Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

41 Af 12/2024 - 96

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Lenky Oulíkové, soudce Richarda Galise a soudkyně Martiny Kotouček Mikoláškové ve věci

žalobce: Vasyl Kysil, IČO 8855381

sídlem U cihelny 119/8, Brandýs nad Labem – Stará Boleslav

zastoupený advokátem JUDr. Petrem Vaňkem

sídlem Na Poříčí 1041/12, Praha

proti

žalovanému: Odvolací finanční ředitelství

sídlem Masarykova 427/31, Brno

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 10. 2024, č. j. 30115/24/5200-10421-713026

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Předmětem sporu je otázka, zda žalobce unesl důkazní břemeno ohledně tvrzení, že finanční prostředky v celkové výši 3 080 000 Kč, které v roce 2019 vkládal na svůj bankovní účet, nepředstavovaly zdanitelné příjmy za toto zdaňovací období, nýbrž prostředky pocházející z dřívějšího prodeje nemovitostí v Ukrajině a z jeho vlastních úspor. Soud dospěl k závěru, že žalobce důkazní břemeno neunesl.

Vymezení věci

2. Finanční úřad pro Středočeský kraj (dále „správce daně“) vyzval žalobce k podání dodatečného daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2019. Měl pochybnosti o původu hotovostních vkladů v celkové výši 3 080 000 Kč na bankovním účtu žalobce a o původu příchozích plateb od V. S. ve výši 400 000 Kč a od IST group s.r.o. ve výši 59 049 Kč.

3. Správce daně u žalobce provedl daňovou kontrolu. Dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že by hotovostní vklady a příchozí platby byly příjmem, který nebyl předmětem daně z příjmů, byl již zdaněn nebo byl od daně osvobozen. Dodatečným platebním výměrem ze dne 11. 5. 2023 doměřil žalobci daň z příjmů fyzických osob ve výši 548 034 Kč a stanovil penále 109 607 Kč.

4. Správce daně částečně vyhověl odvolání žalobce. Uzavřel, že žalobce prokázal, že platby od V. S. nebyly předmětem daně. Rozhodnutím z 11. 10. 2023, č. j. 4404976/23/2100-11420-201110 (dále „prvostupňové rozhodnutí“), proto snížil daň na 460 346 Kč a penále na 92 007 Kč.

5. Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví (dále „napadené rozhodnutí“) zamítl odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu podle a násl. , (dále „ “).

Žaloba

6. Žalobce namítal, že na bankovní účet vložil své finanční prostředky, které pocházely z prodeje nemovitosti v Ukrajině. Z toho nelze dovozovat, že se jednalo o příjem za zdaňovací období 2019, natož příjem nezdaněný. Žalobce prokázal původ peněz svým čestným prohlášením a prohlášením pana I.. Daňové orgány čestná prohlášení i přes důkazní nouzi odmítly. Nesprávně se opřely o rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 24. 5. 2006, č. j. -43.

7. Žalobce odpovídal na dotazy správce daně, předkládal vyjádření a důkazní prostředky. Žalovaný ale v odvolacím řízení nepostupoval podle , daňový řád (dále „ “).

8. Daňové orgány nevzaly v potaz situaci v Ukrajině, kvůli níž nebylo možné rozhodné skutečnosti prokázat jinými důkazy. To mohly zjistit pomocí mezinárodní spolupráce, o kterou se nepokusily, protože se domnívaly, že veškerá důkazní povinnost leží na žalobci.

Vyjádření žalovaného

9. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Poukázal na to, že žalobní námitky odpovídají odvolacím námitkám. S nimi se vypořádal v napadeném rozhodnutí, na které odkázal. Setrval na názoru, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně původu hotovostních vkladů.

10. Čestná prohlášení nejsou věrohodným důkazem. Mají nižší míru vypovídací hodnoty. Skutečnosti neprokazují, ale pouze osvědčují. Prohlášení pana I. se týkalo roku 2018 a 2019, tedy období, ve kterém žalobce dle svých tvrzení finanční prostředky nenabyl. Navíc se týkalo rodinného domu, za který žalobce dle svých tvrzení obdržel 300 000 Kč z celkové výše vkladů. Jelikož pan I. byl dle tvrzení žalobce přítomen prodeji, chtěl jej správce daně vyslechnout. Výslech se však z objektivních důvodů neuskutečnil.

11. Systém mezinárodní spolupráce s daňovými orgány v Ukrajině byl přerušen. Zaslání mezinárodního dožádání nebylo možné. Bez ohledu na to bylo na žalobci, aby svá tvrzení prokázal. Žalovaný nemusel postupovat podle § 115 odst. 2 daňového řádu, protože v odvolacím řízení nedoplňoval dokazování a se závěry správce daně souhlasil.

Replika žalobce

12. Žalobce v replice uvedl, že kvůli situaci v Ukrajině nemohl získat další důkazní prostředky. Čestná prohlášení byla řádným důkazem. Rozsudek NSS ze dne 31. 8. 2015, č. j. -53, na který poukazoval žalovaný, není přiléhavý. V něm uvedený názor, že čestné prohlášení nelze použít jako důkaz, nelze zobecňovat. NSS tak učinil pouze pro účely jím projednávané věci.

13. Žalovaný měl postupovat podle § 115 odst. 2 daňového řádu a seznámit žalobce se zjištěními a důkazy provedenými v odvolacím řízení, protože žalovaný uváděl nové skutečnosti. Nejednalo se jen o právní hodnocení věci.

Duplika žalovaného

14. Žalovaný v duplice uvedl, že nevycházel pouze z rozsudku č. j. -53, ale z konstantní judikatury NSS. Podle ní je čestné prohlášení daňového subjektu pouze jeho tvrzením a prohlášení jiné osoby není věrohodný důkaz. Správce daně chtěl pana I. vyslechnout, leč neúspěšně. Válečný konflikt v Ukrajině neměl vliv na rozložení důkazního břemene. Žalobce důkazní břemeno neunesl.

Triplika žalobce

15. Žalobce v triplice zopakoval tvrzení, která uvedl v žalobě a v replice.

Jednání před soudem

16. Při jednání konaném dne 8. 10. 2026 účastníci zrekapitulovali obsah svých podání a setrvali na procesních návrzích. Zástupce žalobce pak doplnil, že žalobce podniká v České republice už přes 20 let a vždy si řádně plnil své povinnosti. Je přitom běžné, že podnikatel dotuje svou činnost i ze svých úspor. Daňová kontrola probíhala až v roce 2022, když už byla v Ukrajině válka. Žalobce je přesvědčen o tom, že předložil vše, co bylo potřebné. V danou dobu už nemohl předložit žádné jiné y. Správce daně nemohl po žalobci požadovat víc. Žalobce má za to, že si měl správce daně další důkazy zajistit prostřednictvím mezinárodního dožádání. Při jednání se osobně vyjádřil i žalobce, který uvedl, že si převedl na účet úspory, přičemž má za to, že je vhodnější mít peníze na účtu, než v hotovosti. Chtěl, aby bylo vše provedeno řádně, a nerozumí tomu, proč by měl znovu danit peníze, které už jednou řádně danil. Jednalo se o společné peníze (úspory), které našetřil s manželkou a synem. Žalobce uvedl, že i manželka a syn podnikali. V Ukrajině to chodí tak, že mají všichni (celá rodina) peníze na společném účtu.

17. Soud dokazování neprováděl, protože všechny skutečnosti podstatné pro posouzení věci vyplynuly ze správního spisu, jímž se dokazování neprovádí. Účastníci ani při jednání žádné důkazní návrhy nevznesli.

Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu

18. Žaloba byla podána včas, po vyčerpání řádných opravných prostředků, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud posoudil žalobu v rozsahu uplatněných žalobních bodů vycházeje ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s).

Posouzení věci soudem

19. Soud předesílá, že míra precizace žalobních bodů do značné míry předurčuje, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod obecnější, tím obecněji k němu správní soud přistoupí. Není namístě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebral by funkci zástupce žalobce (srov. závěry rozsudku rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. -78).

20. Podle , o daních z příjmů, ve znění účinném do 31. 12. 2019 (dále „ZDP“) předmětem daně z příjmů fyzických osob jsou a) příjmy ze závislé činnosti ( ), b) příjmy ze samostatné činnosti ( ), c) příjmy z kapitálového majetku ( ), d) příjmy z nájmu ( ), e) ostatní příjmy ( ).

21. V § 3 odst. 4 ZDP jsou uvedeny příjmy, které nejsou předmětem této daně. Ustanovení § 4 a § 4a téhož zákona uvádí výčet příjmů, které jsou osvobozeny od této daně. V některých případech je od daně osvobozen příjem z prodeje rodinného domu a souvisejícího pozemku, nebo příjem z prodeje nemovitých věcí nebo z vypořádání spoluvlastnictví k těmto nemovitým věcem [srov. § 4a odst. 1 písm. a) a písm. b) ZDP].

22. Podstatou sporu je, zda žalobce prokázal, že finanční prostředky v celkové výši 3 080 000 Kč, které v průběhu roku 2019 vložil v hotovosti na svůj bankovní účet, byly příjmem, který nebyl předmětem daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2019, byl již zdaněn nebo byl od daně osvobozen.

23. Tato otázka úzce souvisí s rozložením důkazního břemene v daňovém řízení.

24. Obecně platí, že daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v daňovém tvrzení a dalších podáních (§ 92 odst. 3 daňového řádu). Pokud to vyžaduje průběh řízení, může správce daně vyzvat daňový subjekt k prokázání skutečností potřebných pro správné stanovení daně, a to za předpokladu, že potřebné informace nelze získat z vlastní úřední evidence (§ 92 odst. 4 daňového řádu). Správce daně v daňovém řízení prokazuje mimo jiné skutečnosti vyvracející věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost povinných evidencí, účetních záznamů, jakož i jiných záznamů, listin a dalších důkazních prostředků uplatněných daňovým subjektem [§ 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu].

25. V případě, že správci daně vzniknou důvodné pochybnosti o správnosti a úplnosti tvrzení daňového subjektu obsažených v daňovém přiznání, vyzve správce daně daňový subjekt k jejich prokázání a doplnění. V takovém případě je správce daně povinen prokázat, že o souladu učiněných tvrzení se skutečností existují vážné a důvodné pochybnosti, a označit konkrétní skutečnosti, na jejichž základě pochybnosti vznikly. Dostojí-li správce daně povinnosti řádně vyzvat daňový subjekt k odstranění pochybností a tyto pochybnosti řádně odůvodnit, aktivuje se důkazní břemeno daňového subjektu. Ten je povinen správci daně předložit důkazy, případně korigovat nebo doplnit svá tvrzení tak, aby byly pochybnosti správce daně vyvráceny. Pochybnosti správce daně přitom mohou vzniknout nejen ve vztahu ke skutečnostem, které daňový subjekt tvrdí, ale také k úplnosti tvrzení uváděných daňovým subjektem v daňovém přiznání, tj. ke skutečnostem, které daňový subjekt sice netvrdil, ale vyvstala pochybnost o tom, že je daňový subjekt tvrdit měl (srov. rozsudky NSS z 12. 6. 2024, č. j. -41, bod 13, z 22. 10. 2021, č. j. -48, bod 30, z 20. 9. 2019, č. j. -32, body 24 a 25, nebo z 25. 7. 2008, č. j. -62, a nález Ústavního soudu z 1. 6. 2005, sp. zn. ).

26. Soud ze správního spisu zjistil, že žalobce v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2019 vykázal příjem 941 774 Kč. Správce daně ovšem při vyhledávací činnosti mimo jiné zjistil, že žalobce v témže roce postupně vložil na svůj bankovní účet finanční prostředky v celkové výši 3 080 000 Kč (ve výpisech z účtu pod označením „klientské vklady“). Správce daně proto žalobce vyzval k podání dodatečného daňového přiznání.

27. Žalobce na výzvu k podání dodatečného daňového přiznání předložil své čestné prohlášení ze dne 21. 3. 2022, ve kterém uvedl, že v roce 2019 vložil na účet finanční prostředky ve výši 2 880 000 Kč, které dovezl ze zahraničí.

28. Správci daně vznikly pochybnosti o původu finančních prostředků v celkové výši 3 080 000 Kč, které žalobce vložil na svůj účet. Správce daně žalobce výzvou ze dne 24. 1. 2023 vyzval, aby prokázal, že se jedná o příjmy, které nejsou předmětem daně, již byly zdaněny, nebo jsou od daně osvobozeny.

29. Žalobce na výzvu reagoval tím, že jde o prostředky plynoucí z vyrovnání za prodej rodinného domu od sestry a z jeho vlastních úspor. K tomu předložil své další čestné prohlášení, tentokrát s úředně ověřeným podpisem ze dne 27. 2. 2023. V čestném prohlášení tvrdil, že jde o finanční prostředky z titulu finančního vyrovnání za prodej rodinného domu od sestry a z vlastních úspor.

30. Ve výsledku kontrolního zjištění a ve zprávě o daňové kontrole setrval správce daně na svých pochybnostech. Měl za to, že čestná prohlášení daňového subjektu nelze považovat za důkazní prostředek, který by prokázal, že se jedná o příjmy, které nejsou předmětem daně, již byly zdaněny, nebo jsou od daně osvobozeny. Z předmětné částky proto žalobci doměřil daň.

31. V odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru ze dne 11. 5. 2023 žalobce zopakoval, že se jednalo o prostředky plynoucí z finančního vyrovnání z prodeje rodinného domu od sestry a z jeho vlastních úspor. Doplnil, že jednání o prodeji nemovitosti v Ukrajině a jeho realizaci se účastnil pan I., jehož čestné prohlášení předložil. Současně žalobce uvedl, že jeho sestra není kvůli situaci v Ukrajině k nalezení a stejně tak nelze zajistit doklady o prodeji nemovitosti.

32. V předloženém čestném prohlášení ze dne 18. 5. 2023, které bylo sepsáno v X, pan I. prohlašuje, že jako X doprovázel žalobce v roce 2018 a 2019 na cestách do Ukrajiny ve věci prodeje rodinného domu, který žalobce zdědil společně se sestrou, a může dosvědčit, že žalobce disponoval částkou 2 600 000 Kč z jeho prodeje.

33. Správce daně měl pochybnosti o tom, že jde o prostředky získané z prodeje zděděného rodinného domu. Ve výzvě k prokázání skutečností ze dne 8. 8. 2023 uvedl, že žalobce předložil dvě svá čestná prohlášení, která nelze považovat za důkazní prostředek, který by prokázal, že se jedná o příjmy, které nejsou předmětem daně, jež byly zdaněny, nebo jsou od daně osvobozeny. V prvním žalobce prohlásil, že si na svůj účet vložil 2 880 000 Kč, které si dovezl ze zahraničí. Ve druhém prohlásil, že 2 880 000 Kč plyne z finančního vyrovnání z prodeje rodinného domu od sestry a z vlastních úspor. Žalobce předložil i čestné prohlášení pana I., v němž pan I. prohlašuje, že jako X doprovázel žalobce v roce 2018 a 2019 na cestách do Ukrajiny ve věci prodeje rodinného domu, který zdědil společně se sestrou, a může dosvědčit, že žalobce disponoval částkou 2 600 000 Kč za jeho prodej. Toto prohlášení bylo sepsáno v X. Žalobce k tomu doplnil, že pan I. se účastnil jednání o prodeji nemovitosti v Ukrajině a jeho realizaci. Aktuálně se v ČR vyskytuje pouze o víkendech. Sestra žalobce není k nalezení. K požadavku správce daně o kontakt na pana I. žalobce sdělil pouze telefonní číslo. Správce daně se pokusil pana I. kontaktovat, avšak bezúspěšně. Dovolal se pouze na záznamník. Ačkoli žalobce tvrdil, že se pan I. v ČR zdržuje jen o víkendech, prohlášení bylo sepsáno v X ve čtvrtek 18. 5. 2023.

34. Správce daně proto žalobce vyzval, aby uvedl, v jakém řízení a kdy nemovitost nabyl, na kterém místě se nemovitost nacházela, komu byla prodána, jaká byla její hodnota, jak probíhal její prodej (sám, se sestrou, nebo přes zprostředkovatele), kdo byl prodeji přítomen, jakým způsobem byla prodejní cena uhrazena, v jakém poměru byla cena rozdělena mezi žalobce a jeho sestru, jakým způsobem byla hotovost dovezena do ČR, když částka v úhrnné hodnotě 10 000 EUR musí být při překročení hranic hlášena celnímu orgánu, jakou roli hrál pan I., jak často s žalobcem jezdil a za jakým účelem jej vozil, kde se zdržuje sestra žalobce, jak často jezdí žalobce do Ukrajiny, za jakým účelem a jaké tam má vazby. Správce daně dále požadoval vysvětlit, proč nebyly finanční prostředky vloženy najednou, ale v rozmezí cca půl roku v různých částkách od 10 do 350 tisíc Kč. Současně poukázal na to, že žalobce neuvedl, jakou část prostředků představují úspory, o nichž se zmiňuje, a zdroj těchto úspor.

35. Uvedená zjištění (nesoulad mezi deklarovanými příjmy, jejich původem a objemem vkladů na bankovním účtu žalobce) dle soudu ve svém souhrnu poskytují dostatečný základ pro pochybnosti správce daně o původu finančních prostředků, čímž bylo přeneseno důkazní břemeno na žalobce. Bylo tak na žalobci, aby prokázal pravdivost svých tvrzení, že se jednalo o peníze, které nejsou předmětem daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2019, jež byly zdaněny nebo jsou od daně osvobozeny, resp. že jde o peníze z prodeje zděděného rodinného domu. Není povinností správce daně prokazovat, že částky zjištěné na bankovním účtu žalobce byly příjmem žalobce, který podléhá dani z příjmů, resp. prokázat to, jaké dani tyto příjmy podléhají, či zda jde o příjmy osvobozené či dani nepodléhající (srov. rozsudek NSS ze dne 22. 10. 2021, č. j. -48, bod 32). Je to daňový subjekt (žalobce), kdo nese břemeno tvrzení ve vztahu ke své daňové povinnosti a břemeno důkazní ve vztahu k těmto tvrzením. Požadavek správce daně, aby žalobce prokázal, zda finanční prostředky byly zdaněny, popř. nejsou předmětem daně z příjmů nebo jsou od daně z příjmů osvobozeny, byl zcela legitimní (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 1. 2016, č. j. -38).

36. Žalobce na výzvu reagoval podáním ze dne 29. 8. 2023. V něm uvedl, že částka 3 080 000 Kč se skládá z prostředků, které nejsou předmětem daně. Konkrétně přibližně v roce 2008 inkasoval 2 600 000 Kč za prodej pozemku v Ukrajině (Drogobyc), asi v roce 2013 obdržel od sestry 300 000 Kč (10 000 EUR) jako vypořádání rodinného domu v Ukrajině (Voroblecy). Do celkové částky jsou promítnuty i úspory žalobce, které měl již po příjezdu do ČR, tedy ještě před rokem 2008, ve výši 208 000 Kč. Žalobce dále uvedl, že nemovitostí, na kterou se správce daně dotazoval, byl pozemek z dědictví po příbuzných z doby před 15 lety. Pozemek byl v Ukrajině ve městě Drogobyc. Vzhledem k válečnému stavu nelze doložit list vlastnictví nebo kupní smlouvu. Žalobce již neví, jaká byla hodnota nemovitosti. Nicméně obdržel částku, která po převodu činila 2 600 000 Kč. Pozemek prodal společně se sestrou. Cena byla placena v hotovosti. Při prodeji byl přítomen pan I. a další osoby, které nejsou relevantní. Sestra vyplatila žalobce z rodinného domu ve vesnici Voroblecy částkou 10 000 EUR. Finanční prostředky byly z Ukrajiny převáženy po částech, aby byl dodržen Po převozu do ČR byly vloženy na účet. Proto vklad nikdy nepřevýšil 10 000 EUR. Pan I. jezdil s žalobcem do Ukrajiny i v jiných případech, které nejsou podstatné. Žalobci není znám pobyt jeho sestry. Žalobce měl osobní vazby v Ukrajině, v daňovém období tam obchodně nejezdil. Žalobce má na pana I. pouze telefonické spojení. Správci daně doporučuje zaslat mu zprávu.

37. Žalobce žádné nové důkazní prostředky nepředložil ani neoznačil.

38. Správce daně se pokusil pana I. kontaktovat dne 4. 9. 2023. Dovolal se pouze na záznamník. Odeslanou textovou zprávu se dle sdělení operátora nepodařilo příjemci předat.

39. Správce daně v prvostupňovém rozhodnutí setrval na závěru, že žalobce neprokázal, že hotovostní vklady jsou příjmy, které nejsou předmětem daně, již byly zdaněny, nebo jsou od daně osvobozeny. Správce daně zdůraznil, že žalobce výrazně změnil svá tvrzení. Nejprve tvrdil, že 2 880 000 Kč byly finančním vypořádáním z prodeje rodinného domu od sestry a jeho vlastních úspor, což dokládal prohlášením pana I., že z prodeje domu, který zdědil se sestrou, žalobce disponoval částkou 2 600 000 Kč. Po výzvě ze dne 8. 8. 2023 již tvrdil, že částku 2 600 000 Kč získal z prodeje pozemku z dědictví v roce 2008, dalších 300 000 Kč bylo vypořádání za rodinný dům z roku 2013 a zbylých 208 000 Kč byly úspory žalobce z doby před rokem 2008. Správce daně poukázal na to, že po součtu těchto částek se liší souhrnná výše tvrzených vkladů o 100 000 Kč. Žalobce neuvedl informace o dědickém řízení či o kupci nemovitosti. Částku v původní měně si nepamatoval, přestože věděl, že odpovídala konkrétní částce v české měně. V rozporu s tvrzením žalobce pan I. prohlásil, že byl při prodeji jiné nemovitosti a v jiném období. Namísto let 2018–2019 se pozemek prodal v roce 2008. Tvrzení žalobce jsou rozporná jak ohledně částek, tak i období a prodaných nemovitostí. Naposledy žalobce tvrdil, že v případě rodinného domu získal jen přibližně 10 % původně tvrzené částky. Žalobce nepředložil ani důkazy prokazující jeho cesty do Ukrajiny (např. cestovní doklad). Výslech pana I. nemohl být proveden.

40. Žalobce v odvolání ze dne 26. 10. 2023 zopakoval již výše rekapitulovaná tvrzení. Namítal, že předložil důkazy, které měl vzhledem k době od prověřovaného období k dispozici. Čestná prohlášení jsou způsobilým důkazním prostředkem. K obsahu prohlášení pana I. žalobce doplnil, že jde rovněž o nemovitost, též z dědictví, též ji prodal se sestrou a pan I. byl u toho. K rodinnému domu doplnil, že o něm žalobce hovoří od počátku, pouze později odlišil prodej pozemku a domu. O úsporách se zmiňoval od počátku, jen upřesnil jejich výši. Nové důkazy nepředložil ani neoznačil.

41. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí se závěry správce daně ztotožnil. Poukázal na rozporná tvrzení žalobce a rozpory mezi prohlášením pana I. a tvrzeními žalobce. Doplnil, že jiné důkazy žalobce nepředložil.

42. Soud se se závěry daňových orgánů ztotožňuje. Daňové orgány důvodně poukázaly na to, že žalobce nejprve tvrdil, že částka 2 880 000 Kč je bez bližšího odlišení složena z finančního vyrovnání za prodej rodinného domu od sestry a z vlastních úspor žalobce. Po výzvě ze dne 8. 8. 2023 již žalobce tvrdil, že částka 2 600 000 Kč byla z prodeje pozemku z dědictví cca v roce 2008, dalších 300 000 Kč tvořilo vypořádání za rodinný dům z roku 2013 od sestry žalobce a zbylých 208 000 Kč byly úspory žalobce z doby před rokem 2008.

43. V tvrzeních žalobce se tedy objevily významné rozpory. Nejprve měl dle svých tvrzení získat prostředky z prodeje pouze rodinného domu (a úspor), posléze z prodeje pozemku a rodinného domu (a úspor), přičemž pozdější tvrzení, ve kterém upřesnil, že jde i o částku z prodeje pozemku, je patrné, že tato částka měla být nejvyšší, což vyznívá rozporně a nelogicky ve vztahu k prvnímu tvrzení, ve kterém se žalobce dovolával toliko prodeje rodinného domu (a úspor).

44. Žalobce se původně dokonce ani nevyjadřoval k celé částce 3 080 000 Kč, nýbrž pouze k částce 2 880 000 Kč. Po výzvě z 8. 8. 2023 se pak vyjadřoval k částkám, které v součtu čítaly 3 108 000 Kč. Šlo tedy o jinou celkovou částku. Žalobce dále nevysvětlil, v jakém řízení zděděné nemovitosti nabyl, komu byly prodány, jaká byla jejich hodnota při prodeji, jak probíhal prodej, kdo všechno byl prodeji přítomen, apod. Žalobce ani neuvedl zdroj svých úspor. Tvrzení žalobce jsou tak jen zcela obecná a působí nevěrohodně, zvlášť v situaci, kdy uváděné transakce dosahují sta tisícových až milionových částek a nejsou nijak zanedbatelné v porovnání s částkami, s jakými žalobce nakládal. Nelze přehlédnout ani skutečnost, že při jednání před soudem žalobce předestřel další verzi původu peněz. Žalobce uvedl, že šlo o jeho společné úspory s manželkou a synem. Žalobce se již nijak nevyjadřoval v tom smyslu, že by mělo jít o prostředky za prodej nemovitosti, nebo vypořádání dědictví. V daňovém řízení přitom bylo podstatné prokázat původ těchto finančních prostředků, neboť teprve poté by mohl správce daně vyhodnotit, zda se jedná o finanční prostředky, které nepředstavovaly zdanitelné příjmy za zdaňovací období 2019.

45. Čestné prohlášení pana I. pochybnosti nerozptýlilo, naopak je prohloubilo. Pan I. v čestném prohlášení ze dne 18. 5. 2023 prohlásil, že jako X doprovázel žalobce v roce 2018 a 2019 na cestách do Ukrajiny ve věci prodeje rodinného domu, který zdědil společně se sestrou, a může dosvědčit, že žalobce disponoval částkou 2 600 000 Kč za jeho prodej. Žalobce nicméně po výzvě ze dne 8. 8. 2023 tvrdil, že rodinný dům byl prodán v roce 2013, nikoli v letech 2018–2019, kdy jej měl pan I. doprovázet do Ukrajiny. Navíc tvrdil, že za prodej rodinného domu obdržel 300 000 Kč, nikoli 2 600 000 Kč, jak prohlašoval pan I.. Čestnému prohlášení neodpovídá ani tvrzení žalobce, že částka 2 600 000 Kč byla z prodeje pozemku z dědictví v roce 2008, tedy z doby o 10 let dřívější, než je období, ve kterém měl pan I.žalobce do Ukrajiny doprovázet. Výše uvedené neprokazuje, že finanční prostředky vložené na účet nebyly předmětem daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2019, nebo že již byly zdaněny nebo že jsou od daně osvobozeny.

46. Žalobce v žalobě tvrdil, že daňové orgány nesprávně odmítly čestné prohlášení pana I. a čestná prohlášení žalobce jako důkazní prostředky.

47. Povahou čestných prohlášení v daňovém řízení se NSS zabýval např. v rozsudku z 4. 10. 2017, č. j. -34. Konstatoval v něm, že „Nejvyšší správní soud již v minulosti (ve vztahu k tehdy platnému zákonu o správě daní a poplatků) judikoval, že použití čestného prohlášení jako důkazu v daňovém řízení je vyloučeno (rozsudek ze dne 24. 5. 2006, č. j. – 43, č. 1049/2007 Sb. NSS, nebo ze dne 24. 1. 2011, č. j. – 104); postavení čestného prohlášení namísto důkazního prostředku se ani podle nyní platného daňového řádu nezměnilo. Uvedené závěry se vztahují zejména k čestnému prohlášení samotného daňového subjektu, které není ve vztahu k jeho daňové povinnosti ničím jiným, než prostým tvrzením. ukládá správci daně co nejúplnější zjištění skutečností rozhodných pro správné zjištění a stanovení daně, přičemž není vázán jen návrhy daňových subjektů. I když tedy žalobce výslech svědka nenavrhl, je na uvážení správce daně, zda k obsahu čestného prohlášení, které není možné použít jako důkaz, pokládá za potřebné vyslechnout jako svědka osobu, která čestné prohlášení učinila (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2015, č. j. – 53). Předložené čestné prohlášení samozřejmě nelze zcela pominout.“ (viz body 21 a 22). Tyto závěry jsou přenositelné na každé daňové řízení (srov. např. rozsudek NSS z 21. 12. 2022, č. j. -46, bod 20).

48. V projednávané věci daňové orgány postupovaly v souladu s výše citovaným závěrem NSS. Zcela správně vycházely z rozsudků NSS č. j. -43 a č. j. -53, jejichž závěry jsou použitelné i v době účinnosti daňového řádu. K čestným prohlášením žalobce uvedly, že se jedná pouze o tvrzení daňového subjektu, které je třeba prokázat jinými důkazy. Tvrzení žalobce byla přitom navíc zjevně rozporná.

49. Pokud jde o pana I., žalobce poskytl správci daně pouze jeho telefonní číslo. Správce daně se ho na něm pokusil kontaktovat, leč neúspěšně. Proto daňové orgány oprávněně přihlédly pouze k obsahu jeho čestného prohlášení, když se jim nepodařilo pana I. vyslechnout. Soud přitom souhlasí se závěry daňových orgánů, že prohlášení nemohlo prokázat původ finančních prostředků, které žalobce vložil na svůj účet, protože bylo s tvrzeními žalobce v rozporu.

50. Soud souhlasí s daňovými orgány i v tom, že se jednalo v souhrnu o vysokou částku, o které by měl žalobce, i pokud by měla původ v minulosti, předestřít jednoznačná a konzistentní tvrzení. Pozdější významné změny ve skutkových tvrzeních budí důvodné pochybnosti o jejich pravdivosti.

51. Žalobce dále namítal, že daňové orgány nevzaly v potaz situaci v Ukrajině, kvůli níž nebylo možné rozhodné skutečnosti prokázat jinými důkazy. To mohly daňové orgány zjistit pomocí mezinárodní spolupráce, o kterou se nepokusily, protože se domnívaly, že veškerá důkazní povinnost leží na žalobci.

52. Soud k tomu předně uvádí, že žalobce v průběhu daňového řízení opakovaně uvedl (v podání ze dne 29. 8. 2023 a v odvolání ze dne 26. 10. 2023), že prodeji pozemku byly přítomny mimo pana I. a jeho sestry i další osoby. Nicméně místo toho, aby tyto osoby identifikoval a navrhl jejich výslech, uvedl pouze to, že jejich totožnost je pro posouzení věci irelevantní. Žalobce však tížilo břemeno důkazní, a správcem daně byl opakovaně upozorněn na to, že dosud předložené důkazy nestačí k prokázání jeho tvrzení. Bylo v možnostech žalobce navrhnout konkrétní důkazy, které mohly být provedeny. Naopak není zřejmé, jaké skutečnosti by vůbec měly správní orgány prostřednictvím mezinárodních dožádání zjišťovat, jaké důkazy by si měly opatřit.

53. Dále je třeba uvést, že daňové orgány zohlednily i válečný stav v Ukrajině a s tím spojenou složitou situaci žalobce. Vzaly v potaz i to, že spolupráce s tamními daňovými orgány byla přerušena. Nicméně své rozhodnutí nezaložily na tom, že žalobce nepředložil důkazy, které se nacházejí výhradně v Ukrajině. Naopak poukázaly na řadu rozporů již v tvrzeních žalobce a v prohlášení pana I.. Současně zdůraznily, že čestné prohlášení pana I. bylo sepsáno v X, a to ve čtvrtek. Žalobce přitom tvrdil, že se pan I. vyskytuje v ČR pouze o víkendech. Ani tuto rozpornou skutečnost žalobce nevysvětlil. Žalobce se proto nemůže úspěšně dovolávat závěrů Ústavního soudu uvedených v nálezech sp. zn. a , neboť po něm nebylo požadováno prokázání skutečností, jež nemohl prokázat vůbec, nebo s velkými obtížemi, jak tvrdil v žalobě.

54. Pokud žalobce tvrdil, že finanční prostředky byly získány v Ukrajině a následně převáženy do České republiky, lze důvodně očekávat, že by žalobce disponoval alespoň nějakými doklady souvisejícími s jejich převzetím, uchováním či případnou směnou. Takové důkazy však žalobce nepředložil.

55. Žalobce v žalobě namítal, že odpovídal na dotazy správce daně, předkládal vyjádření a důkazní prostředky, avšak žalovaný v odvolacím řízení nepostupoval podle § 115 odst. 2 daňového řádu. Soud má za to, že se nejedná o řádně formulovaný žalobní bod. Z žalobního bodu musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné [ ]. Žalobce v žalobě, v replice ani v triplice neuvedl konkrétní skutečnosti, ze kterých by plynulo, že by byl žalovaný povinen postupovat podle daňového řádu. Neuvedl žádnou souvislost mezi tvrzenou skutečností, že odpovídal správci daně na dotazy, předkládal vyjádření a důkazní návrhy a povinností žalovaného postupovat podle daňového řádu.

56. Soud tedy pouze nad rámec uvádí, že podle § 115 odst. 2 daňového řádu „provádí-li odvolací orgán v rámci odvolacího řízení dokazování, seznámí před vydáním rozhodnutí o odvolání odvolatele se zjištěnými skutečnostmi a důkazy, které je prokazují, a umožní mu, aby se k nim ve stanovené lhůtě vyjádřil, popřípadě navrhl provedení dalších důkazních prostředků. Obdobně postupuje odvolací orgán i v případě, kdy dospěje k odlišnému právnímu názoru, než správce daně prvního stupně, a tato změna by ovlivnila rozhodnutí v neprospěch odvolatele.“. Soud se přitom ztotožňuje s názorem žalovaného z vyjádření k žalobě. Žalovaný nebyl povinen postupovat podle § 115 odst. 2 daňového řádu, neboť v odvolacím řízení neprováděl dokazování ani nezměnil právní posouzení věci v neprospěch žalobce. Odpověď žalobce na výzvu správce daně (citovaná v žalobě) není důkazním prostředkem, ale pouhým tvrzením; a navíc ani nebyla učiněna v odvolacím řízení.

Závěr a náklady řízení

57. S ohledem na shora uvedené soud žalobu zamítl jako nedůvodnou ( ).

58. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s Žalobce, který ve věci neuspěl, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který byl naopak plně úspěšný, žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly. Žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 8. října 2026

Lenka Oulíková v. r.

předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: X