Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 170/2026-17
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci
žalobkyně: CollCentrum BN, s.r.o., IČO 24250422 sídlem Hráského 531, 256 01 Benešov zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 000 Kč od 10. 5. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 230 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 000 Kč od 10. 5. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 230 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení částky 15 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba.) uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalované dne 14. 4. 2025 částku 15 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná dosud žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, neuhradila ničeho. Pokud soud dospěje k závěru, že smlouva je absolutně neplatná, požaduje žalobkyně pouze vydání bezdůvodného obohacení.
V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu soudu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 14. 4. 2025 bylo zjištěno, že na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč za poplatek ve výši 4 500 Kč s úrokovou sazbou ve výši 36,5 % ročně. RPSN byla sjednána ve výši 5986,28 %. Splatnost zápůjčky byla sjednána k datu 30. 9. 2024. Ve smlouvě je uvedeno číslo účtu žalované č. účtu. Žalovaná smlouvu podepsala na dálku prostřednictvím SMS kódu. Z potvrzení o platbě ze dne 31. 8. 2024 bylo zjištěno, že uvedeného dne byla z účtu právní předchůdkyně žalobkyně č. č. účtu na účet č. č. účtu zaslána částka 15 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 7. 2025 přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. Žalované byla zaslána dne 30. 7. 2025 předžalobní výzva.
Po právní stránce posuzoval soud tento spor dle ust. § 580, § 1813, § 2395 a § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“).
Na základě tvrzení uvedených v žalobě a listin k ní připojených učinil soud závěr, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi účastníky je podle § 580 odst. 1 o. z.), absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Přestože sjednaná úroková sazba ve výši 36,5 % ročně sama o sobě nemusí bez dalšího odůvodňovat závěr o neplatnosti smlouvy, z celkového nastavení smluvních podmínek vyplývá zcela nepřiměřené zatížení spotřebitele. To se projevuje zejména v roční procentní sazbě nákladů (RPSN) ve výši 5986,28 %, která mnohonásobně převyšuje obvyklé náklady spotřebitelských úvěrů na finančním trhu a zakládá k újmě spotřebitele významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran ve smyslu § 1813 o. z. Takto nastavené smluvní podmínky překračují meze poctivého obchodního styku a jsou v rozporu s dobrými mravy. Vzhledem k neplatnosti smlouvy soud žalobkyni podle § 2991 o. z. přiznal pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení představovaného dosud nevrácenou částí poskytnutých peněžních prostředků, tj.- celou poskytnutou částku 15 000 Kč.
Dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve lhůtě odpovídající možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem na nezjištěnou finanční situaci žalované, stanovil soud lhůtu k úhradě bezdůvodného obohacení v trvání tří dnů. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobkyni vznikl až v případě prodlení žalované s její úhradou (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).
Soud proto uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 15 000 Kč (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 15 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 10. 5. 2025 do zaplacení. Ke dni vyhlášení rozsudku dne 9. 9. 2026 představovalo žalované příslušenství částku 2 401,64 Kč, celková hodnota předmětu řízení tak činila 17 401,64 Kč. Žalobkyni byla přiznána částka 15 000 Kč, její úspěch ve věci proto činí 86,20 %, neúspěch 13,80 % a čistý úspěch 72,40 %. Náklady žalobkyně tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení sestávající z odměny za tři úkony právní služby po 1 700 Kč podle § 7 bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), tří náhrad hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem ve výši 8 604,50 Kč. S ohledem na poměr úspěchu ve věci soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 6 230 Kč představující 72,40 % nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.