Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

45 A 21/2026 - 25

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Vadimem Hlavatým ve věci

žalobce: V. T. N., narozen X

státní příslušnost: Vietnamská socialistická republika

zastoupen advokátkou Mgr. Pavlínou Zámečníkovou

se sídlem Moravské náměstí 13, Brno

proti

žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí

se sídlem Loretánské náměstí 5, Praha 1

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2026, č. j. 107889-3/2026-MZV/OPL,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Obsah žaloby

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a bylo potvrzeno usnesení Generálního konzulátu České republiky v Drážďanech (dále jen „GK Drážďany“) ze dne 14. 1. 2026, č. j. 6053-3/2025-MZV/DRAZVO. Prvostupňovým rozhodnutím bylo podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „“), zastaveno řízení o žádosti žalobce o vydání zaměstnanecké karty ze dne 22. 12. 2025 z důvodu neupuštění od povinnosti osobního podání žádosti.

2. Žalobce v žalobě namítal, že jeho doplnění odvolání bylo nesprávně posouzeno jako vyjádření podle . Důvody odvolání a nové skutečnosti však lze doplňovat až do vydání rozhodnutí o odvolání, námitky proto měly být vyhodnoceny jako odvolací.

3. Žalobce žádal o upuštění od povinnosti osobního podání, což zdůvodnil několika skutečnostmi. Jednak osobní podání nebylo možné bez registrace. Dále od 1. 1. 2026 již žádost nebylo možné podat z důvodu nepřípustnosti. GK Drážďany rovněž až do 31. 12. 2025 neumožňoval registraci k osobnímu podání žádosti. Žalobce se tedy nemohl zaregistrovat k osobnímu podání a současně měl jen pár dní na to, aby žádost podal před účinností novely , o maximálním počtu žádostí o vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem podnikání, žádostí o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování a žádostí o zaměstnaneckou kartu, které lze podat na zastupitelském úřadu (dále jen „). Podmínky pro upuštění od osobního podání tedy byly splněny, neboť osobní podání nebylo možné. Napadená rozhodnutí jsou proto nezákonná.

4. Žalobce již v odvolání namítal, že nemůže jít k jeho tíži, že GK Drážďany organizačně nezvládá svou úlohu místa pro příjem žádostí o pobytová oprávnění pro celý Schengenský prostor. Obdobnou situací se zabýval rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 5. 2017, č. j. -52, Sb. NSS 3601/2017, ve věci Visapoint. Podle žalovaného GK Drážďany svoji roli zvládá a jedna nepodařená registrace osobního termínu nesvědčí o opaku. S tím však žalobce nesouhlasí. Opatření žalovaného, jímž bylo GK Drážďany svěřeno příjímání žádostí, bylo chybné. To, že GK Drážďany svoji roli nezvládá, pak plyne přímo z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, které popisuje nárůst počtu žádostí a uznává, že poptávka podstatně převýšila kapacitu úřadu. Tato skutečnost nemůže jít k tíži žalobce, který tak neměl možnost registrovat se k osobnímu podání žádosti a podat ji lidsky důstojným způsobem.

5. Podle žalobce GK Drážďany rovněž vůbec nebyl a není místně příslušný k vyřízení jeho žádosti. GK Drážďany byl určen jako místo pro příjem žádostí opatřením žalovaného od 1. 5. 2023. Není však patrné, z jaké právní úpravy toto určení vyplývá. Dokud GK Drážďany žádosti přijímal, nebylo zapotřebí tuto otázku řešit, nyní je však podstatná. Žalobce má přes dva roky povolený pobyt v Rumunsku. Místně příslušný by tak měl být zastupitelský úřad v Bukurešti.

Vyjádření žalovaného

6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že žalobce nedoplnil své blanketní odvolání včas. Jeho podání ze dne 31. 3. 2026 tak bylo zohledněno coby vyjádření, což má oporu v odborné literatuře. Žalovaný se navíc námitkami žalobce zabýval a vypořádal je.

7. V obou rozhodnutích bylo vysvětleno, že nebyly splněny znaky odůvodněného případu. Žalobce nedoložil, že by pro něj osobní podání žádosti bylo dlouhodobě nemožné či značně ztížené. O podání žádosti se pokusil pouze jednou, což nepředstavuje dlouhodobou či opakovanou snahu. Žalobce de facto požaduje, aby se na něj nevztahovala ustanovení zákona o pobytu cizinců, protože chtěl žádost podat před účinností novely O odůvodněný případ však nejde pouze proto, že žalobci nevyhovují pravidla, která se na něj mají vztahovat. Obdobný závěr plyne z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 8. 2023, č. j. -58.

8. Námitky ohledně toho, jak GK Drážďany zvládá svoji roli, se míjí s posuzovaným případem. Žalobce se pokusil o registraci pouze jednou. I z jeho vyjádření plyne, že GK Drážďany přiděloval termíny pro podání žádosti tak, jak zákon předpokládá. Jediná neúspěšná registrace neznamená nefunkčnost celého úřadu.

9. Žalovaný považuje za absurdní, že se žalobce nyní dovolává místní příslušnosti Velvyslanectví ČR v Bukurešti, když se ve správním řízení naopak dovolával místní příslušnosti GK v Drážďanech. Místní příslušnost GK v Drážďanech byla stanovena v souladu se zákonem o pobytu cizinců a , o zahraniční službě (dále jen „“).

Posouzení žaloby soudem

10. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [ věta první , (dále jen „“)]. Vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( ).

11. Soud v souladu s rozhodl ve věci bez jednání, protože účastníci s tímto postupem neprojevili nesouhlas. Soud navíc vycházel pouze z obsahu správního spisu, kterým se neprovádí dokazování.

12. Soud po posouzení věci dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

13. Podle § 169d odst. 1 zákona o pobytu cizinců žádost o udělení dlouhodobého víza, s výjimkou diplomatického nebo zvláštního víza, žádost o prodloužení platnosti víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území a žádost o vydání povolení k dlouhodobému, přechodnému nebo trvalému pobytu je cizinec povinen podat osobně.

14. Podle § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců s výjimkou žádostí nepřijatelných podle § 169h odst. 1 písm. b) a § 169h odst. 3 může zastupitelský úřad v odůvodněných případech od povinnosti osobního podání žádosti upustit, pokud současně s doručením žádosti cizinec doloží důvody pro upuštění od povinnosti osobního podání žádosti. Řízení je v případě podle věty první zahájeno dnem, kdy žádost došla zastupitelskému úřadu. Neupustí-li zastupitelský úřad v případě podle věty první od povinnosti osobního podání žádosti, řízení o žádosti usnesením zastaví. Zastupitelský úřad může od povinnosti osobního podání žádosti upustit také bez uvedení důvodů cizincem, jsou-li mu důvody pro toto upuštění známy z jeho úřední činnosti, nebo může učinit na své úřední desce prohlášení, že od povinnosti osobního podání žádosti upouští pro určitý druh žádostí o pobytová oprávnění podaných v budoucnu, a to zejména v případech, pokud je cizinec nebo jeho zaměstnavatel účastníkem vládou schváleného programu.

15. Podle § 169g odst. 1 zákona o pobytu cizinců, pokud se žádost o udělení dlouhodobého víza a žádost o vydání povolení k dlouhodobému nebo trvalému pobytu podává na zastupitelském úřadu, je cizinec oprávněn podat žádost pouze na zastupitelském úřadu ve státě, jehož je občanem, popřípadě ve státě, jenž vydal cestovní doklad, jehož je držitelem, nebo ve státě, ve kterém má povolen dlouhodobý nebo trvalý pobyt a ve kterém oprávněně pobývá nepřetržitě po dobu nejméně 2 let.

16. Podle § 4 odst. 1 zákona o zahraniční službě zastupitelský úřad je organizační útvar ministerstva [zahraničních věcí] zřízený za účelem plnění úkolů služby v zahraničí.

17. Podle § 4 odst. 4 zákona o zahraniční službě ministr [zahraničních věcí] stanoví rozsah činnosti zastupitelského úřadu, včetně toho, zda bude tuto činnost vykonávat pro více států, popřípadě též vymezí rozsah výkonu činností podle hlav IV a V.

18. Podle § 16 odst. 1 písm. l) zákona o zahraniční službě (součást hlavy V zákona) zastupitelský úřad vykonává v rozsahu vymezeném tímto zákonem, jinými právními předpisy, mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a v souladu s právním řádem přijímajícího státu činnost ve věcech udělování víz a povolování pobytu cizinců.

19. Soud předně nepřisvědčil námitce žalobce, že jeho podání ze dne 31. 3. 2026 bylo nesprávně posouzeno jako vyjádření, a nikoliv jako doplnění odvolání.

20. Z obsahu správního spisu plyne, že žalobce ve svém blanketním odvolání ze dne 2. 2. 2026 avizoval, že odvolání doplní ve lhůtě 30 dní. Poté, co tak neučinil, mu žalovaný usnesením ze dne 5. 3. 2026, č. j. 6053-6/2025-MZV/DRAZVO, stanovil lhůtu 5 dní k doplnění odvolání. Žalobce však reagoval až právě podáním ze dne 31. 3. 2026, tedy po uplynutí uvedené lhůty. Žalovaný k tomuto podání i přesto přihlédl a v napadeném rozhodnutí se zabýval všemi námitkami, které v něm žalobce vznesl. Soud tomuto postupu nemá co vytknout.

21. Soud podotýká, že míra obecnosti námitky předurčuje míru obecnosti jejího vypořádání soudem (rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. -78, Sb. NSS 2162/2011, bod 32). Žalobce pouze obecně projevil nesouhlas s tím, jakým způsobem bylo jeho podání označeno žalovaným, aniž by však tvrdil, že by tím byl jakkoliv dotčen na svých procesních právech. Soudu přitom není zřejmé, jak měl být postup žalovaného žalobci na újmu. Žalovaný se podáním žalobce zabýval a vypořádal všechny v něm obsažené námitky, čímž zcela zachoval žalobcova procesní práva. Soud se proto nebude podrobně zabývat tím, zda bylo podání formálně označeno korektně – i kdyby jej žalovaný označil nesprávně, nešlo by v daném případě o vadu, která by měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí ( ).

22. Soud dále nepřisvědčil námitce žalobce, že místně příslušný k vyřízení jeho žádosti byl rumunský zastupitelský úřad, a nikoliv GK Drážďany.

23. Obdobnou otázkou se zdejší soud již zabýval v rozsudku ze dne 3. 9. 2026, č. j. -31. Zde dospěl k závěru, že představuje dostatečné zákonné zmocnění pro určení toho, že místně příslušný pro podání žádosti o zaměstnaneckou kartu pro žadatele z území schengenského prostoru je právě GK Drážďany. Soud se s těmito závěry ztotožňuje a v podrobnostech odkazuje na body 27–39 rozsudku.

24. Soud nyní pouze shrnuje, že cizinec musí až na výjimky podat žádost o zaměstnaneckou kartu na zastupitelském úřadě (§ 42g odst. 5 zákona o pobytu cizinců), a to ve státě: a) jehož je občanem, b) jenž vydal cestovní doklad, jehož je držitelem, nebo c) ve státě, ve kterém má povolen dlouhodobý nebo trvalý pobyt a ve kterém oprávněně pobývá nepřetržitě po dobu nejméně 2 let (§ 169g odst. 1 téhož zákona). Ze správního spisu plyne, že žalobce je občanem Vietnamské socialistické republiky, držitelem vietnamského pasu a přes dva roky pobývá v Rumunsku. Na první pohled by tak jeho žádost měl vyřizovat zastupitelský úřad jednoho z těchto dvou států.

25. Organizační uspořádání jednotlivých zastupitelských úřadů je ovšem plně v gesci žalovaného, resp. ministra zahraničních věcí. Zastupitelské úřady jsou totiž organizační útvary žalovaného (§ 4 odst. 1 zákona o zahraniční službě) a ministr zahraničních věcí je oprávněn stanovit rozsah činnosti konkrétního zastupitelského úřadu a jeho územní obvod, tedy zda bude činnost vykonávat pro více států (§ 4 odst. 4 téhož zákona). Toto oprávnění pak dopadá také na agendu udělování víz a povolování pobytu cizinců [§ 16 odst. 1 písm. l) téhož zákona].

26. Uvedená ustanovení zákona o zahraniční službě představují lex specialis k § 169g odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Příslušný zastupitelský úřad se tedy sice primárně určí podle jednoho z kritérií uvedených v § 169g odst. 1 zákona o pobytu cizinců, následně je však zapotřebí vzít v potaz organizační uspořádání jednotlivých zastupitelských úřadů určené rozhodnutím ministra zahraničních věcí podle § 4 odst. 4 zákona o zahraniční službě. Je tak nutné zkoumat, zda v určité agendě nedošlo k „přesunutí příslušnosti“ z jednoho zastupitelského úřad na jiný, resp. zda zastupitelský úřad neleží v územním obvodu jiného úřadu. Až tímto způsobem lze zjistit finální příslušnost zastupitelského úřadu pro vyřízení dané žádosti (zde o zaměstnaneckou kartu).

27. Jinými slovy tedy činnost zastupitelského úřadu státu, a) jehož je žadatel občanem, b) jehož má cestovní doklad, či c) v němž nejméně 2 roky nepřetržitě pobývá (§ 169g odst. 1 zákona o pobytu cizinců) může ve skutečnosti vykonávat zastupitelský úřad jiného státu. Na tom dle soudu nelze spatřovat nic nezákonného. Česká republika ostatně nemá povinnost mít zřízen zastupitelský úřad v každé zemi světa. Zákonné zmocnění ministra zahraničních věcí k tomu, aby zastupitelské úřady vhodně organizačně uspořádal, se tedy jeví jako logické a racionální.

28. V projednávané věci mezi stranami nebylo sporné, že ministr zahraničních věcí svým rozhodnutím určil, že pro účely podávání vízových nebo pobytových žádostí spadají země Schengenského prostoru (tj. včetně Rumunska) do územního obvodu GK Drážďany. Žalobce na toto rozhodnutí ostatně opakovaně poukazoval a ve správním řízení se místní příslušnosti GK Drážďany dovolával. Žalobce nyní v žalobě pouze zpochybnil zákonnost postupu ministra zahraničních věcí. Tomu však soud s ohledem na uvedené nepřisvědčil – GK Drážďany příslušný pro vyřízení žalobcovy žádosti o zaměstnaneckou kartu byl, neboť na něj byla zákonem předvídaným způsobem „přenesena“ příslušnost pro vyřizování této agendy mimo jiné z rumunských zastupitelských úřadů.

29. Soud na závěr nepřisvědčil ani námitkám žalobce, že v jeho případě byly splněny podmínky pro upuštění od osobního podání žádosti o zaměstnaneckou kartu.

30. Platí, že cizinec je povinen podat žádost o zaměstnaneckou kartu osobně (§ 169d odst. 1 zákona o pobytu cizinců). Od povinnosti osobního podání žádosti může být upuštěno jen v odůvodněných případech, pokud cizinec současně s doručením žádosti doloží důvody pro tento postup, případně jsou-li zastupitelskému úřadu známy důvody pro tento postup z jeho úřední činnosti (§ 169d odst. 3 téhož zákona). K výkladu pojmu odůvodněný případ existuje bohatá judikatura správních soudů. Obecně jde o situace, kdy by trvání na osobním podání žádosti bylo tvrdé a nerozumné (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2016, č. j. -37, bod 20). Osobnímu podání může důvodně bránit jak překážka na straně cizince, tak na straně zastupitelského úřadu. Zda jde o odůvodněný případ pak vždy závisí na úvaze zastupitelského úřadu, který by měl při svém rozhodování zohlednit všechny v daném čase a dané zemi existující podstatné okolnosti (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2011, č. j. -106). Současně je ale na žadateli, aby uvedl konkrétní důvody, proč má být jeho případ oním odůvodněným případem, v němž nemá být trváno na osobním podání žádosti (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2016, č. j. -67, bod 27).

31. Žalobce konkrétně poukazoval na to, že od 1. 1. 2026 je žádost o zaměstnaneckou kartu podaná na GK Drážďany nepřípustná, neboť kvóta pro tyto žádosti je rovna nule (viz ), a proto potřeboval žádost učinit (jinak než osobně) před tímto datem. Soud však uvádí, že tato skutečnost nemohla být důvodem pro upuštění od osobního podání žádosti. Očekávaná změna právní úpravy (zavedení kvóty) totiž ještě neznamená neomezené právo podat žádost předtím, než zákon tuto možnost vyloučí (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2020, č. j. -105, bod 50, a ze dne 14. 12. 2020, č. j. -114, bod 50). Ani již existující nulová kvóta pro žádosti podané na daném zastupitelském úřadě pak není důvodem pro upuštění od osobního podání žádosti. Nejde totiž o odůvodněný případ na straně cizince či zastupitelského úřadu, nýbrž o prostý důsledek aplikace zákona o pobytu cizinců a (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2024, č. j. -44). Ani plánovaná, ani existující nulová kvóta pro žádosti o zaměstnaneckou kartu podané na GK Drážďany tak nemohla být relevantním důvodem pro upuštění od osobního podání žádosti.

32. Žalobce dále namítal, že neměl možnost se zaregistrovat k osobnímu podání žádosti v důsledku organizačních pochybení GK Drážďany. V souvislosti s tím uváděl, že GK Drážďany nezvládá svoji úlohu místa pro podávání žádostí o pobytová oprávnění pro celý Schengenský prostor.

33. Soud zde dává žalobci za pravdu v tom, že z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí vyplývají určité organizační obtíže, kterým GK Drážďany čelil ve druhé polovině roku 2025. Konkrétně je zde uvedeno, že: „[v]e druhé polovině roku 2025 zaznamenal GK Drážďany prudký a neočekávaný nárůst počtu žádostí o stanovení termínu pro podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty, a to až do té míry, že poptávka po termínu podstatně převýšila kapacitu GK Drážďany. Termíny určené pro přijetí žádosti o vydání karty byly během krátké doby zaplněny až do konce ledna 2026. V důsledku výše uvedeného byl GK Drážďany nucen přistoupit k organizačnímu opatření, příjem žádostí o registraci k podání žádosti o zaměstnaneckou kartu dočasně pozastavit a vytvořit na novou situaci adaptovaný systém objednávání založený na náhodném prvku. O dočasném pozastavení registrace […] informoval GK Drážďany na úřední desce a webových stránkách dne 13. 10. 2025. Přizpůsobení fungování GK Drážďany náhlé vysoké poptávce po termínech pro vydání zaměstnanecké karty a přechod na nový objednávací systém byl technicky, organizačně i časově náročný. Přesto byla již dne 6. 11. 2025 byla [sic!] informace o novém způsobu registrace na úřední desce a na webových stránkách GK Drážďany zveřejněna, a to včetně detailního popisu postupu registrace založené na náhodném prvku a počtu přijímaných žádostí v únoru 2026.“.

34. Systém GK Drážďany tedy od 13. 10. 2025 vůbec neumožňoval registraci termínu pro osobní podání žádosti. Dne 6. 11. 2025 byla na úřední desce a webových stránkách GK Drážďany zveřejněna informace o novém způsobu registrace. Soudu není zcela zřejmé, kdy byla možnost registrace fakticky obnovena, nejpozději tomu však mohlo být dne 24. 11. 2025. Toho dne se totiž o registraci pokusil žalobce, ovšem neúspěšně, jelikož kapacita byla omezena na 80 míst a výběr byl kvůli převisu poptávky založen na náhodném prvku.

35. Soud zde přisvědčuje žalovanému, že ani tyto okolnosti nezakládají odůvodněný případ ve smyslu § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Registrační systém GK Drážďany byl totiž pozastaven pouze zhruba měsíc a týden (od 13. 10. 2025 nejpozději do 24. 11. 2025). Dobu jednoho měsíce, během níž není umožněno sjednání termínu osobního podání žádosti, však judikatura považuje za příliš krátkou na to, aby se výraznějším způsobem dotkla práv žadatelů (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2019, č. j. -43, bod 27, a ze dne 12. 2. 2021, č. j. -60, bod 31). V projednávané věci mohl být registrační systém pozastaven o trochu déle než měsíc, i při nejdelší uvažované době se však stále jedná o srovnatelnou dobu jako v uvedených rozsudcích, jejich závěry jsou tudíž aplikovatelné na projednávanou věc. Dočasné pozastavení registračního systému proto nezakládalo odůvodněný případ pro upuštění od povinnosti osobního podání žádosti.

36. Po této době byla možnost registrace osobních termínů pro podání žádosti obnovena – žalobce se ostatně o registraci pokusil, byť neúspěšně. Soud souhlasí s žalovaným, že jediný neúspěšný pokus o registraci nelze považovat za odůvodněný případ ve smyslu § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Zákon totiž kapacitní omezení registrací a související výběr pomocí náhodného prvku výslovně předpokládá (§ 169f odst. 1 až 3 zákona o pobytu cizinců). Již jen z toho je zjevné, že ne na každého žadatele o termín se vždy dostane napoprvé. Aby šlo o odůvodněný případ, musela by registrace být dlouhodobě nemožná či značně ztížená. Nic ovšem nenaznačuje, že by tomu tak v případě žalobce bylo – žalobce ve správním řízení ani v žalobě nijak netvrdil a neprokázal, že by mu registrace nebyla umožněna opakovaně či po dobu několika měsíců. Předložil pouze jeden neúspěšný pokus o registraci, což však nesvědčí o dlouhodobé nemožnosti podat žádost a nelze to tudíž považovat za dostatečný důvod pro upuštění od jejího osobního podání (viz též rozsudek č. j. -58, na který přiléhavě odkázal žalovaný).

37. Soud rovněž neshledal, že by GK Drážďany dlouhodobě neplnil svoji úlohu, jak namítal žalobce. V prvostupňovém rozhodnutí je uvedeno, že do poloviny roku 2025 GK Drážďany přiděloval termíny k podání žádosti všem žadatelům. To žalobce nijak nezpochybňoval. Poté sice v důsledku nárůstu počtu žádostí došlo k dočasnému nepřidělování termínů k podání žádosti, situace však netrvala tak dlouho, aby se v případě žalobce jednalo o odůvodněný případ (viz výše). Po zavedení nového systému pak byly termíny opět přidělovány, byť v omezeném počtu. Soud má tedy za to, že kromě výše popsaného výpadku GK Drážďany svoji úlohu zjevně plnil. Tento závěr se žalobci nepodařilo nijak relevantně zpochybnit.

38. Soud nepovažuje za přiléhavý ani odkaz žalobce na rozsudek ve věci Visapoint. Ten se totiž věnoval systému, o jehož transparentnosti a funkčnosti a o jehož dopadech na důstojnost podání žádostí existovaly několik let závažné pochybnosti a který byl předmětem rozsáhlé a opakované kritiky správních soudů. V projednávané věci ovšem nic nenasvědčuje tomu, že by situace dosahovala obdobné délky či intenzity. GK Drážďany dle soudu na nastalou situaci (zvýšený počet žádostí) reagoval poměrně rychle, o svém postupu též žalobce transparentně informoval. Ke sjednání nápravy (zavedení nového systému registrací založeného na náhodném prvku) pak došlo v relativně krátkém časovém období. Nešlo tedy o srovnatelnou situaci jako v rozsudku ve věci Visapoint.

Závěr

39. Soud tudíž neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle zamítl.

40. Ve druhém výroku soud v souladu s rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné účelně vynaložené náklady v řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 8. října 2026

Vadim Hlavatý v. r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š.