Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 231/2026-24
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
pro 10 460,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 5 460,50 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 460,50 Kč za dobu od 28. 9. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 5 460,50 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 460,50 Kč za dobu od 28. 9. 2024 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalované, aby jí zaplatila částku 10 460,50 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky za dobu od 28. 9. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne 28. 8. 2024 uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., IČ: IČO, smlouvu o úvěru a na základě uzavřené smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, úvěr měl být splacen do 27. 9. 2024. Žalovaná však ničeho neuhradila. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 460,50 Kč. Žalobkyně uvedla, že byla před uzavřením smlouvy posuzována úvěruschopnost žalované, a to lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek převedena na žalobkyni.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.
4. Ze smlouvy samé soud zjistil, že společnost právnická osoba., IČ: IČO jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 15. 12. 2025 dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, ve které se, ve spojení s rámcovou smlouvou o postupování pohledávek ze dne 14. 6. 2023, dohodly, že postupitel postupuje a převádí pohledávky na postupitele a postupitel pohledávky přijímá a nabývá, a předmětem postoupení byla též pohledávka za žalovanou, která je uplatněna žalobou, když pohledávka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru Anonymizováno byla uvedena v příloze smlouvy specifikující postupované pohledávky. Postupitelka oznámila žalované dopisem ze dne 27. 12. 2025, který byl odeslán dne 30. 12. 2025, postoupení pohledávky na žalobkyni jako nového věřitele, jak bylo zjištěno z oznámení samého a poštovního podacího lístku. Žalovaná byla v tomto oznámení rovněž vyzvána k uhrazení dluhu do 3 dnů od obdržení dopisu. Ve smlouvě o úvěru č. Anonymizováno, která je datována dnem 28. 8. 2024, se společnost právnická osoba., (právní předchůdkyní žalobkyně) jako „úvěrující“ zavazuje poskytnout žalované jako „klientovi“ částku 5 000 Kč jako spotřebitelský neúčelový úvěr a žalovaná se zavazuje zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 460,50 Kč a vrátit poskytnutý úvěr jednorázově dne 27. 9. 2024. Žalované byla na účet č. č. účtu, který je uveden ve smlouvě o úvěru, poskytnuta právní předchůdkyní žalobkyně platbou ze dne 28. 8. 2024 částka 5 000 Kč, jak soud zjistil z výpisu z tohoto účtu a potvrzení o platbě.
5. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně.
6. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená (§ 1880 o. z.). Žalobkyně nároky uplatněné žalobou dovozovala ze smlouvy na kterou v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZoSÚ “), neboť žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ . Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ , posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Soud má zato, v souladu s ustálenou judikaturou, vycházející z premis stanovených Nejvyšším soudem ČR v rozhodnutí 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 a nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, je nutno pro závěr o postupu s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, trvat na tom, že poskytovatel úvěru se nemá spokojit pouze s tvrzeními od spotřebitele, ale musí mít tato tvrzení ověřena z jiných zdrojů. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr.
7. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní, o tom, že poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, leží v této věci na žalobkyni. Byla to tedy žalobkyně, která byla v řízení povinna tvrdit rozhodné skutečnosti a tyto prokázat. Jelikož se žalobkyně nedostavila k jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení o neúplných tvrzeních a neprokázání rozhodných skutečností ve smyslu § 118a odst. 1 , 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , dále jen „o. s. ř. “. Žalobkyně ani netvrdila, ani to nevyplynulo z provedených důkazů, že by zjišťovala skutečné příjmy a výdaje žalované. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, tedy poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. K této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu.
8. Je-li smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ , a to pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ , jiné povinnosti jí z neplatné smlouvy nevznikly. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 5 000 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovanou zavázal k úhradě této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , s ohledem na to, že mezi žalovanou a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovanou tvrzeno, že by nebylo v jejích možnostech vrátit jistinu úvěru v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaná byla vyzvána k uhrazení dluhu, naposledy dopisem ze dne 27. 12. 2025, a došel proto k závěru, že po žalované lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnila ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , a uložil proto žalované splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaná se dosud nedostala do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl též co do požadovaného úroku z prodlení.
9. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. v návaznosti na procesní úspěch a neúspěch účastníků ve věci tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla úspěšná co více než poloviny uplatněného nároku a procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.