Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

64 Ad 4/2025 - 110

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou, Ph.D., ve věci

žalobce: R. F., narozen dne

bytem

proti

žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí

sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2025, č. j. MPSV-2025/17036-913,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Českých Budějovicích („Úřad práce“) rozhodnutím ze dne 13. 11. 2024, č. j. 164483/24/PI, nepřiznal žalobci dávku státní sociální podpory příspěvek na bydlení ode dne 1. 7. 2024, neboť žalobcem užívaná místnost v objektu na adrese č. e. X (dále jen „užívaná místnost“ či „užívaný prostor“), nesplňuje definici bytu dle , zákona o státní sociální podpoře („zákon o státní sociální podpoře“). Důvodem bylo chybějící hygienické zázemí spjaté přímo s touto užívanou místností.

2. Odvolání žalobce proti uvedenému rozhodnutí žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí úřadu práce potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

3. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 21. 3. 2025 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, ve které namítá nepřezkoumatelnost a nezákonnost napadeného rozhodnutí.

4. Žalobce uvádí, že prostor, který obývá, byl na základě souhlasu stavebního úřadu ze dne 10. 5. 2021 změněn z dosavadního účelu užívání „klubovna“ na „místnost pro bydlení“, a že tento akt, vydaný na základě projektové dokumentace ze dne 27. 3. 2021 a navazujících souhlasných stanovisek Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje ze dne 8. 9. 2020, Krajské hygienické stanice Jihočeského kraje („KHS“) ze dne 26. 8. 2020 a Městského úřadu Milevsko, odboru životního prostředí, ze dne 3. 9. 2020, měl být rozhodujícím podkladem pro posouzení věci. Podle žalobce správní orgány tento souhlas opomněly nebo bagatelizovaly, a naopak převzaly pozdější sdělení stavebního úřadu ze dne 14. 3. 2022, 20. 11. 2023, 19. 9. 2024 a ze dne 27. 11. 2024, která podle něj nemají povahu správního aktu, a navíc jsou obsahově rozporná. Poukazuje zejména na to, že stavební úřad v různých dokumentech tentýž prostor jednou označuje za místnost pro bydlení, jindy tvrdí, že nesplňuje podmínky pro trvalé bydlení.

5. Dále žalobce namítá, že se správní orgány nevypořádaly s tím, že předmětná jednotka je zapsána v katastru nemovitostí jako bytová jednotka č. XA, a to právě na základě souhlasu se změnou v užívání stavby ze dne 10. 5. 2021. Podle žalobce ani tato skutečnost nebyla správními orgány náležitě zohledněna. Současně tvrdí, že místnost svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení a že není pravdou, že by musela být zkolaudována jako byt v užším smyslu, postačí, že je podle stavebních předpisů určena a užívána k bydlení.

6. Za zásadní žalobce označuje rozporuplný postup stavebního úřadu při hodnocení hygienického zázemí. Tvrdí, že správní orgány založily svá rozhodnutí na závěru, podle něhož místnost nesplňuje podmínky pro trvalé bydlení z důvodu chybějícího hygienického zázemí přímo spjatého s touto místností. Tento závěr však podle žalobce neodpovídá skutečnosti. Odkazuje na místní šetření uskutečněné dne 6. 8. 2024 za účasti stavebního úřadu a Úřadu práce, při němž bylo zaznamenáno, jaké hygienické zázemí žalobce užívá. Následně stavební úřad dne 30. 8. 2024 vyžádal součinnost KHS, přičemž původní vyjádření B.N. ze dne 5. 9. 2024 mělo podle žalobce obsahovat nepravdivé informace o tom, že dotčené hygienické prostory slouží pouze personálu stravovacího zařízení. Na toto vyjádření podle žalobce navázalo sdělení stavebního úřadu pro Úřad práce ze dne 19. 9. 2024, z něhož správní orgány dále vycházely.

7. Žalobce dále tvrdí, že po zjištění obsahu uvedeného vyjádření kontaktoval vlastník objektu ředitelství KHS dopisem ze dne 26. 9. 2024 a požádal o provedení samostatného místního šetření. To se uskutečnilo dne 10. 10. 2024. Následně byl vyhotoven záznam datovaný dnem 14. 10. 2024 a po další výzvě vlastníka ze dne 16. 10. 2024 též aktualizovaná zpráva KHS ze dne 30. 10. 2024. Z těchto podkladů má podle žalobce vyplývat, že hygienické zázemí personálu stravovacího provozu se nachází jinde a že sporné hygienické prostory nelze považovat za zázemí vyhrazené výlučně tomuto provozu. Tím měl být podle žalobce vyvrácen hlavní důvod, pro který správní orgány uzavřely, že podmínky pro trvalé bydlení splněny nejsou. Žalobce namítá, že tuto aktualizovanou zprávu KHS správní orgány nevzaly v úvahu, přestože ji měl žalobce k dispozici a předložil ji Úřadu práce, mimo jiné ve svém vyjádření ze dne 7. 11. 2024.

8. Žalobce rovněž namítá, že správní orgány jednostranně přebíraly jen ty podklady, které svědčily v jeho neprospěch, zatímco důkazy předložené žalobcem opomíjely nebo bez věcného odůvodnění odmítaly. Tvrdí, že Úřad práce se od podání první žádosti v roce 2022 po dobu delší než dva a půl roku spoléhal výlučně na sdělení stavebního úřadu, aniž by sám skutkový stav řádně ověřoval, a že místní šetření provedl až dne 6. 8. 2024. Za pochybení považuje i to, že správní orgány nevysvětlily rozpory mezi jednotlivými vyjádřeními stavebního úřadu, zejména mezi sdělením ze dne 25. 4. 2024, v němž stavební úřad podle žalobce připustil splnění podmínek obytné místnosti dle , a jeho dalšími sděleními ze dne 19. 9. 2024 a ze dne 27. 11. 2024.

9. Konečně žalobce brojí i proti tomu, že stavební úřad ve svém sdělení ze dne 27. 11. 2024 vycházel z , účinné až od 1. 7. 2024, a aplikoval ji na stav posuzovaný podle dřívější právní úpravy, za níž byl dne 10. 5. 2021 vydán souhlas se změnou v užívání stavby. Takový postup považuje žalobce za nepřípustný. Podle jeho názoru nelze zpětně poměřovat podmínky bydlení novou právní úpravou, když od vydání souhlasu se změnou v užívání nedošlo ke změně stavebního stavu ani způsobu užívání.

10. Žalobce dále uvádí, že proti předchozím zamítavým rozsudkům krajského soudu podal kasační stížnosti, neboť soud tehdy podle jeho názoru neměl k dispozici později získané podklady KHS, zejména záznam z místního šetření z října 2024 a aktualizovanou zprávu ze dne 30. 10. 2024. Současně zmiňuje, že spolu s vlastníkem objektu podal k nadřízenému správnímu orgánu také žádost o určení právního vztahu místnosti pro bydlení a žádost o převzetí věci jiným stavebním úřadem.

11. Ze všech těchto důvodů žalobce navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil. V petitu žaloby se současně domáhá, aby mu soud přiznal příspěvek na bydlení za období červenec až září 2024.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

12. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že důvodem zamítavého odvolacího rozhodnutí bylo, že prostor užívaný žalobcem na adrese Ch. X podle správních orgánů nesplňuje zákonnou definici bytu podle § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře.

13. Uvedený závěr žalovaný učinil na podkladu sdělení stavebního úřadu Milevsko ze dne 19. 9. 2024, podle něhož se v objektu nenachází žádná zkolaudovaná bytová jednotka. Stavební úřad dále uvedl, že místnost užívaná žalobcem sice byla označena jako „místnost pro bydlení“, avšak nesplňuje požadavky na trvalé bydlení, zejména z důvodu chybějícího hygienického zázemí přímo spojeného s touto místností. Úřad práce si platnost tohoto sdělení dne 11. 10. 2024 telefonicky ověřil. Stavební úřad následně dne 27. 11. 2024 potvrdil, že jeho sdělení zůstává v platnosti.

14. Žalovaný zdůraznil, že posouzení technických parametrů stavby a účelu jejího užívání je výlučnou pravomocí stavebního úřadu. Podle jeho vyjádření tedy správní orgány sociální podpory nemohou samy hodnotit, zda prostor splňuje požadavky na trvalé bydlení — musí vycházet z odborného stanoviska stavebního úřadu.

15. Dále žalovaný uvádí, že pro splnění definice bytu podle § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře nestačí, že je místnost fakticky užívána k bydlení. Zákon podle něj vyžaduje i splnění formální podmínky, tedy že prostor musí být podle stavebního zákona určen k trvalému bydlení nebo zkolaudován jako byt. Odkazuje přitom na judikaturu NSS, která tuto interpretaci podporuje.

16. K námitkám žalobce týkajícím se zprávy KHS ze dne 30. 10. 2024 žalovaný uvedl, že tato zpráva nemění závěry stavebního úřadu, z nichž správní orgány vycházely.

17. Správní orgány dle žalovaného postupovaly v souladu se zákonem, skutkový stav byl dostatečně zjištěn a žalobce nesplňuje podmínku nájmu či vlastnictví bytu ve smyslu § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře. Navrhuje proto zamítnutí žaloby.

IV. Podstatný obsah spisu

18. Žalobce podal dne 30. 9. 2024 žádost o příspěvek na bydlení od 1. 7. 2024 k užívanému prostoru v objektu č. e. X v Ch., K.. K tomu měl doložit nájemní smlouvu a náklady na bydlení za rozhodné období (žádost o příspěvek ani její přílohy nejsou součástí žalovaným předložené spisové dokumentace).

19. Obsahem spisové dokumentace je nájemní smlouva ze dne 31. 3. 2024, týkající se nájmu žalobcem užívané místnosti. Z té plyne, že nájemci je daný prostor pronajímán za účelem trvalého bydlení a že k tomuto prostoru přináleží (je výhradní součástí) sociální zařízení nacházející se v místnosti označené č. 1.09 (hygienické zázemí čítající toaletu, 2krát umyvadlo a sprchový kout), které je určeno výhradně nájemci místnosti pro bydlení a není tedy součástí potravinářského provozu.

20. Obsahem spisu je dále výpis z katastru nemovitostí vyhotovený ke dni 9. 7. 2024, ze kterého plyne, že užívaná místnost (č. 246/1) je zapsána jako byt.

21. Dne 6. 8. 2024 proběhlo v řešeném objektu místní šetření Úřadu práce. Z protokolu o tomto místním šetření plyne, že byla provedena kontrola místností 1.08 (chodba) a 1.09 (hygienické zázemí), které dle slov majitele nemovitosti přísluší k užívané místnosti. Možnost užívat hygienické zázemí je na základě prohlášení vlastníka o rozdělení práva k nemovité věci na vlastnické právo k jednotkám, které je uloženo v katastru nemovitostí. Hygienické zázemí obsahuje sprchový kout a samostatné WC. Kontrolované prostory jsou v souladu s ověřenou dokumentací – souhlasem se změnou užívaní.

22. Stavební úřad následně požádal KHS o součinnost, zda je možné, aby užívaná místnost měla společné hygienické zázemí se stávající provozovnou stravovacích služeb. Ze zprávy KHS ze dne 5. 9. 2024 se podává, že je pro potravinářský provoz nutný dostatečný počet záchodů dle nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004, o hygieně potravin. Pracoviště stravovacího zařízení musí mít šatnu, umyvárnu, WC s předsíní a umyvadlem s tekoucí teplou vodou. KHS konstatovala, že místnosti 1.08 a 1.09 by měly být využívány personálem provozovny stravovacích služeb.

