Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Tdo 596/2026

6 Tdo 596/2026-990

USNESENÍ

M. J.

,

t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2025, č. j. -747, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro

Prahu 1 pod sp. zn. , takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M

. J.

odmítá.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Obviněný M

. J.

(dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále také „soud“ či „soud prvního stupně“) ze dne 3. 6. 2024, č. j. 5

T

28/2017-691, uznán vinným (bod I) zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že:

společně s

E. E., narozeným XY

, odsouzeným pro níže popsané jednání rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 7. 2017, sp. zn. , který nabyl právní moci ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. , a M

. F., narozeným XY, odsouzeným pro níže popsané jednání rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 5 T

150/2013, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze

dne 31. 5. 2016, sp

. zn. , poté, co si vytipovali objekt, který po určitou dobu sledovali, aby zmapovali zvyky personálu, zejména dobu jeho přítomnosti a nepřítomnosti, během sledování si skrytě nafilmovali postup při odemykání objektu včetně užívaného klíče, kdy podle kamerového záznamu si pak vyrobili duplikát klíče, který nejprve v zámku vytipovaného objektu vyzkoušeli, aby měli jistotu, že jím lze zámek vstupních dveří snadno odemknout, tak teprve po této důkladné a sofistikované přípravě provedli vloupání do

několika objektů, a to

1) dne 22. 11. 2012 v době od 13:13 hod. do 13:15 hod. v Praze

XY, XY XY

, se vloupali za užití předem zhotoveného shodného klíče, kdy využili nepřítomnosti zaměstnanců provozovny, do provozovny

„Bazar – R. E.“, kam vstoupil M. J.

za stálé komunikace přes radiostanici s

E. E. a M. F.

, a z přihrádky ve skříňce v zadní části za pultem odcizil finanční hotovost 10

000

Kč, čímž způsobili škodu v

této výši poškozenému R. E.

, IČO:

XY, se sídlem XY XY, Praha XY – XY,

2) dne 11. 12. 2012 v době od 12:15 hod. do 12:45 hod. v Praze

XY, XY XY

, se vloupali za užití předem zhotoveného shodného klíče, kdy využili nepřítomnosti zaměstnanců provozovny, do prodejny

„O3B M.“

, odkud odcizili pánské i dámské oděvy, a to bundy, čepice, svetry, mikiny, košile, kalhoty, trička, plavky, trenýrky, boty a opasky různých značek

– Mustang, Twin Life, Gn Tonic, Heavy Tools, Cool Gang, Rose Hazel, Bootcut, Soocs, Donet, Pionier, Bibo Shop, Lanson, Mint

Shop a dalších neznámých značek, čímž způsobili škodu v

celkové výši 494 279

Kč poškozené B

. F.

, IČO:

XY, se sídlem XY XY, XY XY

, a poškozením zámku vstupních dveří jí způsobili další škodu ve výši 2

340

Kč,

3) dne 14. 12. 2012 v době od 12:40 hod. do 13:40 hod. v Praze

XY, XY XY

, se za užití předem zhotoveného shodného klíče vloupali do směnárny

„Exchange“

, kdy využili nepřítomnosti personálu v době polední pauzy, následně v místnosti směnárny násilím vypáčili uzamčené dveře do dřevěného boxu, ve kterém z přihrádek pod pultem a z otevřeného trezoru odcizili 155 AUD, 9

400 DKK, 19 515 EUR, 2 900 HRK, 60 000 JPY, 90 CAD, 46 000 HUF, 750 NOK, 1 870 PLN, 46 230 RUB, 5 000 SEK, 910 CHF, 17 USD, 290 GPB a 1 022 405

Kč, čímž způsobili škodu v celkové výši 1

650 527

Kč poškozené společnosti Delta Plus, IČO: 61054500, se sídlem Praha 1, Spálená 47, a poškozením dveří způsobili této společnosti další škodu ve výši 600 Kč,

4) dne 13. 1. 2013 v době od 18:55 hod. do 22:58 hod. v Praze

XY, ve vestibulu metra XY

ve spodní části

XY

náměstí, se vloupali za užití předem zhotoveného shodného klíče, kdy využili nepřítomnosti zaměstnanců provozovny, od dvoukřídlých posuvných elektrických dveří do pobočky

„

Čedok

“, M. F.

nejprve zakryl svým tělem výhled dozorčímu metra

XY a odpoutával jeho pozornost dotazy, E. E.

sledoval vestibul metra, aby jejich počínání nebylo zpozorováno, a M

. J.

vnikl do provozovny, tam vypáčil vstupní dveře do kabinky směnárny, kde z podlahy vytrhl uzamčený trezor v hodnotě 7

000

Kč, který vynesl ven, a poté ho všichni společně odvezli pryč, přičemž obsahem trezoru byly bankovky a mince různých měn v celkové hodnotě 38

011

Kč, a to 120 AUD, 612,20

EUR, 865 HRK, 10 000 JPY, 350 CAD, 3 500 HUF, 150 SEK, 300 USD, 45 GPB, dále 36 054

Kč, stravenky Sodexo v hodnotě 10

000

Kč a 32 ks karet Prague Card v hodnotě 31

720

Kč, čímž způsobili škodu v celkové výši 122

785

Kč poškozené společnosti Čedok a.s., IČO: 60192755, se sídlem Praha 1, Na Příkopě 18, a poškozením dveří způsobili této společnosti další škodu ve výši 10

690

Kč,

5) dne 21. 2. 2013 v době od 10:35 hod. do 11:10 hod. v

XY, XY nám. XY

, se vloupali za užití předem zhotoveného shodného klíče, kdy využili nepřítomnosti zaměstnanců provozovny, do směnárny

„Fajn Czech“

, odkud po vyražení dveří vestavěné místnosti směnárny odcizili z otevřených přihrádek pod výdejním pultem provozní finanční hotovost 140 EUR, 35 USD a 18

700

Kč, čímž způsobili škodu v celkové výši 22

947

Kč poškozené společnosti spol. Fajn Czech s.r.o., IČO: 25527118, se sídlem Jindřichův Hradec, Masarykovo nám. 1/II

,

a poškozením dveří způsobili této společnosti další škodu ve výši 1

000

Kč,

čímž pokračujícím jednáním způsobili na odcizených věcech celkovou škodu ve výši 2

300 538

Kč a poškozením věcí celkovou škodu ve výši 14

630

Kč.

2. Podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl za tento zločin a

sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze

dne 8. 3. 2015, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze

dne 28. 5. 2015, sp

. zn. , odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr.

zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a sice mobilního telefonu NOKIA, šedo-stříbrné barvy, IMEI

XY

a příslušenství ve formě

sluchátek s mikrofonem. Podle § 43 odst. 2 tr

. zákoníku byl zrušen výrok o trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8. 3. 2015, sp. zn. 5

T

66/2015, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 7

To 147/2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku byly zabrány peněžní prostředky ve výši 214

798,28

Kč zajištěné na bankovním účtu č.

XY matky obžalovaného, J. J.

3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla dále obviněnému uložena povinnost společně a nerozdílně s dříve odsouzenými E

. E. a M. F. nahradit škodu poškozenému R. E.

, České podnikatelské pojišťovně, DELTA PLUS PRAHA s.r.o., Čedok a.s., UNIQA pojišťovně, a.s. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená DELTA PLUS PRAHA s.r.o. odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody

na řízení ve věcech občanskoprávních.

4. Dále (bod II) byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby, kterou mu bylo pod bodem III/7 obžaloby státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 9. 8. 2013, sp. zn. 1 ZT 64/2013, kladeno za vinu spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr

.

zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že:

přinejmenším ve dnech 22. 11. 2012, 11. 12. 2012, 14. 12. 2012, 13. 01. 2013 a 21. 02. 2013 se zdržoval na území České republiky, ačkoli mu byl trestním příkazem Obvodního soudu pro

Prahu 10 ze dne 02. 04. 2009, sp. zn. , který nabyl právní moci téhož dne, uložen trest vyhoštění na dobu 5 let a trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 05. 2009, sp. zn. , který nabyl právní moci téhož dne, mu byl uložen trest vyhoštění na dobu 12 měsíců

,

neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

5. Proti danému rozsudku podali obviněný a v jeho neprospěch státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 odvolání, o nichž Městský soud v Praze (dále „soud druhého stupně“ nebo „odvolací soud“) rozhodl rozsudkem ze dne 9. 1. 2025, č. j. 5

To

223/2024-747. Podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil v bodě I, tedy v odsuzující části, a znovu ve věci rozhodl. Obviněného uznal vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a), c) tr

. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku spáchaným tím, že:

společně s

E. E., narozeným XY

, odsouzeným pro níže popsané jednání rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 7. 2017, sp. zn. , který nabyl právní moci ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. , a M

. F., narozeným XY, odsouzeným pro níže popsané jednání rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 5 T

150/2013, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze

dne 31. 5. 2016, sp. zn. ,

poté, co si vytipovali objekt, který po určitou dobu sledovali, aby zmapovali zvyky personálu, zejména dobu jeho přítomnosti a nepřítomnosti, během sledování si skrytě nafilmovali postup při odemykání objektu včetně užívaného klíče, kdy podle kamerového záznamu si pak vyrobili duplikát klíče, který nejprve v zámku vytipovaného objektu vyzkoušeli, aby měli jistotu, že jím lze zámek vstupních dveří snadno odemknout, tak teprve po této důkladné a sofistikované přípravě provedli vloupání do několika objektů, a

to

1)

dne 22. 11. 2012 v době od 13:13 hod. do 13:15 hod. v Praze

XY, XY XY

, se vloupali za užití předem zhotoveného shodného klíče, kdy využili nepřítomnosti zaměstnanců provozovny, do provozovny „Bazar – R

. E.“, kam vstoupil M. J.

za stálé komunikace přes radiostanici s

E. E. a M. F.

, a z přihrádky ve skříňce v zadní části za pultem odcizil finanční hotovost 10

000

Kč, čímž způsobil škodu v této výši poškozenému R

. E.

, IČO:

XY, se sídlem XY XY, Praha XY – XY,

2)

dne 14. 12. 2012 v době od 12:40 hod. do 13:40 hod. v Praze

XY, XY XY

, se za užití předem zhotoveného shodného klíče vloupali do směnárny „Exchange“, kdy využili nepřítomnosti personálu v době polední pauzy, následně v místnosti směnárny násilím vypáčili uzamčené dveře do dřevěného boxu, ve kterém z přihrádek pod pultem a z otevřeného trezoru odcizili 155 AUD, 9

400 DKK, 19 515 EUR, 2 900 HRK, 60 000 JPY, 90 CAD, 46 000 HUF, 750 NOK, 1 870 PLN, 46 230 RUB, 5 000 SEK, 910 CHF, 17 USD, 290 GPB a 1 022 405

Kč, čímž způsobili škodu v celkové výši 1

650 527

Kč poškozené společnosti Delta Plus, IČO: 61054500, se sídlem Praha 1, Spálená, 47, a poškozením dveří způsobili této společnosti další škodu ve výši 600 Kč,

3)

dne 13. 1. 2013 v době od 18:55 hod. do 22:58 hod. v Praze

XY, ve vestibulu metra XY

ve spodní části

XY

náměstí, se vloupali za užití předem zhotoveného shodného klíče, kdy využili nepřítomnosti zaměstnanců provozovny, od dvoukřídlých posuvných elektrických dveří do pobočky „Čedok“, M

. F.

nejprve zakryl svým tělem výhled dozorčímu metra

XY a odpoutával jeho pozornost dotazy, E. E.

sledoval vestibul metra, aby jejich počínání nebylo zpozorováno, a M

. J. vnikl do

provozovny, tam vypáčil vstupní dveře do kabinky směnárny, kde z podlahy vytrhl uzamčený trezor v hodnotě 7

000

Kč, který vynesl ven, a poté ho všichni společně odvezli pryč, přičemž obsahem trezoru byly bankovky a mince různých měn v celkové hodnotě 38

011

Kč, a to 120 AUD, 612,20 EUR, 865 HRK, 10

000 JPY, 350 CAD, 3 500 HUF, 150 SEK, 300 USD, 45 GPB, dále 36 054

Kč, stravenky Sodexo v hodnotě 10

000

Kč a 32 ks karet Prague Card v hodnotě 31

720

Kč, čímž způsobili škodu v celkové výši 122

785

Kč poškozené společnosti Čedok a.s., IČO: 60192755, se sídlem Praha 1, Na Příkopě 18, a

poškozením dveří způsobili této společnosti další škodu ve výši 10

690

Kč,

4)

dne 21. 2. 2013 v době od 10:35 hod. do 11:10 hod. v

XY, XY nám. XY

, se vloupali za užití předem zhotoveného shodného klíče, kdy využili nepřítomnosti zaměstnanců provozovny, do směnárny „Fajn Czech“, odkud po vyražení dveří vestavěné místnosti směnárny odcizili z otevřených přihrádek pod výdejním pultem provozní finanční hotovost 140 EUR, 35 USD a 18

700

Kč, čímž způsobili škodu v celkové výši 22

947

Kč poškozené spol. Fajn Czech s.r.o., IČO: 25527118, se sídlem Jindřichův Hradec, Masarykovo nám. 1/II a poškozením dveří způsobili této společnosti další škodu ve výši 1

000

Kč,

čímž pokračujícím jednáním způsobili na odcizených věcech celkovou škodu ve výši 1

806 259

Kč a poškozením věcí celkovou škodu ve výši 12

290

Kč.

6. Za tuto trestnou činnost a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a

vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, kterým byl obviněný uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8. 3. 2015, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. , odvolací soud obviněného odsoudil podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr.

zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jej pro výkon tohoto trestu

zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu dále uložil trest propadnutí věci, a sice mobilního telefonu NOKIA, šedo-stříbrné barvy, a příslušenství ve formě sluchátek s mikrofonem. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8. 3. 2015, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku zabral peněžní prostředky ve výši 214

798,28

Kč zajištěné na bankovním účtu č.

XY matky obžalovaného J. J.

7. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. soud druhého stupně obviněnému uložil povinnost společně a

nerozdílně s dříve odsouzenými E

. E. a M. F. nahradit škodu poškozenému R. E.

, DELTA PLUS PRAHA s.r.o., Čedok a.s., UNIQA pojišťovně, a.s. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. poškozenou DELTA PLUS PRAHA s.r.o. odkázal se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

8. Podle § 259 odst. 1 tr

. ř. pak soud druhého stupně vrátil část skutku z rozsudku soudu prvního stupně uvedenou pod bodem I/2 tomuto soudu, aby o ní znovu rozhodl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

9. Rozsudek

Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2025, č. j. -747, napadl obviněný dovoláním prostřednictvím jeho (tehdejší) obhájkyně, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g) a h) tr. ř.

10. V dovolání podaném prostřednictvím obhájkyně obviněný především namítá, že jeho trestní stíhání mělo být zastaveno pro nepřípustnost spočívající v zániku trestní odpovědnosti promlčením. V této souvislosti poukazuje na usnesení Obvodního soudu pro

Prahu 1 ze dne 22. 5. 2025, č. j. -819, kterým bylo trestní stíhání jeho osoby ohledně skutku původně uvedeného pod bodem I/2 obžaloby zastaveno podle § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. z důvodu promlčení. Připomíná, že soud prvního stupně v uvedeném rozhodnutí dovodil, že i při zohlednění okolností týkajících se případného stavení nebo přerušení běhu promlčecí doby by promlčecí doba uplynula nejpozději dne 20. 9. 2022.

11. V podrobnostech dovolatel poukazuje na to, že skutku, ve vztahu

k němuž bylo trestní stíhání zastaveno, se měl dopustit dne 11. 12. 2012, zatímco skutky, za které byl napadeným rozsudkem uznán vinným, měly být spáchány dne 22. 11. 2012, 14. 12. 2012, 13. 1. 2013 a 21. 2. 2013. Má za to, že za situace, kdy soud prvního stupně dospěl k

závěru o promlčení trestního stíhání u skutku z prosince 2012, musel stejný závěr dopadnout i na ostatní skutky posouzené při shodné právní kvalifikaci. Dovozuje proto, že v době rozhodování odvolacího soudu již byla trestní odpovědnost za všechny uvedené skutky promlčena.

12. V této souvislosti zdůrazňuje, že délka trestního řízení nemůže být přičítána k jeho tíži. Uvádí, že průtahy nebyly způsobeny jeho postupem ani obstrukcemi z jeho strany, ale souvisely s postupem soudu, komplikovanou spoluprací s orgány činnými v trestním řízení na Slovensku a s personálními změnami na soudu prvního stupně.

13. Další argumentace obviněného se vztahuje ke skutku spáchanému v provozovně bazaru R

. E.

Namítá, že jeho odsouzení bylo založeno především na výsledcích pachové identifikace, které samy o sobě nemohou postačovat k závěru o vině. Tvrdí, že případné pachové stopy mohly pocházet z jeho předchozí návštěvy bazaru, přičemž poukazuje na výpověď svědka R

. E.

, podle níž mu byl obviněný povědomý. Současně uvádí, že nebylo spolehlivě prokázáno používání radiostanic všemi obžalovanými, přetrvávají časové nesrovnalosti ohledně průběhu skutku a neexistuje fotodokumentace zachycující jeho vstup do objektu či odchod z něj.

14. Ve vztahu ke skutku týkajícímu se směnárny Exchange předně zpochybňuje zjištěnou výši škody. Namítá, že existence odcizené hotovosti v rozsahu přibližně 1,65 mil. Kč nebyla spolehlivě prokázána a vychází pouze z tvrzení provozovatelky a z počítačových záznamů, jejichž správnost nebyla podle jeho názoru ověřena. Dále připomíná, že podle sdělení České národní banky nebyla evidována konkrétní výše hotovosti v cizí měně u

subjektů provozujících směnárenskou činnost. Má proto za to, že rozsah škody nebyl bez pochybností zjištěn.

15. V dalším textu dovolání namítá, že ve vztahu k tomuto skutku nebyly provedeny všechny potřebné důkazy. Konkrétně poukazuje na to, že nebyly vyslechnuty všechny osoby, které ve směnárně pracovaly a disponovaly klíči od provozovny, ačkoliv jejich výpovědi mohly mít význam pro posouzení věci.

16. Co se týče skutku spáchanému v pobočce společnosti Čedok trvá na tom, že se uvedeného jednání nedopustil. Zdůrazňuje, že kamerové záznamy podle jeho názoru neumožňují spolehlivou identifikaci osob nacházejících se na místě činu. Je přesvědčen, že neexistuje ani přímý důkaz, ani soubor nepřímých důkazů vytvářejících uzavřený řetězec svědčící o

jeho účasti na trestné činnosti.

17. Ve zbývající části dovolací argumentace obviněný namítá, že jeho vina nebyla v řízení prokázána nade vši pochybnost. Zdůrazňuje, že jej žádný ze svědků přímo neidentifikoval, ve věci neexistuje přímý důkaz a ani nepřímé důkazy podle něj nevytvářejí souvislý řetězec vedoucí k závěru o vině. Má za to, že jeho účast na trestné činnosti je dovozována především ze shodného způsobu provedení jednotlivých skutků.

18. Dále tvrdí, že soudy neprovedly všechny jím navrhované důkazy, zejména výslech dcery pana J

.

, která se podle něj mohla vyjádřit k okolnostem významným pro určení výše škody ve směnárně Exchange. Současně znovu zpochybňuje správnost zjištěné výše škody a dovozuje, že použitá právní kvalifikace nemá dostatečnou oporu v provedeném dokazování.

19. Obviněný opětovně zdůrazňuje, že nebylo prokázáno páchání trestné činnosti v rámci organizované skupiny. Podle jeho názoru nelze závěr o organizovanosti skupiny založit pouze na existenci komunikace mezi ním a spoluobviněnými E

. E. a M. F.

bez zjištění konkrétního obsahu této komunikace.

20. Uzavírá tedy, že skutkový stav nebyl zjištěn v rozsahu umožňujícím závěr o jeho vině, a

v této souvislosti odkazuje na zásadu

in dubio pro reo

. Z výše uvedených důvodů navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2025, sp. zn. , a podle § 265m tr. ř. rozhodl o zastavení trestního stíhání podle § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. z důvodu promlčení. Pro případ, že by důvody pro zastavení trestního stíhání shledány nebyly, navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci soudu k novému projednání a rozhodnutí. Současně navrhuje přerušení výkonu napadeného rozhodnutí.

21. Kromě uvedeného dovolání podaného prostřednictvím obhájkyně obviněný učinil sám dne 23. 6. 2025 (soudu prvního stupně došlo 25. 6. 2025) podání označené jako „

sťažnost pre

zastavenie trestného stíhania ,

premĺčanie

‘“ a

následně dne 30. 9. 2025 podání s názvem „

Doplnění dovolání podane dne 25.06.2025 proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 09.01.2025 sp. zn.

“.

22. Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který po

úvodní rekapitulaci dosavadního průběhu řízení nejprve uvádí, že za dovolání lze považovat pouze podání ze dne 3. 8. 2025, které bylo učiněno prostřednictvím obhájkyně. Naproti tomu podání obviněného ze dne 25. 6. 2025 a 30. 9. 2025 nebyla podána prostřednictvím obhájce, a vzhledem k § 265d odst. 2 tr. ř. se za dovolání nepovažují. Proto se k jejich obsahu nevyjadřuje.

23. Dále konstatuje, že přesný den podání dovolání není znám, avšak při vycházení z data 3.

8. 2025 lze předpokládat zachování lhůty podle § 265e odst. 1 tr. ř., neboť obviněnému bylo napadené rozhodnutí doručeno až dne 9. 7. 2025.

24. Ve vztahu k dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. e), g), h) tr. ř. připomíná požadavky § 265f odst. 1 tr. ř. na jejich přesnou konkretizaci. K tomu odkazuje na

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2003, sp. zn. .

25. Následně se zabývá námitkou promlčení trestního stíhání. Uvádí, že tato námitka obsahově spadá pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., avšak argumentace obviněného vychází ze závěrů usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 5. 2025, č. j. -819, které se týká jiného skutku, než jaký je předmětem napadeného rozhodnutí.

26. Dále poukazuje na to, že skutek řešený uvedeným usnesením je po vrácení věci posuzován jako přečin podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném ke dni 11. 12. 2012, pro který přichází v úvahu pětiletá promlčecí doba podle §

34 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. Naproti tomu skutky, pro které je obviněný uznán vinným napadeným rozsudkem, jsou právně kvalifikovány jako zločin krádeže podle §

205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku, u něhož činí promlčecí doba deset

let podle § 34 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.

27. V této souvislosti odkazuje na § 34 odst. 4 a 5 tr. zákoníku a na skutečnosti uvedené v

usnesení ze dne 22. 5. 2025, zejména podání obžaloby dne 15. 10. 2013 a vyhlášení odsuzujících rozsudků dne 17. 2. 2014, 17. 12. 2014 a 3. 6. 2024. Z těchto skutečností dovozuje, že zákonná desetiletá promlčecí doba neuplynula.

28. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce připomíná, že zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy musí představovat exces odporující § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Současně zdůrazňuje, že dovolací řízení neslouží k novému hodnocení důkazů ani k nahrazování skutkových závěrů soudů nižších stupňů.

29. V návaznosti na to upozorňuje, že obviněný předkládá pouze vlastní hodnocení důkazů a

zpochybňuje skutkové závěry soudů. K dílčímu útoku pod bodem 1) výroku o vině konstatuje, že důkazní situace nespočívá pouze v pachových stopách. U skutku pod bodem 2) připomíná doznání obviněného a uvádí, že dovolatel pouze polemizuje s

hodnocením výpovědi svědkyně O

. J.

a dalších důkazů k výši škody. U

skutku pod bodem 3) poukazuje na opakování obhajoby založené na vlastní interpretaci kamerových záznamů. Uzavírá, že argumentace obviněného první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňuje.

30. Poté se zabývá výhradami směřujícími k neprovedení důkazů. Připomíná judikaturu Ústavního soudu (sp. zn. , , , a

II.

ÚS 262/2004) a uvádí, že soud není povinen provést všechny navržené důkazy, musí se však s důkazními návrhy vypořádat. Podle jeho názoru obviněný kromě návrhu na

výslech dcery pana J.

žádný konkrétní neprovedený důkazní návrh neidentifikuje.

31. K návrhu na výslech dcery pana J.

dále uvádí, že soud prvního stupně důvody neprovedení tohoto důkazu vysvětluje v bodě 84

.

odůvodnění svého rozsudku. Poukazuje na to, že soud považuje navržený důkaz za nadbytečný a že otázka výše škody je podložena jinými provedenými důkazy.

32. Na základě těchto skutečností státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., přičemž vyjadřuje souhlas s tím, aby toto rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasí podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s rozhodnutím v neveřejném zasedání.

33. Na vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství reagoval obviněný prostřednictvím obhájce replikou. Ve vztahu k námitce promlčení trestní odpovědnosti uvádí, že závěry soudu prvního stupně přijaté v navazujícím řízení ohledně dílčího útoku původně zahrnutého do téže konstrukce pokračující trestné činnosti podle jeho názoru vyvolávají potřebu samostatně přezkoumat běh promlčecí doby i u skutků, za něž byl odsouzen. Má

za to, že vyjádření státního zástupce se omezuje na obecný poukaz na odlišnou právní kvalifikaci vráceného skutku a na jednotlivé procesní úkony přerušující běh promlčecí doby, aniž by se podrobně zabývalo jejich dopadem na posuzované skutky. Současně připomíná mimořádnou délku trestního řízení, která podle něj nebyla způsobena jeho jednáním.

34. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uvádí, že jeho argumentace nesměřuje k vlastnímu přehodnocení dokazování, ale k přezkoumání, zda mají rozhodná skutková zjištění dostatečný podklad v provedených důkazech a zda byly náležitě vypořádány důkazní návrhy obhajoby.

35. Ve vztahu ke skutku ke škodě R

. E.

namítá, že nebylo konkrétně vysvětleno, z

jakých důkazů vyplývá jeho účast na skutku, jaký význam mají poznatky ze sledování jeho osoby a jak byly vyvráceny jeho výhrady k pachovým stopám, údajnému využívání radiostanic a časovým souvislostem skutku.

36. Co se týče škody společnosti DELTA PLUS PRAHA s.r.o. obviněný setrvává na názoru, že výše škody nebyla dostatečně prokázána, a zdůrazňuje význam této otázky pro právní kvalifikaci i rozhodnutí o náhradě škody. Namítá rovněž, že nebyly provedeny jím navrhované důkazy, zejména výslechy osob disponujících klíči od směnárny a výslech dcery pana J

.

, přičemž podle něj nebyla jejich nadbytečnost dostatečně odůvodněna.

Ve vztahu ke skutku ke škodě společnosti Čedok a.s. opakuje výhrady proti závěru o své identifikaci na kamerových záznamech a uvádí, že soudy nevysvětlily, na základě jakých konkrétních znaků či navazujících důkazů byl ztotožněn s osobami zachycenými na

záznamech. Dále poukazuje na to, že ve vyjádření státního zástupce nebyla samostatně vypořádána jeho námitka týkající se naplnění znaku organizované skupiny. Konečně setrvává na názoru, že i další jím navržené důkazy, zejména výslechy osob pracujících ve

směnárně, měly vztah k objasnění rozhodných skutkových okolností a neměly být bez

dalšího označeny za nadbytečné.

III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování

37. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.

38. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti rozsudku Městského soudu v Praze ze

dne 9. 1. 2025, č. j. -747, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst.

1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Za dovolání, které splňuje náležitosti obsahu podle § 265f odst. 1 tr. ř., lze ovšem považovat pouze podání ze dne

3. 8. 2025, jež obviněný podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením. K doplnění, které podal obviněný sám dne 30. 9. 2025, a k podání ze dne 23. 6. 2025 se tak nepřihlíží.

39. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

40. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dán v případech, kdy proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné.

41. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

je dán v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

42. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

IV. Posouzení dovolání

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř.

43. Obviněný v dovolání namítá, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli mělo být zastaveno z důvodu jeho nepřípustnosti. Tento závěr dovozuje ze skutečnosti, že poté, co

odvolací soud rozsudkem ze dne 9. 1. 2025, č. j. -747, vrátil věc ohledně dílčího skutku (v původním odsuzujícím rozsudku soudu prvního stupně uvedeného pod

bodem I/2) k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně, načež ten dospěl (po upřesnění skutkových zjištění) k závěru, jde o přečin podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 5. 2015, a trestní stíhání zastavil s

odůvodněním, že trestní odpovědnost za tento skutek a trestný čin již zanikla promlčením. Obviněný má za to, že obdobný závěr měl být přijat i ve vztahu ke skutkům, za něž byl napadeným rozsudkem uznán vinným.

44. V posuzované věci je ovšem třeba předně připomenout, že obviněný byl uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku, ve

spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterého se dopustil formou pokračující trestné činnosti sestávající ze čtyř dílčích útoků spáchaných v období od 22. 11. 2012 do

21. 2. 2013. Námitka obviněného přitom vychází ze závěrů přijatých v navazujícím řízení ohledně skutku, který byl po vrácení věci nově posuzován nikoli jako dílčí útok uvedeného zločinu krádeže, ale, jak již řečeno, jako přečin podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Již proto nelze závěry přijaté při posuzování běhu promlčecí doby u

tohoto skutku vztahovat na skutek (sestávající z dílčích skutků), jímž byl obviněný uznán vinným napadeným rozsudkem odvolacího soudu.

45. Současně nelze přehlédnout, že u zločinu krádeže podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku, za nějž byl obviněný odsouzen, činí promlčecí doba podle § 34 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku deset let, zatímco u přečinu podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2015, z něhož vycházel soud prvního stupně v navazujícím řízení, se uplatní pětiletá promlčecí doba podle § 34 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku.

46. Nadto je třeba připomenout, že skutky, za něž byl obviněný uznán vinným, byly soudy nižších stupňů posouzeny jako dílčí útoky jednoho pokračujícího trestného činu ve smyslu § 116 tr. zákoníku, jehož poslední útok (dílčí skutek) byl spáchán (jeho účinek nastal) dne 21. 2. 2013. Od tohoto okamžiku se proto odvíjí běh promlčecí doby ve vztahu k tomuto pokračujícímu trestnému činu jako celku (viz § 34 odst. 2 tr. zákoníku).

47. Taktéž není možné odhlédnout od toho, že v průběhu trestního řízení opakovaně nastaly okolnosti předvídané v § 34 odst. 4 tr. zákoníku, s nimiž zákon spojuje přerušení běhu promlčecí doby. Postačí zmínit alespoň následující okolnosti: podání obžaloby dne 15.

10.

2013, vyhlášení odsuzujících rozhodnutí soudu prvního stupně dne 17. 2. 2014, dne 17. 12. 2014 a dne 3. 6. 2024.

48. Podle § 34 odst. 5 tr

. zákoníku přitom přerušením promlčecí doby počíná běžet nová promlčecí doba. Za situace, kdy k opakovanému přerušení běhu desetileté promlčecí doby docházelo v průběhu řízení uvedenými procesními úkony, je zřejmé, že od posledního přerušení do vydání napadeného rozsudku odvolacího soudu ani zdaleka nemohla uplynout nová desetiletá promlčecí doba. Námitka obviněného, podle níž mělo být trestní stíhání zastaveno z důvodu promlčení, proto nemůže obstát.

49. Na tomto místě lze ještě znovu připomenout, že usnesení soudu prvního stupně ze dne 22.

5. 2025, č. j. -819, o něž obviněný zejména svoj

i

argumentaci opřel, se týkalo odlišného skutku, který byl po vrácení věci odvolacím soudem posouzen jako přečin podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do

31. 5.

2015, a nikoli jako dílčí útok pokračujícího zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku. Vycházelo proto z odlišné právní kvalifikace, odlišné trestní sazby i odlišné délky promlčecí doby. Závěry přijaté v tomto rozhodnutí tak nelze vztahovat na trestnou činnost, pro kterou byl obviněný uznán vinným napadeným rozsudkem.

50. Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. nebyl naplněn.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

51. Obviněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje v tvrzeném zjevném rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, jakož i

v

neprovedení jím navrhovaných důkazů. Namítá zejména nedostatečné prokázání své účasti na jednotlivých dílčích útocích, nesprávná skutková zjištění ohledně výše škody způsobené společnosti DELTA PLUS PRAHA s.r.o., nedostatečné odůvodnění závěrů vycházejících z pachových stop a kamerových záznamů a dále neprovedení navrhovaných výslechů osob spojovaných s provozem směnárny Exchange. Současně odmítá, že by k tvrzenému páchání trestné činnosti mělo dojít v rámci organizované skupiny, a to s tím, že organizovanost skupiny nebyla v řízení prokázána.

52. Zjevný rozpor je dán jen tehdy, jestliže soudy z určitého důkazu vyvodí skutkový závěr, který se příčí elementární logice, tedy který z něj v žádném smyslu nevyplývá [srov.

např.

nález sp. zn. ze dne 17. 5. 2007 (N 86/45 SbNU 259)]. Ve svém důsledku tak vytváří situaci, kdy zjištěný skutkový stav neodpovídá provedenému dokazování, tedy v něm nemá oporu [srov. např. nález sp. zn. ze dne 30.

9.

2014 (N 178/74 SbNU 549)], neboť hodnocení důkazu je provedeno bez

jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu [srov. např. nález sp.

zn. ze dne 18. 11. 2004 (N 172/35 SbNU 315) či usnesení sp. zn.

ÚS 359/05 ze dne 23. 9. 2005 (U 22/38 SbNU 579)]. Vyjádřeno jinými slovy, aby se o

takový případ jednalo, musí být zjištěno, že příslušné rozhodnutí trpí zcela očividnou vadou. Tuto vadu ovšem musí dovolatel osvědčit zcela konkrétními námitkami vztahujícími se ke konkrétním důkazům a z nich plynoucím skutkovým zjištěním, mezi nimiž má být dán krajní rozpor. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. totiž z

hlediska vlastního obsahu dovolání „

vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny

“ (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. , či usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. ).

53. Ve vztahu k první alternativě (

rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů

) dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nezbytné uvést, že v jejím rámci je Nejvyšší soud povolán nikoliv k přehodnocování jednotlivých důkazů, ale pouze k prověrce toho, zda myšlenkové pochody soudů nižších stupňů respektují pravidla logiky a nedochází tak k závěrům extrémně nesouladným se skutečným obsahem provedených důkazů samostatně i v jejich souhrnu (

srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2024, sp. zn. )

. Jeho kasační zásah by byl odůvodněn pouze v případě existence tak hrubé vady skutkových zjištění soudu nižšího stupně, pro kterou by nebylo možno setrvat na nezměnitelnosti a závaznosti napadeného rozhodnutí vyplývajících z jeho právní moci. Taková vada bude dána v případě srovnatelném s tím, co vymezila judikatura Ústavního soudu pod pojmem tzv. extrémního nesouladu/rozporu skutkových a právních závěrů s

obsahem provedených důkazů.

54. Námitky obviněného však ve své podstatě směřují především proti způsobu hodnocení důkazů, rozsahu dokazování a skutkovým závěrům soudů nižších stupňů. Obviněný předkládá vlastní přístup k hodnocení provedených důkazů a na jeho základě prosazuje odlišnou verzi skutkového děje, než jakou po provedeném dokazování přijaly soudy. Těžiště jeho argumentace spočívá v prosté polemice se skutkovými závěry ohledně jeho účasti na jednotlivých útocích, výše způsobené škody a hodnocení jednotlivých důkazních prostředků. Takové námitky samy o sobě existenci zjevného rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy nezakládají.

55. Obviněný se přitom omezuje převážně na dílčí a značně zjednodušené hodnocení jednotlivých důkazů, případně na paušální tvrzení o neprokázání své účasti na trestné činnosti či některých jejích významných okolností. Ve vztahu k jednotlivým skutkům v

zásadě pouze tvrdí, že provedené důkazy nemohou postačovat k závěru o jeho vině, že nebyla prokázána výše škody nebo že nebyl dostatečně doložen znak organizované skupiny. Tím však žádným konkrétním způsobem nedokládá, že by skutková zjištění soudů postrádala obsahovou vazbu na provedené důkazy, že by z nich nevyplývala při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení nebo že by byla dokonce v příkrém rozporu s jejich obsahem. Obviněný v podstatě pouze vyjadřuje nesouhlas s jejich hodnotícími závěry a setrvává na vlastní verzi skutkového děje, která se od skutkových zjištění soudů odlišuje. Taková argumentace ovšem tvrzený zjevný rozpor ve smyslu §

265b odst. 1 písm. g) tr. ř. sama o sobě osvědčit nemůže.

56. Pokud obviněný z uvedených skutkových výhrad současně dovozuje nesprávnost závěrů o

výši škody nebo o naplnění znaku organizované skupiny, činí tak rovněž na základě vlastní skutkové verze věci, odlišné od skutkových zjištění, z nichž vycházely soudy nižších stupňů. Ani v tomto směru jeho argumentace nepřesahuje rámec polemiky se skutkovými závěry soudů.

57. Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že uplatněné námitky nemají potenciál zjevný rozpor osvědčit. Jedná se totiž o běžnou polemiku s hodnocením důkazů provedeným soudy nižších stupňů a prosazování vlastního názoru na to, jaké závěry z nich měly soudy činit. Obsah podaného dovolání přitom svědčí o tom, že obviněný ve své dosavadní obhajobě vychází ze skutkových zjištění, k nimž dospěl na základě vlastního hodnocení či

interpretace provedených důkazů. Existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy ovšem nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze

dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo

1268/2013). Ostatně i Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že dovolání nemůže sloužit jako prostředek k revizi skutkových zjištění soudů nižších stupňů a že samotná polemika dovolatele se skutkovými závěry soudů není způsobilá založit dovolací přezkum (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2025, sp. zn. ).

58. Nejvyšší soud pouze stručně nad rámec uvádí, že obviněný zde zcela pomíjí zásadní skutečnost, že dokazování je ovládáno zásadou vyhledávací a zásadou bezprostřednosti a

ústnosti, takže hodnotit důkazy může jen ten soud, který je také v souladu s uvedenými principy provedl. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti hraje významnou roli, protože soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazu vyplývajícího z důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu). Dokazování je proto doménou především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, čímž je zajišťováno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě (viz § 259 o

dst. 3, § 263 odst. 6, 7

tr. ř.).

59. Soudy nižších stupňů vyhodnotily provedené důkazy vztahující se k (pokračujícímu) skutku popsanému v rozsudku odvolacího soudu jednotlivě i v jejich komplexu jako ucelený systém srozumitelně vedoucí k závěru, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to, že se obviněný dopustil jednání popsaného ve výroku o vině. Jinak řečeno, soudy při

hodnocení důkazů nevybočily z mezí ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. s tím, že učiněná skutková zjištění odpovídají požadavkům § 2 odst. 5 tr. ř.

60. Pod třetí alternativou dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítá, že došlo k opomenutí jím navrhovaných důkazů, a to zejména výslechu dcery pana J

.

Předně dovolací soud připomíná, že znění této varianty dovolacího důvodu předpokládá, že navrhované důkazy (mající zásadní význam pro výrok o vině) nebyly provedeny nedůvodně. To znamená, že příslušný soud důkaz neprovedl, aniž by o tom rozhodl, nebo návrh sice zamítl, avšak neposkytl ke svému rozhodnutí žádné odůvodnění. K této problematice se opakovaně vyslovil Ústavní soud (viz usnesení sp. zn. I.

ÚS 904/14, nález sp. zn. a další), který mimo jiné uvedl, že: „

Zákonem předepsanému postupu v úsilí o právo (zásadám spravedlivého procesu) vyplývajícímu z y je nutno rozumět tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi mj. i možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro zjištění (prokázání) svých tvrzení pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také – pokud jim nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů (…) navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění nepřevzal“.

V usnesení ze dne 28. 5. 2014, sp.

zn. (viz též usnesení ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. ), Nejvyšší soud tzv. opomenuté důkazy charakterizuje jako skupinu důkazů, které nebyly provedeny nebo hodnoceny způsobem stanoveným zákonem, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud nezabýval při postupu podle §

2 odst. 6 tr. ř., protože takové důkazy téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí ( tr. ř.), ale současně též porušení pravidel spravedlivého procesu ( , , d).

61. Důvody, pro něž může soud návrh zamítnout, formuloval ve své judikatuře Ústavní soud (viz nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. ), přičemž kritéria ovlivňujícími rozsah odůvodnění stanovil ve svém rozhodování i ESLP (viz rozsudek velkého senátu ze dne 18. 12. 2018, Murtazaliyeva proti Rusku, č. 36658/05). Dlužno dodat, že ani případný nedostatek v odůvodnění rozhodnutí o neprovedení navrženého důkazu nemusí sám o sobě znamenat nutnost kasace napadeného rozhodnutí, neboť z

judikatury Ústavního soudu a ESLP vyplývá, že k porušení práva na spravedlivý proces nedochází v důsledku samotného nevyhovění důkaznímu návrhu obviněného, nýbrž pouze za situace, že by neprovedení takového důkazu současně představovalo závažný deficit z

hlediska splnění povinnosti zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. , a

rozsudek ESLP ze dne 14. 2. 2008, Dorokhov proti Rusku, č. 66802/01).

62. V posuzované věci se nejedná o situaci, kdy by soudy vůbec nerozhodly o dovolatelem zmiňovaných důkazních návrzích, ani o případ neposkytnutí odůvodnění k takovému rozhodnutí. Soud prvního stupně se s důkazními návrhy vypořádal v bodě 84

. rozsudku a

soud druhého stupně pak v bodě 7

.

rozsudku. Soudy uvedly, že provedené důkazy představují dostatečný podklad pro rozhodnutí soudu a mimo jiné s ohledem na

jedenáctiletý odstup nelze předpokládat, že by navrhované důkazy přinesly nové podstatné poznatky. Tudíž bylo doplnění dokazování označeno za nadbytečné, přičemž nadbytečnost je Ústavním soudem uznávaným důvodem pro neprovedení důkazu (např.

ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. , ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. , ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. , ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. , a další).

Soud druhého stupně pak ale také vyšel (jak již výše zmíněno) obviněnému zčásti vstříc, a to ohledně skutku pod bodem II, kdy nepovažoval vinu obviněného za

prokázanou a vrátil tak tuto část skutku soudu prvního stupně, aby o ní znovu rozhodl.

63. Nejvyšší soud tedy uvádí, že odůvodnění neprovedení zmiňovaných důkazů nelze nic vytknout, zvlášť za situace, kdy ani v rámci námitek obviněným uplatněných pod první variantou dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyla konkretizována zásadní mezera v dokazování, která by nebyla soudem logicky vysvětlena. V posuzované věci dovolatel pouze obecně poukazuje na neprovedení jeho důkazních návrhů a

předkládá vlastní úvahy o jejich možném významu, aniž by současně osvědčil, že soudy postupovaly svévolně nebo v rozporu se zásadami trestního řízení. Jediný konkrétní návrh se týká výpovědi dcery pana J

.

, přičemž s tím se soudy taktéž vypořádaly (viz

bod 84.

rozsudku soudu prvního stupně, kde je uvedeno, že dcera pana J

.

se v daný den ve směnárně vůbec nenacházela).

64. K naplnění třetí alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak v daném řízení nedošlo.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

65. Obviněný sice formálně odkázal též na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak neuplatnil žádné konkrétní námitky, které by bylo možno tomuto dovolacímu důvodu obsahově podřadit. Jeho dovolací argumentace se soustředila na otázku promlčení trestní odpovědnosti a na výhrady proti skutkovým zjištěním, hodnocení důkazů a rozsahu dokazování.

66. Nicméně je nutné zdůraznit, že formulací tohoto dovolacího důvodu zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na uvedený dovolací důvod se naopak není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze

skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jak již v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud připomněl, těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve

dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

67. Nejvyšší soud v minulosti ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že při dovolacím přezkumu nevystupuje v roli obecné třetí instance, zaměřující se na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně, a že samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o

dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §

265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí

stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. ).

68. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud konstatuje, že neshledal, že by byl dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. naplněn.

V. Způsob rozhodnutí

69. Z rozvedených skutečností plyne, že dovolací námitky, jež bylo možno formálně podřadit pod některé z dovolacích důvodů ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř., byly zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného jako celek odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., přičemž tak za splnění podmínky uvedené v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v]

odůvodnění usnesení o

odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na

okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí

.

70. Pokud v dovolání obviněný navrhl odložení výkonu rozhodnutí, je třeba uvést, že se jednalo o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí (takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení §

265h odst. 3 tr

. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně a ten tak neučinil). Předseda senátu Nejvyššího soudu však důvody pro přerušení nebo odložení výkonu rozhodnutí (takové konkrétní okolnosti vyplývající z podaného dovolání nebo z obsahu spisu, které by vyvolávaly opodstatněné pochybnosti o vhodnosti výkonu rozhodnutí) neshledal. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26.

3. 2014, sp. zn. ).

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. 8. 2026

JUDr. Vladimír Veselý

předseda senátu