Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
29 A 39/2026 - 16.pdf
PDF · 0 B
No categories available
29 A 39/2026 - 16
USNESENÍ
Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Kadaňovou, Ph.D. ve věci
žalobce: X., státní příslušnost Ukrajina
bytem X.
zastoupen Mgr. Oksanou Rizak, advokátkou
sídlem 28. pluku 128/12, Praha 10
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky
sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7
v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobce pro nepřijatelnost dne 21. 9. 2026, o návrhu žalobce na nařízení předběžného opatření,
takto:
Žalovanému; Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie; a Policii České republiky, odborům cizinecké policie se ukládá strpět pobyt žalobce na území České republiky po dobu řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 29 A 39/2026 .
Odůvodnění:
1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhá určení, že zásah spočívající ve vrácení jeho žádosti o dočasnou ochranu jako nepřijatelné dne 21. 9. 2026 byl nezákonný, a žádá, aby soud přikázal žalovanému, aby obnovil stav před vrácením žádosti. V žalobě uvádí, že se uvedeného dne dostavil do Krajského asistenčního centra pomoci Ukrajině v Praze, kde požádal o dočasnou ochranu. Žalovaný mu vrátil formulář žádosti s tím, že je nepřijatelná, jako důvod nepřijatelnosti vyznačil, že „žadatel neprokázal splnění vojenských povinností k Ukrajině, není tedy osobou podle § 3 zákona č. 65/2022 Sb. “, a že „žadatel je nebo byl držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě EU nebo Schengenského prostoru“. Žalobce s tímto nesouhlasí, argumentuje, že ke dni 24. 2. 2022 trvale bydlel na území Ukrajiny ve městě X., území Ukrajiny opustil dne 22. 6. 2024 ve věku 20 let, kdy měl zákonnou možnost opustit území Ukrajiny, neboť při odchodu mu bylo 20 let a jako branec nepodléhal mobilizačnímu povolání, které se vztahovalo na věk 25 let. Pokud jde o dočasnou ochranu v jiném členském státě EU, tou ke dni podání žádosti v České republice prokazatelně nedisponoval, neboť se jí dne 15. 7. 2026 vzdal před rumunskými orgány, žalovaný měl proto jeho žádost věcně projednat. Žalobce se domnívá, že podmínky pro udělení dočasné ochrany splňuje.
2. Společně se žalobou žalobce žádá ještě o vydání předběžného opatření, kterým by soud uložil žalovanému i Policii ČR, odboru cizinecké policie, strpět jeho pobyt na území do pravomocného skončení soudního řízení. Návrh odůvodňuje tím, že v České republice po vypršení bezvízového styku ke dni 12. 10. 2026 nebude mít žádné pobytové oprávnění, obává se vydání rozhodnutí o správním vyhoštění, ukládání pokut za neoprávněný pobyt, a evidence v Schengenském informačním systému (SIS) či v Evidenci nežádoucích osob (ENO).
3. Žalovaný navrhuje, aby soud návrh na uložení předběžného opatření zamítl. Dle žalovaného žalobce ve skutečnosti neuvedl žádný konkrétní důsledek, který by pro něj osobně mělo nevydání předběžného opatření. V neoprávněném pobytu na území a jeho důsledcích podle žalovaného nelze spatřovat závažnou újmu, neboť případný neoprávněný pobyt na území je důsledkem rozhodnutí žalobce samotného, a nikoliv okolností nastalých bez jeho vůle. Žalobce navíc může legalizovat svůj pobyt na území jiným způsobem, v současnosti je občanům Ukrajiny otevřena možnost požádat o vybraná pobytová oprávnění, prostřednictvím zastupitelského úřadu, včetně možnosti upuštění od povinnosti osobního podání žádosti.
4. Městský soud v Praze o podaném návrhu uvážil takto:
5. Podle § 38 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s. “), byl-li podán návrh na zahájení řízení a je potřeba zatímně upravit poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu, může soud na návrh předběžným opatřením účastníkům uložit něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet. Ze stejných důvodů může soud uložit takovou povinnost i třetí osobě, lze-li to po ní spravedlivě žádat.
6. Předběžné opatření je výjimečným institutem, jehož účelem je zatímní úprava poměrů účastníků soudního řízení, hrozí-li pokračováním dosavadního stavu věcí nebo naopak jejich změnou vážná újma. K tomu, aby bylo možno návrhu na vydání předběžného opatření vyhovět, je především třeba v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího správního soudu trvat na tom, že povinností účastníka navrhujícího předběžné opatření je dostatečně konkrétně tvrdit hrozící vážnou újmu, resp. takovou újmu odpovídajícím způsobem osvědčit. K definici vážné újmy se Nejvyšší správní soud vyjádřil například v usnesení ze dne 24. 5. 2006, č. j. Na 112/2006 -37, v němž uvedl, že „vážnou újmou je nutno zejména rozumět takový zásah do právní sféry účastníka, (…) který představuje natolik zásadní narušení této jeho sféry, že po účastníkovi nelze spravedlivě požadovat, aby jej, byť dočasně, snášel. Vážnou újmou tedy budou zejména intenzivní zásahy do intimní sféry navrhovatele, do jeho vlastnických práv či do jiných jeho subjektivních práv, zejména těch, která mají povahu práv ústavně zaručených“.
7. Smyslem institutu předběžného opatření není předběžné posouzení důvodnosti podaného návrhu ve věci samé. Předběžné opatření je vydáváno v zásadě bez ohledu na důvodnost návrhu ve věci samé, podmínkou pro jeho vydání je existence bezprostředně hrozící vážné újmy (viz usnesení NSS ze dne 30. 3. 2021, č.j. 6 Ao 2/2021 -98, odst. 19). Předběžným opatřením zpravidla ani nelze dosáhnout stejného výsledku, jakého se účastník domáhá ve věci samé. Tím by totiž byla popřena zmíněná povaha tohoto institutu jako dočasného, prozatímního, a naopak rozhodování o věci samé by bylo takovým předběžným opatřením předurčeno, ze své podstaty by ztratilo smysl a bylo by pouze formálním rozhodováním (viz usnesení NSS ze dne 22. 4. 2021, č.j. 4 Ao 1/2021 -56, a ze dne 19. 5. 2021, č.j. 7 Ao 13/2021 -72).
8. Z tvrzení žalobce soud dovodil, že újma mu hrozící je skutečná, vážná a intenzívní, neboť jestliže bude po uplynutí doby bezvízového styku pobývat na území České republiky bez platného pobytového oprávnění, skutečně mu může hrozit správní vyhoštění. Správní vyhoštění silně zasahuje do soukromé a eventuálně i rodinné sféry cizince. Nucené vycestování mimo území České republiky by navíc mělo nepochybně za následek i ztížení možností žalobce uplatnit svá práva v řízení u soudu. Zásahem do práv žalobce by mohlo být i rozhodnutí o správním vyhoštění spojené se zákazem vstupu na území EU a zařazením do evidence nežádoucích osob, případně pokuty za nelegální pobyt, což by jinak žalobci hrozilo. Lze proto konstatovat splnění podmínek pro zatímní úpravu poměrů účastníků řízení předběžným opatřením podle § 38 odst. 1 soudního řádu správního (viz obdobně usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2024, č.j. 4 Azs 3/2024 -37).
9. Protože podmínky pro vydání předběžného opatření byly splněny, vyhověl městský soud návrhu žalobce a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
10. Městský soud v Praze v souladu s § 38 odst. 1 soudního řádu správního uložil stejnou povinnost jako žalovanému rovněž Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie.
11. Rozhodnutí o předběžném opatření nikterak nepředjímá výsledek řízení o podané žalobě.
12. Dojde-li v průběhu řízení ke změně poměrů, může městský soud rozhodnutí o předběžném opatření zrušit nebo změnit, a to i bez návrhu (§ 38 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. ).
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není podle ust. § 104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. s. ř. s. kasační stížnost přípustná.
Praha 5. října 2026
JUDr. Hana Kadaňová, Ph.D., v. r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje X. X.