Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 74/2026-16
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem jméno FO sídlem adresa
proti
žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení částky 13 600 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 3 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 10 000 Kč od 18. 1. 2026 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 182 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 200 Kč na účet číslo 3703-223781/0710, VS: 1111007426, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 3 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 10 000 Kč od 18. 1. 2026 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 182 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 200 Kč na účet číslo 3703-223781/0710, VS: 1111007426, do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky 13 600 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovanou uzavřela dne 18. 12. 2025 smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 3 600 Kč do 17. 1. 2026. Žalovaná dlužnou částku neuhradila i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.
2. Na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazů ke zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru žalobkyně doplnila, že zkoumala příjem žalované za tři měsíce předcházející před poskytnutím úvěru ve výši 20 000 Kč a dále učinila náhled do příslušných rejstříků.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Soud ve věci usnesením ze dne 17. 4. 2026 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované doručeno dne 7. 5. 2026 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vhozením do domovní schránky, přičemž žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.
5. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, dle kterého žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 18. 12. 2025 smlouvu o úvěru, dle které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu navýšenou o 3 600 Kč za sjednané poplatky a úroky do 17. 1. 2026. Žalovaná však ničeho neuhradila. Z výpisu účtu žalované vyplynulo, že tato má dlouhodobě větší výdaje než příjmy, které řeší půjčkami od třetích subjektů. Předžalobní upomínkou ze dne 6. 2. 2026 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do tří dnů.
6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spotřebiteli byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.
10. V daném konkrétním případě pak žalobkyně na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazů ke zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru doplnila, že zkoumala příjem žalované za tři měsíce předcházející před poskytnutím úvěru ve výši 20 000 Kč a dále učinila náhled do příslušných registrů, avšak bez ohledu k výdajům žalované. Již pohledem na výpis z účtu žalované vyplývá, že tato není dlouhodobě s to splácet své závazky, když svou majetkovou situací řeší půjčkami od třetích subjektů, neboť její výdaje přesahují dosažitelné příjmy. Žalobkyně nedostala svým zákonným povinnostem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované, čímž porušila ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru ze dne 18. 12. 2025 neplatná. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat podle pravidel bezdůvodného obohacení, podle kterých může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná dosud ničeho nevrátila, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 10 000 Kč. Žalobou požadované příslušenstvím představované zákonným úrokem z prodlení nemohlo být žalobkyni přiznáno, neboť s odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024-160 ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 platí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky a jelikož byla splatnost určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto rozhodnutím, žalovaná se nemohla dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).
11. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalované k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.
12. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 soud kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku a dospěl k závěru, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem co do jistiny 10 000 Kč, což představuje 71 % z celkového předmětu řízení, zatímco částka jistiny včetně příslušenství, pro kterou byla žaloba zamítnuta, činí po kapitalizaci příslušenství celkem 4 076 Kč, což představuje 29 % z celkového předmětu řízení. Na základě zásady úspěchu ve věci soud zjistil, že větší úspěch ve věci měla žalobkyně, které tak náleží právo na úhradu části nákladů řízení ve výši 42 %.
13. S ohledem na výše uvedené soud přiznal procesně úspěšnější žalobkyni náhradu nákladů řízení, kdy sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 400 Kč (za tři úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis předžalobní výzvy). Za tyto tři úkony jí náleží odměna ve výši 1 200 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 x 100 Kč) a 21% DPH (počítáno ze základu 1 500 Kč) ve výši 315 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč + 200 Kč by činily 2 815 Kč při plném procesním úspěchu. Jelikož měla žalobkyně úspěch ve výši toliko 42 %, náleží jí právo na úhradu nákladů řízení ve výši 1 182 Kč.
14. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 13 600 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. a), tj. do částky 1 000 Kč, ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 200 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.