Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 107/2026-15
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Tachově rozhodl soudcem JUDr. Ing. Patrikem Kurztéglem, Ph.D., LL.M., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro zaplacení 41 607,11 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 498,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ve zbývající části zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 364,89 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 498,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se ve zbývající části zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 364,89 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 41 607,11 Kč. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat poskytnutý úvěr vrátit spolu se sjednanými náklady úvěru, svou povinnost však řádně nesplnil. Žalovaná částka podle žalobních tvrzení sestávala z částky 31 000 Kč a smluvního úroku ve výši 10 607,11 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že pohledávku nabyla postoupením od původní věřitelky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Pro případ, že by soud neshledal žalovaný nárok důvodným podle smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení.
2. Vzhledem k tomu, že ze žalobních tvrzení ani z listin připojených k žalobě nebylo patrné, z jakých konkrétních podkladů původní věřitelka při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela, vyzval soud žalobkyni, aby doplnila tvrzení a důkazy o tom, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy posouzena úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně byla vyzvána zejména k předložení podkladů o příjmech žalovaného, jeho pravidelných výdajích, stávajících závazcích, vyživovacích povinnostech, výsledcích prověření příslušných databází a registrů a případného individuálního či automatizovaného hodnocení, na jehož základě původní věřitelka dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet.
3. Současně soud žalobkyni vyzval, aby předložila úplný přehled plateb žalovaného vztahujících se ke smlouvě č. hodnota, včetně data a výše jednotlivých plateb, způsobu jejich započtení a vývoje zůstatku jistiny, a aby vysvětlila, jaká část poskytnutých peněžních prostředků zůstala ke dni podání žaloby nevrácena. Výzva byla žalobkyni doručena do datové schránky dne datum. Žalobkyně se k výzvě ve stanovené lhůtě ani později nevyjádřila a požadovaná tvrzení ani důkazy nedoplnila.
4. Žalovanému soud doručil žalobu spolu s výzvou k písemnému vyjádření a současně jej vyzval, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl poučen, že nevyjádří-li ve stanovené lhůtě nesouhlas s rozhodnutím bez jednání, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že proti takovému postupu nemá námitky. Výzva mu byla doručena do vlastních rukou dne datum, což žalovaný potvrdil podpisem na doručence. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nepopřel, nenavrhl provedení dalších důkazů a ve stanovené lhůtě nevyslovil nesouhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání.
5. Protože účastníci proti rozhodnutí bez jednání nevznesli námitky a ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. Nečinnost žalovaného soud neposuzoval jako uznání žalobního nároku ani jako potvrzení pravdivosti všech žalobních tvrzení, nýbrž pouze jako absenci námitek proti rozhodnutí věci bez jednání. Důvodnost žaloby soud posoudil podle skutečností zjištěných z provedených důkazů, včetně těch skutečností, k nimž je ve spotřebitelském sporu povinen přihlížet z úřední povinnosti.
6. Soud provedl důkaz žalobou a jejími přílohami, zejména smlouvou o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum, přílohami a dodatky k této smlouvě, potvrzením o poskytnutí částky 31 000 Kč, dokladem o verifikační platbě, upomínkou č. hodnota, předžalobní výzvou ze dne datum a listinami týkajícími se postoupení pohledávky, včetně rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a příslušné identifikace postoupené pohledávky. Soud dále vycházel z dokladů o doručení svých výzev účastníkům řízení.
7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že společnost právnická osoba jako poskytovatelka a žalovaný jako spotřebitel uzavřeli smlouvu, na jejímž základě měl být žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 31 000 Kč. Smlouva obsahovala údaj o zápůjční úrokové sazbě ve výši 112 % ročně, roční procentní sazbě nákladů ve výši 191,80 % a celkové částce, kterou měl žalovaný podle smlouvy zaplatit, ve výši 52 825,68 Kč.
8. adresa 825,68 Kč soud neposoudil jako jistinu spotřebitelského úvěru ani jako výši peněžních prostředků skutečně poskytnutých žalovanému. Jednalo se o celkovou částku splatnou spotřebitelem podle smlouvy, zahrnující vedle poskytnutých peněžních prostředků ve výši 31 000 Kč rovněž sjednané náklady úvěru ve výši 21 825,68 Kč.
9. Z potvrzení o odchozí platbě soud zjistil, že dne datum byla na účet č. č. účtu poukázána částka 31 000 Kč. Z dokladu o verifikační platbě vyplynulo, že uvedený účet byl při sjednávání úvěrového vztahu spojen se žalovaným. Ve spojení se smlouvou o spotřebitelském úvěru a navazujícími listinami tak měl soud za prokázané, že původní věřitelka žalovanému skutečně poskytla peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč.
10. Z upomínky č. hodnota, vystavené původní věřitelkou ve vztahu k posuzovanému úvěru, soud zjistil, že původní věřitelka v této listině evidovala nesplacenou jistinu ve výši 26 498,30 Kč. Tato částka byla nižší než původně poskytnuté peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč o částku 4 501,70 Kč.
11. Žalobkyně nepředložila výpis úvěrového účtu ani jiný úplný přehled jednotlivých plateb žalovaného. Z provedených důkazů proto nebylo možné zjistit přesná data a výši jednotlivých úhrad ani způsob, jakým je původní věřitelka započítávala. Z vlastní listiny původní věřitelky však vyplynulo, že zůstatek poskytnuté jistiny byl snížen nejméně na částku 26 498,30 Kč. Soud proto uzavřel, že žalovaný na svůj závazek plnil nejméně v rozsahu 4 501,70 Kč.
12. Tento závěr soud neučinil pouze na základě neprokázaného předpokladu o platbách žalovaného, nýbrž z údaje o zbývající jistině obsaženého v listině vystavené samotnou původní věřitelkou. Bylo přitom na žalobkyni, aby přes výslovnou výzvu soudu předložila úplnou platební historii, pokud tvrdila, že výše nebo význam provedených úhrad byly odlišné. Žalobkyně tak neučinila a nevysvětlila ani rozpor mezi původně poskytnutou částkou 31 000 Kč, zůstatkem jistiny 26 498,30 Kč uvedeným v upomínce a jistinou ve výši 31 000 Kč požadovanou žalobou.
13. Z předžalobní výzvy ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně před zahájením řízení žalovaného vyzvala k úhradě evidované pohledávky a nákladů právního zastoupení. Údaj o pohledávce obsažený v této výzvě soud hodnotil ve spojení se smlouvou, upomínkou a ostatními listinami. Z předžalobní výzvy však nebylo možné zjistit konkrétní přehled plateb žalovaného ani způsob jejich započtení, neboť tyto údaje výzva neobsahovala.
14. Při dokazování posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že smlouva a její přílohy obsahují pouze obecné údaje a prohlášení vztahující se k uzavření úvěrového vztahu. Žádná z provedených listin však neobsahovala konkrétní údaje o výši a zdroji příjmů žalovaného, jejich pravidelnosti a ověření, o jeho nezbytných životních výdajích, nákladech na bydlení, jiných pravidelných závazcích, vyživovacích povinnostech nebo počtu osob žijících s ním ve společné domácnosti.
15. Žalobkyně nepředložila ani výpis z účtu žalovaného, z něhož by původní věřitelka před uzavřením smlouvy vyhodnotila jeho příjmy a výdaje, výstupy z úvěrových registrů nebo jiných databází, záznam o provedeném scoringu, výpočet disponibilního měsíčního zůstatku ani jiné individuální hodnocení schopnosti žalovaného splácet požadovaný úvěr. Z předložených dokumentů rovněž nevyplynulo, jaké konkrétní informace byly původní věřitelce před uzavřením smlouvy známy, jakým způsobem byly ověřeny a jak byly posouzeny ve vztahu k výši a době trvání úvěru a k celkové ekonomické zátěži žalovaného.
16. Soud nepřehlédl, že smluvní dokumentace mohla obsahovat obecné prohlášení o prověření úvěruschopnosti žalovaného. Takové obecné prohlášení však samo o sobě neprokazuje, z jakých konkrétních údajů původní věřitelka vycházela ani zda získané informace byly nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené povaze poskytovaného úvěru. Neprokazuje ani to, že původní věřitelka skutečně porovnala příjmy žalovaného s jeho výdaji a stávajícími závazky a na základě takového porovnání mohla důvodně předpokládat, že žalovaný bude schopen úvěr splácet.
17. Žalobkyně byla na absenci těchto tvrzení a důkazů soudem výslovně upozorněna. Přestože jí byla výzva řádně doručena dne datum, žádné další tvrzení neuvedla a žádnou listinu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepředložila. Soud proto neměl za prokázané, že původní věřitelka před poskytnutím úvěru řádně zjistila a ověřila příjmové, výdajové a majetkové poměry žalovaného a na jejich základě individuálně posoudila jeho schopnost plnit závazky ze smlouvy.
18. Z listin týkajících se postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka původní věřitelky ze smlouvy č. hodnota vůči žalovanému byla zahrnuta do souboru pohledávek postoupených žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalobkyně se tak stala nositelkou pohledávky na vypořádání peněžních prostředků poskytnutých žalovanému. Rozdílné interní označení pohledávky v některých předložených listinách neměnilo její totožnost, neboť z jejich vzájemného spojení bylo možné pohledávku identifikovat osobou žalovaného, údajem o původní věřitelce a údaji o úvěrovém vztahu.
19. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud skutkový závěr, že původní věřitelka dne datum poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru peněžní prostředky ve výši 31 000 Kč. Žalovaný na svůj závazek plnil nejméně částku 4 501,70 Kč, takže nevrácená část poskytnutých peněžních prostředků činila nejvýše 26 498,30 Kč. Žalobkyně neprokázala, že by žalovanému z poskytnuté částky zbývalo vrátit více.
20. Soud dále uzavřel, že žalobkyně ani poté, co jí soud poskytl konkrétní možnost doplnit rozhodná tvrzení a důkazy, neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Z provedených důkazů nebylo možné zjistit konkrétní příjmy, výdaje a závazky žalovaného ani úvahu původní věřitelky, na jejímž základě mohla důvodně předpokládat, že žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet.
21. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. V projednávané věci původní věřitelka uzavřela smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný při jejím uzavření nevystupoval jako podnikatel. Smlouva ze dne datum je proto smlouvou o spotřebitelském úvěru a právní vztah účastníků se řídí zákonem č. 257/2016 Sb.
22. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a je-li to nezbytné, rovněž z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr smí poskytnout pouze tehdy, vyplývá-li z výsledku tohoto posouzení, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.
23. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky, na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a dalších údajů o jeho finanční a ekonomické situaci, zejména údajů o jeho majetku, závazcích a způsobu plnění dosavadních dluhů. Posouzení úvěruschopnosti proto nemůže spočívat pouze ve formálním získání údajů uvedených spotřebitelem nebo v obecném smluvním prohlášení, že úvěruschopnost byla posouzena. Poskytovatel musí disponovat podklady, které mu umožňují učinit konkrétní a přezkoumatelný závěr, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, aniž by tím byla ohrožena úhrada jeho základních životních nákladů a dalších existujících závazků.
24. V projednávané věci nebyla zjištěna výše ani pravidelnost příjmů žalovaného, jeho náklady na bydlení ani další nezbytné životní výdaje, jiné pravidelné závazky, případné vyživovací povinnosti nebo způsob plnění dosavadních dluhů. Ze žádné provedené listiny nevyplynulo, že by původní věřitelka tyto údaje před uzavřením smlouvy získala, ověřila a vzájemně porovnala. Předloženy nebyly ani výsledky prověření úvěrových registrů, individuální Anonymizováno, výpočet disponibilního příjmu nebo jiný zachovaný výstup posouzení úvěruschopnosti.
25. Žalobkyně byla soudem výslovně vyzvána, aby uvedla, z jakých konkrétních údajů původní věřitelka při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela, jakým způsobem tyto údaje ověřila a na základě jaké úvahy dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. Výzva jí byla doručena dne datum. Žalobkyně však na výzvu nereagovala a žádná tvrzení ani důkazy nedoplnila. Nešlo tedy o situaci, v níž by žalobkyně určité podklady předložila, avšak soud je vyhodnotil jako nedostatečné. Žalobkyně navzdory konkrétní výzvě soudu nepředložila žádný důkaz, z něhož by bylo možné zjistit průběh, obsah a výsledek posouzení úvěruschopnosti žalovaného.
26. Soud přitom nepovažoval samotnou absenci jednotlivé listiny nebo dílčí formální pochybení původní věřitelky za automatický důvod neplatnosti smlouvy. Zohlednil, že pro aplikaci § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je rozhodující, zda byl úvěr poskytnut, přestože z řádného posouzení úvěruschopnosti nemohlo vyplynout, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. spisová značka zdůraznil, že neplatnost smlouvy nelze založit pouze na formální vadě postupu poskytovatele, nýbrž je nutné posoudit materiální předpoklady poskytnutí úvěru.
27. V nynější věci však nešlo pouze o chybějící dílčí doklad. Žalobkyně neprokázala žádný skutkový podklad, na jehož základě by bylo možné přezkoumat skutečnou schopnost žalovaného splácet úvěr. Nebylo proto možné zjistit ani to, že původní věřitelka měla před poskytnutím úvěru k dispozici takové informace, z nichž mohla při odborně vedeném posouzení důvodně dovodit, že o schopnosti žalovaného splácet nejsou důvodné pochybnosti.
28. Soud přihlédl rovněž k ekonomickým parametrům úvěru. Žalovanému byla poskytnuta částka 31 000 Kč, avšak podle smlouvy měl zaplatit celkem 52 825,68 Kč. Náklady úvěru tak činily 21 825,68 Kč, tedy přibližně 70,41 % poskytnutých prostředků. Sjednaná úroková sazba činila 112 % ročně a RPSN 191,80 %. Takto vysoká ekonomická zátěž vyžadovala, aby poskytovatel před poskytnutím úvěru zjistil a ověřil reálný disponibilní příjem žalovaného a jeho schopnost hradit sjednané plnění vedle běžných životních výdajů a ostatních závazků. Žádné takové posouzení však žalobkyně neprokázala.
29. Soud proto uzavřel, že nebylo prokázáno, že původní věřitelka mohla na základě řádně zjištěných a ověřených poměrů žalovaného důvodně předpokládat, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Poskytnutím úvěru bez prokázaného podkladu pro závěr o schopnosti žalovaného jej splácet postupovala původní věřitelka v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona č. 257/2016 Sb.
30. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je smlouva neplatná, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou téhož zákona. Soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
31. Vzhledem k závěru, že původní věřitelka poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona č. 257/2016 Sb., je smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum podle § 87 odst. 1 téhož zákona neplatná. Žalobkyni proto nevzniklo právo požadovat smluvní úrok ani jiné smluvní náklady úvěru. Žalovaný je povinen vrátit pouze prostředky, které mu byly skutečně poskytnuty a které dosud nevrátil.
32. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovanému byla poskytnuta částka 31 000 Kč. Z upomínky č. hodnota současně vyplynulo, že původní věřitelka evidovala nesplacenou část poskytnuté jistiny již jen ve výši 26 498,30 Kč. Rozdíl mezi poskytnutou částkou a věřitelkou evidovanou nesplacenou jistinou činí 31 000 Kč − 26 498,30 Kč = 4 501,70 Kč.
33. Přestože žalobkyně ani po výzvě soudu nepředložila úplný přehled jednotlivých plateb žalovaného, z její vlastní listiny bylo prokázáno, že žalovaný na vrácení poskytnutých prostředků plnil nejméně částku 4 501,70 Kč. Soud naopak neměl dostatečný podklad pro závěr, že žalovaný uhradil částku 14 039,72 Kč, neboť tato částka představuje pouze rozdíl mezi celkovou částkou splatnou podle smlouvy, která zahrnovala také smluvní náklady úvěru, a částkou uvedenou v předžalobní výzvě. Nešlo tedy o porovnání dvou údajů vyjadřujících zůstatek skutečně poskytnuté jistiny.
34. V důsledku neplatnosti smlouvy nemohly být platby žalovaného započteny na smluvní úroky nebo jiné náklady úvěru, neboť právo na taková plnění žalobkyni nevzniklo. Pro účely vzájemného vypořádání bylo nutné všechny prokázané platby zohlednit při určení nevrácené části skutečně poskytnutých peněžních prostředků.
35. Po odečtení nejméně prokázaných úhrad ve výši 4 501,70 Kč od poskytnuté částky 31 000 Kč činila nevrácená část poskytnutých prostředků 26 498,30 Kč. V tomto rozsahu byla žaloba důvodná, neboť žalovaný si ponechal peněžní prostředky poskytnuté na základě neplatné smlouvy a je povinen je žalobkyni jako právní nástupkyni původní věřitelky vydat. Právním důvodem tohoto vypořádání je přímo § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který pro případ neplatnosti smlouvy stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu. V obecné rovině jde současně o vypořádání plnění poskytnutého z neplatného právního jednání ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.
36. Žalobkyně se vedle částky odpovídající poskytnutým peněžním prostředkům domáhala zaplacení smluvního úroku ve výši 10 607,11 Kč. Vzhledem k neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. však žalobkyni právo na smluvní úrok nevzniklo. Žaloba proto nebyla v této části důvodná.
37. Žalobkyně dále požadovala vrácení celé původně poskytnuté částky 31 000 Kč, přestože z upomínky č. hodnota vyplývalo, že původní věřitelka evidovala nesplacenou jistinu pouze ve výši 26 498,30 Kč. Žalobkyně přes výzvu soudu neprokázala, že by částka 4 501,70 Kč nebyla žalovaným uhrazena nebo že by po její úhradě zůstala nevrácena jistina v celé výši 31 000 Kč. Žaloba proto nebyla důvodná ani co do další částky 4 501,70 Kč.
38. Soud tedy žalobě ve výroku I vyhověl co do částky 26 498,30 Kč. Ve výroku II žalobu zamítl ve zbývající části, tedy co do částky 15 108,81 Kč, která sestávala z neprokázané části požadované jistiny ve výši 4 501,70 Kč a smluvního úroku ve výši 10 607,11 Kč.
39. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Je-li mezi stranami spor o dobu odpovídající možnostem spotřebitele, určí tuto dobu podle § 87 odst. 2 téhož zákona na návrh některé ze smluvních stran soud s přihlédnutím k příjmům spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
40. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl žádné skutečnosti týkající se svých současných příjmových, sociálních nebo majetkových poměrů a nenavrhl, aby mu soud určil delší dobu k plnění nebo povolil splnění povinnosti ve splátkách. Soud proto neměl skutkový podklad pro závěr, že žalovaný není schopen nevrácenou část poskytnutých prostředků uhradit v obecné lhůtě stanovené procesním předpisem, ani pro určení konkrétní delší doby nebo výše splátek odpovídajících jeho možnostem.
41. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. je povinnost uloženou rozsudkem třeba splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, přičemž soud může určit delší lhůtu nebo povolit plnění ve splátkách. Jelikož žalovaný žádnou delší dobu ani splátky nenavrhl a soudu nesdělil žádné okolnosti, které by odůvodňovaly odchylku od obecné lhůty, uložil mu soud povinnost zaplatit částku 26 498,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 364,89 Kč, přičemž tato částka představuje 27,38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,69 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36,31 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 081 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 41 607,11 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.