Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
31 Ad 1/2026 - 55.pdf
PDF · 0 B
No categories available
31 Ad 1/2026 - 55
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Terezy Matuškové, v právní věci
žalobců: a) I. A.,
bytem X
b) M. B.,
bytem X
c) P. D.,
bytem X
d) V. G.,
bytem X
e) Ing. K. H.,
bytem X
f) J. H.,
bytem X
g) M. J,
bytem X
h) M. K.,
bytem X
ch) Ing. K. K.,
bytem X
i) M. N.,
bytem X
j) P. O.,
bytem X
k) M. P.,
bytem X
l) J. P.,
bytem X
m) R. R.,
bytem X
n) A. Š.,
bytem X
o) Bc. R. Š.,
bytem X
p) M. T.,
bytem X
žalobci a) až p) zastoupeni advokátkou Mgr. Ing. Lindou Švancarovou
sídlem Kobližná 19, 602 00 Brno
proti
žalovanému: ředitel Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje
sídlem Zubatého 1, Brno
v řízení o žalobách
žalobce a) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2025, č. j. HSBM-5616-8/2025,
žalobce b) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2025, č. j. HSBM-5611-8/2025,
žalobce c) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2025, č. j. HSBM-5608-8/2025,
žalobce d) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2025, č. j. HSBM-5599-8/2025,
žalobce e) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2025, č. j. HSBM-5595-8/2025,
žalobce f) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2025, č. j. HSBM-5591-8/2025,
žalobce g) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2025, č. j. HSBM-5587-8/2025,
žalobce h) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2025, č. j. HSBM-5583-8/2025,
žalobce ch) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2025, č. j. HSBM-5580-8/2025,
žalobce i) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2025, č. j. HSBM-5565-8/2025,
žalobce j) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2025, č. j. HSBM-5561-8/2025,
žalobce k) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2025, č. j. HSBM-5557-8/2025,
žalobce l) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2025, č. j. HSBM-5550-8/2025,
žalobce m) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2025, č. j. HSBM-5545-8/2025,
žalobce n) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2025, č. j. HSBM-5533-8/2025,
žalobce o) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2025, č. j. HSBM-5530-8/2025,
žalobce p) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2025, č. j. HSBM-5529-8/2025,
takto:
I. Rozhodnutí ředitele Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje ze dne 12. 11. 2025, č. j. HSBM-5616-8/2025, č. j. HSBM-5611-8/2025, č. j. HSBM-5608-8/2025, č. j. HSBM-5599-8/2025, č. j. HSBM-5595-8/2025, č. j. HSBM-5591-8/2025, č. j. HSBM-5587-8/2025, č. j. HSBM-5583-8/2025, č. j. HSBM-5580-8/2025, č. j. HSBM-5565-8/2025, č. j. HSBM-5561-8/2025, č. j. HSBM-5557-8/2025, č. j. HSBM-5550-8/2025, č. j. HSBM-5545-8/2025, č. j. HSBM-5533-8/2025, č. j. HSBM-5530-8/2025, č. j. HSBM-5529-8/2025, a usnesení ředitelky kanceláře ředitele Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje ze dne 21. 7. 2025, č. j. HSBM-3827-4/2025, č. j. HSBM-3833-4/2025, č. j. HSBM-3836-4/2025, č. j. HSBM-3843-4/2025, č. j. HSBM-3849-4/2025, č. j. HSBM-3853-4/2025, č. j. HSBM-3858-4/2025, č. j. HSBM-3863-4/2025, č. j. HSBM-3867-4/2025, č. j. HSBM-3878-4/2025, č. j. HSBM-3883-4/2025, č. j. HSBM-3887-4/2025, č. j. HSBM-3894-4/2025, č. j. HSBM-3899-4/2025, č. j. HSBM-3912-4/2025, č. j. HSBM-3915-4/2025, č. j. HSBM-3917-4/2025, se ruší a věci se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit každému ze žalobců náhradu nákladů řízení ve výši 7 482 Kč (celkem 127 194 Kč), a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. Ing. Lindy Švancarové.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. V projednávané věci je předmětem přezkumu, zda správní orgány správně posoudily žádosti žalobců o doplatky služebního příjmu jako zjevně právně nepřípustná podání.
2. Žalobci se u ředitelky kanceláře ředitele Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje (dále „správní orgán I. stupně“) domáhali vydání rozhodnutí ve věci doplatků služebního platu a peněžitých nároků ze služebního poměru z důvodu opakovaně nařizované pohotovosti v rozporu se zákonnými podmínkami s odkazem na § 62 zákona č. 361/2003 Sb. , o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále „zákon o služebním poměru “). Usneseními správního orgánu I. stupně ze dne 21. 7. 2025, č. j. HSBM-3827-4/2025, č. j. HSBM-3833-4/2025, č. j. HSBM-3836-4/2025, č. j. HSBM-3843-4/2025, č. j. HSBM-3849-4/2025, č. j. HSBM-3853-4/2025, č. j. HSBM-3858-4/2025, č. j. HSBM-3863-4/2025, č. j. HSBM-3867-4/2025, č. j. HSBM-3878-4/2025, č. j. HSBM-3883-4/2025, č. j. HSBM-3887-4/2025, č. j. HSBM-3894-4/2025, č. j. HSBM-3899-4/2025, č. j. HSBM-3912-4/2025, č. j. HSBM-3915-4/2025, a č. j. HSBM-3917-4/2025, byla řízení o žádostech zastavena podle § 179 zákona o služebním poměru ve spojení s § 66 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. , správního řádu , pro zjevnou právní nepřípustnost. Podle správního orgánu I. stupně byla služební pohotovost nařizována v souladu se zákonem (§ 53 odst. 5 zákona o služebním poměru). Služební funkcionář je vázán obecně závaznými právními předpisy, proto nemohl změnit výši odměny za služební pohotovost ani přiznat příslušníkovi za dobu služební pohotovosti služební příjem.
3. Proti usnesením správního orgánu I. stupně podali žalobci odvolání, v nichž zpochybňovali závěr o zjevné právní nepřípustnosti žádostí. Odůvodnění usnesení podle nich obsahují meritorní posouzení žádostí, což v případě zastavení řízení nelze akceptovat.
4. Žalovaný napadenými rozhodnutími odvolání zamítl a prvostupňová rozhodnutí potvrdil. Měl za to, že nebyl prostor pro dokazování, neboť veškeré povinnosti žalobců, za něž nárokovali doplatek služebního příjmu, vyplývají z právní úpravy.
II. Žaloba
5. Žalobci tvrdí, že byli na svých právech zkráceni tím, že jim správní orgány odepřely věcné projednání jejich peněžitých nároků ze služebního poměru a řízení zastavily pro údajnou „zjevnou právní nepřípustnost“.
6. Podané žádosti splňují veškeré zákonné náležitosti, jsou právně relevantní, věcně určité a nelze je považovat za bezpředmětné nebo zjevně právně nepřípustné. Zjevná právní nepřípustnost musí být patrná na první pohled ze samotné žádosti. Správní orgán I. stupně žádosti posuzoval de facto věcně. Dospěl k závěru, že žádosti jsou nedůvodné z hmotněprávního hlediska. V takovém případě měl o žádostech rozhodnout meritorně a žádosti zamítnout.
7. Doba označená jako služební pohotovost měla materiálně povahu výkonu služby, resp. se výkonu služby blížila. Nešlo tedy o žádost „právně nemožnou“, nýbrž o spor o správnou interpretaci zákona o služebním poměru. Správní orgány měly zjistit, zda povinnost trvalé přítomnosti na služebně a povinnost velmi krátké reakční doby (doba výjezdu do 2 minut), včetně případné četnosti aktivací, povinnosti úkonů navazujících na výjezdy, noční režimy, povinné kontroly aj. ve skutečnosti nezakládá stav, v němž volný čas v podstatě neexistuje a režim služební pohotovosti se v podstatných rysech obsahově shoduje s režimem výkonu služby. Místo toho správní orgány formalisticky uzavřely, že „vše je ze zákona pohotovost“ a skutkový stav blíže nezjišťovaly. Přestože určité povinnosti plynou z právního předpisu (např. reakční doba), stále mohou existovat povinnosti, které obsahově naplní režim výkonu služby. Bez dokazování nebylo možné učinit závěr o nepřípustnosti ani o nedůvodnosti nároků.
8. I pokud žalobci v podání použili pojmosloví „nařizovaná pohotovost“ či odkazovali na § 62 zákona o služebním poměru, měly správní orgány jejich podání posoudit podle skutečného obsahu a dovodit, že žalobcům jde o uplatnění peněžitého nároku. V rámci správních řízení měl být řádně zjištěn skutkový stav a vyhodnocena materiální povaha režimu služební pohotovosti. Zvolený procesní postup vedl k odepření věcného projednání sporu o odměňování, k nepřiměřenému formalismu a k porušení čl. 28 a 36 Listiny základních práv a svobo d.
9. Žalobci navrhli, aby soud napadená rozhodnutí i jim předcházející usnesení správního orgánu I. stupně zrušil a věci vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Na svém procesním postoji setrvali i při jednání soudu, které ve věci proběhlo.
III. Vyjádření žalovaného
10. Žalovaný považuje žaloby za nedůvodné. Příslušníkům nebyla nařizována služební pohotovost podle § 62 zákona o služebním poměru, ale byla jim stanovena služební pohotovost v souladu s § 53 odst. 5 zákona o služebním poměru. Systematičnost a pravidelnost služební pohotovosti vyplývá přímo ze zákona. Neobstojí tak tvrzení žalobců o nezákonném nařizování služební pohotovosti. V době služební pohotovosti na služebně nejsou příslušníkům nařizovány žádné služební povinnosti kromě připravenosti k výjezdu. Připravenost k výjezdu však nelze ztotožňovat s výkonem služby. Za dobu služební pohotovosti na služebně náležela příslušníkům odměna za služební pohotovost, která vyplývá z § 126 odst. 1 zákona o služebním poměru. Směny v délce 24 hodin byly příslušníkům plánovány v souladu s platnou právní úpravou. Žalobci tedy ve svých žádostech požadovali plnění, pro které neexistuje zákonný základ. V tom žalovaný spatřoval zjevnou právní nepřípustnost žádosti.
11. Služební funkcionář je povinen náležitě vysvětlit, v čem spočívá zjevná právní nepřípustnost. Konstatování, že žalobcům nebyla nařizována služební pohotovost podle § 62 zákona o služebním poměru, nýbrž podle § 53 odst. 5 zákona o služebním poměru, a vysvětlení rozdílu obou ustanovení je nutnou náležitostí odůvodnění. Nelze jej ztotožňovat s věcným posouzením řešené otázky.
12. „Žádost o doplatek“ zákon o služebním poměru nezná. Pokud šlo žalobcům o právní kvalifikaci, byli povinni spornou otázku v žádostech dostatečně určitě popsat. To žalobci neučinili a ani ke svým tvrzením nenavrhli důkazy. Povinnost zjistit stav věci v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí, má služební funkcionář tehdy, jsou-li o skutkovém stavu důvodné pochybnosti. Ze žádostí žalobců nevyplynuly žádné skutečnosti, které by důvodně zpochybňovaly zákonnost nařízené pohotovosti nebo které by zpochybnily řádné odměnění za nařízenou pohotovost či službu přesčas.
13. Správní orgány posuzovaly žádosti podle jejich obsahu. Žalobci byli od počátku zastoupeni advokátkou, proto bylo možné předpokládat dostatečnou specifikaci předmětu žádosti, resp. přesnost při označení relevantních ustanovení právních předpisů. Správní orgány nemohou předmět žádostí rozšiřovat, měnit ani dotvářet podle svého uvážení, aby o něm mohlo být rozhodováno, jak si přejí žalobci. Nepřesně či chybně specifikovaný předmět žádostí nelze klást za vinu služebnímu funkcionáři.
14. Zastavení řízení představuje malý zásah do právní sféry žalobců. Nic jim nebrání podat nové žádosti, v nichž dostatečně specifikují předmět řízení, svá tvrzení argumentačně podpoří a navrhnou důkazy. Poté se služební funkcionář bude moci žádostmi zabývat věcně.
15. Navrhl žaloby zamítnout. Na svém procesním postoji setrval i při jednání soudu, které ve věci proběhlo.
IV. Posouzení věci
16. Žaloby jsou důvodné.
17. V nyní projednávané věci je klíčové, zda žádosti o doplatek příjmů byly zjevně právně nepřípustnými podáními a správní orgány mohly řízení o nich zastavit bez věcného projednání.
18. Podle § 179 zákona o služebním poměru služební funkcionář řízení zastaví, jestliže účastník vzal svou žádost zpět, účastník v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení, byla podána žádost zjevně právně nepřípustná nebo se žádost stala zjevně bezpředmětnou. Řízení, které bylo zahájeno z podnětu bezpečnostního sboru, se zastaví, jestliže odpadl jeho důvod. Citované usnesení odpovídá úpravě obsažené v § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu podle níž řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže byla podána žádost zjevně právně nepřípustná.
19. Z § 45 odst. 3 správního řádu plyne, že žádost nesmí být zjevně právně nepřípustná. Takovou žádost správní orgán neprojednává a řízení zastaví (§ 66 ). Usnesení se oznamuje účastníkům, kteří byli o zahájení řízení uvědoměni.
20. „Zjevná právní nepřípustnost“ představuje neurčitý právní pojem, který je nutno vykládat restriktivním způsobem. Za zjevně právně nepřípustnou lze považovat pouze takovou žádost, u které je již na první pohled zřejmé, že jí nelze vyhovět (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 11. 2007, č. j. 2 As 74/2007 -55). Ustanovení § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu se uplatní pouze v případech, kdy je právní nepřípustnost žádosti skutečně patrná ze samotné žádosti, již po jejím prvním posouzení bez toho, že by pro ověření této nepřípustnosti muselo být prováděno zjišťování skutečností a dokazování či složitá interpretace a další úkony (Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D.: Správní řád . Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 335–336). Kromě toho, že je nepřípustnost žádosti zjevná, musí jít i o nepřípustnost právní. Musí tedy existovat ustanovení právního předpisu, které brání žádosti vyhovět. Smyslem „zjevné právní nepřípustnosti“ totiž je, aby se správní orgán takovou žádostí nemusel po věcné stránce zabývat, neboť by to bylo zjevně bezpředmětné a výsledek řízení by byl stejný. Zpravidla půjde o žádost domáhající se něčeho, co zcela evidentně není možné, ať už fakticky, nebo právně.
21. Správní orgány založily zjevnou právní nepřípustnost žádostí na tom, že žalobci nárok na doplatek služebního příjmu z důvodu opakovaně nezákonně nařizované služební pohotovosti odvozovali z § 62 zákona o služebním poměru, nicméně podle správních orgánů byla pohotovost nařizována podle § 53 odst. 5 zákona o služebním poměru. Pominuly však, že povinností správních orgánů je posuzovat podání podle jeho skutečného obsahu, bez ohledu na to, jak je označeno (§ 37 odst. 1 správního řádu ). Zjevná právní nepřípustnost tedy nemohla spočívat v tom, že žalobci odkázali na nesprávné ustanovení právního předpisu, z něhož nárok na doplatek služebního příjmu dovozovali. Pokud správní orgány vykládaly hmotněprávní úpravu, zákonný důvod pro zastavení řízení nemohl být naplněn (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 3 Ads 95/2018 -58).
22. Správní orgány tedy pochybily, pokud žádosti žalobců považovaly za zjevně právně nepřípustná podání ve smyslu § 179 zákona o služebním poměru, resp. § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu . Nešlo o nepřípustnost zjevnou (obsáhlost odůvodnění správních rozhodnutí nasvědčuje tomu, že nepřípustnost žádostí nebyla zřejmá na první pohled, ale správní orgány k ní dospěly až sofistikovanou právní úvahou), ani o nepřípustnost právní (neexistuje ustanovení právního předpisu, které by najisto, bez nutnosti dalšího zkoumání, vylučovalo vyhovět podaným žádostem). Rozlišování mezi procesním ukončením řízení a věcným posouzením žádosti přitom není samoúčelné. Zastaví-li správní orgán řízení, nerozhoduje tím o podané žádosti meritorně (neposuzuje žádost z hlediska hmotného práva) a jeho rozhodnutí zakládá výlučně na aplikaci procesních norem; takové rozhodnutí nevytváří překážku věci rozhodnuté. Oproti tomu při meritorním posouzení žádosti dochází k věcnému přezkumu důvodů pro vyhovění, resp. nevyhovění žádosti; rozhodnutí zasahuje do hmotných práv účastníků řízení a vytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2011, č. j. 5 As 73/2010 -71). To, zda služební pohotovost měla fakticky povahu výkonu služby, vyžaduje věcné posouzení a náležité zjištění skutkového stavu věci. Pokud správní orgány namísto věcného posouzení řízení o žádostech zastavily podle § 179 zákona o služebním poměru, jsou jejich rozhodnutí nezákonná. Ostatně soudu je z úřední činnosti známo, že obdobně formulovanou žádost příslušníka hasičského záchranného sboru správní orgány v jiném případě věcně projednaly (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2025, č. j. 5 As 342/2024 -41, navazující na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 11. 2024, č. j. 57 Ad 1/2023 -131).
23. Soud na rozdíl od žalobců nepovažuje závěry správních orgánů za vnitřně rozporné. Správní orgány založily zjevnou právní nepřípustnost podání na tom, že je žádáno o doplatek podle nepřípustného ustanovení; tomu odpovídal způsob odůvodnění jejich rozhodnutí. Přestože závěr správních orgánů o zjevné právní nepřípustnosti žádostí neobstojí (viz výše), není odůvodnění správních orgánů ve vztahu k závěru, k němuž dospěly, vnitřně rozporné.
24. Namítají-li žalobci, že správní orgány neprovedly dokazování, pak k tomuto postupu nebyly povinny, pokud dospěly k závěru, že šlo o zjevně právně nepřípustná podání. Ve správním řízení, jehož předmětem je zjevně právně nepřípustná žádost, neprobíhá žádné dokazování ani jiné zjišťování a shromažďování podkladů pro rozhodnutí (VEDRAL, Josef. Správní řád . Komentář. 2. vyd. Praha: BOVA POLYGON, 2012, s. 483). Jak však bylo uvedeno výše, správní orgány dokazování v rozsahu uplatněných tvrzení však provést měly, neboť o zjevně právně nepřípustná podání nešlo.
25. Za situace, kdy soud shledal zastavení řízení správními orgány podle § 179 zákona o služebním poměru nezákonným, je předčasné zabývat se námitkami souvisejícími s věcí samou. Otázku oprávněnosti žádostí o doplatek služebního příjmu nejprve posoudí správní orgány. Budou přitom vycházet z toho, že nejprve je třeba řádně zjistit skutkový stav věci (dokazovat oprávněnost uplatněných nároků) a pak žádosti posoudit věcně. Z tohoto důvodu soud ve věci neprováděl žalobci navržené důkazy, neboť jejich provedení musí nejprve v dalším řízení zvážit správní orgány.
V. Závěr a náklady řízení
26. Na základě výše uvedených skutečností soud shledal žaloby důvodnými, a proto postupem podle § 78 odst. 1 s. r. s. zrušil rozhodnutí žalovaného a věci mu vrátil k dalšímu řízení. V nich bude žalovaný vázán právním názorem soudu vyjádřeným výše (§ 78 odst. 5 s. ř. s. s. ř. s. ). Vzhledem k tomu, že nezákonností trpí rovněž rozhodnutí správního orgánu I. stupně, soud současně zrušil podle § 78 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. i prvostupňová usnesení o zastavení řízení.
27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci měli žalobci plný úspěch, proto mají právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení spočívají v zaplacených soudních poplatcích za podání žalob (celkem 51 000 Kč) a z odměny za zastoupení. Soud přiznal zástupkyni žalobců odměnu v souladu s vyčíslením nákladů řízení ze dne 20. 10. 2026 za 3 úkony právní služby při zastupování 17 žalobců podle § 11 odst. 1 písm. a) , d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (příprava a převzetí věcí, sepsání žalob a zastupování žalobců při jednání soudu). Podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu se odměna za společné úkony při zastupování více osob snižuje za druhou osobu o 20 %, za třetí osobu o 40 %, za čtvrtou osobu o 60 % a za pátou a každou další osobu o 80 %. Zároveň je třeba toto ustanovení vykládat tím způsobem, že u každého účastníka se odměna krátí o aritmetický průměr procentních hodnot uvedených v tomto ustanovení v závislosti na počtu účastníků (srov. nález Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2026, sp. zn. III. ÚS 2554/25 ; v nynější věci snížení o 68,2 % na účastníka). Odměna za úkony právní služby tedy činí 3 × 17 × 1 467,53 Kč [§ 7 bod 5 , § 9 odst. 5 , § 12 odst. 4 advokátního tarifu] a paušální náhrada hotových výdajů s těmito úkony spojenými 3 × 450 Kč (§ 13 odst. 3 a 4 advokátního tarifu), celkově 76 194 Kč. Celkově tedy soud přiznal žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 127 194 Kč (každému ze žalobců tedy přísluší odměna ve výši 7 482 Kč). K její úhradě stanovil žalovanému přiměřenou lhůtu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno 20. října 2026
Mgr. Petr Šebek v. r.
předseda senátu