Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
6 A 51/2026 - 28.pdf
PDF · 0 B
No categories available
6 A 51/2026 - 28
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň Mgr. Hany Janotové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D. ve věci
žalobce: X. X., narozený X.
bytem X.
zastoupený advokátkou Mgr. Bc. Karolínou Andrakovou
sídlem Bratří Čapků 690/8, Valašské Meziříčí
proti
žalovanému: Ministerstvo dopravy
sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1
řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
Identifikace projednávané věci
1. Žalobce se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze dne 16. 6. 2026 domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného v souvislosti s vyřizováním žádosti o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“), kterou u žalovaného podal dne 22. 4. 2026. V žádosti žalobce požadoval poskytnout seznam žalovaným přijatých stížností podle § 175 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) za období od 1. 1. 2025 do dne podání žádosti. U jednotlivých stížností žalobce požadoval rovněž další související informace. Mimo jiné se domáhal informace o tom, zda stěžovatel požádal nadřízený správní orgán o přešetření způsobu vyřízení stížnosti podle § 175 odst. 7 správního řádu.
2. Žalovaný žádost vyřídil tak, že žalobci poskytl požadovaný seznam stížností podle § 175 správního řádu a související informace. Žalobce s takovým vyřízením nesouhlasil, neboť žalovaný podle něj u stížnosti vedené pod sp. zn. MD/7438/2025/043 uvedl nepravdivou informaci, a to, že stěžovatel nepožádal o přešetření způsobu jejího vyřízení podle § 175 odst. 7 správního řádu. Proti způsobu vyřízení žádosti proto žalobce podal u ministra dopravy stížnost podle § 16a odst. 1 písm. c) informačního zákona, kterou se mimo jiné domáhal ověření pravdivosti poskytnutých informací. Současně namítal, že žalovaný jeho žádosti v uvedené části nevyhověl, aniž vydal rozhodnutí o odmítnutí této části žádosti, a zůstal tak zčásti nečinný.
3. V doplnění žaloby ze dne 10. 7. 2026 žalobce následně uvedl, že několik hodin po podání žaloby mu bylo v reakci na jeho stížnost do datové schránky dodáno rozhodnutí ministra dopravy ze dne 15. 6. 2026, č.j. MD-32847/2026-043/7 (dále jen „rozhodnutí ministra dopravy“), kterým byl postup žalovaného potvrzen.
Obsah žaloby
4. Žalobce se podanou žalobou domáhá, aby soud žalovanému uložil v patnáctidenní lhůtě od právní moci rozsudku povinnost rozhodnout o jeho žádosti.
5. Žalobce v odůvodnění žaloby namítá, že žalovaný jeho žádosti vyhověl pouze zčásti. V seznamu stížností žalovaný podle něj uvedl nepravdivé informace; u stížnosti vedené pod sp. zn. MD/7438/2025/043 totiž žalovaný nesprávně uvedl, že příslušný stěžovatel nepodal žádost nadřízenému správnímu orgánu o přešetření způsobu vyřízení stížnosti podle § 175 odst. 7 správního řádu, ačkoliv v této věci stěžovatelem podána byla a žalobce ji má k dispozici. Podle žalobce tak žalovaný poskytl informace podle žádosti jen částečně, aniž by o zbytku žádosti týkající se stížnosti sp. zn. MD/7438/2025/043 vydal rozhodnutí o odmítnutí žádosti podle § 15 odst. 1 informačního zákona.
6. Podáním stížnosti podle § 16a odst. 1 písm. c) informačního zákona žalobce podle svého názoru bezvýsledně vyčerpal prostředek ochrany proti nečinnosti ve smyslu § 79 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stížnost byla podána dne 22. 5. 2026, žalovaný měl stížnost do sedmi dnů předložit nadřízenému orgánu, pokud jí sám zcela nevyhověl, nadřízený orgán pak měl o stížnosti rozhodnout do patnácti dnů od jejího předložení. Domnívá se, že lhůta k vydání rozhodnutí o jeho stížnosti marně uplynula dne 15. 6. 2026. Žalobce tak bezvýsledně vyčerpal prostředek ochrany proti nečinnosti žalovaného.
7. V doplnění žaloby žalobce uvedl, že dne 16. 6. 2026, několik hodin po podání žaloby, mu bylo do datové schránky dodáno rozhodnutí ministra dopravy ze dne 15. 6. 2026, kterým byl potvrzen postup žalovaného při vyřizování žádosti. Žalobce měl za to, že žaloba byla v době podání důvodná, neboť rozhodnutí ministra dopravy mu do té doby nebylo dodáno, přestože lhůta k jeho dodání uplynula dne 15. 6. 2026. S odkazem na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 20. 11. 2018, č.j. 5 As 18/2017-40, namítal, že potvrzení postupu žalovaného není rozhodnutím o žádosti o informace a nebrání podání nečinnostní žaloby. Dále žalobce polemizoval se závěry obsaženými v rozhodnutí ministra dopravy o povaze sporného přípisu stěžovatele v předmětné věci vedené pod sp. zn. MD/7438/2025/043.
Vyjádření žalovaného
8. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Nesouhlasil s žalobcovým tvrzením, že mu poskytl neúplné či nepravdivé informace a že zůstal při vyřizování žádosti nečinný. Měl za to, že žádost vyřídil úplně a správně. Sporný přípis v poskytnutém seznamu mezi žádostmi o přešetření způsobu vyřízení stížnosti podle uvedeného ustanovení neuvedl, jelikož jej nevyhodnotil jako žádost o přešetření způsobu vyřízení stížnosti podle § 175 odst. 7 správního řádu, ale jako podání obsahující soubor identifikačních údajů a dalších prvků, které podle něj ve vzájemných souvislostech představovaly provokativní odkazy na nacistický režim. Přípis stěžovatele proto nepovažoval za skutečné podání učiněné vůči správnímu orgánu a dále jej nevyřizoval.
9. K stížnosti žalobce pak dodal, že podle § 16a informačního zákona ji sice předložil ministru dopravy jako nadřízenému orgánu po uplynutí sedmidenní lhůty, podle něj však šlo pouze o překročení pořádkové lhůty o tři dny. Žádost ani stížnost žalobce podle žalovaného nezůstaly nevyřízeny, a proto žalovaného nebylo možné považovat za nečinný správní orgán.
Posouzení věci soudem
10. Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem bez nařízení jednání, neboť účastníci proti takovému postupu neměli ve stanovené lhůtě námitek a jednání k posouzení žaloby nebylo nutné, když soud neprováděl další dokazování (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Žalobce k důkazům navrhl svou žádost, vyřízení žádosti, stížnost na postup při vyřizování žádosti a rozhodnutí ministra dopravy. Tyto listiny jsou součástí správního spisu, přičemž platí, že jeho obsahem se nedokazuje a soud z něj toliko vychází. Z důvodu nadbytečnosti soud nepovažoval za potřebné jako důkaz provést sporný přípis stěžovatele. Jednání za účelem dokazování proto nenařizoval.
11. Soud se předně zabýval přípustností a včasností podané žaloby.
12. Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.
13. Podle § 16a odst. 1 písm. c) informačního zákona stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace (dále jen „stížnost“) může podat žadatel, kterému byla informace poskytnuta částečně, aniž bylo o zbytku žádosti vydáno rozhodnutí o odmítnutí.
14. Podle § 16a odst. 5 informačního zákona povinný subjekt předloží stížnost spolu se spisovým materiálem nadřízenému orgánu do sedmi dnů ode dne, kdy mu stížnost došla, pokud v této lhůtě stížnosti sám zcela nevyhoví tím, že poskytne požadovanou informaci nebo konečnou licenční nabídku, nebo vydá rozhodnutí o odmítnutí žádosti.
15. Podle § 16a odst. 8 informačního zákona nadřízený orgán o stížnosti rozhodne do patnácti dnů ode dne, kdy mu byla předložena.
16. Podle ustálené judikatury NSS platí, že stížnost podle § 16a informačního zákona je třeba považovat za prostředek, který procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s. (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 2. 2011, č.j. 2 Ans 9/2010-56).
17. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že stížnost žalobce byla podána dne 22. 5. 2026. Žalovaný ji ministru dopravy předložil dne 1. 6. 2026. Ministr dopravy pak o stížnosti rozhodl dne 15. 6. 2026 a žalobci rozhodnutí do datové schránky dodal dne 16. 6. 2026, cca čtyři a půl hodiny po podání žaloby.
18. Z uvedeného plyne, že sedmidenní lhůta k předložení stížnosti nadřízenému orgánu podle § 16a odst. 5 informačního zákona uplynula dne 29. 5. 2026. Navazující patnáctidenní lhůta k rozhodnutí o stížnosti podle § 16a odst. 8 informačního zákona pak uplynula dne 15. 6. 2026 (srov. § 40 správního řádu ve spojení s § 20 odst. 4 písm. d) informačního zákona). Rozhodnutí ministra dopravy sice obsahuje datum 15. 6. 2026 a neobsahuje údaj o tom, kdy bylo vypraveno, je však zřejmé, že tomu tak dle doručenky datové zprávy bylo až dne 16. 6. 2026 (srov. rozsudek NSS ze dne 3. 9. 2020, č.j. 1 Azs 504/2019-29, bod 31). Pro posouzení předčasnosti nečinnostní žaloby je přitom rozhodný okamžik vydání rozhodnutí, který je shodný s okamžikem vypravení rozhodnutí (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 4. 2022, č.j. 7 Azs 140/2021-24). Žaloba podaná dne 16. 6. 2026 proto nebyla podána předčasně. Po marném uplynutí sedmidenní lhůty k předložení stížnosti a navazující patnáctidenní lhůty k rozhodnutí o ní se totiž žalobce mohl domáhat ochrany proti nečinnosti přímo vůči žalovanému jako povinnému subjektu, neboť bezvýsledně vyčerpal zvláštní prostředek ochrany proti nečinnosti podle § 16a informačního zákona (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 3. 2016, č.j. 9 As 294/2015-48, bod 41, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. 7. 2022, č.j. 60 A 34/2022-40, bod 19).
19. Dále soud přikročil k řešení otázky nečinnosti žalovaného ve věci poskytnutí odpovědi na požadovanou informaci.
20. Podle § 81 odst. 1 s. ř. s. soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí.
21. Podle § 81 odst. 2 s. ř. s. je-li návrh důvodný, soud uloží rozsudkem správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu, ne však delší, než kterou určuje zvláštní zákon.
22. Podle § 15 odst. 1 informačního zákona pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádosti (dále jen „rozhodnutí o odmítnutí žádosti“), s výjimkou případů, kdy se žádost odloží.
23. Žalobce se žalobním petitem domáhá, aby soud žalovanému uložil povinnost rozhodnout o celé žádosti. V doplnění žaloby dovozuje, že žalovaný měl podle § 15 odst. 1 informačního zákona vydat rozhodnutí o odmítnutí části žádosti. Má totiž za to, že žalovaný nevyhověl žádosti v části týkající se informace, zda stěžovatel požádal o přešetření způsobu vyřízení své stížnosti podle § 175 odst. 7 správního řádu. Současně namítá, že žalovaný poskytl nepravdivou informaci, neboť u stížnosti vedené pod sp. zn. MD/7438/2025/043 uvedl, že stěžovatel o přešetření podle § 175 odst. 7 správního řádu nepožádal, ačkoliv tak podle žalobce učinil.
24. Soud proto nejprve posoudil, jaké informace žalobce žádostí požadoval. Žalobce se v prvé řadě domáhal seznamu stížností podle § 175 správního řádu za období od 1. 1. 2025 do dne podání žádosti, tedy do 22. 4. 2026. U každé z těchto stížností se pak mimo jiné domáhal informace, pod jakou spisovou značkou byla vedena, čeho se týkala, zda byla shledána důvodnou či částečně důvodnou, zda u jednotlivých stížností stěžovatel požádal nadřízený správní orgán o přešetření způsobu vyřízení stížnosti podle § 175 odst. 7 správního řádu a zda nadřízený správní orgán potvrdil postup prvostupňového správního orgánu, nebo shledal stížnost důvodnou a jaký byl další postup. Předmětem žádosti tedy nebyla pouze informace o tom, zda k takovému přešetření následně došlo, ale již o tom, zda o takové přešetření stěžovatel vůbec požádal.
25. Žalovaný žalobci informace poskytl ve formě seznamu – tabulky nadepsané jako „Seznam přijatých stížností na postup Ministerstva dopravy dle § 175 zákona č. 500/2004 Sb.“. Uvedené části žádosti odpovídal sloupec označený jako „přešetření stížnosti ANO/NE“. Ve vztahu ke stížnosti vedené pod sp. zn. MD/7438/2025/043 žalovaný do příslušného sloupce uvedl „NE“. Žalobce nesouhlasí s pravdivostí informace, že stěžovatel o přešetření způsobu jejího vyřízení podle § 175 odst. 7 správního řádu nepožádal. Z toho dovozuje, že žalovaný měl v této části vydat rozhodnutí o odmítnutí žádosti podle § 15 odst. 1 informačního zákona.
26. Mezi účastníky proto ve skutečnosti nepanuje spor o to, zda žalovaný na tuto část žádosti reagoval. Žalobce fakticky nesouhlasí s obsahem poskytnuté informace. Tvrdí, že údaj uvedený žalovaným neodpovídá skutečnosti, neboť stěžovatel v přípisu výslovně požádal o přešetření způsobu vyřízení stížnosti podle § 175 odst. 7 správního řádu; ze stížnosti žalobce je zřejmé, že se žalobce o podání stěžovatele a jeho obsahu dozvěděl přímo od dotčeného stěžovatele, který na danou věc veřejně upozornil.
27. Žalovaný naproti tomu přípis stěžovatele nepovažoval za žádost o přešetření způsobu vyřízení stížnosti podle § 175 odst. 7 správního řádu, neboť soubor identifikačních údajů užívaných stěžovatelem v tomto i dalších podáních vyhodnotil jako provokativní odkazy na nacistický režim.
28. Námitka týkající se správnosti poskytnuté informace však sama o sobě nečinnost žalovaného nezakládá. V řízení o žalobě podle § 79 odst. 1 s. ř. s. soud neposuzuje věcnou správnost informace, kterou povinný subjekt žadateli poskytl, ale zda správnímu orgánu dosud svědčí povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé. Pro závěr o nečinnosti proto není rozhodné, zda žalovaný přípis stěžovatele posoudil správně a zda jím poskytnutá informace odpovídala skutečnosti. Správnost odpovědi žalovaného, která je důsledkem posouzení povahy sporného přípisu, tedy není předmětem nynějšího řízení.
29. Pro posouzení nečinnosti je podstatné pouze to, zda žalovaný na žádost o informace, kde žalobce požadoval odpověď na otázku, zda u jednotlivých stížností stěžovatel požádal nadřízený správní orgán o přešetření způsobu vyřízení stížnosti podle § 175 odst. 7 správního řádu, reagoval. Tak tomu v nynější věci bylo. Žalovaný žalobci poskytl jednoznačnou informaci; vyjádřil ji uvedením slova „NE“ ve sloupci seznamu označeném jako „přešetření stížnosti ANO/NE“. Okolnost, že žalobce tuto informaci považuje za nepravdivou, nelze bez dalšího ztotožnit s nevyhověním žádosti ve smyslu § 15 odst. 1 informačního zákona. Povinnost vydat rozhodnutí podle § 15 odst. 1 informačního zákona vzniká tehdy, pokud povinný subjekt žádosti zcela nebo zčásti nevyhoví. Za takovou situaci však nelze považovat případ, kdy povinný subjekt požadovanou informaci poskytne a žadatel pouze namítá její věcnou nesprávnost.
30. Poskytnutí nepravdivé informace správním orgánem přitom nemůže ze své podstaty založit důvodnost žaloby na ochranu proti nečinnosti. Přestože totiž správní orgán poskytne požadovanou, třebaže i nepravdivou, informaci, nelze jej považovat za nečinný. Poskytnutí nepravdivé informace může představovat nezákonný zásah správního orgánu. Obranou proti takovému zásahu je však žaloba na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu podle § 82 a násl. s. ř. s. Žalobce je přitom povinen si jeden žalobní typ vymezený v s. ř. s. vybrat; nemůže je navzájem zaměňovat či směšovat. Pokud tedy žalobce podal žalobu na ochranu proti nečinnosti, nemůže současně fakticky požadovat, aby městský soud v tomto řízení přezkoumal skutečnosti, které mají být předmětem řízení o ochraně před nezákonným zásahem (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 5. 2024, č.j. 3 As 153/2023-51, bod 32 a tam uvedenou judikaturu).
31. Soudu proto v tomto řízení nepřísluší posoudit pravdivost poskytnuté informace ani související otázku právní povahy sporného přípisu stěžovatele. Rozhodné je, že žalovaný žalobcovu žádost neponechal nevyřízenou, ale žalobci požadovanou informaci poskytl. Povinnost vydat rozhodnutí o odmítnutí části žádosti nelze dovodit pouze z toho, že žalobce poskytnutou informaci považuje za nepravdivou. Žalovaný proto ke dni rozhodování soudu nebyl nečinný.
Závěr a náklady řízení
32. Na základě shora uvedeného proto soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 81 odst. 3 s. ř. s. zamítl.
33. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem II. a III. podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů nepřísluší. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, avšak nevznikly mu žádné náklady řízení nad rámec běžného výkonu úřední činnosti. Proto mu soud jejich náhradu nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha dne 8. října 2026
JUDr. Ladislav Hejtmánek v. r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje X. X.