Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
62 C 170/2025-62
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci
žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Jméno advokáta Anonymizováno
sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného
bytem Adresa žalovaného
o 51 722,19 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 32.930,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení 18.791,79 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 3.524,14 Kč, úroku kapitalizovaného ve výši 5.197,31 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 44.224,45 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 43.324,45 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 32.930,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení 18.791,79 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 3.524,14 Kč, úroku kapitalizovaného ve výši 5.197,31 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 44.224,45 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 43.324,45 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27. 8. 2025 domáhala zaplacení 51.722,19 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 6. 12. 2023 s předchůdcem žalobkyně (právnická osoba) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které byla žalovanému v bezhotovostně poskytnuta částka 48.173,90 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku podle rozpisu plateb, který byl dostupný měsíčně v jeho klientském účtu. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradil 15.243,50 Kč. S účinností ke dni 28. 4. 2025 předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni.
2. Právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru vzal v potaz sociální a demografická data, informace z interních a externích registrů a výpis z bankovního účtu žalovaného a dospěl k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
5. Dne 6. 12. 2023 byla mezi společností právnická osoba a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota do výše 44.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 54 % ročně.
6. Žalovaný celkem čerpal úvěr ve výši 48.173,90 Kč, na dluh ze smlouvy žalovaný uhradil 15.243,50 Kč, jak plyne z tabulky umoření a potvrzení o provedení bankovní transakce.
7. Výzvou ze dne 11. 8. 2024 předchůdce žalobkyně upozornil žalovaného na dluh ve výši 6.859,22 Kč, vyzval ho k zaplacení do 30 dnů od odeslání a upozornil žalovaného na možnost zesplatnění celého dluhu, pokud nebude splátka uhrazena.
8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávek informován dopisem ze dne 28. 4. 2025, kterým byl současně vyzván k zaplacení dluhu v celkové výši 54.125,15 Kč do 10 dnů po obdržení dopisu. Dopis byl odeslán dne 22. 5. 2025.
9. Předžalobní upomínkou ze dne 29. 7. 2025 žalobkyně upozornila žalovaného na výši dluhu a opětovně jej vyzvala k úhradě nejpozději do 13. 8. 2025. Upomínka byla odeslána 30. 7. 2025.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem
13. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
14. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
15. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.
17. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.
18. Z předložené smlouvy o úvěru (ani dalších listin) nevyplývá, že by se právní předchůdce žalobkyně jakkoliv zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutou částku, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného, nevyžádal na žalovaném jediný doklad, ze kterého by plynuly informace o měsíčních příjmech a výdajích žalovaného. Žalobkyně sice obecně uvedla, že její právní předchůdce lustroval žalovaného ve veřejně dostupných rejstřících a interních registrech a že měl k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného, neuvedla však již, jaká konkrétní zjištění z těchto dokumentů právní předchůdce učinil.
19. Právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně zcela nesprávně vyhodnotil údaje o příjmech a výdajích žalovaného, řádně tedy neposoudil, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut.
20. Právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, smlouva o úvěru je proto od počátku absolutně neplatná. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny proto nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).
21. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena v souladu s ustanovením § 1879 a násl. občanského zákoníku, proto vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 32.930,40 Kč (poskytnutá jistina 48.173,90 Kč ponížená o úhrady žalovaného ve výši 15.243,50 Kč). Soud tedy žalobě v tomto rozsahu vyhověl a výrokem pod bodem I tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost k plnění.
22. Ve zbytku žalobu zamítl (výrok II). Žalobkyně nemá právo na zaplacení úroku z prodlení, neboť žalovaný se dosud do prodlení nedostal. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Soudu nejsou známy současné majetkové a výdělkové poměry žalovaného, který je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje a ke svým majetkovým poměrům ničeho neuvedl, aby soud mohl stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení.
23. Soud proto stanovil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku s přiměřeným použitím ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.
24. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu právo. Úspěch a neúspěch žalobce v předmětu řízení jsou v přibližně stejné výši, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.