Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 325/2025-45
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Ondřejem Chalupou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A
proti
žalovaným: 1. Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B
2. Jméno advokáta C., IČO IČO advokáta C sídlem Adresa advokáta C zastoupená advokátem Jméno advokáta D sídlem Adresa advokáta D
pro určení existence nájemního vztahu
takto:
I. Žaloba s návrhem na určení, že nájemcem nebytové jednotky číslo hodnota, nacházející se v budově č.p. hodnota, stojící na pozemku parc. č. hodnota v katastrálním území adresa, obec adresa, která je ve vlastnictví žalované 1., je žalobkyně, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1. náhradu nákladů řízení ve výši 18 210 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované 1.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2. náhradu nákladů řízení ve výši 14 689,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované 2.
Odůvodnění:
I. Žaloba s návrhem na určení, že nájemcem nebytové jednotky číslo , hodnota, , nacházející se v budově č.p. , hodnota, , stojící na pozemku parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , která je ve vlastnictví žalované 1., je žalobkyně, se zamítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1. náhradu nákladů řízení ve výši 18 210 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované 1.III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2. náhradu nákladů řízení ve výši 14 689,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované 2.
1. Žalobou došlou soudu dne 29. 10. 2025, označenou jako žalobu podle § 91a o.s.ř. , se žalobkyně domáhala určení formulovaného ve výroku I. tohoto rozsudku. Svou žalobu adresovala ke sp. zn. 13 C 174/2020 (pozn. soudu spor o vyklizení předmětné nemovitosti mezi žalovanou 1. a žalovanou 2.) přičemž z pokynu předsedkyně senátu 13C byla věc zapsána jako nová žaloba pod novou sp. zn. do senátu 7C v souladu s platným rozvrhem práce Obvodního soudu pro Prahu 6. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tak, že mezi žalovanou 1. a jméno FO, nar. datum, byla uzavřena dne 21. 12. 2019 smlouva o nájmu (dále jen Nájemní smlouva) jednotky č. hodnota, nacházející se v domě č.p. hodnota na pozemku parc. č. hodnota v obci adresa, k.ú. adresa (dále jen Jednotka). Nájemní smlouva na Jednotku byla následně postoupena z jméno FO na žalovanou 2. Nájemní smlouva měla být ukončena výpovědí, pročež nájemní vztah měl zaniknout k 30. 6. 2020. Žalovaná 2. však platnost ani oprávněnost výpovědi neuznává. Žalovaná 1. podala proti žalované 2. žalobu na vyklizení Jednotky, o níž je vedeno řízení u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 174/2020 . Mezi žalobcem byla uzavřena dohoda o postoupení Nájemní smlouvy ve smyslu ust. § 2307 odst. 1 o.z. a vzhledem k tomu, že žalovaná 1. se chová vůči žalované 2. jako vůči nájemci, nabyla žalobkyně přesvědčení, že mezi žalovanou 1. a žalovanou 2. existuje platný nájemní poměr způsobilý převodu. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná 1. udělila s postoupením Nájemní smlouvy na žalobkyni ústní souhlas, což jí bylo sděleno žalovanou 2., žalovaná 1. se však nemůže dovolávat neplatnosti ústní formy souhlasu pro rozpor se zákonem (§ 2307 odst. 1 o.z.), neboť tuto neplatnost sama svým jednáním zavinila, na udělení souhlasu žalobkyní je proto potřeba pohlížet jako na platné právní jednání. K naléhavému právnímu zájmu na požadovaném určení žalobkyně uvedla, že pravomocný rozsudek ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 13 C 174/2020 by založil z hlediska identity předmětu řízení překážku věci rozhodnuté pro řízení o žalobě na určení, zda tu právo nebo právní vztah (nájemní) mezi žalobkyní a žalovanou 1. je nebo není, neboť rozsudek na vyklizení zahrnuje kladné nebo záporné řešení otázky existence, popř. neexistence, práva nebo právního vztahu z nájmu dle Nájemní smlouvy. Žalobkyně tak nemá jinou možnost, než se domáhat požadovaného určení, neboť je to právě žalobkyně jako nájemce, kdo je aktivně legitimován domáhat se vyklizení Jednotky užívané žalovanou 2., nikoliv žalovaná 1., která se domáhala vyklizení v řízení sp. zn. 13 C 174/2020 . Bez určení nájemního vztahu tak bude ohroženo nájemní právo žalobkyně a budou zde přetrvávat pochybnosti o existenci práva nebo právního vztahu ohledně oprávněného nájemce Jednotky na základě Nájemní smlouvy.
2. K podané žalobě se vyjádřila žalovaná 1. tak, že s žalobou nesouhlasí a navrhla její zamítnutí. Tvrdila, že vztah založený Nájemní smlouvou zanikl výpovědí z nájmu ze dne 25. 5. 2020 a nikdy nebyl obnoven. S ohledem na to tak na žalobkyni nemohla být platně postoupena práva a povinnosti z Nájemní smlouvy. O existenci žalobkyně coby domnělého nájemce Jednotky se žalovaná 1. dozvěděla prvně až z žaloby v této věci, která jí byla soudem zaslána dne 2. 12. 2025. V podrobném vyjádření (č.l. 19) pak svou procesní obranu rozšířila o námitku překážky věci rozsouzené (rozhodnuté), a to zejm. v návaznosti na tvrzení žalobkyně, že podaná žaloba je žalobou podle § 91a o.s.ř. , kdy k tomu žalovaná tvrdila, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. 2. 2024 ve věci sp. zn. 7 C 187/2023 , který nabyl právní moci dne 13. 4. 2024, byla posuzována platnost Nájemní smlouvy mezi žalovanou 1. a žalovanou 2. Za těchto okolností se žalobkyně nemůže s úspěchem domáhat žalobou podle § 91a o.s.ř. svého lepšího hmotného práva k Jednotce na základě Nájemní smlouvy, tím méně v řízení (13 C 174/2020 ), jehož předmětem je vyklizení Jednotky žalovanou 2. k žalobě podané žalovanou 1. Dále v rámci své obrany žalovaná 1. namítla, pro případ, že by soud neshledal ve věci důvodnou námitku překážky věci rozsouzené, že k postoupení Nájemní smlouvy na Jednotku nikdy neudělila souhlas, natož pak v písemné formě. Poukázala na tvrzení žalobkyně v žalobě, že existenci ústního souhlasu jí měla sdělit žalovaná 2. Dále poukázala na to, že žalobkyně ani nepředložila dohodu o postoupení Nájemní smlouvy v písemné formě a tato není součástí spisu, když jde o stěžejní dokument k právu uplatněnému žalobkyní. K tvrzení, že nájem dle Nájemní smlouvy na Jednotku zanikl výpovědí ze dne 25. 5. 2020 pak poukázala na to, že tento závěr vyplývá z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6, č. j. 7 C 187/2023 -41 ze dne 28. 2. 2024, k tomu poukázala na odst. 29 odůvodnění citovaného rozsudku. K těmto závěrům opakovaně dospěl i Obvodního soud pro Prahu 6 v rozsudku ze dne 31. 10. 2025, č. j. 13 C 174/220 -210. Samotný závěrem pak žalovaná 1. vyjádřila přesvědčení, že smyslem podané žaloby je co nejvíce oddálit pravomocné rozhodnutí ve věci vedené zdejším soudem pod sp.zn. 13 C 174/2020 , kdy žaloba je podávána dva dny před vyhlášením rozsudku v této právní věci na vyklizení Jednotky.
3. K výzvě soudu (č.l. 25 p.v.) žalobkyně doplnila tvrzení (č.l. 31) v tom směru, že tvrzená dohoda o postoupení Nájemní smlouvy byla uzavřena ústní formou, a to „pravděpodobně“ dne 24. 10. 2025 (plus mínus den) za účasti statutárních zástupců žalobkyně a žalované 2. Souhlas žalované 1. s postoupením nájemní smlouvy byl zajišťován ze strany žalované 2. Současně navrhla, aby řízení bylo postupem podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. přerušeno do vydání rozhodnutí odvolacího soudu ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 13 C 174/2020 .
4. Žalovaná 2. se do dne konání ústního jednání (18. 2. 2026) k podané žalobě písemně nijak nevyjádřila, jakkoliv ji žaloba s výzvou k vyjádření byla zaslána již dne 2. 12. 2025. Při projednání věci pak uvedla, že souhlasí s tím, co je uvedeno v žalobě ve znění jejího pozdějšího doplnění, a doplnila, že je jí známo, že jednání o postoupení Nájemní smlouvy probíhala, o jejím uzavření jí však není nic známo. Pokud jde o souhlas žalované 1. s postoupením Nájemní smlouvy na žalobkyni, tvrdila, že tento souhlas měla zajistit právě žalobkyně. Dále v rámci svého vyjádření po zahájení jednání o věci samé uvedla, že s podanou žalobou nesouhlasí.
5. Usnesením vyhlášeným při jednání dne 18. 2. 2026 soud zamítl návrh žalobkyně na přerušení řízení do doby pravomocného skončení řízení vedeného zdejším soudem pod sp. zn. 13 C 174/2020 , když pro takový postup neshledal žádné důvody podřaditelné pod ust. § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. Současně žalobkyni poučil o nemožnosti podat proti vyhlášenému usnesení opravný prostředek.
6. Soud věc projednal při jednání dne 18. 2. 2026, přičemž na základě nesporných tvrzení účastníků, které vzal za svá skutková zjištění (§ 120 odst. 3 o.s.ř. ) a provedeného dokazování, dospěl k následujícím skutkových zjištěním a závěru o skutkovém stavu věci.
7. Z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že mezi žalovanou 1. a paní jméno FO, nar. datum, byla uzavřena dne 21. 12. 2019 Nájemní smlouva na Jednotku, která je prostorem sloužícím k podnikání. Dále bylo mezi účastníky nesporným, že Nájemní smlouva na Jednotku byla později postoupena na nového nájemce, a to konkrétně žalovanou 2.
8. Z výpovědi nájmu prostoru sloužícího k podnikání ze dne 25. 5. 2020, podacího lístku a dodejky od této výpovědi má soud za prokázáno, že žalovaná 1. vypověděla žalované 2. nájem Jednotky na základě Nájemní smlouvy, a poučila ji o právu vznést proti výpovědi námitky, přičemž tato výpověď byla žalobkyni odeslána dne 25. 5. 2020 a do sféry jejího vlivu se dostala nejpozději dne 27. 5. 2020, kdy ji obálka s výpovědí byla prvně doručována a byla jí zanechána výzva k vyzvednutí zásilky na adrese jejího sídla, nejpozději dne 15. 6. 2025 jí zásilka s výpovědí byla vhozena do poštovní schránky. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalovaná 2. nenavrhla přezkoumání oprávněnosti předmětné výpovědi z nájmu Jednotky na základě Nájemní smlouvy a nijak se proti této výpovědi z nájmu nebránila.
9. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6, č.j. 7 C 187/2023 -41 soud zjistil, že jím byla zamítnuta žaloba na určení, že nájemní smlouva uzavřená dne 21. 12. 2019 mezi žalovanou 1. a jméno FO, nar. datum, která byla dne 9. 4. 2020 postoupena na žalovanou 2., je platná. Toto rozhodnutí soud založil na několika důvodech, mj. též na tom, že na požadovaném určení neměla žalobkyně (zde žalovaná 2.) naléhavý právní zájem, a dále též (obiter dictum) na tom, že i pro případ, že by k platnému postoupení Nájemní smlouvy na Jednotku skutečně došlo, nájem založený touto Nájemní smlouvou zanikl na základě výpovědi ze dne 25. 5. 2020, která se do sféry vlivu žalobkyně dostala nejpozději dne 11. 6. 2020, avšak proti této výpovědi se žalobkyně (zde žalovaná 2.) nijak nebránila, nenavrhla soudu přezkoumání oprávněnosti výpovědi.
10. Z protokolu o jednání ze dne 22. 10. 2025 ve věci zdejšího soudu 13 C 174/2020 soud z jistil, že uvedeného dne se konalo jednání v řízení o vyklizení Jednotky mezi žalovanou 1. a žalovanou 2. Po provedeném dokazování žalovaná 2. navrhla zamítnutí žaloby na vyklizení, neboť Jednotku užívá na základě Nájemní smlouvy, popř. na základě konkludentní dohody vycházející z faktického jednání účastníků. Námitkou nedostatku pasivní legitimace k podané žalobě z důvodu postoupení Nájemní smlouvy na žalobkyni, se nebránila, v tomto směru ničeho netvrdila.
11. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. 10. 2025, č.j. 13 C 174/2020 -210 soud zjistil, že jím bylo rozhodnuto tak, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 24. 2. 2021, č.j. 13 C 174/2020 -43 ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2021, č.j. 68 Co 170/2021 -65, který nabyl právní moci dne 29. 6. 2021 se mění tak, že žalovaná (pozn soudu: žalovaná 2. v tomto řízení) je povinna do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku vyklidit Jednotku. Své rozhodnutí zdejší soud, shodně jako ve věci 7 C 187/2023 založil na tom, že žalovaná 2. užívá Jednotku bez právního důvodu, kdy právní důvod odpadl zánikem Nájemní smlouvy uzavřené dne 21. 12. 2019 v důsledku doručení výpovědi z nájmu ze dne 25. 5. 2020, a to nejpozději dnem 31. 7. 2020. Z úřední činnosti je soudu známo, že citované rozhodnutí bylo napadeno odvoláním podaným žalovanou 2 (odvolací řízení je vedeno Městským soudem v Praze pod sp.zn. 68 Co 44/2026 ).
12. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně vznikla (byla zapsána do obchodního rejstříku) teprve ke dni 31. 5. 2021.
13. Další dokazování účastnickými výpověďmi statutárních zástupců účastníků (zejm. žalobkyně a žalované 2.) soud pro nadbytečnost neprováděl, neboť dospěl k závěru, že o věci je možno rozhodnout, když již se samotných skutkových tvrzení žalobkyně a žalované 2. nevyvstávala potřeba provedení účastnických výslechu. Soud pro nadbytečnost nedoplňoval dokazování ani Nájemní smlouvou na Jednotku ze dne 21. 12. 2019, ani dohodou o postoupení nájemní smlouvy, kdy jejich uzavření bylo mezi účastníky nesporné a ve zbytku se podstaty sporu blíže netýkaly. Soud nevyhověl ani návrhu na odročení jednání, když tento byl účastníky zdůvodňován pouze tak, že nelze vyloučit, že budou mít v budoucnu nějaké návrhy na doplnění dokazování.
14. Na základě shora uvedených zjištění soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.
15. Mezi žalovanou 1. a jméno FO byla dne 21. 12. 2019 uzavřena Nájemní smlouva na Jednotku, a to za účelem provozování podnikatelské činnosti, přičemž Nájemní smlouva byla později postoupena na nového nájemce, a to konkrétně žalovanou 2. Nájemní smlouva byla vypovězena žalovanou 1. výpovědí ze dne 25. 5. 2020, která byla téhož dne odeslána žalované 2. a dne 27. 5. 2020 jí byl prvně doručována na adrese jejího sídla a zanechána ji výzva k vyzvednuté zásilky (zásilka následně vhozena do schránky nejpozději dne 15. 6. 2020), tedy se dostala do sféry její dispozice a žalovaná 2. se tak s ní mohla seznámit. Výpovědní doba činila 1 měsíc. Žalobkyně vznikla až zápisem do obchodního rejstříku dne 31. 5. 2021.
16. Soud ze samotných skutkových tvrzení účastníků, kteří měli být účastníky dohody o převodu nájmu Jednotky, tedy žalobkyně a žalované 2., má za prokázáno, že tvrzená dohoda o postoupení nájemní smlouvy, k jejímuž uzavření mělo údajně dojít pravděpodobně dne 24. 10. 2025 (plus mínus 1 den), tedy přesně mezi jednáním soudu konaným dne 22. 10. 2025 ve věci 13 C 174/2020 , a vyhlášení rozsudku v této právní věci dne 31. 10. 2020, nebyla uzavřena v písemné formě. S uzavřením takové dohody navíc nebyl ani ve vztahu k žalobkyni ani ve vztahu žalované 2. tvrzen výslovně projevený souhlas žalované 1., když žalobkyně tvrdila, že tento souhlas měla zajistit žalovaná 2., ta však namítala, že jej měla zajistit právě žalobkyně. Z těchto tvrzení žalobkyně a žalované 2. tak vyplývá, že ani jedna z nich souhlas žalované 1. nezajistila, tedy že žalovaná 1. neprojevila (explicitně nevyjádřila) přímý souhlas ani přímo vůči žalobkyni, ani přímo vůči žalované. Z toho pak lze uzavřít, že souhlas s převodem nájmu udělen nebyl, a to ani v ústní formě, pokud by již k uzavření smlouvy o převodu nájmu v ústní formě došlo.
17. Soud současně akcentuje skutečnost, že žaloba žalobkyní výslovně označená jako žaloba z hlavní intervence (§ 91a o.s.ř. ) byla podána dne 29. 10. 2025, tedy dva dny před vynesením rozsudku ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 13 C 174/2020 a v bezprostřední návaznosti na jednání v této věci konané dne 22. 10. 2025 a byla adresována právě k této sp. zn., ač v konečném důsledku byla zapsána (a projednávána) jako nová žaloba.
18. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
19. Podle § 91a o.s.ř. platí, že kdo si činí nárok zcela nebo částečně na věc nebo právo, o nichž probíhá řízení mezi jinými osobami, může až do pravomocného skončení tohoto řízení podat žalobu proti těmto účastníkům.
20. Podle § 559 o.z. každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem.
21. Podle § 2307 odst. 1 o.z. nájemce může s předchozím souhlasem pronajímatele převést nájem v souvislosti s převodem podnikatelské činnosti, jíž prostor slouží; souhlas pronajímatele i smlouva o převodu nájmu vyžadují písemnou formu.
22. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
23. Podle § 579 odst. 1 o.z. způsobil-li někdo neplatnost právního jednání, nemá právo namítnout neplatnost nebo uplatnit z neplatného právního jednání pro sebe výhodu.
24. Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.
25. Určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji, než jiné právní prostředky, vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Není proto opodstatněna zpravidla tam, kde právní vztah nebo právo již byly porušeny a kde je třeba domáhat se ochrany žalobou na plnění (srov. NS ČR ve věci sp.zn. 26 Cdo 2147/2018 ). Při nedostatku naléhavého právního zájmu soud nezkoumá ostatní věcné aspekty žaloby a žalobu zamítne (srov. NS ČR ve věci sp.zn. 30 Cdo 1121/2011 ).
26. Soud se nejprve zabýval žalobkyní explicitně vyjádřenou povahou podané žaloby, přitom dospěl k závěru, že dle skutkových tvrzení v žalobě obsažených a návrh petitu nejde o žalobu z hlavní intervence podle § 91a o.s.ř. Dle komentářové literatury (C.H. Beck, Občanský soudní řád , 3. vydání, 3. aktualizace, 2024, Svoboda, Smolík, Levý, Doležílek a kol.) při žalobě z hlavní intervence je žalobcem (hlavním intervenientem) ten, kdo si činí zcela či částečně nárok na věc či právo, o něž jde v původním řízení. Žalovaní jsou všichni účastníci původního řízení. Jelikož je třetí osoba přesvědčena, že je to právě ona, jíž svědčí (lepší) hmotné právo k předmětu původního řízení, bude petit hlavní intervence obvykle formulován obdobně jako v řízení původním. V původním řízení soud může meritorně rozhodnout až poté, co bude pravomocně rozhodnuto o hlavní intervenci. Petit hlavní intervence nemusí být zcela shodný s petitem žaloby, která je projednávána v probíhajícím řízení, avšak musí zcela nebo zčásti představovat konečné řešení právního vztahu nebo práva, o něž v probíhajícím řízení jde. Soud pak nejprve zkoumá, zda je důvodná hlavní intervence. Pokud tomu tak je, pak vyhoví ve věci samé hlavní intervenci proti všem účastníkům původního řízení. Zároveň soud zamítne původní žalobu, jež závisí na výsledku hlavní intervence. Právě uvedené a doktrínou i soudní praxí vyžadované atributy pak žaloba žalobkyně nenaplňuje. Žalobkyně tvrdila, že žaloba je podávána jako žaloba z hlavní intervence k řízení vedenému zdejším soudem pod sp. zn. 13 C 174/2020 . V tomto řízení je však projednáván nárok žalované 1. na vyklizení Jednotky ze strany žalované 2., tedy nárok zcela odlišný od nároku uplatněného žalobkyní touto žalobou, která se domáhá určení existence nájemního vztahu k Nebytové jednotce. Navrhované petity v obou řízeních jsou rovněž zcela odlišné. Vyhovění žalobě žalobkyně z hlavní intervence by tak nemělo za následek zamítnutí žaloby žalované 1. v řízení sp. zn. 13 C 174/2020 , ale naopak by vedlo k jejímu vyhovění, neboť určení existence nájemního vztahu na straně žalobkyně k Nebytové jednotce by implikovalo neexistenci právního důvodu (nájemního vztahu) na straně žalované 2., což by bylo jednoznačným důvodem pro vyklizení žalované 2., na kterém by žalobkyně měla mít právní zájem. Ani potud tedy návrh žalobkyně nevyhovuje shora uvedeným požadavkům na žalobu z hlavní intervence. Žaloba podaná v řízení sp. zn. 13 C 174/2020 tak na výsledku řízení v právě projednávané věci vůbec nezávisí. Nemůže tedy obstát ani argument žalobkyně, že žalobu podává proto, že je to ona, kdo je aktivně legitimován k podání žaloby na vyklizení Jednotky žalovanou 2., nikoliv žalovaná 1.
27. K právě uvedenému pak soud dodává, že s ohledem na datum podání žaloby dne 29. 10. 2025, tedy pouhé dva dny před vyhlášením rozsudku ve věci sp. zn. 13 C 174/2020 , a formulovaní podané žaloby jako žaloby z hlavní intervence podle § 91a o.s.ř. , s přihlédnutím k tvrzením žalobkyně, že k převodu nájmu mělo údajně dojít dne 24. 10. 2025, dospěl k závěru, že podaná žaloba měla primárně za cíl oddálit rozhodnutí ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 13 C 174/2020 při vědomí toho, že by mělo být nejprve rozhodnuto o žalobě z hlavní intervence, na níž by měl záviset osud řízení o původní žalobě. K tomu nicméně nedošlo a ve věci sp. zn. 13 C 174/2020 došlo dne 31. 10. 2025 k vyhlášení rozsudku.
28. S ohledem na závěr soudu, že ve věci nejde o žalobu z hlavní intervence, pak soud shledal nedůvodnou námitku žalované 1., že ve věci je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté ve vztahu k řízení vedenému zdejším soudem pod sp.zn. 7 C 187/2023 .
29. Soud tedy žalobu projednal jako určovací žalobu podle § 80 o.s.ř. Soud na straně žalobkyně shledal existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, kdy v případě vyslovení požadovaného určení by bylo postaveno na jisto, zda zde je právní poměr nebo právo (nájem Jednotky) či není, a to nájemní právo žalobkyně k Jednotce, přičemž bez tohoto určení by se tvrzené právo žalobkyně dovozované z ústní dohody o převodu Nájemní smlouvy k Jednotce mohlo stát nejistým, s ohledem na jí předestřená skutková tvrzení. Naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení však může podle názoru soudu obstát toliko ve vztahu k žalované 1., jako vlastníku Jednotky, a to z toho důvodu, že žalobkyně se domáhala určení nájemního vztahu (práva) k Jednotce, který je dle zákona právním vztahem mezi nájemcem a pronajímatelem (srov. § 2201 o.z.), tedy žalovanou 1. coby vlastníkem Jednotky. Ve vztahu k žalované 2. tak podle názoru soudu určovací žaloba nemůže obstát bez dalšího, a to pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, když již samotným vyslovením požadovaného určení ve vztahu k žalované 1. by se právní postavení žalobkyně stalo co do existence nájemního vztahu k Jednotce jistým, a tím by se stalo jistým i právní postavení žalované 2., a to při vědomí shora uvedeného závěru soudu, že ve věci nejde o žalobu z hlavní intervence, ale toliko o prostou určovací žalobu.
30. Proto se soud, po závěru o existenci naléhavého právního zájmu nejméně ve vztahu k žalované 1., následně zabýval věcnou podstatou sporu, a to převodem nájemního práva k Jednotce založeného Nájemní smlouvou na základě žalobkyni tvrzené ústní dohody o postoupení nájemní smlouvy. Již ze samotných skutkových tvrzení žalobkyně přitom vyplývá, že i kdyby k uzavření takové dohody došlo, byla by neplatná pro nedostatek formy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 o.z., neboť dle § 2307 odst. 1 o.z. se k převodu nájmu sloužícího k podnikaní, kterým Jednotka dle nesporných tvrzení účastní je, vyžaduje obligatorně písemná forma. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani netvrdila, že by tato obligatorní forma právního jednání stanovená zákonem byla dodržena, resp. tvrdila, že tato smlouva dodržena nebyla, kdy k jejímu uzavření mělo dle tvrzení žalobkyně dojít ústně, bylo bezpředmětné zabývat se obsahem takové dohody, kterou lze označit za neplatné právní jednání pro nedostatek formy podle § 580 odst. 1 o.z.
31. Z uvedeného důvodu proto nebylo dle názoru soudu ani na místě zabývat se blíže existencí platnosti souhlasu žalované 1. s dohodou o převodu nájmu Jednotky, který žalobkyně tvrdila pouze v ústní formě, ani námitkou žalobkyně, že neplatností souhlasu uděleného s ústní formě nemůže žalovaná 1. argumentovat, neboť takovou neplatnost zavinila. V této souvislosti je potřeba připomenout, že žalobkyně tvrdila, že souhlas s převodem nájmu měla zajistit žalovaná 2., ta však tvrdila, že jej měla zajistit právě žalobkyně. Z právě uvedeného nemá soud za prokázaný ani ústní souhlas žalované 1 s převodem nájmu, což plyne ze samotných skutkových tvrzení žalobkyně a žalované 2. (k tomu viz. shora závěr o skutkovém stavu). Neplatnost právního jednání si tedy zavinila především sama žalobkyně nedodržením obligatorní písemné formy tvrzené převodní smlouvy.
32. Obiter dictum pak soud dodává, že ve shodě se závěry pravomocného rozsudku zdejšího soudu č.j. 7 C 187/2023 -41, z něhož lze s odkazem na ust. § 135 odst. 2 o.s.ř. vycházet, lze uzavřít, že i kdyby byla dodržena zákonem předepsaná obligatorní forma dle § 2307 odst. 1 o.z., ani pak by žalobkyni nájemní právo k Jednotce dle Nájemní smlouvy vzniknout nemohlo, neboť nájemní vztah k Jednotce založený Nájemní smlouvu skončil výpovědí ze dne 25. 5. 2020, která se do sféry žalované 2. dostala nejpozději dne 15. 6. 2020, a to uplynutím jednoměsíční výpovědní doby, tedy v době, kdy žalobkyně ještě vůbec neexistovala (nebyla zapsána do obchodního rejstříku). Ke stejným závěrům dospěl zdejší soud i v (dosud nepravomocném) rozsudku č.j. 13 C 174/2020 -210. V souladu se zásadou, že nikdo na druhého nemůže převést více práv, než sám má, pak k převodu nájmu k Jednotce z žalované 2. na žalobkyni v říjnu 2025 nemohlo dojít.
33. Ze shora rozvedených důvodů proto soud žalobu zamítl.
34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalovaným, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení
35. V případě žalované 1. činí náhrada nákladů částku 18 210 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a) , § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 113 000 Kč sestávající z částky 5 620 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 9. 12. 2025, z částky 5 620 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k žalobě) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 11. 12. 2025 a z částky 5 620 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 18. 2. 2026 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Advokát žalované 1. není plátcem DPH.
36. V případě žalované 2. činí náhrada nákladů řízení částku 14 689,40 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a) , § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , a. t. z tarifní hodnoty ve výši 113 000 Kč sestávající z částky 5 620 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 13. 2. 2026 a z částky 5 620 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 18. 2. 2026 včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 140 Kč ve výši 2 549,40 Kč.
37. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. , místo plnění náhrady nákladů řízení pak podle § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, mohou se žalované domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.