Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
62 Az 29/2026 - 43.pdf
PDF · 0 B
No categories available
62 Az 29/2026 - 43
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Hluštíkem, Ph.D. ve věci
žalobce: C. D.
státní příslušnost Moldavská republika
hlášený pobyt: ZZC Vyšní Lhoty, Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty
zastoupeného Mgr. Hanou Bočkovou, advokátkou
sídlem Nádražní 303/3, 702 00 Ostrava
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
Poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2026, č. j. OAM-722/BA-BA02-BA06-ZZC-2026, ve věci mezinárodní ochrany
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Vymezení věci
1. Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2026, č. j. OAM-722/BA-BA02-BA06-ZZC-2026, ve věci mezinárodní ochrany, jímž byla opakovaná žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany podle § 10a odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) a podle čl. 38 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) 1348/2024 ze dne 14. 5. 2024 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v unii a zrušení směrnice 2013/32/EU (dále jen „Nařízení 1348/2024“), zamítnuta jako nepřípustná.
2. Podle žalobce žalovaný nesprávně posoudil podmínky nepřípustnosti žádosti a porušil základní zásady správního řízení. S žádostí se vypořádal pouze formálně. Pokud měl žalovaný za to, že důvodem pro neudělení mezinárodní ochrany a doplňkové ochrany je dřívější žádost, měl tuto dřívější žádost zahrnout do podkladů, což neučinil. Žalobce má za to, že v Moldavsku dnes pramení nesnášenlivost k rusky hovořícím obyvatelům především do přistěhovalců z Ukrajiny. Žalobce v průběhu řízení namítal, že v důsledku války na Ukrajině došlo v Moldavsku k masivnímu přílivu ukrajinských uprchlíků, mezi nimiž panují silně protiruské postoje. Žalovaný však hodnotil převážně jen obecné národnostní složení obyvatel a pominul otázku dopadu přílivu ukrajinských uprchlíků. Ze správního spisu přitom nevyplývá, že by si žalovaný obstaral specifické a aktuální informace k otázce dopadů války na Ukrajině na postavení ruskojazyčných osob v Moldavsku. Rovněž žalovaný nezkoumal, zda se žalobce může v Moldavsku reálně obrátit na policii či jiné státní složky. Napadené rozhodnutí je podle žalobce nepřezkoumatelné. Žalovaný podle žalobce také nedostatečně posoudil otázku možnosti udělení doplňkové ochrany a rodinného života žalobce.
3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout a odkázal na dostačující zdůvodnění v napadeném rozhodnutí. Zdůraznil, že žalobce uvedl stejné důvody v nynější žádosti o mezinárodní ochranu jako v žádosti předchozí. K údajným novým skutečnostem, že bude mít žalobce v Moldavsku problémy, jelikož mluví pouze rusky, žalovaný připomněl, že Rusové patří se 4,1 % k nejpočetnějším národnostním skupinám v Moldavsku a ruštinu jako svůj mateřský jazyk uvádí 9,4 % obyvatel. V hlavním městě Kišiněvě je podíl rusky mluvícího obyvatelstva výrazně vyšší než podíl etnických Rusů v celé zemi. To, že žalobce mluví rusky a z tohoto důvodu by mohl mít problémy, mu objektivně byla známa již v průběhu řízení o první žádosti a měl možnost i povinnost tyto skutečnosti uvést. Nejedná se tedy o nové prvky podle čl. 55 Nařízení 1348/2024.
4. Dále připomněl, že z podkladů rozhodnutí nevyplynula žádná změna v zemi původu žalobce, která by mohla svědčit o reálném nebezpečí vážné újmy nebo pronásledování v zemi původu.
Zjištění z obsahu správních spisů
5. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce byl dne 20. 3. 2025 kontrolován policií, přičemž nedisponoval žádným oprávněním k pobytu na území ČR. Bylo zjištěno, že žalobci bylo dne 2. 5. 2024 uloženo správní vyhoštění na 12 měsíců, které žalobce nerespektoval. Byl proto rozhodnutím ze dne 20. 3. 2025 zajištěn za účelem správního vyhoštění. Dne 26. 3. 2025 požádal žalobce poprvé o udělení mezinárodní ochrany.
6. Při poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu dne 1. 4. 2025 žalobce uvedl, že důvodem žádosti je, že po smrti rodičů mu byl spolu se sestrou odkázán byt, ve kterém bydlela jeho sestra se synovcem a manželkou. Po rozvodu s manželkou chtěl po něm synovec, aby se vzdal dědictví (půlky bytu), což odmítl a byl synovcem napaden spolu s jeho kamarádem. Kamarád byl asi nějaký mafián. Po smrti sestry v roce 2024 se znovu ozval synovec, že pokud se objeví v Moldavsku, že mu zláme nohy.
7. V pohovoru k žádosti o mezinárodní ochranu dne 9. 4. 2025 žalobce dále uvedl, že z Moldavska odjel někdy v květnu 2020, neměl kde bydlet, ačkoli byl vlastníkem části bytu, ve kterém bydlel jeho synovec. Nemohl si najít práci, nebo byla práce špatně ohodnocena. Synovec mu vyhrožuje, že mu ublíží na zdraví. Naposledy mu vyhrožoval, kdy mu oznamoval smrt sestry. Napadení synovcem nikam nehlásil, je mu nepříjemné podávat oznámení na blízkého příbuzného. Zároveň má za to, že by se s tím nic nedělalo a mohlo by se to obrátit proti němu.
8. O této žádosti bylo rozhodnuto rozhodnutím žalovaného ze dne 29. 4. 2025. Proti tomuto rozhodnutí brojil žalobce žalobou, kterou podepsaný soud rozsudkem ze dne 3. 11. 2025, č. j. 62 Az 14/2025-61 zamítl.
9. Následně žalobce požádal opětovně dne 5. 6. 2026 o udělení mezinárodní ochrany, a to opět až poté, co byl kontrolován policií a neměl žádný doklad totožnosti, přičemž bylo zjištěno, že je veden v evidenci SIS s platností do 1. 12. 2030 a byl proto také policií zajištěn.
10. V rámci pohovoru k přípustnosti žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce uvedl, že o mezinárodní ochranu žádá, neboť má problém se synovcem, který mu hrozí, že jej zabije s tím, že uvedl, že tento důvod uváděl již v první žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Následně dodal, že v současnosti bude mít v Moldavsku problémy, protože mluví pouze rusky, neovládá moldavský jazyk, v Moldavsku je mnoho lidí z Ukrajiny a z toho budou vznikat další jeho problémy.
11. Žalovaný v průběhu správního řízení shromáždil informace o politické a bezpečnostní situaci v Moldavsku, a to: OAMP – Základní přehled o zemi ze dne 7. 5. 2025 a OAMP – Situace moldavských občanů vracejících se do země po dlouhém pobytu v zahraničí ze dne 16. 1. 2026 a OAMP – Etnické a národnostní menšiny ze dne 5. 6. 2025.
12. Dne 12. 8. 2026 rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím.
13. Správní orgán zjistil, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je již druhou v pořadí, provedl tedy srovnání tvrzení v nynější a v předchozí žádosti o mezinárodní ochranu. Zjistil, že v rámci první žádosti byly tvrzeným důvodem žádosti žalobce jednak potíže s vlastnictvím domu a jednak výhružky ze strany synovce. Po porovnání nynější žádosti dospěl k závěru, že žalobce uvádí naprosto stejné motivy odchodu z vlasti a neochoty se vrátit do vlasti. Ohledně údajně nové skutečnosti, že bude mít žalobce v Moldavsku problémy, protože mluví rusky jednak připomněl, že Rusové patří se 4,1 % k nejpočetnějším národnostním skupinám v Moldavsku a ruštinu jako svůj mateřský jazyk uvádí 9,4 % obyvatel. V hlavním městě Kišiněvě je podíl rusky mluvícího obyvatelstva výrazně vyšší než podíl etnických Rusů v celé zemi. To, že žalobce mluví rusky a z tohoto důvodu by mohl mít problémy, mu objektivně byla známa již v průběhu řízení o první žádosti a měl možnost i povinnost tyto skutečnosti uvést. Nejedná se tedy o nové prvky podle čl. 55 Nařízení 1348/2024.
14. Nadto žalovaný s ohledem na podklady rozhodnutí uzavřel, že v Moldavsku nedošlo od doby, kdy byla meritorně posuzována předchozí žádost žalobce k žádné změně, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu čl. 55 Nařízení 1348/2024.
Posouzení věci krajským soudem
15. Krajský soud přezkoumal v mezích žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci soud rozhodl u ústního jednání dne 9. 10. 2026.
16. Věc soud posoudil optikou žalobních námitek a dospěl k závěru, že žaloba důvodná není.
17. Předně soud konstatuje, že rozhodnutí ve věci bylo vydáno dne 12. 8. 2026 a s ohledem na čl.II, přechodných ustanovení zákona č. 314/2025 Sb., soud bude věc posuzovat podle zákona o azylu ve znění účinném od 12. 6. 2026, a to včetně pravidel pro soudní přezkum.
18. Ačkoli bylo věcně rozhodnuto o zamítnutí žádosti žalobce, byla žádost zamítnuta jako nepřípustná ve smyslu čl. 38 Nařízení 1348/2024 a v souladu s § 10a odst. 1 zákona o azylu s ohledem na to, že se v případě žalobce jednalo o opakovanou žádost o mezinárodní ochranu.
19. Krajský soud má za to, že na případ žalobce je i nadále plně relevantní a využitelná judikatura NSS vztahující se k řízení o opakované žádosti o mezinárodní ochranu podle zákona o azylu ve znění účinném do 11. 6. 2026.
20. Z této judikatury především plyne, že v řízení o opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany musí žalovaný zkoumat, zda žadatel neuvedl nové skutečnosti nebo zjištění relevantní pro udělení azylu, které nemohl uplatnit v předchozím řízení (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011 - 96). Platí přitom, že „pokud žadatel neuvedl všechny důvody své žádosti o udělení mezinárodní ochrany, jedná se o skutečnost přičitatelnou pouze jemu, a nelze akceptovat, že by toto neunesení břemena tvrzení mohl zhojit pomocí podání opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany.“, a dále „institut opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neslouží k upřesňování či skutkovému doplňování předchozí žádosti. Jeho hlavním smyslem a účelem je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího řízení. Zpravidla se přitom může jednat o takové skutečnosti, ke kterým došlo během času“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009 - 65).
21. V citovaném rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011 - 96, dospěl uvedený soud k závěru, že „odůvodnění správního rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany proto musí vždy obsahovat zdůvodněný závěr správního orgánu o tom, že 1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany.“ (shodně argumentoval Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 18. 12. 2013, č. j. 3 Azs 21/2013 - 118).
22. V projednávané věci je zcela zřejmé, že žalobce v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany skutečně uvedl identické důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Pokud se týče údajných obav z toho, že žalobce mluví rusky a jako takový bude mít v Moldavsku problémy, souhlasí předně soud s žalovaným, že se jedná o skutečnost, která žalobci musela být známa již v době podání první žádosti o mezinárodní ochranu, když nevyplynuly žádné relevantní skutečnosti, ze kterých by byla zřejmá podstatná změna okolností v zemi původu žalobce, která by mohla mít vliv na posouzení věci. Bylo tak věcí žalobce, aby uvedené skutečnosti uvedl již při podání první žádosti. Soudu se jeví nyní uváděné skutečnosti, bez ohledu na to, že je soud neposuzuje jako novoty, jako skutečnosti uváděné pouze účelově s cílem odvrátit pro žalobce nepříznivé rozhodnutí a s ním spojení následky. Podle krajského soudu tedy nebyly naplněny podmínky pro věcné posouzení opakované žádosti.
23. Nad rámec uvedeného krajský soud podotýká, že na uvedeném nic nemění ani doplnění žalobních tvrzení ze strany zástupkyně žalobce ze dne 7. 10. 2026, když změny v jednacím řádu Parlamentu Moldavska jen stěží mohou s ohledem na azylový příběh žalobce představovat jakoukoli relevantní novou skutečnost týkající se změn v zemi původu žalobce, která by snad, byť teoreticky, mohla mít vliv na posouzení projednávané věci.
24. Krajský soud dále uvádí, že nemá za důvodnou námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Na rozdíl od žalobce má soud za to, že z napadeného rozhodnutí je zcela zřejmé a srozumitelné, jakými úvahami se žalovaný při svém rozhodování řídil.
25. Krajský soud nemůže odhlédnout od pobytové historie žalobce a jeho přístupu k (ne)respektování právních předpisů ČR. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce pobýval jak před podáním první, tak také druhé žádosti o udělení mezinárodní ochrany na území ČR bez platného oprávnění k pobytu. Takový pobyt rozhodně nelze kvalifikovat ve prospěch žalobce a už vůbec ne ve prospěch jakéhokoli z důvodu pro udělení mezinárodní ochraně v jakékoli formě.
26. Nad rámec soud podotýká, že z podkladů rozhodnutí vyplývá, že moldavští občané mohou využít legální prostředky na ochranu svých práv, dále že Moldavsko po posledních prezidentských volbách spolu s aktivitami spojenými s žádostí země o vstup do EU posílilo právní stát, včetně reformy policie a reformy soudnictví. Funkční je také veřejný ochránce práv.
27. Krajský soud tedy uzavírá, že neshledal žádnou z uplatněných žalobních námitek důvodnou.
Závěr a náklady řízení
28. Jelikož soud žalobní námitky důvodnými neshledal, žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
29. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce v řízení úspěšný nebyl a žalovanému nad rámec jeho úřední činnosti žádné náklady nevznikly. Soud tedy výrokem II. tohoto rozsudku žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.
Ostrava 9. října 2026
JUDr. Petr Hluštík, Ph. D.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje I.Ch.