Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 126/2026-46
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Dagmar Brachovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro 31 668 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 21 798 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 21 798 Kč od 1. 3. 2026 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč, splatných vždy do každého 16. dne kalendářního měsíce, pod ztrátou výhody splátek, až do úplného zaplacení, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ve zbytku zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 21 798 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 21 798 Kč od 1. 3. 2026 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč, splatných vždy do každého 16. dne kalendářního měsíce, pod ztrátou výhody splátek, až do úplného zaplacení, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se ve zbytku zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 31 668 KčAnonymizovános příslušenstvím a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným smlouvu ze dne 15.06.2025 o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále i jen „Smlouva o úvěru“), na základě které byl žalovanému ze strany žalobce poskytnut standardní neúčelový úvěr, kdy žalobce v souladu se Smlouvou o úvěru poskytl žalovanému peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč (dále i jen „Peněžité prostředky“) tak, že částku ve výši 27 500 Kč převedl v souladu s čl. II. Smlouvy o úvěru na tzv. Účet zákazníka uvedený na první straně Smlouvy o úvěru v levém dolním rohu (dále i jen „Účet Zákazníka“), tedy účet určený žalovaným a to dne 18.06.2025, čímž došlo k čerpání Peněžitých prostředků, tedy úvěru ze strany žalovaného v souladu Smlouvou úvěru dle čl. II. Smlouvy o úvěru. Zbytek Peněžitých prostředků ve výši 2 500 Kč, převedl žalobce v souladu s čl. II. písm. b) Smlouvy o úvěru na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Žalobce se s žalovaným ve Smlouvě o úvěru zejména dohodl, že poskytnuté Peněžité prostředky tedy předmětný úvěr společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby uvedené na první straně smlouvy, tedy v Žádosti, jako CELKOVÁ CENA ÚVĚRU v částce ve výši 46 000 Kč uhradí žalovaný žalobci v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných vždy do každého 20-tého dne daného měsíce na účet žalobce, kdy splatnost 1. splátky byla mezi žalobcem a žalovaným dohodnuta na den 20.07.2025. Žalovaný je v současné době v prodlení s úhradou částky celkem ve výši 29 440 Kč, kdy tato částka se skládá z neuhrazených dlužných splátek ve výši 3 497 Kč a zesplaněné části jistiny ve výši 25 943 Kč. Žalobce zesplatnil úvěr ke dni 25.2.2026, kdy zesplatněná část jistiny činila 25 943 Kč, dluh na splátkách ke Dni zesplatnění činil 3 497 Kč, kdy tyto splátky se skládají z dlužných úroků ve výši 1 889 Kč a dluhu na jistině (úmor) ve výši 1 608 Kč. Kdy tedy celková dlužná jistina ke dni žaloby činí 25 943 Kč + 1608 Kč, což v součtu činí na jistině 27 551 Kč a na úrocích 1 889 Kč.
2. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena věřitelem v souladu s částí šestou, hlavou II zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru s péčí řádného hospodáře, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného. Žalobce využil také veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva z databáze Českého statistického úřadu (srov. rozsudek NS ČR sp. zn.: 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25.7.2018), jakož i nahlédnutím do centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, katastru nemovitostí, výpisu z registru REPI, vlastní databáze žalobce, kdy žalobce vycházel při posuzování úvěruschopnosti i z údajů, které žalovaný uvedl přímo do žádosti o spotřebitelský úvěr, a které obsahovaly mimo jiné také informace o příjmech a výdajích žalovaného s tím, že žalobce pravost příjmů ověřil. Dále žalobce požaduje částku 100 Kč za každou odeslanou upomínku, tedy celkem částku ve výši 200Kč, smluvní pokutu v celkové výši 998 Kč tedy (2x499Kč) a konečně smluvní pokutě 0,1% denně ode dne sesplatnění, tj. z částky 29440,00 Kč od 26.2.2026 do 1.4.2026, tedy částku ve výšiAnonymizováno1 030 Kč. Žalovaný ani přes předžalobní upomínku neuhradil žalobkyni ničeho.
3. K jednání, které se ve věci konalo dne 29.9.2026, se žalobkyně nedostavila, svou neúčast omluvila a požádal soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, vycházel přitom z obsahu spisu.
4. Žalovaný uvedl, že je pravdou, že dálkovým způsobem byla sjednána dohoda, byla mu poskytnuta částka 27 500 Kč, splácel nepravidelně, neví přesně kolik uhradil. Má mnoho dluhů a měl je i v době uzavření smlouvy s žalobkyní, žádné údaje po něm zaslat nechtěli, vše se řešilo přes telefon nechtěli
5. Soud ve věci provedl následující důkazy:
6. Upomínkou ze dne 25. 12. 2025 a ze dne 25. 1. 2026 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky. Z listiny označené Bonita smlouvy se podává, že žalovaný uhradil dne 11.7.2025, dne 8.8.2025, dne 15.9.2025, dne 11.10.2025 vždy částku 1 150 Kč a dne 11.12.2025 a dne 13.1.2026 vždy částku 551 Kč. Celkem 5 702 Kč. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru se podává, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout částku 27 500 Kč, resp. 30 000 Kč a žalovaný splácet v 40 splátkách po 1 150 Kč za podmínek ve smlouvě uvedených. Listina označená „závazky spotřebitele“ jsou k osobě žalovaného uvedeny poměry, zejména, že nemá žádné další závazy. Listina není opatřena žádným podpisem. Z Potvrzení o provedení transakce se podává, že žalovaný uhradil dne 18.6.2025 částku 1 Kč. V listině označené Posouzení úvěruschopnosti je uvedeno, že žalovaný má manželku, žije v družstevním bytě, má garáž, příjem činí 26 500 Kč měsíčně, výdaje na bydlení 5 000 Kč, dále je zde uvedena nezabavitelná částka a životní minimum. Podací lístek podává, že dne 25.2.2026 poslala žalobkyně žalovanému zásilku. Zesplatněním ze dne 25.2.2026 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby.
7. Soud pro nadbytečnost neprováděl důkazy statickými rozbory.
8. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
9. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
13. Podle § 588 o.z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
14. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu:
16. Nejprve se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
17. V projednávané věci žalobkyně netvrdí ani neprokazuje, že by žalobkyně, s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet úvěr poskytnutý ve výši 30 000 Kč, resp. 27 500 Kč (včetně celkového navýšení ve lhůtě 40 měsíců po 1 150 Kč. Žalobkyně soudu nepředložila žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, výdaje, počet všech členů domácnosti, zda měl žalovaná další závazky a v jaké výši, zda byl veden v registru dlužníků bank apod.
18. Žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.
19. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona č. 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.
20. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že: “….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.
21. Pro úplnost soud dodává, že pokud dle ustanovení § 87 odst. zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (např. podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru), nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kde mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, tak s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, III.ÚS 4129/18, který na citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
22. S ohledem na shora uvedené závěry, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru uzavřená dne 15.6.2025 mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná podle § 588 o.z., neboť svým obsahem nebo účelem zjevně odporuje zákonu, nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům.
23. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že dosud nedoplnila skutková tvrzení a neoznačila důkazy ohledně náležitého zkoumání schopnosti splácet úvěr žalovaným. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.
24. Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 je sice nastavena přísně tak, že ji soud uplatňuje při jednání i vůči účastníkům majícím zástupce, současně však neodnímá odpovědnost účastníka řízení za jeho výsledek, když případnou neúčast u jednání musí spojovat s vědomím, že mu nemůže být poskytnuto poučení podle § 118a odst. 1 a 3, neboť to se poskytuje pouze přítomnému účastníku. Nedostavení se účastníka k jednání není v žádném směru důvodem pro odročování jednání za účelem splnění poučovací povinnosti podle § 118a odst. 1 až 3. Nemohl-li tedy soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a, proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (NS 21 Cdo 5237/2007).
25. Současně má soud v řízené za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 27 500 Kč. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se v této výši žalovaný na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatil, neboť žalobkyně částku ve výši 27 500 Kč žalovanému poskytla bez právního důvodu. Současně v tvrzení žalobkyně a důkazu Bonita smlouvy se podává, že žalovaný uhradil dne 11.7.2025, dne 8.8.2025, dne 15.9.2025, dne 11.10.2025 vždy částku 1 150 Kč a dne 11.12.2025 a dne 13.1.2026 vždy částku 551 Kč. Celkem 5 702 Kč. Soud proto uložil žalovanému, aby žalobkyni uhradil částku ve výši 21 798 Kč, a to i se zákonným rokem z prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od fikce doručení předžalobní výzvy a lhůty v předžalobní výzvě určené.
26. Protože má soud úvěrovou smlouvu ze dne 15.6.2025 za absolutně neplatnou, tak veškeré žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy, tedy obchodní úrok, provizi ve výši částka, poplatky i smluvní pokutu a úrok z prodlení nad rámec soudem přiznaný, zamítl, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalované žalobkyní započteno omylem na neplatně sjednané příslušenství jistiny či provizi.
27. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
28. Protože žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovanému, který byl ve věci převážně úspěšný, dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.
29. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když žádost o splátky vzhledem v výši pohledávky a výši měsíční splátky shledal důvodnou.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku, prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem.
Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění) nebo provedení exekuce podle z.č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů.