Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

62 Co 206/2026-97

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Reného Fischera a soudců JUDr. Martiny Tvrdkové a JUDr. Tomáše Holčapka, Ph.D. ve věci

žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A

proti

žalovanému: právnická osoba, IČO IČO zainteresované společnosti sídlem adresa zainteresované společnosti zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B

o 1 326 400 Kč s příslušenstvím

k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 5. 2026, č. j. -65

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 34 049 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta B.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 34 049 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta B, .

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 326 400 Kč se zákonným úrokem ve výši stanovené od datum do zaplacení (výrok I.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 51 074,10 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě podané dne datum, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 1 326 400 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného bonusu za rok 2024. Žalobce tvrdil, že od datum do datum pracoval u žalovaného jako generální ředitel na základě dohody o sjednaných pracovních podmínkách, podle níž mu mohl být přiznán roční manažerský bonus až do výše desetinásobku hrubé smluvní mzdy. Při měsíční smluvní mzdě 331 600 Kč činila maximální výše bonusu za rok 2024 částku 3 316 000 Kč. Žalovaný podle žalobce v rozporu s dohodou neurčil usnesením rámcová kritéria pro přiznání a určení výše bonusu ani před počátkem rozhodného období, ani následně. Žalobce dne datum předložil písemné vyhodnocení svého manažerského působení, avšak právnická osoba bez jeho přítomnosti dne datum usnesením č. hodnota přiznala bonus pouze ve výši 10 %, tedy 331 600 Kč, který mu byl vyplacen se mzdou za datum. Usnesení ani proces jeho přijetí podle žalobce neobsahovaly argumentaci či odůvodnění, písemné vyhotovení usnesení mu nebylo ani přes výzvu doručeno a žalovaný s ním o konkrétní výši bonusu nejednal. Žalobce tento postup napadal již při projednávání bonusu za rok 2023. Dovozoval, že se uplatnila fikce podle dohody, podle níž při nerozhodnutí o konkrétní výši bonusu do datum následujícího roku vzniká nárok ve výši 50 % maxima, tedy 1 658 000 Kč; v této souvislosti odkázal na , o svobodném přístupu k informacím, a rozhodnutí Orgán veřejné moci č. j. spisová značka. Protože mu již bylo vyplaceno 331 600 Kč, požadoval doplatek 1 326 400 Kč a zákonný úrok z prodlení od datum.

3. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal. Tvrdil, že jméno FO televize o bonusu platně rozhodla usnesením ze dne datum č. hodnota, takže se domněnka podle čl. X odst. 5 dohody o sjednaných pracovních podmínkách ze dne datum neuplatní. Bonus byl sjednán jako nenárokový a jeho přiznání i výše náležely do výhradní pravomoci právnická osoba. Postup při schvalování bonusu za rok 2024 byl podle žalovaného shodný s postupem použitým pro bonus za rok 2023 a stal se zavedenou praxí stran, proti níž žalobce dříve nic nenamítal. Harmonogram určoval projednání kritérií na únor 2025 a žalobce dne datum zaslal předsedovi právnická osoba dopis s materiálem o plnění kritérií, v němž uvedl, že kritéria považuje za splněná ze 100 %. právnická osoba při rozhodování vycházela z kritérií podle čl. X odst. 2 dohody, měla všechny potřebné informace a transparentně a demokraticky použila takzvanou delfskou metodu. Případné porušení , o právnická osoba, podle žalovaného mohlo představovat nanejvýš porušení veřejnoprávní povinnosti bez vlivu na platnost soukromoprávního jednání. Žalovaný tedy navrhl zamítnutí žaloby.

4. Soud prvního stupně provedl dokazování listinnými důkazy, zejména dohodou o sjednaných pracovních podmínkách ze dne datum, dopisem žalobce ze dne datum s přiloženým harmonogramem a informacemi o plnění kritérií, zápisem a přepisem průběhu 5. jednání právnická osoba ze dne datum, výzvou k doplacení bonusu ze dne datum a odpovědí žalovaného ze dne datum; mezi účastníky byly podle nesporné doba výkonu funkce žalobce, výše jeho měsíční smluvní mzdy a výše vyplaceného bonusu. Soud prvního stupně zjistil, že žalobce působil u žalovaného od datum do datum jako generální ředitel a jeho měsíční smluvní mzda v roce 2024 činila 331 600 Kč. Podle dohody mu mohl být usnesením právnická osoba přiznán nenárokový roční bonus až do desetinásobku hrubé smluvní mzdy; rámcová kritéria měla právnická osoba určit před počátkem rozhodného období a měla vycházet ze sjednaných okruhů. Nerozhodla-li by právnická osoba do konce června následujícího roku o nepřiznání bonusu nebo o jeho konkrétní výši, vznikl by žalobci nárok na 50 % maximálního bonusu. Žalobce v únoru 2025 předložil právnická osoba materiál, v němž vyhodnotil všechna kritéria jako splněná a navrhl bonus ve výši 100 %. Dne datum hlasovalo všech 17 přítomných členů právnická osoba pro usnesení č. hodnota, jímž byl žalobci za období leden až prosinec 2024 schválen bonus ve výši 10 %. Žalobci bylo vyplaceno 331 600 Kč. Poté požadoval doplatek do 50 % maxima s tvrzením, že pro neurčení rámcových kritérií do konce roku 2023 a neprojednání důvodů konkrétní výše je uvedené usnesení nicotné; žalovaný doplatek odmítl.

5. Soud prvního stupně po právní stránce věc posuzoval podle věty druhé, a , o právnická osoba, ve znění účinném do datum, a podle čl. X dohody o sjednaných pracovních podmínkách ze dne datum. Vyšel z toho, že dne datum bylo na jednání právnická osoba přítomno 17 členů a všichni hlasovali pro usnesení č. hodnota, kterým byl žalobci schválen bonus za leden až prosinec 2024 ve výši 10 %. O bonusu tak rozhodl zákonem určený orgán a byla dosažena zákonem požadovaná nadpoloviční většina hlasů všech členů. Usnesení proto bylo platné a vyvolalo právní účinky. Protože právnická osoba rozhodla před koncem června 2025, nemohla se aktivovat domněnka nároku na bonus ve výši 50 % podle čl. X odst. 5 dohody. Přiznaných 10 % maximálního bonusu odpovídalo jedné měsíční mzdě žalobce, tedy 331 600 Kč, a tato částka mu byla vyplacena. Námitky, že právnická osoba při určení bonusu nedodržela postup sjednaný v dohodě, podle soudu prvního stupně neměly vliv na platnost usnesení; při jejich pravdivosti by mohly založit jiné nároky žalobce, jimiž se však soud nemohl zabývat, neboť byl vázán rozhodnými skutečnostmi uvedenými v žalobě a nesměl rozhodovat o právu založeném na jiném skutkovém ději. Tvrzení žalobce, že usnesení ze dne datum nevyvolalo právní účinky a že mu proto vznikl nárok na 50 % maximálního bonusu, tak bylo vyvráceno. Soud prvního stupně proto žalobě v plném rozsahu nevyhověl a zamítl i požadované příslušenství.

6. O nákladech řízení rozhodl podle a zcela úspěšnému žalovanému přiznal náhradu ve výši 51 074,10 Kč. Náklady tvořila odměna advokáta podle a , advokátního tarifu, vypočtená z tarifní hodnoty 1 326 400 Kč částkou 13 620 Kč za každý ze tří úkonů právní služby podle advokátního tarifu, a to za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k žalobě a účast na jednání dne datum, dále tři paušální náhrady výdajů po 450 Kč podle advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 42 210 Kč, tedy 8 864,10 Kč.

7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání do obou jeho výroků. Soudu prvního stupně vytkl především nesprávné právní posouzení věci. Nezpochybňoval skutkové závěry o procesním postupu právnická osoba ani její oprávnění rozhodnout o bonusu a přijetí usnesení, kterým mu byl za leden až prosinec 2024 schválen bonus ve výši 10 %. Namítal však, že soud prvního stupně nesprávně posoudil soukromoprávní vztah založený dohodou o sjednaných pracovních podmínkách ze dne datum. Článek X dohody podle žalobce upravoval nejen kritéria pro přiznání a výši bonusu, ale také závazný postup, který musel být dodržen. Žalobci nebylo známo, která kritéria pro vyšší bonus nesplnil nebo splnil nedostatečně. Hlasování právnická osoba považoval za netransparentní, neboť každý člen uvedl číslo podle vlastní úvahy a následně se vypočetl jejich medián; bonus tak podle něj postrádal motivační funkci, protože se nemohl dozvědět, v čem se měl zlepšit. Dále namítal porušení ujednání, podle něhož měla právnická osoba konkrétní výši bonusu určit usnesením po předchozím jednání se zaměstnancem. Tvrdil, že žádné takové jednání neproběhlo, a měl za prokázané, že žalovaný porušil čl. X dohody. Soud prvního stupně sice dohodu provedl k důkazu, avšak nesprávně posoudil její účinky. Žalobce dále nesouhlasil s úvahou, že jeho námitky mohou zakládat jiné nároky. Podle něj se při tvrzeném a prokázaném porušení dohody nabízela právě žaloba na plnění; soud nebyl vázán jeho právní kvalifikací a mohl nárok označený jako doplatek bonusu posoudit jinak a žalovanou částku přiznat, neboť žalobce dostatečně tvrdil a prokázal porušení dohody a právní kvalifikace náležela soudu. Závěrem žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Žalovaný ve vyjádření označil odvolání za nedůvodné. Zdůraznil, že žalobce nezpochybňuje platnost usnesení právnická osoba č. hodnota ze dne datum. Bonus byl podle čl. X odst. 1 a 4 dohody výslovně nenárokový a jeho přiznání i výše závisely výhradně na úvaze právnická osoba, která žalobci přiznala 10 % maxima. Podmínka předchozího jednání byla podle žalovaného splněna tím, že žalobce dne datum zaslal předsedovi právnická osoba podrobný materiál o plnění všech kritérií a navrhl bonus ve výši 100 %. Při rozhodování o bonusu za rok 2023 žalobce namítal pouze použití delfské metody, nikoli absenci projednání nebo nepoužití sjednaných kritérií. Delfská metoda podle žalovaného představovala jen interní způsob hlasování členů právnická osoba, nikoli způsob stanovení kritérií či rozsah projednání; postup za rok 2024 byl shodný s postupem za rok 2023 a právnická osoba se před hlasováním seznámila s rozhodnými kritérii. Soud prvního stupně správně uzavřel, že usnesení je platné a že tvrzené nedodržení dohody nemá na jeho platnost vliv. Za nedůvodnou žalovaný považoval i námitku, že soud měl nárok právně překvalifikovat. Žalobce založil žalobu na tvrzení o neplatnosti usnesení, které bylo vyvráceno; přiznání částky z titulu porušení dohody by vyžadovalo jiný skutkový základ, který žalobce v žalobě ani v řízení nevymezil. Zásada iura novit curia soudu dovoluje právně posoudit tvrzené skutečnosti, nikoli vnášet nové skutkové okolnosti nebo rozhodovat o jiném nároku. Závěrem žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení.

9. Odvolací soud přezkoumal podle a 212 a odst. 1 a 5 správnost napadeného rozsudku, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a neshledal odvolání žalobce opodstatněným.

10. Soud prvního stupně zjistil správně skutkový stav, když dokazování provedl v dostatečném rozsahu, který mu umožnil skutkový stav posoudit po stránce právní. Nepochybil, když při jednání dne datum zamítl jako nadbytečné další důkazní návrhy uplatněné účastníky, jak bude vysvětleno ještě dále.

11. Právní posouzení zjištěného skutkového stavu je v zásadě správné. K žalobcovým odvolacím námitkám uvádí odvolací soud následující. Soud prvního stupně správně zdůraznil, že bonus za rok 2024, jehož se žalobce domáhal v nepřiznané výši v rozsahu 40 % z desetinásobku hrubé smluvní mzdy žalobce podle článku X. odst. 1 dohody o sjednaných pracovních podmínkách ze dne datum představuje tzv. nenárokovou složku mzdy, na kterou zaměstnanec nemá bez dalšího nárok. Ten mu vznikl až na základě rozhodnutí právnická osoba (dále jen též právnická osoba, pozn. odvolacího soudu) tak, jak je uvedeno v článku X. dohody o sjednaných pracovních podmínkách. Žalobce dovozoval, že právnická osoba takovéto rozhodnutí do konce června následujícího kalendářního roku 2025 nepřijala, a za této situace podle ujednání v článku X. odst. 5 citované dohody má platit, že mu náleží roční bonus za rok 2024 ve výši 50 % z maximálního nároku podle odst. 1, tedy ve výši pětinásobku hrubé smluvní měsíční mzdy. V řízení bylo spolehlivě prokázáno, že právnická osoba na svém zasedání dne datum přijala usnesení č. hodnota, jímž schválila splnění přiznání bonusu generálnímu řediteli za období leden až prosinec 2024 ve výši 10 %“ s tím, že tento návrh byl přijat jednomyslně. Žalobce namítal, že uvedené rozhodnutí nebylo přijato řádně, a považoval ho proto za nulitní. Tomuto jeho názoru však přisvědčit nelze. Dohoda o sjednaných pracovních podmínkách obsahuje ve svém článku X. poměrně podrobný postup toho, jakým způsobem bude vyhodnoceno splnění kritérií pro přiznání a určení výše ročního bonusu zaměstnance – k tomu srovnej zejména článek X. odst. 2 a 3 a je pravdou, že třetí odstavec obsahuje procedurální náležitosti – mimo jiné i to, že konkrétní výši bonusu má určit právnická osoba svým usnesením po předchozím jednání se zaměstnancem. Podle přesvědčení odvolacího soudu ovšem nesplnění této podmínky neznamená, že rozhodnutí jméno FO televize o výši ročního bonusu žalobce za rok 2024 je nicotné, jak žalobce dovozoval. Soudní judikatura již dříve přijala závěr, že soudu nepřísluší přezkoumávat způsob, jakým toto rozhodnutí bylo přijato, soud zkoumá toliko to, zda uvedená rozhodnutí bylo učiněno orgánem k tomu pověřeným, což v daném případě splněno nepochybně bylo, neboť jak shora uvedeno, o výši ročního bonusu za kalendářní rok má rozhodnout právnická osoba. Toto její oprávnění ostatně vyplývá též z zák. ve znění účinném do datum, podle něhož do působnosti právnická osoba náleží určovat mzdu generálního ředitele. Pojmem mzda je třeba rozumět jak její nárokovou, tak nenárokovou část, tedy jakoukoliv odměnu, která by generální ředitele byla přiznána. K povaze rozhodnutí právnická osoba vydanému podle zákona 483/1991 o právnická osoba odvolací soud uvádí, že právnická osoba v rámci své působnosti vydává různá rozhodnutí, podrobněji je její působnost upravena právě v citovaném zákona o právnická osoba. Lze rozlišit rozhodnutí právnická osoba zasahující do veřejnoprávního postavení osob, typicky v případě členů dozorčí komise, jejichž volba a odvolávání náleží do působnosti právnická osoba podle zákona o právnická osoba a dále rozhodnutí soukromoprávní, k nimž nepochybně patří rozhodnutí o generálním řediteli, jehož právnická osoba jmenuje a odvolává podle cit. zákona. Soudní judikatura vychází z toho, že rozhodnutí právnická osoba zasahující do veřejnoprávního postavení osob může podléhat přezkumu ve správním soudnictví – k tomu obdobně rozsudek Orgán veřejné moci ze dne datum, sp. zn. spisová značka, zatímco rozhodnutí právnická osoba zasahující do soukromoprávního postavení osob přezkumu v rámci správního soudnictví nepodléhá. Subjektu, který je takovýmto rozhodnutím právnická osoba dotčen, nic nebrání v tom, aby se domáhal svého nároku občanskoprávní žalobou v civilním řízení. Žalobci tak nepochybně náleží právo domáhat se svého nároku soukromoprávní cestou v občanském soudním řízení, z toho však nelze dovozovat oprávnění soudu přezkoumávat rozhodnutí právnická osoba.

12. Žalobce dovozoval nicotnost uvedeného rozhodnutí právnická osoba z toho, že nebylo přijato po předchozím jednání s ním, jak stanoví čl. X. odst. 3 dohody o sjednaných pracovních podmínkách. Tento jeho názor odvolací soud nesdílí. Podle přesvědčení odvolacího soudu, i když vydání rozhodnutí právnická osoba o přiznání bonusu žalobci za rok 2024 ve výši 10 % z celkového maximálního nároku, když bonus ve výši jednoho hrubého měsíčního platu také žalobci vyplacen byl, nepředcházelo jednání (právnická osoba) s žalobcem, tak absence takovéhoto jednání nezpůsobuje nicotnost či neplatnost sporného rozhodnutí. Relevantní je to, že rozhodnutí bylo vydáno orgánem k tomu oprávněným, nadto, jak je zřejmé ze zápisu z jednání právnická osoba ze dne datum, rozhodnutí bylo učiněno všemi 17 přítomnými členy jako jednomyslné, tedy postup předpokládaný § 7 odst. 2 zákona o právnická osoba byl v daném případě dodržen, když právnická osoba byla způsobilá se usnášet a rozhodnutí o přiznání bonusu žalobci za rok 2024 přijala dostatečným počtem hlasů. Zákon zde předpokládá většinu 10 hlasů, což bylo zcela jistě splněno; v tomto směru ostatně žalobce ničeho nenamítal. Zde odvolací soud znovu opakuje, že bonus za kalendářní rok je nenárokovou složku mzdy, což ostatně dohoda o sjednaných pracovních podmínkách ve svém článku X. na více místech zdůrazňuje (k tomu srovnej ujednání v článku X. odst. 1 … „zaměstnanci může být na základě usnesení právnická osoba přiznán roční bonus až do výše desetinásobku jeho hrubé smluvní mzdy“ …,, tento bonus je pro zaměstnance nenárokový“… článek X. odst. 4 „roční bonus zaměstnance je nenárokový – přiznání bonusu po vyhodnocení kritérií dle článku X bodu 2 této dohody záleží na výlučné úvaze právnická osoba“…

13. Z uvedeného je zřejmé, že zaměstnanci nevzniká nárok na bonus po dosažení kritérií dle článku X. odst. 2 této dohody automaticky bez dalšího, ale o přiznání nároku musí rozhodnout vždy právnická osoba. Z povahy bonusu jako nenárokové složky mzdy tak vyplývá, že i kdyby žalobce splnil veškerá kritéria stanovená podrobněji v dohodě o sjednaných pracovních podmínkách, tak mu bonus nemusí být přiznán vůbec a naopak, pokud by uvedená kritéria nesplnil, tak mu bonus přiznán být může. I takovéto rozhodnutí právnická osoba by bylo v souladu s dohodou o sjednaných pracovních podmínkách.

14. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že i případná absence předchozího jednání mezi žalobcem a žalovaným tak, jak je uvedeno v článku X. odst. 3 dohody o sjednaných pracovních podmínkách, neznamená, že by rozhodnutí právnická osoba bylo vadné a bylo ho možné kvalifikovat jako nicotné, jak žalobce namítá. V tomto směru se odvolací soud sice neztotožňuje s argumentací žalovaného o tom, že podmínka předchozího projednání byla splněna tím, že žalobce předložil dopisem ze dne datum žalovanému k projednání materiál označený jako Informace o plnění kritérií pro přiznání a určení výše bonusu generálnímu řediteli právnická osoba za rok 2024, neboť nejde o jednání podle dohody o pracovních podmínkách, ale pouze o předložení podkladů k jednání právnická osoba, nicméně pro právní posouzení je tento závěr irelevantní. Podstatné je to, že rozhodnutí právnická osoba ohledně přiznání ročního bonusu žalobci za rok 2024 bylo učiněno většinou předpokládanou v § 7 odst. 2 zákona o právnická osoba. Vnitřní mechanismus přijetí takovéto rozhodnutí je z hlediska posouzení jeho platnosti v občanském soudním řízení irelevantní.

15. Žalobci je třeba přisvědčit v tom, že závěry soudu prvního stupně obsažené v odst. 19 odůvodnění napadeného rozsudku ohledně toho, že pokud právnická osoba nepostupovala při určení bonusu způsobem sjednaným v dohodě o sjednaných pracovních podmínkách, tak tyto skutečnosti mohou v případě jejich pravdivosti zakládat jiné právní nároky žalobce, jsou zde nepřípadné. Nadto odůvodnění rozsudku v této části není ani zcela přezkoumatelné, neboť není zřejmé, jaké jiné právní nároky žalobce má soud prvního stupně na mysli; podle přesvědčení odvolacího soudu absence předchozího projednání žalobci nezakládá žádné právní nároky. Pro právní posouzení je však podstatné to, že právnická osoba rozhodnutí o výši ročního bonusu generálního ředitele za rok 2024 přijala a bonus v takto určené výši žalobci vyplacen byl.

16. Právní posouzení věci tak, jak je soud prvního stupně učinil, je výsledně správné, odvolací důvod podle tak naplněn není, když za tohoto stavu by již bylo nadbytečné doplňovat dokazování ohledně toho, jak kritéria pro přiznání vyššího bonusu žalobce naplnil či nenaplnil. Nejsou tak dány ani odvolací důvody podle a e)

17. Odvolací soud proto napadený rozsudek potvrdil podle jako věcně správný, včetně nákladového výroku, který je v souladu s

18. .O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle za použití Žalovaný v tomto řízení rovněž uspěl a má právo na náhradu nákladů řízení sestávající z nákladů právního zastoupení: odměna za 2 úkony právní služby po 13 620 Kč podle ., a a k) , advokátní tarif, náhrada za 2 režijní paušály po 450 Kč podle advokátního tarifu plus náhrada za DPH 21 % podle a 3 písm. b) za použití je výsledně 34 049 Kč. Náklady odvolacího řízení jsou splatné k rukám advokáta žalovaného podle za použití

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, a to za podmínek uvedených v