Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tdo 31/2026

-2788

USNESENÍ

Ing.

Mojmír Balous

proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 6. 2025, sp. zn. , jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. ,

takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného

odmítá

.

Odůvodnění:

I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů

1.

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. , byli obvinění Ing. Mojmír Balous a Ing. Milan Ettel shledáni vinnými jednak zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2011, a jednak zločinem poškození finančních zájmů Evropských společenství podle § 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2011. Za to byl každému z nich uložen podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1, 3 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 roku a 6 měsíců, jehož výkon jim byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 2 roků.

2.

Podstata spáchaných trestných činů spočívala v tom, že obviněný Ing. Mojmír Balous v postavení ředitele obchodní společnosti Technistone, a. s. (nyní Technistone, s. r. o.), jako žadatele o dotaci, v úmyslu vylákat dotační prostředky ve prospěch této právnické osoby z operačního programu Podnikání a inovace k realizaci projektu pod názvem „Vybudování zařízení na výrobu nově vyvinutých výrobků Technistone“ na podkladě nepravdivých údajů o jejím ekonomickém stavu dne 12. 12. 2008 nechal vyhotovit, podepsal a poskytovateli dotace – Ministerstvu průmyslu a obchodu České republiky (dále též jen „MPO“) prostřednictvím agentury CzechInvest předložil tzv. Plnou žádost, obsahující nepravdivé prohlášení, že obchodní společnost Technistone, a. s., má ke dni jejího zpracování vypořádané všechny splatné závazky vůči zdravotním pojišťovnám, přestože dlužila na pojistném na zdravotní pojištění po splatnosti celkem částku ve výši 3 371 171 Kč. Z ní činil dluh vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky částku 2 139 188 Kč, dluh vůči Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky částku 477 292 Kč, dluh vůči Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví částku 77 838 Kč, dluh vůči Zaměstnanecké pojišťovně Škoda částku 12 340 Kč, dluh vůči Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra České republiky částku 533 158 Kč a dluh vůči České národní zdravotní pojišťovně (nyní Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, jako právní nástupce České národní zdravotní pojišťovny a zdravotní pojišťovny

METAL – ALIANCE

) částku 131 355 Kč. Uvedené jednání učinil obviněný Ing. Mojmír Balous s vědomím toho, že tzv. bezdlužnost mimo jiné vůči zdravotním pojišťovnám (tj. stav, kdy žadatel nemá žádné nevypořádané závazky na pojistném na veřejné zdravotní pojištění) byla podmínkou pro schválení dotace, což vyplývalo ze znění bodu 3.2. Výzvy č. II. k předkládání projektů v rámci OPPI, vyhlášené dne 1. 5. 2008, a dále i ze znění hlavy III. článku I. bodu (1) písm. d) Podmínek poskytnutí dotace, verze 5/0, tj. znění platného v době podání žádosti. Poté, co obviněný Ing. Mojmír Balous ke dni 31. 3. 2009 skončil ve funkci ředitele obchodní společnosti Technistone, a. s., byl do této funkce ustanoven obviněný Ing. Milan Ettel, který dále jednal za obchodní společnost Technistone, a. s., a ve shodném úmyslu vylákat dotační prostředky ve prospěch této právnické osoby na shora uvedený dotační projekt na podkladě nepravdivých údajů o jejím ekonomickém stavu dne 24. 4. 2009 nechal vyhotovit, podepsal a poskytovateli dotace předložil „Čestné prohlášení příjemce dotace“ mimo jiné o tom, že obchodní společnost Technistone, a. s., nemá k uvedenému datu (tj. ke dni 24. 4. 2009) žádné (nevypořádané) závazky vůči orgánům veřejné správy po lhůtě splatnosti (mimo jiné výslovně i nedoplatky na pojistném a na penále na veřejné zdravotní pojištění), přestože dlužila na pojistném na zdravotní pojištění po splatnosti celkem částku ve výši 1 082 031 Kč, z toho Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky částku 798 139 Kč, Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví částku 259 236 Kč, Zaměstnanecké pojišťovně Škoda částku 23 379 Kč a Zdravotní pojišťovně METAL – ALIANCE částku 1 277 Kč. Obviněný Ing. Milan Ettel tak činil s vědomím toho, že tzv. bezdlužnost mimo jiné vůči zdravotním pojišťovnám byla podmínkou pro schválení dotace, což vyplývalo z dokumentů uvedených již výše. Na podkladě Plné žádosti ze dne 12. 12. 2008 ve spojení s čestným prohlášením ze dne 24. 4. 2009, které byly nezbytné pro posouzení dotační žádosti, MPO jako administrátor dotace dne 7. 5. 2009 vydalo „Rozhodnutí o poskytnutí dotace“ v celkové částce 74 064 000 Kč, z toho částka ve výši 62 954 400 Kč, tj. 85 %, pocházela ze strukturálních fondů Evropských společenství a částka ve výši 11 109 600 Kč, tj. 15 %, pocházela ze státního rozpočtu České republiky. Následně v období od 30. 10. 2009 do 13. 12. 2012 obchodní společnost

Technistone

, a. s., neoprávněně s ohledem na zmíněné porušení dotačních podmínek při podání žádosti o dotaci čerpala k realizaci uvedeného projektu dotační prostředky v celkové výši 50 181 298 Kč jednak z rozpočtu spravovaného Evropskou unií – konkrétně Evropského fondu pro regionální rozvoj ve výši 42 654 103 Kč, jednak ze státního rozpočtu České republiky ve výši 7 527 195 Kč. Jednáním obviněných tak byla způsobena Evropskému fondu pro regionální rozvoj, zastoupenému MPO, škoda ve výši 42 654 103 Kč a České republice, zastoupené MPO, škoda ve výši 7 527 195 Kč.

3.

Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění a poškozená Česká republika odvolání, z jejichž podnětu Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 9. 2021, sp. zn. , podle § 258 odst. 1 písm. b), f) tr. ř.

zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu

a podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. rozhodl tak, že podle § 226 písm. b) tr. ř. oba obviněné zprostil obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 9. 10. 2019, sp. zn. 2 KZV 17/2018, z důvodu, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená Česká republika odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

4.

Nejvyšší státní zástupce podal proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 2021, sp. zn. , dovolání v neprospěch obou obviněných, z jehož podnětu Nejvyšší soud usnesením ze dne 15. 2. 2023, sp. zn. , podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek, podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil též všechna další obsahově na něj navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu, a dále podle § 265m odst. 1 tr. ř.

per analogiam

a § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněných a poškozené České republiky proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. . Proti tomuto usnesení Nejvyššího soudu podali oba obvinění ústavní stížnosti, z jejichž podnětu Ústavní soud rozhodl nálezem ze dne 30. 10. 2024, sp. zn. , jehož výrokem pod bodem I. vyslovil, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2023, sp. zn. , bylo porušeno ústavní právo stěžovatelů na soudní ochranu podle a d. Výrokem pod bodem II. pak napadené usnesení Nejvyššího soudu zrušil. V návaznosti na kasační nález Ústavního soudu znovu rozhodl Nejvyšší soud o dovolání nejvyššího státního zástupce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 2021, sp. zn. , tak, že usnesením ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. (dále též jen „kasační usnesení“), podle tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze, podle tr. ř. zrušil také všechna další obsahově na něj navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu, a podle tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí. Posléze Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 16. 6. 2025, sp. zn. , jehož výrokem pod bodem I. z podnětu odvolání obviněných podle , odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. , toliko ve výroku o uložených trestech a podle tr. ř. sám rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině v napadeném rozsudku uložil každému z obviněných podle , a , odst. 4 písm. c) tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon jim podle a tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2 roků. Výrokem pod bodem II. vrchní soud podle tr. ř. zamítl odvolání poškozené České republiky, zastoupené Ministerstvem průmyslu a obchodu, neboť bylo podáno osobou neoprávněnou. Proti posledně uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze pak směřuje dovolání obviněného Ing. Mojmíra Balouse.

5. Pro úplnost je vhodné uvést, že Krajský soud v Hradci Králové

rozhodl v této trestní věci poprvé usnesením ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. , kterým podle § 223 odst. 2 tr. ř. zastavil trestní stíhání obviněných z důvodu uvedeného v § 172 odst. 2 písm. c) tr. ř. Z podnětu stížnosti státního zástupce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. 3. 2020, sp. zn. , podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil napadené usnesení a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Následně rozhodl Krajský soud v Hradci Králové odsuzujícím

rozsudkem ze dne 5. 6. 2020, sp. zn. , který

Vrchní soud v Praze z podnětu odvolání obviněných usnesením ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 6

To 63/2020,

podle § 258 odst. 1 písm. b), c) a d) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. ř. opět vrátil věc

Krajskému soudu v Hradci Králové k novému projednání a rozhodnutí. V návaznosti na to pak Krajský soud v Hradci Králové již výše citovaným rozsudkem ze dne 30. 3. 2021, sp

. zn. , rozhodl znovu o vině a trestech obviněných.

II. Dovolání obviněného Ing. Mojmíra Balouse

6.

Obviněný Ing. Mojmír Balous podal proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 6. 2025, sp. zn. , dovolání, které opřel o dovolací důvody obsažené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

7.

S poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že odvolací soud v rozporu se závazným pokynem Nejvyššího soudu uvedeným v jeho kasačním usnesení a zásadou bezprostřednosti zcela změnil v neprospěch obviněného svá předchozí skutková zjištění v otázce stavu bezdlužnosti obchodní společnosti Technistone, a. s., aniž by provedl dokazování v souladu s ustanovením § 263 odst. 7 tr. ř. Toto ustanovení lze podle obviněného totiž analogicky použít i na případy, kdy odvolací soud mění svá vlastní skutková zjištění.

8.

Obviněný vyjádřil přesvědčení, že odvolací soud nesprávně převzal celkové hodnocení důkazů Nejvyšším soudem, který ho učinil při projednání věci v neveřejném zasedání jen z obsahu trestního spisu. To platí zejména ohledně posouzení otázky bezdlužnosti žadatele o dotaci, jež byla v dotačních podmínkách definována jako neexistence nedoplatků, přičemž posečkání s úhradou nedoplatků nebo dohoda o úhradě nedoplatků se považovaly za vypořádané nedoplatky. Pojem „posečkání s úhradou“ přitom nebyl nikde definován. Podle obviněného tak k posečkání s úhradou nedoplatků došlo faktickým postupem věřitelů obchodní společnosti Technistone, a. s., když z dokazování před soudem prvního stupně vyplynulo, že tito na základě komunikace s obchodní společností Technistone, a. s., skutečně vyčkávali s realizací či vymáháním úhrad. V tomto ohledu tak obviněný jednal v dobré víře v souladu s tím, jak mohl chápat pojem „posečkání s úhradou“. Odvolací soud navíc původně hodnotil tento pojem ve prospěch obviněného jako neurčitý, ve svém posledním rozhodnutí však svůj postoj bez provedení či opakování důkazů zcela změnil. Tím vyhověl závěru Nejvyššího soudu uvedenému v usnesení ze dne 15. 2. 2023, sp. zn. , že naplnění znaků subjektivní stránky vytýkaných trestných činů lze dovodit ze skutkových okolností a z charakteru jednání obviněných. Tento závěr přitom Ústavní soud ve svém kasačním nálezu označil za nepřezkoumatelný.

9.

Jak dále obviněný zdůraznil, odvolací soud porušil jeho právo zaručené v d a jeho právo na spravedlivý proces, jelikož postupem odvolacího soudu nebyly dodrženy zásady bezprostřednosti a ústnosti a nebylo vyhověno požadavku na předvídatelnost soudního rozhodnutí.

10.

Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný uvedl, že odvolací soud neakceptoval jeho odvolací námitky a nevymezil, co pro něj bylo rozhodné k naplnění jednotlivých znaků skutkových podstat trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Odvolací soud v rámci odůvodnění hmotněprávního posouzení jednání obviněných totiž odkázal pouze na rozhodnutí soudu prvního stupně a dovolacího soudu, což je postup, který ve věci kritizoval Ústavní soud. Podle názoru obviněného přitom odvolací soud nebyl vázán hmotněprávními závěry Nejvyššího soudu, neboť tyto závěry musí navazovat na skutková zjištění. Ta však Nejvyšší soud označil za rozporná s obsahem provedených důkazů, aniž by sám provedl dokazování. Mohl tak nanejvýš vyslovit, že právní posouzení skutku neodpovídá skutkovým zjištěním.

11.

Obviněný dále vytkl odvolacímu soudu, že neodůvodnil své odlišné posouzení subjektivní stránky trestných činů oproti jeho dřívějšímu rozhodnutí, a to navíc za situace, kdy bylo prokázáno, že obviněný měl od spoluobviněného Ing. Milana Ettela informaci o splnění dotačních podmínek. To však odvolací soud ve svém rozhodnutí nezahrnul do svých úvah.

12.

Nakonec obviněný zpochybnil přípustnost uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, nejvyšším státním zástupcem v jeho dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 2021, sp. zn. . Zároveň připomněl, že tuto námitku uplatnil už v rámci vyjádření k dovolání nejvyššího státního zástupce i ve své ústavní stížnosti. Ústavní soud však zrušil rozhodnutí Nejvyššího soudu z jiných důvodů a zmíněnou námitkou se věcně nezabýval.

13.

Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 6. 2025, sp. zn. , a aby přikázal tomuto soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

III. Vyjádření k dovolání a replika obviněného

14.

K dovolání obviněného Ing. Mojmíra Balouse se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru námitky dovolatele se týkají způsobu hodnocení důkazů a nenaplňují žádný z dovolacích důvodů, přičemž soud prvního stupně pečlivě a přesvědčivě hodnotil provedené důkazy a na jejich základě ustálil skutkový stav, s nímž se státní zástupce ztotožňuje. Z argumentace uvedené v rozsudku soudu prvního stupně není pochyb o tom, že rozhodná skutková zjištění významná z hlediska naplnění znaků trestných činů, jimiž byl obviněný uznán vinným, korespondují s provedenými důkazy. Důkazy, o které se soudy opírají, nestojí osamoceně, ale odpovídají i dalším důkazům, s nimiž vytvářejí důkazní komplex, který netrpí žádnými podstatnými rozpory, a tedy umožňuje učinit závěr o vině bez důvodných pochybností. Provedené důkazy současně bezpečně vyvracejí obhajobu obviněného.

15.

Jak dále státní zástupce zdůraznil, podle § 265s odst. 1 tr. ř. byl odvolací soud při novém projednání věci vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v jeho kasačním usnesení. Z odůvodnění rozsudku napadeného dovoláním je pak zřejmé, že odvolací soud si byl vědom uvedené závaznosti a důsledně se řídil právním názorem Nejvyššího soudu. Současně měl na paměti svou vázanost skutkovými zjištěními soudu prvního stupně. Odvolací soud tak rozhodoval při nezměněných rozhodných skutkových zjištěních, ke kterým dospěl soud prvního stupně a s nimiž, jakož i s jejich právním hodnocením, se ztotožnil Nejvyšší soud v kasačním usnesení, na jehož odůvodnění odvolací soud vcelku pochopitelně v podrobnostech odkázal. Při hodnocení důkazů přitom vyšel z vlastního úsudku, že jsou z hlediska ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. za tímto účelem dostačující. Proto nedoplňoval dokazování, k čemuž ho ostatně Nejvyšší soud v kasačním usnesení ani nezavázal. Již jen z těchto důvodů tedy nelze souhlasit s námitkou obviněného, že soudy nižších stupňů rozhodovaly a věc právně posoudily v situaci, kdy jim k tomu chyběl skutkový základ, a že jejich postup je v rozporu s ustanoveními § 265l odst. 1 a § 265s odst. 1 tr. ř. a znamená zkrácení práv obviněného v důsledku toho, že odvolací soud rezignoval na vlastní posouzení provedených důkazů.

16.

Podle názoru státního zástupce dovolací argumentace obviněného neobsahuje ani výhrady, které by svým obsahem spadaly pod dovolací důvod obsažený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Pokud totiž obviněný pochybuje o správnosti právní kvalifikace skutku, činí tak na podkladě polemiky se skutkovými zjištěními soudů. V posuzované věci přitom není pochyb o tom, že právní kvalifikace skutku provedená soudem prvního stupně a aprobovaná odvolacím soudem koresponduje s rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků skutkových podstat obou zločinů, jimiž byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti významné z hlediska právní kvalifikace skutku, jakož i časové působnosti trestních zákonů, soud prvního stupně přiléhavě shrnuje v bodech 231. a násl. odůvodnění svého rozsudku, odvolací soud pak na ně souhlasně odkazuje v bodě 68. odůvodnění svého rozsudku. Při právním posouzení skutku soudy nepochybily ani v hodnocení subjektivní

stránky skutkových podstat spáchaných zločinů. Jestliže soud prvního stupně v

bodě 236. odůvodnění rozsudku správně dovodil v jednání obviněného přímý úmysl, odvolací soud jej v tomto závěru (zohledňujícím zejména informovanost obviněných o

nepravdivosti údajů jimi uvedených v příslušných dotačních dokumentech) důvodně podpořil.

17.

Pokud jde o dovolací námitku obviněného o nepřípustném užití dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v dovolání podaném nejvyšším státním zástupcem proti dřívějšímu rozsudku odvolacího soudu, ohledně ní státní zástupce odkázal na bod

50.

kasačního usnesení Nejvyššího soudu.

18.

Státní zástupce dále konstatoval, že právo na spravedlivý proces negarantuje úspěch v řízení ani nezaručuje právo na takové rozhodnutí, jež odpovídá představám dovolatele. Zajišťuje se jím pouze právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. V projednávané věci tedy nelze dovozovat porušení tohoto práva jen proto, že obviněný posuzuje rozhodnutí odvolacího soudu poněkud izolovaně, aniž by akceptoval jeho skutkovou a procesní provázanost s výsledky předcházejícího řízení. Nepochybně právě s vědomím této formálně i logicky odůvodněné provázanosti pak odvolací soud sice stručně, nicméně dostatečně transparentním způsobem přistoupil k odůvodnění svého rozsudku, které obsahuje náležitosti předpokládané v ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. a nepochybně splňuje požadavek náležitého odůvodnění ve smyslu spravedlivého procesu.

19.

Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného Ing. Mojmíra Balouse jako zjevně neopodstatněné.

20.

Obviněný Ing. Mojmír Balous využil svého práva a zaslal repliku k vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. V ní uvedl, že státní zástupce svým vyjádřením vztahujícím se k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pomíjí podstatu dovolací argumentace, která nespočívá v prostých námitkách proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů. Vyjádření státního zástupce je i vnitřně rozporné, když na jednom místě zdůrazňuje, že právní názor vyslovený Nejvyšším soudem a přejatý odvolacím soudem vychází z určitého skutkového zjištění, a jinde uvádí, že odvolací soud byl vázán právním názorem Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud však sám žádné skutkové zjištění neučinil a nemohl učinit, protože neprováděl dokazování. Obviněný d

ále zopakoval, že bylo porušeno ustanovení § 263 odst. 7

tr. ř., neboť z hlediska změny nebo doplnění skutkových zjištění odvolací soud může přihlížet jen k důkazům, které sám provedl.

21.

Pokud jde o argumentaci státního zástupce k dovolacímu důvodu obsaženému v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., podle obviněného je zavádějící tvrzení, že u obviněných je dáno zavinění ve formě úmyslu. Odvolací soud totiž v napadeném rozsudku posoudil otázku naplnění subjektivní stránky na straně dovolatele jinak než v rámci svého předchozího rozhodování, aniž by změnu svého postoje odůvodnil, když k žádnému důkaznímu ani právnímu vývoji v tomto ohledu nedošlo. Co se týče vyjádření státního zástupce k rozsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, ani zde státní zástupce podle názoru obviněného nereaguje na dovolací argumentaci. Ta totiž tkví nejen v přejímání závěrů jiného soudu, ale zejména v chybějícím odůvodnění skutečností podstatných pro posouzení trestní odpovědnosti obviněného.

22.

V případě odkazu státního zástupce na závěry Nejvyššího soudu stran přípustnosti uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, nejvyšším státním zástupcem v předchozím dovolacím řízení ve věci obviněný poukázal na pasáž svého dovolání, kde se vypořádává s argumenty Nejvyššího soudu.

23.

Závěrem repliky obviněný Ing. Mojmír Balous uvedl, že trvá na svém původním návrhu, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze napadený dovoláním a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

IV. Posouzení důvodnosti dovolánía) Obecná východiska

24.

Nejvyšší soud zjistil, že byly splněny všechny formální podmínky k podání dovolání. Dále se zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti námitek obviněného ve vztahu k jím uplatněným dovolacím důvodům. Obviněný formálně opřel své dovolání o dovolací důvody obsažené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

25.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Existence tohoto dovolacího důvodu tedy vyžaduje významné narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již v dostatečné míře zasahuje do práva na spravedlivý proces a je způsobilá ovlivnit rozhodnutí soudů v otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Tomuto dovolacímu důvodu tedy neodpovídají námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze poukazují na jinou verzi skutkového stavu, aniž by z nich byly zřejmé konkrétní a

evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění.

26.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud připomíná, že je dán tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.

b) K námitkám podřazeným pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

27.

Z obsahu dovolání obviněného je patrné, že jeho argumentace směřuje k té variantě dovolacího důvodu obsaženého v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle níž rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Obviněný zde vytkl, že odvolací soud postupoval v rozporu se zákonnými pravidly pro provádění dokazování, když po zrušení jeho dřívějšího rozhodnutí Nejvyšším soudem změnil svá skutková zjištění, aniž by zopakoval či doplnil dokazování. Tyto námitky ovšem svým obsahem neodpovídají uplatněnému a ani jinému z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Zmíněným konstatováním totiž obviněný nevytýká žádný rozpor konkrétního skutkového zjištění, které je určující pro naplnění určitého znaku spáchaných zločinů, s konkrétním důkazem provedeným soudy nižších stupňů. Obviněný zde jen obecně zpochybňuje proces dokazování a skutkový základ, z něhož vyšly soudy nižších stupňů, a poukazuje na údajně svévolné přehodnocení skutkových závěrů v napadeném rozsudku odvolacího soudu, a to na základě kasačního usnesení Nejvyššího soudu, které v tomto směru rovněž zpochybňuje.

28.

Nejvyšší soud k tomu připomíná, že svým kasačním usnesením (viz jeho bod 52.) přikázal odvolacímu soudu opětovně věc projednat, přičemž mu uložil, aby při posuzování trestní odpovědnosti obviněných zohlednil, že jeho skutkové závěry v dřívějším zrušeném zprošťujícím rozsudku ohledně stavu bezdlužnosti obchodní společnosti Technistone, a. s., vůči zdravotním pojišťovnám byly ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů prokazujících skutečný stav dluhů obchodní společnosti Technistone, a. s. Po případném doplnění či zopakování důkazů pak měl odvolací soud opětovně posoudit jednání obviněných z hlediska naplnění znaků skutkových podstat žalovaných trestných činů. Nejvyšší soud rovněž zavázal odvolací soud, aby při posuzování znaků subjektivní stránky skutkových podstat trestných činů přihlédl k jeho závěrům uvedeným pod bodem 48. kasačního usnesení a aby vyšel z toho, že posuzovaný skutek se stal v podstatě tak, jak je popsán v podané obžalobě a v rozsudku soudu prvního stupně, a že jeho pachateli jsou oba obvinění, když ostatně sám odvolací soud původně zprostil obviněné obžaloby podle § 226 písm. b)

tr

. ř., a tedy měl za to, že se žalovaný skutek stal. Nejvyšší soud přitom nepřikázal odvolacímu soudu znovu provést či opakovat důkazy ani nezavázal odvolací soud k určitému hodnocení důkazů či právnímu posouzení skutku. Jak přitom vyplývá z bodu 60. odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze napadeného dovoláním, odvolací soud si byl vědom závaznosti právního názoru Nejvyššího soudu vysloveného v jeho kasačním usnesení a rovněž respektoval svou vázanost skutkovými zjištěními soudu prvního stupně uvedenými v

jeho rozsudku ze dne 30. 3. 2021,

sp. zn. , a nikoli svými vlastními závěry, které Nejvyšší soud označil jako nesprávné. Za této situace odvolací soud po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně a po zopakování důkazu v podobě přečtení protokolu o dřívější výpovědi svědka Ing. Jiřího Švadlenky potvrzující informování obviněných o nepravdivosti jimi uvedených údajů v dotačních dokumentech dospěl při respektování zásady volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. k závěru o správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně. Kromě rozhodných skutkových zjištění odvolací soud shledal jako správnou rovněž právní kvalifikaci jednání obviněných jako zločinu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku a zločinu poškození finančních zájmů Evropských společenství podle § 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2011. Je tak zřejmé, že odvolací soud rozhodoval při nezměněných rozhodných skutkových zjištěních, jak je učinil soud prvního stupně. Proto nelze souhlasit s dovolací námitkou obviněného, že odvolací soud rozhodoval v rozporu s ustanovením § 263 odst. 7 tr. ř., které je podle názoru obviněného analogicky použitelné i na případy, kdy odvolací soud mění svá vlastní skutková zjištění. Takový způsob užití ustanovení § 263 odst. 7 tr. ř. totiž není namístě za situace, kdy některé skutkové závěry odvolacího soudu Nejvyšší soud posoudí jako zjevně nesouladné s obsahem provedených důkazů ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v důsledku toho zruší rozhodnutí odvolacího soudu a přikáže mu věc k novému projednání a rozhodnutí. V takovém případě totiž odvolací soud z podnětu podaných odvolání znovu přezkoumá skutková zjištění provedená soudem prvního stupně a v souladu s pravidly pro řízení po přikázání věci Nejvyšším soudem obsaženými v § 265s tr. ř. učiní nové rozhodnutí, v němž respektuje závěry Nejvyššího soudu, jak tomu bylo i v nyní projednávané věci.

29.

Postup odvolacího soudu a zejména dodržení zásady bezprostřednosti pak nezpochybňuje ani další skutečnost, na kterou poukazuje obviněný, a to, že Nejvyšší soud v rámci posledního dovolacího řízení pouze na podkladě trestního spisu bez provedení dokazování shledal, mimo jiné, naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Přitom dospěl k závěru, že rozhodná skutková zjištění odvolacího soudu byla ve zjevném rozporu s provedenými důkazy, a v neveřejném zasedání zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Takové rozhodnutí byl totiž Nejvyšší soud oprávněn učinit na základě ustanovení § 265r odst. 2 písm. b) tr. ř. bez nutnosti doplnit dokazování (§ 265r odst. 7 tr. ř.), když jako správné shledal skutkové i právní závěry Krajského soudu v Hradci Králové uvedené v jeho odsuzujícím rozsudku ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. . Ostatně v tomto směru ani nejsou námitky obviněného přípustné, neboť nesměřují vůči napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (§ 265a odst. 1, 2 tr. ř.), ale proti dřívějšímu kasačnímu rozhodnutí Nejvyššího soudu.

c) K námitkám podřazeným pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

30.

Pokud jde o námitky ve vztahu k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., obviněný vytkl, že soudy nižších stupňů chybně posoudily naplnění subjektivní stránky skutkových podstat trestných činů, kterými byl uznán vinným, a že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění.

31.

Výhrady obviněného týkající se subjektivní stránky trestných činů lze s jistou mírou tolerance podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť jimi zpochybnil otázku úmyslného zavinění jím spáchaných trestných činů s poukazem na skutečnost, že byl informován o tom, že obchodní společnost Technistone, a. s., splňuje podmínky pro udělení dotace. Toto své tvrzení však obviněný založil zejména na nesouhlasu se skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů, a s procesem dokazování, zejména když argumentoval změnou postoje odvolacího soudu k hodnocení důkazů ohledně naplnění subjektivní stránky trestných činů po zrušení jeho dřívějšího rozhodnutí kasačním usnesením Nejvyššího soudu. Obviněný tak ve skutečnosti vycházel z odlišné verze skutkového stavu, kterou dovodil z vlastní interpretace provedených důkazů a jejich hodnocení. Naplněním subjektivní stránky trestných činů spáchaných obviněnými se odvolací soud zabýval v bodech 64. až 66. na s. 23 odůvodnění svého rozsudku napadeného dovoláním. Jak zde odvolací soud výslovně uvedl, obvinění si v tomto směru byli nutně vědomi toho, že obchodní společnost

Technistone

, a. s., v období, v němž se podíleli na trestné činnosti, nesplňuje podmínky tzv. bezdlužnosti, a to nejen s ohledem na neuhrazené platby pojistného na zdravotní pojištění ve významné výši, ale rovněž s přihlédnutím k uzavírání částí dohod o tzv. splátkovém kalendáři se zdravotními pojišťovnami až po předchozím rozhodnutí o poskytnutí dotace. K problematice výkladu pojmu „posečkání s úhradou nedoplatků“ zdůrazňovanému obviněným odvolací soud odkázal na podrobnou argumentaci soudu prvního stupně a Nejvyššího soudu a dodal, že k uzavření části dohod o tzv. splátkovém kalendáři se zdravotními pojišťovnami došlo až po předchozím rozhodnutí o poskytnutí dotace, a proto z logiky věci nemohlo ani v rozhodném období dojít k rozhodnutí zdravotních pojišťoven o tzv. posečkání s úhradou nedoplatků. Přitom odvolací soud uzavřel, že dokonce ještě v době, kdy byla podána žádost o čerpání dotace po rozhodnutí o jejím poskytnutí, nebyly dluhy obchodní společnosti Technistone, a. s., vůči zdravotním pojišťovnám uhrazeny, a to v rozporu s dotačními podmínkami, popřípadě nebyly vyřešeny způsobem předpokládaným v těchto podmínkách. Toho si byli obvinění při znalosti souvisejících dotačních podmínek vědomi, a přesto v předložených dokumentech nepravdivě tvrdili, že žadatel o dotaci má vypořádány všechny splatné závazky vůči zdravotním pojišťovnám, což prokazuje informovanost obviněných o nepravdivosti jimi uvedených údajů v dotačních dokumentech. Nejvyšší soud se s těmito závěry odvolacího soudu zcela ztotožňuje a nemá pochybnosti o naplnění subjektivní stránky skutkových podstat trestných činů spáchaných obviněným Ing. Mojmírem Balousem a spoluobviněným Ing. Milanem Ettelem.

32.

Ani námitkám obviněného, podle kterých nejsou v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu uvedeny skutečnosti podstatné pro posouzení jeho trestní odpovědnosti, nemohl Nejvyšší soud přisvědčit. Tyto výhrady totiž svým obsahem neodpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., když jejich podstatou je toliko nesouhlas obviněného s tím, jaký význam přiznal odvolací soud jednotlivým skutkovým okolnostem a jak na jejich základě posoudil naplnění znaků příslušných trestných činů. Navíc dovolání směřující proti důvodům rozhodnutí není přípustné (§ 265a odst. 4 tr. ř.). Přitom výrok o vině ve spojení s odůvodněními rozsudků soudu prvního stupně (v bodech 231. a násl.) a odvolacího soudu (v bodě 68.) dostatečně vyjadřuje rozhodné znaky obou trestných činů spáchaných obviněnými Ing. Mojmírem Balousem a Ing. Milanem Ettelem, zejména i to, jaké údaje předložila obchodní společnost Technistone, a. s., poskytovateli dotace, v čem byla jejich nepravdivost a proč byly významné pro rozhodnutí o poskytnutí dotace a pro následné vyplacení dotačních prostředků. Samotná skutečnost, že soudy v jednotlivých fázích řízení hodnotily právní význam některých okolností rozdílně, neznamená, že skutkový základ věci nebyl zjistitelný nebo že by napadený rozsudek odvolacího soudu postrádal odůvodnění. Odlišnost dřívějšího právního názoru odvolacího soudu od jeho pozdějšího rozhodnutí byla důsledkem kasačního zásahu Nejvyššího soudu, přičemž odvolací soud nebyl povinen obhajovat své dřívější, překonané právní závěry. Byl naopak povinen odstranit vady vytčené v kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu a znovu věc posoudit v mezích jeho závazného právního názoru, což v nyní napadeném rozhodnutí učinil.

33.

Za vadu odůvodnění pak nelze považovat ani to, že odvolací soud odkázal na příslušné části rozsudku soudu prvního stupně a předchozího usnesení Nejvyššího soudu, jak tvrdí obviněný. Rozhodnutí soudů nižších stupňů tvoří z hlediska odůvodnění jeden celek, přičemž odkaz odvolacího soudu na závěry soudu prvního stupně (a rovněž soudu dovolacího) není sám o sobě nepřípustný, pokud je z jeho rozhodnutí zároveň patrné, že se skutečně zabýval argumentací obsaženou v odvolání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2

7. 1. 2021,

sp. zn. , publikované pod č. 37/2021-III. Sb. rozh. tr.). Takto odvolací soud ve věci obviněného postupoval, jak ostatně vyplývá z bodu 64. a násl. odůvodnění jeho rozsudku.

34.

Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak neodpovídá ani námitka obviněného, podle níž Nejvyšší soud v předchozím kasačním rozhodnutí nepřípustně zavázal odvolací soud k právnímu posouzení věci. Kromě odkazu na závěry v bodech 28. a 29. tohoto usnesení Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v bodě 52. jeho kasačního usnesení nešlo o pokyn, jak má odvolací soud hodnotit konkrétní důkazy, nýbrž šlo o příkaz, aby při posuzování trestní odpovědnosti obviněných zohlednil, že jeho skutkové závěry ohledně stavu bezdlužnosti obchodní společnosti Technistone, a. s., vůči zdravotním pojišťovnám byly v jeho předchozím rozsudku ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů prokazujících skutečný stav dluhů obchodní společnosti Technistone, a. s., přičemž po případném doplnění či zopakování důkazů měl odvolací soud znovu zhodnotit jednání obviněných z hlediska naplnění znaků skutkových podstat žalovaných trestných činů. Jinými slovy Nejvyšší soud nezavázal odvolací soud ke konkrétnímu právnímu posouzení věci a už vůbec ne k nějakému hodnocení důkazů, ale toliko konstatoval, že postupem odvolacího soudu došlo k naplnění příslušných dovolacích důvodů obsažených v dovolání nejvyššího státního zástupce, a proto musel přistoupit ke kasaci jeho rozhodnutí.

35.

S poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný opětovně zpochybnil i možnost uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejvyšším státním zástupcem v jeho dovolání v rámci předchozího dovolacího řízení vedeného pod sp. zn. . V této části je však dovolání obviněného nepřípustné, protože zmíněné námitky nesměřují proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 1, 2 tr. ř., ale obviněný se jimi v podstatě domáhá revize dřívějšího dovolacího rozhodnutí Nejvyššího soudu, a navíc je nutno dodat, že se s nimi Nejvyšší soud vypořádal již v bodě 50. svého kasačního usnesení ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. . Ostatně tvrzení obviněného, jímž popírá oprávnění nejvyššího státního zástupce uplatnit v dané věci dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, se vůbec netýká právního posouzení skutku nebo jiného hmotněprávního posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani vad důkazního řízení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., takže neodpovídá nejen těmto uplatněným dovolacím důvodům, ale ani jakémukoli jinému důvodu dovolání.

V. Závěrečné shrnutí

36.

Na základě všech shora popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání, které podal obviněný Ing. Mojmír Balous, sice zčásti odpovídalo uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak není opodstatněné. Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. mohl učinit toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. 7. 2026

JUDr. František Púry, Ph.D.

předseda senátu