Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 120/2026-19
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Schütznerovou ve věci
Anonymizovaný odstavec
proti
Anonymizovaný odstavec
o částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku ve výši částka.
II. Co do zbývajícího nároku zaplacení částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši částka, k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku ve výši , částka, .II. Co do zbývajícího nároku zaplacení částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému k zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého na základě smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou žalovaný uzavřel dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně, společností Anonymizováno Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizováno lAnonymizováno Anonymizováno., se sídlemAnonymizovánoAnonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru do výše úvěrového limitu částka bezhotovostně na bankovní účet žalovaného č. Anonymizováno/Anonymizováno. Žalovaný načerpal úvěr ve výši částka. Žalovaný se zavázal vrátit dlužnou částku, spolu s úrokem ve výši 10,4 % měsíčně a RPSN 227,8 %, a to formou měsíčních splátek ve výši odpovídající minimálním splátkám dle Obchodních podmínek (tj. ve výši 11,00 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to vždy každý měsíc v ten jistý kalendářní den, ke kterému mu byly finanční prostředky dle smlouvy připsány na jeho bankovní účet), se splatností nejpozději ke dni datum. Žalovaný shora uvedené splátky nehradil řádně a včas, čímž se dostal do prodlení. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalobkyně vyčíslila dlužnou částku žalovaného na částka. Mimo nesplacené jistiny úvěru požadovala žalobkyně po žalovaném rovněž uhrazení zákonného úroku z prodlení z částky částka v zákonné výši, a to od datum do zaplacení. Žalovaný byl opakovaně vyzván k úhradě dlužné částky, jakož i předžalobní výzvou ze dne datum. K dnešnímu dni žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho.
2. Před uzavřením Smlouvy byla dle tvrzení žalobkyně ze strany právní předchůdkyně žalobkyně prověřována úvěruschopnost žalovaného, a to po stránce příjmové a výdajové. Žalobkyně rovněž lustrovala žalovaného databázemi ISIR, CEE, CRKI, EUCB.
3. Žalovaný se k žalobě a k tvrzením v ní uvedených nevyjádřil a zůstal nečinný.
4. Soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. o. s. ř. projednal bez nařízení jednání. Ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s daným postupem souhlasili: žalobkyně výslovně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaná konkludentně, když nesdělila nesouhlas k výzvě soudu obsahující doložku dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “).
5. Soud vzal za prokázané následující skutečnosti.
6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne datum prostřednictvím komunikace na dálku uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru (dále jen „smlouva“). Dle smlouvy se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 10,40 % měsíčně, RPSN ve výši 227,8 %, a to formou měsíčních splátek ve výši dle bodu 2.3. Obchodních podmínek (tj. ve výši 11,00 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo částka, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší). Splatnost úvěru byla stanovena ke dni datum. Celková dlužná částka byla ve smlouvě vyčíslena na částka (Smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 15. 10. 2019, Standardní informace o spotřebitelském úvěru, Obchodní podmínky společnosti Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno.).
7. Úvěrový limit byl změněn na výši 39 500 Kč (Dodatek o navýšení úvěrového limitu ke smlouvě ze dne datum).
8. Dle tvrzení žalobkyně, jakož i z tabulky poskytnutých úvěrů vyplývá, že žalovaný načerpal peněžní prostředky ve výši celkem částka.
9. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, vč. dodatku č. 2 ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne datum), o čemž byl žalovaný písemně informován (oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum).
10. K úhradě dlužné částky byl žalovaný opakovaně vyzván, jakož i předžalobní výzvou ze dne 20. 3. 2026 (Faktura znějící na částku 21 642,41 Kč s variabilním symbolem Anonymizováno, Předžalobní výzva ze dne 20. 3. 2026, vč. potvrzení o podání doporučené zásilky). Žalovaný na výzvu nereagoval a ničeho neuhradil.
11. Co se týče povinnosti věřitele (žalobkyně) k prověření úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného), předložila žalobkyně soudu tyto listin y: informace k žádosti o půjčku, kopii občanského průkazu žalovaného, tabulku obsahující platby žalovaného (Informace k žádosti o půjčku, Kopie občanského průkazu, Tabulka s platbami žalovaného). Z doložených listin zjistil soud kromě identifikačních údajů žalovaného (e-mail: Anonymizováno@Anonymizováno.cz, č. ú. Anonymizováno/Anonymizováno), že zdroj jeho příjmu je plat.
12. Shora zjištěné skutečnosti vedly k následujícímu závěru o skutkovém stavu.
13. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako věřitelem, poskytovatelem úvěru a žalovaným jako spotřebitelem, byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě načerpal žalovaný úvěr ve výši částka, který měl splatit spolu se sjednaným úrokem a RPSN (celkem měl uhradit částka), a to formou měsíčních splátek. Předepsané splátky žalovaný řádně a včas nehradil, čímž se dostal do prodlení. Před podáním žaloby byl žalovaný k úhradě upomenut předžalobní výzvou, doposud na dlužnou částku neuhradil ničeho.
14. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.
15. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla adhezním způsobem podle § 1798 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) prostřednictvím komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalovaný uzavřel úvěrovou smlouvu v postavení spotřebitele a právní předchůdkyně žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele. Uzavřená smlouva tak podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále “ZoSÚ “).
16. Dle § 84 odst. 2 ZoSÚ , spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci; a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.
17. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ , Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Dle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V souladu s citovaným ustanovením byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni a žalobkyně se tak s ohledem na § 1880 odst. 1 o. z. stala nabyvatelem předmětné pohledávky, včetně jejího příslušenství a práv s pohledávkou spojených. Tímto byla dána aktivní legitimace žalobkyně v této věci.
20. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 téhož zákona se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Ze znění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka vyplývá, že „konkrétním účelem § 87 ZoSÚ je (kromě ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru; projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy.“ Ustanovení § 87 ZoSÚ představuje slovy výše citovaného rozsudku zvláštní úpravu vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy, tedy speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, když upravuje „soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele).“
22. Otázku ztráty nároku věřitele (poskytovatele úvěru) na sjednané úroky a další poplatky řešil mj. Soudní dvůr Evropské Unie, který ve své rozhodovací praxi taktéž spojoval porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) jak s následkem sankce neplatnosti takové úvěrové smlouvy a s tím související ztráty nároku věřitele na zaplacení sjednaných úroků a poplatků. Ve svém rozsudku ze dne datum, ve věci C565/12, LCL Le Crédit Lyonnais SA, Soudní dvůr Evropské Unie uvedl, že „vede-li uplatnění takové sankce ke ztrátě věřitelova nároku na sjednané úroky a poplatky, jeví se být tato sankce přiměřená závažnosti porušení, jež postihuje a zejména má skutečně odrazující účinek.“ Důležitost existence zmíněné sankce za porušení věřitelovy povinnosti prověřit úvěruschopnost dlužníka, mající tzv. odrazující účinek, je v citovaném rozsudku zdůrazněna závěrem, že „kdyby sankce zániku nároku na úroky byla v praxi oslabena, či dokonce zcela ztratila povahu sankce, nezbytně by z toho vyplynulo, že není skutečně odrazující.“
23. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 ZoSÚ uvádí, že „s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany.“
24. Jak vyplývá ze shora citovaných ustanovení a relevantní judikatury, je povinností poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele s tím, že předmětný úvěr poskytovatel úvěru poskytne spotřebiteli jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Soud zkoumal, zda žalobkyně tuto stanovenou povinnost splnila a došel k následujícímu závěru. Žalobkyně v žalobě sice tvrdila, že u žalovaného byla úvěruschopnost řádně prověřena, nicméně k tomuto svému tvrzení nepředložila dostatečné množství odpovídajících důkazů. Vzhledem k tomu, že se v občanském soudním řízení uplatňuje tzv. zásada projednací, je povinností účastníků tvrdit všechny pro rozhodnutí ve věci významné skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, a tedy soud sám není povinen po významných skutečnostech pátrat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 22 Cdo 5265/2009 ). Soud vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, přičemž žalobkyně, respektive její právní zástupkyně, na výzvu soudu nijak nereagovala a absentující tvrzení a důkazy nijak nedoplnila a nedoložila. Své tvrzení ohledně splnění zákonné povinnosti spočívající v prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně neprokázala, a to zejména s ohledem na to, že nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to po stránce příjmové a výdajové. Z doložených listin sice kromě identifikačních údajů žalovaného vyplývá, že zdroj jeho příjmu pochází ze zaměstnání, nicméně toto tvrzení žalobkyně není podloženo odpovídajícími důkazy (tj. pracovní smlouvou, potvrzením o zaměstnání, výplatní páskou aj.), jakož i není zřejmá výše tohoto příjmu a skutečnost, zda příjem žalovaného má pravidelný a stabilní charakter. S ohledem na shora uvedené konstatuje soud, že tvrzení žalobkyně ohledně příjmů žalovaného tak nelze považovat za hodnověrně doložené. Dále soud podotýká, že identifikační údaje žalovaného představují svým charakterem spíše jednostrannou evidenci žalobkyně a nejsou samy o sobě schopny prokázat náležité splnění povinnosti věřitele před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost dlužníka. V této souvislosti soud konstatuje, že nestačí pouze formální shromáždění údajů o žalovaném, ale je třeba prokázat, že skutečně došlo k jejich vyhodnocení, a že výsledek tohoto posouzení nevyvolal důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti spotřebitele. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalobkyně nepředložila soudu takové důkazy, z nichž by bylo možné dovodit, že právní předchůdkyně žalobkyně stanovenou povinnost k prověření úvěruschopnosti žalovaného splnila řádně a v zákonem požadovaném rozsahu. Zejména nebylo prokázáno, že byla analyzována příjmová a výdajová stránka žalovaného, jeho životní náklady, náklady na bydlení, existence dalších úvěrů aj. Nadto podotýká soud, že žalobkyně nepředložila ani jeden výpis z bankovního účtu žalovaného, což samo o sobě znemožňuje soudu učinit si představu o celkových poměrech žalovaného. Za prokázané dále nelze vzít ani tvrzení žalobkyně ohledně lustrace žalovaného v příslušných databázích – ISIR, CEE, CRKI, EUCB, neboť toto své tvrzení žalobkyně nepodložila odpovídajícími důkazy (tj. výpisy z příslušných registrů). S ohledem na shora uvedené je tedy zřejmé, že žalobkyně informace poskytnuté žalovaným dostatečně neověřila a nepodrobila je náležité analýze, kterou je při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o úvěru třeba vynaložit, když nelze uzavřít, že by z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývalo, že neexistují důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ze shora uvedených důvodů závěr žalobkyně, že před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy soud nesdílí.
25. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva představuje neplatnou smlouvu dle ZoSÚ , přičemž vzájemné vztahy mezi poskytovatelem úvěru a spotřebitelem je třeba vypořádat, neboť odpadl právní důvod a žalovaný se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil podle § 2991 o. z. o celkovou částku částka (vypočtenou jakou rozdíl poskytnutého plnění a žalovaným zaplacených splátek dle žalobkyní doložené platební historie).
26. Poskytnutou jistinu je spotřebitel povinen poskytovateli úvěru vrátit, ovšem nikoliv ihned, nýbrž v době odpovídající jeho možnostem, respektive ve splátkách, v jakých je schopen splácet. Z tohoto důvodu soud nároku žalobkyně na zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši částka vyhověl.
27. Ohledně zbytku žalované částky, sestávající z poplatku za poskytnutí úvěru a sjednaného úroku, dospěl soud s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a relevantní judikaturu k závěru, že takový nárok žalobkyně je nedůvodný. Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Tímto je zdůrazněna ochrana spotřebitele a je tedy pojmově vyloučeno, aby se spotřebitel dostal s vrácením jistiny do prodlení, s čímž souvisí nemožnost poskytovatele úvěru požadovat po spotřebiteli zákonné úroky z prodlení. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu v částce částka a v částce odpovídající zákonnému úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 11,50 % ročně, zamítl.
28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 48,38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74,19 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 25,81 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.