23. Stavební úřad vydal dne 19. 9. 2024 sdělení, ze kterého vyplývá, že v objektu č. e. X Ch. – R. se nachází „místnost pro bydlení, která však nesplňuje požadavky na trvalé bydlení ve smyslu , o státní sociální podpoře a o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších přepisů, kvůli chybějícímu hygienickému zázemí spjatému přímo s touto místností.“ Současně ze sdělení plyne, že se v předmětném objektu nenachází žádná zkolaudovaná bytová jednotka.

24. Dne 14. 10. 2024 bylo k žádosti spol. FourPlusAgency s. r. o. provedeno KHS další místní šetření. Ze záznamu o tomto šetření plyne, že stravovací zařízení je tvořeno odbytovým prostorem s barem se 3 stoly k sezení, z odbytového prostoru vede po levé straně chodba k sociálnímu zázemí pro personál i zákazníky: WC ženy (1 x WC ženy, 1 x WC s označením „personál“) + předsíň s umyvadlem na ruce, WC muži (1 x WC muži, 1 X WC s označením „personál“, 2 x pisoár, 1 x předsíň s umyvadlem na ruce). Naproti sociálnímu zařízení se nachází užívaná místnost. Z odbytové místnosti je vstup do privátní chodby (možnost přístupu i z venku), kde je v jedné místnosti umístěna sprcha s umyvadlem a ve druhé místnosti umístěno WC s umyvadlem na ruce. Tento prostor je uzamykatelný. Z protokolu dále plyne, že dle sdělení majitele nemovitosti náleží uvedené prostory k užívané místnosti a využívají jej jednatelé společnosti. Z protokolu dále plyne, že potravinářský provoz svým uspořádáním a vybavením splňuje hygienické požadavky dle Evropského nařízení (ES) č. 852/2004, o hygieně potravin.

25. Součástí spisu je dále protokol o ústním jednání ze dne 22. 10. 2024, ze kterého plyne, že žalobce doložil své vyjádření, dále aktualizovanou nájemní smlouvu, protokol stavebního úřadu sepsaný při místním šetření ze dne 6. 8. 2024, informace KHS k žádosti o součinnost ze dne 5. 9. 2024, záznam o místním šetření KHS ze dne 14. 10. 2024 a dopis společnosti FourPlusAgency s. r. o. (ve které žalobce vystupuje jako jednatel) ze dne 26. 9. 2024.

26. Prvostupňovým rozhodnutím nebyl žalobci přiznán příspěvek na bydlení, neboť užívaná místnost nesplňuje požadavky na trvalé bydlení ve smyslu § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře, a to kvůli chybějícímu hygienickému zázemí spjatému přímo s touto místností. Úřad práce uvedl, že vycházel ze sdělení stavebního úřadu ze dne 19. 9. 2024, telefonicky potvrzeného stavebním úřadem dne 11. 10. 2024. Úřad práce uvedl, že hygienické zázemí se nachází mimo užívanou privátní místnost a je k němu přístup pouze přes chodbu a veřejný prostor pro návštěvníky rekreačního zařízení nebo z venku. Užívaná místnost rovněž nemá privátní prostor pro vaření a přípravu jídla, v místnosti není žádné nádobí ani žádné jiné běžné vybavení. Z žalobcem doložených dokladů neplyne, že by se v objektu nacházel byt, ale pouze to, že potravinářský provoz splňuje hygienické požadavky.

27. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání. Namítl, že obývá bytovou jednotku č. 246/1 zapsanou v katastru jako byt a že obytná místnost i hygienické zázemí splňují požadavky stavebních předpisů. Tvrdil, že hygienické zázemí (místnost 1.09) je určeno výhradně k bytu a že původní sdělení KHS Písek ze dne 5. 9. 2024 o jeho využívání personálem bylo nepravdivé, protože vzniklo bez místního šetření. Toto tvrzení podle něj vyvrátilo následné místní šetření nadřízeného orgánu KHS ze dne 14. 10. 2024, vedené S., a následná revizní zpráva KHS ze dne 30. 10. 2024, které potvrdily skutečné rozdělení hygienických zařízení i bezproblémový přístup k nim.

28. Úřad práce rozhodl pouze na základě sdělení stavebního úřadu ze dne 19. 9. 2024, jehož platnost si telefonicky ověřoval dne 11. 10. 2024, a ignoroval nově doložené důkazy, zejména revizní zprávu KHS ze dne 30. 10. 2024 a Záznam z místního šetření KHS ze dne 14. 10. 2024. Kritizuje také, že Úřad práce odmítl vyžádat nové stanovisko stavebního úřadu, přestože původní závěr byl postaven na již překonané zprávě KHS. Argumenty Úřadu práce (např. chybějící nádobí či přístup přes veřejné prostory) jsou bez opory v zákoně. Byt splňuje definici § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře a jediný důvod zamítnutí – údajně chybějící hygienické zázemí spjaté s místností – byl novými důkazy vyvrácen.

29. Uvedené odvolání žalobce bylo žalobou napadeným rozhodnutím zamítnuto. Žalovaný uvedl, že posouzení technických parametrů stavby je výlučnou pravomocí stavebního úřadu a že příspěvek na bydlení lze přiznat jen tehdy, pokud je splněna i formální podmínka účelového určení stavby k bydlení. Závěry KHS ze dne 14. 10. 2024 a ze dne 30. 10. 2024 podle žalovaného nemění právní posouzení, protože hygienické šetření nenahrazuje stanovisko stavebního úřadu. Námitky žalobce neobsahují žádné nové skutečnosti, které by měly na posouzení nároku na dávku na příspěvek na bydlení vliv.

V. Dosavadní průběh řízení a závazný právní názor NSS

30. Krajský soud původním rozsudkem ze dne 13. 3. 2026, č. j. -79, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že se žalovaný přezkoumatelně nevypořádal s odvolacími námitkami žalobce. Vytkl mu zejména, že nevysvětlil význam pozdějších podkladů KHS a nájemního ujednání o výhradním užívání hygienického zázemí, ani vztah těchto podkladů ke sdělení stavebního úřadu ze dne 19. 9. 2024 a k souhlasu se změnou užívání z roku 2021. Krajský soud rovněž poukázal na to, že vyjádření stavebního úřadu ze dne 27. 11. 2024 nebylo součástí předloženého správního spisu.

31. S popsanými závěry krajského soudu se NSS v kasačním řízení neztotožnil a rozsudek krajského soudu rozsudkem ze dne 7. 8. 2026, č. j. -37, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

32. NSS především připomněl, že pro účely § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře musí jít o soubor místností nebo samostatnou obytnou místnost, které současně splňují materiální podmínku stavebně technického uspořádání a vybavení pro trvalé bydlení i formální podmínku účelového určení podle stavebního zákona, popřípadě kolaudace jako bytu. Pojmovým znakem bytu je též to, že jde o ucelenou jednotku schopnou samostatně plnit funkci bydlení. Faktické užívání prostoru k bydlení samo o sobě nepostačuje (srov. též usnesení NSS ze dne 22. 5. 2025, č. j. -39, zejména body 12 až 18, a rozsudek NSS ze dne 15. 2. 2017, č. j. -29).

33. Úřad práce dle NSS postupoval správně, když si pro posouzení této otázky opatřil součinnost stavebního úřadu. Stavební úřad se vyjádřil jak k tomu, zda užívaná místnost splňuje požadavky na trvalé bydlení a je k tomuto účelu určena, tak k tomu, zda byla zkolaudována jako byt. Sdělení stavebního úřadu ze dne 19. 9. 2024 a jeho následné potvrzení proto představovaly dostatečný podklad pro závěr správních orgánů.

34. Zrušující rozsudek dále vyslovil, že nové podklady KHS pouze korigovaly dřívější předpoklad, že místnosti č. 1.08 a 1.09 musí sloužit personálu stravovacího zařízení. KHS však neposuzovala, zda tyto místnosti spolu s obytnou místností tvoří byt z hlediska stavebně technického uspořádání a vybavení. I za předpokladu, že žalobce může hygienické zázemí užívat výhradně, nedošlo ke změně zásadního nedostatku – obytná místnost a hygienické zázemí netvoří stavebně uzavřený prostor ani spolu nejsou stavebně technicky spjaty. Hygienické zázemí je přístupné přes prostory stravovacího zařízení nebo zvenčí.

35. NSS rovněž konstatoval, že nájemní ujednání o výhradním užívání sociálního zařízení nemůže změnit stavebně technické uspořádání prostoru. Ani souhlas se změnou užívání z klubovny na místnost pro bydlení neznamená, že posuzovaná místnost sama o sobě, případně ve spojení s odděleným hygienickým zázemím, již naplňuje všechny požadavky kladené na byt. Taková místnost může být toliko obytnou místností, která by mohla být součástí bytu.

36. Rozhodnutí správních orgánů nejsou dle kasačního soudu nepřezkoumatelná. Byť žalovaný nevypořádal námitky žalobce obsáhle, z odůvodnění jeho rozhodnutí i z prvostupňového rozhodnutí bylo ve světle předchozích rozhodnutí ve věci žalobce zřejmé, že nově předložené podklady nemění závěr o nevyhovujícím stavebně technickém uspořádání užívaného prostoru. NSS současně neshledal důvod k provedení znaleckého dokazování v soudním řízení – stavební úřad správním orgánům součinnost poskytoval a skutkový závěr měl oporu ve správním spise.

VI. Právní hodnocení krajského soudu

37. Soud při novém projednání věci přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vyšel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného ( a 2 , „ “). Přitom je vázán právním názorem vysloveným ve zrušujícím rozsudku NSS ( ). Ten se týká jak výkladu pojmu bytu podle zákona o státní sociální podpoře, tak významu jednotlivých podkladů opatřených ve správním řízení a přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí.

38. Zákon váže nárok na příspěvek na bydlení na bydlení v bytě. Prostor proto nepostačuje posuzovat pouze podle toho, zda jej žadatel fakticky obývá, jaký rozsah jeho užívání si sjednal s pronajímatelem nebo zda v něm lze prakticky zajistit některé potřeby bydlení. Musí jít o soubor místností nebo samostatnou obytnou místnost, který jako celek vyhovuje stavebně technickým požadavkům a je podle stavebního práva určen k trvalému bydlení, popřípadě je jako byt zkolaudován. Materiální a formální předpoklad jsou kumulativní – absence kteréhokoli z nich brání tomu, aby byl prostor pro účely dávky považován za byt.

39. Materiální podmínka přitom vyžaduje, aby šlo o ucelenou a stavebně uzavřenou jednotku schopnou samostatně plnit funkci bydlení. Součástí této jednotky musí být také požadované hygienické zázemí. Nejde tedy jen o otázku, zda žalobce může toaletu a sprchu fakticky používat, ale zda záchodová mísa a koupelna náleží do stavebně technického řešení posuzovaného bytu jako jeho součást. Jestliže je obytná místnost závislá na prostorách mimo tento celek, nelze ji spolu s takto oddělenými prostorami pokládat za samostatný byt (srov. a přílohu č. 3 bod 1 , o požadavcích na výstavbu, dále usnesení NSS ze dne 22. 5. 2025, č. j. -39, body 13 až 16, a rozsudek NSS ze dne 15. 2. 2017, č. j. -29).

40. Ze správního spisu a skutkových zjištění převzatých NSS plyne, že žalobcova obytná místnost se nachází ve stavbě občanské vybavenosti a hygienické zázemí v místnostech č. 1.08 a 1.09 není součástí jejího stavebně technického uspořádání. Z obytné místnosti k němu nevede přímý vstup, žalobce k němu přichází přes prostory stravovacího zařízení, případně zvenčí. Obytná místnost a hygienické zázemí proto netvoří stavebně uzavřený a ucelený celek. Právě tento nedostatek byl pro posouzení věci rozhodný již v předchozích řízeních a žalobce netvrdil, že by od té doby došlo ke změně stavebního stavu.

