Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 Cmo 27/2026-92
USNESENÍ
Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně tituly před jménem Anonymizováno a soudců tituly před jménem Anonymizováno a tituly před jménem Anonymizováno v právní věci
žalobce: Jméno žalobce A
sídlem Adresa žalobce A, správce konkursní podstaty úpadce Jméno žalobce B. IČ IČO žalobce B
sídlem Adresa žalobce B
proti
žalované: Jméno žalované. IČ IČO žalované
(dříve Anonymizováno
sídlem adresa
o zaplacení částky ve výši 9 372 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2009, č. j. 45 Cm 147/2007-58
takto:
I. Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění:
I. Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a řízení se zastavuje.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Usnesením ze dne 2. 2. 2009, č. j. 45 Cm 147/2007-58 bylo Krajským soudem v Praze jako opožděné odmítnuto odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2008, č. j. 45 Cm 147/2007-49. Uvedené usnesení bylo žalované doručeno uložením ve smyslu § 47 odst. 1 a 3 o. s. ř. a § 50c odst. 4 o. s. ř. dne 8. 2. 2009. Dne 25. 2. 2009 podala proti vydanému usnesení žalovaná odvolání.
V posuzovaném případě soud prvního stupně zjistil, že odvoláním napadené usnesení bylo žalované účinně doručeno dne 8. 2. 2009. Lhůta pro podání odvolání tedy žalované uplynula v pondělí dne 23. 2. 2009. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná podala odvolání (odevzdáním na poště) až dne 25. 2. 2009, stalo se tak po uplynutí odvolací lhůty a soud I. stupně proto podle § 208 odst. 1 o. s. ř. její odvolání jako opožděné odmítl.
Proti tomuto usnesení podala žalovaná včasné odvolání, o kterém Vrchní soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 27. 8. 2009, č. j. 4 Cmo 102/2009-70. Toto usnesení však nemohlo nabýt právní moci, neboť na žalovanou byl usnesením Krajského soudu v Praze dne 6. 8. 2009, č. j. KSPH 40 INS 4046//2009-A-13 prohlášen konkurs, a tedy řízení bylo ze zákona přerušeno.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že vzhledem k zániku žalované bez právního nástupce nelze dále v řízení pokračovat.
Podle § 107 odst. 3 o. s. ř. ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali její práva a povinnosti. Podle § 107 odst. 5 o. s. ř. neumožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, soud řízení zastaví.
Podle § 263 odst. 4 insolvenčního zákona, jakmile se soud, rozhodce nebo stálý rozhodčí soud příslušný k projednání a rozhodnutí věci dozví o přerušení řízení podle odstavce 1, vyrozumí o tom účastníky řízení; současně je poučí, za jakých podmínek lze v řízení pokračovat. Rozhodnutí již vydaná se v době, kdy je řízení přerušeno, nedoručují; bylo-li řízení přerušeno po doručení rozhodnutí, avšak ještě předtím, než rozhodnutí nabylo právní moci, nenabývá rozhodnutí právní moci. Jestliže se v řízení pokračuje, rozhodnutí se doručuje znovu.
Pokud v době po prohlášení konkursu na majetek dlužníka Vrchní soud v Praze vydal usnesení dne 27. 8. 2009, č. j. 4 Cmo 102/2009-70, které však nenabylo právní moci, nemohlo toto rozhodnutí nabýt právní moci v celém průběhu konkursu.
Žalovaná byla po skončení konkursu vymazána z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 71382, dne 16. 6. 2026 a tím ztratila způsobilost být účastníkem řízení. Protože žalovaná zanikla bez právního nástupce, odvolací soud řízení zastavil podle § 107 odst. 5 o. s. ř.
O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1, písm. b/ o. s. ř., kdy tuto náhradu nákladů odvolacího řízení nelze žalobci přiznat, neboť tu není žádná osoba, jíž by povinnost k náhradě odvolacích nákladů řízení mohla být uložena.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.