Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
37 C 9/2022-110
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci
žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce
proti
žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429 sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 - Nové Město za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované,
o zaplacení částky 858 294 Kč
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 858 294 Kč, se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádost žalobce ze dne 17. 10. 2022 o vrácení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč se zamítá.
IV. Žalobce je povinen na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 doplatit soudní poplatek ve výši 4 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 858 294 Kč, se zamítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žádost žalobce ze dne 17. 10. 2022 o vrácení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč se zamítá.IV. Žalobce je povinen na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 doplatit soudní poplatek ve výši 4 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se svojí žalobou domáhal přiměřeného zadostiučinění v penězích za nepřiměřenou délku dědického řízení vedeného u Okresního soud v Novém Jičíně (dále též „OS“) pod sp. zn. Anonymizováno (dále též „původní řízení“) ve výši 175 000 Kč. Dále žaloval z titulu nesprávného úředního postupu (aniž by tento blíže odůvodnil) náhradu škody ve výši 5 000 Kč za zaplacený soudní poplatek v rámci řízení vedeného pod sp. zn. Anonymizováno a dále zaplacených nákladů ve výši 10 447 Kč v rámci původního řízen. V neposlední řadě se žalobce domáhal částky 667 847 Kč coby náhrady škody v podobě nedobytné exekuční restituční pohledávky.
2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 1. 4. 2022 vznesla námitku promlčení ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou původního řízení. K nároku na náhradu škody ve výši 667 847 kč žalovaná namítala, že tato pohledávka byla zcela nevymahatelná již dnem úmrtí jméno FO dne 15. 1. 2016. V této souvislosti zdůrazňovala, že již v prosinci 2000 prohlásil Krajský soud v Ostravě na úpadce právnická osoba Anonymizováno konkurs. V říjnu 2007 pak správce konkursní podstaty soudu oznámil, že byl proveden rozvrh, a soud následně konkurs zrušil. Podle žalované jí není možné přičítat, že dotčené družstvo skončilo v likvidaci. Nadto podle žalované se ani orgány moci veřejné nedopustily nesprávného úředního postupu. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu a rovněž požadovala náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů za provedené úkony.
3. Soud věc projednal dne 19. 10. 2023 v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “), v nepřítomnosti žalobce, který se z nařízeného jednání omluvil a zároveň nepožádal o odročení.
4. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.
5. Ze stanoviska žalované ze dne 14. 9. 2021, přípisu Ministerstva spravedlnosti ze dne 23. 12. 2020 a z žádosti žalobce ze dne 21. 12. 2020 soud zjistil, že žalobce dne 23. 12. 2020 uplatnil u žalované svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 163 750 Kč v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. Anonymizováno a dále náhradu škody ve výši 683 294 Kč. Žádost žalobce byla vypořádána stanoviskem ze dne 14. 9. 2021 s tím, že žalovaná žalobci odmítla plnit.
6. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk “) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).
7. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku, pokud jde o společnost adresa, soud zjistil, že dotčená společnost byla vymazána z obchodního rejstříku 21. 9. 2012.
8. Ze spisu vedeného u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. Anonymizováno soud zjistil, že řízení vedené u OS pod sp. zn. Anonymizováno bylo zahájeno dne 29. 1. 2016 a pravomocně skončeno dne 24. 12. 2019.
9. Dále ze spisu vedeného u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. Anonymizováno soud zjistil, že usnesením ze dne 4. 12. 2019, č.j. Anonymizováno Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl o odměně notářce ve výši 10 447 Kč za dodatečné projednání majetku, který nově vyšel najevo. Tuto odměnu je dle dotčeného usnesení povinen zaplatit žalobce. Usnesení nabylo právní moci dne 24. 12. 2019 a nebylo proti němu podáno odvolání.
10. Z přípisu likvidátora tituly před jménem jméno FO ze dne 3. 10. 2009 soud zjistil, že dotčený likvidátor konstatoval, že dne 18. 8. 2008 nabylo právní moci usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým byl zrušen konkurz na majetek právnická osoba Anonymizováno Anonymizováno v likvidaci, po splnění rozvrhového usnesení. Pokud byly realizovány převody majetku po skončení konkurzu, šlo o minimální příjmy, které pokryly náklady spojené s jeho převodem, tudíž k deponování prostředků povinného nedošlo, neboť nebylo co deponovat. Majetek, který má povinný ve svém vlastnictví je tedy pouze ten, který je zapsán v katastru nemovitostí a byl vyloučen z konkurzní podstaty jako neprodejný. Z tohoto důvodu nebyl dosud povinný vymazán z obchodního rejstříku.
11. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.
12. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.
13. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.
14. Dle § 5 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a b) nesprávným úředním postupem.
15. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle odst. 2 má právo na náhradu škody i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.
16. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.
17. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.
18. Podle § 31 odst. 1 a 2 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána.
19. Podle § 32 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. (2) Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. (3) Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.
20. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk platí, že promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.
21. Jak je uvedeno shora, žalobce se domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky původního řízení. Soud má nicméně za to, že před zkoumáním naplnění podmínek stanovených OdpŠk (pokud se jedná o samotný žalovaný nárok) je nejprve nezbytné zabývat se námitkou promlčení tvrzeného nároku žalobce, kterou vznesla žalovaná. Uplatní-li totiž účastník v civilním řízení soudním důvodně námitku promlčení, velí zásada hospodárnosti řízení, aby soud nejprve posoudil, zda je námitka důvodná, a pokud tomu tak je, aby žalobu zamítl, aniž by se zabýval otázkou splnění podmínek odpovědnosti za újmu či prokázání její výše.
22. Z relevantních zákonných ustanovení plyne, že nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu se promlčuje ve zcela speciálně konstruované promlčecí lhůtě (viz § 32 odst. 3 OdpŠk ). Rozlišuje se přitom nárok založený nepřiměřenou délkou řízení (§ 13 odst. 1 věta druhá a třetí a § 22 odst. 1 věta druhá a třetí) od nároků ostatních, ve všech případech však jde o kombinaci na sobě nezávislé subjektivní a objektivní promlčecí lhůty. Pro případy újem vyvolaných nepřiměřenou délkou řízení je běh obou lhůt modifikován konstrukcí nemožnosti uplynutí lhůty, pro niž je rozhodující konec řízení, v němž k průtahům došlo; promlčení (skončení subjektivní ani objektivní lhůty) nemůže nastat dříve, než uplyne lhůta šesti měsíců od skončení tohoto řízení. Vzhledem k tomu, že nemajetková újma v důsledku nepřiměřené délky řízení vzniká přímo v důsledku nepřiměřené délky řízení, žádné důkazy v tomto ohledu soud po poškozeném v zásadě nepožaduje, a spočívá ve stavu nejistoty ohledně výsledku řízení, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (srov. NS Cpjn 206/2010, Rc 58/2011), uplatní se v těchto případech prakticky vždy pouze lhůta uvedená v § 32 odst. 3 větě druhé, která je spojena se skončením řízení, jímž judikatura rozumí okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno. Do řízení je přitom nutno započítat i případné řízení o dovolání, řízení o kasační stížnosti i řízení o stížnosti ústavní, a to i tehdy, bylo-li toto řízení pro poškozeného neúspěšné (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3320/2012 ). Tyto závěry o skončení řízení by ovšem neměly platit v případě, kdyby bylo podáno zjevně opožděné dovolání (kasační stížnost, ústavní stížnost) pouze s cílem zvrátit marné uplynutí promlčecí lhůty.
23. V projednávané věci platí, že původní řízení bylo pravomocně skončeno vůči žalobci dne 24. 12. 2019. Následující den 25. 12. 2019 začala běžet šestiměsíční promlčecí lhůta pro uplatnění nároku u soudu. Pokud tedy žalobce uplatnil svůj nárok u žalované až dne 23. 12. 2020, resp. u soudu podal svoji žalobu dne 11. 10. 2021, učinil tak v době, kdy jeho nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřeně dlouhého původního řízení byl promlčen, pročež námitka promlčení vznesená žalovanou je důvodná.
24. K tomu soud zdůrazňuje, že nepřehlédl, že žalobce se domáhal náhrady nemajetkové újmy „za nepřiměřenou dobu dosud neukončené exekuce, resp. nevydražení v Katastru nemovitostí stále vedených a exekuci zabavených nemovitostí povinného“, jakož i „další průtahy v délce 9 měsíců zaviněné překročením zákonné 6měsíční lhůty pro vydání stanoviska k moji ze dne 21. 12. 2020“. K tomu pak soud uvádí, že sám žalobce takto povšechně popsaná řízení řádně neoznačil (s výjimkou řízení vedeného u OS pod sp. zn. Anonymizováno a ani nenavrhl jediného důkazu k prokázání svých tvrzení o nepřiměřenosti těchto blíže nespecifikovaných řízení. K nařízenému jednání dne 19. 10. 2023 se pak nedostavil, pročež jej nebylo lez poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. Bylo by přitom v rozporu se zásadou rovnosti účastníků řízení, pokud by si soud za žalobce jeho žalobu domýšlel, či snad za něj aktivně pátral a dohledával možné důkazní návrhy k prokázání jeho tvrzení. Pokud pak jde o domnělé průtahy při vyřizování jeho žádosti ze dne 21. 12. 2020 platí, že předběžné projednání nároku na náhradu škody u příslušného ústředního orgánu má neformální povahu, nejsou pro ně stanoveny žádné procesní postupy a nepředpokládá se ani, že by tento orgán vydával nějaké rozhodnutí (buď požadavku vyhoví a uplatněnou částku zaplatí, nebo tak neučiní; nesdělí-li poškozenému své odmítavé stanovisko, zakládá mu uplynutí šestiměsíční lhůty možnost obrátit se na soud). Tím spíše tedy není možné považovat tento specifický institut za správní řízení, na nějž by se vztahovala ustanovení správního řádu ; sdělení příslušného orgánu poškozenému, že jím uplatněný nárok bude (zcela nebo zčásti) či nebude uspokojen, není správním rozhodnutím, ale svou povahou odpovídá občanskoprávnímu úkonu (resp. právnímu jednání) státu jednajícího příslušným správním orgánem. Aplikace správního řádu je pro tento případ výslovně vyloučena (§ 1 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád , ve znění pozdějších předpisů) (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 258/2015 ). Jinými slovy řečeno, předběžné projednání nároku u žalované ve smyslu § 14 OdpŠk není formálním řízením, tudíž na něj nemůže dopadat čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, resp. právo na projednání věci v přiměřené době, pročež není možné uvažovat o tom, že by bylo lze odškodnit nemajetkovou újmu za „nepřiměřeně“ dlouhou dobu tohoto projednání.
25. Dále pokud jde o žalobcův nárok na zaplacení škody ve výši 5 000 Kč coby zaplaceného soudního poplatku za žalobu pro zmatečnost v rámci řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. Anonymizováno k tomu soud uvádí následující.
26. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk , je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. nesprávného úředního postupu nebo nezákonného rozhodnutí; (ii) vznik újmy na straně žalobce a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011 ).
27. Z § 8 OdpŠk plyne, že aby bylo možné rozhodnutí státu považovat za nezákonné, je nezbytné, aby bylo zrušeno k tomu příslušným orgánem. Podmínka zrušení rozhodnutí pro nezákonnost odpovídá principu presumpce správnosti rozhodnutí orgánu veřejné moci (tj. zde soudů).
28. Naproti tomu nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2778/2010 či rozsudek ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1455/2007 ; dále též srov. Vojtek, P., Bičák, V.: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha. C. H. Beck, 2017, str. 145). Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu. O úřední postup jde tehdy, jestliže tak postupují osoby, které plní úkoly státního orgánu, a pokud tento postup slouží výkonu státní moci (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 924/2013 ze dne 23. 7. 2015).
29. Dlužno poznamenat, že žalobce ve své žalobě nekonkretizoval, v čem přesně spatřuje nesprávný úřední postup soudů a ani soudu nenabídl žádné důkazy k prokázání, že mu škoda skutečně vznikla. K nařízenému jednání dne 19. 10. 2023 se přitom nedostavil, čímž se sám dobrovolně zbavil možnosti, aby jej soud postupem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. vedl k doplnění jeho tvrzení a důkazních návrhů. Nicméně i tak se soud domnívá, že samotný nárok na zaplacení částky 5 000 Kč coby zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč bylo lze zamítnout již jen na základě žalobních tvrzení. V souladu s § 4 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. totiž sice poplatková povinnost vzniká již podáním žaloby, avšak není-li tento poplatek zaplacen, soud rozhodnutím k zaplacení soudního poplatku v souladu s § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. vyzve. Jinými slovy řečeno, žalobce mohl zaplatit poplatek ve výši 5 000 Kč za žalobu sám, avšak v tom případě by si tvrzenou újmu přivodil sám. Dále mohl zaplatit soudní poplatek na základě rozhodnutí (výzvy) soudu. V tom případě by však nemohl být odpovědnostním titulem domnělé škody nesprávný úřední postup, nýbrž nezákonné rozhodnutí. Žalobce však žádné konkrétní nezákonné rozhodnutí ve své žalobě (jakož i dalších podáních) neoznačil. Nadto nelze přehlédnout, že v každém případě (i kdyby snad byl ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. Anonymizováno chybně vyzván rozhodnutím soudu k zaplacení dotčeného poplatku) tvrzená újma nikdy nemohla vzniknout v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, když žalobce nepochybně měl možnost požádat o vrácení dotčeného soudního poplatku, jak to učinil v projednávané věci.
30. Dále pokud jde o nárok na zaplacení částky 10 447 Kč, z provedeného dokazování se podává, že tuto částku má na základě rozhodnutí OS uhradit žalobce. Dotčená částka přitom představuje odměnu notáře za dodatečné projednání majetku, který vyšel najevo po skončení dědického řízení.
31. Ze shora citované právní úpravy plyne, že náhrada škody zahrnuje pouze náklady vynaložené na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu (viz § 31 odst. 1 a 2 OdpŠk ). V projednávané věci přitom žalobce ani netvrdil existenci nezákonného rozhodnutí a existence takového rozhodnutí ani neplyne ze spisu vedeného u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. Anonymizováno K tomu soud opakovaně zdůrazňuje, že s ohledem na skutečnost, že se žalobce nedostavil k jednání dne 19. 10. 2023, nebylo lze jej vést k doplnění jeho tvrzení a důkazních návrhů podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. Nadto soud dodává, že proti usnesení OS ze dne datum kterým bylo rozhodnuto o povinnosti žalobce zaplatit částku 10 447 Kč bylo lze podat odvolání. Žalobce se tak v každém případě proti uložené povinnosti mohl bránit a pokud tak neučinil, i kdyby snad mu teoreticky nějaká škoda vznikla, stalo by se tak v příčinné souvislosti s jeho zvoleným procesním postupem, a nikoliv nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.
32. Konečně pokud jde o náhradu škody ve výši 667 847 Kč, coby exekutorem nevymožené restituční pohledávky, ani v tomto případě žalobce pregnantně nevymezil odpovědnostní titul, od kterého svůj nárok odvíjí. S ohledem na to, že se na jednání dne 19. 10. 2023 nedostavil, zbavil tak soud možnosti poskytnout mu dobrodiní poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. K tomu soud dodává, že dle tvrzení žalobce byla jeho nedobytná pohledávka ve výši 667 847 Kč za právnická osoba Anonymizováno. Z provedeného dokazování přitom vyplynulo, že samotné dědické řízení vedené u OS pod sp. zn. Anonymizováno bylo zahájeno usnesením ze dne 29. 1. 2016. K tomuto datu však jíž bylo dávno právnická osoba Anonymizováno v zániku. Je proto zřejmé, že tvrzená újma nemohla být v žádné případě způsobena nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím vydaným v rámci řízení vedeného u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. Anonymizováno Pokud pak jde o žalobcem zmiňované exekuční řízení, resp. okolnost, že od 19. 1. 2009 byla částka 667 847 Kč vymáhána exekutorem (dle tvrzení žalobce), z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že nedobytnost pohledávky nemohla být v žádném případě dána nesprávným úředním postupem exekutora, když již dne 18. 8. 2008 nabylo právní moci usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým byl zrušen konkurz na majetek právnická osoba „Anonymizováno“ – družstvo v likvidaci, po splnění rozvrhového usnesení. Pokud byly realizovány převody majetku po skončení konkurzu, šlo o minimální příjmy, které pokryly náklady spojené s jeho převodem, tudíž k deponování prostředků povinného nedošlo, neboť nebylo co deponovat. Majetek, který měl povinný ve svém vlastnictví i po skončení konkurzu byl přitom pouze ten, který byl zapsán v katastru nemovitostí a byl vyloučen z konkurzní podstaty jako neprodejný. Jinými slovy řečeno, pohledávka za právnická osoba Anonymizováno byla zjevně nedobytná ještě před zahájením exekučního řízení. Podmínkou odpovědnosti žalované za škodu spočívající ve ztrátě dobytnosti pohledávky je přitom nepochybně skutkové zjištění, že nebýt tvrzeného nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, pohledávka by dobytná byla (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1976/2020 ). Tato podmínka však v poměrech projednávané věci splněna být nemůže.
33. S ohledem na shora uvedené proto soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu v celém rozsahu zamítl. Výrokem II. pak rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “).
34. Žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 900 Kč odpovídající paušální náhradě za 3 úkony (písemné vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu a 1x příprava k jednání). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb.
35. Lhůta k plnění byla v nákladovém výroku tohoto rozsudku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal žádné důvody.
36. Soud dále výrokem III. zamítl žádost žalobce ze dne 17. 10. 2022 o vrácení soudního poplatku (k tomu viz Usnesení Ústavního soudu ze dne 8. června 2012, sp. zn. IV ÚS 1890/12 ), neboť jí neshledal důvodnou. Žalobce totiž svojí žalobou uplatnil následující samostatné nároky; konkrétně (i) nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou původního řízení, (ii) nárok na náhradu škod v podobě zaplaceného soudního poplatku ve výši 5000 Kč, (iii) nárok na náhradu škody ve výši 10 447 Kč v podobě nákladů původního řízení a (iv) nárok na náhradu škody v podobě ztráty pohledávky ve výši 667 847 Kč. V souladu s § 4 odst. 1 ve spojení s § 6a odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb. mu tak okamžikem podání žaloby vznikla poplatková povinnost ve výši 8 000 Kč. Proto pokud doposud zaplatil soudní poplatek toliko ve výši 4 000 Kč, rozhodně nebylo namístě část doposud zaplaceného soudního poplatku vrátit. K tomu soud zdůrazňuje, že z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce vykládá Položku 8a Sazebníků poplatků tvořícího přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb. tak, jako kdyby snad byla ve všech případech žalob proti státu poplatková povinnost pouze ve výši 2 000 Kč. Tak tomu v žádném případě ovšem není. Platí totiž, že je-li v žalobě kumulováno více nároků se samostatným skutkovým základem, je třeba vybrat soudní poplatek podle Položky 8a Sazebníku poplatků tvořícího přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb. za každý takto žalovaný nárok, neboť každý z nároků by mohl být žalován zvlášť. Dlužno poznamenat, že na tomto výkladu obecných soudů neshledal nic protiústavního ani Ústavní soud (k tomu viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 18. 6. 2019, sp. zn. III. ÚS 634/19 ).
37. Pro úplnost se dodává, že výrokem IV. tohoto rozsudku soud rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit doplatek soudního poplatku, a to podle Položky 8a Sazebníku poplatků tvořícího přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce byl totiž chybně v průběhu soudního řízení vyzván k zaplacení soudního poplatku ve výši 4 000 Kč, přičemž tento soudní poplatek skutečně zaplatil. V projednávané věci však má žalobce poplatkovou povinnost ve výši 8 000 Kč, neboť svojí žalobou uplatnil čtyři samostatné nároky vůči žalované, jak je uvedeno shora (k tomu viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2127/2019 ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.
Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.