Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 117/2026-25
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis)
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní JUDr. Mgr. Olgou Karfíkovou, LL.M., ve věci
žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci]
proti
žalovanému: [osobní údaje žalovaného]
pro 14 888 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 14 888 Kč kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 293,48 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 683,96 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 503,08 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 8 % ročně z částky 4 429,02 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. [číslo] [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 14 888 Kč kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 293,48 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 683,96 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 503,08 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 8 % ročně z částky 4 429,02 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, se zamítá.II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. [číslo] [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení 14 888 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne 15. 4. 2023, [číslo] Touto smlouvou právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) poskytnula žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč, žalovaný měl vrátit tento úvěr ve formě měsíčních splátek po 1 992 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně souhrnného poplatku 12 888 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 20 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 na žalobkyni.
2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, po celou dobu řízení zůstal pasivní.
3. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, provedl soud pouze důkazy předložené žalobkyní a podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pokládá soud na základě důkazů (listin) předložených žalobkyní za skutkový závěr ve věci samé, následující skutečnosti:
4. Právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaný spolu uzavřeli dne 15. 4. 2023 smlouvu o úvěru [číslo]. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytnula žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl žalovaný vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně souhrnného poplatku ve výši 12 888 Kč. Výše RPSN činila 272,44 % (ze smlouvy o úvěru [číslo]). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným dne 10. 12. 2025 na žalobkyni (ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 10. 12. 2025). Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2026). Žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr v souhrnu částku 20 500 Kč (z transakční historie). Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného upomenula o dobrovolné uhrazení dluhu (z předžalobní upomínky ze dne 9. 3. 2026 a podacího lístku z téhož dne).
5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
9. Původní věřitelka a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 2395 o. z. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitelka poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr včetně úroku a poplatků splatit pravidelnými měsíčními splátkami. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně a včas neplnil, nicméně žalobkyni uhradil celkem částku 20 500 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně relevantního výňatku z přílohy č. 1 a potvrzení o zaplacení úplaty. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně.
10. Soud posuzoval spotřebitelskou smlouvu podle právní úpravy ochrany spotřebitele, představované ustanoveními § 1813 a násl. o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Soud při svých právních úvahách přihlédl také k judikatuře Ústavního soudu, který se opakovaně vyjadřoval k posuzování konfliktu zásady„ smlouvy se mají dodržovat“ a skutečným„ principem rovnosti“, např. v nálezu sp. zn. II. ÚS 996/18, ve kterém, mimo jiné, uzavřel:„ Ochrana autonomie vůle nicméně není absolutní, pokud se střetává s jiným základním právem jednotlivce, ústavním principem nebo ústavně zakotveným veřejným zájmem. V těchto případech lze autonomii vůle proporcionálně omezit - srov. nález ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 457/10 (N 124/70 SbNU 133). Mezi uvedené ústavní zásady patří nepochybně rovnost (čl. 1 Listiny). Ta má být nejenom formální, ale i skutečná. Pokud jedna strana (např. podnikatel profesionál) může těžit ze svých zkušeností, odborných znalostí či lepší informovanosti o právu, zatímco druhá strana (např. spotřebitel) takovými výhodami nedisponuje, je výchozí pozice obou stran nevyvážená a jejich rovné postavení pouze formální. K dosažení skutečné rovnováhy je nutné vzájemné vztahy právně vyvážit. Jinak řečeno, ze střetu autonomie vůle a zásady rovnosti plyne ochrana slabší strany. Ochrana spotřebitele je typickým příkladem zásady ochrany slabší strany a je pevnou součástí českého a unijního právního řádu a samozřejmě též judikatury Ústavního soudu (srv. podrobně nález ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 2063/17). Daný rámec se uplatní též v oblasti spotřebitelských úvěrů. I zde má poskytovatel úvěru, podnikatel profesionál, dle konkrétních okolností případu obvykle výraznou objektivní převahu nad spotřebitelem a tuto nerovnost II. ÚS 996/18 6 jsou orgány veřejné moci včetně soudů povinny korigovat nález ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. I. ÚS 3308/16 (N 16/84 SbNU 181))“. Při právním posouzení soud uvažoval také o oddělitelnosti jednotlivých ujednání, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 nebo zda je možné uvažovat o částečné neplatnosti posuzované smlouvy o úvěru. K ochraně spotřebitele přistoupil Ústavní soud opakovaně, a to až ve fázi výkonu rozhodnutí či exekuce, kdy exekuce byla vedena podle pravomocných a vykonatelných exekučních titulů, dokonce i v podobě rozhodnutí soudů (k tomu srovnej velmi nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3194/18, jenž přehledně uvádí judikaturu obecných soudů a Ústavního soudu. Judikatura Nejvyššího soudu, reprezentovaná např. rozhodnutím sp. zn. 33 Odo 234/2005 (obdobně také v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), dovodila nepřiměřenost úroku sjednaného ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů.
11. Citovanými názory Ústavního soudu a Nejvyššího soudu soud poměřoval posuzovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o spotřebitelském úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností). Souhrnný poplatek za poskytnutí úvěru činí cca 86 % jistiny úvěru. RPSN dle smlouvy činí 272,44 %. Jednotlivá ujednání posuzované smlouvy přitom nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku. Jedná se o smlouvu tzv.„ take it or leave“, t.j. žalovaný vezme peníze oproti podpisu smlouvy, aniž by mezi stranami reálně proběhlo vyjednávání o obsahu jednotlivých práv a povinností. Z jednotlivých ujednání smlouvy je zřejmé, že jsou natolik provázaná, že není možné uvažovat o jejich oddělenosti.
12. Žalovaný sám žádná jiná nepřiměřená ujednání nenamítal. Protože soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nepřiměřených ujednání obsažených ve smlouvě, nezabýval se dále tvrzením žalobkyně, že původní věřitelka splnila svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. Z uvedeného důvodu nebylo třeba se zabývat i důkazy, které k tomuto tvrzení doplnila (nájemní smlouva, výplatní pásky, dohoda o pracovní činnosti a žádost o úvěr).
13. Protože žalovaný uhradil částku v celkové výši 20 500 Kč, přičemž mu byla poskytnuta částka 15 000 Kč, musel soud vypořádat účastníky poskytnutá plnění podle neplatné smlouvy. Výše žalovaným poskytnutého plnění přitom zcela přesahuje plnění poskytnuté žalobkyní a na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Soud tedy žalobu v celém rozsahu zamítnul jako nedůvodnou.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, tak, že ji ve věci plně úspěšnému žalovanému nepřiznal, neboť byl po celé řízení pasivní a žádné náklady mu tak dle obsahu spisu nevznikly.
15. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč dle položky [číslo] bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. Sazebníku soudních poplatků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.