Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Co 386/2025-143

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň JUDr. Lucie Bičákové a JUDr. PhDr. Aleny Novotné, Ph. D. ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně

bytem Adresa žalobkyně

zastoupená ustanovenou advokátkou Jméno advokátky

sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Česká republika - Jméno žalovaného

IČO IČO žalovaného

sídlem Adresa žalovaného

o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím

o odvolání žalobkyně rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. října 2025, č. j. -125,

takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím a žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení.

2. Takto rozhodl o nároku žalobkyně na zaplacení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí rozesláním rozsudku Obvodního soudu pro adresa ze dne 9. 2. 2022, č. j. spisová značka (dále jen „označený rozsudek“, celé řízení pak „označené řízení“), soudním exekutorům v exekučních řízeních uvedených v žalobě, čímž došlo ke zveřejnění jejích údajů a tím porušení jejího práva na nesdělování citlivých údajů jiným osobám. Za žalovanou v označeném řízení jednal tituly před jménem jméno FO, který po jeho skončení zaslal soudním exekutorům „sdělení o majetku dlužníka“. O tom se dozvěděla žalobkyně až doručením exekučních příkazů. Rozsudek byl sice vyhlášen veřejně, veřejnost se však vyhlášení neúčastnila. Žalované navíc z odůvodnění rozsudku bylo zřejmé, že žalobkyně trpí úzkostně-depresivní poruchou a velice intenzivně prožívá jakýkoliv zásah do svých práv. Sdělení bylo zasláno i exekutorům, kteří v té době exekuci proti žalobkyni již nevedli. Rozeslání rozsudku soudním exekutorům nelze považovat za souladné se zákonem. Informace v rozsudku jsou zvláště chráněny a předpokládá se, že jejich poskytnutím dané osobě vzniká újma. Žalovaná při zpracování osobních údajů měla dbát, aby žalobkyně neutrpěla újmu. Rozsudek nebyl poskytnut pouze soudním exekutorům, ale celým exekutorským úřadům. Zásahem pak bylo i poskytnutí informace o tom, že žalobkyně byla trestně stíhaná. Uvedla, že se to stalo již opakovaně, naposledy pan jméno FO údaje o žalobkyni poskytl svým známým. Žalobkyně chtěla z peněz, jež jí byly přiznány, zaplatit zdravotní a sociální pojištění. V tom jí bylo zabráněno, neboť peníze postihli exekutoři. Žalobkyně se zveřejněním údajů o jejím psychickém onemocnění cítí stigmatizována, trpí úzkostí, stresem, zlobou, pocitem nespravedlnosti a bezmoci, zhoršil se její psychický stav. Vznikly jí duševní útrapy, které jsou horší s ohledem na její předchozí psychické onemocnění.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Tvrdila, že rozsudek zaslala soudním exekutorům, kteří mají povinnost mlčenlivosti, navíc tak učinila v zájmu žalobkyně za účelem snížení jejího dluhového zatížení. Namítala také nekonkrétnost ve vymezení újmy.

4. Soud I. stupně činil skutková zjištění v bodech 5 až 21 napadeného rozsudku. Odvolací soud na skutková zjištění soudu I. stupně odkazuje a z těchto zjištění vychází. Soud I. stupně svá zjištění shrnul tak, že zaměstnanec žalované (tituly před jménem jméno FO) rozeslal jednotlivým exekutorským úřadům k jejich sp. zn. sdělení ze dne 13. 10. 2022 o tom, že žalobkyni bude v rámci řízení vedeného u soudu I. stupně pod sp. zn. spisová značka vyplacena stran orgán částka 210 600 Kč a cca 150 000 Kč s tím, že přílohou zaslal i rozsudek soudu I. stupně ze dne 9. 2. 2022, přičemž obsahem rozsudku byly jednotlivé informace o trestním stíhání žalobkyně, jejích zdravotních, rodinných a jiných osobních údajích stejně tak informace ze znaleckého posudku, vypracovaného v řízení ke zdravotnímu stavu žalobkyně. Žalobkyně právě od tohoto zásahu do osobnostních práv odvozuje vznik nemajetkové újmy. Další důkazy byly prováděny právě ke zjištění způsobené újmy.

5. Po právní stránce soud I. stupně odkázal na a , (dále jen „o. z.“), a na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu v otázce ochrany osobnosti.

6. Jednání zaměstnance žalované soud I. stupně vyhodnotil tak, že tento se rozesláním nepravomocného a neanonymizovaného rozsudku, ve kterém bylo možné zjistit informace o zdravotním stavu žalobkyně, jejích rodinných vztazích, informacích o trestním stíhání žalobkyně, dopustil neoprávněného zásahu do osobnostních práv žalobkyně, který je způsobilý objektivně vyvolat nemajetkovou újmu, přičemž tento zásah byl neoprávněný, když žádný právní předpis zaměstnanci žalované neukládá ani neumožňuje poskytnutí rozsudku s výše uvedenými informacemi o žalobkyni. Je sice pravdou, že na základě písemné žádosti exekutora jsou povinny k poskytnutí součinnosti soudy, orgány státní správy a samosprávy, obce a jejich orgány, notáři, právnické a fyzické osoby, které rozhodují o právech a povinnostech. Avšak tyto subjekty mohou exekutorovi sdělit jen údaje o majetku povinného, které jsou jim známé z jejich úřední činnosti, nejsou oprávněné k podávání informace týkající se osobního života povinného, údajů o jeho příbuzných atd. Žalovaná by tak byla povinna sdělit informace soudnímu exekutorovi na jeho žádost, ale byla by oprávněna a povinna podat informace pouze o majetkových poměrech žalobkyně, nikoliv jakékoliv další osobní údaje. Soud I. stupně vzal tedy za prokázané, že jednáním zaměstnance žalované bylo zasaženo do osobnostních práv žalobkyně, a dále se pak zabýval tím, zda žalobkyni vznikla nemajetková újma v tvrzené výši, tedy odpovídající požadavku na poskytnutí zadostiučinění v penězích, a zda byla mezi jednáním zaměstnance žalované a vzniklou újmou příčinná souvislost. Vzal za prokázané, že žalobkyně újmu spatřuje zejména v tom, že finanční prostředky nemohla užít dle vlastního uvážení, což však není na místě odškodňovat finančně, když tvrzená újma nedosáhla intenzity potřebné pro odškodnění peněžitou částkou. Soud I. stupně zdůraznil, že neshledával pochybení v poskytnutí samotné informace exekučním úřadům o plánovaném vyplacení předmětné částky, pochybení bylo shledáno v zaslání plného znění rozsudku těmto úřadům.

7. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Namítala procesní vady, nedostatečně a nesprávně zjištěný skutkový stav a nesprávné právní posouzení. Konkrétně namítala nesprávný závěr soudu I. stupně ohledně neexistence nemajetkové újmy odškodnitelné penězi v důsledku jednání zaměstnance žalované. Poukazovala také na jeho nevhodné jednání i v průběhu označeného řízení. Soud se měl dále zabývat tím, zda žalobkyni vznikla újma porušením nařízení GDPR, které je přímo použitelné. Zde odkázala na rozhodnutí soudního dvora Evropské unie (SDEU), přičemž soudu I. stupně vytkla, že postupoval jen dle . Navrhla proto změnu napadeného rozsudku a vyhovění žalobě nebo jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

8. Žalovaná ve vyjádření k odvolání poukazovala správnost závěrů soudu I. stupně a navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo ( a ), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

10. Soud I. stupně zjistil skutkový stav v míře dostatečné pro své rozhodnutí procesně správným postupem a takto zjištěný skutkový stav i správně právně posoudil. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu I. stupně a plně odkazuje i na jeho právní posouzení.

11. Jak již bylo řečeno v předchozích procesních rozhodnutích, konkrétně při řešení otázky místní příslušnosti v usnesení zdejšího soudu č. j. spisová značka, ustanovení , exekuční řád (déle jen „e. ř.“), ukládá v něm vyjmenovaným institucím jako jsou soudy, orgány státní správy a samosprávy, obce a jejich orgány, notáři, jakož i právnickým a fyzickým osobám, rozhodují-li o právech a povinnostech, povinnost sdělit exekutorovi na jeho písemnou žádost údaje o majetku povinného, které jim jsou známy z jejich úřední činnosti. Z dikce tohoto ustanovení je zřejmé, že jde jen o plnění informační povinnosti ve vtahu k exekutorovi, nikoliv o výkon veřejné, resp. státní správy vůči povinnému. Při výkonu této činnosti se o vrchnostenský vztah nejedná, nejsou tedy dány podmínky pro aplikaci , neboť se nejedná o výkon státní moci. Nynější nárok žalobkyně proto nelze posuzovat dle , nýbrž jako klasickou žalobu na ochranu osobnosti dle a násl. o. z. V poměrech posuzovaného případu je přiléhavý i odkaz žalobkyně přímo na Nařízení EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), dále jen „GDPR“, dle jehož čl. 82 odst. 1 kdokoli, kdo v důsledku porušení tohoto nařízení utrpěl hmotnou či nehmotnou újmu, má právo obdržet od správce nebo zpracovatele náhradu utrpěné újmy. Pravomoc českých soudů je pak dána dle čl. 79 odst. 2 a dle 82 odst. 6 GDPR.

12. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně nespatřuje porušení povinnosti žalované ve sdělení informace exekutorům o tom, že by žalobkyni zvítězivší v soudním řízení proti státu měla být vyplacena určitá peněžitá částka, neboť stále tímto sdělením byla plněna informační povinnost ukládaná různým subjektům a institucím v § 33 odst. 1 e. ř., byť skutečně přístup zaměstnance žalované tituly před jménem jméno FO byl v celé záležitosti velmi proaktivní. Nicméně soud I. stupně správně uzavřel, že další související jednání tituly před jménem jméno FO spočívající v rozeslání neanonymizovaného rozsudku, ze kterého bylo možné zjistit informace o zdravotním stavu žalobkyně, jejích rodinných vztazích, informaci o v minulosti vedeném trestním stíhání žalobkyně, již vedlo k zásahu do osobnostních práv žalobkyně, který je objektivně způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu. Osobní údaje uvedené v rozsudku nebyly pro vedení exekuce nezbytně nutné. Je přirozené, že žalobkyně poté, co se o tomto postupu tituly před jménem jméno FO dozvěděla, byla danou situací rozrušena, vnímala tento postup jako útok na svoji osobu, což rozhodně nepůsobilo kladně na její zdravotní stav, když, jak vyplynulo ze zjištění soudu I. stupně, v té době trpěla řadou psychických i fyzických obtíží. Nezákonné sdělení obdobných osobních údajů by rozhodně nepůsobilo kladně na jakoukoliv osobu. V tomto smyslu žalobkyně tedy určitou újmu utrpěla. Nicméně i ona si v době, kdy došlo k zásahu do jejích osobnostních práv, musela být vědoma toho, že její majetková situace není dobrá, jsou proti ní vedeny exekuce a může se stát, že s vysouzenými prostředky nebude moci disponovat. Pokud se tak stalo, nemohlo to být pro ni až tak překvapivé. Odvolací soud tedy uzavírá, že žalobkyně zásahem do svých osobnostních práv určitou nemajetkovou újmu utrpěla, nicméně ta nebyla natolik zásadní, aby bylo namístě odškodnit ji v penězích. Jako přiměřené zadostiučinění by odvolací soud považoval omluvu, tu ale žalobkyně nepožadovala a v režimu ochrany osobnosti nemůže soud, pokud jde o uplatněný nárok, jít nad rámec uplatněného petitu žaloby a přiznat něco jiného, než co žalobkyně požaduje.

13. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek dle jak věcně správný potvrdil, včetně správného rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, která nebyla žalované přiznána dle s ohledem na špatný zdravotní stav žalobkyně a její špatné majetkové poměry.

14. Tyto důvody přetrvávají i v odvolacím řízení, proto ani odvolací soud žalované náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat za podmínek dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně.