Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

41 A 33/2026 - 23

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem ve věci

žalobce:

M. A., narozen X

státní příslušník Syrské arabské republiky

bytem Zařízení pro zajištění cizinců, Balková 1, 331 65 Tis u Blatna

zastoupen advokátem Mgr. Tomášem Verčimákem

sídlem Dřevná 382/2, 128 00 Praha 2

proti

žalované:

Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje

sídlem Masarykova 930/27, 400 01 Ústí nad Labem

o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. KRPU-116101-45/ČJ-2026-040022-SV-ZZC ze dne 4. 9. 2026

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Rozhodnutím ze dne 13. 6. 2026 žalovaná podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, (dále jen „“) ve spojení s téhož zákona zajistila žalobce za účelem správního vyhoštění. Současně žalovaná podle zákona o pobytu cizinců stanovila dobu trvání zajištění na devadesát dnů od okamžiku omezení osobní svobody, který nastal dne 11. 6. 2026 ve 12:45 hodin.

2. Následně žalovaná rozhodnutím ze dne 4. 9. 2026, které je předmětem soudního přezkumu v této věci, prodloužila dobu trvání žalobcova zajištění za účelem správního vyhoštění o šedesát dnů od uplynutí doby trvání zajištění stanovené rozhodnutím ze dne 13. 6. 2026, která končí k datu 8. 9. 2026.

Žaloba

3. V žalobě žalobce namítal, že k realizaci jeho vyhoštění nemůže dojít, neboť byl nesprávně poučen o lhůtě k podání žádosti o mezinárodní ochranu. Tato žádost ze dne 21. 8. 2026 byla vyhodnocena jako opožděná. Podle žalobce je však třeba na jeho žádost hledět jako na včasnou – podanou v náhradní lhůtě, a to s ohledem na ústavně garantované právo právní jistoty. Zdůraznil, že k vyhoštění nemůže dojít vzhledem k zásadě non refoulement, neboť bezpečnost země původu musí být v plném rozsahu meritorně přezkoumána v řízení o mezinárodní ochraně.

4. Žalovaná podle žalobce nijak nezkoumala možnosti alternativních opatření k zajištění. Podotkl, že se jedná o zásadní vady zjišťování skutkových okolností, které mohly (a měly) významný dopad na zákonnost napadeného rozhodnutí. Podle žalobce je v tomto ohledu napadené rozhodnutí ryze formalistické. Žalobce konstatoval, že v napadeném rozhodnutí není přezkoumatelně odůvodněno, jaká by měla být výše případné jistoty a proč žalovaná dospěla k předpokládané další době zajištění šedesát dnů, resp. proč nepřijala mírnější opatření.

5. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil.

Vyjádření žalované k žalobě

6. Žalovaná ve svém vyjádření konstatovala, že žalobce naplnil důvody zajištění. Zdůraznila, že nebylo možné využít opatření podle § 123b zákona o pobytu cizinců. Připomněla, že v napadeném rozhodnutí popsala nebezpečí, že by žalobce mohl mařit nebo ztěžovat výkon správního vyhoštění a naplnil i riziko útěku. Žalovaná odmítla, že by žalobcova žádost ze dne 21. 8. 2026 byla posouzena jako opožděná v důsledku jejího nesprávného poučení. Podotkla, že žalobce byl dne 13. 6. 2026 řádně poučen o možnosti požádat o mezinárodní ochranu a o důsledcích uplynutí sedmidenní lhůty podle , o azylu, (dále jen „“). Žalobcovu pozdější žádost o mezinárodní ochranu žalovaná předala Ministerstvu vnitra, které ji následně posoudil z hlediska . Tento postup byl podle žalované v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 20. 6. 2019, č. j. -37). Dodala, že žalobce kromě vycestování za prací nikdy neuváděl žádné jiné důvody, které by byly podřaditelné pod zákona o pobytu cizinců. Při posuzování zvláštních opatření žalovaná vycházela z podrobného odůvodnění rozhodnutí o zajištění, neboť nedošlo ke změně stavu. Podle žalované byla dostatečně odůvodněna i délka prodloužení zajištění. Poznamenala, že příprava realizace správního vyhoštění aktivně pokračuje. Žalovaná uzavřela, že postupovala v souladu s právními předpisy a rozhodnutí náležitě odůvodnila. Navrhla, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

Posouzení věci soudem

7. Nejprve se soud zaměřil na namítanou nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, kterou žalobce spatřoval v tom, že v napadeném rozhodnutí není přezkoumatelně odůvodněno, jaká by měla být výše případné jistoty a proč žalovaná dospěla k předpokládané další době zajištění šedesát dnů, resp. proč nepřijala mírnější opatření.

8. K těmto námitkám soud předně připomíná, že napadeným rozhodnutím byla prodloužena doba trvání zajištění nad rámec doby původně stanovené v rozhodnutí o zajištění ze dne 13. 6. 2026. Ve zmíněném rozhodnutí se žalovaná podrobně popsala skutkové okolnosti žalobcova případu i své úvahy, které ji vedly k závěru, že je namístě žalobce zajistit. Řádně se v něm zabývala také možností uložení zvláštních opatření za účelem vycestování podle § 123b zákona o pobytu cizinců, a to na stranách 4 a 5. Vysvětlila, že tato zvláštní opatření nelze použít, neboť žalobce nemá v České republice rodinné, sociální ani pracovní vazby, nemá zde zajištěno ubytování ani jiné zázemí, sám uvedl, že zde nikoho nezná, což významně snižuje předpoklad, že by plnil povinnosti vyplývající z případně uložených zvláštních opatření. Současně žalovaná uvedla, že žalobce nemá dostatek finančních prostředků k návratu do země původu a výslovně deklaroval, že se do Sýrie vrátit nechce, což svědčí o nízké motivaci dobrovolně splnit povinnost vycestovat. Dále upozornila na žalobcovo chování (opakované nelegální překračování státních hranic, využívání převaděčských sítí a nerespektování rozhodnutí orgánů jiných států), které podle žalované zakládá důvodnou obavu, že by uložená zvláštní opatření vědomě porušoval a vyhýbal se jejich plnění. Žalovaná shrnula, že zvláštní opatření za účelem vycestování by byla neúčinná a nevedla by k realizaci správního vyhoštění, a proto jejich uložení nepovažovala za dostačující alternativu k zajištění. Vedle toho žalovaná poukázala na § 123b odst. 5 zákona o pobytu cizinců a zdůraznila, že žalobcovým cílem je dostat se do Německa a s ohledem na jeho dosavadní jednání nelze vyloučit, že by se o neoprávněný vstup na území jiného členského státu pokusil opakovaně.

9. V napadeném rozhodnutí žalovaná na právě citované rozhodnutí ze dne 13. 6. 2026 odkázala mimo jiné s tím, že v něm podrobně odůvodnila neuložení zvláštních opatření za účelem vycestování. Soud sice považuje za vhodnější, aby žalovaná své závěry týkající se důvodů zajištění a možností uložení zvláštních opatření podle § 123b zákona o pobytu cizinců vtělila i do odůvodnění rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění, nicméně v nyní řešené věci neshledal, že by odkaz na předchozí rozhodnutí představoval vadu, pro kterou by bylo třeba napadené rozhodnutí zrušit. Soud zdůrazňuje, že v období od vydání rozhodnutí o zajištění (ze dne 13. 6. 2026) do vydání napadeného rozhodnutí (ze dne 4. 9. 2026) nedošlo k žádným změnám skutkových okolností relevantních pro zvláštní opatření za účelem vycestování a o žádné takové změně se nezmínil ani žalobce v žalobě. Za této procesní situace pokládá soud odůvodnění napadeného rozhodnutí formou odkazu na předchozí rozhodnutí ze dne 13. 6. 2026 za dostatečné a nikoli formalistické.

10. Odůvodnění délky prodloužení zajištění (o šedesát dnů) žalovaná uvedla na straně 3 napadeného rozhodnutí. Popsala, že ověřování žalobcovy totožnosti trvalo od 9. 7. 2026 do 3. 9. 2026, což dokládá časovou náročnost úkonů prováděných zahraničními orgány, jejichž délku nemůže ovlivnit. Nyní pokračuje proces směřující k vydání náhradního cestovního dokladu. Po vydání náhradního cestovního dokladu bude třeba zkoordinovat žalobcovo převzetí, zajistit leteckou přepravu a s příslušnými syrskými orgány sjednat podmínky a termín žalobcova předání. Právě s ohledem na dobu, kterou zabrala procedura ověření žalobcovy totožnosti u syrských orgánů, a na nutnost vydání náhradního cestovního dokladu, zajištění eskortního návratu a koordinaci žalobcova převzatí orgány cílového státu dospěla žalovaná k závěru, že prodloužení zajištění o šedesát dnů je přiměřené okolnostem daného případu. Dodala, že kratší prodloužení zajištění by neposkytovalo dostatečný časový prostor k dokončení všech nezbytných úkonů. Toto odůvodnění shledal soud dostačujícím a odpovídajícím požadavkům rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 10. 2011, č. j. -79. S ohledem na složitost komunikace se syrskými orgány pokládá soud stanovenou dobu prodloužení zajištění za přiměřenou.

11. Soud nezjistil ani žádné jiné nedostatky odůvodnění napadeného rozhodnutí, které by mohly vyvolat jeho nepřezkoumatelnost. Soud dodává, že zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám, kdy pro nedostatek důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. -45, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. -64). Taková situace však v nyní řešené věci nenastala a napadené rozhodnutí nepřezkoumatelností netrpí.

12. Podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců platí, že Policie [České republiky] je oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění nebo trestu vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie, Islandskou republikou, Lichtenštejnským knížectvím, Norským královstvím nebo Švýcarskou konfederací zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud je nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění nebo je zde riziko útěku; ustanovení § 129 odst. 4 se použije obdobně.

13. Soud konstatuje, že žalobce je cizincem starším 15 let, jemuž bylo pravomocně uloženo správní vyhoštění. Žalovaná rovněž v rozhodnutí o zajištění ze dne 13. 6. 2026 dostatečně vysvětlila, proč žalobcovo vyhoštění do Sýrie pokládá za možné, a v napadeném rozhodnutí popsala, proč je považuje za reálné v době stanovené v napadeném rozhodnutí. Podmínky pro zajištění stanovené v § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců tak byly splněny.

14. Podle § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců platí, že zvláštním opatřením za účelem vycestování cizince z území nebo z území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „zvláštní opatření za účelem vycestování“) je

a) povinnost cizince oznámit policii adresu místa pobytu, zdržovat se tam, každou jeho změnu oznámit následující pracovní den policii a ve stanovené době se na adrese místa pobytu zdržovat za účelem provedení pobytové kontroly,

b) složení peněžních prostředků ve volně směnitelné měně ve výši předpokládaných nákladů spojených se správním vyhoštěním (dále jen „finanční záruka“) cizincem, kterému je zvláštní opatření za účelem vycestování uloženo; peněžní prostředky za cizince může složit státní občan České republiky nebo cizinec s povoleným dlouhodobým anebo trvalým pobytem na území (dále jen „složitel“),

c) povinnost cizince osobně se hlásit policii v době policií stanovené, nebo

d) povinnost cizince zdržovat se v místě určeném policií a ve stanovené době být v tomto místě přítomen za účelem provedení pobytové kontroly.

15. Z § 123b odst. 5 zákona o pobytu cizinců vyplývá, že policie zvláštní opatření za účelem vycestování neuloží, jde-li o nezletilého cizince bez doprovodu nebo o cizince, u nějž je zjevné, že má v úmyslu neoprávněně vstoupit na území jiného smluvního státu.

16. V nyní řešené věci žalovaná postupovala v souladu s požadavky plynoucími z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2011, č. j. -9, č. 2467/2012 Sb. NSS, neboť se možností uložení zvláštních opatření zabývala. Soud nemá pochybnosti o tom, že byly splněny podmínky § 123b odst. 5 zákona o pobytu cizinců. Žalobce totiž opakovaně neoprávněně překročil státní hranice (bez platného cestovního dokladu a příslušného oprávnění ke vstupu a pobytu) a jednoznačně projevil vůli po propuštění ze zajištění vycestovat do Německa, aby tam požádal o azyl a mohl tam pracovat. To uvedl jak při podání vysvětlení dne 11. 6. 2062, tak při výslechu dne 12. 6. 2026. Z toho je zřejmé, že žalobce má v úmyslu neoprávněně vstoupit na území jiného smluvního státu (Německa). Zvláštní opatření za účelem vycestování mu proto nelze uložit. Za dané situace by bylo nadbytečné, aby žalovaná ve svých rozhodnutích popisovala, jak dospěla k výši finanční záruky, kterou po žalobci požadovala složit jako zvláštní opatření podle § 123b odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců.

17. Jak již soud uvedl výše, žalovaná se i přesto podrobně zabývala jednotlivými zvláštními opatřeními za účelem vycestování a v rozhodnutí o zajištění ze dne 13. 6. 2026 vysvětlila, proč je žalobci nelze uložit. S příslušnými závěry žalované se soud ztotožňuje. Z výpovědi samotného žalobce totiž jednoznačně vyplynulo, že nemá v České republice rodinné, sociální ani pracovní vazby, ubytování ani jiné zázemí, nikoho zde nezná a nemá dostatek finančních prostředků. Soud tak souhlasí se žalovanou, že zvláštní opatření za účelem vycestování by v žalobcově případě byla neúčinná.

18. Dále se soud zabýval námitkou nesprávného poučení o lhůtě k podání žádosti o mezinárodní ochranu. Soud zjistil, že žalobce byl o možnosti požádat o mezinárodní ochranu poučen hned dvakrát. Toto poučení, včetně sedmidenní lhůty pro podání žádosti, je součástí rozhodnutí o správním vyhoštění, tj. rozhodnutí žalované ze dne 13. 6. 2026, které žalobce převzal téhož dne a které mu do arabského jazyka přetlumočil W. M. Převzetí tohoto rozhodnutí žalobce podepsal na jeho stejnopis založený ve správním spisu. Téhož dne (13. 6. 2026) byla žalobci přetlumočena také informace o možnosti požádat o mezinárodní ochranu ze dne 13. 6. 2026, obsahující rovněž údaj o sedmidenní lhůtě k podání žádosti, počítané od 13. 6. 2026, a to včetně varování, že uplynutím sedmi dnů žalobcovo oprávnění požádat o mezinárodní ochranu zaniká. Také tento dokument žalobce podepsal.

19. Soud proto nemá žádné pochybnosti o tom, že žalobce byl ze strany žalované řádně poučen o možnosti požádat o mezinárodní ochranu a o lhůtě, ve které tak může učinit. Tato lhůta uplynula dne 20. 6. 2026. Pokud žalobce požádal o mezinárodní ochranu až dne 21. 8. 2026, jde to výhradně k jeho tíži. Žalovaná totiž v tomto ohledu nijak nepochybila.

20. S ohledem na zjevnou opožděnost žalobcovy žádosti o mezinárodní ochranu, která byla zaviněna výhradně jím samotným, není důvodná ani žalobcova námitka, že vzhledem k zásadě non refoulement musí být bezpečnost země jeho původu přezkoumána v řízení o mezinárodní ochraně. K otázce bezpečnosti Sýrie soud dodává, že sám žalobce vypověděl, že v Sýrii nemá žádné problémy, není ohrožen na životě, nehrozí mu tam mučení, nelidské či ponižující zacházení, držení v otroctví nebo nevolnictví, výkon nucených nebo povinných prací ani zbavení svobody. Potvrdil, že je mu v Sýrii zajištěno právo na bezpečnost, zaručena právní ochrana a má tam možnost, aby jeho záležitosti byly projednány řádným, nezávislým a nestranným soudem. Podle informací, které měl žalobce od rodičů, v oblasti Sýrie, kde bydlí, neprobíhá žádný válečný konflikt. Lze tedy shrnout, že sám žalobce se v případě návratu do Sýrie necítil jakkoli ohrožen, pouze se tam nechce vrátit, a to zjevně z ekonomických důvodů.

21. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že neshledal namítaná porušení právních předpisů a napadené rozhodnutí považuje za dostatečně odůvodněné (tudíž přezkoumatelné) i zákonné. Žalovaná při svém rozhodování zohlednila i žalobcovu individuální situaci. Soud tedy vyhodnotil žalobu jako nedůvodnou, a proto ji podle , , (dále jen „“) zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle věty první Žalobce neměl ve věci úspěch a procesně úspěšné žalované žádné náklady nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly, ani jejich náhradu nepožadovala, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ústí nad Labem 19. října 2026

Ing. Mgr. Martin Jakub Brus v. r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.