Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
E3BF6BC1A31A733FC1258EA7005273FA.html
HTML · 17.81 KB
No categories available
26 Cdo 2237/2026
26 Cdo 2237/2026-311
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci žalobce Společenství vlastníků jednotek pro dům XY, zastoupeného JUDr. Danem Holubkovem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 705/16, proti žalovanému J. D., zastoupenému Mgr. Luďkem Šrubařem, advokátem se sídlem v Praze 7, U Garáží 1611/1, o vyklizení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 31 C 38/2022 , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2026, č. j. 68 Co 225/2024 -256, t a k t o :
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žalovaný
je povinen
zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.328 Kč k rukám JUDr. Dana Holubkova, advokáta se sídlem v Praze 1, Dlouhá 705/16, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Žalobce [společenství vlastníků, jehož hlavním účelem je zajišťovat správu domu a pozemku (viz § 1194 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů)] se po žalovaném domáhal odstranění a vyklizení antén ze stožáru nacházejícího se na zastřešené výtahové šachtě na střeše bytového domu – stavby č. p. XY (dále jen „dům“), stojícího na pozemku p. č. XY, v obci XY, katastrální území XY. Uvedl, že žalovaný je podnikatelem zajišťujícím veřejnou komunikační síť a na střeše žalobcem spravovaného domu má umístěno osm antén, ačkoliv pro to nemá žádný právní důvod. Dotčenou část domu žalovaný užíval od roku 2015 na základě smlouvy, kterou spolu účastníci uzavřeli, avšak kvůli nutnosti provedení oprav domu žalobce udělený souhlas s užíváním dne 15. 3. 2022 vypověděl a vyzval žalovaného k vyklizení. Žalovaný ovšem ani přes opakovanou výzvu antény neodstranil.
2. Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 1. 2. 2024, č. j. 31 C 38/2022 -174, žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost do 15 dnů od právní moci rozsudku odstranit ze stožáru nacházejícího se na zastřešené výtahové šachtě na střeše domu všech osm antén a vyklidit je (výrok I); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
3. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 28. 11. 2024, č. j. 68 Co 225/2024 -213, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil (výrok I), postoupil věc Úřadu městské části Praha 8 (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky III). Odvolací soud dospěl k závěru, že spor, jenž mezi účastníky vyvstal, se totiž týká rozsahu, resp. samotné existence oprávnění zřídit a provozovat na cizí stavbě zařízení sítě elektronických komunikací (§ 104 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb. ), k jehož řešení je dána pravomoc stavebního úřadu, jenž rozhoduje v součinnosti s Českým telekomunikačním úřadem.
4. K dovolání žalobce Nejvyšší soud usnesením ze dne 11. 11. 2025, č. j. 26 Cdo 1537/2025 -235, usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť shledal, že je ve věci dána pravomoc civilních soudů, jelikož předmětem sporu je ochrana vlastnického práva členů žalobce. Jde tedy o uplatňování nároku ze soukromého práva nezávislého na právu veřejném s tím, že vedle veřejnoprávního oprávnění je k umístění na věci zapotřebí i soukromoprávní titul, o jehož existenci má soud v tomto řízení rozhodovat.
5. Následně odvolací soud rozsudkem ze dne 26. 3. 2026, č. j. 68 Co 225/2024 -256, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Vyšel ze zjištění, že žalovaný jako podnikatel v elektronických komunikacích umístil se souhlasem žalobce na střechu domu osm antén. Titulem k umístění antén byl „Souhlas vlastníka s umístěním sítě elektronických komunikací“, který je dle svého obsahu nájemní smlouvu. Žalobce smlouvu platně vypověděl a žalovaný její doručení sám potvrdil e-mailem. Dospěl tedy k závěru, že žalovanému proto již nesvědčí soukromoprávní titul k umístění antén.
6. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dovolatel) dovolání. Za nesprávné považuje, že se odvolací soud nezabýval jeho oprávněním podle § 104 odst. 16 zákona č. 127/2005 Sb. , o elektronických komunikacích. Má za to, že antény představují koncové body veřejné komunikační sítě a že jsou-li splněny předpoklady uvedeného ustanovení, rozhoduje spor podle § 104 odst. 17 téhož zákona Český telekomunikační úřad. Odvolací soud se podle dovolatele rovněž nevypořádal se zájmy uživatelů služeb elektronických komunikací.
7. Žalobce ve svém vyjádření k dovolání poukázal zejména na závazný právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v předchozím dovolacím řízení a na to, že úvahy žalovaného týkající se veřejnoprávní úpravy v oblasti elektrických komunikací jsou pro danou věc bez významu.
8. Dovolání žalovaného (dovolatele) proti rozsudku odvolacího soudu není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “) z dále uvedených důvodů přípustné.
9. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb. , o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
10. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je rovněž nezbytné, aby dovolatel v dovolání formuloval právní otázku, na které napadené rozhodnutí spočívá a která naplňuje některé z kritérií vyjmenovaných v § 237 o. s. ř. o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. 29 NSČR 53/2013 ).
11. Předně je třeba uvést, že dovolatel (opětovně) namítá nedostatek pravomoci civilních soudů. V tomto ohledu přehlíží, že tato otázka však již byla v této věci závazně vyřešena v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2025, sp. zn. 26 Cdo 1537/2025 , a judikatuře zde uvedené. Tato námitka tedy přípustnost dovolání založit nemůže.
12. Dále pak dovolatel namítá, že při posouzení oprávnění podle § 104 odst. 16 zákona č. 127/2005 Sb. bylo nutné zohlednit zájem uživatelů jednotek a jeho koncových zákazníků na poskytování služeb elektronických komunikací i technickou povahu antén, neboť i veřejnoprávní aspekty mohou ovlivnit daný vztah. Na řešení takto formulované otázky však napadené rozhodnutí nespočívá (odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru o zániku soukromoprávního titulu žalovaného k umístění antén na nemovitosti žalobce) a dovolatel tím pouze polemizuje s právním názorem odvolacího soudu o povaze uplatněného nároku a pravomoci soudů k jeho projednání.
13. Dovolatel tak nevznáší žádnou právní otázku, na které napadené rozhodnutí spočívá, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud řešena, případně, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která by měla být postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb. překonána, a tyto údaje nelze dovodit ani z obsahu dovolání.
14. Jde-li o námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, pak k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1 , § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné. Nadto rozhodnutí odvolacího soudu je dostatečně odůvodněno; ostatně dovolatelem tvrzené nedostatky jeho odůvodnění ani nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění jeho práv (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011 , uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
15. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle § 243c odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
16. Dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu. Dovolací soud však zastává [s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. )] názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. o. s. ř. ]
17. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ); proto se výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 4. 11. 2026
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu