Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 104/2026-20

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis)

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní JUDr. Mgr. Olgou Karfíkovou, LL.M., ve věci

žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně]

proti

žalovanému: [osobní údaje žalovaného]

pro 25 270 Kč s příslušenstvím / úvěr

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 270 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 25 270 Kč od 4. 9. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 253 Kč na účet Okresního soudu v Karlových Varech, [číslo] [variabilní symbol] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 270 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 25 270 Kč od 4. 9. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku ve výši 253 Kč na účet Okresního soudu v Karlových Varech, [číslo] [variabilní symbol] do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 25 270 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 10. 7. 2024.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal pasivní.

3. Pravomoc a příslušnost zdejšího soudu k rozhodování tohoto sporu, kdy žalovaný je státním příslušníkem EU (konkrétně Bulharska) a má bydliště na území České republiky, je založena na základě článku 4 a článku 7 odst. 2 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I). Podle článku 6 nařízení č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), je rozhodným právem právní řád České republiky, neboť spotřebitel má na území České republiky své obvyklé bydliště.

4. Soud ve věci postupoval podle ustanovení , (dále jen „”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.

5. Žalovaný byl v řízení pasivní, na svou obranu nic netvrdil a k důkazu nepředložil. Soud proto provedl k důkazuy předložené žalobkyní a z nich učinil následující závěr o skutkovém stavu věci:

6. Dne 10. 7. 2024 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto vrátit žalobkyni v 60týdenních splátkách po 454,50 Kč včetně souhrnného poplatku ve výši 12 270 Kč zahrnujícího kapitalizovaný úrok ve výši 2 970 Kč (70,89 % ročně), poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 4 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč RPSN činila 212,77 %. Pro případ prodlení žalovaného a nesplnění povinnosti ani ve lhůtě 30 dnů k upomínce žalobkyně bylo sjednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]). Žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru uvedl měsíční příjem ze zaměstnání 29 107 Kč, výdaje 18 388 Kč (zjištěno z evidenční karty klienta). Žalovaný uhradil žalobkyni částku 2 000 Kč (zjištěno z platební historie). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzýván k úhradě dluhu ve lhůtě sedmi dnů od doručení výzvy, upomínka byla podána na poštu dne 13. 8. 2025 (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 13. 8. 2025 včetně podacího archu).

7. Soud dospěl k právnímu závěru: Podle , (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

10. Podle výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

11. Dle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Dle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle , 2 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle věty první plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

18. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z., na základě které, žalobkyně poskytla žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit včetně úroků a poplatků. Žalovaný však své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy řádně neplnil a úvěr nesplácel, uhradil toliko částku 2 000 Kč.

19. Vzhledem ke skutečnosti, že na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a následující o. z., podrobil soud smluvní ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4 950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.

20. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může násobně převyšovat částku poskytnutou. Pokud soud uvážil, že RPSN činí 212,77 %, úrok 70,89 % ročně, žalobkyně má právo na zesplatnění dluhu (včetně poplatků) v případě nezaplacení i části jedné splátky v dodatečné lhůtě 30 dnů, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou, a proto ji nelze považovat jako celek za souladnou s dobrými mravy. Byť má jinak přednost posouzení jednotlivých ujednání jako neplatných, v tomto případě smlouva jako celek neobstojí (, ) pro zmíněnou nespravedlivost. Soud podotýká, že shodný právní závěr učinil v rámci odvolacího řízení v jiné věci se stejnou žalobkyní a obdobným skutkovým základem Krajský soud v Plzni v rozsudku ze dne 14. 3. 2018, č. j. [číslo jednací].

21. Podstatnou okolností, která vede k závěru o neplatnosti smlouvy je dále, že žalobkyně se rozhodla žalovanému jako spotřebiteli poskytnout úvěr 15 000 Kč (se splátkami 454 Kč týdně), aniž by dostatečně prozkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně zjistila od žalovaného měsíční příjem žalovaného ve výši 29 107 Kč, který měla doložený potvrzením o příjmech za měsíc duben a květen 2024. Pokud jde o výdaje žalovaného, uvažovala žalobkyně s částkou 18 388 Kč (životní minimum 4 860 Kč, náklady na bydlení 8 932 Kč a nebankovní závazky 4 596 Kč). Údaje o výdajích žalovaného však žádným způsobem neověřovala a neovařovala ani faktický stav peněžních prostředků na účtu žalovaného. Žalobkyně se ani nezabývala stávajícím zadlužením žalovaného, blíže nezkoumala závazky žalovaného. Myšlenkový proces, z něhož byla dovozena úvěruschopnost žalovaného, je nepřezkoumatelný. Žalobkyně neprovedla porovnání příjmů a výdajů, jakož i dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele získaných z relevantních vnitřních a vnějších zdrojů. Lustrace ve veřejně dostupných databázích provedená za tímto účelem je nedostatečná. Pokud žalobkyně poskytla žalovanému úvěr za shora popsané situace, je zcela zjevné, že jej nemohla poskytnout s vírou na vysokou pravděpodobnost splacení dluhu, a proto jejím nárokům nelze v soudním řízení poskytovat ochranu. Z tohoto důvodu tak pokládá soud smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou podle § 588 o. z., neboť žalobkyně nepostupovala v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

22. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srov. § 2993 o. z.), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Žalovaný uhradil žalobkyni částku 2 000 Kč, ale byla mu poskytnuta částka 15 000 Kč, a proto soud žalobě co do rozdílu poskytnutých plnění ve výši 13 000 Kč vyhověl. Všechna ostatní plnění žalobkyně požaduje podle neplatné smlouvy, a proto nelze přiznat žalobkyni výlučně smluvní instituty jako jsou smluvní poplatky, smluvní pokuta, pročež je žaloba v této části nedůvodná (viz výrok II).

23. Nedůvodný je pak i nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení (viz výrok II).

24. Při vypořádání bezdůvodného obohacení (vzájemně poskytnutých plnění) soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to k rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. [spisová značka], v němž Nejvyšší soud uzavřel, že„ ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“

25. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka (spotřebitele) s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle zákona o spotřebitelském úvěru.

26. Ze shora citovaného rozsudku Nejvyššího soudu plynou následující právní závěry. Dlužník je povinen vrátit jistinu úvěru dle § 87 odst. 1 in fine zákona o spotřebitelském úvěru podle svých možností. Pokud se věřitel a dlužník nedohodli na splatnosti závazku vrátit jistinu úvěru z neplatné smlouvy (což se účastníci v předmětném řízení nedohodli), splatnost určí soud svým rozsudkem, ale jen do budoucna. Jde však o lhůtu hmotněprávní, před jejímž uplynutím se tak dlužník v prodlení neocitl, pročež nelze před jejím uplynutím žalobci přiznat úroky z prodlení.

27. S ohledem na shora uvedené tak má žalobkyně ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona jen právo na vrácení poskytnuté nesplacené jistiny úvěru, tj. částky 13 000 Kč. V této části soud žalobě vyhověl ve výroku I.

28. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost nesplacené jistiny v tomto rozhodnutí ve lhůtě tří dnů (viz analogicky věta před středníkem ), neboť žalovaný netvrdil žádné skutečnosti (neposkytl žádná tvrzení o svých možnostech vrátit poskytnutou jistinu), pro které by se soud od této lhůty měl odchýlit (nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty či umožnění splácet jistinu ve splátkách). Jedná se přitom o hmotněprávní lhůtu splatnosti ve smyslu výsledku aplikace zákona o spotřebitelském úvěru (tj. nikoli o procesněprávní lhůtu k plnění dle ).

29. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, tak o té bylo soudem rozhodnuto podle s přihlédnutím k tomu, že poměr úspěchu ve věci je téměř shodný. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

30. Jelikož soud ve věci nevydal navrhovaný elektronický platební rozkaz, doměřil žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 253 Kč podle položky [číslo] bodu 2., ve spojení s položkou 1, bodu 1. písm. b) přílohy , o soudních poplatcích (Sazebníku soudních poplatků).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.