Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 2226/2026

-620

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném zpředsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka,Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce M. Š., zastoupeného JUDr. Ing. Tomášem Jiroutem, advokátem se sídlem v Praze 6, Západní č. 31, proti žalované I. Š., zastoupené Mgr. Michalem Smečkou, advokátem se sídlem vPraze 6, Badeniho č. 291/3, ožalobě na obnovu řízení podané žalobcem proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 zedne 5. 12. 2023, č. j. -437, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2024, č. j. -474, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2 dubna 2026, č. j. -598, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 18. 11. 2025, č. j. -577, zamítl žalobu na obnovu řízení podanou žalobcem. Žalobou na povolení obnovy řízení

napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1

ze dne 5. 12. 2023, č. j. 37

D 311/2000-437, bylo v

řízení o dodatečném projednání dědictví, výrokem I. určena obvyklá cena nově zjištěného majetku náležejícího do společného jmění zůstavitele a jeho manželky, a určeno, která část náleží do společného jmění a která náleží pozůstalé manželce, výrokem II. byla určena obvyklá cena majetku a pasiv pozůstalosti a výrokem III. bylo potvrzeno nabytí nově zjištěného majetku pozůstalé manželce, jejímiž právními nástupci jsou

žalobce a žalovaná, a žalobou na povolení obnovy řízení rovněž napadeným usnesením Městského soudu v

Praze ze dne 14. 3. 2024, č. j. -474, bylo uvedené rozhodnutí soudu I. stupně potvrzeno. Obvodní soud pro Prahu 1 dospěl k

závěru, že žaloba na povolení obnovy řízení byla podána opožděně. Žaloba byla podána dne 5. 7. 2024. Žalobce sice tvrdil, že důkaz nemohl bez své viny předložit v

původním řízení, avšak nedoložil, kdy

se

dozvěděl o důvodu obnovy řízení představovaném prohlášením

F.

datovaným dne 4. 2. 1997, ve kterém uvádí, že poslední vůli zůstavitele psala ona na základě pokynu jiných osob a zůstavitel o ní nevěděl a nebyla jeho vůlí, a žalobce ani nedoložil, kdy

mohl důvod obnovy uplatnit. Nejsou proto dostatečně vylíčeny skutečnosti, že žaloba byla podána včas. Nebyla proto dodržena tříměsíční subjektivní lhůta běžící od doby, kdy

se

účastník dozvěděl o důvodu obnovy řízení.

2. K odvolání žalobce Městský soud vPraze usnesením ze dne 2. 4. 2026, č. j. -598, potvrdil usnesení soudu I. stupně. Odvolací soud uvedl, že není zřejmé, proč se žalobce o důvodu obnovy dozvěděl až vkvětnu 2024, když předkládané prohlášení jedatované dnem 4. 2. 1997. Pouhá skutečnost, že prohlášení bylo někde založeno a žalobce je získal až vkvětnu 2024, když se probíral určitými dokumenty, tímto důvodem být nemůže. Podle odvolacího soudu nebyla dodržena ani objektivní lhůta podle , kdyžsamotné projednání dědictví skončilo usnesením o schválení dědické dohody ze dne 22.10. 1999, č. j. -56, které nabylo právní moci 23. 11. 1999. K tomuto datu již lhůta dávno uplynula. Kromě toho platí, že z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. v této souvislosti vyplývá, že účastníky dodatečného projednání dědictví jsou vždy ti, kdo byli účastníky původního dědického řízení, což platí i tehdy, vyšlo-li následně najevo, že některému zdědiců, který podle dříve vydaného pravomocného usnesení nabyl dědictví, ve skutečnosti nesvědčí dědické právo.

3. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Žalobce vytýká přílišný formalismus, není podle něj důvod mu neuvěřit, kdy a jak předmětnouu získal. Pokud by ji měl dříve, jistě by ji použil. Poukazuje na to, že dědické řízení je řízením nesporným, proto by jeho tvrzení mělo mít presumpci pravdivosti. Namítá, že vodůvodnění absentuje vysvětlení, proč tvrzením žalobce soud neuvěřil. Dovolatel namítá, že nebylo nařízeno jednání a provedeno dokazování. Dále tvrdí, že nemohlo být ukončeno dědické řízení, jestliže nebyl projednán veškerý majetek zařazený do soupisu.

4. Žalovaná se k dovolání vyjádřila tak, že navrhuje odmítnutí dovolaní. Ani vnesporném řízení neplatí presumpce pravdivosti tvrzení účastníka. Má za to, že dovolatel ani dostatečně určitým a vzájemně srozumitelným způsobem nevymezuje předpoklady přípustnosti.

5. Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné protikaždému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliženapadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, přijejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

6. Dovolání žalobce není podle přípustné, neboť napadené usnesení odvolacího soudu je v otázce, kdy je naplněn důvod obnovy řízení podle ustanovení , v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

7. Výklad ustanovení je v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ustálen vtom, že žaloba na obnovu řízení je právním institutem, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně; nápravy pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad se tudíž žalobou na obnovu řízení domáhat nelze (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. , a ze dne 17. 3. 2004, sp. zn. ). Skutečnosti nebo důkazy mohou být podle důvodem obnovy řízení jen tehdy, jestliže účastník, který se domáhá obnovy, je nemohl bez své viny použít vpůvodním řízení, to znamená, že jsou pro účastníka ve srovnání s původním řízením „nové“, a současně mohou pro účastníka přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Skutečnosti a důkazy jsou „nové“ tehdy, jestliže je účastník – přestože v době původního řízení objektivně existovaly – nemohl použít, protože o nich nevěděl a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil povinnost tvrzení nebo povinnost důkazní (srov. například usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 1973, sp. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2005, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. ).

8. Jak bylo vyloženo výše, mohou být skutečnosti nebo důkazy podle důvodem obnovy řízení mimo jiné jen tehdy, pokud mohou pro účastníka přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Jestliže se však dovolatel snaží návrhem na povolení obnovy řízení o dodatečném projednání dědictví revidovat výsledky původního dědického řízení zpochybněním závěti, na jejímž základě bylo rozhodnuto vpůvodním dědickém řízení, nejedná se o důkaz, který by mohl pro dovolatele přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. , uveřejněném podč.77/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil, že objeví-li se dodatečně (poprávní moci usnesení, jímž bylo řízení o dědictví skončeno) nějaký zůstavitelův majetek (popřípadě též dluh zůstavitele), v řízení o dodatečném projednání dědictví jsou účastníky řízení vždy ("bezvýjimečně") jen ti dědici, jejichž dědické právo bylo určeno v usnesení odědictví vydaném podle ustanovení (ve znění účinném do 31.12.2013), popřípadě jejich právní nástupci; má-li zemřelý nebo zaniklý dědic více právních nástupců, mají tito nástupci v řízení postavení tzv. nerozlučných společníků ( ). Přidodatečném projednání dědictví soud nemůže ("nikdy") znovu zjišťovat okruh účastníků aměnit tak okruh zůstavitelových dědiců stanovený již v původním řízení, a to ani v případě, že vyjdou najevo nové skutečnosti, např. bude-li dodatečně objevena závěť nebo bude-li dodatečně vyjasněn okruh dědiců zůstavitele ze zákona (srov. též například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.5.2004 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 88/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.5.2004 sp. zn. , které bylo uveřejněno podč.131 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, anebo v usnesení Nejvyššího soudu zedne 28.2.2006 sp. zn. ]. Po právní moci usnesení, kterým bylo řízení skončeno, soud může (smí) provést řízení o dědictví jen o majetku, který dosud (v době doprávní moci tohoto usnesení) nebyl v řízení o dědictví znám; za dosud v řízení neznámý sezásadně pokládá takový zůstavitelův majetek, který v průběhu řízení o dědictví neuvedl (netvrdil) žádný z účastníků řízení o dědictví a který nevyplynul ani jinak nevyšel najevo zvýsledků předběžného šetření nebo ze zpráv, které byly soudu v řízení sděleny na jeho dotaz, anebo z šetření, která byla soudem provedena v rámci přípravy jednání.

9. Z pohledu dodatečného řízení o dědictví prováděného podle ustanovení (ve znění účinném do 31.12.2013) není (a nemůže být) významné, zda potvrzení nabytí dědictví proběhlo v původním řízení o dědictví v souladu se zákonem; dodatečné projednání dědictví totiž neslouží (a nemůže sloužit) k nápravě "chyb" původního dědického řízení a v řízení o dodatečném projednání dědictví nelze měnit "pravomocné výsledky" původního dědického řízení (srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29.12.1995 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 2 v časopise Ad Notam, roč. 1996); k tomu slouží (a mohou být účastníky využity) řádné a mimořádné opravné prostředky. Řízení o dodatečném projednání dědictví "neotvírá dědickou věc již jednou pravomocně skončenou, ale naopak navazuje na výsledky dosavadního dědického řízení, vychází z nich a v ničem do stavu jimi vytvořeného nezasahuje"; důvodem dodatečného projednání dědictví tedy není (a nesmí být) vadné skutkové zjištění, které mohlo mít vliv narozhodnutí, jímž bylo původní dědické řízení skončeno, ani porušení procesních zásad přijednání a rozhodování ve věci, ale pouze neúplnost skutkových podkladů týkajících se jen (a výlučně) rozsahu zůstavitelova majetku nebo dluhů, která se nedotýká správnosti původního rozhodnutí.

10. Dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je s těmito závěry v souladu a polemika dovolatele se subjektivní lhůtou k podání žaloby na povolení obnovy řízení je již proto bezpředmětná.

11. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce na základě výše uvedeného podle ustanovení odmítl.

12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 9. 2026

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu