Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Tdo 799/2026

-137

USNESENÍ

O. T.

, proti

usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2026, č. j. -93, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. ,

takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného

odmítá

.

Odůvodnění:

1.

Obviněný

O. T.

(dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 15. 1. 2026, č. j. -68, uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 40 (čtyřicet) denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby činí 800 Kč (osm set korun českých), celkem tedy ve výměře 32 000 Kč (třicet dva tisíce korun českých). Podle § 73 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku mu byl rovněž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 4 (čtyř) let.

2. Proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18. 3. 2026, č. j. -93, podle § 256 tr. ř. zamítl.

I.Dovolání a vyjádření k němu

3. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti výše uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně

dovolání, ve kterém, po krátké rekapitulaci dosavadního řízení, poukázal na všechny zákonné dovolací důvody [podle § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř. a § 265b odst. 2 tr. ř.] s tím, že se především jedná o důvod dovolaní, dle kterého rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, když mj. uvedl, že „

Soud 1. stupně a 2. stupně nesprávně právně vyhodnotil důkazy a skutkový stav podle popsaného skutkového stavu a nesprávně vyměřily výši uloženého trestu. Byla porušenad, a to konkrétně její článek 40 odst. 2d“

. V souvislosti s tvrzeným nepřiměřeně přísným trestem uvedl, že soudy nižších stupňů při ukládání trestu nedostatečně zohlednily jeho prohlášení viny. Připouští, že byl sice v minulosti pro obdobný trestný čin odsouzen, ale nelze k němu již přihlížet, přesto však bylo soudy nižších stupňů při ukládání trestu k němu přihlíženo. Je toho názoru, že uložený peněžitý trest spolu s trestem zákazu činnosti, při vzetí v úvahu, že bude muset vykonat znovu zkoušky a tyto platit, je nepřiměřeně přísný. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil obě rozhodnutí soudů nižších stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

4.

K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který po stručném shrnutí obsahu dovolání uvedl, že námitku obviněného stran přísnosti trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel nelze pod obviněným uplatněný dovolací důvod podřadit. V této souvislosti dále zmínil teoretické aspekty, při jejichž splnění lze podat dovolání do výroku o trestu. Dále poukázal na to, že trest zákazu činnosti uložený obviněnému byl řádně odůvodněn, přičemž soudy nižších stupňů rovněž ústavně komfortním způsobem řádně zohlednily všechny polehčující i přitěžující skutečnosti. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, přičemž současně vyjádřil souhlas s tím, aby takto Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř.

II.Přípustnost dovolání

5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

6. Protože lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

7.

V souvislosti s výše uvedenými skutečnostmi musí Nejvyšší soud konstatovat, že obviněný v podaném dovolání obecně poukázal na všechny dovolací důvody (není zřejmé, z jakého důvodu obviněný poukázal i na dovolací důvod podle § 265b odst. 2 tr. ř., když trest odnětí svobody na doživotí v posuzované věci zcela zjevně uložen nebyl). V tomto kontextu je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud není povinen za dovolatele domýšlet případný směr jeho dalších úvah, pokud nejsou v dovolání vyjádřeny (sp. zn. ) či „aktivisticky prověřovat dokazování a skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace“ (sp. zn. ). S ohledem na výše uvedené, a na to, že obviněný také uvedl, že má za to, že se jedná především o dovolací důvod, podle kterého rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a byl mu uložen trest v nesprávné výši, Nejvyšší soud podané dovolání posoudil ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř., přičemž s ohledem na nekonkrétní argumentaci dovolatele k ostatním dovolacím důvodům, nebylo třeba se k těmto dále vyjadřovat (viz shora).

8. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže

rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení

. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu , ).

9. Podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dovolání podat, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

10. Nejvyšší soud musí zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku [§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.]. Tím je naplněno základní právo obviněných dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. ). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním [§ 265f odst. 1 tr. ř.] a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem [§ 265d odst. 2 tr. ř.].

III.Důvodnost dovolání

11. Předně je třeba uvést, že dovolání je směřováno proti výroku o trestu (peněžitý trest a trest zákazu činnosti), který ve svém souhrnu považuje dovolatel za nepřiměřený. Pokud v úvodu dovolací argumentace obviněný uvádí, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, když mj. uvedl, že „

soud 1. stupně a 2. stupně nesprávně právně vyhodnotil důkazy a skutkový stav podle popsaného skutkového stavu…

“, pak je vhodné zmínit, že a

ni z obsahu jeho dovolání nevyplývá, že by mířil svojí argumentací do výroku o vině (v souvislosti s výrokem o vině je nutno zdůraznit, že obviněný prohlásil svoji vinu a soud ji přijal, tudíž lze stěží výrok o vině napadat dovoláním). Již shora bylo uvedeno, že Nejvyšší soud není povinen za dovolatele domýšlet případný směr dalších úvah, pokud nejsou v dovolání vyjádřeny (viz také bod 7.). V souvislosti s námitkami obviněného lze tak uvést, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 38 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř.

12. Ve vztahu k výše uvedenému považuje Nejvyšší soud za vhodné výslovně zmínit stále přiměřeně aplikovatelné usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. . V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. […] S poukazem na citovaný dovolací důvod se […] nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení § 23 odst. 1 tr. zák. a § 31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“

13. Vzhledem ke shora rozvedeným teoretickým východiskům nelze námitky obviněného směřující proti výroku o trestu podřadit pod jim uplatněné dovolací důvody, či pod jiné ze zákonných dovolacích důvodů.

14. I přes výše uvedené skutečnosti - úvahy, které by postačovaly k odůvodnění odmítnutí dovolání obviněného, považuje Nejvyšší soud za potřebné dále zmínit, že zásah dovolacího soudu je zcela výjimečně možný, ale jen pokud je napadeným rozhodnutím uložený trest trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným. Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony (srov. usnesení Nevyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. ).

15. Takové pochybení (viz shora bod 14.) ovšem ve věci obviněného dovodit nelze, neboť se v žádném případě nejedná o trest extrémně přísný, zjevně nespravedlivý a nepřiměřený, a tudíž ani z ústavně právní roviny nelze takto formulované námitce obviněného přisvědčit, neboť mu byl uložen adekvátní trest, a to při zohlednění všech podstatných okolností. Obecné principy spravedlnosti a humánnosti sankcí tedy bezpochyby atakovány nebyly, a proto nedošlo ani k porušení zásady přiměřenosti sankcí. Obviněnému byl uložen podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku [správně odvolací soud poukázal na nyní platné znění § 67 odst. 1 tr. zákoníku] a § 68 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku jednak peněžitý trest v částce 32 000 Kč (40 denních sazeb po 800 Kč), jednak podle § 73 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 4 (čtyř) roků. Nalézací soud přitom zohlednil všechny polehčující i přitěžující okolnosti (viz bod 4 odůvodnění rozsudku). Neopomenul přihlédnout ani k doznání a prohlášení viny obviněného, stejně jako charakteru trestné činnosti, kdy je nutno podotknout, že bezprostředně poté co byl kontrolován hlídkou Policie ČR, bylo v jeho dechu přístrojem Dräger Alcotest 7510 zjištěno 3,15 g/kg a 3,37 g/kg alkoholu, což bezpochyby je výrazné ovlivnění alkoholem. Přehlédnuta nemohla být ani skutečnost, že se předmětné trestné činnosti dopustil pouze několik málo dnů poté, co bylo o jeho předchozím odsouzení rozhodnuto, že se osvědčil ve zkušební době podmíněného upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti (viz bod 4 odůvodnění rozsudku). V souvislosti s otázkou nepřiměřeného trestu je vhodné zmínit, že obviněnému za předmětnou trestnou činnost v případě peněžitého trestu mohl být tento ukládán v rozsahu nejméně 20 denních sazeb nejvýše pak 365 (viz § 68 odst. 1 tr. zákoníku), přičemž denní sazba činí nejméně 100 Kč a nejvíce 50 000 Kč. Byl-li tedy obviněnému uložen trest peněžitý v částce 32 000 Kč (40 denních sazeb po 800 Kč), pak lze stěží hovořit o trestu nepřiměřeně přísném (v úvahu byly brány i výdělkové možnosti obviněného). Obdobná je situace u trestu zákazu činnosti, který mohl být obviněnému uložen v trvání od jednoho roku do deseti let. Byl-li tedy tento druh trestu uložen v trvání čtyř roků, jde jednak o druh trestu, který podle zákona mohl být obviněnému uložen, a pokud jde o jeho délku, rovněž v tomto případě nebylo shledáno pochybení, neboť byl uložen v dolní polovině zákonné trestní sazby, když nelze přehlédnout zjištěnou výši alkoholu v dechu obviněného v době bezprostředně následující po řízení vozidla. Obsahově shodnými námitkami se již zabýval soud druhého stupně, který na ně vyčerpávajícím (oproti soudu prvního stupně) způsobem reagoval, tudíž lze pro stručnost na jeho argumentaci v dovoláním napadeném usnesení (body 7, 8) odkázat.

16. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného jako celek odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Z toho důvodu nemusel předmětnou trestní věc meritorně přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. pak o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Z pohledu ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř. (odůvodnění rozhodnutí o dovolání) lze mj. odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. , ze kterého mj. vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ a že odvolací soud „se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně“ (např. věc García proti Španělsku). Pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. 9. 2026

JUDr. Jan Engelmann

předseda senátu