Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

111 C 6/2026-68

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Klečkovou Kutišovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

pro 172 431,73 Kč s přísl. - úvěr

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 123 500 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně částky 7 985 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 139 985 Kč ve výši 12 % ročně od 11. 3. 2025 do 21. 3. 2025, zákonným úrokem z prodlení z částky 131 485 Kč ve výši 12 % ročně od 22. 3. 2025 do zaplacení, úrokem ve výši 20 % ročně z částky 132 000 Kč od 11. 3. 2025 do 4. 5. 2025, úrokem ve výši 12 % ročně z částky 132 000 Kč od 5. 5. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 11. 3. 2025 dosáhne částky 583 920 Kč a ohledně smluvní pokuty ve výši 40 946,73 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 12 295,50 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně Jméno advokátky, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 123 500 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se ohledně částky 7 985 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 139 985 Kč ve výši 12 % ročně od 11. 3. 2025 do 21. 3. 2025, zákonným úrokem z prodlení z částky 131 485 Kč ve výši 12 % ročně od 22. 3. 2025 do zaplacení, úrokem ve výši 20 % ročně z částky 132 000 Kč od 11. 3. 2025 do 4. 5. 2025, úrokem ve výši 12 % ročně z částky 132 000 Kč od 5. 5. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 11. 3. 2025 dosáhne částky 583 920 Kč a ohledně smluvní pokuty ve výši 40 946,73 Kč, zamítá.III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 12 295,50 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky, , do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. V projednávané věci se žalobkyně žalobou podanou dne 10. 2. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 197 919,58 Kč s příslušenstvím jako nároku vyplývajícího ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené mezi účastníky řízení dne 18. 11. 2024. Na základě úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 132 000 Kč, přičemž společně se smlouvou o úvěru byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Dohoda o konsolidaci, na jejímž základě byl úvěr ve výši 132 000 Kč použit na úhradu resp. započtení dluhů žalovaného u jiných smluvních vztahů způsobem uvedeným v Dohodě o konsolidaci, přičemž zbytek úvěru ve výši 24 864 Kč byl žalovanému vyplacen dne 18.11.2024. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se sjednaným úrokem za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 71,43 % ročně a dalšími poplatky s úvěrem souvisejícími v pravidelných 60 měsíčních splátkách po 8 110 Kč splatných vždy ke každému 3. dni v měsíci počínaje měsícem lednem 2025, dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Žalovaný neuhradil žádnou splátku úvěru a ocitnul se v prodlení se splácením úvěru. Tímto žalovaný své platební povinnosti dle smlouvy porušil, přičemž v důsledku kvalifikovaného prodlení žalovaného s úhradou splátky splatné ke dni 3. 1. 2025 delším než 65 dní byl úvěr dle ujednání čl. 6.3. smlouvy o úvěru zesplatněn ke dni 9. 3. 2025. Žalovaný po zesplatnění úvěru uhradil dne 21. 3. 20258 částku 8 500 Kč.

Žalobkyně po zohlednění platby uhrazené žalovaným po zesplatnění úvěru a dále po částečném zpětvzetí žalobního návrhu a částečném zastavení řízení usnesením zdejšího soudu ze dne 5. 3. 2026, pod č.j. -50, pravomocným ke dni 8. 4. 2026, požaduje zaplacení částky celkem 172 431,73 Kč sestávající z nesplacené jistiny úvěru ve výši 132 000 Kč, úroku přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 6 587 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč za prodlení s každou splátkou po dobu delší než 30 dní (2 x po 499 Kč), nákladů za vymáhání ve výši 400 Kč za prodlení s každou splátkou po dobu delší než 15 dní (2 x po 200 Kč), poníženo o úhradu ve výši 8 500 Kč provedenou po zesplatnění – tj. výsledné částky 131 485 Kč a smluvní pokuty v sazbě 0,1% denně při prodlení s úhradou zesplatněného úvěru ve výši 40 946,73 Kč, včetně příslušenství. Dluh nebyl uhrazen ani na základě předžalobní výzvy.

Úvěruschopnost žalovaného byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení byl nečinný.

3. Skutkový stav věci byl v řízení zjištěn v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí z listinných důkazů, na jejichž základě soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 18. 11. 2024 a listin tvořících její nedílnou součást (dodatek návrhu smlouvy o úvěru, příloha návrhu smlouvy o úvěru, oznámení o schválení úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, prohlášení klienta,y stvrzující identifikaci žalovaného a podpis návrhu smlouvy o úvěru a dodatku smlouvy o úvěru, splátkový kalendář, přihláška k pojištění vč. pojištění úvěru) bylo zjištěno, že mezi účastníky řízení byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 132 000 Kč, který se žalovaný se zavázal splatit spolu se sjednaným úrokem za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 71,43 % ročně a poplatky s úvěrem souvisejícími v pravidelných 60 měsíčních splátkách po 8 110 Kč splatných vždy ke každému 3. dni v měsíci počínaje měsícem leden 2025, dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Pro případ prodlení delšího než 15 dní s úhradou splátky úvěru bylo ujednána povinnost žalovaného hradit náklady spojené s vymáháním pohledávky (upomínací náklady) po 200 Kč v každém jednotlivém případě, pro případ prodlení delšího než 30 dní s úhradou splátky úvěru bylo ujednána povinnost žalovaného hradit jednorázovou smluvní pokutu po 400 Kč v každém jednotlivém případě, pro případ prodlení delšího než 65 dní s úhradou splátky úvěru bylo ujednáno právo žalobkyně úvěr zesplatnit, pro případ prodlení žalovaného se splácením nové jistiny úvěru po zesplatnění byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.

Z dohody o konsolidaci ze dne 18. 11. 2024 ke smlouvě o úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným bylo ujednáno, že úvěr poskytnutý úvěr bude do výše 84 301 Kč použit na úhradu dluhů žalovaného u žalobkyně vyplývajících ze smlouvy o úvěru č. hodnota, do výše 22 835 Kč na úhradu dluhů žalovaného u žalobkyně vyplývajících ze smlouvy o úvěru č. hodnota a zbývající částka ve výši 24 864 Kč bude žalovanému vyplacena bezhotovostním převodem na účet.

Z dokladu o vyplacení úvěru a karty klienta bylo zjištěno, že žalovanému byla na základě úvěrové smlouvy dne 18. 11. 2024 poskytnuta částka v celkové výši 132 000 Kč, kdy do výše 84 301 Kč byl úvěr poukázán na bankovní účet žalobkyně č.ú. Anonymizováno/Anonymizováno pod v.s. var. symbol, do výše 22 835 Kč byl úvěr poukázán na bankovní účet žalobkyně Anonymizováno/Anonymizováno pod v.s. var. symbol a do výše 24 864 Kč byla žalovanému vyplacena bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet č.ú. č. účtu. Dále bylo z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyni dne 21. 3. 2025 celkem částku 8 500 Kč.

Z dokumentace k úvěruschopnosti žalovaného (hodnocení klienta, výpis NRKI) bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením úvěrové smlouvy deklaroval měsíční příjem ze zaměstnaneckého poměru u právnická osoba. v částce 18 644 Kč, celkové měsíční výdaje včetně životního minima byly deklarovány částkou 9 481 Kč, splátky úvěrů byly deklarovány jako nulová položka. Dále bylo deklarováno, že žalovaný je svobodný, má vysokoškolské vzdělání a bydlí v jím vlastněné nemovitosti. Z výpisu NRKI vyplývá, že žalovaný měl před uzavřením úvěrové smlouvy aktivní úvěrové produkty, kdy součet celkové zbývající částky kreditních karet, celkového čerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové zbývající částky splátkových operací žalovaného v roli žadatele a spolužadatele (expozice) je představován částkou 293 375 Kč a dluh po splatnosti jako součet celkové nesplacené částky splátkových operací, celkového přečerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové nesplacené částky kreditních karet je představován částkou 7 064 Kč.

Z upomínek ze dne 3. 2. 2025, 6. 3. 2025 a oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 9. 3. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného upomínala o úhradu dlužných splátek, přičemž následně v důsledku řádného neplnění platebních povinností žalovaného z titulu smlouvy o úvěru a trvajícího prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru prohlásila úvěr za splatný a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě pohledávek vyplývajících z úvěrové smlouvy.

Z předžalobní výzvy ze dne 20. 1. 2026 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním návrhu na zahájení řízení vyzván k úhradě dlužné částky.

V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně řádném ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy; žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno důkazní.

4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle , a podle , o spotřebitelském úvěru. Soud vycházel rovněž z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k problematice posuzování úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jakož i problematice splatnosti a výše bezdůvodného obohacení v případě nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti.

Dle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Dle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

Dle jsou zneužívající ta ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

Dle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

Dle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (zejm. rozsudek sp. zn. ze dne 25. 7. 2018, rozsudek sp.zn. ze dne 31.7.2024) se má za to, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Požadavek posuzování úvěruschopnosti dlužníka předpokládá ověření údajů, které věřitel získal od dlužníka, přičemž je povinností věřitele zjišťovat a verifikovat nejen pravidelné měsíční příjmy, ale rovněž pravidelné měsíční výdaje a nepostačí toliko „fiktivní“ výdaje dovozované ze statistických modelů a publikovaných údajů o životním minimu.

Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp.zn. lze ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravující soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

5. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

Smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným soud posoudil s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaných závazků jako smlouvu o spotřebitelském úvěru.

Soud dále dovodil, že žalobkyně v řízení neprokázala splnění zákonem dané povinnosti ověřit před uzavřením úvěrové smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela výhradně ze statistických údajů o životním minimu a prohlášení žalovaného ohledně jím dosahovaných příjmů a vynakládaných výdajů, které však bylo v přímém rozporu se zjištěními učiněnými z výpisu NRKI, z něhož vyplývá nikoliv bezvýznamná úvěrová zátěž žalovaného. V daném případě si měla žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti počínat o to obezřetněji za situace, kdy úvěr měl sloužit k refinancování předchozích nesplacených závazků. Lze tak uzavřít, že žalobkyně nepodrobila otázku schopnosti žalovaného úvěr splácet komplexnímu zkoumání a ověřování resp. splnění této povinnosti v řízení neprokázala. Z uvedených důvodů nelze povinnost žalobkyně danou ustanovením § 86 ZSÚ považovat za řádně splněnou, úvěrová smlouva je neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti.

Soud se dále ex officio zabýval platností smluvního ujednání účastníků z hlediska jeho souladu se zákonem a korektivem dobrých mravů, přičemž po posouzení vzájemných práv a povinností dospěl k závěru, že smlouva je (kromě výše uvedených důvodů spočívajících v nesplnění zákonné povinnosti žalobkyně ověřit úvěruschopnost žalovaného) absolutně neplatná rovněž pro rozpor s dobrými mravy. Důvod neplatnosti je přitom dán zjevnou disproporcí výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle smlouvy zavázaly. Žalobkyní požadovaný úrok z úvěru ve výši 71,43 % ročně je požadavek, které se zjevně vymyká běžně požadovaným úrokům z úvěru, ocitá se za hranou dobrých mravů a není právně přijatelný. Hodnota plnění, k němuž se žalovaný zavázal na základě úvěrové smlouvy je tak zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutého na základě téže smlouvy žalobkyní a nárok žalobkyně tak nemůže požívat právní ochrany. Shora popisovaný nesoulad s dobrými mravy vyplývající z disproporce vzájemných smluvních práv a povinností dosahuje intenzity zjevného rozporu s dobrými mravy, který zakládá neplatnost smlouvy podle § 580, § 588 o. z. S ohledem na celkovou koncepci úvěrové smlouvy dospěl soud k závěru o neoddělitelnosti neplatného ujednání o úrocích ve smyslu § 576 o. z., neboť je zřejmé, že žalobkyně by smlouvu, která by takové ujednání neobsahovala, neměla zájem uzavřít, neboť jak je soudu známo z úřední činnosti, na takovémto způsobu sjednávání úroků je zjevně založena obchodní strategie žalobkyně a žalobkyně úvěrové smlouvy s nemravně vysokým úrokem sjednává zcela záměrně, systematicky a s vědomím jejich neplatnosti. Možnost moderace neplatně resp. nemravně sjednaných úroků z prodlení ve smyslu nepřipadá dle soudu v úvahu a na situaci nic nemění ani skutečnost, že žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby požadovala úrok toliko ve výši 20% ročně. Vzhledem k výše uvedenému tedy smlouvu o úvěru nelze považovat za platné právní jednání, přičemž neplatností je smlouva stižena jako celek.

S ohledem na skutečnost, že úvěrová smlouva je neplatným právním jednáním, je třeba plnění, které si strany z titulu takto neplatné smlouvy poskytly, vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení.

Žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání – bez právního důvodu částku 132 000 Kč, kterou žalovaný vrátil do výše 8 500 Kč. Co do zbývající nevrácené částky ve výši 123 500 Kč tak vznikl na straně žalovaného neoprávněný majetkový prospěch – bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat.

Žaloba je tedy důvodná pouze v části, v níž se žalobkyně domáhá vrácení toho, co bylo žalovanému z titulu neplatné smlouvy o úvěru poskytnuto a žalovaným doposud nevráceno, přičemž v uvedeném rozsahu žalobě výrokem I vyhověl. Ve zbývající části jistiny, ohledně smluvní pokuty a co do požadovaného smluvního úroku z úvěru soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítnul, neboť jde o plnění vyplývající z neplatně sjednané smlouvy, jichž se žalobkyně nemůže platně domáhat. V této souvislosti soud dále shledal, že nárok na zákonný úrok z prodlení byl uplatněn předčasně, neboť se žalovaný doposud neocitnul v prodlení, když nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Vzhledem k tomu byla žaloba výrokem II. zamítnuta rovněž ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení.

6. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ustanovení Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 123 500 Kč (62,5 %), neúspěšná (včetně částky, ohledně níž bylo řízení na základě zpětvzetí žaloby zastaveno) co do částky 74 419,58 Kč (37,5 %), tzv. čistý úspěch tak činí 25 %. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu dle a má tedy nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení podle výsledku sporu.

Soud nepovažuje za účelně vynaložený náklad řízení žalobkyní požadovanou mimosmluvní odměnu a náhradu hotových výloh za úkon částečného zpětvzetí žaloby, byť jde o úkon ve věci samé. Nelze pominout, že žaloba byla částečně vzata zpět výlučně proto, že žalobkyně v rámci žaloby nerespektovala zákonné omezení nároků vyplývajících z prodlení dlužníka se splácením úvěru podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Takový postup žalobkyně nemůže jít k tíži žalovaného. Přiznání odměny za takto uskutečněný úkon právní služby bylo by v rozporu se zásadou vyjádřenou v ustanovení věta prvá ; z uvedených důvodů soud žalobkyni nepřiznal jí požadovanou odměnu, náhradu hotových výloh a DPH za úkon částečného zpětvzetí.

Žalobkyní vynaložené náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 8 622 Kč, mimosmluvní odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 9 020 Kč z tarifní hodnoty 197 919,58 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis návrhu), mimosmluvní odměny advokáta za 1 úkon právní služby po 8 020 Kč z tarifní hodnoty 172 431,73 Kč (účast na jednání dne 4. 8. 2026) podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) ve spojení s § 7 advokátního tarifu, mimosmluvní odměny advokáta ve výši jedné poloviny za 1 úkon právní služby po 4 510 Kč (jednoduchá výzva k plnění) podle § 11 odst. 2 písm. h) ve spojení s § 7 advokátního tarifu, režijního paušálu za 4 úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Předmětem náhrady je dále náhrada za promeškaný čas na cestě k jednání dne 4. 8. 2026 ze sídla substitučního zástupce žalobkyně v Náchodě k soudu a zpět za 4 půlhodiny po 150 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, cestovného k jednání dne 4. 8. 2026 na trase Náchod – Trutnov a zpět vozidlem BMW 530 D Xdrive dle předložených dokladů při najetých 70 km, průměrné spotřebě vozidla dle VTP 5,8 l/100km, průměrné ceně motorové nafty ve výši 34,10 Kč dle vyhl.č. , sazbě základní náhrady 5,90 Kč/km jízdy dle vyhl.č. , celkem ve výši 551 Kč. Předmětem náhrady je dále DPH v zákonné sazbě 21 % z odměny, režijního paušálu a náhrady promeškaného času a cestovného (základem daně je částka 33 521 Kč) ve výši 7 039 Kč.

Celkem jsou tak náklady řízení představovány částkou 49 182 Kč, z níž má žalobkyně právo na náhradu ve výši 25 %, tj. částku 12 295,50 Kč, splatnou k rukám právní zástupkyně žalobkyně ( ).

7. Lhůtu k plnění dle výroku I. soud stanovil podle .

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.