Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Az 6/2026 - 42

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivankou Havlíkovou v právní věci

žalobce: X, nar. XX. XX. XXXX

státní příslušnost XXX

pobytem XXX

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky,

se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7,

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne XXX, č. j. XXX

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Vymezení věci

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany (MO) ze dne XX. XX. XXX (žádost) tak, že je podle , o azylu (zákon o azylu) nepřípustná a řízení bylo dle zákona o azylu zastaveno.

2. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vyplynulo, že se jedná o již druhou žádost o udělení mezinárodní ochrany žalobce. První žádost o udělení mezinárodní ochrany podal žalobce dne XXX (první žádost) a žalovaný o ní rozhodl dne XXX pod č. j. XXX (první rozhodnutí). V prvním rozhodnutí žalovaný shrnul, že tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce byla legalizace žalobcova pobytu na území České republiky, jelikož se žalobce odmítal vrátit do XXX kvůli výhružkám ze strany XXX, který XXX. Žalobce tvrdil, že proto dne XXX odcestoval z XXX do XXX, odkud se vydal do XXX, kde pobýval do XXX. Ze XXX se následně vydal XXX do České republiky. Dne XXX se dostavil do XXX. Cestu realizoval prostřednictvím převaděčů, kteří mu odebrali cestovní doklady. Žalovaný v prvním rozhodnutí konstatoval, že žalobce nebyl pronásledován z důvodů podle § 12 písm. a) ani písm. b) zákona o azylu a tvrzení o hrozbě ze strany XXX považoval pro rozpor ve výpovědích žalobce jako „účelově použité se záměrem vyvolat ve správním orgánu domněnku důvodů azylově relevantních“. Žalovaný neshledal důvody pro udělení humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu ani doplňkové ochrany dle § 14a odst. 1 zákona o azylu. Dále uvedl, že žalobci nehrozí v domovském státě nebezpečí mučení či nelidského a ponižujícího zacházení či trestání. K nebezpečí ze strany XXX poukázal na možnost obrátit se pro obranu na státní domovské orgány.

3. Žalobce podal proti prvnímu rozhodnutí žalobu, kterou Městský soud v Praze rozsudkem ze dne XXX, č. j. XXX zamítl (první rozsudek). Podle stanoviska soudu bylo odůvodnění žalobcovy nevěrohodnosti v prvním rozhodnutí „přesvědčivé, detailní, logické a mající oporu ve správním spisu“. Soud popsal, v čem spatřuje rozpory v tvrzeních žalobce a odkázal na rozsáhlou judikaturu týkající se nevěrohodnosti žadatele o mezinárodní ochranu, konkrétně rozsudky Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 27. 9. 2024, č. j. -31, ze dne 21. 12. 2005, č. j. -57 a ze dne 10. 12. 2021, č. j. ‑45. Městský soud shledal zásadní a nevysvětlené rozpory v tvrzeních žalobce v klíčových okolnostech, zejména o jeho přítomnosti při XXX, XXX. Předložené kopie listin tyto rozpory neodstranily ani spolehlivě neprokázaly XXX bratrancem. Městský soud konstatoval, že je-li příběh jako celek nevěrohodný, správní orgán již nemusí podrobně hodnotit hypotetické riziko vážné újmy ani podmínky doplňkové ochrany. Nadto jsou XXX.

4. Žalobce podal proti prvnímu rozsudku kasační stížnost, kterou NSS usnesením ze dne XXX, č. j. XXX odmítl pro její nepřijatelnost, neboť žalobce v zákonné lhůtě neodstranil její vady (žalobce doplnil kasační stížnost o prokázání právního zastoupení XXX až po uplynutí zákonné lhůty).

5. Dne XXX podal žalobce opakovanou žádost o mezinárodní ochranu, o které žalovaný rozhodl napadnutým rozhodnutím. Žalovaný při posouzení žádosti vyšel především z výpovědi žalobce ze dne 24. 3. 2026 (výpověď). Žalobce ve výpovědi zejména uvedl, že je XXX, nemá žádné politické přesvědčení, nebyl politicky aktivní ani nebyl členem politické strany, je svobodný, bezdětný, svou vlast opustil asi dva a půl roku zpět, kdy se přes XXX dostal do XXX. O udělení mezinárodní ochrany ve třetích státech nežádal. V ČR ani v zahraničí nebyl odsouzen za spáchání trestného činu, a nebyl, ani není, trestně stíhán. Uvedl, že o mezinárodní ochranu žádá z jiných důvodů než při minulém řízení. XXX. XXX. XXX. XXX. XXX. XXX. Veškeré problémy začaly při XXX, kteří ale nyní již stojí mimo, a proti žalobci „jdou“ XXX a XXX. Žalobce neví, jestli důvodem je stále XXX, nerozumí tomu. Ke svým tvrzením následně přiložil snímky obrazovky, které měly dokládat XXX, přičemž správní orgán zajistil jejich úřední překlad z XXX do češtiny. Odesílatelé XXX a XXX v e-mailech tvrdí, že při návratu do XXX XXX a XXX. Žalobce dále doložil dva notářské zápisy, ve kterých „místopřísežní svědci“ (v rozhovoru ze dne XXX doplnil, že se jednalo o XXX) potvrzují jeho tvrzení a video, na kterém je zachycen výstřel ve tmě.

6. Dne XXX provedl žalovaný s žalobcem pohovor k žádosti. V něm žalobce zejména uvedl, že dne XXX. Neví, z jakého důvodu, ale myslí si, že XXX. Na dotaz, kdo je XXX, žalobce odpověděl, že se jedná o „XXX.“ K dotazu žalovaného, proč žXXX, když ve výpovědi uvedl, že problémy XXX nemá žalobce uvedl, že se muselo jednat o tlumočnickou chybu, neboť říkal, že hrozba ze strany XXX trvá, pouze uvedl, že jsou silní, protože na jejich straně stojí XXX, což je ale jenom jeho domněnka. Dle žalobce azylové důvody z prvního řízení trvají, ale nově XXX a jedná se tedy o stejné důvody doplněné o XXX. Žalovaný se žalobce dotazoval i na XXX, k čemuž žalobce doplnil, že mu bylo rovněž XXX a mělo zachycovat XXX, což na něm aktéři ve videu říkají a zároveň znovu opakují své výhružky. Žalobce dále uvedl, že XXX a neví, jestli se na ni může obrátit, protože XXX (pohovor).

7. Kromě zjištění z výpovědi a pohovoru žalovaný při posouzení žádosti dále vyšel z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení o bezpečnosti v XXX - Informace OAMP XXX – Hodnocení XXX jako bezpečné země původu ze dne XXX, a Informace OAMP XXX – Ochrana proti jednání soukromých osob ze dne XXX (informace OAMP) a dospěl k závěru, že žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti nebo zjištění ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu, které by nebyly bez jeho zavinění předmětem zkoumání v předchozím pravomocně skončeném řízení a které by mohly svědčit o tom, že žalobci hrozí pronásledování nebo vážná újma. Poukázal na to, že jádrem tvrzení žalobce i nadále zůstává XXX a XXX, tedy okolnosti, které byly předmětem posouzení již v předchozím azylovém řízení. Nově tvrzené skutečnosti, spočívající v tom, že XXX, nepovažoval za věrohodné ani za způsobilé založit nové posouzení věci.

8. Dále žalovaný zejména zdůraznil řadu rozporů ve výpovědích žalobce i v jím předložených podkladech. Poukázal na nejednotná tvrzení ohledně osob, které XXX, XXX souvislosti s XXX. Za rozporné označil také listinné důkazy předložené žalobcem, včetně čestných prohlášení a e-mailové komunikace. Předložený XXX nepovažoval za důkaz prokazující souvislost s tvrzeným azylovým příběhem. Současně žalovaný vycházel z informací OAMP, podle nichž XXX disponuje fungujícími prostředky ochrany práv jednotlivců, včetně možnosti obracet se na policii, soudy, XXX a další instituce. Neshledal ani změnu poměrů v XXX od skončení předchozího řízení, která by mohla představovat novou skutečnost relevantní z hlediska mezinárodní ochrany. Za této situace žalovaný uzavřel, že žalobce neuvedl žádné nové azylově relevantní a zároveň důvěryhodné skutečnosti odůvodňující opětovné meritorní posouzení věci. Opakovanou žádost proto označil za nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a řízení podle § 25 písm. i) téhož zákona zastavil.

Žaloba

9. Žalobce v prvním žalobním bodu namítl, že žalovaný existenci nových tvrzení nezpochybnil, avšak bez dostatečného odůvodnění je vyhodnotil jako nevěrohodná. Tvrdil, že žalovaný při hodnocení věrohodnosti nerespektoval kritéria vyplývající z judikatury správních soudů, zejména požadavek, aby závěr o celkové nevěrohodnosti vycházel z podstatných a zásadních rozporů v tvrzeních žadatele, nikoliv pouze z dílčích nebo okrajových nesrovnalostí (rozsudek NSS ze dne 15. 6. 2022, č. j. –74, rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2020, č. j. -57). Poukázal rovněž na to, že případné rozpory mohou být vysvětlitelné časovým odstupem, zapomínáním, odlišným chápáním výrazů nebo průběhem tlumočení (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 6. 2010, č. j. -229). Dovozoval, že pokud se žalobce držel základní dějové linie, měl žalovaný v pochybnostech vycházet z jeho tvrzení.

10. Ve druhém žalobním bodu žalobce nesouhlasil se závěrem žalovaného o dostupnosti ochrany ze strany státních orgánů XXX. Měl za to, že žalovaný vycházel pouze z obecné existence prostředků právní a institucionální ochrany, aniž by dostatečně posoudil jejich praktickou dostupnost a účinnost ve vztahu k žalobcově konkrétní situaci. Nepostačuje poukaz na formálně existující právní prostředky ochrany, jestliže správní orgán nezjistí, zda jsou v zemi původu skutečně funkční a schopné poskytnout účinnou ochranu. Žalovaný si nezjistil odpovídající informace o zemi původu (rozsudek NSS ze dne 19. 9. 2007, č. j. -129), a jeho rozhodnutí proto trpí nedostatkem důvodů a je nepřezkoumatelné.

11. Žalobce žádal, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Vyjádření žalovaného

12. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný setrval na závěru, že byly splněny podmínky nepřípustnosti opakované žádosti podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Uvedl, že žaloba je formulována pouze obecně, neobsahuje konkrétní žalobní argumentaci ani důkazní návrhy a neprokazuje tvrzenou nezákonnost napadeného rozhodnutí. Měl za to, že v průběhu správního řízení dostatečně zjistil skutkový stav, opatřil si potřebné podklady a věc posoudil v souladu se zákonem o azylu i .

13. Žalovaný zdůraznil, že se jedná o opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce podle něj uváděl v zásadě stejné důvody jako v předchozím řízení, které bylo pravomocně skončeno zamítnutím žádosti a následně soudním přezkumem, neuváděl tedy nové skutečnosti ani zjištění ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu. Konstatoval, že posouzení žádosti o mezinárodní ochranu vychází především z tvrzení samotného žadatele, která následně hodnotí ve světle informací o zemi původu (rozsudek NSS ze dne 6. 10. 2004, sp. zn. ). Připomněl, že již v předchozím řízení žalobce tvrdil, že do České republiky přicestoval nelegálně a že se obává XXX. Tato tvrzení byla již jednou posuzována a žalovaný již tehdy poukázal na rozpory ve výpovědích žalobce, které vedly k pochybnostem o jeho věrohodnosti. Nová tvrzení o výhrůžkách ze strany XXX a XXX nejsou věrohodná. K tomu poukázal na rozpory mezi výpověďmi žalobce a předloženými dokumenty s tím, že žalobce pouze opakuje již dříve uplatněná tvrzení v pozměněné podobě. Žalovaný dále uvedl, že žalobce má v XXX k dispozici účinné prostředky ochrany svých práv prostřednictvím policie, soudů a dalších státních institucí. Proto neshledal, že by žalobci hrozilo pronásledování nebo vážná újma ve smyslu zákona o azylu.

Žalovaný žádal, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Posouzení věci Městským soudem v Praze

14. Při ústním jednání, které se konalo za přítomnosti tlumočníka, žalobce odkázal na žalobu a dále uvedl, že mu hrozí ze strany XXX zabití jeho osoby a jeho rodiny, neboť opustil XXX víru. Žalobce apeloval na soud, aby žalobě vyhověl. Zástupkyně žalovaného uváděla obdobně jako v napadeném rozhodnutí. Zdůraznila, že se jedná o opakovanou žádost, kdy žalobce uvedl, že trvají problémy se XXX a že se k tomu připojil XXX. Zároveň ale k tomu žalobce sdělil, že je to jeho domněnka a zopakoval, že má obavy ze strany XXX. Dle žalovaného má ale v takovém případě žalobce požádat o ochranu ve své vlasti, a pokud chce žalobce legalizovat svůj pobyt v ČR, musí postupovat podle zákona o pobytu cizinců (poznámka soudu- ). Nová tvrzení uvedl žalobce až v žalobě, žalovaný je proto neposuzoval. Důkazy žalobce nenavrhoval s tím, že je uplatnil již ve správním řízení, soud o nich proto nerozhodoval a vyšel z obsahu spisového materiálu, kterým se důkaz podle ustálené judikatury správních soudů neprovádí.

15. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán ( ), a dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná. Při přezkumu vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku. Tento postup je odůvodněn článkem 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (procedurální směrnice), který se s ohledem na článek 79 odst. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. května 2024, o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU (procedurální nařízení) použije i nadále na řízení o žádostech o mezinárodní ochranu podaných přede dnem 12. 6. 2026.

16. V nyní posuzované věci žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu dne 11. 3. 2026 a rozhodné skutečnosti k této žádosti poskytl dne 24. 3. 2026, tedy přede dnem 12. 6. 2026. Soud proto postupoval v souladu s čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice, čl. 79 odst. 3 procedurálního nařízení a přechodnými ustanoveními , kterým se mění zákon o azylu a věc posuzoval podle právní úpravy účinné přede dnem 12. 6. 2026.

17. Při posouzení soud vyšel z následující právní úpravy:

18. Podle ustanovení § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu: „Žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1“

19. Podle ustanovení § 11a odst. 1 zákona o azylu: „Podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.“

20. Soud se předně zabýval žalobcem tvrzenou nepřezkoumatelností žalovaného rozhodnutí, neboť pokud by tomu tak je, vede tato procesní vada zpravidla ke zrušení žalobou napadeného rozhodnutí bez dalšího. Podle ustálené judikatury správních soudů za rozhodnutí nepřezkoumatelné (pro nedostatek důvodů) lze označit zejména takové rozhodnutí, z jehož odůvodnění nejsou zřejmé jeho důvody. Zároveň ovšem nepřezkoumatelnost rozhodnutí není závislá na subjektivní představě žalobce o tom, jak podrobně by mělo být rozhodnutí odůvodněno. Jedná se o objektivní překážku, která znemožňuje přezkum napadeného rozhodnutí (obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2014, č. j. -85). Žalobou napadené rozhodnutí těmto požadavkům dostálo. Z jeho odůvodnění je totiž zřejmé, z jakých skutkových okolností a právních východisek žalovaný vycházel, jaké skutečnosti považoval za rozhodné pro posouzení věci a jakými úvahami se při posouzení žádosti žalobce řídil, a tyto své závěry srozumitelně a dostatečně odůvodnil. Žalobce ostatně v žalobě nepoukazuje na žádnou konkrétní argumentaci, kterou by žalovaný opomenul vypořádat, ani neuvádí, která část odůvodnění je nesrozumitelná nebo pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelná. Pouhý nesouhlas žalobce s odůvodněním a závěry posouzení správního orgánu nezpůsobuje nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí o věci.

21. Námitka není důvodná.

22. Za tohoto stavu soud přistoupil k posouzení věcných důvodů žaloby.

23. Žalovaný rozhodl o nepřípustnosti opakované žádosti o mezinárodní ochranu žalobce na základě § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu ve spojení s § 11a zákona o azylu. Při takovém rozhodování, dle rozsudku NSS ze dne 14. 8. 2014, č. j. -31, „správní orgán nemá primárně povinnost se znovu zabývat splněním podmínek pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany, ale v prvé řadě je jeho povinností zkoumat, zda jsou vyslovené důvody žádosti shodné jako v první žádosti, či zda jsou rozdílné (k tomu srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2009, čj. -59).“ V tomto případě žalovaný tedy správně primárně přezkoumal nové tvrzené skutečnosti, kdy dospěl k závěru, že ve své opakované žádosti žalobce neuvedl nové důvěryhodné skutečnosti, a proto řízení zastavil.

24. Žalovaný ve svých závěrech uvedl, že výpovědi žalobce týkající se nových skutečností jsou nedůvěryhodné. K tomu poukázal na rozpory v tvrzeních žalobce ohledně osob, které mu měly vyhrožovat, jejich motivace a souvislosti s pozemkovým sporem. Za rozporné označil i předložené listinné důkazy, zejména XXX a XXX, a XXX nepovažoval za důkaz podporující azylový příběh žalobce.

25. Soud se s uvedeným závěrem ztotožňuje. V souvislosti s tvrzenými výhrůžkami totiž žalobce ve svých výpovědích uváděl vzájemně rozporné skutečnosti. Nejprve tvrdil, že mu nově vyhrožuje XXX, zatímco jeho XXX a strýc již do celé záležitosti nijak nezasahují, přičemž důvod této změny nedokázal vysvětlit. Následně ale při pohovoru dne XXX uvedl, že je mu stále vyhrožováno ze strany XXX a XXX a pouze se domnívá, že za nimi stojí XXX a původní důvody stále trvají, nové jsou právě XXX. Ty doložil zejména důkazy elektronické komunikace (snímky obrazovky e-mailů a z aplikace WhatsApp, video XXX) a notářskými zápisy o výpovědích XXX z domovského státu dokladujícími, že pro žalobce není v domovském státě bezpečno.

26. Podle stanoviska soudu jsou zmíněné rozpory ve výpovědích o tom, XXX, natolik významné, že zakládají důvodné pochybnosti o věrohodnosti tvrzení žalobce. Dle rozsudku NSS ze dne 24. 2. 2023, č. j. -24 „při posuzování všeobecné věrohodnosti žadatele nelze očekávat, že bude po celou dobu řízení uvádět naprosto totožné časové a dějové aspekty svého příběhu. Po žadateli nelze požadovat, aby si zcela přesně po celou dobu vybavil časy, data a okolnosti. Tato jistá benevolence ve vztahu k líčení azylového příběhu má ovšem své meze. Problém nastává v okamžiku, kdy žadatel podává informace způsobem, který zavdá důvod závažně pochybovat o pravdivosti líčení událostí. V této situaci musí žadatel poskytnout uspokojivé vysvětlení rozporů v jeho výpovědi.“ Vysvětlení rozporů tlumočnickou chybou přitom za takové uspokojivé vysvětlení rozporů považovat nelze, a to obzvlášť s přihlédnutím k dalším rozporům ve výpovědích žalobce, ve vztahu k prvnímu rozhodnutí a k prvnímu rozsudku. Pokud je novou skutečností právě existence výhružek, a ve výpovědích žalobce o nich panují takto významné rozpory, je zcela relevantní, že žalovaný zpochybnil jejich důvěryhodnost.

27. Soud se dále ztotožňuje i s argumentací žalovaného, že ve výpovědích XXX je rozporuplně zmiňováno, že neví, kdo XXX, ale vědí, kde XXX. Nad rámec uvedeného nelze nevidět, že tyto notářské zápisy mohly být žalobcem obstarány i v předešlém řízení a nelze je tak považovat za nové. Jak dále v napadeném rozhodnutí důvodně uvedl žalovaný, ve výhružkách od XXX je navíc uvedeno, že XXX, což je ale v rozporu s předchozími tvrzeními žalobce. Nelze tak dát za pravdu žalobci, že se nejedná o podstatné a zásadní rozpory v tvrzeních žadatele. Jedná se navíc o natolik závažné rozpory, že je není možné odůvodnit ani časovým odstupem událostí, zapomínáním, rozdílným chápáním některých výrazů nebo kvalitou a způsobem tlumočení. Lze tedy shrnout, že postup žalovaného odpovídá judikatuře NSS, podle níž musí správní orgán u každého relevantního nového tvrzení objasnit, zda jde o skutečnost novou, zda ji žadatel nemohl bez vlastního zavinění uplatnit dříve a zda může mít význam pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 6. 2014, č. j. -25 a rozsudek NSS ze dne 30. 1. 2014, č. j. -29). Žalovaný v napadeném rozhodnutí jednotlivě posoudil všechny nové důkazy o nově tvrzených skutečnostech a zdůvodnil, proč je nepovažuje za důvěryhodné.

28. Pro úplnost soud uvádí, že nelze dát za pravdu tvrzení žalovaného, že žalobce zcela jistě musí vědět, kdo mu vyhrožuje, když výhružky byly odeslány od „XXX“ a „XXX,“ neboť není neobvyklé vystupovat v online prostředí pod smyšlenou či falešnou identitou, název odesílatele tak není relevantní. Nicméně tento drobný rozpor sám o sobě, v kontextu ostatních, výše popsaných rozporů v tvrzeních žalobce nezakládá dostatečný důvod pro jiný výsledek řízení o opakované žádosti, tedy nemohlo vést k nezákonnosti posouzení věci samé jako celku.

29. Nad rámec uvedeného soud dále uvádí, že se celý azylový příběh žalobce jeví jako občanský spor, který sice může být azylově relevantní, ale pouze za předpokladu, že domovský stát žalobce neposkytuje dostatečné prostředky ochrany před jednáním třetích osob. Žalovaný tuto okolnost ale dostatečně zhodnotil a právem na základě informací OAMP dovodil, že žalobce má možnost dostatečné ochrany ze strany státních institucí domovského státu. Soud tak přisvědčuje závěru žalovaného, že jádrem věci XXX, stejně jako tomu bylo v prvním řízení, novými skutečnostmi jsou právě popisované aktuální XXX. Žalobcova tvrzení o XXX jsou ale rozporuplná a vzájemně si protiřečí, jak bylo v podrobnostech uvedeno výše. Soud se tak ztotožnil se závěry žalovaného, že tvrzení žalobce je nevěrohodné.

30. Námitky prvního žalobního bodu tak nejsou důvodné.

31. Ve vztahu k žalobním tvrzením druhého žalobního bodu soud poukazuje na rozsudek NSS ze dne 3. 10. 2017, č. j. -38, dle kterého „je třeba trvat na tom, aby ministerstvo zdůvodnilo jednak svůj závěr, že cizinec ve své žádosti neuvedl relevantní důvody, které nemohl uplatnit v předchozích žádostech, jednak že v zemi jeho původu nedošlo k podstatným změnám, které by mohly mít vliv na případné udělení mezinárodní ochrany.“ Žalovaný tomuto požadavku dostál. V rozhodnutí konkrétně vyhodnotil informace OAMP. Tím posoudil nejen absenci nových individuálních skutečností na straně žalobce, ale i případnou změnu poměrů v zemi původu, kterou je správní orgán povinen ověřit i bez výslovného tvrzení žadatele (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 6. 2019, č. j. -26). Informace o zemi původu musí být dle rozsudku NSS ze dne 12. 5. 2021, č. j. -73 relevantní, důvěryhodné, vyvážené, aktuální, ověřené z různých zdrojů a dohledatelné. Využité informace OAMP splňují tyto požadavky. Žalobce navíc neuvedl žádné konkrétní okolnosti, které by zpochybňovaly informace OAMP, ani k tomu nenavrhl odpovídající důkazní prostředky. Pokud by se tak stalo, musel by správní orgán dokazování zaměřit právě na tuto otázku (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 4. 2018, č. j. -39), ale v projednávané věci žalobce takové konkrétní a individualizované okolnosti neuvedl a postup žalovaného tak byl i v tomto ohledu v souladu se zákonem. Posouzení žalobcovy možnosti ochrany v domovském státě soud proto shledal dostatečným, a to na základě informací OAMP, které splňují standardy obdobného dokazování.

32. Ani námitky druhého žalobního bodu se tak nestaly důvodem pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí.

33. K žalobcem nově uplatněným tvrzením při ústním jednání soud uvádí, že nezjistil žádné skutečnosti, které by žalobci zněmožňovaly uvedená tvrzení uplatnit již při podání žádosti nebo v průběhu řízení o ní, kdy naopak žalobce setrval (stejně jako v předchozí žádosti) na zcela shodných důvodech pro které mu měla být mezinárodní ochrana udělena. Soud tak zdůrazňuje, že se jedná o opakovanou žádost o mezinárodní ochranu, v níž žalobce setrval na svých předchozích tvrzeních o obavách ze soukromých osob, a kdy mj. ve své výpovědi dne XXX výslovně uvedl, že vyznává XXX. Uvedené je tedy v příkrém rozporu s tvrzením u ústního jednání XXX, že XXX víru opustil, pročež se obává útoků ze strany XXX. Soud proto žalobcem nově uplatněná tvrzení při ústním jednání shledal nevěrohodnými a v hrubém rozporu s dosavadně (opakovaně shodně) zjištěným skutkovým stavem a důvody, pro které žalobce (opakovaně) o mezinárodní ochranu žádal. Podle náhledu soudu, a ve shodě se žalovaným, svědčí zjištěný skutkový stav o snaze žalobce legalizovat svůj pobyt na území ČR prostřednictvím právní úpravy zákona o azylu, namísto toho, aby žalobce využil možnosti uzákonit svůj pobyt na území ČR podle zákona o pobytu cizinců.

Závěr a náklady řízení

34. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle zamítl.

35. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením Žalobce neměl ve věci úspěch, žalovanému správnímu orgánu, který byl procesně úspěšný, však důvodně vynaložené náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 18. září 2026

JUDr. Ivanka Havlíková v. r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje K. N.