Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 72/2026-15
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis)
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Lukášem Ludvíkem v právní věci žalobce [údaje o účastníkovi] [údaje o zástupci] proti žalované [údaje o účastníkovi], o zaplacení částky 35.140 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 35.140 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 28.000 Kč od 9. 11. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů řízení ve výši 10.376 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 35.140 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 28.000 Kč od 9. 11. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů řízení ve výši 10.376 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.
Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 18. 5. 2026 žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 35.140 Kč s příslušenstvím.
pokračování - 2 - sp. zn. 9 C 72/2026
Žaloba je odůvodněna tím, že mezi [právnická osoba] (dále jen„ Centro“) jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla dne 9. 7. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem ve výši 8.000 Kč zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, Centro úvěr ke dni 8. 11. 2024 zesplatnilo a žalovaná je proto povinna hradit úrok z prodlení v zákonné výši a kapitalizovanou smluvní pokutu. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 10. 2025 uzavřené mezi žalobcem a Centrem. Dlužná částka činí ke dni podání žaloby 35.140 Kč a skládá se z jistiny ve výši 20.000 Kč, úroku ve výši 8.000 Kč a smluvní pokuty ve výši 7.140 Kč. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 28.000 Kč od 9. 11. 2024 do zaplacení.
Účastníci řízení byli vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila k žalobě. Jelikož se žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřila, měl soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a protože žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil a ve věci šlo rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud jednání nenařizoval (§ 115a o.s.ř.).
Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje.
Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
Podle § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru. V daném případě Centro posuzovalo řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů a dodrželo postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, což bylo osvědčeno formulářem pro standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru.
pokračování -3- sp. zn. 9 C 72/2026
Dále se soud zabýval platností smlouvy z pohledu právní úpravy ochrany spotřebitele. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Soud při svých právních úvahách přihlédl také k judikatuře Ústavního soudu, který se opakovaně vyjadřoval k posuzování konfliktu zásady„ smlouvy se mají dodržovat“ a skutečným„ principem rovnosti“, např. v nálezu sp. zn. II. ÚS 996/18, ve kterém, mimo jiné, uzavřel:„ Ochrana autonomie vůle nicméně není absolutní, pokud se se střetává s jiným základním právem jednotlivce, ústavním principem nebo ústavně zakotveným veřejným zájmem. V těchto případech lze autonomii vůle proporcionálně omezit - srov. nález ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 457/10 (N 124/70 SbNU 133). Mezi uvedené ústavní zásady patří nepochybně rovnost (čl. 1 Listiny). Ta má být nejenom formální, ale i skutečná. Pokud jedna strana (např. podnikatel profesionál) může těžit ze svých zkušeností, odborných znalostí či lepší informovanosti o právu, zatímco druhá strana (např. spotřebitel) takovými výhodami nedisponuje, je výchozí pozice obou stran nevyvážená a jejich rovné postavení pouze formální. K dosažení skutečné rovnováhy je nutné vzájemné vztahy právně vyvážit. Jinak řečeno, ze střetu autonomie vůle a zásady rovnosti plyne ochrana slabší strany. Ochrana spotřebitele je typickým příkladem zásady ochrany slabší strany a je pevnou součástí českého a unijního právního řádu a samozřejmě též judikatury Ústavního soudu (srov. podrobně nález ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 2063/17). Daný rámec se uplatní též v oblasti spotřebitelských úvěrů. I zde má poskytovatel úvěru, podnikatel profesionál, dle konkrétních okolností případu obvykle výraznou objektivní převahu nad spotřebitelem a tuto nerovnost jsou orgány veřejné moci včetně soudů povinny korigovat, srov. nález ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. I. ÚS 3308/16 (N 16/84 SbNU 181)“. Při právním posouzení soud uvažoval také o oddělitelnosti jednotlivých ujednání, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 nebo zda je možné uvažovat o částečné neplatnosti posuzované smlouvy o úvěru. K ochraně spotřebitele přistoupil Ústavní soud opakovaně, a to až ve fázi výkonu rozhodnutí či exekuce, kdy exekuce byla vedena podle pravomocných a vykonatelných exekučních titulů, dokonce i v podobě rozhodnutí soudů (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3194/18, jenž přehledně uvádí nejen judikaturu obecných soudů). Judikatura Nejvyššího soudu, reprezentovaná např. rozhodnutím sp. zn. 33 Odo 234/2005 (obdobně také v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), dovodila nepřiměřenost úroku sjednaného ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů.
Citovanými názory Ústavního soudu a Nejvyššího soudu soud poměřoval posuzovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy
pokračování -4- sp. zn. 9 C 72/2026
o spotřebitelském úvěru vede soud k závěru, že smlouva je platná a neobsahuje zjevně nespravedlivá ujednání.
Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobce jako důvodný. Mezi účastníky byl sjednán závazek právního předchůdce žalobce poskytnout žalované úvěr. Tento právní vztah odpovídá smlouvě o úvěru dle ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž vznikla žalované povinnost splatit poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. Povinnost žalované vrátit právnímu předchůdce žalobce poskytnuté peněžní prostředky včetně úroku ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Tuto svoji povinnost žalovaná nesplnila. Protože se žalovaná ocitla v prodlení se splacením úvěru, vznikl právnímu předchůdci žalobce podle smlouvy nárok na zaplacení smluvní pokuty, který vychází z ustanovení § 2048 občanského zákoníku. V důsledku prodlení žalované vznikl právnímu předchůdci žalobce rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení, přičemž tento nárok vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a z ustanovení § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Protože je nárok žalobce (který se stal věřitelem žalované na základě řádného postoupení pohledávky) důvodný, bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. K plnění soud určil běžnou třídenní lhůtu dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.
Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, přísluší mu tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.406 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 7.620 Kč (odměna za tři úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 450 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 10.376 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupkyně žalobce, a to rovněž v běžné třídenní lhůtě.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech do 15 dnů ode dne doručení rozsudku.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.