Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 50/2026-75

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Dagmar Brachovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně A., IČO IČO žalobkyně A sídlem Jméno žalobkyně B. Gerstnera E52, 370 01 Jméno žalobkyně C zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

pro částka s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 29 004 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 29 004 Kč ve výši 11,5 % ročně od 11. 7. 2025 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne kalendářního měsíce, pod ztrátou výhody splátek, až do úplného zaplacení, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se co do částky 6 500 Kč částečné zastavuje.

III. Ve zbytku se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 29 004 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 29 004 Kč ve výši 11,5 % ročně od 11. 7. 2025 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne kalendářního měsíce, pod ztrátou výhody splátek, až do úplného zaplacení, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.II. Řízení se co do částky 6 500 Kč částečné zastavuje.III. Ve zbytku se žaloba zamítá.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobkyně se svou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 64 630,11 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, žalobce uzavřel s žalovaným Smlouvu o úvěru č. IBAN ze dne 23.11.2023, jejímž předmětem bylo financování nákupu zboží specifikovaného žalovaným – motocykly, mopedy a čtyřkolky. Žalobce byl v této souvislosti zastoupen prodejcem, obchodní společností jméno FO, jehož oprávnění uzavírat tento typ smluv vyplývá z přiložené Smlouvy o obchodním zastoupení č. hodnota uzavřené dne 16.11.2021.

Předmětnou Smlouvou, jejíž nedílnou součást tvoří Úvěrové podmínky smlouvy o úvěru společnosti Jméno žalobkyně A. č. hodnota Anonymizováno-Anonymizováno ze dne datum (dále jen "OP") a Sazebník poplatků, se žalobce zavázal, že žalovanému poskytne způsobem a za podmínek dle Smlouvy a OP peněžní prostředky, přičemž žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit za ně úroky. Žalobce dostál svému závazku ze Smlouvy a dne 29.11.2023 poskytl žalovanému k rukám prodejce v souladu s čl. 9. odst. 9.1 OP úvěr ve výši 46 500 Kč. Celková splatná částka, tj. celková suma splátek činí 87 264 Kč. Žalobcem před uzavřením Smlouvy a poskytnutím úvěru žalovanému, byla schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr posouzena s odbornou péčí v souladu se zákonem. Žalobce vycházel mj. z informací získaných z bankovních registrů klientský

informací, stejně jako z nebankovních registrů klientských informací a informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších služeb (SOLUS). Dále žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím dalších registrů a databází, např. insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních/městských úřadů, interních registrů atd. Při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr žalobce rovněž komplexně vyhodnotil celkovou finanční situaci žalovaného, kdy žalobce konfrontoval doložené skutečnosti žalovaným s dostupnými údaji umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (viz výše), a dále též se statistickými, demografickými a historickými daty žalovaného dostupnými v rámci skupiny žalobce. Následně po důkladné analýze veškerých informací v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru žalobce dospěl k závěru, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal uhradit poskytnutý úvěr včetně sjednaného příslušenství v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 1 212 Kč, splatných nejpozději vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, když první splátka byla splatná dne 15.12.2023. Úrok z úvěru činil 23,78 % ročně, při stanovené výši RPSN 26,57 %. Žalovaný však neuhradil splátku úvěru č. hodnota splatnou dne 15.8.2024, pročež tak porušil svou povinnost splácet své závazky z poskytnutého úvěru řádně a včas. Ve Smlouvě bylo přitom sjednáno, že v takovém případě je žalovaný povinen uhradit žalobci nejen dlužné splátky, veškeré příslušenství, náklady a sankce za porušení závazkového vztahu. Prodlení v plnění peněžních závazků žalovaného má za následek vznik práva žalobce na zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu dle Sazebníku. Vedle toho je dle odst. 5.1 OP žalobce oprávněn požadovat úroky z úroků. Dlužná částka závazků žalovaného k rozhodnému dni 16.12.2024 vůči žalobci vyplývající ze Smlouvy dle písemné výzvy (zesplatnění) ze dne 30.12.2024 činila 48 852,19 Kč. Dlužná částka sestává z nezaplacených splátek před zesplatněním Smlouvy ve výši 5 760 Kč (dlužná splátka ke dni 15.8.2024 činila 912 Kč, dlužná splátka ke dni 15.09.2024 činila 1 212 Kč, dlužná splátka ke dni 15.10.2024 činila 1 212 Kč, dlužná splátka ke dni 15. 11.2024 činila 1 212,- Kč, dlužná splátka ke dni 15.12.2024 činila 1 212 Kč), z části jistiny zbývající po zesplatnění závazků žalovaného ke dni 16.12.2024 ve výši 41 950,19 Kč, poplatků za zaslané písemné upomínky v celkové výši 450 Kč dle Sazebníku (poplatek za odeslání upomínky činí dle Sazebníku 150 Kč, přičemž byly odeslány tři upomínky), účelně vynaložených nákladů za oznámení o okamžité splatnosti úvěru ve výši 200 Kč dle Sazebníku, kapitalizovaného zákonného

úroku z prodlení ve výši 129 Kč a ze smluvní pokuty za prodlení s úhradou dlužných splátek ve výši 363 Kč. Výzva k úhradě ze dne 30.12.2024 s uvedením zesplatněných pohledávek byla žalovanému odeslána prostřednictvím doporučené zásilky. Písemnost byla doručena žalovanému dne 07.01.2025. Žalovanému byla dne 07.07.2025 zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění do 15 dnů od odeslání této upomínky. Žalovaný následně uhradil dne 25.07.2025 částku 500 Kč, dne 25.08.2025 uhradil žalovaný 500 Kč, dne 24.09.2025 uhradil žalovaný 500 Kč, dne dne 25.10.2025 uhradil žalovaný 500 Kč, dne 25.11.2025 uhradil žalovaný 500 Kč a dne 22.12.2025 uhradil žalovaný 500 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu, která byla vyčíslena jako 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 47 288,84 Kč od 17.12.2024 do dne podání žaloby na částku 19 199,27 Kč. Podáním ze dne 23.4.2026 vzala žalobkyně svou žalobu ohledně částky 1 500 Kč zpět a při jednání soudu dne 15.9.2026 vzala žalobkyně svou žalobu ohledně částky 4 000 Kč.

Žalovaná uvedla, že jí byla poskytnuta částka 46 500 Kč, uplatnila výhrady k výši smluvní pokuty a obchodnímu úroku. Pro plnění žádala o splátky po 1 000 Kč. Svou žádost odůvodnila zdravotním stavem a ekonomickou situací.

Soud ve věci jednal dne 15.9.2026

Z výpisu z účtu UniCreditBank č. účtu č. účtu soud ověřil, že žalovaná uhradila na pohledávku žalobkyni dne 23.1.2026 částku 500 Kč, celkem 7 000 Kč. Ze smlouvy o úvěru č. IBAN ze dne 23.11.2023 soud ověřil, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 23.11.2023 prostřednictvím obchodní společnosti jméno FO, smlouvu, na jejím základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 46 500 Kč, a celkovou částku 87 264 Kč, tj. jistinu navýšenou o souhrnný poplatek a obchodní úrok se žalovaná zavázala splácet dle podmínek ve smlouvě sjednaných 72ti měsíčními splátkami po 1 212 Kč. Ve smlouvě o úvěru je uveden měsíční příjem domácnosti žalované 40 000 Kč a jediný výdaj, a to výdaj na bydlení ve výši 2 000 Kč. Výpisem z účtu ze dne 29.11.2023 žalobkyně prokazuje poskytnutí částky 46 500 Kč žalované. Dopisem ze dne 30.12.2024 sdělila žalobkyně žalované zesplatnění pohledávky, zesplatnění žalovaná převzala dne 7.1.2025. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 7.7.2025 soud ověřil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě celého dluhu před podáním žaloby do 21.7.2025. Z přehledu plateb vyplývá, že žalobkyně započetla na pohledávku žalované ke dni 31.5.2025 částku 10 496 Kč. Z podacího archu ze dne 7.7.2025 soud ověřil, že žalované byla zaslána tohoto dne zásilka žalobkyní. Ze smlouvy o obchodním zastoupení soud ověřil, pověření obchodní společnosti jméno FO k uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru žalobkyní.

Podle (, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podle o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

Podle § 588 o.z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu:

Nejprve se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

V projednávané věci žalobkyně tvrdí avšak neprokazuje, že by žalobkyně s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalované) splácet úvěr poskytnutý ve výši 46 500 Kč včetně celkového navýšení na částku 87 264 Kč v 72 ti měsíčních splátkách po 1 212 Kč. Žalobkyně soudu nepředložila žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly zjišťovány celkové majetkové poměry žalované, výdaje, počet členů domácnosti, zda měla žalovaná další závazky a v jaké výši, zda byl veden v registru dlužníků bank apod. Pokud je smlouvě uveden měsíční příjem domácnosti žalované 40 000 Kč a jediný výdaj, a to výdaj na bydlení ve výši 2 000 Kč. Pak nelze nalézt v listinách předložených žalobkyní pro takové závěry oporu.

Žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.

Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr ( ), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.

Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1.4.2015, sp. zn. uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že: “….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady...“.

Nalézací soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobkyně ani přes poučení podle a 3 v řízení před soudem prvního stupně nejenže neprokázala, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval, ale ani, že případně jakkoli ověřoval bonitu žalované. Jak soud již uvedl výše, pokud je smlouvě uveden měsíční příjem domácnosti žalované 40 000 Kč a jediný výdaj, a to výdaj na bydlení ve výši 2 000 Kč. Pak nelze nalézt v listinách předložených žalobkyní pro takové závěry oporu.

Pro úplnost soud dodává, že pokud dle ustanovení odst. , spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti (smlouvy z důvodu uzavření smlouvy v rozporu s ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru) v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, nelze toto ustanovení vykládat tak, že pokud dlužník námitku neplatnosti sám aktivně neuplatní (např. podáním žaloby na neplatnost sjednané smlouvy o úvěru), nemůže se soud z moci úřední zabývat úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem dle čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Tento závěr je plně v souladu jak s názorem Nejvyššího soudu k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích prezentovaném v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. , kde mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná, tak s nálezem Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, , který na citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje s tím, že výslovně uvádí, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d.

S ohledem na shora uvedené závěry, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že smlouva o úvěru uzavřená dne 23.11.2023 mezi žalobkyní a žalovanou je absolutně neplatná podle § 588 o.z., neboť svým obsahem nebo účelem zjevně odporuje zákonu, nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům.

Současně má soud v řízené za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 46 500 Kč. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se v této výši žalovaná na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatila, neboť žalobkyně částku ve výši 46 500 Kč žalované poskytla bez právního důvodu. Jak vyplynulo z tvrzení žalobkyně, a především z listinných důkazů uhradila žalovaná žalobkyni částku celkem 10 496 Kč a 7 000 Kč, soud proto uložil žalované, aby žalobkyni uhradil částku ve výši 29 004 Kč, a to i se zákonným rokem z prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle a od fikce doručení předžalobní výzvy a lhůty stanovené v předžalobní výzvě.

Protože má soud úvěrovou smlouvu ze dne 23.11.2023 za absolutně neplatnou, tak veškeré žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy, tedy obchodní úrok, poplatky i smluvní pokutu a úrok z prodlení nad rámec soudem přiznaný, zamítl, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalované žalobkyní započteno omylem na neplatně sjednané příslušenství jistiny.

O částečném zastavení řízení v rozsahu žalobkyní navrhovaným, soud rozhodl podle ,2 věty prvé , když žalobce může vzít v řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela. Soud, je-li návrh vzat zpět, řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Vzhledem k tomu, že k částečnému zpětvzetí návrhu došlo částečně před zahájením jednání, a nebyl souhlas žalované vyžadován ( o.s.ř), z části se zpětvzetím vyslovila souhlas.

Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (st. 1 ) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních až 151 (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. , uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. , dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle věty prvé , soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle , měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

Protože žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalované, která byla ve věci převážně úspěšná náhradu nákladů nežádala, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud podle , když její žádost o poskytnutí splátek důvodnou. Nad výše uvedené žalobkyně s výši splátek vyslovila souhlas.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku, prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem.

Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( z.č. , v platném znění) nebo provedení exekuce podle z.č. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů.