Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Ad 20/2025 - 57

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivonou Šubrtovou ve věci

žalobce: V. E.

proti

žalované: Česká správa sociálního zabezpečení

se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 10. 2025, č. j. X, o změnu výše invalidního důchodu,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 20. 6. 2025, č. j. X (dále také jen „prvostupňové rozhodnutí“), zamítla žádost žalobce o změnu výše invalidního důchodu podle , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zdp) a pro nesplnění podmínek zdp s odůvodněním, že podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 13. 6. 2025 není žalobce invalidní pro invaliditu třetího stupně, ale nadále je invalidní pro invaliditu druhého stupně (z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 55%).

2. Rozhodnutím ze dne 1. 10. 2025, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila prvostupňové rozhodnutí. Uvedla, že opětovně posoudila invaliditu žalobce a v tomto směru odkázala na posudek vypracovaný dne 30. 9. 2025 lékařem IPZS pro námitkové řízení (dále jen „lékař a posudek II. instance“), dle kterého je žalobce invalidní pro invaliditu druhého stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) zdp. Konečná míra poklesu pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce byla tímto posudkem o invaliditě stanovena rovněž ve výši 55 %. Žalovaná v rozhodnutí uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V (duševní poruchy a poruchy chování), položce 7b (poruchy osobnosti – středně těžké postižení) přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. , o posuzování invalidity, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), pro které se stanovuje procentní míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 30-45 %. Lékař II. instance stanovil míru poklesu pracovní schopnosti žalobce na horní hranici 45 % a vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu podle citované vyhlášky tuto hodnotu zvýšil o 10 %, celkově tak činí 55 %.

3. K námitkám žalobce žalovaná uvedla, že rozhodující příčinou jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je psychiatrické onemocnění – porucha osobnosti. Jedná se o středně těžké postižení s podstatným omezením pracovního a společenského fungování, závažným maladaptivním chováním a opakovanými situačními dekompenzacemi. Dále jsou přítomné komorbidity, zejména diabetes léčený inzulínem s počínajícími komplikacemi s velmi dobrou kompenzací, astma bronchiale kompenzované léčbou, chronický vertebrogenní algický syndrom s poruchou statiky a dynamiky páteře a řada polymorfních obtíží pravděpodobně při somatizaci, syndrom spánkové apnoe léčený CPAP. Dle doložené dokumentace se u jednotlivých onemocnění jedná o funkčně lehká postižení, která nejsou svým funkčním dopadem závaznější než výše uvedené psychiatrické onemocnění. Z dokumentace je zřejmé, že účastník řízení je schopen dobré spolupráce v léčbě diabetu a astmatu, u pohybových obtíží je compliance limitovaná. Podle doložené dokumentace od roku 2020 nedošlo k posudkově významnému zhoršení zdravotního stavu. Dle uvedeného posouzení je žalobce i nadále invalidní ve druhém stupni invalidity. Žalovaná proto dospěla k závěru, že posudkový závěr IPZS ze dne 13. 6. 2025 o trvání invalidity druhého stupně lze jako správný potvrdit, a proto námitky jako nedůvodné zamítla.

II. Obsah žaloby

4. V podané žalobě žalobce obdobně jako v námitkách nesouhlasil s posouzením svého zdravotního stavu. Uvedl, že o zvýšení invalidního důchodu na třetí stupeň žádá opakovaně. Jeho zdravotní stav se dle jeho mínění nezlepšil, ale naopak zhoršil. Popsal své zdravotní potíže, nyní s cukrovkou, která mu v důsledku nepravidelné stravy činí problémy. Ani fyzicky není schopen vykonávat žádné zaměstnání. Má finanční potíže a zvýšení invalidního důchodu by mu pomohlo vyřešit existenční potíže, jimž čelí. Navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a opětovné projednání jeho žádosti.

III. Vyjádření žalované

5. Žalovaná setrvala na správnosti napadeného rozhodnutí. Uvedla, že nepříznivá finanční (osobní) situace žalobce nepředstavuje aprobovanou posudkovou skutečnost pro stanovení určitého stupně invalidity. V tomto směru se žalobce musí obrátit na jiná odvětví systému sociálního zabezpečení (k samotnému účelu právní úpravy odkázala např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2015, čj. -31).

6. Dále uvedla, že shromážděné medicínské podklady neprokazují invaliditu třetího stupně. Další zdravotní postižení žalobce byla zohledněna navýšením míry procentního úbytku pracovní schopnosti ve smyslu v maximální přípustné výměře o 10 % Podle závěru lékaře IPZS nebylo na základě doložené zdravotnické dokumentace od roku 2020 prokázáno posudkově významné zhoršení zdravotního stavu. Žaloba proto není důvodná.

III. Jednání. Skutkové a právní závěry krajského soudu

7. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle , (dále jen „“) v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( ).

8. V přezkumném řízení soud konstatoval posudek IPZS o zdravotním stavu žalobce ze dne 13. 6. 2025, v němž posuzující lékař dospěl k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je porucha osobnosti, jedná se o zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 7b přílohy k , pro které stanovil míru poklesu pracovní schopnosti na horní hranici 45 %, kterou pro další onemocnění navýšil podle cit. vyhlášky o 10 % na celkových 55 %. Další zdravotní postižení žalobce jsou diabetes mellitus 1. typu, metabolicky kompenzovaný dietou a inzulinoterapií, vertebrogenní algický syndrom polyetážový, bolesti pravého ramene (artroskopická operace v 7/2020), obstrukční spánkové apnoe, bolesti kolen, astma a další posudkově méně závažná onemocnění. Dle učiněného posudkového závěru je žalobce nadále invalidní pro invaliditu druhého stupně dle zdp. Na základě uvedeného posouzení bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, proti kterému podal žalobce námitky.

9. V námitkovém řízení byl zdravotní stav žalobce posouzen lékařem IPZS II. instance posudkem ze dne 30. 9. 2025 (viz výše), jehož závěry jsou ve shodě s posudkem lékařem IPZS I. instance. Na základě uvedeného posouzení bylo vydáno napadené rozhodnutí.

10. V projednávané věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem, pro niž je typické, že v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení. V rámci přezkumného soudního řízení ve věcech důchodového pojištění posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnců Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále také jen „PK MPSV“ „posudková komise“ nebo „PK“), jak vyplývá z , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších přepisů.

11. Z uvedeného důvodu krajský soud požádal PK MPSV v Hradci Králové o vypracování posudku o zdravotním stavu žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí. Posudek uvedené komise byl vyhotoven dne 21. 4. 2026. Při jednání soud provedl důkaz uvedeným posudkem, z něhož zjistil, že posudková komise zasedala v řádném složení za účasti odborného lékaře z oboru psychiatrie, hodnotila zdravotní stav žalobce na podkladě spisové dokumentace IPZS, zdravotní dokumentace praktického lékaře žalobce MUDr. Č. a lékařských nálezů v nich založených a na základě vlastních poznatků. Po vyhodnocení všech rozhodných skutečností stanovila PK za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti těžkou paranoidní poruchu osobnosti, subnormní intelekt. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti stanovila ve shodě s lékaři obou stupňů IPZS podle kapitoly V, položky 7b přílohy k , ve výši 45 % (tj. na horní hranici daného rozpětí 30-45 %), kterou zvolila vzhledem k charakteru a průběhu základního onemocnění. Vzhledem k dalším onemocněním tuto hodnotu zvýšila dle citované vyhlášky o 10 % na celkových 55 %. V posudkovém zhodnocení odůvodnila, že u žalobce nebyly zjištěny frekventní či dlouhodobé hospitalizace, pouze hospitalizace na psychiatrii ve dnech 16. 11. 2009 až 11. 12. 2009, ze které byl žalobce propuštěn s hlavní diagnózou disociativní motorické poruchy (intelektový výkon byl tehdy uzavřen v pásmu hraničním až lehké mentální retardace s pomalým psychomotorickým tempem). U žalobce nebyla zjištěna další závažná duševní postižení ani psychopatologické projevy, které by se blížily jiným závažným duševním poruchám (simplexní schizofrenii, schizotypní poruše). Rovněž nebyla zjištěna nezvládnutelná primitivní pudová jednání, nešlo o těžké stavy během poskytování ústavní péče v nemocnici nebo odborném léčebném ústavu za účelem léčení poruchy s uvažovaným časovým horizontem delším než jeden rok (např. nebezpečné sexuální deviace). PK dále uvedla, že ostatní onemocnění a zdravotní postižení jsou menší klinické i posudkové závažnosti, byla však zhodnocena při celkovém posouzení, a to navýšením horní hranice o 10 %. Dle učiněného závěru zdravotní stav žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí nadále odpovídal invaliditě druhého stupně dle zdp.

12. Při jednání soudu dne 16. 9. 2026 žalobce popsal své zdravotní a existenční potíže s přesvědčením, že jeho zdravotní stav odpovídá invaliditě třetího stupně. Nikdo ho s jeho zdravotním postižením nezaměstná. Navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a přiznání invalidního důchodu třetího stupně. Pověřená pracovnice žalované s ohledem na shodné závěry všech posudkových orgánů, dle kterých nebyl v případě žalobce prokázán vyšší stupeň invalidity než invalidita druhého stupně, navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Náhrady nákladů řízení se vzdala.

13. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy provedenými v řízení před správním orgánem ( ) a po provedeném dokazování v návaznosti na příslušná zákonná ustanovení dospěl k závěru, že žaloba n e n í d ů v o d n á.

14. Podle § 38 zdp vzniká nárok na invalidní důchod pojištěnci, který se stal invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, popřípadě se stal invalidním následkem pracovního úrazu. Invalidita je podle § 39 odst. 1 téhož zákona dána tehdy, pokud v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost pojištěnce nejméně o 35 %. Podle míry poklesu pracovní schopnosti se rozlišuje invalidita prvního stupně (35 až 49 %), druhého stupně (50 až 69 %) a třetího stupně (70 % a více).

15. Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se podle § 26 zákona o důchodovém pojištění považuje zdravotní stav, který trvá nebo podle poznatků lékařské vědy bude trvat déle než jeden rok.

16. Při určení míry poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření. Hodnotí se zejména stabilizace zdravotního stavu, adaptace na zdravotní postižení, schopnost rekvalifikace a využití zachované pracovní schopnosti ( zdp). Je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu více postižení, jejich procentní míry se nesčítají. Určí se rozhodující postižení a zohlední se závažnost ostatních postižení ( ). Horní hranici rozpětí pro rozhodující postižení lze za podmínek této vyhlášky zvýšit nejvýše o 10 procentních bodů.

17. Rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na lékařském odborném posouzení. Posuzování míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou medicínskou a soud si o této otázce nemůže učinit úsudek sám, neboť nemá odborné medicínské znalosti (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2017, č. j. -50, nebo ze dne 24. 1. 2021, č. j. -22, a další). V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, č. j. -20, se uvádí: „správní soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně, resp. v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise, o nějž se opírá správní rozhodnutí, je úplný a přesvědčivý (test úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku), případně – namítal-li to žalobce – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (test řádného složení posudkové komise).“

18. Krajský soud vycházel při hodnocení důkazů z provedených odborných lékařských posouzení zdravotního stavu žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí. Všechny posudkové orgány se shodly v posudkovém hodnocení a závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce nadále invalidní pro invaliditu druhého stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) zdp.

19. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že posudek posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v Vzhledem k mimořádnému významu v tomto řízení bývá však uvedený posudek „rozhodujícím důkazem v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila.“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 4. 2015, č. j. -30, a dále též rozsudky téhož soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. – 43 nebo ze dne 19. 6. 2013, č. j. – 14, dostupné na www.nssoud.cz). Obdobně lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, č. j. -20, v němž se uvádí: „správní soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod nepřezkoumává. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně, resp. v řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise, o nějž se opírá správní rozhodnutí, je úplný a přesvědčivý (test úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku), případně – namítal-li to žalobce – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (test řádného složení posudkové komise)“.

20. Soud posudek PK MPSV ze dne 21. 4. 2026 hodnotí jako úplný, přesvědčivý a vnitřně bezrozporný. Komise měla k dispozici relevantní zdravotnickou dokumentaci, byla obsazena i odborným lékařem z oboru odpovídajícího rozhodujícímu zdravotnímu postižení a srozumitelně popsala, z jakých podkladů vycházela a jak k posudkovému závěru dospěla. Výslovně se zabývala jak rozhodujícím psychiatrickým onemocněním, tak dalšími diagnózami žalobce včetně diabetu, na nějž žalobce v žalobě poukazoval. Vysvětlila, proč tato další postižení nemění rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu ani neodůvodňují zařazení do vyššího stupně invalidity. Jejich dopad byl zohledněn zvýšením míry poklesu pracovní schopnosti o maximálních 10 procentních bodů.

21. Závěry posudkové komise jsou navíc ve shodě se závěry posudků IPZS z 13. 6. 2025 a 30. 9. 2025. Ve spise ani v soudním řízení nevyšly najevo konkrétní rozpory v lékařských nálezech nebo jiné skutečnosti, které by úplnost či přesvědčivost posudku posudkové komise zpochybňovaly. Soud proto neměl důvod vyžadovat doplnění dokazování dalším posudkem.

22. Námitka žalobce, že s ohledem na zdravotní obtíže není schopen vykonávat žádné zaměstnání, sama o sobě nevede k závěru o invaliditě třetího stupně. Rozhodná je zákonem stanovená míra poklesu pracovní schopnosti zjištěná na podkladě objektivně doloženého zdravotního stavu. Subjektivní vnímání obtíží nelze pominout, avšak pro posudkové hodnocení musí být podloženo odpovídajícími lékařskými nálezy a funkčními vyšetřeními. Srov. rozsudek NSS ze dne 30. 11. 2009, č. j. -46.

23. Ani nepříznivá finanční či osobní situace žalobce nemůže ovlivnit stanovení stupně invalidity. Ten je vázán na míru poklesu pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Sociální a majetkové poměry proto nejsou kritériem podle § 39 zdp.

24. Jelikož u žalobce byla k rozhodnému datu prokázána míra poklesu pracovní schopnosti 55 %, nebyla splněna podmínka nejméně 70 % poklesu pro invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zdp. Napadené rozhodnutí je proto zákonné.

25. Soud konečně připomíná, že přezkum se vztahuje ke stavu existujícímu k datu vydání napadeného rozhodnutí (1. 10. 2025). Případné zhoršení zdravotního stavu doložené nálezy vzniklými až po tomto dni nemůže ovlivnit zákonnost napadeného rozhodnutí; může však být podkladem pro nové řízení o změně stupně invalidity.

26. Krajský soud na základě výše uvedeného uzavírá, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, proto žalobu jako nedůvodnou zamítl ( ).

IV. Náklady řízení

27. Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodňuje ustanovením , když žalobce nebyl v řízení úspěšný a správnímu orgánu, který měl ve věci úspěch, toto právo nenáleží dle odst. 2 citovaného zákonného ustanovení.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům ( ).

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Hradec Králové 16. září 2026

JUDr. Ivona Šubrtová v. r.

samosoudkyně