Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 C 220/2026-23

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Benešově rozhodl Mgr. Petrem Šimkem, jako samosoudcem, ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

proti

žalované: Jméno žalované, narozený Datum narození žalované

trvale bytem Adresa žalované,Anonymizováno

o zaplacení částky částka s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku částka spolu s 12 % ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s 12 % ročním úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.II. Žádný účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Dne datum podala žalobkyně žalobu proti žalované o zaplacení částky částka s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že se žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované částku ve výši částka. Tuto částku se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit spolu s poplatkem v celkové výši částka, a to týdně částkou částka, první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy a každá další pak do sedmého dne od předchozí splátky. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec se dle smlouvy stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný v termínu splatnost nebližší další týdenní splátky. Žalovaná splátky hradila nepravidelně, dosud uhrazenou částku částka žalobkyně vydělila týdenní splátkou částka a vypočetla tak, kdy by se žalovaná dostala do prodlení, pokud by splácela částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky tedy nastala ke dni datum a k prodlení žalované došlo ke dni datum. Žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet úvěr na základě informací získaných nahlédnutím do veřejných databázích, z platební historie žalované, z informací od žalované a telefonickou kontrolou v zaměstnání.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila, přestože byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Dne datum žalobkyně s žalovanou podepsala Smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši částka v hotovosti oproti jejímu podpisu, které se žalovaná zavázala společně s úrokem a poplatky ve výši částka splácet v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši částka. Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky žalobkyně (ze smlouvy o úvěru včetně smluvních podmínek, z formuláře pro standardní informace). Na základě této smlouvy žalovaná převzala částku ve výši částka a uhradila na ni celkem částka (z platební historie). Jelikož žalovaná nesplácela řádně splátky, žalobkyně úvěr zesplatnila a prostřednictvím svého zástupce žalovanému zaslala předžalobní upomínku (z předžalobní upomínky a poštovního podacího archu). Dále soud zjistil, že žalovaná při žádosti o úvěr uvedla, že má základní vzdělání, je vdaná, nevyživuje žádné dítě. Dále uvedla, že nečerpala jiné úvěry, je zaměstnaná na plný úvazek a její mzda je částka měsíčně, její výdaje jsou částka měsíčně (z evidenční karty klienta). Okresní soud v Benešově vede nebo vedl (a to i v době před poskytnutím tohoto úvěr) s žalovanou celou řadu věcí, včetně exekučních řízeních a civilních řízeních týkajících se nebankovních úvěrů (z výpisu zapsaných věcí vedených u Okresního soudu v Benešově).

4. Při právním posouzení věci soud na danou věc aplikoval ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), neboť žalovaná smlouvu o úvěru uzavřela jako spotřebitel. Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne datum podepsaná mezi žalobkyní a žalovanou je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením aplikovatelného řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalované řádně a s odbornou péčí zkoumala. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy. Soud rovněž neměl možnost odročit jednání za účelem doplnění dokazování, neboť dle mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, případě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností.

6. Ohledně úvěruschopnosti Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí spisová značka, [PR 21/2018 s. 757] uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí Anonymizováno uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. Anonymizováno; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo 679/0, důvodová zpráva k , zvláštní část - k ;7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 – 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. V sp. zn. spisová značka, podle kterého důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

7. Pokud žalobkyně uvedla, že schopnost žalované splácet úvěr prověřila nahlédnutím do databází a z informací od žalované, není z žaloby ani předložených listin zřejmé, o které podklady se jednalo. Údaje a důkazy ohledně toho, jakým způsobem žalobkyně prověřovala výdaje žalované, pak zcela chybí a z posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývá účelové dovození kladného výsledku, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení její reálné situace. Z předložených listin není zřejmé, jaké měla žalovaná další výdaje a jaké byly její skutečné výdaje na bydlení. Za dané situace je pak na žalobkyni jako odborné finanční instituci, aby nesla odpovídající důsledky spojené s poskytováním úvěrů neúvěruschopným osobám.

8. Z uvedeného důvodu soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou. Jelikož žalobkyně reálně vyplatila žalované jistinu částka, jednalo se na straně žalované v této částce o bezdůvodné obohacení podle citovaného § 2991 o. z. Jelikož z tvrzení žalobkyně a provedených důkazů soud zjistil, že žalovaná na absolutně neplatnou smlouvu uhradila celkem částka, vydala bezdůvodné obohacení zcela již před podáním žaloby. Soud tak žalobu v plném rozsahu zamítl.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť procesně úspěšné žalované v souvislosti s tímto sporem žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).