Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 A 9/2026 - 62

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., a Mgr. Hany Janotové ve věci

žalobkyně: alkohol s.r.o., IČO 01851977

sídlem Jindřišská 941/24, 110 00 Praha 1

zastoupen advokátkou Mgr. Barborou Musilovou

sídlem Závodní 391/96c, 360 06 Karlovy Vary

proti

žalovanému: Státní zemědělská a potravinářské inspekce, Inspektorát v Praze

sídlem Za Opravnou 300/6, 150 00 Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 1. 2026, č.j. SZPI/DI120-7/2025

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Základ sporu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí ředitele inspektorátu Státní zemědělské a potravinářské inspekce v Praze ze dne 16. 1. 2026, č.j. SZPI/DI120-7/2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Žalovaný napadeným rozhodnutím částečně vyhověl odvolání žalobkyně a změnil výrok opatření Státní zemědělské a potravinářské inspekce, Inspektorátu v Praze (dále též „SZPI“) ze dne 5. 1. 2026, č.j. D001-10944/26/D. Výrokem opatření, jak byl formulován SZPI, byla žalobkyni uložena povinnost zajistit, aby při prodeji alkoholických nápojů prostřednictvím jejích webových stránek https://www.alkohol.cz vyloučila prodej osobám mladším osmnácti let. V napadeném rozhodnutí žalovaný nově stanovil, že takový prodej alkoholických nápojů musí být vyloučen prostřednictvím automatizovaných samoobslužných zařízení s uzamykatelnými schránkami, které slouží pro bezkontaktní vyzvedávání zásilek bez možnosti ověření věku osoby vyzvedávající zásilku („výdejní box“).

2. Opatření bylo vydáno na základě výsledku kontroly, které předcházel kontrolní nákup provedený na e-shopu žalobkyně. Dne 4. 12. 2025 v něm inspektor SZPI objednal alkoholický nápoj. Plnoletost ověřil v ověřovacím systému prostřednictvím svého občanského průkazu. Dne 12. 12. 2025 byla zásilka s alkoholickým nápojem převzata (vyzvednuta) k tomu přizvanou osobou mladší osmnácti let, která do výdejního boxu zadal pouze kód doručený na e-mailovou adresu fiktivní osoby a také na telefonní číslo. SZPI s ohledem na uvedené uzavřela, že žalobkyně porušila , o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Ve lhůtě čtyř dnů od doručení opatření proto žalobkyni uložila, aby při takovém prodeji vyloučila prodej alkoholických nápojů osobám mladším osmnácti let.

3. Podstatou sporu je, zda byl žalovaný oprávněn napadeným rozhodnutím konkretizovat obecně formulovanou zákonnou povinnost vyloučit prodej alkoholu osobám mladším osmnácti let při prodeji uskutečňovaném prostřednictvím komunikace na dálku tak, že žalobkyni zakázal využívat k výdeji alkoholických nápojů výdejní boxy, které neumožňují ověření věku osoby přebírající zásilku.

Napadené rozhodnutí

4. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shrnul výsledky kontroly, obsah uloženého opatření i odvolací námitky žalobkyně. Následně přistoupil k jejich vypořádání.

5. K námitkám směřujícím proti opatření žalovaný uvedl, že bylo dostatečně odůvodněno ve smyslu , o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), a to odkazem na doklad o provedených kontrolních úkonech č. D001-10944/26. Přisvědčil však námitce neurčitosti výroku opatření a zpřesnil jej tak, aby odpovídal konkrétnímu kontrolnímu zjištění. Ostatní odvolací námitky neshledal důvodné. Ve zbývající části proto opatření potvrdil.

6. Žalovaný zohlednil preventivní opatření žalobkyně, zejména potvrzení dosažení věku osmnácti let při vstupu do e-shopu, souhlas s obchodními podmínkami a dobrovolné využití počítačového systému pro elektronické ověřování věku při nákupu. Dospěl však k závěru, že žalobkyně nezabránila převzetí alkoholického nápoje osobou mladší osmnácti let. Žalobkyně zvolila nedostatečná opatření, která k naplnění § 15 odst. 1 zákona o ochraně zdraví a jeho smyslu nevedla.

7. K námitce faktického znemožnění internetového prodeje alkoholických nápojů žalovaný uvedl, že zákon takový prodej nezakazuje; vyžaduje však vyloučení prodeje osobám mladším osmnácti let. S ohledem na absenci právní definice prodeje v zákonu o ochraně zdraví vyložil pojem „prodej“ obsažený v § 15 odst. 1 zákona o ochraně zdraví za pomoci norem soukromého práva. Podle žalovaného prodej zahrnuje jak uzavření kupní smlouvy, tak předání a převzetí zboží. Z toho dovodil, že i při výdeji zásilky jako jedné z fází prodeje musí být věk osoby přebírající zásilku ověřen. Uzavřel proto, že žalobkyně nezajistila dostatečný systém bránící převzetí alkoholu osobou mladší osmnácti let. Zdůraznil rovněž, že předmětem kontroly nebylo ověřování totožnosti kupujícího, ale posouzení, zda nastavené podmínky prodeje skutečně vylučují prodej alkoholu osobám mladším osmnácti let.

8. K žalobkyní citovanému rozsudku Nejvyššího správního soudu („NSS“) ze dne 27. 7. 2023, č.j. -64, žalovaný sdělil, že ten se týkal přísnější právní úpravy prodeje tabákových výrobků. Zboží bylo navíc v uvedeném případě předáno přepravcem. Současně však uvedl, že rozsudek podporuje závěr, že prodejce musí mít zavedený systém, který věk ověří jednoznačně (v momentě nákupu i převzetí) a že možnost jeho obcházení nezbavuje prodávajícího povinnosti takový systém účinně nastavit. Tyto závěry žalovaný považoval za aplikovatelné i v této věci; § 15 odst. 1 zákona o ochraně zdraví sice způsob vyloučení prodeje alkoholických nápojů osobám mladším osmnácti let nestanovuje, kontrolou však bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyní nastavený systém nevyloučil či nezajistil, aby k prodeji alkoholického nápoje takové osobě nedošlo.

Žaloba

9. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení napadeného rozhodnutí.

10. Předně namítá jeho nepřezkoumatelnost. Žalovaný se podle ní nevypořádal s klíčovými odvolacími námitkami, zejména s námitkou absence zákonné povinnosti ověřování věku při převzetí zásilky, technické nemožnosti absolutně zabránit zneužití identity a také s námitkou rozdílnosti právní úpravy prodeje tabákových výrobků a alkoholických nápojů.

11. Za nepřezkoumatelné považuje i samotné opatření, které neobsahuje úvahy vedoucí k uložení konkrétní povinnosti. V této souvislosti odkazuje na rozsudek NSS ze dne 8. 10. 2021, č.j. -29. Žalovaný podle ní namísto zrušení neurčitě formulovaného opatření změnil jeho výrok tak, že fakticky vyloučil určitý způsob prodeje. Tím podle žalobkyně překročil meze přezkumu. Odvolací řízení použil jako nástroj k dotvoření regulace.

12. Žalobkyně je přesvědčena, že povinnost uloženou jí § 15 odst. 1 zákona o ochraně zdraví prostřednictvím již přijatých souborů opatření plní. K vyloučení prodeje alkoholických nápojů prostřednictvím prostředku komunikace na dálku osobám mladším osmnácti let přijala přiměřená opatření. Žalovaný podle ní vychází z nepřípustného požadavku na dosažení fakticky absolutního výsledku – tedy že ke zneužití identity kupujícího či k předání přístupových údajů osobě mladší osmnácti let nesmí dojít. Napadeným rozhodnutím jí tak žalovaný ukládá další povinnosti, které zákon nestanoví. Nadto žalobkyně právními nástroji k zjištění a ověření pravosti kontaktních údajů při zadávání objednávky nedisponuje. Nemůže být proto za exces spočívající ve zneužití dokladu totožnosti nebo přístupových údajů osobám mladším osmnácti let odpovědná.

13. Žalobkyně dále namítá, že žalovaný z § 15 odst. 1 zákona o ochraně zdraví dovodil povinnost ověřovat věk při převzetí zásilky, přestože zákon takový mechanismus nestanoví. Tím podle ní bez zákonné opory vytvořil nový technologický standard a zasáhl do svobody podnikání. Žalovaný podle ní zároveň bez zákonného zmocnění fakticky vyloučil distribuci alkoholických nápojů prostřednictvím výdejních boxů. Napadeným rozhodnutím jako individuálním správním aktem vytvořil obecnou regulaci. Přenesl totiž na alkoholické nápoje režim obdobný právní úpravě prodeje tabákových výrobků. V této souvislosti odkazuje na judikaturu Ústavního soudu týkající se požadavků předvídatelnosti a přiměřenosti zásahů.

14. Žalobkyně též namítá také porušení zásady přiměřenosti a legitimního očekávání. Žalovaný se podle ní odchýlil od metodického materiálu Prodej alkoholických nápojů prostřednictvím internetu („informační materiál“), který ponechává volbu konkrétního způsobu ověřování věku na prodejci.

Vyjádření žalovaného

15. Žalovaný navrhuje žalobu zamítnout. Uvádí, že se v napadeném rozhodnutí řádně vypořádal se všemi odvolacími námitkami. Na základě důvodné odvolací námitky pak pouze zpřesnil obecně formulovaný výrok opatření.

16. Zdůrazňuje, že opatření bylo vydáno v rámci dozorové pravomoci podle ; žalobkyně totiž nenaplňovala povinnost plynoucí z zákona o ochraně zdraví. Cílem opatření tak bylo odstranit nedostatky zjištěné konkrétním kontrolním zjištěním. Opatření jako správní rozhodnutí podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), tak pouze individualizovalo právní poměry žalobkyně. Jednalo se o běžnou aplikaci práva v rámci diskreční pravomoci.

17. Žalovaný současně odmítá znevýhodnění žalobkyně oproti jiným prodejcům alkoholických nápojů; totožné kontroly provádí a stejné povinnosti SZPI ukládá také dalším prodejcům alkoholu. K ověřování věku za pomoci počítačového systému uvádí, že elektronická kontrola při objednávce představuje ze strany žalobkyně vhodné preventivní opatření. Sama o sobě však nezajišťuje, aby alkoholický nápoj nepřevzala osoba mladší osmnácti let. Žalobkyně proto musí nastavit další mechanismus kontroly, což prostřednictvím výdejního boxu bez ověření věku zajistit nelze. Stran zneužitelnosti systému ověřování věku žalovaný s odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí připomíná, že samotná možnost zneužití systému nemůže být důvodem pro rezignaci na jeho zavedení.

18. Žalovaný nesouhlasí ani s tvrzením, že by u alkoholických nápojů nad rámec zákona vyloučil určitý způsob jejich prodeje. Napadené rozhodnutí podle něj proporcionálně řeší pouze konkrétní kontrolou zjištěný způsob doručování, který neumožňuje ověření věku při převzetí zásilky. Prodej alkoholických nápojů ani jiné typy jejich doručování tedy nezakázalo. Žalovaný nesouhlasí ani s odkazem na právní úpravu prodeje tabákových výrobků; ta sice pro jejich prodej navíc požaduje elektronické ověření věku počítačovým systémem. Zákaz převzetí zásilky osobou mladší osmnácti let je však v obou případech formulován shodně.

19. Odmítá rovněž porušení zásady legitimního očekávání. Informační materiál vedle volby způsobu ověřování současně zdůrazňuje povinnost zabránit převzetí zásilky osobou mladší osmnácti let. Nesouhlasí, že by se tedy od svého doporučení odchýlil.

20. Závěrem uvádí, že změna výroku opatření nepředstavovala překročení mezí odvolacího přezkumu; jednalo se o odstranění vady opatření v souladu s .

Replika žalobkyně a další vyjádření žalovaného

21. Žalobkyně replikou reaguje zejména na tvrzení žalovaného o nedostatečnosti elektronického ověření věku. Setrvává přitom na své dosavadní argumentaci. Odkazuje na zákonnou úpravu stanovující konkrétní povinnosti při prodeji tabákových výrobků a psychomodulačních látek a na rozsudek NSS ze dne 12. 7. 2021, č.j. -63. Zdůrazňuje, že zvláštní podmínky prodeje či výdeje zboží musí stanovit zákon a nikoli opatření.

22. Žalovaný ve vyjádření k replice setrvává na své dosavadní argumentaci. Zdůrazňuje, že okamžik převzetí zásilky je součástí prodeje; v této jeho fázi žalobkyně pochybila, protože pro ni neměla nastaven žádný mechanismus ověření věku. Odmítá také relevanci judikatury, na niž žalobkyně odkazovala, s tím, že řešila odlišné skutkové i právní otázky. Setrval na tom, že napadené opatření je výsledkem standardní aplikace práva na zjištěný skutkový stav. Žalovaný se proto extenzivního výkladu překračujícího meze zákonného zmocnění nedopustil.

Jednání před Městským soudem v Praze

23. Při jednání dne 24. 9. 2026 žalobkyně i žalovaný odkázali na svá písemná podání a setrvali na svých procesních stanoviscích. Žalobkyně odmítla, že by její obrana byla účelová, jde jí o jasné vymezení povinnosti, jak má při prodeji alkoholických nápojů postupovat.

24. Soud provedl k návrhu žalobkyně dokazování informačním materiálem žalovaného z března 2021 s názvem „Prodej alkoholických nápojů prostřednictvím internetu.“

Posouzení věci Městským soudem v Praze

25. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán ( a 2 , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „“), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí.

26. Soud vycházel z následující právní úpravy.

27. Dle inspektor vydá opatření, kterým kontrolované osobě uloží odstranění zjištěných nedostatků.

28. Dle opatření podle odstavce 1 se vždy vydává jako první úkon v řízení. Pokud inspektor toto opatření vydá na místě, oznámí jej předáním stejnopisu jeho písemného vyhotovení kontrolované osobě, a to členovi jejího statutárního orgánu, fyzické osobě podnikající, zaměstnanci kontrolované osoby nebo jiné fyzické osobě, která vykonává nebo zabezpečuje činnosti kontrolované osoby související s předmětem kontroly. Pokud osoba podle věty druhé stejnopis písemného vyhotovení odmítne převzít, nebo jiným způsobem znemožní jeho předání, učiní se o této skutečnosti záznam do spisu a opatření se považuje za oznámené. Vyžadují-li to okolnosti případu, lze opatření oznámit osobě podle věty druhé postupem podle . Je-li opatření vydávané na základě protokolu o kontrole nebo jiného kontrolního dokumentu obsahujícího kontrolní zjištění podle kontrolního řádu, postačí v odůvodnění uvést pouze odkaz na tento protokol o kontrole nebo jiný kontrolní dokument.

29. Dle o podaném odvolání rozhodne ředitel inspektorátu, jehož inspektor opatření vydal, nejpozději do pěti pracovních dnů ode dne, kdy odvolání došlo příslušnému inspektorátu. Odvolání, z něhož není zřejmé, proti jakému opatření směřuje, nebo odvolání, u něhož chybí odůvodnění podle odstavce 4, ředitel inspektorátu zamítne jako nedůvodné, aniž by postupoval podle . Ředitel inspektorátu přezkoumávané opatření rozhodnutím zruší a řízení zastaví, pokud dojde k závěru, že nemělo být vydáno; jinak vadné opatření změní, nebo odvolání zamítne a opatření potvrdí.

30. Dle § 15 odst. 1 zákona o ochraně zdraví alkoholické nápoje lze prodávat prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, pokud je vyloučen jejich prodej osobám mladším osmnácti let.

31. Žalobkyně v podané žalobě namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný se podle jejího názoru nevypořádal s klíčovými odvolacími námitkami. Soud je k nepřezkoumatelnosti povinen přihlédnout z moci úřední. Námitku nepřezkoumatelnosti proto z logiky věci vypořádal jako první.

32. Podle rozsudku NSS ze dne 27. 2. 2019, č.j. -38, musí být nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno. Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti libovolně rozšiřovat a vztáhnout jej i na případy, kdy se správní orgán, resp. soud, podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky a dopustí se (toliko) dílčího nedostatku odůvodnění. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů tak má místo zejména tehdy, opomene-li správní orgán či soud na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) reagovat.

33. V projednávaném případě odůvodnění napadeného rozhodnutí tyto vady vytknout nelze. Žalovaný se situací žalobkyně zabýval dostatečně podrobně a v napadeném rozhodnutí vysvětlil, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí. Uvedl také, podle kterých právních norem rozhodl a jakými úvahami se přitom řídil. Soud nepřisvědčil žalobkyni v tom, že by se žalovaný opomněl vyjádřit k jejím klíčovým námitkám. Napadené rozhodnutí názor žalovaného na absenci zákonné povinnosti ověřování věku při převzetí zásilky obsahuje. Žalovaný se také vyjádřil k nemožnosti absolutního vyloučení zneužití identity kupujícího. Opakovaně se vyjádřil také k odlišnostem právní úpravy pro prodej alkoholických nápojů a tabákových výrobků. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí vypořádal i s ostatními nosnými odvolacími argumenty vznesenými žalobkyní v průběhu řízení. Jeho závěry vycházejí z obsahu spisu a jsou logicky a přesvědčivě vysvětleny. Napadené rozhodnutí tedy přezkoumatelné je.

34. Nepřezkoumatelným soud neshledal ani samotné opatření. Z jeho výroku je zřejmé, jaká povinnost byla žalobkyni uložena, současně jsou z odůvodnění patrné skutkové okolnosti, z nichž správní orgán při uložení povinnosti vycházel. Opatření v souladu s obsahuje odkaz na doklad o provedených kontrolních úkonech č. D001-10944/26 ze dne 5. 1. 2026. Ani skutečnost, že žalovaný jako odvolací orgán přistoupil ke zpřesnění výroku namísto zrušení opatření, sama o sobě jeho nepřezkoumatelnost nezpůsobí. Rozhodující je, zda z napadeného rozhodnutí vyplývá, jakou povinnost má žalobkyně splnit a z jakých důvodů jí byla uložena. V projednávané věci je účel opatření, spočívající v zajištění dodržování vyloučení prodeje alkoholu osobám mladším osmnácti let a ochraně spotřebitelů, dostatečně identifikovatelný, stejně jako způsob, jakým má být účelu dosaženo. Soud proto neshledal, že by nedostatky odůvodnění ani v tomto případě dosahovaly intenzity nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů. Odkaz na rozsudek NSS sp. zn. proto neshledal případným.

35. Z předloženého správního spisu vyplynulo, že SZPI dne 4. 12. 2025 provedla podle kontrolní nákup alkoholického nápoje na žalobkyní provozovaném e-shopu. Dne 12. 12. 2025 byla u žalobkyně zahájena kontrola vyzvednutím kontrolního nákupu přizvanou osobou mladší osmnácti let. Způsob provedení nákupu byl zaznamenán v Záznamu o úkonech předcházejících kontrole č. Z020-10944/25. Kontrolní zjištění jsou popsána v dokladu o provedených kontrolních úkonech ze dne 5. 1. 2026, č. D001-10944/26, a v protokolu o kontrole ze dne 10. 2. 2026, č. P012-10944/26 (včetně jeho příloh) ve znění jeho dodatku ze dne 18. 2. 2026, č. P012-10944/26/E01.

36. Dne 5. 1. 2026, na základě provedené kontroly ze dne 12. 12. 2025 a skutkových zjištění popsaných v dokladu o provedených kontrolních úkonech č. D001-10944/26, SZPI vydala opatření postupem dle . Žalobkyni uložila, aby nejpozději do čtyř dnů od doručení tohoto opatření zajistila, aby byl při prodeji alkoholických nápojů prodávaných prostřednictvím prostředku komunikace na dálku (webové stránky žalobkyně: https://www.alkohol.cz) vyloučila jejich prodej osobám mladším osmnácti let. Ve výroku konstatovala, že žalobkyně porušila zákona o ochraně zdraví, neboť zásilka obsahující alkoholický nápoj byla vyzvednuta bez ověření věku z výdejního boxu osobou mladší osmnácti let. Z odůvodnění je patrné, že podkladem pro vydání opatření bylo kontrolní zjištění popsané v dokladu o provedených kontrolních úkonech č. D001-10944/26, konkrétně v bodě 2) označeném jako „Prodej alkoholických nápojů prostřednictvím prostředku komunikace na dálku“. Při uložení opatření SZPI přihlédla zejména k ochraně oprávněných zájmů spotřebitele.

37. Mezi účastníky není sporu o tom, že předmětnou zásilku obsahující alkoholický nápoj z výdejního boxu bez předchozího ověření totožnosti a věku vyzvedla osoba mladší osmnácti let. Sporná není ani skutečnost, že § 15 odst. 1 zákona o ochraně zdraví nestanoví, jakým způsobem má být prodej alkoholických nápojů prostřednictvím prostředku komunikace na dálku osobám mladším osmnácti let vyloučen. Mezi účastníky panuje spor o to, zda žalovaný mohl napadeným rozhodnutím zpřesnit obecně formulovanou zákonnou povinnost tak, že žalobkyně při takovém druhu prodeje vyloučí výdej osobám mladším osmnácti let prostřednictvím výdejních boxů, které neumožňují ověřit věk osoby přebírající zásilku.

38. Žalobkyně se dle správních orgánů měla dopustit porušení § 15 odst. 1 zákona o ochraně zdraví tím, že nezabránila vyzvednutí zásilky obsahující alkoholický nápoj z výdejního boxu bez ověření věku osobou mladší osmnácti let. Ust. § 15 zákona o ochraně zdraví umožňuje prodávat alkoholické nápoje prostřednictvím prostředku komunikace na dálku (tedy i žalobkyní provozovaného e-shopu), pokud dojde k vyloučení jejich prodeje osobám mladším osmnácti let.

39. Z výkladu § 15 odst. 1 zákona o ochraně zdraví sice jednoznačně vyplývá, že cílem zákona je vyloučit prodej alkoholických nápojů při prodeji prostřednictvím prostředku komunikace na dálku osobám mladším osmnácti let. Jinými slovy, zákon umožňuje prodej tímto způsobem pouze tehdy, je-li prodej osobám mladším osmnácti let vyloučen.

40. Důvodová zpráva k § 15 zákona o ochraně zdraví uvádí, že oproti předchozímu vládnímu návrhu byly z konečného znění tohoto ustanovení vypuštěny povinnosti obdobné těm, které zákon stanoví pro prodej tabákových výrobků. Ust. § 15 zákona o ochraně zdraví sice stejně jako § 6 odst. 1 (prodej tabákových výrobků na dálku) a § 16c odst. 3 (prodej psychomodulačních látek na dálku) téhož zákona připouští prodej pouze tehdy, je-li vyloučen osobám mladším osmnácti let. Na rozdíl od těchto ustanovení však neobsahuje k ověření splnění této podmínky konkrétní mechanismy. U tabákových výrobků zákon výslovně ukládá ověřit, že kupující není mladší osmnácti let, již v okamžiku prodeje. Současně ukládá prodejcům povinnost věk jednoznačně ověřit elektronicky prostřednictvím počítačového systému. Ustanovení § 16c zákona o ochraně zdraví pak obdobně stanoví podrobnější pravidla pro dálkový prodej psychomodulačních látek, včetně povinnosti doručit zboží do vlastních rukou kupujícího staršího osmnácti let. Obdobná podrobnější úprava povinností ale v důsledku legislativních změn při jejím přijímání nebyla pro alkoholické nápoje jako jedinou kategorii návykových látek v tomto zákoně přijata.

41. Spornou otázku, zda je možné napadeným rozhodnutím zpřesnit obecně formulovanou povinnost vyloučit prodej alkoholických nápojů osobám mladším osmnácti let tím, že bude zakázán konkrétní způsob převzetí zboží, žalobkyně rozvedla následujícími, obsahově souvisejícími námitkami.

42. Žalobkyně předně tvrdí, že povinnost uloženou jí § 15 odst. 1 zákona o ochraně zdraví prostřednictvím již přijatých souborů opatření plní. Je přesvědčena, že k vyloučení prodeje alkoholických nápojů prostřednictvím prostředku komunikace na dálku osobám mladším osmnácti let přijala přiměřená opatření. Žalovaný podle ní vychází z nepřípustného požadavku na dosažení fakticky absolutního výsledku – tedy že ke zneužití identity kupujícího či k předání přístupových údajů osobě mladší osmnácti let nesmí dojít. Napadeným rozhodnutím jí tak ukládá další povinnosti, které zákon nestanoví.

43. Této námitce městský soud z níže uvedených důvodů nepřisvědčil.

44. Soud nesouhlasí s žalobkyní v tom, že povinnost dle § 15 odst. 1 zákona o ochraně zdraví splnila již tím, že nastavila kontrolní mechanismy při vstupu do e-shopu a při realizaci objednávky. Mezi účastníky není sporné, že žalobkyně preventivní opatření přijala. Zákazník při vstupu do jejího e-shopu potvrzuje dosažení věku osmnácti let, souhlasí s obchodními podmínkami a při objednávce zboží dochází také k elektronickému ověření věku počítačovým systémem. Tato opatření žalovaný, zejména pak proaktivní užití počítačového systému k elektronickému ověřování věku i přes absenci výslovné zákonné povinnosti, hodnotil v napadeném rozhodnutí pozitivně. Na základě provedených kontrolních zjištění však dospěl k závěru, že přijatá opatření nepostačovala. Kontrolou totiž bylo zjištěno, že žalobkyně umožnila převzít zásilku s alkoholickým nápojem z výdejního boxu osobě mladší osmnácti let.

45. Žalovaný v napadeném rozhodnutí správně uzavřel, že povinnost obsaženou v § 15 odst. 1 zákona o ochraně zdraví nelze vykládat tak úzce, že povinnost prodávajícího vyloučit prodej osobám mladším osmnácti let směřuje pouze k okamžiku uzavření kupní smlouvy, resp. k zadání objednávky v e-shopu. Řádně dovodil, že prodej prostřednictvím prostředku komunikace na dálku je procesem sestávajícím z několika fází, který se samotným uzavřením kupní smlouvy nevyčerpá. Okamžik převzetí zboží je pak právě jednou z těchto fází. K tomu soud dodává, že prodej prakticky vyústí v předání věci zákazníkovi, popř. jiné osobě, k níž se za pomoci přístupových údajů zásilka dostane do dispozice. Je to právě fáze převzetí, v níž se naplňuje riziko, kterému má § 15 odst. 1 zákona o ochraně zdraví zabránit - tedy aby se alkoholický nápoj fakticky dostal k osobě mladší osmnácti let.

46. Žalovaný přitom při výkladu pojmu prodej obsaženého v § 15 odst. 1 zákona o ochraně zdraví nepostupoval bez opory v judikatuře správních soudů. V napadeném rozhodnutí zjevně vycházel z bodu 39 rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 8. 2021, č.j. -138. V této věci soud posuzoval plnění povinností při dálkovém prodeji tabákových výrobků podle § 6 odst. 1 zákona o ochraně zdraví. Provozovatel e-shopu se hájil tím, že věk zákazníka ověřoval při převzetí zásilky prostřednictvím smluvního přepravce, krajský soud však uzavřel, že takovým postupem plnil pouze dílčí (a výslovně stanovenou) povinnost ověřit věk kupujícího v okamžiku prodeje, nesplnil už ale další zákonnou povinnost disponovat počítačovým systémem pro elektronické ověřování věku. NSS následně kasační stížnost zamítl rozsudkem sp. zn. . Otázkou jednotlivých fází prodeje se však NSS podrobně nezabýval; v bodě 54 pouze uvedl, že otázky vzbuzující výklad pojmu „okamžik prodeje“ je třeba poměřovat optikou transponované unijní úpravy. Tuto otázku však současně označil pro momentální úspěch kasační stížnosti za nerozhodnou. Uvedená úvaha má proto pro nynější věc omezený význam; § 15 odst. 1 zákona o ochraně zdraví upravující prodej alkoholických nápojů totiž nepředstavuje výsledek transpozice unijní směrnice.

47. Soud však považuje za významnou skutečnost, že rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. již tehdy vycházel z premisy, podle níž se prodej uskutečňovaný na dálku nevyčerpává uzavřením kupní smlouvy, ale zahrnuje také fázi předání zboží zákazníkovi. Na tento závěr navázaly rovněž rozsudky Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, č.j. -150, a ze dne 29. 6. 2023, č.j. -134. Oba převzaly závěr, že předání zboží představuje součást prodeje probíhajícího prostřednictvím prostředků komunikace na dálku.

48. Že je převzetí zboží jednou z fází prodeje následně aproboval NSS v bodě 44 zmiňovaného rozsudku sp. zn. . Tuto fázi prodeje sice považoval oproti samotnému okamžiku uzavření kupní smlouvy za méně významnou, závěr však formuloval v kontextu , o prodejní době v maloobchodě, jehož účelem je regulace prodejní doby s cílem podpořit slaďování pracovního a rodinného života. Je proto zřejmé, že NSS význam okamžiku převzetí v rámci prodeje považoval za méně významný v poměrech jiné právní úpravy. Ta, na rozdíl od zákona o ochraně zdraví, ale nesměřuje k omezení dostupnosti alkoholu osobám mladším osmnácti let.

49. Pro nyní projednávanou věc soud považuje za nejpřiléhavější závěr obsažený v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2025, č.j. -53. V bodě 49 soud výslovně uzavřel, že § 15 odst. 1 zákona o ochraně zdraví ukládá prodejci povinnost ověřit věk osoby, která objednávku obsahující alkoholický nápoj přímo přebírá. Bez takové kontroly by totiž nebyl naplněn účel zákonné úpravy, jímž je ochrana osob mladších osmnácti let před škodlivými účinky návykových látek. Prodejce proto musí i prostřednictvím osoby zajišťující doručení alkoholického nápoje zkontrolovat věk osoby, která takové zboží přebírá.

50. Žalobkyně dále namítá, že žalovaný z § 15 odst. 1 zákona o ochraně zdraví nepřípustně dovodil povinnost ověřovat věk při převzetí zásilky, přestože zákon takový mechanismus výslovně nestanoví. Žalobkyně nedisponuje právními nástroji k zjištění a ověření pravosti kontaktních údajů při zadávání objednávky. Za takového stavu nemůže být za exces spočívající ve zneužití dokladu totožnosti nebo přístupových údajů osobou mladší osmnácti let odpovědná.

51. Městský soud s tímto názorem nesouhlasí. Žalovaný netvrdil, že by žalobkyně byla povinna zavést konkrétní mechanismus ověřování věku při převzetí zásilky. Navíc připustil, že zákon konkrétní mechanismus na rozdíl od prodeje tabákových výrobků výslovně nevyžaduje. Za rozhodující považoval skutečnost, že navzdory přijatým opatřením došlo k převzetí zásilky obsahující alkoholický nápoj osobou mladší osmnácti let.

52. Žalovaný ve shodě se závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze sp. zn. vycházel z toho, že smyslem § 15 odst. 1 zákona o ochraně zdraví je fakticky vyloučit prodej alkoholických nápojů osobám mladším osmnácti let. Dospěl proto k závěru, že kontrolní systém nastavený žalobkyní postrádal mechanismus ověření věku v závěrečné fázi prodeje, tedy při převzetí zásilky z výdejního boxu. Právě tento nedostatek, nikoli samotná možnost hypotetického zneužití zavedených mechanismů, vedl žalovaného k závěru, že žalobkyní zvolený způsob doručování neumožňoval spolehlivě naplnit požadavek § 15 odst. 1 zákona o ochraně zdraví.

53. Žalovaný tak pouze dovodil, že žalobkyní přijatá opatření nepokrývají fázi převzetí zásilky z výdejního boxu. Neuložil jí tedy povinnost dosáhnout absolutního výsledku, kdy k žádnému zneužití nikdy nedojde. Vyloučil pouze způsob výdeje, který na ověření věku při převzetí zásilky zcela rezignuje a smysl právní úpravy spočívající v ochraně osob mladších osmnácti let před škodlivými vlivy alkoholu proto zjevně nesleduje. Ostatně i z kontroly plnění uloženého opatření dne 10. 2. 2026, při kterém byl alkoholický nápoj vyzvednut pro změnu osobou starší osmnácti let, má soud za prokázané, že věk ani identita přebírajícího nebyla ani v tomto případě ověřena.

54. Žalobkyně další námitkou poukazuje na to, že žalovaný bez zákonného zmocnění fakticky vyloučil distribuci alkoholických nápojů prostřednictvím výdejních boxů.

55. Ani této související námitce soud nepřisvědčil. K tomu uvádí následující.

56. Žalobkyně i tuto námitku staví na tom, že § 15 odst. 1 zákona o ochraně zdraví nestanoví konkrétní způsob ověřování věku při převzetí zásilky ani výslovně nevylučuje žádný distribuční kanál. Podle žalobkyně tak žalovaný přenesl na prodej alkoholických nápojů povinnost vyplývající z právní úpravy prodeje tabákových výrobků, zejména § 6 odst. 1 zákona o ochraně zdraví. Nezákonně tedy pro žalobkyni dovodil povinnost, kterou zákon pro dálkový prodej alkoholických nápojů nestanoví.

57. Takto však napadené rozhodnutí nestojí. Žalovaný žádnou povinnost zavést konkrétní technický standard srovnatelný s režimem prodeje tabákových výrobků žalobkyni neuložil. Naopak výslovně rozdíl mezi právní úpravou tabákových výrobků a alkoholických nápojů reflektoval. Připustil přitom, že způsob splnění povinnosti podle § 15 odst. 1 zákona o ochraně zdraví zákon prodejci nestanoví. Jak již bylo opakovaně řečeno výše, pro žalovaného bylo podstatné, že žalobkyní zvolený způsob výdeje prostřednictvím výdejních boxů neobsahoval žádný mechanismus, který by při převzetí zásilky umožnil ověřit věk osoby, která alkoholický nápoj fakticky přebírá (srov. rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. , bod 49).

58. Z výroku napadeného rozhodnutí proto nelze dovozovat obecný zákaz výdejních boxů jako distribučního kanálu pro převzetí zásilek s alkoholickými nápoji. Žalovaný nezakázal žalobkyni prodávat alkoholické nápoje prostřednictvím prostředků komunikace na dálku ani jí nezakázal využívat výdejní boxy bez dalšího. Opatření mířilo na konkrétní zjištěný způsob výdeje, tedy na prodej alkoholických nápojů prostřednictvím webových stránek žalobkyně s následným vyzvednutím zásilky z výdejního boxu bez možnosti ověření věku osoby vyzvedávající zásilku. Jinými slovy, předmětem zásahu nebyl distribuční kanál jako takový, ale jeho konkrétní nastavení, které ponechávalo závěrečnou fázi prodeje mimo kontrolu věku.

59. Opatření přitom bylo vydáno na základě konkrétního kontrolního zjištění v rámci dozorové pravomoci podle a má povahu správního rozhodnutí podle (srov. rozsudek NSS ze dne 9. 6. 2010 č.j. -99). Jeho účelem bylo odstranit zjištěný nedostatek v činnosti žalobkyně, nikoli abstraktně upravit trh s alkoholickými nápoji. Skutečnost, že právní názor žalovaného může mít význam i pro jiné obdobné případy, z opatření obecně závaznou regulaci ještě nečiní. Takový dopad je vlastní každé správní praxi, která aplikuje zákon na opakující se skutkové situace. K ní se žalovaný v rámci své obrany v obecné míře přihlásil, když uvedl, že obdobná opatření vydává i v rámci kontrol u jiných prodejců alkoholu.

60. Soud nepřisvědčil ani námitkám porušení zásady legitimního očekávání a přiměřenosti. Žalobkyně porušení zásady legitimního očekávání dovozuje především z informačního materiálu SZPI upravujícího prodej alkoholických nápojů prostřednictvím internetu, podle něhož právní předpisy nestanoví konkrétní způsob ověřování věku a volbu prostředků ponechávají na prodejci. Z uvedeného materiálu v časové verzi předložené žalobkyní k důkazům (březen 2021) však současně vyplývá, že při doručování zásilky musí být zajištěno, aby se alkoholický nápoj nedostal k osobě mladší osmnácti let, a že bez ohledu na existenci počítačového systému pro elektronické ověření věku je třeba zajistit, aby zásilku taková osoba nepřevzala. Materiál tedy žalobkyni nemohl založit legitimní očekávání, že postačí ověření věku při objednávce nebo že lze fázi převzetí zásilky ponechat bez jakékoli kontroly. Naopak potvrzuje, že volba konkrétního řešení náleží prodejci, avšak na jeho odpovědnosti zůstává splnění výsledku požadovaného § 15 odst. 1 zákona o ochraně zdraví (srov. rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. ).

61. Důvodná není ani dílčí námitka nepřiměřenosti zásahu. Žalovaný žalobkyni nepředepsal konkrétní technické řešení, nepřikázal jí využívat určitý ověřovací systém ani jí nezakázal prodej alkoholických nápojů prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Požadoval pouze, aby zvolený způsob doručování naplňoval zákonný požadavek vyloučit prodej alkoholických nápojů osobám mladším osmnácti let. Napadené rozhodnutí proto nemířilo proti výdejním boxům jako distribučnímu kanálu obecně, ale proti jejich konkrétnímu využití bez možnosti ověřit věk osoby zásilku přebírající. Správní orgány tak postupovaly na základě konkrétního zjištění učiněného v rámci své dozorové pravomoci. Požadavek předvídatelnosti pak žalovaný naplnil tím, že postupoval v rámci zákonné opory, která stanovuje povinnost jednoznačného výsledku; vyloučit prodej alkoholu osobám mladším osmnácti let. Jestliže žalobkyně tvrdí, že současná technická podoba výdejních boxů neumožňuje ověření věku přebírající osoby, pak jde o okolnost týkající se jejího obchodního modelu. Ten však není důvodem ke snížení zákonného standardu ochrany osob mladších osmnácti let (srov. závěr bodu 49 rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. ).

Závěr a náhrada nákladů řízení

62. Soud tak z uvedených důvodů neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle zamítl.

63. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem II. a III. podle Žalobkyně neměla ve věci úspěch, proto jí náhrada nákladů nepřísluší. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, avšak nevznikly mu žádné náklady řízení nad rámec běžného výkonu úřední činnosti. Proto mu soud jejich náhradu nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha dne 24. září 2026

JUDr. Ladislav Hejtmánek v. r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje X. X.