Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
37720992A0AC116AC1258EA50052BA24.html
HTML · 63.79 KB
No categories available
6 Tdo 726/2026
6 Tdo 726/2026-626
USNESENÍ
P. P.
,
t. č. ve výkonu tres
t
u odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha
-
Pankrác, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2025, č.
j. 10 To
267/2025-482, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 10 T 23/2025 ,
takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného
odmítá.
Odůvodnění:I.Dosavadní průběh řízení
1.
Rozsudkem Okresního soudu v
Benešově
(dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“)
ze dne 26. 6. 2025, č. j. 10 T 23/2025 -427
, byl obviněný P
. P.
(dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, přečinem těžkého ublížení na zdraví z
nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
dne 1. 2. 2024 okolo 21:55 hodin, poté co požil značné množství alkoholických nápojů, když dechovými zkouškami, provedenými ve 22:30, 22:37 a 22:43 hodin bylo obžalovanému naměřeno 2,81; 2,42 a 2,61 g/kg alkoholu v krvi, řídil osobní automobil Mercedes-Benz VITO, RZ:
XY
, po silnici III. třídy č. 1059 ve směru od
XY na XY, v úseku km 2,58, v katastru obce XY
vlivem požitého alkoholu a neadekvátní rychlosti nezvládl průjezd pravotočivou zatáčkou, přejel do protisměru a následně vlevo mimo komunikaci, kde narazil do kamene a převrátil automobil na pravý bok, v důsledku této události utrpěl poškozený S
. R., narozený XY
, který seděl na předním sedadle spolujezdce, zranění spočívající v devastačním poranění kostí, cév, nervů a svalů pravé horní končetiny v části lokte a předloktí, které si vyžádalo hospitalizaci ve FN Motol v Praze, kde byl hospitalizovaný do 28. 3. 2024 nejprve na oddělení ARO, poté na oddělení JIP 1. ortopedické kliniky, podrobil se opakovaným operacím a i po propuštění je stále podstatným způsobem omezen v běžném způsobu života nemožností či velmi omezenou možností používat pravou horní končetinu, a bolestmi, ke zranění poškozeného došlo proto, že obžalovaný jako řidič porušil povinnosti, které mu ukládá zákon č. 361/2000 Sb. , o provozu na pozemních komunikacích, konkrétně ustanovení § 5 odstavec 2 písmeno b), dle kterého řidič nesmí řídit vozidlo bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo v takové době po
požití alkoholického nápoje, kdy by mohl být ještě pod jeho vlivem a § 18 odstavce 1, dle kterého
řidič musí přizpůsobit rychlost jízdy zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat a jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled,
zároveň motorové vozidlo řídil, ač si byl vědom toho, že mu byl rozsudkem Okresního soudu v Benešově, číslo jednací 1 T 175/2021 -86 ze dne 10.
1. 2022, který nabyl právní moci dne 8. 3.
2022, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel
v trvání čtyř roků.
2. Obviněný byl za tyto trestné činy odsouzen podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 18 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu osmi roků. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost uhradit škodu poškozené Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky ve výši 448
749
Kč a poškozené Direct pojišťovně
, a.s., ve výši 107 149
Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození S
. R. a P. Š.
odkázáni s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvoláních obviněného a poškozených S
. R. a P. Š. proti tomuto rozsudku rozhodl
Krajský soud v Praze
(dále „odvolací soud“)
usnesením ze dne 9. 9. 2025, č. j. 10 To 267/2025 -482,
tak, že je všechna podle § 256 tr. ř. zamítl.
II.Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal
obviněný
prostřednictvím svých obhájců dovolání a jeho doplnění.
5. Prostřednictvím JUDr. Pavla Pohorského podal obviněný první dovolání, v němž označil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Předně v něm namítl, že závěr soudů, že obviněný byl řidičem havarovaného auta je nesprávný a zcela v rozporu s objektivní realitou. Zjištěná lokalizace krevních stop totiž ukazuje na skutečnost, že se dovolatel přidržel střechy vozidla v okamžiku, kdy byl otočen čelem k vozidlu. Soudy považovaly za
nepravdivou výpověď svědka P
.
, protože měla být v rozporu s výpovědí svědkyně B
.
Je však možné, že obviněný s poškozeným opustili restauraci, zavolali svědku P
.
, vzdálili se, mezitím přijel svědek P
.
a čekal na ně. Skutková zjištění jsou proto ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Zcela nelogicky vzaly soudy za
prokázaný naměřený alkohol v dechu obviněného navzdory tomu, že při třetím měření mu bylo naměřeno více než při druhém. Vlivem uvedených vad došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci, neboť když dovolatel předmětné vozidlo vůbec neřídil, nemohl se dopustit ani jednoho z trestných činů kladených mu za vinu. Přiložil též žádost o odložení výkonu usnesení odvolacího soudu.
6. K uvedenému dovolání podal prostřednictvím téhož obhájce obviněný doplnění, v němž ke zjištěným stopám krve dále namítl, že pokud obviněný seděl na zadních sedadlech, mohl vozidlo opustit dvěma způsoby, a to buď dveřmi řidiče, nebo zadními dveřmi. Zvolil cestu ven přes dveře řidiče, neboť reagoval na výkřiky poškozeného. Z vozidla při pokusu o
pomoc poškozenému několikrát vylezl a zase se do něj vrátil. Soudy nevzaly v potaz jeho tvrzení potvrzené lékařskými zprávami, že neměl žádné zranění v oblasti nosu. Pravděpodobnější proto je jeho verze, tedy že skvrny byly od krve, kterou měl na rukách. Zopakoval, že soudy nevyřešily kolizi výpovědi svědka P
.
a svědkyně B
.
Svědkyně připustila, že se obviněný s poškozeným v restauraci s někým bavili, mohlo tedy dojít k předání klíčů zde. Nebylo tedy bez pochybností prokázáno, že řidičem byl obviněný.
7. Prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jakuba Maura podal obviněný dovolání, v němž označil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), m) tr. ř. Předně namítl, že právní a skutkové závěry nijak nevyplývají z provedeného dokazování, došlo k libovůli v rozhodování a porušení jeho práva na spravedlivý proces. Odůvodnění odsuzujícího rozsudku je podle něj založeno na úvahách a presumpcích, nikoli důkazech. Záznam o
dopravní nehodě ho uvádí jako řidiče, sepsán však byl bez relevantního vyjádření osob z vozidla a obviněný ho nepodepsal. Žádný ze svědků ho neviděl do vozidla nasednout a
svědci vypověděli buď, že ho viděli před restaurací (svědkyně B
.
), nebo že pro něj přijel řidič (svědci P
., K. a B.
). Stopy DNA se na místo dostaly v průběhu jeho cesty ze zadních sedadel skrze čelní sklo. Soud pominul klíčovou výpověď svědka P
.
Jeho předchozí jednání nemůže samo o sobě sloužit jako nepřímý důkaz k prokázání viny. Nebyl předložen žádný přímý důkaz a nepřímé důkazy jsou zcela nedostatečné. Byl proto porušen princip presumpce neviny.
8. Poslední dovolání obviněný předložil prostřednictvím obhájce JUDr. Filipa Seiferta, MBA, a to z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Namítl, že odvolací soud se vůbec nezabýval jeho argumentací a pouze odkázal na závěry soudu prvního stupně. Úvahy soudů jsou neúplné a chybné. Žádným důkazem nebylo prokázáno, že řídil předmětné vozidlo. Soudy dospěly na základě dílčích a nepřímých důkazů k závěru, že je to vysoce pravděpodobné. Pokud jde o krevní stopy, musel se o volant opřít při vylézání z auta. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou přímým opakem skutečného obsahu daných důkazů a dochází k účelové deformaci důkazů a porušení zásady
in dubio pro reo
.
9. Jeho výpověď soudy zhodnotily jako nelogickou a vnitřně rozpornou, aniž by vzaly v úvahu další okolnosti. Podle svědkyně O
.
byl viditelně opilý a ze záznamu hovoru na
linku první pomoci vyplývá, že byl zmatený. Z dalšího úředního záznamu vyplývá, že byl dezorientován, jeho postoj a chůze byly nejisté a nic si nepamatoval. Byl dokonce natolik zmatený, že opustil nemocnici. Obhajobě není známo, proč nebyly provedeny další důkazy k jeho dezorientaci. Z dalších důkazů vyplývá, že utrpěl otřes mozku, přesto nebyly provedeny důkazy o jeho zdravotním stavu. Poškozenému R
.
soudy ztrátu paměti v důsledku dopravní nehody uvěřily, obviněnému však nikoli. Jeho výpověď není nevěrohodná, ale ovlivněná alkoholem, šokem z dopravní nehody a v důsledku otřesu mozku. Nedošlo ani k odběru krve za účelem zjištění míry ovlivnění alkoholem.
10. Měl poraněné obě ruce a na záznamu z nálezu pohřešovaného vyplývá, že měl zavázanou levou ruku. Přesto nebyl proveden důkaz, z něhož by bylo zřejmé, jaká zranění utrpěl. Nebylo zjištěno ani stáří krvavých stop. Uvedl totiž, že vozidlo v nedávné době opravoval. Usnesení odvolacího soudu argumentuje úředním záznamem, který nebyl soudem proveden. Pokud soudy nevěřily popisu vyprošťování poškozeného, měli být vyslechnuti zasahující hasiči. Ohradil se proti argumentac
i
jeho předcházející trestnou činností. Navíc, kdyby se choval stejně, určitě by z místa nehody utekl. Nebyl proveden žádný důkaz zabývající se okolím místa nehody, tedy kde se nachází „kopec“. Nebylo zjištěno ani, zda byl signál operátora slabý a na jaká čísla se ve skutečnosti snažil dovolat. Jak se svědek P
.
dostal ke klíčům k vozidlu, vysvětlil poškozený R
.
, když sdělil, že je běžně nechává ve
vozidle. Soudy zcela záměrně přehlížely důkazy svědčící v jeho prospěch a porušily jeho právo na spravedlivý proces. Nepodařilo se jim ani přesvědčivě vyvrátit obhajobu.
11. Závěrem svých dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2025, č. j. 10 To 267/2025 -482, případně i rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 26. 6. 2025, č. j. 10 T 23/2025 -427, a přikázal soudu prvního stupně nebo soudu odvolacímu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl.
12.
Státní zástupce
činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) se vyjádřil k dovolání obviněného a všem jeho doplněním.
13. Podle státního zástupce dovolatel opakuje ve svém dovolání stejný styl obhajoby, jaký uplatnil již před nalézacím i odvolacím soudem. S těmito námitkami se proto již vypořádaly soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Žádná z dovolatelových námitek neobsahuje natolik logické úvahy, aby z nich bylo patrno, jak lze těmito námitkami zpochybnit skutkové zjištění soudů.
14. Dovolatel za prvé brojí proti tomu, že stopu svojí DNA zanechal na střeše vozidla, když z vozidla ležícího na pravém bodu vylézal dveřmi řidiče. Jedná se však o zcela marginální okolnost bez jakéhokoliv vlivu na to podstatné a nesporné – že vylézal dveřmi řidiče. Mezi tvrzením dovolatele, že vylézal dveřmi řidiče, a skutkovým zjištěním soudů, že vozidlo řídil, není žádný rozpor.
15. Nadále se hájí tím, že od restaurace jej odvezl svědek P
.
Je zcela zjevné, že právě jeho alternativní skutkový děj, že opustil místo ještě před uzavřením restaurace, je ve zjevném rozporu s tvrzením svědkyně B
.
Pokud by měl dovolatel na mysli rozpor mezi
výpovědí svědkyně B
.
a skutkovým zjištěním, že svědek P
.
vozidlo neřídil, bylo by jeho dovolání v této části zjevně neopodstatněné.
16. Pokud jde o vady při měření alkoholu v dechu, dovolatel neuvádí, jaké skutkové zjištění je s uvedeným měřením v rozporu. Je nutno připomenout, že podle své vlastní výpovědi u hlavního líčení vypil před uvedenou jízdou tolik tvrdého alkoholu, že svými slovy měl „úplný okno, nic si z toho nepamatuji“. Pak ovšem není patrno, jaké skutkové zjištění by chtěl zpochybnit svým poukazem na odchylky měření. Zejména není patrno ani to, že by snad namítal, že množství alkoholu v jeho krvi činilo méně než 1
g/kg.
17. K námitce nesprávného právní posouzení skutku státní zástupce uvádí, že tak dovolatel činí, aniž by k tomu ovšem uvedl jakoukoliv hmotněprávní argumentaci.
18. N
amítá-li dovolatel rozpor skutkových zjištění s výpovědí svědka P
.
, který vypověděl, že vozidlo řídil, státní zástupce poukazuje na to, že obviněný opakuje tvrzení, že „skutečnosti bezprostředně před“ nehodou si pro svou opilost nepamatoval. To odporuje jeho opakovaným tvrzením, že si pamatuje, že vozidlo neřídil. Vzhledem k tomu, že soud se pravdivostí výpovědi svědka P
.
obsáhle zabýval (s logicky přesvědčivým závěrem, že tato výpověď pravdivá není), nelze dovozovat rozpor této výpovědi se skutkovým zjištěním.
19. Pokud dovolatel obsahově poukazuje na zásadu
in dubio pro reo
, jeho dovolání žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá a nic nenasvědčuje ani tomu, že by snad byla tato zásada porušena, když soudy pochybnosti neměly, což logicky nenapadnutelným způsobem vysvětlily v odůvodnění svých rozhodnutí.
20. Také ve svém třetím dovolání brojí obviněný proti skutkovému zjištění soudů, že v době nehody předmětné vozidlo řídil. Tentokrát se zaměřením na dovozování procesních vad řízení před nalézacím soudem. Státní zástupce proto zopakoval, že s těmito námitkami se již vypořádaly soudy. Je zřejmé, že onen zjevný rozpor má existovat mezi skutkovým stavem zjištěným soudy a skutkovým stavem „skutečným“, který představuje alternativní skutkové zjištění dovolatele, které soudy neučinily.
21. Ve třetím dovolání obviněný odkazuje na množství soudem neprovedených důkazů. Neuvádí však, že by se snad jednalo o důkazy opomenuté. Podstatnější je, že ani neuvádí, že by snad obhajoba v některé části řízení provedení takových důkazů navrhla. K tomu připomenul, že podle judikatury Nejvyššího soudu nemůže být opomenutým důkazem důkaz nenavržený.
22. Státní nástupce všechna dovolání shrnul tak, že za jedinou námitku odpovídající některému z dovolacích důvodů lze považovat dovolatelem namítaný rozpor skutkových zjištění s výpovědí svědka P
.
v dovolání druhém. Jmenovaný svědek vypověděl, že vozidlo řídil on sám. Taková námitka odpovídá první variantě dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je však neopodstatněná.
23. Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. Z hlediska ustanovení § 265r odst. 1 písm.
c) tr. ř. vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
24. Obviněný zaslal prostřednictvím svého obhájce
repliku
k prvnímu vyjádření státního zástupce. Uvedl zde, že nesouhlasí s tvrzeními státního zástupce. Vysvětlil, že brojil proti tomu, že soudy bez dalšího uzavřely, že musel řídit pouze na základě toho, že se jeho DNA nacházela na volantu a na střeše vozidla na straně řidiče. Pomine-li tu zjevnou skutečnost, že soudy upřednostnily jedinou výpověď svědkyně B
.
, která byla v jeho neprospěch, oproti dvěma výpovědím v jeho prospěch, a sice výpovědi svědka P
.
(který se mimo jiné sám přiznal, že vozidlo řídil) a dovolatele, pak nelze přehlédnout skutečnost, že svědkyně B
.
neuvedla, že by snad viděla, kterak dovolatel nastupuje do vozidla na místo řidiče a odjíždí pryč. Otázka měření alkoholu v dechu je esenciální, neboť má významné pochybnosti, zda byla měření provedena správně a bezvadným přístrojem. Pokud by se ukázalo, že měření neproběhlo v souladu se zákonem, pak nemohl být trestně odpovědný za
trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky. S ohledem na uvedené tedy dovolatel setrval na svém návrhu uvedeném v dovolání.
III.Přípustnost dovolání
25.
Nejvyšší soud
jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
26. Vzhledem k tomu, že spis v projednávané věci byl Nejvyšším soudem dvakrát vrácen soudu prvního stupně pro nesplnění podmínky podle § 265h odst. 2 in fine tr. ř., je vhodné poskytnout krátké shrnutí, aby bylo postaveno na jisto, že jednak byla ve vztahu k
obviněnému dodržena zákonná lhůta pro podání dovolání a jednak, že nevzniká pochybnost o včasnosti všech podání označených jako dovolání a jejich doplnění podaných jeho obhájci.
27. V projednávané věci si obviněný postupně zvolil více obhájců. Nezvolil však žádného z nich pro doručování písemností a nedošlo ani k určení jednoho z nich za tímto účelem soudem prvního stupně (a potažmo ani soudem odvolacím) ve smyslu § 37 odst. 3 tr. ř. V takovém případě musí být rozhodnutí odvolacího soudu doručováno všem obhájcům obviněného, kteří jej v době doručování zastupovali a byli soudu prvního stupně známi (viz
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 509/2004 ). Pokud za těchto okolností k doručení všem obhájcům obviněného nedojde, nemůže začít běžet lhůta pro
podání dovolání. V důsledku toho nemůže být splněna ani podmínka pro předložení spisu Nejvyššímu soudu daná § 265h odst. 2 in fine tr. ř., tedy že uplynula lhůta k podání dovolání všem oprávněným osobám. Teprve když je rozhodnutí odvolací
ho
soudu doručeno všem oprávněným osobám, může začít běžet lhůta pro podání dovolání (v případě obviněného a
jeho obhájců od doručení rozhodnutí poslednímu z nich). Po jejím uplynutí může být věc předložena Nejvyššímu soudu, který teprve tehdy může projednat podané dovolání.
28. Obviněný měl v průběhu přípravného řízení obhájce JUDr. Raji Blendu (plná moc ze
dne 1. 10. 2024), který za něj podal také odvolání ve věci. Doplnění odvolání obviněného podala JUDr. Hana Jareš Procházková (plná moc ze dne 2. 9. 2025), která se též účastnila veřejného zasedání o projednání odvolání dne 9. 9. 2025. Po navrácení spisu soudu prvního stupně byl dne 22. 9. 2025 vyhotoven referát s pokynem k odeslání opisu rozhodnutí odvolacího soudu. Přestože obhájkyně JUDr.
Procházková obviněného zastupovala již při
veřejném zasedání, podle referátu byl opis rozhodnutí odvolacího soudu zaslán pouze prvnímu obhájci obviněného JUDr. Blendovi.
29. Nejvyššímu soudu byl spis předložen s dovoláními vypracovanými JUDr. Pavlem Pohorským (plná moc ze dne 26. 11. 2025) a JUDr. Jakubem Maurem (plná moc ze dne 10.
9.
2025, předložena soudu dne 24. 9. 2025). Kontrolou spisu bylo zjištěno, že nebyla splněna podmínka podle § 265h odst. 2 in fine tr. ř., neboť soud prvního stupně nepostupoval, jak bylo vyloženo výše, neboť poslal opis rozhodnutí odvolacího soudu pouze jednomu z obhájců obviněného. Nejvyšší soud proto vrátil dne 21. 1. 2026 spis soudu prvního stupně bez věcného vyřízení, aby tuto vadu napravil a spis znovu předložil po splnění všech podmínek.
30. Soud prvního stupně v reakci na přípis Nejvyššího soudu zaslal všem obhájcům, jejichž plná moc k zastupování obviněného byla ve spise založena s dotazem, zda stále obviněného zastupují. Kromě potvrzení o trvajícím zastoupení ostatních obhájců (kterým soud prvního stupně poslal opis rozhodnutí odvolacího soudu) byl soudu prvního stupně doručen též přípis JUDr. Procházkové. Informovala zde, že očekávala doručení opisu rozhodnutí odvolacího soudu pro projednání s obviněným, avšak nyní již zřejmě došlo ke
konkludentnímu ukončení zastoupení. S tím byl spis předložen Nejvyššímu soudu.
31. Nejvyšší soud po seznámení s postupem soudu prvního soudu dospěl k závěru, že stále nebyly splněny podmínky pro předložení spisu. Z přípisu JUDr. Procházkové nelze dospět k závěru, že jí obviněný plnou moc vypověděl. A to bez ohledu na závěr jejího sdělení o konkludentním ukončení zastoupení, neboť to je záležitostí vztahu mezi obhájcem a jeho klientem, zatímco soud při doručování písemností postupuje podle informací známých mu v době doručování. Jinak vyjádřeno, soudu nepřísluší, aby sám vyhodnocoval (např.
na
podkladě zjištění, že obhájce mimořádný opravný prostředek nevypracoval a soudu nepředložil), zda obhajoba obviněného takovým obhájcem byla ukončena (konkludentní ukončení zastoupení) či nikoli. Pokud mu není předložen jednoznačný doklad o ukončení obhajoby konkrétním obhájcem (např. v podobě písemného podání obviněného či obhájce) nebo mu není tato skutečnost sdělena přímo uvedenými osobami, musí s ním nakládat jako s osobou, která obviněného obhajuje.
Nejvyšší soud proto dne 13. 5. 2026 znovu vrátil spis soudu prvního stupně bez věcného vyřízení, aby obhájkyni doručil opis rozhodnutí odvolacího soudu.
32. Po splnění pokynů dovolacího soudu předložil soud prvního stupně spis obviněného s dovoláními podanými obhájci obviněného. Při kontrole spisu tentokrát již dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podmínka pro předložení spisu byla splněna. Pro úplnost se uvádí, že opis rozhodnutí odvolacího soudu byl doručen obviněnému dne 21. 10. 2025, státnímu zastupitelství dne 26. 9. 2025, obhájcům JUDr. Blendovi dne 27. 9. 2025 a JUDr.
Procházkové dne 22. 5. 2026 (plné moci zbývajících obhájců byly předloženy až
po
prvotním doručování). Lhůta obviněného pro podání dovolání tudíž počala běžet dne 22. 5. 2026 a skončila dne 22. 7. 2026.
33. Dovolání obviněného byla jeho obhájci podána následovně. Dovolání vypracované JUDr. Pavlem Pohorským bylo soudu prvního stupně doručeno dne 3. 12. 2025 a jeho doplnění dne 20. 2. 2026, dovolání vyhotovené JUDr. Jakubem Maurem bylo doručeno dne 12. 1. 2026 a JUDr. Filipem Seifertem dne 21. 5. 2026. Je tudíž zřejmé, že všechna dovolání podaná obhájci obviněného byla podána v zákonné lhůtě pro podání dovolání.
34. Výše uvedené shrnutí potvrzuje, že obviněnému nebylo kráceno právo na obhajobu a všem jeho obhájcům bylo v souladu se zákonnou úpravou a danou judikaturou řádně doručováno. Pro úplnost se dodává, že v případě obou vrácení spisu Nejvyšším soudem bez
věcného vyřízení byli obhájci o této skutečnosti, jakož i o neuplynutí dovolací lhůty, informováni přípisem. Obviněný tudíž mohl prostřednictvím svých obhájců využít plné délky lhůty pro podání dovolání. Dovolání vypracované jeho obhájci i doplnění byla vyhodnocena, jak již shora řečeno (viz bod 26.), jako včasně podaná.
35. Pokud jde o zbývající podmínky přijatelnosti podaných dovolání, Nejvyšší soud dospěl k závěru o jejich splnění. Shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.,
bylo p
odáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě (viz údaje výše) a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňují i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
36. Nejvyšší soud tudíž mohl přistoupit k věcnému projednání dovolání obviněného.
IV.Důvodnost dovoláníIV./1. Obecná východiska
37. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda vznesené námitky obsahově odpovídají jím uplatněným důvodům dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost.
38. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže
· rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], · bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl vřízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.].
IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
39. Obsah všech podání obhájců tvořících dovolání obviněného zřejmě směřuje k tvrzení o naplnění první alternativy uvedeného dovolacího důvodu (
rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů).
V podstatné míře se však dovolací argumentace omezuje na obecné tvrzení o existenci rozporu, libovůli v dokazování, či existenci skutkových zjištění, která mají být opačná, než je obsah provedených důkazů. V žádném z těchto případů však dovolatel nepřipojil konkrétní skutková zjištění, natož rozhodná pro právní kvalifikaci skutku, která považuje za zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů, resp. konkrétně s jakým důkazem.
40. Za takovou argumentaci lze považovat dovolatelovu námitku, že skutkový závěr, že řídil havarované vozidlo, je v rozporu s výpovědí svědka P
.
Je třeba však mít na paměti, že výpověď tohoto svědka byla soudem prvního stupně považována za nevěrohodnou a
související obhajoba obviněného za vyvrácenou.
41. Dovolatelova argumentace tudíž spočívá především v polemice s hodnotícími úvahami soudů založené na vlastní verzi skutkového děje. Pečlivým rozložením a izolací skutkových zjištění vyplývajících z jednotlivých důkazů dospívá k závěru o tom, že se jednotlivé části skutkového děje mohly stát podle jeho tvrzení, aniž by vzal v úvahu, že z provedeného dokazování hodnoceného v jeho komplexnosti zcela logicky vyplývají skutková zjištění soudu prvního stupně, aniž by přetrvávaly pochybnosti. Vzhledem k tomu je třeba konstatovat, že tento dovolací důvod nemůže být naplněn poukazem dovolatele, že postupem soudů mělo být porušeno pravidlo
in dubio pro reo.
To se uplatňuje pouze v případech, kdy soud pochybnosti má. Z odůvodnění roz
hodnutí
soudů obou stupňů však plyne, že tyto pochybnosti o skutkové stránce věci neměly.
42. Dovolatel zpochybňuje, že důkaz krevními stopami (odpovídajícími obviněnému) nalezenými na volantu a střeše vozidla na straně řidiče svědčí o tom, že právě on byl řidičem havarovaného vozidla. Namítl k tomu, že seděl na zadních sedadlech vozidla a umístění stopy na střeše vozidla svědčí spíše pro jeho verzi o tom, že přelezl dopředu, aby následně vystoupil dveřmi řidiče. Z fotografické dokumentace, jakož i dokumentů o předmětném vozidle, vyplývá, že se jednalo o dodávku s devíti místy k sezení rozloženými ve třech řadách. První řada tudíž obsahovala tři plnohodnotná sedadla s vysokými opěrkami (tvořícími velkou bariéru). Není tedy zřejmé, jakým způsobem se měl dovolatel přes tuto řadu sedadel dostat k místu řidiče, aby vystoupil předními dveřmi. Relevanci přitom postrádá námitka dovolatele, že pokud mu soud nevěří, že vylezl tímto způsobem, měl vyslechnout zasahující hasiče. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně měl na základě provedeného dokazování za
prokázané, že seděl na místě řidiče, a dovolatel provedení takového důkazu nenavrhoval, není soud prvního stupně povinen doplňovat dokazování k prokázání skutečnosti, kterou má již za prokázanou. Relevantní není ani námitka dovolatele, že nepodepsal záznam o dopravní nehodě. Z rozsudku soudu prvního stupně je totiž zřejmé, že z uvedeného vzal za prokázané pouze skutečnosti o průběhu dopravní nehody.
43. Dovolatel dále namítl, že nebylo nijak prokázáno jeho ovlivnění alkoholem. Dospívá k tomu na základě rozdílných hodnot naměřených z dechu po nehodě a absenci vyšetření z krve. Není však zřejmé, kam dovolatel uvedenou námitkou směřuje. Opakovaně ve svých dovoláních na podporu své argumentace uvedl, že byl silně ovlivněn alkoholem a totéž vyplývá i z dalších provedených důkazů, které dovolatel nerozporuje (např. výpověď svědkyně B
.
). Snaží-li se dovolatel naznačit, že ho nelze shledat vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky, pokud není k dispozici informace o míře ovlivnění alkoholem získaná z krevního vyšetření, nemůže být dovolatel úspěšný. Nejjednodušší způsob, jak prokázat ovlivnění řidiče návykovými látkami, je sice výsledek krevního vyšetření, avšak nejedná se o způsob jediný. Za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci a k prokázání ovlivnění návykovou látkou lze tudíž kromě vyšetření alkoholu v dechu či krvi použít i další důkazy včetně svědeckých výpovědí, audiovizuálních záznamů apod. Uvedené však není podstatné pro projednávanou věc, neboť dovolatel sám uvedl, že byl silně ovlivněn alkoholem, což výsledky dechové zkoušky potvrzují. Mírná odchylka mezi jednotlivými měřeními nemůže být důvodem pro zpochybnění výsledku jako takového. Nadto obviněný přehlíží, že podle protokolu o nehodě v silničním provozu se sám odmítl vyšetření krve podrobit.
44. Ve velké míře staví dovolatel svoji argumentaci na snaze o prosazení závěru o věrohodnosti svědka P
.
Předkládá proto těžko uvěřitelnou složitou konstrukci pohybu jednotlivých aktérů tak, aby zapadla do výpovědi svědkyně B
.
, podle níž před restaurací další osobu neviděla a nevšimla si ani nastartovaného auta. Zásadní rozpor obhajovací verze přitom neexistuje pouze s její výpovědí, kterou lze jednoznačně považovat za věrohodnou, ale také s výpověďmi svědků K
. a B.
, jak upozornil již soud prvního stupně. Svědek P
. a B.
uvádějí, že jeli z Prahy rovnou do
XY
, kde svědek P
. vystoupil a
nastoupil svědek K
.
Oproti tomu svědek K
. uvedl, že ho vyzvedli v XY a
společně jeli do
XY
, kde vystoupil pouze svědek P
.
Sám obviněný, jakož i svědkyně B
.
, přitom vypověděli, že v restauraci byli pouze obviněný a poškozený. Stejně neuvěřitelné je tvrzení svědka K
.
o hledání řidiče, o němž se do jeho nalezení nikdo vůbec nezmínil, pokud svědek P
.
celou dobu pracoval u známé svědka K
.
Nelze pominout ani skutečnost, že svědka P
.
nalezl až za rok po nehodě navzdory tomu, že svědek B
.
, který nadále pro svědka K
.
pracoval, ho viděl 3
–
4 měsíce po nehodě. Bez povšimnutí nemůže zůstat ani otázka klíčů od vozu. Zatímco svědek P
.
uvedl, že si nepamatuje, kde je vzal, dovolatel ve svých dovoláních poskytuje hned dvě alternativní možnosti – předání v restauraci (přestože svědek P
.
vypověděl, že nastoupil do vozu a
čekal před restaurací), nebo že poškozený nechal klíče ve voze (což je poněkud zarážející na
volně přístupném parkovišti před restaurací). Závěr soudu prvního stupně o nevěrohodnosti výpovědi tohoto svědka je tudíž opodstatněný.
45. Dovolatel se též ohradil proti zmínkám soudu o jeho předchozí trestné činnosti. Argumentuje, že jeho dřívější odsouzení nemůže sloužit jako důkaz o jeho vině. S dovolatelem lze souhlasit do té míry, že informace o jeho předchozím odsouzení nemůže sama o sobě být důkazem o vině v projednávané věci. Z rozsudku soudu prvního stupně však vyplývá, že podrobnosti o předchozí trestné činnosti obviněného použil pouze při hodnocení věrohodnosti jeho výpovědi (bod 18. rozsudku). Soud prvního stupně se pochopitelně pozastavil nad vysokou podobností obhajoby obviněného v obou případech. I v předcházející věci dovolatel tvrdil, že řídila jiná osoba.
46. Soud prvního stupně odůvodněně považoval výpověď obviněného za nevěrohodnou. Opakovaně se měnící výpověď (a to v podstatných okolnostech) nemůže být výsledkem zmatení z nehody či ovlivnění alkoholem. Obviněný tak při hovoru na linku 155 uvedl, že šel jen kolem (přitom byl přímým účastníkem dopravní nehody). Tvrdil také, že odešel z místa nehody „na kopec“ hledat signál mobilního telefonu, a přitom je na záznamu slyšet poškozeného. Jediné, na čem dovolatel od počátku trval, bylo že vozidlo neřídil. A to za
situace, kdy v místě autonehody nebyla zjištěna jiná osoba kromě něj a poškozeného a
údajný řidič se objevil až po zahájení jeho trestního stíhání. V hodnocení jeho výpovědi soudem prvního stupně tudíž nelze shledat libovůli, neboť je řádně odůvodněné a podložené provedenými důkazy.
47. Dovolatel sice v některých ze svých dovolání uvedl (spolu s ostatními) též
druhou alternativu
tohoto dovolacího důvodu (
rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro
naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech
), nepřipojil však žádnou relevantní argumentaci.
48. Přestože dovolatel v jednom ze svých dovolání označil hned několik důkazů, které nebyly provedeny, resp. skutečností, k nímž měly být provedeny další důkazy, nelze jeho argumentaci považovat za odpovídající
třetí alternativě
tohoto dovolacího důvodu (ve
vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy). Je tomu tak proto, že nejenže obviněný předmětné důkazy neoznačil za opomenuté, tj. obhajobou navržené důkazy, které předmětný soud neprovedl a ani neposkytl odůvodnění svého rozhodnutí, ale ani je za takové označit nemohl, neboť nikdy nebyly obhajobou navrženy (a
dovolatel to ani netvrdí). Pouhé hypotetické úvahy, že z toho či onoho důkazu by mohlo plynout nějaké skutkové zjištění, pokud by byl proveden nebo, že by soud mohl dospět k určitému skutkovému zjištění, kdyby provedl dodatečné (nekonkretizované) dokazování, neodpovídají obsahovému vymezení uvedené alternativy.
49. Konkrétně dovolatel namítal, že mělo být podrobněji dokazováno ke zjištění jeho zdravotního stavu po nehodě, utrpěných zranění a konkrétní míry ovlivnění alkoholem. Dovolatel uvedené požaduje k prokázání jeho zmatenosti po nehodě ovlivňující jeho výpověď. Není však zřejmé, kam svojí argumentací směřuje. Z rozsudku soudu prvního stupně nevyplývá, že by rozporoval, že obviněný prošel otřesem z dopravní nehody a že byl pod silným vlivem alkoholu. Soud prvního stupně mimo jiné považuje výpověď obviněného za nevěrohodnou, neboť si údajně pamatuje pouze, že neřídil, a přesto poskytl hned několik podrobných detailů, které jsou navíc v rozporu s dalšími provedenými důkazy. Dovolatel nyní zřejmě předkládá argumentaci, podle níž jeho zdravotní stav, šok a ovlivnění alkoholem odůvodňují jeho ztrátu paměti a zmatení, v jehož důsledku předložil rozporné (nepravdivé) detaily. Taková argumentace však také směřuje k vykreslení jeho výpovědi jako nevěrohodné. Nelze však přistoupit na to, že v částech vyvrácených provedeným dokazováním byla výpověď obviněného (omluvitelně) zmatená, avšak navzdory tomuto zmatení způsobeném šokem z havárie, silným ovlivněním alkoholem a otřesem mozku, je jistě pravdivá a zcela důvěryhodná.
50. Z uvedeného vyplývá, že nejenže byly námitky dovolatele nepodřaditelné pod třetí alternativu dovolacího důvodu podle písm. g) tr. ř., ale nadto by provedení jím zmiňovaných důkazů bylo nadbytečné, neboť mají prokazovat skutečnost, jenž má již soud prvního stupně za prokázanou provedenými důkazy.
IV./3. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
51. Dovolatel sice ve svých dovoláních označil dovolací důvod podle písm. h), nepřipojil však žádnou relevantní argumentaci, z níž by vyplývala vada právního posouzení. Jedinou snahu o vznesení argumentace týkající se uvedeného dovolacího důvodu lze pozorovat v tvrzení, že obviněný havarované vozidlo neřídil, nemohl se tudíž dopustit trestných činů, jimiž byl shledán vinným. Na první pohled je tedy zřejmé, že se jedná o námitku obsahovému vymezení zvoleného dovolacího důvodu se vymykající, neboť je založena na skutkové verzi obviněného, a nikoli na skutkových zjištěních soudu prvního stupně. Žádnou z dovolatelových námitek proto nelze podřadit pod označený dovolací důvod.
IV./4. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
52. Obviněný nevymezil, která varianta tohoto dovolacího důvodu měla být rozhodnutím odvolacího soudu naplněna. Vzhledem k tomu, že krajský soud na podkladě mj. odvolání obviněného napadený rozsudek okresního soudu přezkoumal a o jeho řádném opravném prostředku rozhodl způsobem upraveným v § 256 tr. ř., nemohla být naplněna jeho
první varianta
[
bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí
].
53.
Druhá varianta
[
bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l)
] by mohla být naplněna pouze tehdy, pokud by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že již řízení napadenému usnesení krajského soudu předcházející, a tedy rozsudek okresního soudu byl zatížen vadou, která naplňuje některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. K takovému zjištění však dovolací soud z důvodů výše vyložených nedospěl. Dovoláním napadené rozhodnutí soudu druhého stupně proto nezatěžuje ani vada ve smyslu druhé varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
IV./5. K otázce porušení základních práv obviněného
54. Právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 a násl. Listin y (resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy) není možno vykládat tak, že by zaručovalo úspěch v řízení či právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Zmíněným základním právem je zajišťováno právo na
spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Za situace, kdy nebyl zjištěn extrémní, resp. zjevný nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudů, ani libovůle v rozhodování, je nutno jejich postup považovat za výraz nezávislého soudního rozhodování, a sama skutečnost, že dovolatel přisuzuje provedeným důkazům jiný význam a následně na podkladě jiného skutkového základu věci namítá i nesprávnost právního posouzení skutku, nemůže být podkladem, který by měl odůvodnit kasační zásah dovolacího soudu.
V.Způsob rozhodnutí
55. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že jed
iná
námitka, kterou bylo možné považovat za odpovídající obsahovému vymezení zvoleného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nebyla shledána opodstatněnou. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne,
jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
56. Pokud v dovolání obviněný navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle §
265o odst. 1 tr. ř. v jeho případě odložil výkon trestu odnětí svobody, je třeba uvést, že se jednalo o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí (takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení §
265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně). Ten však takový návrh nepodal. Předseda senátu Nejvyššího soudu důvody pro odklad výkonu rozhodnutí neshledal. Za této situace pak nebylo zapotřebí o podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatným rozhodnutím (negativním výrokem) vydaným před vlastním rozhodnutím senátu o dovolání obviněného.
57. Za podmínek
§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [
v
]
odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí
.
Poučení
:
Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 9. 2026
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu