Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1020/2026

-251

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Tomáše Novosada a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: H. L., zastoupený Mgr. Štěpánem Ciprýnem, advokátem se sídlem Rumunská 1720/12, Praha 2, proti žalovanému: B. N. T., zastoupený JUDr. Jaroslavem Tenkrátem, advokátem se sídlem Havlíčkova 132, Beroun, o 1.011.591 Kč, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2025, č. j. -190, takto:

Odůvodnění:

1. Žalobce se po žalovaném domáhal náhrady nemajetkové újmy, kterou utrpěl v důsledku útoku žalovaného. Konkrétně žalobce po změnách žaloby požadoval 10.238Kčjako bolestné, 946.303 Kč jako náhradu za ztížení společenského uplatnění (dálejen „ZSU“), 12.800 Kč jako náklady léčení a 42.250 Kč jako náklady na vyhotovení znaleckých posudků.

2. Okresní soud v Berouně rozsudkem ze dne 27. 2. 2025, č. j. -105, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Z provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že 10. 11. 2020 došlo před samoobsluhou žalovaného k incidentu, při němž žalovaný napadl žalobce tak, že ho shodil na zem, kde ho po dobu devíti minut držel, aby mu zabránil ve vstupu do své prodejny, a to s ohledem na předchozí negativní zkušenost. Z pořízeného videozáznamu nevyplývá, že by žalovaný užil takové násilí, aby mohlo dojít k újmě na zdraví žalobce, neboť z něj není patrné, že by žalovaný žalobce zaklekl nebo ho poranil na krku či břiše. Za uvedený čin byl žalovaný odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Berouně ze dne 30. 11. 2022, č. j. -344, pro spáchání přečinu omezování osobní svobody a přečinu výtržnictví k peněžitému trestu (viz č. l. 34 spisu). Žalovaný se za uvedený incident žalobci písemně omluvil. Žalobce měl problémy s učením, a navštěvoval psycholožku z důvodu dyslexie a dysgrafie. Po incidentu se jeho psychický stav zhoršil, začal se sebepoškozovat, když se pálil svíčkou, došlo k požáru domu, který dále zhoršil jeho psychický stav, a začal navštěvovat psychologickou poradnu a později psychiatričku, absolvoval 16 psychoterapeutických sezení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci nevznikl nárok na odškodnění bolesti, neboťnebylo prokázáno, že by byl žalobce při útoku žalovaného poraněn na krku a břiše, takže ke vzniku předmětné újmy vůbec nedošlo. Podle znaleckého posudku MUDr. Jana Rejthárka, znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, muselo být násilí působící proti tělu žalobce maximálně velmi malé intenzity a vznik poranění není patrný aniz videozáznamu, zachycujícího daný incident. Znalecký posudek MUDr. Zbyňka Krause, znalce z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, vypracovaný zaúčelem vyčíslení bolestného pracoval pouze s úředním záznamem z výslechu žalobce (tedys popisem děje z pohledu žalobce) a lékařskými zprávami předloženými žalobcem, v nichž jsou uvedeny žalobcem udávané subjektivní symptomy. MUDr. Kraus tak nevycházel z objektivních výchozích premis, a soud proto k jeho znaleckému posudku nepřihlédl. Jde-li o tvrzenou psychickou újmu, konstatoval soud prvního stupně, že podle jeho názoru nevznikla, a i kdyby vznikla, není dána příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného a vznikem této újmy. Znalecký posudek MUDr. Vlastimila Tichého, znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a stanovení nemateriální újmy na zdraví, označil za nepoužitelný, neboť pouze konstatuje rozvinutí posttraumatické stresové poruchy (dále též „PSP“), avšak nikterak tento závěr neodůvodňuje, a vychází navíc z popisu napadení formulovaného otcem žalobce, tento popis je však vzhledem k provedenému dokazování nepravdivý. Omezení osobní svobody, k němuž v daném případě došlo, soud prvního stupně nepovažoval za dostatečně významnou příčinu sebepoškozování, k němuž došlo nezávislým jednáním s vlastní dominantní příčinou, jíž je rozhodnutí žalobce. Stresovou situaci měl (amohl) žalobce namísto sebepoškozování řešit s rodiči, případně měl vyhledat odbornou pomoc. Již zde došlo k přetržení příčinné souvislosti. Ani sebepoškozování však nelze považovat za příčinu vzniku požáru, ale za pouhou podmínku, bez níž by k požáru nedošlo. Příčinou vzniku požáru v bytě rodičů žalobce však byla neopatrná manipulace žalobce s otevřeným ohněm, v jejímž důsledku došlo k opětovnému přetržení příčinné souvislosti. Zadalší tvrzenou příčinu vzniku psychických obtíží, a sice nespokojenost s řešením věci Policií ČR, žalovaný rovněž neodpovídá. Daný sled událostí navíc žalovaný nemohl předvídat, i kdyby ke vzniku PSP skutečně vedly. Vzhledem k přetržení příčinné souvislosti a nepředvídatelnosti konkrétního průběhu událostí považoval soud na nadbytečné doplňovat dokazování k otázce existence PSP, případně k okolnostem jejího vzniku (vypracováním objektivního znaleckého posudku).

3. K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 12. 2025, č. j. -190, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 866.190 Kč, jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok I), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II a III), rozhodl o náhradě nákladů řízení vůči státu (výroky IV a V) a uložil žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatek (výrok VI). Odvolací soud se ztotožnil seskutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně, avšak provedené dokazování považoval za nedostatečné, a provedl proto další důkazy (především úřední záznamy Policie ČR a lékařské zprávy, zopakoval důkaz znaleckými posudky). Vyslechl rovněž matku žalobce a znalce MUDr. Tichého a odkázal na , , , , a , , dále jen „o. z.“, a Odvolací soud dospěl k závěru, že kromě protiprávního jednání škůdce jsou v dané věci přítomny idalší předpoklady odpovědnosti za újmu, a sice vznik újmy na straně žalobce a příčinná souvislost. Podle je rovněž dáno úmyslné zavinění. Odvolací soud zdůraznil, že otázka vzniku PSP a nároku na bolestné a náhradu za ZSU, respektive posouzení příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním žalovaného a vznikem újmy na straně žalobce je otázkou ryze odbornou, o níž si soud prvního stupně nemohl učinit úsudek sám. V kontextu nároku na bolestné uvedl, že z provedeného dokazování (zejména z odborného vyjádření MUDr. Hany Peregrinové, znaleckého posudku MUDr. Krause, výpovědi žalobce v trestním řízení, výpovědi jeho matky v tomto a v trestním řízení a z videozáznamu zachycujícího napadení) vyplynulo, že žalobce měl po útoku žalovaného fyzické obtíže v podobě zhmoždění hrdla, překrvených hlasivek, mírné dislokace krikoarytenoidního kloubu vpravo a zhmoždění břišní stěny. Znalecký posudek MUDr. Rejthárka, podle nějž nebyly užalobce zjištěny ze soudně-lékařského hlediska jednoznačně verifikovatelné a objektivně hodnotitelné úrazové změny, tak zůstal se svým závěrem osamocený, navíc byl vypracován pro potřeby trestního řízení, respektive trestněprávní kvalifikace skutku žalovaného, takžeznalec hodnotil stav žalobce ze soudně-lékařského hlediska, včetně určení intenzity násilí. Odvolací soud měl dále za prokázané, že se žalobce sebepoškozoval (řezné rány, pálení svíčkou) a 19. 4. 2021 způsobil požár bytu, při němž kromě bytu rodičů poškodil rovněž majetek bytového družstva, v souvislosti s čímž po něm pojišťovna požadovala zaplacení 413.661 Kč. Teprve následně začal žalobce řešit své psychické problémy se školním psychologem a dalšími odborníky. Dne 15. 2. 2022 se žalobce pokusil o sebevraždu a následně byl hospitalizován. Jde-li o nárok na náhradu za ZSU, konstatoval odvolací soud, že znalec MUDr. Tichý při svém výslechu obhájil závěry svého znaleckého posudku, přesvědčivě objasnil, proč uvedený útok mohl být a byl u žalobce spouštěčem PSP, respektive dominantním stresorem, a to vzhledem k jeho věku a diagnóze ADHD, když další události (požár, nároky pojišťovny apod.) jsou již jen dalšími následnými stresory, které vedly kprohloubení obtíží, nikoliv k vlastnímu vzniku PSP. Objasnil, jak na žalobce, který nebyl nikdy předtím takto napaden, nečekaný útok zapůsobil, když byl v podstatě imobilizovaný, nikdo mu v té chvíli nepomohl, měl strach a byla to pro něj v jeho věku (15 let) zcela nová zkušenost. Bylo přitom prokázáno, že před uvedenou škodní událostí byl psychický stav žalobce stabilizován a v psychologické poradně řešil pouze problémy s dysgrafií a dyslexií. Matka žalobce uvedla, že před inkriminovanou událostí se žalobce nesebepoškozoval, a doplnila, že podle psychiatričky k sebepoškozování docházelo ještě před požárem z 19. 4.2021. Za hlavní a podstatnou příčinu vzniku PSP tak odvolací soud považoval jednání žalovaného 10. 11. 2020 s tím, že následné události v podobě požáru, uplatnění nároku pojišťovny, sebevražedného pokusu apod. pouze prohloubily stávající psychické potíže žalobce. Znalec přitom tyto události (včetně předchorobí žalobce v podobě ADHD) zohlednil při hodnocení ZSU nejnižším možným kvalifikátorem. Při určení výše ZSU znalec vycházel z Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (dále též „Metodika“) s tím, že k ustálení zdravotního stavu žalobce došlo 12. 9. 2023. Při rámcové částce 16.141.200 Kč a součtu korigovaných procent 5.862654321 tak výše ZSU činí 946.303 Kč. Odvolací soud považoval za oprávněný i nárok žalobce na náklady léčení v rozsahu 12.800 Kč za 16 psychoterapeutických sezení po 800 Kč. Přikročil však k aplikaci o. z. vzhledem k určité míře spoluzpůsobení vzniku újmy samotným žalobcem, protože spolu se svým otcem a nevlastní matkou vytvořil na straně žalovaného obavy o bezpečnost jeho rodiny i jej samotného, opakovaně navštěvoval prodejnu, kde si žalovaného a jeho rodinu natáčel, ato značně nepříjemným způsobem (například s mobilním telefonem blízko obličeje), aniž by měl zájem skutečně nakupovat. Také žalobce se tedy choval nestandardně a svým provokativním a opakujícím se chováním určitou měrou přispěl ke vzniku škodní události, byť ji převážně způsobil svým protiprávním a excesivním chováním žalovaný. Odvolací soud tak s přihlédnutím k zásadě slušnosti stanovil míru spoluzpůsobení újmy zestrany žalobce v rozsahu 15 %. Po krácení tak žalobci přiznal bolestné 8.702,30 Kč, náhradu za ZSU 804.357,55 Kč a náklady léčení 10.880 Kč. Náklady na vyhotovení znaleckých posudků přiznal v celé výši, tedy v částce 42.250 Kč, neboť žalobce byl v nárocích na bolestné a náhradu za ZSU minimálně zčásti úspěšný a uvedených znaleckých posudků bylo k uplatnění nároků zapotřebí. Celkem tedy odvolací soud žalobci přiznal nárok na zaplacení 866.190 Kč.

4. Proti rozsudku odvolacího soudu „do všech jeho výroků“ podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny. Důvodnost dovolání podlejeho názoru tkví v nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel namítal, že jeho jednání nebylo jedinou příčinou vzniku škody, jelikož do škodního děje vstoupiloněkolik dalších příčin. Odvolací soud se nezabýval přetržením příčinné souvislosti,nezohlednil adekvátní příčinnou souvislost mezi jednáním dovolatele a psychickou újmou žalobce a rezignoval na posouzení objektivní předvídatelnosti škodního následku. Dovolatel v tomto směru odkázal například na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. , či ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2025, sp. zn. . Analyzoval rovněž jednotlivé důkazy a prezentoval najejich základě vlastní závěr, že hlavní příčinou vzniku PSP bylo založení požáru v bytě v důsledku neopatrnosti žalobce (případně další spouštěče), nikoliv incident s dovolatelem (v daném kontextu dovolatel odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 6/2008 Sbírky soudních rozhodnutí astanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále jen „Sb. rozh. obč.“). Samotné sebepoškozování bylo volním aktem žalobce. Odvolací soud podle názoru dovolatele v rozporu s § 2904 o. z. přičetl k jeho tíži okolnost, za niž výlučně odpovídá žalobce, a sice požár bytu. V souvislosti s aplikací § 2918 o. z. pak odvolací soud hodnotil pouze protiprávní jednání žalobce před potyčkou se žalovaným, ale nezohlednil následné jednání žalobce spočívající ve způsobení požáru bytu, v jehož důsledku se újma žalobce prokazatelně prohloubila (stejně jako v důsledku dalších stresorů). Dovolatel v dané souvislosti odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. , ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. , či ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

5. Dovolatel rovněž vytkl odvolacímu soudu porušení svého práva na spravedlivý proces, neboť učinil skutková zjištění, jež jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, a vyvodil z provedených důkazů taková skutková zjištění, která z nich při jejich rozumném a logickém zhodnocení vyplývat nemohou (otázka započetí sebepoškozování ze strany žalobce). Dovolatel rovněž brojil proti způsobu zpracování znaleckého posudku, v němž absentují podklady od psychiatričky z nemocnice Motol, nejsou specifikovány podklady a zprávy, jež měl znalec k dispozici, nebylo vzato v úvahu předchorobí žalobce (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2021, sp. zn. ), je vycházeno z nepravdivého popisu potyčky mezi účastníky, a závěr, že k požáru bytu došlo přisebepoškozování, nebyl v řízení prokázán. Dovolatel dále vyjádřil své přesvědčení, žeodvolací soud mechanicky převzal závěry znaleckého posudku, aniž by zkoumal, do jaké míry žalobce trvalé následky omezují a jaké je jeho procento míry vyřazení zezapojení do životních činností, jak je definuje Metodika. Současně dovolatel upozornil napočetní nesrovnalosti při stanovení jednotlivých koeficientů u některých domén. Odvolací soud v tomto směru neprovedl žádná právní ani skutková zjištění. Odchýlil se tak od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč., či rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2024, sp. zn. , a ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. . Dovolatel pak odvolacímu soudu vytkl rovněž to, že nepřihlížel k potřebě naplnění satisfakční a preventivní funkce náhrady a k požadavku srovnatelnosti s výší náhrad jiných nemateriálních újem přiznávaných soudy, jak to Nejvyšší soud požaduje v rozsudcích ze dne 3. 4. 2025, sp. zn. , ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. , či ze dne 25. 10. 2023, sp. zn. . Odvolací soud nevzal v potaz odsouzení dovolatele v trestním řízení, skutečnost, že se žalobci písemně omluvil, či fakt, že k celé události došlo v rámci sousedského sporu mezi dovolatelem a otcem žalobce, který na dovolatele a jeho rodinu podal celkem šest žalob. Dovolatel označil odůvodnění napadeného rozsudku za nedostatečné a nepřesvědčivé. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, žežalobu zamítne, resp. aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

6. Žalobce ve svém vyjádření uvedl, že dovolání obsahuje především vlastní skutkové závěry dovolatele. Znaleckému posudku MUDr. Tichého nelze nic vytknout. Požár v bytě rodičů žalobce byl důsledkem napadení, stejně jako sebepoškozování a pokus žalobce o sebevraždu. K otázce počátku sebepoškozování žalobce uvedl, že psychiatrička MUDr. Baraníková z nemocnice Motol je nezjistila a psychické problémy spojila pouze s požárem. Školní psycholožka však zaznamenala jizvy na předloktích žalobce, které zjevně vznikly již před požárem. Žalobce dále popsal napadení a jeho následky, uvedl, že dovolatel je osobou znalou bojových umění, útok byl profesionálně provedený, dovolatel mimo jiné praštil obličejem žalobce o chodník, a šlo tedy o velmi intenzivní útok na dítě, jímž mohl dovolatel žalobce usmrtit. Žalobce tedy navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.

7. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ) zastoupeným advokátem ve smyslu , a zabýval se proto jeho přípustností.

8. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliženapadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, přijejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

9. Ačkoliv dovolatel uvádí, že podává dovolání do všech výroků rozsudku odvolacího soudu, z obsahu dovolání je zjevné, že ve skutečnosti nenapadá rozsudek odvolacího soudu, jde-li o část výroku I, jíž byl potvrzen zamítavý výrok I rozsudku soudu prvního stupně. Dovolání proti této části rozsudku odvolacího soudu by nebylo ze strany dovolatele subjektivně přípustné, protože jí bylo rozhodnuto v jeho prospěch, a dovolatel v tomto směru ani v dovolání nevznáší žádné námitky.

10. Napadené rozhodnutí je v dovoláním dotčené části v rozporu s judikaturou dovolacího soudu řešící otázku existence příčinné souvislosti mezi škodním následkem a více příčinami vzniku škody včetně spoluzpůsobení škody žalobcem, posouzení kritérií pro určení výše náhrady za ZSU a hodnocení znaleckého posudku a pro řešení těchto otázek je dovolání přípustné.

11. Dovolací soud přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu a dospěl k závěru, že dovolání je též důvodné.

12. Nesprávné právní posouzení věci ( ) může spočívat v tom, žeodvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.

13. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitounáhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

14. Zjišťuje-li se v řízení o náhradu škody, zda protiprávní úkon škůdce, případně právem kvalifikovaná okolnost, a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku, je otázka existence příčinné souvislosti otázkou skutkovou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. , nebo rozsudek ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. ). Příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána, a v tomto směru jde tedy o otázku skutkových zjištění. Právní posouzení příčinné souvislosti pak spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být existence vztahu příčiny a následku zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. , nebo ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. ). O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda vevzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo (conditio sine qua non). Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodní následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou.

15. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2019, sp. zn. , nejsou v řadě souvisejících příčin všechny příčiny stejně významné a je třeba odlišit právně podstatné příčiny od příčin právně nepodstatných a aplikovat je na konkrétní případ. Je přitom nutno odlišit tzv. faktickou (přirozenou) kauzalitu od kauzality právní, neboť ne všechny faktické příčiny jsou významné z hlediska právního pojetí příčinné souvislosti. Právní kauzalita (někdynazývaná též přičitatelnost) není neomezená a je užší než kauzalita faktická (Tichý, L., Hrádek, J.: Deliktní právo, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2017, s. 140, bod 245). Řešení jetřeba hledat v teorii adekvátnosti kauzálního nexu. Škůdci nelze přičítat následky, sekterými objektivně nebylo možno počítat. Adekvátnost kauzality je třeba posoudit ex ante zhlediska škůdce – jaké okolnosti bylo možno z hlediska optimálního pozorovatele vpostavení škůdce rozpoznat (obdobně viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2024, sp. zn. ).

16. Byla-li škoda způsobena také (či výlučně) jednáním poškozeného, je v tomto rozsahu vyloučena odpovědnost škůdce. Chybí totiž jeden ze základních předpokladů odpovědnosti zaškodu, a to příčinná souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním škůdce, popř.kvalifikovanou událostí, za niž škůdce odpovídá na objektivním principu (srov.např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2008, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. ). Při úvaze opoměrném rozdělení škody mezi škůdcem a poškozeným jde o určení vzájemného vztahu mezi jednáním poškozeného a škůdce a o zvážení všech skutečností, jež přispěly ke způsobení škody. Zvažují se veškeré příčiny, které vedly ke škodě, a stejně jako u škůdce lze i u poškozeného brát v úvahu jen takové jeho jednání, jež bylo alespoň jednou z příčin vzniku škody. Konečná úvaha o tom, nakolik se na způsobení škody podílel sám poškozený, atedy v jakém rozsahu nese škodu sám, odvisí vždy od okolností konkrétního případu poporovnání všech příčin vzniku škody jak na straně škůdce, tak na straně poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. ).

17. Úprava spoluúčasti na vzniku škody patří k právním normám s relativně neurčitouhypotézou, tj. k normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivémpřípadě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Dovolací soud je tak oprávněn přezkoumat úvahu odvolacího soudu o tom, v jakém rozsahu se na vzniku újmy podílely okolnosti přičitatelné poškozenému a jednání škůdce, pouze vpřípadě její zjevné nepřiměřenosti (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. , či ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. ).

18. V posuzovaném případě odvolací soud dospěl na základě znaleckého posudku MUDr.Tichého k závěru, že hlavní příčinou vzniku PSP u žalobce byla potyčka s dovolatelem, přičemž následné události, jako je požár, uplatnění nároku pojišťovnyči sebevražedný pokus, pouze prohloubily psychické potíže žalobce. Vzhledem k výše uvedené judikatuře je otázka existence příčinné souvislosti mezi napadeníma vznikem PSP otázkou skutkovou, která nepodléhá dovolacímu přezkumu. Dovolatel se mýlí, jestliže se domnívá, že mu byl přičten k tíži žalobcem způsobený požárbytu, neboť takový závěr z napadeného rozsudku nevyplývá. Odvolací soud považoval požár za faktor, který zhoršil psychické obtíže žalobce, nedovodil však, že by za něj odpovídal dovolatel. Dovolací soud k tomu podotýká, že za uvedené prohloubení dovolatel odpovídat nemůže, protože takový následek by se zcela vymykal jakékoliv představě o adekvátní kauzalitě, jak o ní pojednává citovaná judikatura. Napadl-li dovolatel žalobce, dozajista nemohl očekávat, že žalobce následně způsobí požár bytu svýchrodičů, což povede k dalšímu zhoršení jeho psychického stavu. Naproti tomu dovolatelměl a mohl předpokládat, ženapadne-li patnáctiletého chlapce, může to na jeho psychice zanechat trvalé následky. V případě následků způsobených samotnýmnapadením tak příčinná souvislost dána je (podlezávěru odvolacího soudu, jenžnelze v dovolacím řízení přezkoumat), v případě následků požáru, způsobeného jednáním žalobce, dána není a odvolací soud to ani neříká. Z odůvodnění jeho rozhodnutí však nenížádným způsobem zřejmé, jak se na výsledné výši náhrady za ZSU podílela skutečnost, že další faktory, na jednání dovolatele nezávislé, jako je právě požár bytu, postup pojišťovny při řešení škodní události či Policie ČR přivyšetřování napadení, vedly k prohloubení jižexistující PSP. Odvolací soud toliko uvedl, že znalec tyto události „zohlednil při hodnocení ZSU nejnižším možným kvalifikátorem“, což je však zcela vágní formulace, z níž není žádným způsobem seznatelné, jak a zda vůbec vzal odvolací soud nastíněné souvislosti v úvahu. Je přitom evidentní, že pokud došlo kevzniku PSP v důsledku jednání dovolatele, ale na jejím zhoršení či prohloubení se podílely další skutečnosti (ať už přičitatelné samotnému žalobci, či na jeho počínání nezávislé), nelze uložit dovolateli povinnost k náhradě za ZSU, jako by tyto skutečnosti neexistovaly. Sám žalobce přitom přivyšetření znalcem uváděl, že stres měl nejvíce z požáru (viz s. 9 znaleckého posudku, č. l.28 spisu). Samotné sebepoškozování či pokus o sebevraždu pak lze považovat za projev psychických obtíží žalobce, nikoliv za další újmu, za níž odpovídá dovolatel. Dovolací soud pak podotýká, že k otázce, zda k požáru bytu došlo při sebepoškozování pálením svíčkou, nebylo v řízení vedeno žádné dokazování (sám žalobce přitom uváděl, že od svíčky odešel; viz s. 10 znaleckého posudku, č. l. 28 verte).

19. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu i Ústavního soudu (viz např.rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. , uveřejněný pod číslem rozh. obč., nález Ústavního soudu ze dne 2. 5. 2023, sp. zn. , a zejména nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2024, sp. zn. ) je při stanovení výše náhrady ZSU výklad o. z. založený na posouzení funkčních schopností poškozeného podle nezávazné pomůcky, označené též jako Metodika knáhradě nemajetkové újmy na zdraví, způsobilým a vhodným přístupem k naplnění zákonného principu slušnosti ( věta druhá o. z.) i požadavku legitimního očekávání ( o. z.). Soud k objektivizaci a medicínské klasifikaci trvalých zdravotních následků nazákladě znaleckého posudku zjistí procento, v němž je poškozený vyřazen ze zapojení doživotních činností definovaných v upravené Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností, disability a zdraví. Tímto procentem ze čtyřsetnásobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok, předcházející roku, vněmž se ustálil zdravotní stav poškozeného, pak vyjádří objektivizovanou náhradu, kteroudo výsledné podoby upraví zvýšením či snížením podle konkrétních okolností případu a poměrů poškozeného tím, že zohlední zejména jeho věk, intenzitu předchozího zapojení dospolečenských aktivit nebo okolnosti vyjmenované v o. z.

20. Ustálená judikatura k nemajetkové újmě na zdraví dovodila, že rozhodující proposouzení přiměřenosti odčinění újmy není matematický postup, jímž soud ke stanovení náhrady dospěl, nýbrž reálná hodnota peněžní částky, jíž mají být kompenzovány imateriální újmy, respektive opatřeny náhradní požitky za ty, o které poškozený v důsledku poškození zdraví přišel, a při určení náhrady je podstatné pouze to, zda finální částka odškodnění jes ohledem na poškození zdraví a vytrpěné útrapy s tím spojené přiměřená, a to zejména sezřetelem k významu zdraví v hierarchii obecně uznávaných hodnot, k potřebě naplnění satisfakční i preventivní funkce náhrady a k požadavku srovnatelnosti s výší náhrad jiných nemateriálních újem přiznávaných soudy (srov. např. rozsudky ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem rozh. obč., nebo ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. ). Ač byly tyto závěry vysloveny v kontextu určování náhrad nemajetkových újem na zdraví podle , , účinného do 31. 12. 2013, uplatní se v obecné rovině i za účinnosti právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 9/2024 Sb. rozh. obč.).

21. Při práci se znaleckým posudkem platí, že znalci z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví (od 1. 1. 2021 odvětví hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví), nepřísluší, aby na základě Metodiky sámstanovil a určil částku náhrady za ztížení společenského uplatnění, neboť je to soud, kdostanoví její výši podle předem daných kritérií. Účelem znaleckého posudku je vytvořit pro soud dostatečně podrobný, strukturovaný a pochopitelný skutkový podklad, obsahující odborný lékařský závěr o míře vyřazení poškozeného ze životních činností definovaných vMetodice tak, aby soud mohl učinit právní závěr o výši náhrady za nemajetkovou újmu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. , publikované podč. rozh. tr.). Mechanické převzetí závěrů znalce o částce náhrady za ztížení společenského uplatnění je nesprávným použitím Metodiky, vedoucím k nesprávnému výkladu tohoto ustanovení a k nesprávnosti rozhodnutí, jestliže soud závěry znalce nedoplní vlastní úvahou, zda a nakolik je třeba upravit (modifikovat, personalizovat) výslednou částku podle konkrétních poměrů poškozeného (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2021, sp. zn. ).

22. Odvolací soud výše uvedené judikatorní závěry nerespektoval, jelikož neučinil žádný závěr o tom, v jakých doménách, jakým způsobem a do jaké míry je žalobce omezen následky napadení dovolatelem, nezohlednil intenzitu předchozího zapojení žalobce do společenských aktivit ani okolnosti vyjmenované v § 2957 o. z. a v podstatě bez jakékoli modifikace převzal částku vyčíslenou znalcem. Faktické převzetí výpočtu provedeného znalcem – lékařem bezdalšího odůvodnění, zda a nakolik odpovídá kritériím uvedeným v § 2958 a § 2957 o. z., znamená rezignaci soudu na zákonem vyžadovanou úvahu náležející právě pouze soudu, a v konečném důsledku tak znamená nesprávné právní posouzení.

23. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2014, sp. zn. , je znalecký posudek jedním z důkazních prostředků (, ), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle , od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení.

24. K hodnocení znaleckého posudku MUDr. Tichého uvádí dovolací soud následující. Dovolateli nelze přisvědčit v tom směru, že v něm nejsou specifikovány podklady a zprávy, jež měl znalec k dispozici, neboť jejich výčet se nachází na straně 5-8 posudku (viz č. l. 26-27 verte). Sama skutečnost, že znalec vycházel z lékařských zpráv předložených žalobcem, kterýbyl prostřednictvím advokáta zadavatelem tohoto posudku, není nikterak překvapivá anineobvyklá. Na druhé straně v situaci, kdy sám znalec při svém výslechu uvedl, žez hlediska podkladů žádal ještě o dokumentaci od psychiatričky z nemocnice Motol, avšaktu neobdržel (viz protokol o jednání před odvolacím soudem ze dne 30. 9. 2025, č. l.152 verte – 153 spisu), měl soud na tuto skutečnost při hodnocení úplnosti znaleckého posudku reagovat. Znalec rovněž neměl žádné lékařské zprávy vztahující se k předchorobí žalobce (viz tamtéž, č. l. 153). Pokud pak otec žalobce znalci mimo jiné sdělil, že dovolatel jeznalý bojových umění a při napadení žalobci celou svou vahou klečel na břiše i na zádech a„mlátil mu obličejovou částí hlavy o betonový chodník“, avšak ze skutkových zjištění nižších soudů se nepodává, že by násilí bylo takové intenzity (viz bod 26 napadeného rozsudku) a k otázce znalosti bojových umění na straně dovolatele nebyla v řízení učiněna žádná skutková zjištění, bylo rovněž namístě vypořádat se s touto nesrovnalostí v odůvodnění rozsudku. Znalec, který viděl videozáznam zachycující napadení poprvé až při odvolacím jednání, sice k dotazu předsedkyně senátu na tuto diskrepanci uvedl, že reakce na napadení je individuální a zásah vůči žalobci byl „brutální“ (viz č. l. 154 verte), je ale otázkou, zdazpůsob provedení útoku na žalobce nemá na posouzení trvalých následků na jeho psychiku žádný vliv v případě, že byl znalci sdělen nepravdivě, nebo minimálně zveličeně.

25. Není úkolem dovolacího soudu přehodnocovat skutková zjištění, z nichž odvolací soud vycházel. Z odůvodnění napadeného rozsudku však není patrné, z jakých skutkových podkladů odvolací soud dovodil, že sebepoškozování žalobce představovalo projev psychických následků útoku dovolatele, a nikoliv až pozdější reakci na požár bytu či jiné stresory. Tato neujasněnost se pak promítá do právního posouzení rozsahu nemajetkové újmy přičitatelné dovolateli. Soud prvního stupně zjištění o sebepoškozování žalobce „po incidentu se sousedem“ učinil na základě svědecké výpovědi žalobce v jiném řízení (viz body 15 a 21 rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud zjistil z úředního záznamu Policie ČR ze dne 7. 4. 2022, že matka žalobce vypověděla, že po sebevražedném pokusu žalobce se od lékařky dozvěděla, že si všimla na synových rukách, že má nějaké starší řezné rány na zápěstí, kterébyly ještě před požárem (viz bod 10 napadeného rozsudku). Dále odkázal na závěr znaleckého posudku T., že požár vznikl jako následek sebepoškozování žalobce plamenem svíčky (viz bod 23 napadeného rozsudku). Z výpovědi matky žalobce odvolací soud zjistil, že žalobce se před napadením dovolatelem nesebepoškozoval, k tomu došlo až po požáru, kdy žalobce navštívil psycholožku, která sebepoškozování zjistila. Sama svědkyně si ničeho nevšimla, teprve tato psychiatrička (svědkyně užívá termín psycholožka apsychiatrička promiscue) uvedla, že toto sebepoškozování měl ještě před požárem (viz bod 28 napadeného rozsudku). MUDr. Tichý pak při svém výslechu konstatoval sebepoškozování řezáním a pálením, přičemž ze zdravotnické dokumentace nevyplynulo, žeby se objevovalo před napadením (viz bod 30 napadeného rozsudku). Odvolací soud tedyučinil skutkový závěr, že po napadení dovolatelem se žalobce sebepoškozoval (viz bod 43 napadeného rozsudku), a zdůraznil, že podle matky žalobce k sebepoškozování před napadením nedocházelo a podle závěrů psychiatričky k němu docházelo ještěpředpožárem. Soud prvního stupně zjistil sebepoškozování pouze z výpovědi žalobce, odvolací soud učinil závěr o sebepoškozování žalobce na základě výpovědi jeho matky, kterájej však v relevantní době sama nezaznamenala a pouze odkázala na závěr psychiatričky (psycholožky), která měla po požáru zjistit starší jizvy. Matka žalobce však rovněž při podání výpovědi na Policii ČR vypověděla, že na sebepoškozování žalobce byla upozorněna lékařkou po jeho sebevražedném pokusu, tedy bezmála deset měsíců po požáru, přičemž není zřejmé, zda mohla lékařka po takové době shledat, že ke vzniku jizev došlo již před požárem. Znalec zjistil sebepoškozování žalobce na základě sdělení jeho otce a samotného žalobce a rovněž z přítomnosti jizev na levém předloktí žalobce (viz s. 10 znaleckého posudku, č. l. 28 verte), avšak závěr o tom, kdy mělo sebepoškozování začít, ze znaleckého posudku nevyplývá. Konstatoval-li znalec, že podle dokumentace k sebepoškozování nedocházelo přednapadením, je třeba podotknout, že znalec žádnou zdravotnickou dokumentaci žalobce z doby před napadením k dispozici podle vlastních slov neměl (viz výše).

26. Pro úplnost lze konstatovat, že zmatečnosti (, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 ) ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží zúřední povinnosti ( ), se z obsahu spisu nepodávají a dovolatel je ani netvrdí.

27. Z výše vyložených důvodů je rozsudek odvolacího soudu v rozsahu vyplývajícím z výroku tohoto rozhodnutí nesprávný, a dovolací soud jej proto v tomto rozsahu podle (včetně závislých výroků o nákladech řízení) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( ).

28. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V dalším řízení se odvolací soud vypořádá s nesrovnalostmi ve znaleckém posudku MUDr. Tichého a bude se zabývat otázkou, kdy žalobce započal se sebepoškozováním. Je na žalobci, aby prokázal, kdy se sebepoškozováním začal a že bylo v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného. Soud bude zkoumat, v jakém konkrétním rozsahu se na vzniku újmy žalobce podílely faktory nezávislé na jednání žalovaného včetně okolností přičítaných žalobci a formuluje závěr o tom, v jakých doménách, jakým způsobem a do jaké míry je žalobce omezen následky napadení žalovaným, zohlední intenzitu předchozího zapojení žalobce do společenských aktivit a okolnosti vyjmenované v § 2957 o. z. Své závěry odvolací soud promítne do výše přiznané náhrady a výslednou částku porovná s výší náhrad jiných nemateriálních újem přiznávaných soudy.

29. V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne o náhradě všech nákladů řízení včetně řízení dovolacího ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 9. 2026

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu