva obsahovala zneužívají ujednání, v této souvislosti odkázala na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, zejména na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7.11.2024, sp. zn. a ze dne 27.6.2023, sp. zn. .

7. Žalovaná vznesla námitku promlčení. Uvedla, že v posledních dvou letech před podáním žaloby žalobce uhradil žalované pojistné ve výši 16 000 Kč, za poslední tři roky před podáním žaloby částku 28 000 Kč. Měla za to, že subjektivní promlčecí doba počala běžet již před uzavřením pojistné smlouvy, když již v tento okamžik byl žalobce seznámen se všemi relevantními okolnostmi, ze kterých mohl usuzovat na případnou neplatnost smlouvy. Poukázala na dle ní ustálenou judikaturu, dle které není důvod, proč by neměla být objektivní promlčecí doba aplikována u smluv o investičním životním pojištění. Současně vznesla námitku započtení vzájemně nepromlčených plnění dle § 457 obč. zák., když žalovaná uhradila žalobci odkupné ve výši 84 736 Kč.

8. Žalobce trval na tom, že pojistná smlouva je absolutně neplatná, jelikož žalobce nebyl seznámen s přehledem poplatků a pojistná smlouva obsahuje zneužívající ujednání. V souvislosti s namítaným promlčením uvedl, že žalovaná věděla o tom, že se bezdůvodně obohacuje na úkor žalobce, když sama vytvořila formulář pojistné smlouvy a rozhodovala o jeho obsahu. Dle žalobce žalovaná věděla o tom, že se bezdůvodně obohacuje na úkor žalobce nejpozději od roku 2018, když na to byla opakovaně upozorňována ČNB i soudy, konkrétně rozhodnutím Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. či Nejvyššího soudu sp. zn. a sp. zn. . Žalovaná tak těží z vlastní vědomé nepoctivosti a protiprávního jednání, což je v rozporu s , (dále jen „o. z.“). Žalovaná tak není v dobré víře a nemůže účinně vznést námitku promlčení, žalobce má za to, že se jedná o ekonomický kalkul ze strany žalované. Dále měl žalobce za to, že žalovaná je povinna prokázat, kdy žalobce skutečně nabyl vědomost o vzniku bezdůvodného obohacení. Zároveň objektivní dobu nelze aplikovat u promlčení, jelikož je námitka v rozporu s dobrými mravy a jelikož je to vyloučeno, když pojistná smlouva obsahuje zneužívající ujednání. Současně nesouhlasil se způsobem zúčtování vzájemných poskytnutých plnění, který navrhla žalovaná, jelikož pohledávky z plnění z bezdůvodného obohacení se vypořádávají k okamžiku, kdy vznikly, tedy v okamžiku, kdy nemohly být promlčeny.

9. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu.

10. Soud předně vycházel ze shodných skutkových tvrzení účastníků řízení, že dne 25.9.2010 žalobce a žalovaná uzavřeli pojistnou smlouvu Anonymizováno č. hodnota, produktem bylo investiční životní pojištění (viz protokol z jednání ze dne 19.11.2025).

11. Z pojistné smlouvy ze dne 25.9.2010 (č.l. 23-24) soud dále zjistil, že počátkem pojištění byl den 1.10.2010, pojištěným byl žalobce, žalobce se zavázal platit měsíční pojistné ve výši 1 000 Kč. Pojistná smlouva byla sjednána na dobu určitou, a to do věku 70 let žalobce. Pojistná smlouva obsahovala v části J. Závěrečná ustanovení prohlášení žalobce, že byl seznámen s dokumenty k pojistné smlouvě, které jsou uvedeny v části H. Dokumenty k pojistné smlouvě, a to mimo jiné se Všeobecnými pojistnými podmínkami pro pojištění osob O-901-10/01 a se Zvláštními pojistnými podmínkami pro Investiční životní pojištění Anonymizováno (tj. ZPP), a že si tyto dokumenty převzal. Pojistná smlouva rovněž v části J. Závěrečná ustanovení, konkrétně v odst. 10 obsahovala prohlášení žalobce o tom, že si je vědom, že se „u tohoto životního pojištění z účtu pojistníka odečítají jedenkrát měsíčně poplatky na úhradu pojistného rizika (které se zpravidla během trvání pojištění mění v závislosti na aktuálním věku pojištěného), na úhradu počátečních nákladů, nákladů na vedení účtu, správních nákladů a jiných nákladů souvisejících s tímto pojištěním“, a v odst. 11 obsahovala prohlášení žalobce o tom, že bere na vědomí, že „hodnota podílových jednotek v závislosti na vývoji kapitálového trhu může stoupat i klesat“ a že „výkonnost investic do tržních fondů nemůže pojistitel garantovat“. Základním pojištěním bylo pojištění pro případ dožití nebo smrti, pro případ smrti byla stanovena částka 200 000 Kč, v případě dožití aktuální hodnota účtu pojistníka, dále bylo sjednáno pojištění pro případ pobytu v nemocnici ve výši 500 Kč/den, pojištění pro případ plné invalidity ve výši 150 000 Kč.

12. Součástí Souboru dokumentů k životnímu pojištění Anonymizováno (č.l. 9-22, duplicitně na č.l. 45-58) jsou Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění osob O-901-10/01 (dále jen „VPP“) a ZPP. Dle čl. I. odst. 1) ZPP je investiční životní pojištění definováno jako pojištění pro případ dožití ve stanoveném věku nebo dřívější smrti hlavního pojištěného spojeným s investováním finančních prostředků do fondů a realokačních programů. Podle čl. IV. odst. 2) ZPP zaplacené pojistné se použije na nákup podílových jednotek fondů. Podle čl. XXXII. písm. p) ZPP je podílová jednotka definována jako základní jednotka, která vyjadřuje poměrný podíl hodnoty daného fondu, podle čl. XXXII. písm. x) ZPP je účet pojistníka definován jako individuální účet vedený pojistitelem ke konkrétní pojistné smlouvě, který je tvořen podílovými jednotkami jednotlivých fondů nakoupenými za běžné a mimořádné pojistné. Dle čl. XIX ZPP s názvem „Poplatky z účtu pojistníka“ je v odst. 1) uvedeno, že pojistitel je oprávněn jedenkrát měsíčně snížit hodnotu účtu pojistníka o poplatky za pojistná rizika z pojištění pro případ smrti hlavního pojištěného a ze sjednaných rizikových pojištění, na úhradu počátečních nákladů, nákladů na vedení účtu, správních nákladů a na úhradu jiných nákladů souvisejících s IŽP, přičemž v odst. 4) je uvedeno, že výše poplatků je uvedena v Přehledu. Z přehledu poplatků a parametrů pojištění (č.l. 66-76) soud zjistil, že obsahuje tabulku F. s názvem Procenta z (prvního) měsíčního pojistného pro stanovení měsíčních poplatků na úhradu počátečních nákladů placených maximálně po dobu 3 let, tabulka obsahuje jednotlivá procenta podle délky pojistné doby a pod tabulkou je uvedeno, že při zvýšení pojistného se zvyšuje i příslušné procento.

13. Soud má za to, že žalobce se při uzavírání pojistné smlouvy seznámil s VPP i ZPP, jelikož v pojistné smlouvě výslovně prohlásil, že se s těmito dokumenty seznámil a že si je převzal v písemné podobě.

14. Z rekapitulace pojistné smlouvy ke dni 9.10.20212 (č.l. 59-60) soud zjistil, že žalobce byl informován o základních parametrech pojištění – délka trvání pojištění, sjednané pojistné částky pro konkrétní pojištění, výše měsíčního pojištění, alokační poměr umisťování pojistného do fondů a rekapitulace stavu účtu (počet podílových jednotek).

15. Soud dále vycházel ze skutečností mezi účastníky nesporných, a to že pojistná smlouva skončila výpovědí (viz protokol z jednání dne 19.11.2025), a to ke dni 30.11.2024 na základě výpovědi žalobce (k tomu dopis žalované ze dne 9.12.2024 na č.l. 8 a duplicitně na č.l. 65, žádost o ukončení pojistné smlouvy na č.l. 64).

16. Současně bylo mezi účastníky nesporné, že žalobce na pojistnou smlouvu uhradil žalované částku ve výši celkem 170 000 Kč a žalovaná žalobci uhradila při ukončení smlouvy odkupné ve výši 84 736 Kč (viz protokol z jednání ze dne 19.11.2025, dopis – přehled inkasní bilance pojistné smlouvy č. hodnota na č.l. 26-29, přehled transakcí na č.l. 31-32, přehled inkasní bilance na č.l. 61-63). Soud k tomu konstatuje, že žalobce uhradil žalované za poslední tři roky před podáním žaloby (tj. za období od 19.8.2022 do 19.8.2025, když žaloba byla podána dne 19.8.2025) částku ve výši 28 000 Kč (tj. 28 x 1 000 Kč, žalobce uhradil po ukončení smlouvy 5 000 Kč, tyto dle přehledu inkasní bilance žalovaná žalobci vrátila vratkou), soud v tomto ohledu vycházel z měsíčního pojistného ve výši 1 000 Kč, současně jakékoliv mimořádné pojistné nebylo tvrzeno, ani nevyplývá ze založených listin.

17. Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení před podáním žaloby dopisem ze dne 28.7.2025 (č.l. 30 a doručenka na č.l. 25).

18. Z dohledového benchmarku č. 3/2012 (č.l. 93-95), z úředního sdělení ČNB ze dne 2.5.2012 (č.l. 96-97) a dohledového benchmarku č. 3/2019 (č.l. 120-121) soud nezjistil skutečnosti relevantní pro posouzení věci. Soud současně neprovedl k důkazu výroční zprávy žalované za rok 2018 až 2024, zprávy aktuára z let 2018-2019 a svědecké výpovědi pana jméno FO a pana tituly před jménem právnická osoba pro nadbytečnost s ohledem na níže uvedené právní posouzení.

19. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

20. Platnost předmětné pojistné smlouvy je s ohledem na ustanovení , , ve znění rozhodném (dále jen „o. z.“) nutno posuzovat podle předpisů účinných k datu jejího sjednání, tedy 25.9.2010, zejména dle obč. zák. a dále , o pojistné smlouvě, ve znění rozhodném (dále jen „ “).

21. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. (toto ustanovení, stejně jako další níže citovaná ustanovení tohoto předpisu, nedoznalo změny až do konce účinnosti předpisu) právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Jde přitom o neplatnost absolutní (§ 40a obč. zák. a contrario).

22. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit.

23. Podle § 4 odst. 5 zákona o pojistné smlouvě pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

24. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

25. Z posledně citovaného ustanovení vyplývá, že v případě bezdůvodného obohacení založeného na neplatné smlouvě uzavřené do 31. 12. 2013 včetně je nutno délku promlčecí doby (resp. ve stávající zákonné terminologii „lhůty“) nároku na jeho vydání posuzovat podle dřívějšího .

26. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

27. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

28. Podle § 107 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

29. Podle § 107 odst. 3 obč. zák. jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

30. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

31. Soud se nejprve zabýval otázkou promlčení (případného) práva žalobce na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez ohledu na to, zda byl nárok uplatněn důvodně, či nikoliv, tj. zda pojistná smlouva byla z důvodů uváděných žalobcem uzavřena platně, či nikoliv.

32. Objektivní a subjektivní promlčecí doby počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž platí, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i vzdor tomu, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí doba (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.10.2024, č.j. -233). Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení je ve světle výkladu ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák. rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Byla-li majetková hodnota nabyta v souladu se smlouvou, která je absolutně neplatná, odvíjí se běh subjektivní promlčecí doby od okamžiku, kdy se ochuzený dozvěděl o skutečnostech, jež uvedenou neplatnost zakládají (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. , ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. , nebo jeho usnesení ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. , ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. ).

33. Jestliže by žalobci svědčilo právo na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti pojistné smlouvy dle § 457 obč. zák., pak by se v tomto případě začalo promlčovat ohledně jednotlivých zaplacených částek, jakmile byly uhrazeny, přičemž zaplacením začala běžet minimálně objektivní promlčecí doba.

34. Pokud jde o běh subjektivní promlčecí doby, soud je si vědom rozhodnutí odvolacího soudu v obdobných případech (tj. posouzení nároku z investičního životního pojištění ve vztahu k námitce promlčení), kdy se počátek běhu subjektivní doby v těchto rozhodnutích liší, tj. je to např. od doručení tzv. výročních dopisů, nebo úhrady jednotlivých částek, anebo až od nabytí subjektivního vědomí o naplnění normativního prvku (tj. získání alespoň laického povědomí žalující strany ohledně absolutní neplatnosti uzavřené pojistné smlouvy). Pokud jde o běh subjektivní promlčecí doby v tomto případě, soud má v dané věci za to, že k započetí běhu subjektivní promlčecí doby došlo již při podpisu smlouvy, když v samotném textu smlouvy je v části J. Závěrečná ustanovení obsažena informace o měsíčních poplatcích – počátečních nákladech a jejich proměnlivosti, už ze samotné pojistné smlouvy mohl žalobce seznat, že jsou u daného produktu „nějaké“ poplatky, žalobce tedy mohl seznat existenci poplatků, a tedy že smlouva může být neplatná již ze samotného textu smlouvy.

35. Soud však s ohledem na výše uvedené při posuzování nároku vyšel z objektivní promlčecí doby, neboť objektivní spolu se subjektivní promlčecí dobou počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž nárok uplatňovaný touto žalobou je proto z části promlčen již s ohledem na běh objektivní doby, kdy objektivně v tomto případě právo na vrácení bezdůvodného obohacení vzniká okamžitě, jakmile je platba bez právního důvodu uskutečněna. Uskutečněním každé jednotlivé platby počala ohledně ní běžet tříletá objektivní promlčecí doba.

36. V rozsahu převyšujícím částku odpovídající platbám uskutečněným za poslední tři roky (z procesní opatrnosti nikoli za poslední dva roky s ohledem na odůvodnění ohledně běhu subjektivní promlčecí doby shora) před podáním žaloby proto soud shledal tvrzený nárok žalob na vydání bezdůvodného obohacení jako promlčený. Za poslední tři roky před podáním žaloby bylo provedeným dokazováním zjištěno, že žalobce za tuto dobu žalované uhradil celkem částku 28 000 Kč (resp. 33 000 Kč, když 5 000 Kč bylo zaplaceno po ukončení smlouvy), žalovaná naproti tomu žalobci uhradila při ukončení smlouvy odkupné, tj. částku 84 736 Kč (a dále vratku 5 000 Kč uhrazených žalobcem po skončení smlouvy). Vzhledem k tvrzené neplatnosti pojistné smlouvy by vzniklo i žalované právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši toho, co žalobci zaplatila. Žalovaná uplatnila ve vztahu k platbám provedeným 3 roky před podáním žaloby (které činily celkem 28 000 Kč) námitku započtení vyplaceného plnění (resp. zúčtování vzájemných nepromlčených plnění), který je souladný s ustanovením § 1982 o. z. (a ostatně by byl souladný i s ustanovením § 580 obč. zák., pokud by s ohledem na to, že jde o bezdůvodné obohacení vypořádávané podle obč. zák., mělo být podle něho posuzováno i započtení). S ohledem na to, že částka, kterou by měla vydat žalovaná žalobci (28 000 Kč a 5 000 Kč), je nižší jak částka, kterou mu již vydala (84 736 Kč a 5 000 Kč), soud shledal námitku započtení opodstatněnou.

37. Žalobce v této souvislosti argumentoval, že k námitce promlčení nelze přihlížet, když žalovaná si musela být vědoma, že inkasovala bezdůvodné obohacení, a proto není v dobré víře. Argumentoval tak, že žalovaná věděla o tom, že se bezdůvodně obohacuje na úkor žalobce, když na to byla opakovaně upozorňována ČNB i soudy, konkrétně rozhodnutím Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. i rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. a sp. zn. .

38. Předně soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaná u totožných pojistných produktů svým klientům běžně vyplácela jak pojistná plnění, tak odkupné. Tak tomu bylo ostatně i v tomto případě, když žalovaná vyplatila při skončení pojistné smlouvy odkupné. Takový postup žalované by byl jistě zcela v rozporu se závěrem, že by věděla o neplatnosti uzavřené pojistné smlouvy. Soud má naopak za to, že i přes hromadné podávání obdobných žalob žalovaná přistupuje k pojistným smlouvám o investičním životním pojištění jako k platným, považuje je za platně uzavřené a postupuje podle nich. Soud má za to, že i sám žalobce po celou dobu trvání smlouvy přistupoval ke smlouvě jako k platné a využíval pojistnou ochranu poskytovanou žalovanou až do ukončení pojistné smlouvy, která v tomto případě skončila výpovědí ze strany žalobce.

39. Poukazuje-li žalobce na to, že žalovaná věděla o neplatnosti pojistných smluv již v roce 2018, když v tomto roce byl vyhlášen rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. , soud má za to, že se jednalo o jedno rozhodnutí, přičemž nelze na základě jednoho rozhodnutí učinit závěr o neplatnosti všech smluv o investičním životním pojištění uzavíraných žalovanou, resp. o neplatnosti této konkrétní pojistné smlouvy. Ostatně to se týká i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a sp. zn. , když nadto Nejvyšší soud v těchto věcech neučinil jakýkoliv závěr o platnosti, či neplatnosti pojistné smlouvy o investičním životním pojištění, a rovněž žádný závěr o platnosti či neplatnosti této konkrétní pojistné smlouvy (k tomu srov. například rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 18.9.2025, č.j. -148). Stejný závěr soud učinil i ohledně dohledových benchmarků ČNB č. 3/2012 a č. 3/2019 a sdělení ČNB ze dne 12.5.2012, které žalobce založil do spisu, přičemž tyto dokumenty obsahují toliko výčet povinností pojistitelů, nevyjadřují se jakkoli ke konkrétním smlouvám o investičním životním pojištění; nadto v dohledovém benchmarku je v závěru uvedeno upozornění, že informace v materiálu uvedené vyjadřují názor pracovníků sekce dohledu nad finančním trhem ČNB, přičemž soud a případně i bankovní rada mohou zaujmout odlišný názor.

40. Žalobkyně v této souvislosti rovněž poukazovala na opravné položky (rezervy) v účetnictví žalované na krytí potencionálních nároků oprávněných osob, které se poprvé objevily v roce 2018, a zprávy aktuára, na základě kterých měly být tyto rezervy učiněny právě ve vztahu ke smlouvám o investičním životním pojištění. Soud k tomu pouze dodává, že z vytváření rezervy žalovanou nelze vyvodit, že by si žalovaná byla vědoma neplatnosti pojistných smluv o investičním životním pojištění. Principem podnikání žalované jako pojistitele je uzavírat pojistné smlouvy různého druhu a inkasovat finanční částky od klientů, avšak současně uspokojovat nároky svých klientů či plnit za své klienty při vzniku pojistné události. S ohledem na nepředvídatelnost vzniku pojistných událostí žalovaná současně nemůže vědět, zda, jestli a v jaké částce bude komu plnit, když dopředu neví, zda a případně kdy nastanou pojistné události, soudu proto přijde logické, že žalovaná si v rámci svého hospodaření vytváří určité rezervy. Soud tak shrnuje, že z vytváření rezervy v účetnictví na „krytí potencionálních nároků“ nelze dle stanoviska soudu ničeho vyvodit, a to i kdyby se jednalo na „krytí potencionálních nároků“ právě ze smluv o investičním životním pojištění.

41. Soud proto nesouhlasí s argumentací žalobce, že k námitce promlčení nelze přihlížet, rovněž nemá za to, že by její uplatnění bylo v rozporu s dobrými mravy či že by žalovaná těžila z vlastní nepoctivosti a protiprávního jednání, když se jedná o nástroj v právu zcela běžný, zakládající právní jistotu oběma stranám. Soud současně k námitce promlčení podotýká, že žalobce ani netvrdil, že by žalovaná jakkoliv bránila žalobci v uplatnění jeho nároku, naopak soud má za to, že žalobce nárok mohl kdykoliv během trvání smlouvy uplatnit u žalované.

42. Soud má za to, že otázka platnosti, či neplatnosti předložené pojistné smlouvy je druhotná, pro úplnost však uvádí, že v obecné rovině lze konstatovat, že ujednání stran pojistné smlouvy nemusejí být obsažena pouze v samotném textu dokumentu označeném jako „pojistná smlouva“, ale mohou být obsažena i v jiných dokumentech, typicky pojistných podmínkách. Rovněž lze v obecné rovině konstatovat, že poplatky nemusí být sjednávány pouze pevnou částkou, nýbrž i vzorcem, do kterého lze dosadit předem známé veličiny a bez jakýchkoliv pochyb přesnou výši poplatku vypočíst. Soud se v dané věci zabýval tím, zda i v nyní projednávaném případě bylo možné nejpozději při uzavření smlouvy dosadit konkrétní veličiny do uvedeného výpočtu a zjistit konkrétní výši poplatků, byť za pomoci pojistných podmínek či dalšího stranám známého a odsouhlaseného dokumentu. Oběma smluvním stranám by totiž již v tomto okamžiku mělo být známo, jaká je „cena plnění“ (zde poplatku) dle uzavírané smlouvy. V případě investičního životního pojištění, které přinejmenším ve významné části není určeno na krytí proti pojistnému nebezpečí, ale plní v podstatě investiční či spořící funkci, je pro smluvní strany a jejich práva a povinnosti zcela zjevně podstatné, zda částka hrazená na tento účel (tj. na hlavní pojištění) představuje investici či úsporu v plné výši, nebo zda je z ní hrazena úplata pojistiteli za navázání a utvoření tohoto smluvního poměru (tj. poplatek na úhradu počátečních nákladů, které dle demonstrativního výčtu měly zahrnovat získání pojištění, vyhotovení pojistné smlouvy a zavedení do informačního systému); a pokud taková úplata hrazena je, což je samozřejmě v tomto typu případů obvyklé, tak kolik činí.

43. Soud má za to, že výši této úplaty (poplatku) v okamžiku uzavření smlouvy mezi žalobcem a žalovanou z dostupných dokumentů (i při zahrnutí pojistných podmínek a přehledu poplatků) zjistit nelze. Výši počátečních nákladů nebylo možno v tomto okamžiku určit již jen proto, že v přehledu poplatků je uvedeno procento strhávané z běžného pojistného podle doby trvání, přičemž ke dni uzavření smlouvy není vůbec zřejmé, jak dlouho pojištění bude trvat (pojištění pochopitelně mohlo skončit i dříve než po uplynutí sjednané doby, např. v důsledku smrti pojištěného, v tomto případě nadto i dříve skončilo z důvodu výpovědi ze strany žalobce), ostatně i samotná pojistná smlouva v dané věci obsahuje informaci, že měsíční poplatek se zpravidla v průběhu trvání smlouvy mění. Celkovou částku nákladů by tak bylo možno finálně vypočíst teprve na konci pojištění; šlo by o částku závislou na průběhu a trvání pojištění. Dle stanoviska soudu je tato neurčitost podstatným nedostatkem, který zakládá absolutní neplatnost takového právního jednání (pojistné smlouvy), neboť při absenci určitého ujednání o výši počátečních nákladů není zřejmé, kolik žalobce za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované platí; jde ve svém důsledku o případ neurčitosti ceny plnění.

44. V této souvislosti soud poukazuje na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, který jednoznačně rozlišuje neurčitost smlouvy na jedné straně a zneužívající (nepřiměřená) ujednání ve spotřebitelské smlouvě na straně druhé. Jak Nejvyšší soud dovodil v rozsudku ze dne 31.5.2023, sp. zn. (toto rozhodnutí se nadto přímo týkalo nároku z neplatné pojistné smlouvy), v případě absence podstatného ujednání způsobujícího neurčitost smlouvy není namístě přezkoumávat takové ujednání z hlediska přiměřenosti, není namístě námitka, že nebylo sepsáno jasným a srozumitelným jazykem, a nejde o případ, kdy by nebylo možné s ohledem na směrnici použít vnitrostátní úpravu promlčení. Tyto závěry Nejvyšší soud opakovaně aproboval například aktuálně v usnesení ze dne 29.9.2025, č.j. -421, či dříve v usnesení ze dne 27.6.2023, sp. zn. , ze dne 25.7.2023, sp. zn. , nebo ze dne 26.7.2023, sp. zn. , kde též zdůraznil, že „uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“.

45. Soud shrnuje, že předmětnou pojistnou smlouvu má pro popsanou neurčitost za absolutně neplatnou. S ohledem na shora uvedené soud dále nezkoumal, zda sjednané smluvní podmínky měly charakter nepřiměřených či zneužívajících ujednání.

46. Pro úplnost soud doplňuje, že s ohledem na závěr, že smluvní ujednání nelze posuzovat z hlediska jejich zneužívajícího charakteru, nevešel soud na argumentaci žalobce, že s ohledem na existenci zneužívajících ujednání ve smlouvě nelze k námitce promlčení přihlížet. V tomto ohledu pak soud odkazuje i na výše uvedené závěry týkající se námitky promlčení a znovu zdůrazňuje, že promlčení je institutem v právu zcela běžným, který zakládá právní jistotu oběma stranám, tj. nejen žalované, nýbrž i žalobci.

47. S ohledem na shora uvedené soud žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl, včetně požadovaného příslušenství (výrok I.).

48. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozhodl podle a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalované. Soud přiznal žalované náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka podle ve spojení s a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, za celkem 2 úkony (vyjádření ze dne 29.9.2025, účast na jednání dne 19.11.2025) po 300 Kč za jeden úkon, tj. 600 Kč (2 x 300 Kč).

49. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle věta před středníkem

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalobce povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.