41. Záznam KHS z místního šetření ze dne 14. 10. 2024 a vyjádření KHS ze dne 30. 10. 2024 na tomto závěru nic nemění. Těmito podklady se koriguje toliko dřívější předpoklad, že místnosti č. 1.08 a 1.09 musí být užívány zaměstnanci stravovacího zařízení. Z jejich obsahu lze dovodit, že žalobce může toto hygienické zázemí užívat, případně že je může užívat výhradně. KHS však neposuzovala, zda sociální zařízení spolu s obytnou místností tvoří byt ani zda je mezi nimi nezbytná stavebně technická vazba. Tyto podklady proto nejsou způsobilé vyvrátit závěr stavebního úřadu, že užívaný prostor nesplňuje požadavky na trvalé bydlení.

42. Stejný význam má nájemní smlouva ze dne 31. 3. 2024. Její ujednání o výhradním užívání hygienického zázemí upravuje soukromoprávní vztah mezi pronajímatelem a žalobcem. Nemůže však změnit stavebně technické uspořádání objektu ani proměnit oddělené sociální zařízení ve stavební součást bytu. Souhlas se změnou užívání části stavby z roku 2021 z klubovny na místnost pro bydlení rovněž neprokazuje, že posuzovaná místnost již sama o sobě, případně ve spojení s odděleným zázemím, splňuje všechny požadavky kladené na byt. Závěr o tom, že místnost splňuje podmínky obytné místnosti, neznamená bez dalšího, že je uceleným bytem.

43. Soud neshledal důvodnou ani námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Úřad práce si k posouzení zákonných předpokladů opatřil součinnost stavebního úřadu. Ten se vyjádřil jak k účelovému určení a stavebně technické způsobilosti užívané místnosti, tak k otázce kolaudace bytu. Z odůvodnění prvostupňového i napadeného rozhodnutí ve spojení s podklady správního spisu je zřejmé, že správní orgány nepokládaly nové y za významné proto, že nemění absenci stavebně uzavřeného celku tvořeného obytnou místností a hygienickým zázemím. Žalovaný se tedy s podstatou odvolacích námitek vypořádal dostatečně, byť stručně, jeho závěr však je srozumitelný a soudně přezkoumatelný (srov. závěry zrušujícího rozsudku NSS ze dne 7. 8. 2026, č. j. -37, body 32 až 36).

44. Žalovaný byl oprávněn vyjít z vyjádření věcně příslušného stavebního úřadu. V dané věci stavební úřad potřebnou součinnost poskytoval, nebyl proto důvod, aby správní orgány otázku stavebně technického uspořádání nahrazovaly vlastním odborným hodnocením nebo ji zjišťovaly dalším dokazováním. Z téhož důvodu soud neprovedl žalobcem navrhovaný důkaz znaleckým posudkem. Soudní řízení správní není pokračováním řízení správního a není úlohou soudu nahrazovat dokazování, které správní orgány v potřebném rozsahu provedly. Provedení znaleckého posudku by vzhledem k závaznému právnímu názoru NSS nemohlo zpochybnit rozhodný závěr o chybějícím stavebně uzavřeném a uceleném bytovém celku.

VII. Závěr a náklady řízení

45. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle zamítl.

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle ustanovení Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá podle odstavce 1 věty první předmětného ustanovení právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o žalovaného, podle princip úspěchu ve věci uvedený v odstavci 1 předmětného ustanovení „neplatí, mělo-li být právo přiznáno správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče“. Žalovaný tak, byť byl procesně úspěšný, nemá ze zákona právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

České Budějovice 30. září 2026

JUDr. Tereza Kučerová, Ph.D. v. r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: J. M.